51A 26/2020-56

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Bc. et. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: V. L. bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem, se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8, proti žalovanému: Městský úřad Humpolec se sídlem Horní náměstí 300, 396 22 Humpolec v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou, doručenou krajskému soudu dne 11. 4. 2020, se žalobce domáhá vyslovení příkazu vůči žalovanému, aby žalobci vrátil opožděně uhrazenou částku ve výši 1 000 Kč, která byla uhrazena na účet žalovaného pod variabilním symbolem 9112007744, na základě § 125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“).

2. Žalobci byla žalovaným doručena dne 10. 8. 2018 výzva k úhradě částky ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. ODSH/10548/2018/, kterou byl podle § 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích vyzván k úhradě finanční částky 1 000 Kč na účet žalovaného, a to do 15 dnů od jejího doručení (na základě § 125h odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích). Žalobce tuto finanční částku uhradil prostřednictvím spolku Ochrana řidičů, o. s., na účet žalovaného dne 28. 8. 2018, bez ohledu na den připsání částky na účet žalovaného se jednalo o pozdní úhradu, když poslední den lhůty určené žalovaným byl 25. 8. 2018. Na základě § 125h odst. 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích pak měl žalovaný zaplacenou částku vrátit bezodkladně, což neučinil. Do dnešního dne nebyla finanční částka žalobci vrácena, jedná se tak o trvající zásah, žaloba je tímto včasná.

3. Žalobce při koncepci žaloby vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, vymezujícího podmínky, které musí být splněny pro přiznání ochrany proti nezákonnému zásahu dle § 82 a násl. s. ř. s. Jelikož platbu určené částky je nutné považovat za platbu žalobce, mohl být jejím bezodkladným nevrácením zkrácen právě a jedině žalobce osobně, nikoli její plátce. Není rozhodné, kdo určenou částku zaplatil (spolek Ochrana řidičů, o. s.), jedná se o povinnost k druhově určenému zastupitelnému peněžitému plnění, není povinností k plnění osobní povahy, které by nemohla za povinný subjekt vykonat třetí osoba (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2020, č. j. 10 As 291/2019 – 31). Podle § 165 odst. 1 daňového řádu vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není dle žalobce přípustné, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu. Došlo tak ke zkrácení žalobcova ústavního práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zadržování částky je tak zjevně nezákonné. Žalovaný nenavrátil částku provozovateli vozidla v souladu s § 125h odst. 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích, a to více jak 15 měsíců. Neoprávněnému zadržování opožděně uhrazené finanční částky se lze bránit žalobou podle § 82 s. ř. s., podle okolností se může jednat o nezákonný zásah, jak vyplývá i ze zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 291/2019 – 31. Žalobce dále vyjádřil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu obsahující jeho osobní údaje, popř. údaje jeho zástupce.

4. Žalobce na základě výše uvedeného navrhl, aby krajský soud vyslovil, že se přikazuje žalovanému, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku vrátil žalobci opožděně uhrazenou částku ve výši 1 000 Kč, která byla uhrazena na účet žalovaného pod variabilním symbolem 9112007744, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí s tím, že by z jeho strany došlo vůči žalobci k nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. Žalobce svoji žalobu opírá o ustanovení § 125h silničního zákona, dle kterého žalovaný při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 citovaného ustanovení zasílá provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, výzvu k uhrazení určené částky s tím, že částka je splatná do 15 dnů ode dne doručení výzvy provozovateli. Povinnost uhradit určenou částku je dána provozovateli, dle ustálené judikatury může za osobu povinnou uhradit částku i jiná osoba. V daném případě však částka byla uhrazena nikoli provozovatelem vozidla, ale právnickou osobou Ochrana řidičů, o. s., což je spolek, který pravidelně hradí určenou částku až po stanovené lhůtě, jedná se o standardní postup spolku, který se zabývá tzv. pojištěním proti pokutám, které však ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 As 125/2018-32, nepožívá právní ochrany, ale naopak má být takové jednání posuzováno jako přitěžující okolnost. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na to, že stejný modus operandi vůči žalovanému byl použit i u dalších provozovatelů vozidel, kteří se u zdejšího soudu domáhají, nebo domáhali, prostřednictvím správní žaloby vydání rozsudku, kterým by byl deklarován nezákonný zásah (sp. zn. 50 A 7/2019, 59 A 1/2019, 59 A 11/2019, 51 A 15/2019, 50 A 35/2019 či prozatím probíhající řízení 51 A 23/2020).

6. Žalovaný zároveň v souvislosti s institutem zneužití práva poukazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, čj. 6 As 125/2018-32, a dodává, že tento institut není ze strany Nejvyššího správního soudu aplikován jen k hmotnému právu, ale též k právu procesnímu. Vzhledem k tomu, že platba určené částky byla ve všech výše uvedených řízeních uhrazena nikoli provozovatelem vozidla, ale spolkem Ochrana řidičů, o. s., a to vždy až po uplynutí stanovené 15denní lhůty a všechny provozovatelé jsou zastupování Mgr. Václavem Voříškem, lze mít za prokázané, že i v tomto případě se jedná o tzv. profesionální zástupce, nabízející „pojištění proti dopravním pokutám“.

7. V případě, že bude žalobce úspěšný ve věci, navrhuje žalovaný s ohledem na výše uvedené nepřiznání náhrady nákladů řízení dle § 60 odst. 7 s. ř. s. V této souvislosti odkazuje žalovaný na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 988/12, a ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 3698/10 a v neposlední řadě na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2013, čj. 22 A 66/2013-24, č. 2995/2014 Sb. NSS. Žalovaný má za to, že z totožného znění typizovaných žalob na ochranu před nezákonným zásahem, kde všichni žalobci jsou zastupování Mgr. Václavem Voříškem, je zřejmé, že soudní řízení nesleduje cíl, k němuž je určeno (tj. vydání požadovaného rozhodnutí), ale pouze generuje náklady soudního řízení.

8. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, neboť žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby. V případě vyhovění žalobě pak žalovaný navrhuje, aby žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s.

III. Průběh jednání

9. Dne 17. 6. 2020 proběhlo ústní jednání, ze kterého se žalobce dne 17. 6. 2020 omluvil.

10. Z listin založených ve správním spise, kterými bylo v rámci jednání provedeno dokazování, vyplynuly následující skutečnosti:

11. Dne 26. 7. 2018 vydal žalovaný výzvu sp. zn. ODSH/10548/2018, k zaplacení určené částky dle ustanovení § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. V této výzvě byl žalobce vyzván k úhradě částky ve výši 1 000 Kč, ve lhůtě 15 dní od doručení této výzvy. Zároveň byl žalobce poučen, že bude-li částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla. Tato výzva byla žalobci v souladu s pravidly pro počítání času dle § 64 s. ř. s. a § 49 odst. 4 o. s. ř. doručena žalobci dne 10. 8. 2018, případné vhození zásilky do schránky nemá vliv na datum doručení.

12. Dne 4. 2. 2019 vydal žalovaný výzvu k podání vysvětlení, sp. zn. ODSH/10548/2018, ve které žalobci sdělil, že jím uhrazená částka byla připsána na účet žalovaného dne 29. 8. 2018 Tato částka přitom měla být dle žalovaného připsána nejpozději do dne 28. 8. 2018. V této výzvě byl žalobce poučen, že platba bude vrácena na číslo účtu, ze kterého byla odeslána. Dále byl žalobce ve výzvě požádán, aby sdělil číslo jeho bankovního účtu a název banky, zejména pokud byla platba uskutečněna vkladem v hotovosti nebo poštovní poukázkou. V odpovědi ze dne 18. 2. 2019 na tuto výzvu žalobce číslo účtu nesdělil, pouze uvedl, že vozidlo řídil osobně.

13. Z dalšího podkladu od žalovaného vyplynulo, že dne 27. 2. 2019 zaslal žalovaný opožděně uhrazenou částku ve výši 1 000 Kč, pod variabilním symbolem 9112007744 na účet, ze kterého byla platba uhrazena, tj. účet patřící spolku Ochrana řidičů o. s., neboť žalobce své číslo účtu žalovanému nesdělil.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud se dále zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Podle § 125h zákona o provozu na pozemních komunikacích platí: (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku c) porušení je možné projednat uložením pokuty příkazem na místě. (…) (3) Určená částka je splatná do 15 dnů ode dne doručení výzvy podle odstavce 1. (…) (5) Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1. (...) (7) Je-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla. (8) Určená částka je příjmem obce, jejíž obecní úřad vyzval provozovatele vozidla k uhrazení určené částky 16. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 17. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní ve vztahu k žalobě na deklaraci nezákonného zásahu; ve vztahu k žalobám na zásahy trvající je tato podmínka z povahy věci stále platnou.

18. Smyslem žaloby proti nezákonnému zásahu je, aby zásahy skutečně zasahující do jednotlivých veřejných subjektivních práv žalobce byly podrobeny soudní ochraně. Za nezákonný zásah však nelze považovat jakýkoli nezákonný postup správního orgánu, ale pouze ten, který dosahuje určité intenzity. „Ochrana ve smyslu § 82 s. ř. s. je totiž nutné poskytnout jen proti nezákonným postupům, které představují reálný (nikoliv jen imaginární či mizivý) dopad do práv žalobce. Judikatura správních soudů požadavek určité minimální intenzity nezákonného postupu zpravidla akceptuje v hodnocení okolností konkrétní věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020 č. j. 10 As 389/2019-40). Jedná se o uplatnění zásady de minimis non curat praetor, ke které se Nejvyšší správní soud přihlásil v rozsudku sp. zn. 9 As 138/2019. Konstatoval tak, že stejně jako drobné pochybení ve správním řízení není důvodem pro rušení výsledného rozhodnutí, tak ani drobné pochybení, které nemohlo skutečně zasáhnout veřejná subjektivní práva jednotlivce, nemá být v souladu s rozebíranou zásadou označeno za nezákonný zásah.

19. Žalobce se podanou žalobou domáhá vyslovení příkazu k navrácení zadržované finanční částky, když tato finanční částka nebyla vrácena provozovateli vozidla, přičemž žalobce upozornil, že nelze vrátit platbu tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil. Krajský soud plně respektuje dikci zákona i judikaturu předkládanou žalobcem ohledně vrácení platby provozovateli vozidla. Nicméně je v tomto případě nutno přihlédnout ke skutečnostem zjištěným ze správního spisu. V prvé řady je třeba poukázat na skutečnost, že žalovaný správní orgán nejprve ve výzvě k zaplacení určené částky dle § 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích poučil žalobce o tom, že bude-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla. Následně v rámci výzvy k podání vysvětlení žalovaný konstatoval, že vznikla zákonná povinnost tuto částku bezodkladně vrátit provozovateli vozidla a zároveň uvedl, že opožděná platba bude vrácena na účet, ze kterého byla odeslána. K tomu připojil výzvu žalobci, aby sdělil číslo jeho bankovního účtu a název banky. Žalobce pouze reagoval sdělením, že vozidlo řídil (což později jeho zástupce Petr Kocourek negoval) a číslo účtu a název banky nesdělil. Z toho důvodu lze takový postup s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení akceptovat, neboť je zde vycházeno z konstrukce § 125h odst. 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích a předpokladu, že je to právě sám provozovatel vozidla, kterému je povinnost ukládána, a který je i osobou plátce. Nelze po správním orgánu spravedlivě požadovat, aby se další týdny či měsíce domáhal zjištění čísla účtu, kam si platbu přeje žalobce vrátit. Za podstatnější však krajský soud pak považuje rozhodné skutečnosti následně uvedené.

20. Nejprve krajský soud upozorňuje, že to byl sám žalobce, kdo vyvolal tuto situaci, když opožděně zaplatil částku, k jejíž úhradě byl správním orgánem vyzván. Skutkové okolnosti případu jsou prakticky totožné s případy již řešenými Nejvyšším správním soudem, proto krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020 č. j. 10 As 389/2019-40, v němž též byla za jiného žalobce opožděně uhrazena finanční částka spolkem Ochrana řidičů, o. s., a tomuto spolku byla částka následně správním orgánem vrácena. „NSS přitom přisvědčuje stěžovateli, že částka, která byla opožděně zaplacena, nemusela být nutně zaplacena stěžovatelem, ale i třetí osobou-spolkem Ochrana řidičů, o. s. (srov. již citovaný rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2019 č. j. 6 As 167/2019-36). To ostatně nezpochybnil ani krajský soud, který však výstižně uvedl, že předmětná částka byla spolkem nejen (opožděně) uhrazena žalovanému, ale také tomuto spolku vrácena. Stěžovatel pak v řízení před krajským soudem nevysvětlil, jak konkrétně se mohlo dotknout jeho práv vrácení dané částky na účet spolku. Lze tedy s krajským soudem souhlasit, že se mohlo jednat pouze o určitou procesní taktiku.“ K totožnému závěru dochází krajský soud i v nyní projednávané věci. Žalobce obecně odkazuje na zákonnou úpravu (popřípadě judikaturu ve vztahu k daňovému řádu a problematice soudních poplatků), sám však kromě vágní formulace zásahu do práva na vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod neuvádí žádné skutečnosti, prokazující skutečný zásah do jeho veřejných subjektivních práv, došlo-li k vrácení finanční částky na účet, ze kterého byla odeslána. Jestliže vznikl mezi žalobcem a spolkem Ochrana řidičů o. s. „komunikační šum“ o navrácení této částky, musí se žalobce případného vyrovnání domáhat cestou civilního práva.

21. Dále soud uvádí, že žalobce dne 4. 3. 2019, tedy po měsíci a půl od poučení o vrácení platby na účet, ze kterého byla odeslána (které se datuje ke dni 18. 1. 2019), a zároveň již po vrácení platby žalovaným, zaslal žalovanému sdělení prostřednictvím e-mailové schránky s uvedením čísla účtu, na který požaduje předmětnou platbu vrátit. Následně o další tři později, t. j. 7. 3. 2019 bylo správnímu orgánu doručeno listinné podání žalobce o vrácení finanční částky na účet, ze kterého byla částka odeslána. Krajský soud upozorňuje v této souvislosti na několik skutečností. Jednak se ani u jednoho podání nedá hovořit o podání perfektním, emailové podání neobsahovalo uznávaný elektronický podpis zákonem požadované kvality, listinné podání pak neobsahovalo vlastnoruční podpis žalobce. Krajský soud však vzhledem k obsahu těchto podání, ve kterých se žalobce vyjadřuje k projednávanému přestupku s uvedením přesného dne jeho spáchání či uvádí příslušné spisové značky a čísla jednací, nemá pochybnosti o osobě, která podání učinila, neboť pouze žalobce, se kterým žalovaný komunikoval, mohl být s věcí takto podrobně seznámen. Tato podání pak mohou sloužit k vytvoření uceleného náhledu na nastalou situaci. Je vhodné poukázat na je zjevný obsahový rozpor obou podání, kde v prvním podání žalobce uvádí, že vozidlo, se kterým došlo ke spáchání přestupku, neřídil (půjčoval ho sousedovi) a požaduje platbu vrátit na sdělovaný účet, v druhém podání se žalobce k řízení vozidla přiznává a požaduje platbu vrátit na účet, ze kterého byla odeslána. Krajskému soudu nepřísluší tento rozpor hodnotit, neboť není pro toto řízení podstatný, má však za to, že v kontextu toho, co žalovaný uvedl ve svém vyjádření k žalobě, by bylo možné na postup žalobce nahlížet jako na nikoli standardní. Krajský soud má za to, že jestliže žalobce ve svém posledním podání doručeném žalovanému dne 7. 3. 2019, zaslaném ke spisové značce ODSH/26564/2018, výslovně sdělil: „…k výše uvedené spisové značce jsem obdržel výzvu k podání vysvětlení. Než se Vám k tomuto vyjádřím, chtěl bych Vás požádat, aby byla uhrazená částka vrácena zpět na účet, ze kterého byla uhrazena.“, lze mít ve smyslu shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 389/2019- 40 za to, že ač žalovaný v rozporu se zákonem nevrátil platbu provozovateli vozidla, ale subjektu, který ji za provozovatele vozidla realizoval, jedná se o skutečnost, která nasvědčuje tomu, že postup žalovaného se nemohl práv žalobce dotknout. Jak již krajský soud uvedl výše, žalobce ostatně konkrétní dotčení svých práv ve smyslu uvedeného rozsudku ani neuvádí.

22. Z uvedeného zároveň plyne, že žalovaný nezadržuje finanční prostředky, jejichž navrácení se nyní žalobce domáhá, neboť tyto finanční prostředky byly žalovaným vráceny tak, jak je uvedeno shora, již dne 27. 2. 2020. S ohledem na učiněné závěry se proto žalobce nemůže účinně domáhat ochrany vůči trvající zásahu žalovaného v podobě nevrácení opožděné uhrazené finanční částky.

23. Jak soud výše vysvětlil, případné pochybení správního orgánu v podobě vrácení opožděně uhrazené finanční částky na účet, ze kterého byla částka odeslána, shledáno nebylo. Pokud by se pak krajský soud zabýval včasností vrácení finanční částky žalovaným, došel by v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu k následujícímu závěru. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 7. 4. 2020 č. j. 10 As 389/2019-40, princip de minimis non curat praetor lze použít i v případě, kdy došlo ze strany správního orgánu k dočasnému „zadržení“ částky 1 000 Kč po několik málo měsíců (v rámci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se jednalo o cca tři měsíce, tedy situace obdobná jako zde, kdy byla finanční částka zadržovaná od 28. 8. 2018 do 27. 2. 2019), namísto jejího bezodkladného vrácení. Částku 1 000 Kč sice nelze považovat za zcela zanedbatelnou, avšak argumentace žalobce spočívající pouze v jejím opožděném vrácení (nikoli trvalém odnětí) má pak významný vliv na posouzení intenzity zásahu do jeho práv, neboť „hodnota újmy“ odpovídá pouze hodnotě nemožnosti disponovat s touto částkou po relativně krátké období. V rámci takového posouzení je vždy nutné zkoumat i konkrétní okolnosti věci, v podané žalobě žalobce uvádí pouze obecné omezení na svém vlastnickém právu, žádnou konkrétní újmu žalobce nezmiňuje. Není tak sporu o tom, že se žalovaný zpozdil s vrácením opožděně uhrazené finanční částky, tento zásah však nedosáhl takové intenzity, aby se dal považovat za zásah nezákonný. „Nepatrné dotčení právní sféry jednotlivce, o něž se nyní jedná, nelze označit za „zásah“ do veřejných subjektivních práv jednotlivce, který by si zasluhoval ochranu žalobou podle § 82 s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40).

24. Krajský soud shrnuje, že v daném řízení došlo ze strany žalovaného správního orgánu k výše popsaným pochybením, žádné z těchto pochybení však nebylo takového charakteru, aby svojí intenzitou naplnilo hranici předpokládanou § 82 s. ř. s.

25. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Blíže viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

VI. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.