53 Co 307/2022- 574

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Renáty Zimové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení rozdílu mezi náklady, které musela nutně vynaložit na poskytování hrazených [anonymizováno] pojištěncům žalované v roce [rok], a úhradami ze strany žalované za totéž období v různých segmentech [anonymizována dvě slova] – tedy doplatku, který jí náleží s ohledem zejména na nálezy Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a sp. zn. [ústavní nález]. Žalovaná namítala, že nárok žalobkyně nemá oporu ani ve smlouvě, ani v zákoně, že nálezy Ústavního soudu na projednávanou věc nedopadají pro odlišnost skutkových okolností, že přesné vyčíslení tvrzeného nedoplatku nelze ze žaloby zjistit a rovněž že z výroční zprávy žalobkyně plyne, že v roce [rok] nebyla ve ztrátě.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 26.), přičemž se vypořádal i s tím, proč některé důkazy neprovedl. Odvolací soud proto na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění.

4. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací poskytující mimo jiné [anonymizováno] služby pojištěncům žalované jakožto pojišťovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených [anonymizováno] č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané [anonymizováno] služby a žalovaná tyto v mezích této smlouvy hradí. Pro rok [rok] byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen úhradový dodatek, v němž byla výše úhrad a regulačních omezení sjednána a tato do značné míry vycházela z úhradové vyhlášky Ministerstva zdravotnictví (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) [číslo] [rok] [anonymizováno], když pro rok [rok] nedošlo v rámci dohodovacího řízení mezi [anonymizováno] a některými segmenty poskytovatelů [anonymizována dvě slova] k dohodě, pročež úhradovou vyhlášku vydalo [anonymizována dvě slova] na základě zmocnění ([ustanovení pr. předpisu]. Žalovaná uhradila žalobkyni na poskytnuté [anonymizováno] služby v úseku [anonymizována dvě slova] částku [částka]. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě rozdílu mezi tvrzenými skutečnými nezbytnými náklady na poskytnuté [anonymizováno] služby a uhrazenou částkou za rok [rok] - nejdříve požadovala částku [částka], posléze částku [částka], což žalovaná odmítla s tím, že úhradu za poskytnuté [anonymizováno] služby provedla podle sjednaného úhradového [anonymizováno]. Hospodaření žalobkyně v roce [rok] skončilo se ziskem v hlavní činnosti i v hospodářské činnosti, což plyne z výročních zpráv samotné žalobkyně za rok [rok] a za rok [rok]. Hospodaření žalobkyně za rok [rok] a [rok] bylo podrobeno kontrole [anonymizována dvě slova], jehož závěry byly vtěleny do zprávy o kontrole ze dne [datum]. Z výsledku kontroly plynou závažná pochybení v hospodaření strany žalující v předmětných letech, které vyústilo mimo jiné v trestní stíhání vedení nemocnice. Žalobkyně se žalovanou jednala o znění úhradového [anonymizováno] před jeho uzavřením, a to konkrétně o navýšení předběžných měsíčních paušálních úhrad, což žalovaná akceptovala; žalovaná vnímala poddimenzovanost předběžné výše úhrady i s ohledem na úhradu zvlášť účtovaných léčivých přípravků při centrové léčbě na specializovaných pracovištích ([anonymizována dvě slova]), o čemž strany rovněž jednaly; v ostatním žalobkyně konstatovala připravenost k signaci základního úhradového [anonymizováno]; ze zápisů z jednání nevyplývá žádný zásadní nesouhlas žalobkyně s textem úhradového [anonymizováno] ani její žádost o sjednání individuálně sjednané složky úhrady jinak, než je v úhradové vyhlášce. V průběhu roku [rok] jednala žalobkyně se žalovanou na jednání dne [datum], kde žádala navýšit maximální částku v [anonymizováno] [spisová značka] ke smlouvě tak, aby lépe odrážela očekávaný nárůst objemu Kč hlavně u [anonymizováno] pozitivních a onkologických pacientů. Po doručení vyúčtování za rok [rok] ([datum]) uplatnila žalobkyně námitky týkající se překročení smluvně sjednaného limitu [anonymizována dvě slova] z důvodu nárůstu nákladů na léčbu pacientů s [anonymizována dvě slova] a hepatitidy C. O tomto strany jednaly dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně vznesla požadavek na řešení segmentu [anonymizována dvě slova], za kterou požadovala navýšení úhrady za rok [rok] z důvodu nárůstu CM [anonymizováno] složky úhrady ve vybraných bázích [anonymizováno] ve výši cca [částka], posléze [částka] a následně předžalobní výzvou a touto žalobou částky [částka] s tím, že úhrada ze strany žalované nepokryje ani nutně vynaložené náklady na poskytnutí [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně nepožádala žalovanou postupem podle čl. 6 odst. 6 [anonymizováno] ze dne [datum], resp. čl. 1 odst. 11 [anonymizováno] ze dne [datum] o změnu úhrady z důvodu změny struktury či pro podstatný nárůst objemu poskytovaných hrazených [anonymizováno] oproti referenčnímu období ve lhůtě 30 dnů od zaslání vyúčtování.

5. Po citaci § 17 odst. 1, 2 a 5 a [ustanovení pr. předpisu], o veřejném zdravotním pojištění (dále jen„ zákon [číslo]“), [ustanovení pr. předpisu], § 13, § [číslo] odst. 1, 2 a [ustanovení pr. předpisu]“), dále § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách a [ustanovení pr. předpisu], soud prvního stupně zdůraznil, že z práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost neplyne právo na zisk. Stát je však povinen vytvářet takové podmínky, které umožní jednotlivcům usilovat o jeho dosažení (nález sp. zn. [ústavní nález]). Poukázal na specifika právního postavení účastníků a jejich vzájemného vztahu, přičemž se zabýval především otázkou, do jaké míry je jejich smluvní volnost omezena příslušnými veřejnoprávními předpisy. Odkázal na závěry judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, jejichž optikou je třeba na věc nahlížet, z nichž v odůvodnění rozsudku citoval relevantní úvahy. Zdůraznil, že úhradová vyhláška by se dotýkala podstaty a smyslu práva podnikat ([ustanovení pr. předpisu]), jestliže by na jejím základě stanovená výše úhrad byla s ohledem na rozsah poskytnutých hrazených [anonymizováno] natolik nízká, že by fakticky - bez jakékoliv jiné kompenzace - přenášela náklady bezplatně poskytované [anonymizována dvě slova], které by měly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, na jednotlivé poskytovatele, a z tohoto důvodu by jim znemožňovala dosažení alespoň přiměřeného zisku. Takovýto důsledek by bylo ovšem možné konstatovat jen ve vztahu k určitému segmentu [anonymizována dvě slova] jako celku, vymezenému podle formy nebo oboru poskytované [anonymizována dvě slova]. Na roveň takto vymezeného zásahu, který by se dotýkal podstaty a smyslu práva podnikat, lze postavit i takové nastavení pravidel výpočtu těchto úhrad, které by činily jejich konečnou výši pro jednotlivé poskytovatele nepředvídatelnou, např. v důsledku oprávnění [anonymizováno] pojišťoven tuto výši bez jakéhokoliv zdůvodnění (svévolně) krátit. Prvostupňový soud dále zdůraznil, že úhradová vyhláška pro rok [rok] nebyla shledána s ohledem na zmiňovaný čl. 26 Listiny neústavní. Ohledně žalobkyní odkazovaného nálezu sp. zn. [ústavní nález] poukázal na odlišnost skutkových okolností případu, neboť v dané věci Ústavní soud upozorňoval na nastavení úhrady v rozporu se zásadou předvídatelnosti následnou změnou výše úhrady z vůle zdravotní pojišťovny. Naopak v tomto sporu sama žalobkyně uvedla, že měla k dispozici veškeré relevantní údaje a ukazatele před uzavřením úhradového [anonymizováno], věděla, jaký objem [anonymizováno] zhruba v roce [rok] může očekávat, bylo jí známo znění úhradové vyhlášky. Prvostupňový soud pak vycházel především z recentní judikatury Nejvyššího soudu představované zejména rozhodnutím sp. zn. [spisová značka], s ohledem na shodu v podstatných znacích. Považoval za přiléhavé jeho závěry, že pokud žalobkyně uzavřela úhradový dodatek k zvláštní smlouvě, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny [anonymizována dvě slova], je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat ([ustanovení pr. předpisu]), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny [anonymizována dvě slova] nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí, neboť žalobkyně tak učinila ze svobodné vůle. Poté poukázal i na závěry nálezu sp. zn. [ústavní nález]. Soud prvního stupně následně uzavřel, že nález sp. zn. [ústavní nález] se na daný skutkový stav neuplatní, neboť mezi účastníky došlo ke smluvnímu ujednání o ceně poskytnutých [anonymizováno] a za tohoto předpokladu zde nemůže být prostor pro zásah do podnikání žalobkyně. Vypořádal se i žalobkyní odkazovaným nálezem sp. zn. [ústavní nález], z něhož podle něj vyplývá, že zásah soudu do cenového ujednání je na místě pouze tam, kde zákon počítá se stanovením výše úhrady na základě dohody stran a k této dohodě přesto nedošlo. Poskytovatelé [anonymizována dvě slova], jakým je žalobkyně, naopak mají stanovenou úhradu na základě úhradové vyhlášky nebo dohody. Pro rok [rok] žalobkyně uzavřela jak úhradový dodatek, tak byla přijata úhradová [ustanovení pr. předpisu]

6. Soud prvního stupně zdůraznil, že jím citované nejnovější závěry Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Městského soudu v Praze jsou aplikovatelné i na posuzovaný případ, přestože se v případě žalobkyně nejedná o pobytové zařízení sociálních [anonymizováno]. Závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. [spisová značka] nerozlišuje, zda se jedná o úhradový dodatek zvláštní smlouvy či úhradový dodatek mezi poskytovateli [anonymizována dvě slova] a pojišťovnou, který nevzejde z dohodovacího řízení, ale je výsledkem individuálního kontraktačního procesu mezi poskytovatelem [anonymizována dvě slova] a pojišťovnou (postup podle § [anonymizováno] a [ustanovení pr. předpisu] [číslo]). Soud prvního stupně proto z těchto rozhodnutí v souladu s § 13 o. z. vycházel. K námitce žalobkyně o adhezním charakteru úhradového [anonymizováno] pro rok [rok] poukázal na, že pouze z toho, že smlouva má adhezní charakter (i pokud by tato skutečnost platila), nelze učinit závěr o její neplatnosti; k této podmínce musí přistoupit další okolnosti uvedené v [ustanovení pr. předpisu], ty však, jak podrobně rozebral, u úhradového [anonymizováno] pro rok [rok] dány nejsou. Prvostupňový soud pak nepřisvědčil ani námitce o neplatnosti úhradového [anonymizováno] z důvodu rozporu se zákonem [číslo] [anonymizováno], neboť o obdobných námitkách již bylo judikováno v rámci sporu týkajícího se jiného segmentu poskytovatelů, přičemž Nejvyšší soud například v rozsudku sp. zn. [spisová značka] vyslovil názor, že úhrada sjednaná postupem podle [ustanovení pr. předpisu] o cenách nepodléhá. Navíc žalobkyně v řízení ani nekonkretizovala, v čem konkrétně by měla smlouva, resp. úhradový dodatek pro rok [rok] sjednaný mezi stranami vycházející z úhradové vyhlášky, která nebyla shledána protiústavní, být v rozporu se zákonem o cenách a z čeho konkrétně rozpor se zákonem o cenách zakládající důvod neplatnosti dovozuje. Prvostupňový soud poukázal i na to, že se žalobkyni dostalo obdobného plnění jako ostatním srovnatelným [anonymizováno] ve smluvním vztahu s žalovanou, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jiné pojišťovny vůči poskytovatelům, potažmo žalobkyni, postupovaly jinak, případně že by poskytovatelé, konkrétně pak žalobkyně, realizovali od jiných pojišťoven diametrálně vyšší a výhodnější úhrady, než od žalované, tedy že by žalovaná jakýmkoliv způsobem zneužívala svého postavení na trhu.

7. Prvostupňový soud poté shrnul, že žaloba není důvodná, jelikož a) prostor pro ingerenci soudu ohledně výše úhrady [anonymizována dvě slova] by byl pouze za situace, kdy by absentovala úhradová vyhláška a současně dohoda mezi stranami o úhradě [anonymizována dvě slova], b) pokud byla mezi stranami uzavřena dohoda, je nutno takovou dohodu respektovat s odvoláním na ústavně chráněnou zásadu pacta sunt servanda, c) sjednaný úhradový dodatek pro rok [rok] byl shledán soudem platným, d) žalobkyně v řízení neprokázala, že by se nacházela v roce [rok] ve ztrátě. V této souvislosti zdůraznil, že nelze při posouzení hospodářské situace panující v zařízení žalobkyně odhlédnout od závěrů vtělených do kontrolní zprávy [anonymizována dvě slova], z nichž plynou závažná pochybení v hospodaření strany žalující v předmětných letech, což celkový obraz hospodaření a finanční situaci žalobkyně v tomto konkrétním roce v podstatě činí nepřezkoumatelným a závěry žalobkyní předloženého znaleckého posudku zásadním způsobem relativizují. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu], když je přiznal zcela úspěšné žalované.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž poukázala zejména na nálezy Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález]. Žalobkyně podrobně rozebírá závěry plynoucí ze shora citovaných nálezů Ústavního soudu a nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že prostor pro ingerenci soudu by mohl nastat výlučně tehdy, kdyby došlo k porušení povinností [anonymizováno] vydat úhradovou vyhlášku pro ten který kalendářní rok a současně by absentovala dohoda mezi stranami o úhradě [anonymizována dvě slova]. Zdůraznila, že v zásadě veškerá citovaná judikatura (ať již žalobkyní či soudem prvního stupně) obsahuje situace, kdy buď byly, nebo nebyly uzavřeny smluvní vztahy mezi poskytovateli [anonymizováno] (pobytových sociálních) [anonymizováno], v některých případech byly, v některých případech nebyly uzavřeny úhradové dodatky, ale vždy byla v nějaké formě vydána úhradová vyhláška. Soud prvního stupně svou argumentaci v tomto směru založil mimo jiné i na tom, že zhodnotil nepřiléhavost nálezu sp. zn. [ústavní nález]. Žalobkyně však namítá, že mezi stranami tohoto sporu byla stejně jako v řízení sp. zn. [ústavní nález] uzavřena smlouva o úhradě hrazených [anonymizováno], v obou případech se stal pro stanovení výše úhrady rozhodný výlučně právní předpis, aniž byla sjednána individuální složka úhrady či cena odlišně od právního předpisu. Má tak za to, že tento nález je na věc přiléhavější, než závěry Nejvyššího soudu vyplývající z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Nejvyšší soud podle žalobkyně staví na roveň dohodu vzešlou z dohodovacího řízení a individuálně sjednanou výši úhrady v rámci úhradového [anonymizováno] uzavřeného ke zvláštní smlouvě. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že z rozhodnutí plyne, že se nerozlišuje, zda se jedná o úhradový dodatek zvláštní smlouvy či úhradový dodatek mezi poskytovateli [anonymizována dvě slova] a pojišťovnou, který nevzejde z dohodovacího řízení, ale je výsledkem individuálního kontraktačního procesu mezi poskytovatelem [anonymizována dvě slova] a pojišťovnou (postup podle § [anonymizováno] a [ustanovení pr. předpisu] [číslo]). Takové posouzení je nesprávné, neboť přisuzuje vydání vyhlášky význam dohody o ceně, čímž zakládá nemožnost ingerence soudu, bez toho, že byla uzavřena dohoda o úhradě za poskytované [anonymizováno] služby, bez ohledu na její obsah, výši, způsob určení nebo jiná kritéria a současně na tom, že vůbec byla vydána úhradová vyhláška. Soud prvního stupně však vůbec neposuzuje okolnosti případu v celistvosti a vypomáhá si případy skutkově částečně nebo zcela odlišnými, neboť v této věci odlišně od ostatních případů došlo k uzavření rámcové smlouvy a úhradovému [anonymizováno], v jehož obsahu se smluvní strany dohodly na podřízení se právní úpravě (regulaci), nikoli na ceně nebo na způsobu jejího stanovení odlišně od právních předpisů. Rovněž nesprávně dovozuje aplikovatelnost rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], když připodobňuje situaci uzavírání rámcových smluv regulovaných co do jejich podoby vyhláškou o rámcových smlouvách a uzavíraných podle [ustanovení pr. předpisu] [číslo] a zvláštních smluv uzavíraných bez další regulace podle § 17a zákona [číslo], okolnosti aplikace úhradové vyhlášky, kdy úhradová vyhláška pro konkrétní kalendářní rok se u smluvních vztahů založených rámcovými smlouvami uzavřenými podle [ustanovení pr. předpisu] [číslo] uplatní, není-li sjednána jiná forma úhrady, přičemž odchýlení se od úhradové vyhlášky ve vztahu ke stanovení způsobu úhrady není v rámci úhradových dodatků vůbec pravidlem. U smluvních vztahů založených zvláštními smlouvami založenými podle § 17a zákona [číslo] však k použití vyhlášky může dojít vzhledem k absenci specifické právní úpravy úhrad [anonymizována dvě slova] poskytovaných poskytovateli pobytové sociální [anonymizováno]. Tyto rozdíly prvostupňový soud přehlíží. Žalobkyně dále podrobně argumentuje pro závěr, že dodatek představuje adhezní smlouvu ve smyslu § 1798 o. z. Netvrdila však, že by právě adhezní charakter smluvní dokumentace způsoboval její neplatnost (rámcové smlouvy a [anonymizováno]), jelikož vytýkala, že nebylo možné se odchýlit od ustanovení, jež byla standardizovaná, a tedy žalobkyně neměla na výběr, než se právní úpravě upravující výši úhrady podřídit. Rovněž podrobně rozebírá nesprávnost závěru, že nebyly naplněny podmínky [ustanovení pr. předpisu], když zdůrazňuje, že je jejím právem domáhat se doplatku za poskytnutou hrazenou [anonymizováno] péči pojištěncům žalované, když není ústavně přípustné, aby náklady za tuto péči nesl poskytovatel [anonymizována dvě slova] za situace, kdy se řídí výše úhrady autoritativně určenou cenou ze strany veřejné moci. Žalobkyně je ve ztrátě, příjmy má téměř výhradně z prostředků veřejného zdravotního pojištění, přičemž skutečně nepostačují ani na úhradu nezbytně nutně vynaložených nutných nákladů v ceně obvyklé. Pokud by uzavřením úhradového [anonymizováno] mělo docházet k tomu, že nemohou být aplikovány mechanismy zbraňujících protiústavním důsledkům z uzavření smluv se [anonymizována dvě slova], vzniklých ve vztahu k úhradám za poskytované [anonymizováno] služby, pak je samotný úhradový dodatek pro žalobkyni zvláště nevýhodný, když pro to neexistuje žádný rozumný důvod. Žalobkyně je kvůli této situaci v reálné ztrátě již několik let po sobě, což ohrožuje ve svém důsledku dostupnost [anonymizována dvě slova]. Zdůraznila, že soudem prvního stupně provedená relativizace znaleckého posudku o výsledcích hospodaření žalobkyně s poukazem na její výroční zprávu a kontrolní zprávu [anonymizována dvě slova] není otázkou právní, ale odbornou. Dále podrobně rozebírá i nesprávnost závěru napadeného rozsudku o nedůvodnosti námitky neplatnosti úhradového [anonymizováno] pro rozpor se zákonem o cenách, když má za nepřiléhavý poukaz na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] pro odlišnost okolností případu. Zdůraznila rovněž, že netvrdí, že by musela nezbytně nutně být právní úprava obsažená ve vyhlášce protizákonná, potažmo protiústavní obecně, nicméně při její aplikaci v tomto konkrétním případě pro rozpor s ústavními principy a se zákonem nesmí být aplikována. Žalobkyně má za to, že ochranné mechanismy před nastolením protiústavního stavu, jak je popsal ve své judikatuře Ústavní soud (např. sp. zn. Pl [číslo]) vyloučeny nejsou, jsou plně aplikovatelné, rámcová smlouva ani dodatek je nevylučují, pročež je možné jejich platnost zachovat, když nejsou v tomto důsledku v rozporu se zákonem o cenách. Dále poukázala i na to, že v tomto případě nedošlo v rámci dohodovacího řízení k dohodě na výší úhrad pro rok [rok] Ústavní soud přitom konstatoval, že protiústavní zásah do práva podnikat může být a contrario dán právě v případě, kdy cena [anonymizováno] služby nebyla stanovena v rámci dohodovacího řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V celkovém kontextu regulace úhrad tedy není rozdíl mezi případem, kdy se smluvní strany nedohodnou na uzavření úhradového [anonymizováno] za současné subsidiární aplikace úhradové vyhlášky, a případem, kdy se strany dohodnou na úhradovém [anonymizováno], který při stanovení výše úhrad odkazuje na úhradovou vyhlášku. Nelze tudíž přisvědčit názoru soudu prvního stupně, že účastnice se na úhradě za [anonymizováno] sužby„ dohodly jinak“, než stanoví vyhláška, tedy že došlo k individuálnímu sjednání úhrady ve smyslu rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tak vytkla soudu prvního stupně, že nepřímo došel k závěru, že nebýt uzavření úhradového [anonymizováno], potažmo rámcové smlouvy, byl by doplatek, jak je žalobkyní specifikován, oprávněným požadavkem, ačkoliv ani ve smlouvě, ani [anonymizováno], není sjednáno vzdání se práva žalobkyně na úhradu doplatku za poskytnuté hrazené [anonymizováno] služby pojištěncům žalované. Poukázala také na nesprávnost závěrů ohledně významu námitek při provedení vyúčtování podle vyhlášky. Žalobkyně dále namítla nepředvídatelnost rozsudku, když soud prvního stupně ji neseznámil s tím, že neunáší břemeno důkazní, resp. i tvrzení ve vztahu k tvrzení, že smluvní vztah přináší žalované nepřiměřený prospěch, když poukazuje na rozdíly v úhradách žalované žalobkyni a [anonymizována dvě slova], pročež navrhuje až v odvolacím řízení provedení důkazu vyúčtováním této nemocnice. Prvostupňový soud pochybil v tom, že zcela opomenul žalobkyní tvrzené nedostatečné financování nákladů za poskytnuté [anonymizováno] služby, nezabýval se otázkou nákladovosti poskytování těchto [anonymizováno] pojištěncům žalované v roce [rok] a zhodnotil ztrátovost žalobkyně jako neprokázanou. Žalobkyně tvrdila a prokazovala ve smyslu judikatury Ústavního soudu ([ústavní nález] a [ústavní nález]), že úhrada za tyto služby, kterou obdržela od žalované, nedostačovala ani k pokrytí nákladů nezbytně vynaložených žalobkyní na tyto služby a rovněž že nezbytné náklady na poskytnutou [anonymizováno] péči byly pořízeny za cenu nepřevyšující cenu obvyklou. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná k odvolání žalobkyně zdůraznila správnost napadeného rozsudku. Nesouhlasila s tím, že by soud prvního stupně na tento případ aplikoval judikaturu nepřiléhavě z důvodu, že ujednání v úhradových dodatcích pro rok [rok] neměla povahu individuálního sjednání ceny [anonymizováno], ale toliko podřízení se právní úpravě, a že žalobkyně nedostala adekvátní úhradu za péči. Tvrzení žalobkyně v odvolání jsou v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, použitou judikaturou a ani nevyplývají z právních předpisů. Navíc tyto námitky již žalobkyně uplatnila v jiném řízení (rozhodnutí MS v [obec] sp. zn. [spisová značka]), kde byly odmítnuty jako nedůvodné, pročež by mělo být postupováno obdobně (§ 13 o. z.). Zdůraznila, že se účastnice v roce [rok] dohodly jinak ve smyslu § 17 odst. 5 zákona [číslo], když uzavřely úhradový dodatek. Ten představuje samostatnou realizační smlouvu k rámcové smlouvě ze dne [datum] v souladu s jejím čl. IV odst.

1. Dohoda podle [anonymizováno] byla mezi účastníky dodržena. Žalobkyně se domáhá nad rámec těchto ujednání další platby s tím, že ocenění její [anonymizováno] nebylo adekvátní a tím mělo zasáhnout do práva žalobkyně na svobodné podnikání. Soud prvního stupně přitom uzavřel, že se strany jednoznačně dohodly na ocenění [anonymizována dvě slova] smluvně, pročež za takových okolností a s ohledem na aktuální judikaturu soudů není prostor se vůbec zabývat právem na svobodné podnikání, neboť bylo zcela zachováno. Z právních předpisů ani z judikatury nelze dovodit jakési obecné právo poskytovatele [anonymizována dvě slova] na dorovnání nákladů [anonymizována dvě slova] ze strany [anonymizováno] pojišťoven. Z nálezu sp. zn. [ústavní nález] nevyplývá, že by neměla být respektována úhrada za [anonymizováno] služby podle zákona [číslo] a podle příslušných úhradových vyhlášek na daný kalendářní rok. Ústavní soud neřekl, že by vznikalo jakési právo na dorovnání nadměrných nákladů poskytovatele [anonymizována dvě slova], nýbrž judikuje, že z úhradové vyhlášky nesmí vyplývat takové podmínky výpočtu úhrady, které by poskytovatelům [anonymizována dvě slova] fakticky znemožňovaly podnikání. V projednávané věci nadto nebylo postupováno podle úhradové vyhlášky, ale podle smlouvy sjednané mezi stranami. Porušení práv žalobkyně by muselo vyplývat z faktické nemožnosti podnikat v určitém odvětví, k čemuž nedošlo, jelikož v odvětví poskytování [anonymizována dvě slova] lůžkové [anonymizováno] úspěšně působí celá řada subjektů a ani žalobkyně není existenčně ohrožena. Žalovaná dále podobně argumentuje pro přiléhavost soudem aplikované judikatury, zejména rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], neboť v daném případě nastala mezi poskytovatelem sociálních [anonymizováno] a zdravotní pojišťovnou po použití analogie při aplikování úhradové vyhlášky zcela obdobná situace jako v tomto případě. Vyhláška na poskytovatele dopadala, strany si však dojednaly výpočet úhrady smluvně. Nejvyšší soud za těchto okolností zcela odmítl, aby smluvně sjednaná úhrada [anonymizována dvě slova] byla změněna zásahem soudu na základě tvrzení, že její vlastní dohodou bylo zasaženo její právo svobodného podnikání. Naopak nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] se pro skutkovou odlišnost neuplatní, jelikož v daném případě absentovala dohoda mezi stranami a soud aplikoval vyhlášku na základě analogie. Správnost závěrů soudu prvního stupně vyplývá i z navazující judikatury Ústavního soudu prezentované rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 989/21. Poukázala dále na rozpornost vlastních tvrzení ohledně adhezního charakteru úhradového [anonymizováno] a otázky jeho neplatnosti. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a, č. j. o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Odvolací soud v projednávané věci odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku a na skutkové i právní závěry v něm obsažené, podpořené také odkazem na zcela přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nad rámec právě uvedeného k odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí, že nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Žalobkyně vyvozuje z jí zmiňovaných nálezů Ústavního soudu závěry, které jednostranně interpretuje ve prospěch svého žalobního žádání.

12. Odvolací předně nepřisvědčil odvolací argumentaci žalobkyně o neplatnosti úhradového [anonymizováno] pro rozpor se zákonem o cenách, když v tomto směru zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Odvolací argumentaci týkající se charakteru úhradového [anonymizováno] pak odvolací soud považuje i za nejasnou, neboť na jedné straně žalobkyně tvrdí adhezní charakter úhradového [anonymizováno], dovolává se spravedlivé úpravy práv a povinností, avšak současně tvrdí, že se nedomáhá jeho neplatnosti. K úpravě práv a povinností ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] však soud může přistoupit jen tehdy, pokud shledá k námitce účastníka (jedná o relativní neplatnost, kterou je nutné vznést) neplatnost takového adhezního [anonymizováno].

13. Odvolací soud však nesouhlasí ani s tou částí argumentace žalobkyně, že úhradový dodatek má adhezní povahu, neboť jeho obsah je dán zákonem a prováděcím podzákonným předpisem a tudíž jej nelze považovat za smlouvu uzavíranou adhezním způsobem v pravém slova smyslu, neboť jejich znění nevychází pouze z libovůle žalované, ale de facto je dáno právními předpisy. Ale ani v případě, že by bylo možné uzavřít, že se na úhradový dodatek použijí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem (§ 1798 odst. 1 o. z.), skutečnost, že se jedná o adhezní smlouvu, ještě automaticky neznamená její neplatnost, jak správně uvedl soud prvního stupně. Podmínky relativní neplatnosti tohoto typu smluv upravuje [ustanovení pr. předpisu] I pokud by strana žalující prokázala, že dodatek je pro ni jako slabší smluvní stranu zvláště nevýhodný, musela by rovněž prokázat, že pro takové ujednání chyběl rozumný důvod. Soud prvního stupně má však za to, že rozumný důvod pro sjednání úhrad podle úhradové vyhlášky vtělené do úhradového [anonymizováno] je dán tím, že systém veřejného pojištění je jako každý pojišťovací systém limitován objemem finančních prostředků, který se získává na základě povinnosti platit na všeobecné zdravotní pojištění (srov. mimo jiné závěr nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Navíc bylo v řízení prokázáno, že se žalobkyni dostalo obdobného plnění jako ostatním srovnatelným [anonymizováno] ve smluvním vztahu s žalovanou, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jiné pojišťovny vůči poskytovatelům, potažmo žalobkyni, postupovaly jinak, případně že by poskytovatelé, konkrétně pak žalobkyně, realizovali od jiných pojišťoven diametrálně vyšší a výhodnější úhrady, než od žalované, tedy že by žalovaná jakýmkoliv způsobem zneužívala svého postavení na trhu. Podstatné nakonec ale je, že se dané ustanovení nevztahuje na případy korekce výše úplaty, kterou pro danou oblast upravuje § 1793 o. z. o neúměrném zkrácení. Právo uplatnit neúměrné krácení je přitom § 1795 o. z. omezeno prekluzivní lhůtou jednoho roku od uzavření smlouvy, tato lhůta však žalobkyni marně uplynula. Z tohoto pohledu tak není nutné provádět další dokazování a zkoumat, zda smluvní vztah přináší žalované nepřiměřený prospěch. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že dodatek je platný, a dále pak i to, že je pro účastníky závazný.

14. Závaznost uzavřené smlouvy pro její strany plyne z § 1759 o. z. Jde o legislativní vyjádření zásady pacta sunt servanda a provedení § 3 odst. 2 písm. d) o. z., kde je tato zásada vyjádřena. Smlouva je právní skutečností, na jejímž základě vzniká závazek a jsou uzavírány s tím, že budou plněny. Jedním z projevů závaznosti je i skutečnost, že smluvní strana nemůže odmítnout po jeho vzniku závazek ze smlouvy bez zákonného nebo smluveného důvodu, např. jen proto, že se smlouva ukáže pro ni nevýhodnou nebo protože si vše rozmyslí. Výjimku tvoří případy, kdy zákon umožňuje prolomit závaznost smlouvy s ohledem na změnu okolností (např. § [číslo], [ustanovení pr. předpisu]. Tvrzení žalobkyně uplatněná v řízení však žádnou takovou změnou okolností nejsou. Jelikož je úhradový dodatek platný, byla žalovaná povinna poskytnout úhradu podle něj, a žalobkyně má právo pouze na takové plnění, a nikoli jiné.

15. Jako zcela přiléhavou pak odvolací soud shledal aplikaci závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka], a to i přesto, že se v případě žalobkyně nejedná o pobytové zařízení sociálních [anonymizováno]. Správně totiž soud prvního stupně vyhodnotil, že pro posouzení věci Nejvyšším soudem tato odlišnost ve výsledku nebyla rozhodující. Nejvyšší soud totiž nerozlišuje, zda se jedná o úhradový dodatek zvláštní smlouvy či úhradový dodatek mezi poskytovateli [anonymizována dvě slova] a pojišťovnou, který nevzejde z dohodovacího řízení, ale je výsledkem individuálního kontraktačního procesu mezi poskytovatelem [anonymizována dvě slova] a pojišťovnou (postup podle § [anonymizováno] a [ustanovení pr. předpisu] [číslo]). Žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] nejde na danou věc aplikovat proto, že daný soud vycházel z absence smluvního jednání o ceně [anonymizována dvě slova], tedy vycházel z toho, že tato cena byla stanovena přímo konkrétním právním předpisem (úhradovou vyhláškou) nebo její analogickou aplikací, jejímž účelem je určit obvyklou cenu plnění z důvodu absence ujednání ceny [anonymizována dvě slova]. Naopak ve věci řešené Nejvyšším soudem, shodně jako v této projednávané věci, se o přímou aplikaci úhradové vyhlášky nejedná a argumentace žalobkyně tomu stranící skrze obdobný věcný obsah není ani v tomto případě opodstatněná. Nejvyšší soud přitom rozvedl, že pro zvláštní povahu právních vztahů a značný rozsah jejich regulace, včetně otázky věcného plnění [anonymizována dvě slova], je logické usměrnění jednání zúčastněných subjektů také v tomto směru, avšak de facto ztotožnit přímou, potažmo analogickou aplikaci úhradové vyhlášky se smluvním ujednáním ceny, které i v těchto poměrech je založeno na shodné vůli smluvních stran (i ohledně ceny [anonymizována dvě slova]), nelze. Uzavřela-li žalobkyně úhradový dodatek, v němž byl ujednán způsob stanovení ceny [anonymizována dvě slova], je z povahy věci vyloučen protiústavní zásah do práva podnikat ([ustanovení pr. předpisu]), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny [anonymizována dvě slova] nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí, neboť žalobkyně tak učinila ze svobodné vůle poté, co při využití svých potřebných schopností (§ 5 odst. 1 o. z.), které lze u ní vzhledem k její profesionalitě důvodně předpokládat, odborně a kompetentně zhodnotila podmínky v návrhu obsažené. Při tomto posouzení pak nebylo rozhodné samotné hospodaření žalobkyně, ani otázka nákladovosti [anonymizováno] poskytovaných žalobkyní pojištěncům žalované.

16. Odvolací soud tak ve shodě se závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uzavírá, že se žalobkyně domáhala plnění, jehož opodstatněnost nebyla založena ani na smluvním ujednání, ani nevyplývala z právního předpisu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že to, co bylo mezi stranami ujednáno, plněno bylo (ani při odvolacím jednání žalobkyně opak netvrdila, tím spíše neprokazovala), a požadavek na plnění nad rámec sjednaného postrádal z hlediska hmotněprávní úpravy své opodstatnění. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] (ani jinou částku) nevyplývá z žádné (jiné) dohody uzavřené mezi stranami ani z právního předpisu. Požadovala-li žalobkyně za právní titul k plnění údajné porušení práva na podnikání, nelze tomuto právnímu názoru přisvědčit s ohledem na soudem prvního stupně rozebrané aspekty věci.

17. Z výše popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o nákladech řízení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náleží jí proto plná náhrada nákladů, jež účelně vynaložila v tomto stadiu řízení. Náklady řízení představuje v souladu s [ustanovení pr. předpisu] odměna za zastupování za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání á [částka], náhrada hotových výdajů á [částka] a 21% DPH. Celkové náklady odvolacího řízení činí částku [částka].

Poučení