54 A 86/2022– 56

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci navrhovatelů: a) P. S. bytem X b) T. V.bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno proti odpůrkyni: obec Kolomuty sídlem Kolomuty 2, 293 01 Mladá Boleslav o návrzích na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Kolomuty, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Kolomuty ze dne 27. 6. 2022, č. 40–22, takto:

Výrok

I. Řízení ve věcech vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 54 A 86/2022 a 55 A 89/2022 se spojují ke společnému řízení. Věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 54 A 86/2022.

II. Návrhy se zamítají.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Navrhovatel a) se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodaným do datové schránky soudu dne 24. 10. 2022, coby spoluvlastník (ve společném jmění manželů) pozemků p. č. XA a XB zapsaných na listu vlastnictví č. XC pro katastrální území a obec X domáhá zrušení části v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadený územní plán“) v rozsahu, v němž na zmíněných pozemcích vymezuje plochu PZ a veřejné prostranství XD, event. vyslovení nicotnosti napadeného územního plánu jako celku.

2. Navrhovatel b) se obdobně samostatným návrhem dodaným do datové schránky soudu dne 4. 11. 2022 coby vlastník pozemku p. č. XF zapsaného na listu vlastnictví č. XE pro katastrální území a obec X (dále společně též jako „dotčené pozemky“; všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území) domáhá zrušení části napadeného územního plánu v rozsahu, v němž také na jeho pozemku vymezuje plochu PZ a veřejné prostranství XD a dále v němž pro plochy BV stanoví regulativ minimální a maximální velikosti stavebního pozemku, a eventuálně též navrhuje vyslovit nicotnost napadeného územního plánu jako celku.

3. Navrhovatel a) předně vysvětluje, že jeho pozemky jsou napadeným územním plánem nově vymezeny jako veřejné prostranství s převahou zeleně (PZ, plocha XG a veřejně prospěšné opatření XD), které je nadto zatíženo předkupním právem, ačkoliv před vydáním napadeného územního plánu byly určeny pro bydlení individuální (BI). Navrhovatel zároveň konstatuje, že dne 21. 6. 2022 vydal Magistrát města Mladá Boleslav, odbor stavební a rozvoje města, společné rozhodnutí č. j. 73601/2022/SÚ/ZdPe (dále jen „společné rozhodnutí“), jímž mělo navrhovateli a jeho manželce jako spoluvlastníkům dotčených pozemků vzniknout právo realizovat na nich stavbu označenou jako „Rodinný dům se dvěma byty, připojení vody, elektrické energie, kanalizace, žumpy, likvidace srážkových vod, tepelná čerpadla, zpevněná plocha, oplocení (dále jen „stavba rodinného domu“). Společné rozhodnutí však bylo k odvolání zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odborem územního plánování a stavebního řádu, ze dne 19. 9. 2022, č. j. 116787/2022/KUSK, s odůvodněním, že v době, kdy rozhodoval stavební úřad, bylo sice společné rozhodnutí v souladu s tehdy platným územním plánem, ale ode dne 22. 7. 2022 je v rozporu s nově vydaným napadeným územním plánem. Navrhovatel má však za to, že takový postup odvolacího správního orgánu je nezákonný, proto se obrátil s podnětem k zahájení přezkumného řízení na Ministerstvo pro místní rozvoj.

4. Navrhovatel b) stejně tak poukazuje na to, že i jeho pozemek je napadeným územním plánem v severní části nově vymezen jako veřejné prostranství s převahou zeleně (PZ, plocha XG a veřejně prospěšné opatření XD), které je nadto zatíženo předkupním právem, ačkoliv před vydáním napadeného územního plánu byl celý určen pro bydlení individuální (BI). Odpůrkyně tak učinila, ačkoliv si dle odůvodnění napadeného územního plánu byla vědoma toho, že pro pozemek již bylo vydáno pravomocné stavební povolení, jež ale zohlednila tím, že pozemek nelogicky rozpůlila a zatímco na jedné části nestanoví žádná opatření k ochraně vodoteče, na druhé části vymezuje velmi široký pás k „naprosto nezbytné“ ochraně téže vodoteče.

5. Navrhovatelé namítají, že s vymezením veřejného prostranství na dotčených pozemcích nesouhlasí a ani do budoucna s jeho zřízením souhlasit nebudou. Přestože územní plán nemůže nařídit vznik veřejného prostranství, neboť není konstitutivním aktem, odpůrkyně je přesto vymezuje na soukromých pozemcích, aniž by je mohla vyvlastnit. Nikdy zde tedy nebude moci reálně vzniknout veřejné prostranství a dotčené pozemky nebude možné takto využívat. Novou funkční regulací a vymezeným předkupním právem jsou tak navrhovatelé přímo dotčeni na svých právech, zejména právu vlastnickém, které již nemohou realizovat způsobem stanoveným v předchozím územním plánu. Jsou proto přesvědčeni, že mají jak procesní, tak věcnou aktivní legitimaci k podání návrhu.

6. Pro zrušení předmětné části napadeného územního plánu shledávají navrhovatelé následující důvody:

7. Předně navrhovatelé uvádí, že v procesu tvorby došlo k nepřípustnému smíšení rolí pořizovatele a zpracovatele napadeného územního plánu, neboť zpracovatelkou byla architektka Veronika Šindlerová, která ale v architektonické kanceláři spolupracuje s pořizovatelem Mgr. Bc. Jindřichem Felcmanem, Ph.D. Navrhovatelé si jsou vědomi toho, že zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) sice neurčuje, zda smí (nebo naopak nesmí) pořizovatel vykonávat současně i roli projektanta, argumentují nicméně tím, že zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb. (dále jen „nový stavební zákon“) v ustanovení § 46 odst. 3 upravuje, že činnosti pořizovatele a činnost projektanta jsou vzájemně neslučitelné (k tomu navrhovatelé citují z důvodové zprávy k této nové právní úpravě se zdůrazněním pasáže, že proces pořizování jednotlivých nástrojů územního plánování je komplexní činnost s jednoznačně specifikovanými rolemi jednotlivých aktérů, které by se neměly vzájemně překrývat, aby byla zajištěna dostatečná kontrola procesů). Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že tím, že v projednávané věci došlo ke spojení (propojení) osoby pořizovatele a zpracovatelky, byli zkráceni na svých právech, neboť došlo ke snížení kontroly a záruk zákonnosti při přípravě napadeného územního plánu, což vedlo k hrubé nezákonnosti celého procesu. Navrhovatelé proto vybízí soud, aby vycházel z nové právní úpravy stavebního zákona.

8. Navrhovatelé dále poukazují na nesprávnosti (nezákonnosti) veřejné vyhlášky, kterou bylo oznámeno vydání napadeného územního plánu. Zaprvé bylo chybně odkazováno na zákonné ustanovení, které se váže k tzv. zkrácenému procesu pořizování změn územního plánu, což adresáty veřejné vyhlášky uvádí v omyl a ti tak neví, kdy měl napadený územní plán nabýt účinnosti. Zadruhé byla veřejná vyhláška zpracovaná tzv. létajícím pořizovatelem, ačkoliv měl být napadený územní plán oznámen veřejnou vyhláškou odpůrkyně. Tím odpůrkyně zjevně nerespektovala metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj z června 2021 ani rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 As 320/2019–66, z jehož odůvodnění navrhovatelé obsáhle citovali. Navrhovatel b) nadto (zatřetí) poukázal též na to, že se ve veřejné vyhlášce vůbec neuvádí, že napadený územní plán je vydáván formou opatření obecné povahy (naopak nesprávně uvádí, že jej zastupitelstvo vydalo usnesením) a že chybí poučení o nemožnosti uplatnit opravný prostředek. Navrhovatelé mají za to, že existuje přinejmenším závažná pochybnost, jestli při vydávání (oznámení) napadeného územního plánu nedošlo k pochybením, pro která by napadený územní plán mohl být nicotným aktem.

9. Dále navrhovatelé odpůrkyni vytýkají, že z odůvodnění napadeného územního plánu ani nevyplývá, proč byly z předchozího územního plánu přebrány prakticky všechny zastavitelné plochy, a nadto ještě vymezeny některé nové, a to v některých případech dokonce na cenných zemědělských půdách (například plochy XG a XH sousedící s dotčenými pozemky). Jako důvod přitom neobstojí toliko veřejný zájem na zajištění bydlení, jelikož jen těžko může převažovat zájem na výstavbě rodinných domů pro individuální bydlení nad zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) třídy ochrany I. Napadený územní plán je tak evidentně vnitřně rozporný a konzistentně neodůvodňuje zásah do práv navrhovatelů, jestliže ruší zastavitelnost dotčených pozemků, které jsou nekvalitní zemědělskou půdou s IV. třídou ochrany.

10. K tvrzeným důvodům pro zrušení zastavitelnosti dotčených pozemků navrhovatelé uvádí, že pokud je pro obec důležitá ochrana životního prostředí a vliv u dotčených pozemků má i blízkost bezvýznamného potoka, pak navrhovatelé nerozumí tomu, jak může být současně vymezena nová zastavitelná plocha pro bydlení na cenných zemědělských půdách. Navrhovatelé citovali z odůvodnění napadeného územního plánu s konstatováním, že ničím není odůvodněno to, že extrémně široké veřejné prostranství ve srovnání s dalšími veřejnými prostranstvími u potoka bylo vymezeno pouze na dotčených pozemcích a že naprosto obecné fráze o významu veřejných prostranství neodůvodňují diskriminační zásah do jejich vlastnických práv a znemožnění využití dotčených pozemků jako doposud. Navrhovatelé uvádí, že na pozemku p. č. XA je vymezeno veřejné prostranství jako park, resp. parkový pás podél vodoteče po okraji zástavby na východním okraji obce, ovšem bez vysvětlení proč mají sloužit jako veřejné prostranství obrovské sousední zastavitelné ploše právě jejich soukromé pozemky. Jestliže je veřejného prostranství třeba, má být vymezeno přímo v rámci zastavitelné plochy. Navrhovatelé považují za absurdní pasáž odůvodnění, podle které již dříve platilo, že dotčené pozemky byly vymezeny jako zastavitelné plochy bydlení, jejichž integrální součástí mohly být i plochy veřejných prostranství. Navrhovatelé pak odpůrkyni vyčítají, že důvody pro vymezení veřejného prostranství na jejich soukromých pozemcích nepřináší ani v rozhodnutí o jejich společných námitkách evidovaných pod č. j. 168/7.3.2022, kde odpůrkyně toliko odkázala na odůvodnění k pozemku p. č. XF. Odůvodnění ochranou vodoteče navrhovatelé pokládají za nepřesvědčivé, neboť hned vedle (blíže obci) se nachází druhá vodoteč, aniž by pro její ochranu a revitalizaci bylo stanoveno veřejné prostranství – naopak zastavitelné plochy jsou vymezeny těsně u ní. Vadit by neměl ani tvar dotčených pozemků, jelikož i jinde v obci jsou vymezeny podlouhlé pozemky jako plochy určené pro zástavbu. Domy jsou na sebe různě kolmé a nikomu to dosud nevadilo. Navrhovatel b) též pochybuje, že by jeden či dva domy mohly narušit urbanistickou strukturu celé obce, která je podle něj značně neuspořádaná, což ilustruje do textu vloženým leteckým snímkem, který v okolí zachycuje i dům ve tvaru n–úhelníku, dům ve tvaru L nebo úzkou parcelu, která je zcela zastavěna stavbami. Navrhovatel a) pak zdůrazňuje, že byť odpůrkyně věděla (přinejmenším si musela být vědoma toho), že usiluje o získání společného rozhodnutí pro stavbu rodinného domu v severní části dotčených pozemků – protože byla účastnicí společného řízení a vydala souhlas se sjezdem, s prodloužením vodovodního řadu a se stavbou vodovodní přípojky, v odůvodnění napadeného územního plánu nepravdivě uvádí, že zvrat v budoucím režimu tohoto území je nepravděpodobný. Je ale naopak zřejmé, že se navrhovatel a) dlouhodobě snažil na dotčených pozemcích realizovat záměr stavby rodinného domu, který mu však napadený územní plán znemožnil. Navrhovatelé také namítají, že výstavba na dotčených pozemcích je v souladu s urbanistickou koncepcí obce, přičemž naopak nově zastavitelné plochy XG a XH ležící dále od jádra obce (až za dotčenými pozemky) jsou s touto koncepcí v rozporu. Navrhovatelům tak nezbývá než se bránit proti nezákonnému, neodůvodněnému a až svévolnému zásahu odpůrkyně do jejich práv.

11. Navrhovatel b) považuje za neodůvodněné i omezení v podobě minimální velikosti stavebního pozemku 800 m2 a jeho maximální velikosti 3 000 m2. Jeho pozemek má rozlohu 1 266 m2, a bylo by tak na něj možné bez problémů umístit dva rodinné domy (tuto eventualitu zmiňuje i odůvodnění rozhodnutí o námitce týkající se jeho pozemku), aniž by to ohrožovalo soudržnost komunity obce sdílející podobné zájmy související s podobným způsobem života v podobném typu bydlení. Takové odůvodnění považuje za nicneříkající ve vztahu k žádosti navrhovatelů o snížení minimální rozlohy o pouhých 50 m2, zejména když např. pro plochy BX žádná taková podmínka stanovena není. Rozhodně nejde o liberální pravidlo, jak odpůrkyně tvrdí v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, přičemž zcela chybí jakékoliv důvody, proč zvolila právě hranici 800 m2, a ne třeba 700 m2 nebo 850 m2. Podle navrhovatele b) jde o jednoznačnou libovůli.

12. V dalším okruhu argumentace navrhovatelé namítají, že napadený územní plán je v části týkající se dotčených pozemků jednoznačně nepřiměřený a nadmíru zasahuje jejich vlastnické právo – zásah pokládají za intenzivní, protože byli před vydáním napadeného územního plánu aktivní za účelem budoucího využití dotčených pozemků v souladu s tehdejším určením. Podle názoru navrhovatelů měla odpůrkyně zvolit jinou (přiměřenější) regulaci, resp. jen zachovat regulaci stejnou jako podle předchozího územního plánu. Ostatně odpůrkyně zastavitelnost zachovala prakticky u všech jiných lokalit na území obce, a nadto mnoho dalších pozemků upravila nově jako zastavitelné. Navrhovatelé se domnívají, že nová regulace je překvapivá, neboť zasahuje do jejich legitimního očekávání a nerespektuje ani princip kontinuity územního plánování a právní jistoty (k tomu navrhovatelé odkázali na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, č. j. 54 A 39/2022–42). Napadený územní plán totiž zasáhl do stavu území, aniž by odpůrkyně vysvětlila, v čem se podmínky v území změnily natolik, aby tato změna odůvodňovala významný zásah do vlastnického práva navrhovatelů v podobě znemožnění výstavby, kterou navrhovatel b) mohl plánovat a navrhovatel a) i reálně plánoval a již ji takřka završil pravomocným povolením (k tomu navrhovatelé citovali z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20, a rozsudku NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50). Postup odpůrkyně proto hodnotí jako projev svévole. Soud by měl podle navrhovatele a) při přezkumu napadeného územního plánu také zohlednit, že v době jeho vydání disponoval společným rozhodnutím, které mu bylo zrušeno až o měsíc později.

13. Na posledním místě navrhovatelé argumentují tím, že napadený územní plán je vůči nim nepřípustně diskriminační. Za příklad nejprve uvádí plochu XCH s funkčním využitím BV, která se také nachází v těsné blízkosti vodního toku. Na této ploše ale na rozdíl od dotčených pozemků zástavba může sahat až k hranici vodního toku a není zde vymezen pás veřejného prostranství k ochraně potoka. Navrhovatelé nechápou, jak je možné, že u dotčených pozemků byla výstavba zakázána, přestože jde stejně jako u plochy XCH o proluku v zástavbě a nejedná se o cenné půdy ZPF.

14. Navrhovatelé se cítí být diskriminováni i ve vztahu k plochám XI a XJ s funkčním využitím PZ, které se nachází vedle ploch 28–Z a 29–Z s funkčním využitím BV. Předmětné plochy PZ jsou totiž rovněž okolo potoka, ale jsou podstatně užší, než jak jsou tyto plochy vymezeny na dotčených pozemcích. Užší je tudíž i rozsah předkupního práva. Vlastníci těchto pozemků jsou tedy omezeni v menším rozsahu než navrhovatelé, aniž by pro to existovaly rozumné důvody.

15. Nakonec navrhovatelé srovnávají dotčené pozemky se zastavitelnou plochou XK s funkčním využitím BV. Tato plocha se totiž nachází v těsném sousedství říčky Klenice, aniž by zde ale bylo vymezeno veřejné prostranství pro ochranu břehů a koryta vodního toku nebo park sloužící pro zastavitelnou plochu. Je zde vymezen jen úzký pás přírodní plochy NP (ten ale svojí šířkou neodpovídá šířce dotčených pozemků, ačkoliv Klenice je významnější vodní tok než bezejmenný potok vedoucí okolo dotčených pozemků) a dále plochy PP pro novou stezku pro chodce a cyklisty podél břehů říčky Klenice. Navrhovatelé postrádají odůvodnění i ve vztahu k tomu, proč je lokalita pro zástavbu vyhodnocena jako vhodná, přestože jde zčásti o plochu v záplavovém území Q 500 a přestože jsou říčka Klenice, její břehy a niva lokálním biokoridorem LBK 108a. U plochy XK navrhovatelé pro kontext závěrem zmiňují, že její součástí jsou také pozemky p. č. XL a XM, které vlastní Ing. J. T., který byl určeným zastupitelem v procesu pořizování napadeného územního plánu, a dále pozemky, které vlastní Jindřich Šlechta, tehdejší starosta obce. Tyto skutečnosti navrhovatelé považují za důležité, byť si nejsou jisti, co z nich lze dovozovat.

16. Odpůrkyně považuje argumentaci navrhovatelů za nedůvodnou, navrhuje proto, aby soud jejich návrhy zamítl. Nejprve odpůrkyně reaguje na tvrzení navrhovatelů stran procesních pochybení. Poukazuje na to, že ustanovení § 46 odst. 3 nového stavebního zákona je účinné až od 1. 7. 2023, a již z toho je zřejmé, že se na proces pořízení a zpracování napadeného územního plánu nevztahovalo. Není přitom ani pravdou, že by zpracovatelem a pořizovatelem napadeného územního plánu byla jedna a tatáž fyzická osoba, neboť se jednalo o dvě samostatné podnikající osoby. Neregistrovaná obchodní značka „Šindlerová Felcman“ není firmou žádné obchodní společnosti. Podle názoru odpůrkyně je dobrá součinnost mezi zpracovatelem a pořizovatelem územně plánovací dokumentace nezbytnou podmínkou pro efektivní a časově úsporný průběh procesu. Odpůrkyně potvrzuje, že Mgr. J. F., Ph.D., je sice uveden i v autorském týmu zpracovatelů jakožto konzultant v oblasti regulace a právní supervize, tato jeho účast ale nikterak nezpochybňuje roli zodpovědné projektantky a zpracovatelky Ing. arch. Veroniky Šindlerové, Ph.D. Odpůrkyně dále s navrhovateli sice souhlasí, že ve veřejné vyhlášce oznamující vydání napadeného územního plánu došlo k uvedení chybného ustanovení, to však nemělo navrhovateli popisované důsledky. Z pohledu odpůrkyně šlo jen o nepodstatnou chybu, která by neměla vést ke zrušení napadeného územního plánu (k tomu odpůrkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010–64). K hlavičkovému papíru, který byl použit při oznámení vydání napadeného územního plánu, odpůrkyně uvádí, že patří obci Kolomuty a využívá ho i obecní úřad, který je jedním z orgánů obce a který vedle výkonu přenesené působnosti zajišťuje obci servis i při výkonu samostatné působnosti. Obecní úřad Kolomuty tedy zkrátka pouze poskytl servis Zastupitelstvu obce Kolomuty při zveřejnění předmětné vyhlášky. Odkazované metodické sdělení je v projednávané věci nepřiléhavé, protože se soustředilo na situace, kdy je pořizovatelem územního plánu obecní úřad jiné obce, než pro kterou je územní plán pořizován. Podstatné je, že na úřední desce odpůrkyně byla zveřejněna veřejná vyhláška, z níž plyne, že napadený územní plán byl vydán Zastupitelstvem obce Kolomuty. Odpůrkyně přitom navrhovatelům vyčítá, že ani nevylíčili, jak by tyto případné procesní vady mohly mít dopad do jejich právní sféry.

17. K námitce, že zastavitelné plochy XG a XH byly vymezeny nedůvodně, odpůrkyně oponuje, že pro vymezení zastavitelných ploch není jediným rozhodujícím faktorem kvalita zemědělské půdy. Dalšími faktory jsou třeba hledisko urbanistické a dopravní, což odpůrkyně vysvětlila v odůvodnění napadeného územního plánu (zde odkázala na kapitolu G, § C06, str. 87). Podotkla, že toto odůvodnění bylo akceptovatelné i pro orgán ochrany ZPF. Redukce zastavitelnosti na dotčených pozemcích byla provedena ze zcela jiných důvodů než z důvodu ochrany zemědělské půdy. Tyto důvody jsou kompletně popsány především v rozhodnutí o námitce navrhovatelů (zde odpůrkyně odkázala na kapitolu L, námitku č. 4, str. 215–217) – jde o důvod ekologický, hydrologický (blízkost vodoteče) a dále urbanistický (vztah k sousedním pozemkům, konfigurace pozemků). Důležitý není tvar dotčených pozemků, ale především jejich konfigurace k pozemkům sousedním. K námitce, že stavební úřad zde již povolil stavbu rodinného domu a že z hlediska odstupů tím potvrdil možnost zastavění těchto pozemků, odpůrkyně uvádí, že to není v procesu pořízení územního plánu určující – odstupové vzdálenosti totiž lze dodržet na mnoha pozemcích, což ale automaticky neznamená, že každý takový pozemek je pro zástavbu vhodný i z hledisek jiných. Odpůrkyně nerozporuje, že ona i pořizovatel věděli o pokročilé fázi inženýrské přípravy výstavby rodinného domu na pozemcích navrhovatele a) i o probíhajícím povolovacím procesu, tento záměr ale vedení obce nepovažovalo za vhodný a od začátku procesu pořízení napadeného územního plánu preferovalo řešení v podobě nezastavitelného zeleného pásu. Z návrhu pro společné jednání naopak muselo být navrhovateli a) zřejmé, že riskuje (tj. že ho může čekat i neúspěch), nestihne–li získat pravomocné povolení stavby rodinného domu do doby vydání napadeného územního plánu.

18. Odpůrkyně je přesvědčena, že vůči navrhovateli a) postupovala zcela otevřeně. Vycházela z toho, že původní územní plán na dotčených pozemcích stavbu rodinného domu umožňuje, a proto byla připravena akceptovat situaci, že ještě před vydáním napadeného územního plánu bude stavba povolena a už zde výstavbě nezabrání. Na druhou stranu ale ve všech etapách procesu pořizování nového územního plánu držela řešení, které by na těchto pozemcích již výstavbu neumožňovalo. Její postup byl zcela transparentní a férový, neboť nezneužila své dílčí kompetence, aby přípravu stavby rodinného domu obstruovala, nicméně to neznamená, že zde s výstavbou neměla problém (především z urbanistických hledisek). Odpůrkyně nerozporuje, že protože navrhovatel a) stavbu rodinného domu skutečně připravoval, byl zásah do jeho právní sféry omezením zastavitelnosti dotčených pozemků intenzivní. Důležité důvody pro toto řešení ale odpůrkyně podrobně rozvedla v rozhodnutí o námitce navrhovatelů, kdy podpůrně vzala v potaz i skutečnost, že si navrhovatel a) mohl (měl) být vědom toho, že podstupuje riziko střetu jeho zájmu s řešením nového územního plánu.

19. K námitce, že zelený pás na dotčených pozemcích je podél vodoteče nedůvodně rozšířen, odpůrkyně uvádí, že šířka tohoto pásu je dána stavem parcelace a postupem výstavby. Pro zelený pás je tak využit celý pásovitý soubor dotčených pozemků, které jsou vzhledem ke svému tvaru a konfiguraci k jinému využití nevhodné. K zúžení zeleného pásu na jižní části pozemku navrhovatele b) pak dochází proto, že zde již existuje stavební povolení na rodinný dům – redukce zastavitelnosti by zde byla jen prázdným gestem. Ochrana nivy předmětné vodoteče by byla bezpochyby účinnější, pokud by na pozemku navrhovatele b) nebyl povolen rodinný dům. Ovšem k tomu již došlo a v situaci, kdy navrhovatel b) činil aktivní kroky k realizaci povoleného záměru, by již nebylo realistické snažit se napadeným územním plánem tento stav zvrátit. Nezbylo tak, než zvolit kompromisní řešení, jelikož se pracuje s reálným územím, kde již byla řada záležitostí v minulosti rozhodnuta, mnoho hodnot bylo poškozeno a mnoho optimálních urbanistických řešení znemožněno. To na druhou stranu ale neznamená, že má být rezignováno na hledání optimálního řešení. Redukce zastavitelnosti se tak na pozemku navrhovatele b) projeví alespoň tím, že v zadní části pozemku nebudou již doplňovány další stavby, které sice jsou v plochách BV přípustné (doplňkové stavby, zpevněné plochy), ale které by dále zhoršily hydrologické funkce nivy. Takové řešení je vhodnější i pro zachování možnosti přístupu k vodoteči a její správy. Vymezení jednotlivých ploch veřejného prostranství je odůvodněno souhrnně i zvlášť, což platí i pro plochu XG. To, že vymezení této plochy pomáhá zároveň naplňovat požadavky § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dál jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), je pro tuto plochu v zásadě nepodstatné. Z hlediska požadavků této vyhlášky je pro tuto část obce zásadní vymezení veřejného prostranství v ploše 109–Z, které bude moci skutečně sloužit obyvatelům dané části obce jakožto plnohodnotné veřejné prostranství umožňující rekreaci či setkávání lidí. Údajné absurdity v odůvodnění napadeného územního plánu lze vysvětlit tím, že jde o přebrané odůvodnění z původního územního plánu obce, neboť smyslem odůvodnění bylo popsat návaznost na původní řešení.

20. Podle názoru odpůrkyně navrhovatelé účelově dezinterpretují ustálenou judikaturu správních soudů ohledně kontinuity řešení při územně plánovací činnosti. Je si vědoma toho, že v situaci, kdy se řešení nového územního plánu výrazně odchyluje od řešení předchozího územního plánu, jsou kladeny vyšší nároky na odůvodnění, ty ale splnila. Oponuje, že nemusela nastat žádná zásadní změna v území, aby bylo legitimní přistoupit k úpravě řešení na dotčených pozemcích, jelikož postačil odlišný odborný pohled autorizované osoby zpracovatele na nutnost chránit vodní toky a jejich nivy, umožnit jejich revitalizaci, a tak zabránit jejich oplocování nebo výstavbě na nich.

21. Nicméně navrhovatelé se mýlí i v tom, že k žádné změně v území nedošlo. Odpůrkyně vysvětluje, že od doby vydání původního územního plánu v roce 2002 uplynulo 20 let, během kterých proběhla v dotčené lokalitě parcelace a výstavba. Kvůli pozici vlastníků pozemků p. č. XF, XA a XB (tj. dotčených pozemků) zde ale nebyla zastavitelná plocha využita zrovna urbanisticky vydařeně a efektivně (ať už byl majitelem těchto pozemků během uplynulých 20 let kdokoliv). Přestože se vzhledem k obslužné cestě logicky nabízela příčná parcelace včetně těchto pozemků, které by sloužily jako zahrady s neoploceným záhumenkem u vodního toku, zůstaly tyto pozemky i nadále oddělené. Jak bylo přitom v odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvedeno, výstavbou na dotčených pozemcích kolmou k sousedním zastavitelným pozemkům bude výrazně narušováno soukromí na zahradách sousedních rodinných domů. I laikovi také musí být jasné, že jde o urbanisticky naprosto nevhodné řešení, neboť tvar a umístění dotčených pozemků neumožňuje umístit hlavní stavbu a oplocení ve větší vzdálenosti od potoka.

22. Pokud jde o prostorovou regulaci zpochybňovanou navrhovatelem b), odpůrkyně konstatuje, že souhrnná velikost dotčených pozemků činí 2 357 m2, takže snížení minimální výměry stavebního pozemku na 750 m2 by skutečně umožnilo při zahrnutí dotčených pozemků do ploch BV výstavbu tří rodinných domů. Umístění třetího rodinného domu doprostřed sporného pásu pozemků by ovšem negativní dopady takto nevhodně umístěné zástavby ještě znásobilo. To jen dokládá důvodnost redukce zastavitelnosti s ohledem na urbanistická hlediska. Třebaže by úprava regulativu na 750 m2 byla z pohledu navrhovatele b) a jím deklarovaného zájmu na co největší ekonomické výtěžnosti jeho pozemku vhodnější, nelze přehlížet, že regulace v územním plánu neslouží k uspokojení jednotlivých individuálních zájmů vlastníků pozemků, které s ohledem na jejich velké množství jsou mnohdy vzájemně rozporné, ale má být nastavena tak, aby dle § 18 odst. 3 stavebního zákona optimálně koordinovala soukromé a veřejné zájmy v území. Stanovení spodní hranice velikosti stavebního pozemku proto bylo provedeno plošně pro všechny plochy BV primárně na základě urbanistických úvah, jež jsou podrobně popsány v kapitole G odůvodnění napadeného územního plánu věnované odůvodnění jeho § F02, z niž odpůrkyně obsáhle citovala.

23. Namítaná diskriminace vůči zastavitelné ploše XCH podle odpůrkyně pomíjí dvě zásadní odlišnosti. Vodní tok u plochy XCH je už v daném urbanistickém bloku takřka zcela obestavěn (stavbami či jejich oploceními), a tak by bylo poněkud samoúčelné vytvářet podél něj zelený pás, který by ale končil již u pozemku p. č. 108/3. Dynamické tempo výstavby v obci bylo z tohoto pohledu pro územně plánovací proces nemilosrdné – v první verzi dokumentace pro společné jednání v této lokalitě ještě zástavba nebyla, takže tu zelený pás byl vymezen jako plocha XN, pro etapu veřejného projednání už nicméně tento pás vypadl, protože byla provedena aktualizace zastavěného území a na pozemcích p. č. XO a XP už byly v katastru nemovitostí zapsány domy, zatímco na pozemcích p. č. XQ, XR a XS již probíhala výstavba. Druhou skutečností zpochybňující námitku diskriminace je odlišnost obou ploch z urbanistického hlediska. Plocha XCH nesměřuje k výstavbě, která by byla tak nevhodně orientovaná k sousedním pozemkům. Byť mají tedy navrhovatelé pravdu, že v této části obce (stejně jako i na jižní části pozemku p. č. XF) je (také) zástavba přibližující se k samotnému vodnímu toku krajně nevhodná, vzhledem k pokročilé fázi výstavby zde už zkrátka nebyla možnost to napravit.

24. K diskriminaci vůči plochám XI a XJ odpůrkyně uvádí, že navrhovatelé měli namísto plochy XI patrně na mysli plochu 108–Z vymezenou podél vodního toku. Na to jen stroze reaguje, že na dotčených pozemcích je zelený pás podél vodoteče rozšířen z důvodu stávající parcelace a aktuálního postupu výstavby, neboť vzhledem ke tvaru a konfiguraci jsou dotčené pozemky k jinému využití nevhodné.

25. Konečně ve vztahu k ploše XK odpůrkyně uvádí, že do zeleného pásu podél Klenice jsou zahrnuty pozemky p. č. XT a XU, které mají šířku cca 7 m, a že zelený pás je ještě přetažen na sousední pozemek a podél něj je ještě vymezena plocha veřejného prostranství XV pro cyklostezku. Dohromady je zde tak vytvořen prostor pro odstup mezi břehem Klenice a ploty pozemků zhruba odpovídající šířce zeleného pásu na dotčených pozemcích. Závěrečnou narážku na to, že vlastníky pozemků v ploše XK jsou určený zastupitel pro pořízení územního plánu a starosta obce, odpůrkyně hodnotí jako argument nedůstojný. Odpůrkyně proto jen stručně poukazuje na to, že předmětné pozemky byly zařazeny v zastavitelné ploše již v původním územním plánu, že došlo pouze k dílčí úpravě v severozápadním rohu plochy a že z jednoduchého srovnání vyplývá, že dotčené pozemky jsou k vodnímu toku umístěny nejblíže, resp. nachází se přímo vedle něj – na rozdíl od pozemku starosty, který se nachází ve vzdálenosti cca 65 m od Klenice, a pozemků pověřeného zastupitele, které jsou od vodního toku vzdálené cca 50 m.

26. V replice navrhovatelé zdůrazňují, že je značně nestandardní, že za obec (odpůrkyni) v samostatné působnosti podával vyjádření létající pořizovatel, což jen dokládá, že odpůrkyně zjevně vůbec nerozlišuje mezi jednotlivými rolemi. Obecní úřad obce měl skrze létajícího pořizovatele vykonávat v rámci územního plánování dozor nad dodržováním zákonnosti v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace a je i logické, že obec v samostatné působnosti potřebovala při psaní vyjádření konzultovat odborné otázky s osobou zajišťující odbornost pro výkon působnosti pořizovatele. Není ale možné, aby docházelo i v soudním řízení ke směšování rolí odpůrkyně a pořizovatele (k tomu navrhovatel cituje z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 43 A 34/2018–97). Navrhovatelé trvají na tom, že stejně tak je nepřípustné i míchání rolí pořizovatele a zpracovatele (projektanta). Praxe, kdy pořizovatel fakticky nebude kvůli blízkému vztahu se zpracovatelem řádně vykonávat státní dozor, je nevhodná a je již nyní v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů (zde navrhovatel pro srovnání odkazuje na právní úpravu týkající se výkonu advokacie a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1337/2019, stejně jako na judikaturu týkající se objektivního testu podjatosti soudců s tím, že se přiměřeně aplikuje i na správní řízení). Pořizovatel, který má vztah k projektantovi, může být velmi snadno podjatý a může postupovat tak, aby přehlížel zájmy samosprávy a veřejné zájmy, jen aby ochránil zájem architektonické kanceláře, ve které pracuje. Pokud se odpůrkyně skrze pana Felcmana ve vyjádření snaží tvrdit, že důležitá je pouze formální stránka věci, tj. že obě osoby nejsou dohromady jednou právnickou osobou (která by je zaměstnávala, popř. jejímiž jednateli by byli), pak je to z pohledu navrhovatelů pouhé kličkování a snaha zmást. V. Š. a pan F. spolupracují na celé řadě projektů již dlouhou dobu, nejedná se o žádnou jednorázovou záležitost nebo oddělení obou osob (k tomu navrhovatel odkazuje na webové stránky https://planovani.eu/). Přitom z tzv. testu objektivní nestrannosti vyplývá to, že nemusí být dána jistota, ale stačí důvodné pochybnosti o poměru osob. Pokud byl celý proces zatížen zásadní vadou a nebyla řádně kontrolována jeho zákonnost, pak je evidentní, že jeho výsledek je zásahem do práv vlastníků pozemků v lokalitě včetně navrhovatelů. Vážným procesním pochybením je pak i to, že veřejnou vyhlášku vydal pořizovatel (a nadto s odkazem na nesprávné zákonné ustanovení) navzdory § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona, podle kterého má územní plán vydat zastupitelstvo obce v samostatné působnosti a má ho také doručit veřejnou vyhláškou. Napadený územní plán tedy nebyl řádně doručen, a tudíž je ve smyslu nejnovější rozhodovací praxe NSS nicotný. Obecní úřad jako pořizovatel nemůže poskytovat žádný servis zastupitelstvu obce v samostatné působnosti, neboť to není v souladu se zákonem. Navrhovatelé se coby občané vždy cítí být dotčeni nezákonným výkonem veřejné správy a zde přitom dochází k zásadním zásahům do jejich vlastnických práv.

27. Navrhovatel a) připomíná, že stavební úřad již povolil realizaci jeho záměru (výstavbu rodinného domu) a že pouze z důvodu vydání napadeného územního plánu krajský úřad toto rozhodnutí zrušil a věc stavebnímu úřadu vrátil k dalšímu řízení. Odpůrkyně přitom otevřeně přiznává, že jednala úmyslně, aby mu jeho záměr zmařila. K odůvodnění zásahu do jeho vlastnického práva ale rozhodně nestačí jen jiný odborný pohled projektanta, přičemž nelze nevidět, že pořizovatel má snahu projektantku hájit, neboť je k ní emočně vztažen. Podle navrhovatele a) odpůrkyni skutečné argumenty chybí, neboť nedává žádný smysl, že zastavitelnost byla zachována i v lokalitě, kde je podle názoru odpůrkyně zástavba krajně nevhodná. Navrhovatel a) proto věří, že takto zpracovaný napadený územní plán by při soudním přezkumu neměl obstát.

28. V duplice odpůrkyně konstatuje, že navrhovatelé zbytečně problematizují skutečnost, která je v územně plánovací praxi zcela běžná a ze žádného právního předpisu ani nevyplývá její závadnost. Mgr. J. F., Ph.D., vystupoval v procesu pořízení napadeného územního plánu jako tzv. smluvní pořizovatel na základě příkazní smlouvy uzavřené s obcí Kolomuty. Následně ho odpůrkyně požádala o asistenci při zpracování vyjádření v tomto soudním řízení, neboť odpůrkyně je malou obcí, která nemůže mít administrativní aparát odborně zdatný v otázkách územního plánování natolik, aby v obdobných případech nepotřebovala pomoc externích odborníků. Právě smluvní pořizovatel má o celém procesu největší přehled a dokáže reagovat srozumitelně a bez zbytečného odkladu, přičemž se jedná pro obec o nejlevnější řešení. Označení Mgr. J. F., Ph.D., jako vyřizující osoby v hlavičce vyjádření bylo provedeno z ryze praktických důvodů, klíčovým pro autorizaci dokumentu je podpis a razítko zákonného zástupce obce. Odpůrkyně dodává, že pořizovatel není v rámci územně plánovacího procesu ani analogicky v pozici advokáta a že obecní úřad využívající smluvního pořizovatele podléhá dozorové pravomoci ministerstva, krajských úřadů a úřadů územního plánování, samotné obecní úřady kvalifikované pro územně plánovací činnost dle § 6 odst. 2 stavebního zákona v daných věcech ani dozor nevykonávají. Odpůrkyně cituje z metodické příručky Ministerstva vnitra, aby podpořila své tvrzení, že v oblasti samostatné působnosti obecní úřad plní úkoly uložené mu zastupitelstvem nebo radou obce, čímž jim poskytuje servis. Na situaci, kdy je zveřejnění veřejné vyhlášky administrováno obecním úřadem, tedy nevidí nic závadného. Stěžejní je toliko to, že ve veřejné vyhlášce bylo uvedeno, že napadený územní plán byl vydán Zastupitelstvem obce Kolomuty. Odpůrkyni dále není jasné, co by dle názoru navrhovatele a) mělo být důležitějším východiskem pro řešení územního plánu než právě poznatky z oboru urbanismu a architektury, jak to předpokládá § 19 odst. 1 písm. o) stavebního zákona. Odpůrkyně odmítá, že by pořizovatel byl emočně zatížen vztahem k projektantce, jak tvrdí navrhovatelé, jeho jednotlivé kroky v územně plánovacím procesu podléhaly jen dohodě s určeným zastupitelem. Odpůrkyně tudíž uzavírá, že z jejího pohledu je návrh zcela nedůvodný. Posouzení návrhů soudem Spojení věcí, splnění procesních podmínek a procesní legitimace navrhovatelů 29. Podle § 39 odst. 1 s. ř. s. může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí. Toto ustanovení není důvodu analogicky nepoužít též v případě opatření obecné povahy, ostatně stejně tak by bylo možné postupovat i podle obecněji formulovaného ustanovení § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jež se v soudním řízení správní použije přiměřeně dle § 64 s. ř. s.

30. Jelikož soud zjistil, že návrhy navrhovatelů směřují proti témuž opatření obecné povahy, návrhy sepsané týmž zástupcem i vyjádření odpůrkyně jsou formulovány v podstatné části totožně a týkají se pozemků bezprostředně sousedících, totožné regulace a vypořádání společně podaných námitek (tedy skutkově souvisí a překrývají se), předseda senátu spojil prvním výrokem z důvodu vhodnosti řízení o těchto návrzích ke společnému projednání. Věc je projednána pod sp. zn. 54 A 86/2022, v níž bylo soudní řízení zahájeno jako první.

31. Jako první se soud zabýval námitkou navrhovatelů týkající se neúčinnosti napadeného územního plánu, neboť existence (způsobilého) předmětu řízení je nezbytnou podmínkou řízení – v případě, že by tato podmínka nebyla splněna, by totiž bylo namístě podaný návrh odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V této souvislosti přitom navrhovatelé také namítali, že napadený územní plán je dokonce nicotný v důsledku toho, že ho oznámil (a tím vydal) k tomu nepříslušný orgán (ať už zde měli navrhovatelé na mysli Obecní úřad Kolomuty nebo přímo Mgr. J. F., Ph.D.) a že veřejná vyhláška nezmiňovala jeho právní formu a nemožnost podání opravných prostředků.

32. V dané věci ale lze dovodit, že napadený územní plán byl vydán formou opatření obecné povahy za použití odpovídajících ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a stavebního zákona, byť označení právní formy skutečně není ve veřejné vyhlášce a vlastně ani v textu výrokové části nikde obsaženo. Odkaz na právní formu opatření obecné povahy je ale uveden v textové části odůvodnění, byť bohužel jen zcela okrajově na str. 56 v kapitole D věnované vyhodnocení splnění požadavků zadání, konkrétně požadavku kapitoly F zadání zpracovat návrh napadeného územního plánu formou opatření obecné povahy, a dále pak v poučení o nepřípustnosti opravných prostředků na str. 243 textové části odůvodnění. Uvedené náležitosti tedy v napadeném územním plánu nechybí, přičemž nevadí, pokud nejsou součástí veřejné vyhlášky oznamující jeho vydání, na což upozorňuje navrhovatel b), jelikož ve veřejné vyhlášce byl obsažen přímý odkaz na ohlašovanou dokumentaci napadeného územního plánu a na možnost do ní nahlédnout buď elektronickou cestou nebo fyzicky na obecním úřadu odpůrkyně. Nevadí ani to, že tyto zmínky nejsou obsaženy ve výrokové části textu napadeného územního plánu, jelikož napadený územní plán je třeba vnímat jako jeden celek bez ohledu na to, že z praktických důvodů je rozčleněn do několika dílčích částí, jež ale byly vyhlašovány v jeden okamžik. Pokud jde o poučení o opravných prostředcích, není ani překvapivé, že se nachází až v samotném závěru odůvodnění napadeného územního plánu (či vlastně až za ním), neboť to odpovídá běžné praxi i při vydávání správních rozhodnutí. Chybějící označení právní formy ve výroku napadeného územního plánu může být v tomto směru překvapivější, ovšem s ohledem na zmínku o právní formě alespoň v textu odůvodnění nemá zásadní dopady. Ostatně to, že územní plán se vydává formou opatření obecné povahy, plyne již z platné právní úpravy (§ 43 odst. 4 věta poslední stavebního zákona) a napadený územní plán ani vyhláška ohlašující jeho vydání s tím nejsou v rozporu (neuvádějí, že by snad byl vydáván jinou právní formou (např. jako obecně závazná vyhláška obce), přičemž zmínka ve veřejné vyhlášce o usnesení zastupitelstva odkazuje jen na právní formu, kterou má výsledek hlasování zastupitelstva obce z pohledu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). Navíc správní řád stanoví, že se v písemném vyhotovení opatření obecné povahy uvede označení „opatření obecné povahy“ nebo jiné označení stanovené zákonem (viz § 69 odst. 1 ve spojení s § 174 odst. 1). Jestliže tedy stavební zákon daný správní akt vydávaný formou opatření obecné povahy označuje jako územní plán, je v souladu se správním řádem, jestliže je jeho písemné vyhotovení nadepsáno pouze jako „územní plán“.

33. Podle § 173 odst. 1 věty třetí správního řádu opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky, kterou správní orgán opatření obecné povahy oznamuje, a to na jeho úřední desce (tj. toho správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal).

34. Soud z obsahu předložené spisové dokumentace zjistil, že napadený územní plán měl být dle veřejné vyhlášky ze dne 4. 7. 2022 a přípisu ze dne 22. 7. 2022 podepsaných starostou obce vydán dne 27. 6. 2022 usnesením Zastupitelstva obce Kolomuty č. 40–22 (samotný zápis z příslušného zasedání nebo zmíněné usnesení zastupitelstva ovšem součástí správního spisu není). Navrhovatelé nicméně nezpochybňují, že by se snad Zastupitelstvo obce Kolomuty vůbec o vydání napadeného územního plánu neusneslo, zpochybňují jen to, zda vyvěšení veřejné vyhlášky ze dne 4. 7. 2022 mělo s ohledem na její vady (odkaz na nesprávná ustanovení stavebního zákona, údaj o Mgr. Felcmanovi jako vyřizující a kontaktní osobě) za následek nabytí účinnosti napadeného územního plánu. V tomto směru ale soud nemá pochybnosti o tom, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno zastupitelstvem odpůrkyně v samostatné působnosti, která má k jeho vydání pravomoc podle § 6 odst. 5 písm. c) ve spojení s § 54 odst. 2 stavebního zákona. V souladu s tím je ostatně i v napadeném územním plánu výslovně uvedeno, že ho vydalo Zastupitelstvo obce Kolomuty (viz stranu 3 textové části a stranu 3 jeho odůvodnění).

35. V projednávané věci není sporu o tom, že veřejná vyhláška ze dne 4. 7. 2022, č. j. 1/2022/Kolomuty/en/10, oznamující vydání napadeného územního plánu byla vyvěšena na úřední desce odpůrkyně (včetně zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup) dne 7. 7. 2022 a sejmuta dne 25. 7. 2022, jak to ostatně ve správním spise dosvědčují příslušné doložky na veřejné vyhlášce vyplněné místostarostkou obce a opatřené razítkem obce. Sporné ale je, zda napadený územní plán byl oznámen zákonem předvídaným způsobem, tj. zda jej oznámila skutečně odpůrkyně, která ho v samostatné působnosti vydala (měla vydat). Teprve pak by totiž napadený územní plán byl způsobilý vyvolávat právní účinky a byl s to zasáhnout i do veřejných subjektivních práv navrhovatelů.

36. Soud proto ověřil, jaké skutečnosti plynou z obsahu veřejné vyhlášky ze dne 4. 7. 2022. Zjistil, že v záhlaví veřejné vyhlášky je označena odpůrkyně slovy „Obec Kolomuty“ současně s uvedením její adresy, identifikačního čísla a telefonního čísla. S tímto označením koresponduje i podpis osoby, která je za odpůrkyni oprávněna jednat (srov. § 104 zákona o obcích), jakož i otisk razítka odpůrkyně v kolonce pro orgán, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí oznámení. V textu veřejné vyhlášky je přitom explicitně uvedeno, že „[ú]zemní plán Kolomuty byl vydán Zastupitelstvem obce Kolomuty dne 27. 6. 2022 usnesením č. 40–22.“ (důraz přidán soudem) a kde se lze s dokumentací napadeného územního plánu seznámit. V souladu se zněním § 111 odst. 1 zákona o obcích tedy z veřejné vyhlášky lze jednoznačně vyvodit, že byla vyhotovena pro účely samostatné působnosti obce.

37. Skutečnost, že je ve veřejné vyhlášce (v textu) označen také Obecní úřad Kolomuty a je připojeno i jeho razítko, jakož i to, že pod kolonkou „Vyřizuje“ (v záhlaví) je uveden Mgr. J. F., Ph.D., coby osoba kvalifikovaná pro územně plánovací činnost, jejímž prostřednictvím obecní úřad ve smyslu § 24 odst. 1 věty druhé stavebního zákona zajišťuje pořizování napadeného územního plánu, spolu s kontakty na něj, ani ve svém souhrnu rozhodně nevede soud k závěru, že by odpůrkyně napadený územní plán vůbec neoznámila. Tyto (toliko doprovodné) údaje nemohou zakládat nicotnost napadeného územního plánu (lze–li vůbec o nicotnosti v případě opatření obecné povahy, tedy správního aktu odlišného od správního rozhodnutí, uvažovat) a ani jeho neúčinnost, neboť již z hlavičky je zřejmé, že napadený územní plán vydává obec v samostatné působnosti, která napadený územní plán také oznamovala. Veřejná vyhláška ze dne 4. 7. 2022 se podstatným způsobem odlišuje od veřejné vyhlášky, k níž se vyjadřoval NSS v rozsudku ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 As 320/2019–66, a jež je i dnes veřejně dostupná v archivu úřední desky obce Ráby (viz https://www.raby–obec.cz/file/53042). V daném případě totiž veřejnou vyhlášku vydal Magistrát města Pardubic jakožto správní orgán, který zjevně nebyl součástí obce Ráby, na svém hlavičkovém papíře, svým jménem a s podpisem své oprávněné úřední osoby, zatímco v nynějším případě je veřejná vyhláška vydána na hlavičkovém papíře odpůrkyně, jejím obecním úřadem a je podepsána místostarostkou odpůrkyně (a to nejen u doložek o publikaci).

38. Pravdou je, že se v textu uvádí, že vydání napadeného územního plánu oznamuje Obecní úřad Kolomuty jakožto jeho pořizovatel, a že veřejná vyhláška je opatřena i razítkem obecního úřadu s malým státním znakem, což naznačuje, jako by veřejná vyhláška měla být vydána v rámci přenesené působnosti. To skutečně není správné a představuje to dílčí pochybení, avšak nejedná se o vadu takového charakteru, že by bylo nutné nahlížet na napadený územní plán jako neúčinný. Nelze totiž přehlížet skutečnost zmiňovanou odpůrkyní, že dle § 109 odst. 3 písm. a) zákona o obcích je obecní úřad oprávněn vykonávat činnosti i v samostatné působnosti, mimo jiné úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce, a tedy že obecní úřad skutečně v souladu se zákonem je oprávněn zastupitelstvu obce v samostatné působnosti poskytovat nezbytný „administrativní servis“ (podstatné je, že rozhodovací pravomoc již realizovalo zastupitelstvo obce). Zveřejnění napadeného územního plánu tedy provedl jménem obce její orgán, který k tomu byl z hlediska právní úpravy oprávněn. Kromě toho lze poukázat též na to, že zákon o obcích prakticky bezvýjimečně ve všech svých ustanoveních v souvislosti s úřední deskou vždy hovoří o „úřední desce obecního úřadu“ (srov. § 39, § 65, § 66b, § 68, § 93, § 128 či § 129a), přičemž § 26 odst. 1 věta druhá správního řádu výslovně říká, že pro orgány územního samosprávného územního celku se zřizuje jedna úřední deska. Samotné zastupitelstvo obce tak ani nemůže mít vlastní úřední desku, jedinou úřední desku obce spravuje obecní úřad, a nelze se tedy podivovat tomu, pokud v situaci, kdy faktické úkony spojené s vyvěšením na „své“ úřední desce činí právě obecní úřad, se ve veřejné vyhlášce též uvádí, že veřejnou vyhláškou doručuje napadený územní plán právě obecní úřad. Jde o podobně alternativní jazykové vyjádření, jako když je uvedeno, že listinu doručuje poštovní doručovatel, namísto toho, že příslušné rozhodnutí oznamuje správní orgán prostřednictvím poštovní přepravy. Možná může jít o vyjádření nepřesné, avšak nemá to žádné zásadní dopady.

39. Vliv na účinnost oznámení napadeného územního plánu nemá ani to, že za vyřizující osobu byl označen Mgr. J. F., Ph.D., vystupující v pozici tzv. létajícího pořizovatele. Jedná se o označení kontaktní osoby v dané záležitosti a zároveň osoby, která se podílela na přípravě vyvěšeného dokumentu, rozhodné ale je, že tento dokument za odpůrkyni podepsala, a tedy jej schválila místostarostka obce. Skutečnost, že někdo připravuje text úředních listin včetně např. správních rozhodnutí, a někdo jiný takové dokumenty pak po kontrole a provedení případných korekcí za správní orgán autorizuje, je v praxi běžná. Otázka, kdo poskytuje případnou asistenci při vzniku správního aktu, je v podstatě vnitřní záležitostí správního orgánu a nemá zásadně žádné vnější dopady, i kdyby snad takový „pomocník“ nedisponoval příslušnými oprávněními; pro zákonnost správního aktu je podstatné, zda konečnou podobu schválila k tomu oprávněná úřední osoba, jež je oprávněna za správní orgán jednat. To přitom v tomto případě bylo splněno podpisem místostarostky obce (srov. § 103 odst. 1 ve spojení s § 104 odst. 1 zákona o obcích).

40. Bez vlivu na zákonnost oznámení napadeného územního plánu je pak také to, že se v textu veřejné vyhlášky odkazuje mj. i na ustanovení § 55 odst. 7 a § 55b odst. 10 stavebního zákona, které na projednávanou věc nedopadají přímo, neboť klíčové sdělení o tom, že napadený územní plán nabývá účinnosti dle § 173 odst. 1 a § 25 odst. 2 správního řádu patnáctým dnem po vyvěšení tohoto oznámení na úřední desce Obecního úřadu Kolomuty bylo správné. Samotný stavební zákon výslovné ustanovení o tom, jak má být oznamováno vydání územního plánu (a stejně tak i zásad územního rozvoje), na rozdíl od nepřesně uvedených ustanovení týkajících se oznamování vydání jeho změn neobsahuje, správní řád jako obecný předpis se tak použije v souladu s obecným odkazem obsaženým v § 192 odst. 1 stavebního zákona. Nicméně samotný odkaz na ustanovení § 55 odst. 7 a § 55b odst. 10 stavebního zákona, jakkoliv ne zcela přesný, není zase až tak matoucí, jelikož se jedná o ustanovení ve stavebním zákoně svou povahou nejbližší. Na rozdíl od ustanovení upravujících oznamování návrhů územního plánu v podobě pro společné jednání či veřejné projednání (srov. § 50 odst. 3 a § 52 odst. 1 stavebního zákona), kde zákon ukládá provést zveřejnění přímo pořizovateli (v rámci přenesené působnosti), totiž ve veřejné vyhlášce označená ustanovení upravují finální úkon v podobě oznámení vydaného opatření obecné povahy a obdobně jako v případě aktualizace zásad územního rozvoje jednoznačně dávají najevo, že toto oznámení již má v samostatné působnosti provést ten, kdo opatření obecné povahy vydává. Touto osobou je obec, jíž je třeba přičítat jednání jejího zastupitelstva (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, odst. 44 až 46, či ze dne 25. 6. 2019, č. j. 1 As 454/2017–94, č. 3911/2019 Sb. NSS, odst. 32 a 33).

41. Soud tedy nesouhlasí s navrhovateli, že existují přinejmenším pochybnosti, zda napadený územní plán neoznámil Obecní úřad Kolomuty nebo snad Mgr. J. F., Ph.D., jako tzv. létající pořizovatel, a to údajně obdobně jako tomu bylo v případě projednávaném u NSS v rozsudku ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 As 320/2019–66. Napadený územní plán oznámila obec na své jediné úřední desce (úřední desce svého obecního úřadu, který fakticky vyvěšení v rámci „administrativního servisu“ poskytovaného zastupitelstvu obce provedl) textem, který sice pomohl zpracovat Mgr. J. F., Ph.D., avšak který za obec řádně autorizovala její místostarostka.

42. Soud proto vyšel z toho, že veřejná vyhláška oznamující vydání napadeného územního plánu byla odpůrkyní vyvěšena na správné úřední desce dne 7. 7. 2022, a tudíž že napadený územní plán nabyl účinnosti v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu (srov. § 25 odst. 2 správního řádu) patnáctým dnem po tomto dni, tedy dne 22. 7. 2022. Návrhy podané k soudu dne 24. 10. a 4. 11. 2022 proto směřují proti existujícímu a účinnému opatření obecné povahy a jsou včasné (§ 101b odst. 1 s. ř. s.). Soud jednal v řízení bez dalšího s obcí Kolomuty jakožto s odpůrkyní, neboť právě tu je třeba v souladu usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, přeneseně považovat za správní orgán, který napadené opatření obecné povahy vydal (§ 101a odst. 3 s. ř. s.).

43. Protože návrh obsahuje i požadované náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s., soud se dále zabýval otázkou, zda byl (je) navrhovatel oprávněn podat návrh na zrušení (části) napadeného územního plánu. Podle § 101a věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

44. Navrhovatelé svou aktivní legitimaci k podání návrhu dovozují z vlastnictví dotčených pozemků, které soud ověřil z výpisu z katastru nemovitostí – listů vlastnictví č. XC a XE pro k. ú. a obec Kolomuty.

45. Soud ze spisového materiálu předloženého odpůrkyní zjistil, že dotčené pozemky v celém jejich rozsahu byly v původním územním plánu obce Kolomuty (tj. před účinností napadeného územního plánu) zařazeny do plochy bydlení v rodinných domech městské a příměstské (BI). Tyto plochy byly spolu s přilehlými pozemky p. č. XW až XZ stejně jako mnohé další v obci určeny primárně pro obytnou zástavbu – pro individuální rodinné domy, izolované dvojdomy nebo řadové domy o max. dvou nadzemních podlažích s využitelným podkrovím. Přípustné bylo využít plochy i pro účely ubytovací (pensiony), sociální, (lokální) maloobchodní a pro jiné služby obyvatelstvu (jako stravovací a relaxační zařízení nebo hygienické služby). Přípustné zde bylo provozovat i nezávadnou domácí výrobu nebo drobné chovatelství a pěstitelství za podmínky, že budou vyloučeny rušivé vlivy zejména vůči sousedním pozemkům. Nepřípustné tudíž byly všechny (ostatní) druhy výrobních a skladových činností, které produkují hluk, prach nebo zplodiny, jakož i dopravní terminály, centra dopravních služeb apod.

46. Napadeným územním plánem jsou dotčené pozemky nově vymezeny jako veřejné prostranství s převahou zeleně (PZ) s výjimkou jižní části pozemku p. č. XF, která je zařazena do plochy změn venkovského bydlení (BV). Ve výrokové části napadeného územního plánu věnované stanovení podmínek pro využití ploch je pro plochy PZ stanoveno (viz § F02), že jde o veřejná prostranství převážně nezpevněná, zejména o parky, pobytové louky, lesoparky a jiné veřejně přístupné plochy zeleně (hlavní využití). Přípustné je využít území pro cesty a stezky pro pěší, cyklistickou a jinou nemotorovou dopravu, jakož i související dopravní a technickou infrastrukturu (i nadřazených systémů), dále pro drobné doplňkové stavby a architekturu, informační a reklamní zařízení s plochou max. 2 m2, dětská hřiště nebo pro ochrannou izolační a okrasnou zeleň či vodní plochy a toky. Činnosti, zařízení a stavby urbanisticky dotvářející veřejnou zeleň a zvyšující její uživatelskou či estetickou hodnotu jsou zde přípustné toliko za podmínky, že jejich umístění nenaruší prostupnost a veřejnou přístupnost plochy. Totéž platí pro sportoviště a parkoviště, které nadto musí být umístěno pouze na okraji plochy tak, aby zásadně nenarušilo celistvost plochy. Nepřípustné na těchto plochách jsou pak všechny ostatní stavby i činnosti, jakož i oplocení trvale zamezující volnému vstupu a užívání veřejného prostranství veřejností.

47. V případě ploch BV – bydlení venkovské napadený územní plán jako jednu z podmínek prostorového uspořádání stanoví minimální velikost stavebního pozemku pro stavbu rodinného domu na 800 m2 a maximální velikost stavebního pozemku pro stavbu rodinného domu na 2 500 m2, zatímco u dalších typů zastavitelných ploch učených pro bydlení (BX – bydlení jiné, SV – smíšené obytné venkovské a SX – smíšené obytné jiné) takovou podmínku prostorového uspořádání nestanoví. Kromě toho výroková část napadeného územního plánu v podkapitole F.2.1 věnované využití ploch a koridorů pod § F03 ale též uvádí, že stanovení podmínek pro využití ploch není retroaktivní, a proto využití ploch a koridorů v rozsahu, ve kterém jsou pro provozovanou činnost řádně zkolaudovány je i nadále možné, třebaže dle nových podmínek pro využití ploch nejsou přípustné. Jakékoliv nové stavby, změny staveb, změny využití území a změny vlivu užívání staveb na území vedoucí k intenzifikaci těchto činností ale již přípustné nejsou. V podkapitole F.2.3 věnované ostatním podmínkám prostorového uspořádání pod § F13 dále napadený územní plán stanoví pravidlo, že se podmínka stanovení minimální a maximální velikosti stavebních pozemků se nevztahuje na pozemky oddělené či scelené před 1. 8. 2021.

48. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že u dotčených pozemků došlo ke změně způsobu jejich využití, resp. pokud jde o jižní část pozemku p. č. XF, byla stanovena nová podmínka minimální velikosti stavebního pozemku pro rodinný dům. V posuzované věci navrhovatelé namítají mj. to, že změna dosavadního funkčního využití dotčených pozemků je vůči nim diskriminační (je svévolí odpůrkyně), jelikož se jiným vlastníkům pozemků v území regulovaném napadeným územním plánem dostalo bez rozumných důvodů lepšího zacházení. Navrhovatelé tedy již jen na základě těchto skutečností jsou oprávněni k podání návrhu na zrušení napadeného územního plánu.

49. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení návrhů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného územního plánu (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ze skutkového a právního stavu ke dni 27. 6. 2022.

50. Přezkum vad opatření obecné povahy lze obecně popsat pětibodovým algoritmem (testem), který byl pro tyto účely vymezen judikaturou (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, č. 740/2006 Sb. NSS): 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality, tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně; v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli.

51. Posouzení přiměřenosti zásahu do vlastnického práva soudem (pátý krok algoritmu) je ovšem v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů podmíněno předchozím seznámením odpůrkyně s důvody, pro něž má být sporné řešení nepřiměřeným zásahem do práv navrhovatele, a to prostřednictvím námitek, v nichž je na potřebu takového individuálního poměřování upozorněna a v nichž jsou jí k posouzení předloženy konkrétní důvody zpochybňující navrhované řešení. Nebyly–li by odpovídající námitky podány, pak by soudu v zásadě nezbývalo, než námitku nepřiměřenosti zásahu do práv navrhovatele zamítnout bez věcného posouzení (v podrobnostech viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35).

52. V případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, „nerozumnosti“ či libovůle. Na druhou stranu však nelze pomíjet, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle jeho požadavku, tj. aby územní plán umožňoval realizaci předem definovaného (stavebního) záměru vlastníka (viz rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17, bod 65, dále též rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008–51, a rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2010, č. j. 7 Ao 5/2010–68).

53. Soud přitom napadený územní plán mohl přezkoumat (pokud jde o shora popsaný algoritmus přezkumu) jen v rozsahu a v mezích bodů, jež byly v návrhu uplatněny, neboť širšímu přezkumu brání jednak vázanost soudu rozsahem a důvody návrhu zakotvená v § 101d odst. 1 s. ř. s. a jednak zásada koncentrace řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části zakotvená v § 101b odst. 2 větě druhé s. ř. s., podle níž nelze již v dalším řízení (obsahuje–li návrh základní náležitosti) doplňovat nové návrhové body. Jakákoliv další podání (tj. včetně replik navrhovatelů) jsou projednatelná jen v rozsahu, v němž rozvíjejí již uplatněné návrhové body, nemohou však otevírat nové otázky.

54. Protože všichni účastníci řízení výslovně souhlasili s postupem soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s., nenařizoval soud jednání, a to ani za účelem dokazování, neboť to nebylo k rozhodnutí soudu potřebné. K důkazním návrhům soud nejprve poznamenává, že neprovedl dokazování těmi listinami, jež jsou součástí předloženého spisového materiálu, neboť správním spisem se dokazování neprovádí. Z jeho obsahu správní soud bez dalšího vychází. Dokazování zbylými listinami předloženými navrhovateli (správní akty vydané ve společném řízení o jejich stavebních záměrech) pak soud vyhodnotil jako nadbytečné, a pokud se k nim ojediněle v odůvodnění vyjádří, činí tak jen nad rámec nezbytného odůvodnění a bez vlivu na výsledek věci.

55. Soud dospěl k závěru, že návrhy nejsou důvodné. Pořizovatel a zpracovatel napadeného územního plánu 56. Předně navrhovatelé odpůrkyni vyčítají, že došlo k nepřípustnému smíšení (propojení) rolí pořizovatele a zpracovatelky napadeného územního plánu. To podle navrhovatelů vedlo k hrubé nezákonnosti celého procesu, jelikož byla snížena kontrola zákonnosti a záruky za ni, v důsledku čehož byli i navrhovatelé zkráceni na svých právech. To odpůrkyně popírá.

57. Z obsahu spisového materiálu předloženého odpůrkyní soud zjistil, že si Obecní úřad Kolomuty ve smyslu § 6 odst. 2 stavebního zákona zajistil splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti podle § 24 stavebního zákona, aby mohl v přenesené působnosti pořizovat napadený územní plán. Kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost konkrétně splnil prostřednictvím Mgr. J. F., Ph.D. (usnesení zastupitelstva odpůrkyně ze dne 29. 3. 2021, č. 13–21). Proces pořízení napadeného územního plánu si tak odpůrkyně od té doby vedla prostřednictvím svého obecního úřadu (předtím funkci pořizovatele zajišťoval Magistrát města Mladá Boleslav). Zpracovatelkou (projektantkou) se pak stala Ing. arch. V. Š., Ph.D., oprávněná k projektové činnosti ve výstavbě.

58. Podle nového stavebního zákona bude s účinností od 1. 7. 2023 platit, že pořizovatel vykonává územně plánovací činnost prostřednictvím osob k tomu způsobilých, jmenovitě státního zaměstnance, úředníka nebo osoby splňující kvalifikační požadavky pro výkon územně plánovací činnosti s oprávněním k výkonu územně plánovací činnosti (srov. blíže § 46 odst. 2 nového stavebního zákona) a že výkon územně plánovací činnosti těmito osobami a činnost projektanta jsou vzájemně neslučitelné (srov. § 46 odst. 3 nového stavebního zákona). Právě o tuto dosud neúčinnou právní úpravu se přitom navrhovatelé ve své argumentaci opírají, vědomi si plně faktu, že na proces pořízení a přijetí napadeného územního plánu se ještě nevztahovala. Navrhovatelé se nicméně mýlí, mají–li snad za to, že je toliko na úvaze soudu, kterou právní úpravu při přezkumu napadeného územního plánu použije. I kdyby byl totiž již nový stavební zákon v době rozhodování soudu účinný, soud by byl přesto podle § 101b odst. 3 s. ř. s. povinen vycházet z právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného územního plánu. Jen ve vztahu k takové právní úpravě tedy soud zkoumá zákonnost, přičemž jeho úkolem rozhodně není dále ověřovat, zda by při přezkumu napadený územní plán obstál i podle později účinných právních předpisů.

59. Pravdou ovšem je, že i kdyby soud nahlížel na projednávanou věc optikou, že je nepřípustné, aby jedna a tatáž osoba vykonávala současně činnost pořizovatele a projektanta, nebylo by možné dospět k jinému závěru, než že tomuto požadavku napadený územní plán dostál. Byť totiž navrhovatelé podrobně citovali z důvodové zprávy k novému stavebnímu zákonu a vyzdvihovali důvody pro zakotvení nového pravidla nepřípustnosti smíšení role pořizovatele a zpracovatele, zřejmě záměrně odhlíží od toho, že i důvodová zpráva příkladem připouští, že je akceptovatelné, aby pořizovatel byl zároveň zpracovatelem za předpokladu, vykonává–li činnost pořizovatele fyzická osoba odlišná od té, která se věnuje činnosti projektanta. Ani případné pracovní spojení nebo dobré mezilidské vztahy (byť by byly před soudem prokázány) mezi Mgr. J. F., Ph.D., a Ing. arch. V. Š., Ph.D., by tak nemohly vést k závěru, že došlo k porušení zásady odlišnosti osoby pořizovatele a zpracovatele, neboť je bez dalšího zcela evidentní, že jde o dvě rozdílné fyzické osoby.

60. Nelze ostatně ani přehlížet, že tím, kdo v konečném důsledku napadený územní plán schvaluje, je zastupitelstvo odpůrkyně, jež také v konečném důsledku odpovídá za zákonnost tohoto opatření obecné povahy, stejně jako to, že dozor v oblasti územního plánování provádí jiné orgány než pořizovatel (zde lze odkázat na vyjádření odpůrkyně). Pořizovatel ani není v pozici nezávislého soudce či správního orgánu. V procesu projednávání a schvalování územního plánu se dokonce ani neuplatní institut podjatosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019, č. j. 2 As 151/2018–63, č. 3883/2019 Sb. NSS, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, č. j. 51 A 27/2019–102). Namítaný střet zájmů, pokud by jej vůbec bylo možné považovat dle rozhodné právní úpravy za problematický, by navíc mohl být jen dílčí procesní vadou, jež by se ale vůbec nemusela promítnout do zákonnosti výroku napadeného územního plánu. Rozhodné by bylo teprve to, zda v konkrétním případě měla vliv na zákonnost napadeného územního plánu z hlediska konkrétních regulace dopadající do právní sféry navrhovatelů v mezích jimi uplatněných (dalších) návrhových bodů. Námitka nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů 61. Namítanou nepřezkoumatelností napadeného územního plánu pro nedostatek důvodů se soud v zásadě nemůže zabývat samostatně, jelikož argumentace navrhovatelů se úzce vztahuje právě k tomu, proč byly dotčené pozemky vyňaty ze zastavitelných ploch a s namítanou neproporcionalitou takového řešení a jeho diskriminačním charakterem.

62. Územní plán jako opatření obecné povahy přitom obsahuje dvojí odůvodnění – jednak vlastní odůvodnění a jednak odůvodnění rozhodnutí o námitkách. V nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, Ústavní soud zdůraznil odlišnou povahu odůvodnění územního plánu jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách a rozdílný přístup k soudnímu přezkumu těchto dvou odůvodnění. Zatímco celkové odůvodnění územního plánu může zůstávat na veskrze obecné úrovni a nelze na jeho přezkum klást větší nároky, odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodnění územního plánu jako takového), konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky. Ústavní soud připomenul, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný. Z toho dovodil, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci). Současně je ovšem třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce proto netrpí nepřezkoumatelností, je–li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015–101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015–44).

63. Z hlediska obecného odůvodnění otázky, proč byly převzaty zastavitelné plochy z předchozího územního plánu a ještě vymezeny zastavitelné plochy nové na hodnotných zemědělských půdách, je třeba pouze říci, že navrhovatelé nepožadují, aby soud zrušil části výroku napadeného územního plánu vymezující pozemky na půdách I. třídy ochrany ZPF jako nově (či nadále) zastavitelné, související námitka nepřezkoumatelnosti jim tedy nenáleží. Tato námitka má význam jen v souvislosti s namítanou diskriminací, jež úzce souvisí s proporcionalitou napadeného územního plánu, a je tedy zkoumána až v následující pasáži rozsudku.

64. Tentýž odkaz pak platí, i pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění regulativu minimální velikosti stavebního pozemku v plochách BV, neboť i zde je klíčové konkrétní znění námitky navrhovatele b), jelikož tím je určeno, v jaké míře podrobnosti bylo třeba daný regulativ odůvodňovat. Z hlediska obecného odůvodnění přitom postačí konstatovat, že napadený územní plán se skutečně potřebou a zvolenou hodnotou daného regulativu zabývá v obecné části svého odůvodnění na str. 135 a 136 právě v kapitole G v části vyjadřující se k § F02 výrokové části, tak jako to odpůrkyně citovala ve svém vyjádření, přičemž tato pasáž uvádí konkrétní důvody, proč taková regulace je potřebná. Pro účely obecného odůvodnění tedy nelze shledat nepřezkoumatelnost napadeného územního plánu pro nedostatek důvodů. Proporcionalita napadeného územního plánu 65. Jak již soud shora zmínil, přezkum přiměřenosti zásahu do vlastnického práva soudem je podmíněn předchozím seznámením odpůrkyně s důvody vnímané nepřiměřenosti v námitkách, v nichž jsou předloženy konkrétní důvody zpochybňující navrhované řešení. Povinnost odpůrkyně k těmto individuálním důvodům přihlédnout a vysvětlit, proč případně názor o nepřiměřenosti navrženého řešení nesouhlasí, je tak přímo závislá na obsahu uplatněných námitek.

66. V tomto směru soud z obsahu správního spisu zjistil, že již v přípravné fázi předcházející zpracování zadání napadeného územního plánu navrhovatel a) uplatnil podáními ze dnů 18. a 20. 3. 2019 podněty k zařazení jím (spolu)vlastněných pozemků do zastavitelných ploch (konkrétně se jednalo o pozemky p. č. XAA až XAB, XAC, XAD a XAE). Jak plyne z hlavního výkresu napadeného územního plánu, části těchto požadavků bylo vyhověno (pozemky p. č. XAF, XAG a XAH jsou zahrnuty do zastavitelných ploch XG, XH, XACH a XAI).

67. K návrhu zadání uplatnil dne 24. 3. 2020 vyjádření Státní pozemkový úřad, odbor vodohospodářských staveb (dále jen „SPÚ“), který upozornil na to, že na území odpůrkyně eviduje stavby vodních děl – hlavních odvodňovacích zařízení. Dle připojené mapky je jedním z těchto zařízení i vodoteč probíhající kolem dotčených pozemků, evidovaná sice jako trubní, ale dle zjištění v terénu v délce 110 m mající povahu otevřeného vodního kanálu. SPÚ požadoval z titulu vlastníka technické infrastruktury (staveb k vodohospodářským melioracím) zachování funkčnosti těchto staveb a za účelem umožnění výkonu správy a údržby (např. odstranění splavené ornice, sečení porostů a odstraňování náletů dřevin z průtočného profilu) označil za nutné zachovat podél otevřených hlavních odvodňovacích zařízení 6 m široký oboustranný manipulační pruh s tím, že případná výsadba by měla být jen na jedné straně ve vzdálenosti 1 m od břehové hrany.

68. Tento požadavek byl promítnut i do zadání napadeného územního plánu, které v rámci požadavků na ochranu a rozvoj hodnot území obce na str. 4 požadovalo chránit břehové porosty i podél všech ostatních vodních toků (než říčky Klenice), včetně odvodňovacích struh, jako důležité prostorové a kompoziční prvky a významné krajinné ekologicky stabilní plochy a plošky v jinak intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině. V části věnované vodnímu režimu na str. 10 pak zadání vytyčovalo i cíl vytvoření podmínek pro rozšíření břehové vegetace a pro možnou revitalizaci struh přírodě blízkým způsobem, přičemž byl stanoven požadavek zachovávat podél toků obousměrně volný manipulační pruh v šíři 8 m od břehové čáry z důvodu provádění údržby toku.

69. V návaznosti na veřejné projednání návrhu napadeného územního plánu uskutečněné dne 1. 3. 2022 navrhovatelé společným podáním uplatnili dne 7. 3. 2022 písemné námitky, jež formulovali velmi stručně takto: „1/ Pozemek k.ú. X č.p. XF – 1266 m2 Aby tento pozemek byl celý v Územním plánu jako území ÚP BV Bydlení venkovské. Na tomto pozemku je vydáno stavební povolení na stavbu RD a tento pozemek byl veden v původním ÚP Kolomuty jako BI bydlení v rodinných domech městské a příměstské, viz příloha 2/ Pozemek k.ú. Kolomuty č.p. XB – 998 m2 dále pozemek k.ú. X XA – 111 m2 Aby tyto pozemky byly celé v Územním plánu jako území ÚP BV Bydlení venkovské. Na těchto pozemcích je vydané závazné stanovisko ke stavbě RD, dále pak vyjmutí ze ZPF, dále pak probíhá vydání stavebního povolení na stavbu RD a tyto pozemky byly vedeny v původním ÚP Kolomuty jako BI bydlení v rodinných domech městské a příměstské, viz příloha 3/ Aby velikost parcel – zastavitelných plochách minimální velikost stavebního pozemku pro stavbu RD byla 750 m2 a maximální velikost stavebního pozemku pro stavbu RD na 3000 m2“ Přílohou byly informace o jednotlivých pozemcích z databáze Nahlížení do katastru nemovitostí, snímek katastrální mapy z téže databáze s vyznačením zmiňovaných pozemků a kopie výřezu z výkresu 02 „katastr – komplexní výkres“ a jeho legendy ze změny č. 3 předchozího územního plánu s vyznačením oblasti, kde se nacházejí zmiňované pozemky.

70. Protože pro rozsah přezkumu namítané nepřiměřenosti napadeného územního plánu je určující to, zda a jaké byly navrhovateli uplatněny námitky, musí soud zdůraznit, že navrhovatelé byli při formulaci svých námitek velmi laxní. Ve své podstatě totiž nejde ani o námitky, nýbrž o blíže nezdůvodněné požadavky. To se týká především námitky směřující proti regulativu minimální a maximální plochy stavebního pozemku, z nějž je patrné pouze to, že navrhovatelé si přejí stanovení benevolentnějších regulativů, ale není ani náznakem vysvětleno, jaké jsou příčiny nespokojenosti navrhovatelů s navrhovaným řešením. V daném případě tak odpůrkyni nebyly předloženy žádné důvody, proč by měla přijmout jiné řešení, a nebylo ani naznačeno, do jakých konkrétních zájmů navrhovatelů navrhovaná regulace zasahuje. Odpůrkyně tak postrádala jakýkoliv konkrétní soukromý zájem, s jehož významem a mírou dotčení by mohla poměřovat význam veřejného zájmu na regulaci prostorového uspořádání budoucí zástavby v území. Na to ostatně odpůrkyně zcela správně poukázala v posledním odstavci odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů (srov. str. 217).

71. Uvedená námitka tak mohla odpůrkyni nanejvýše podnítit k tomu, aby se danému dílčímu regulativu blíže věnovala v odůvodnění napadeného územního plánu, ale v situaci nedefinovaného konkurenčního zájmu mohla bez dalšího setrvat na zamýšlené regulaci, aniž by ji musela nějak poměřovat se zájmy navrhovatelů. Formuluje–li navrhovatel b) důvody, proč není s přijatými prostorovými regulativy spokojen, až v návrhu předkládaném soudu, nemůže již s ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů očekávat, že soud se těmto námitkám bude jako první podrobně věnovat, stejně jako ani nemůže očekávat, že soud bude po odpůrkyni požadovat, aby na dříve nevyřčené námitky byla poskytnuta odpověď již v napadeném územním plánu a rozhodnutí o námitkách obsaženém v jeho odůvodnění. V tomto směru bylo proto zcela dostačující, když odpůrkyně v odůvodnění přijatého územního plánu (srov. str. 135–136 a str. 216–217) nastínila, že považuje za žádoucí, aby si zástavba v obci, která čelí suburbanizačnímu tlaku v důsledku blízkosti Mladé Boleslavi, zachovala venkovský charakter, k čemuž má sloužit mj. právě požadavek na dostatečně velké stavební pozemky (zvolena hodnota 800 m2) spolu s nutností ponechat nezastavěných alespoň 60 % pozemku, což vede k vytváření zahrad. Naopak vymezování příliš velkých pozemků (zvolen limit 2 500 m2) by již vedlo k neefektivnímu využívání území a zvýšeným relativním nákladům na dopravní a technickou infrastrukturu. Jako liberální přitom odpůrkyně v odůvodnění označila limit maximální velikosti stavebního pozemku, a nikoliv minimální, vůči němuž vztahuje svou argumentaci navrhovatel b).

72. Soud pak může jen dodat, že nastavení parametrů prostorového uspořádání stejně jako řady dalších regulativů územního plánu spadá do velmi širokého uvážení obce, která touto cestou realizuje své ústavně garantované právo na samosprávu. Vzhledem k tomu, že právní úprava v podstatě neupravuje nějaká striktní pravidla, v rámci nichž se případný požadavek na minimální a maximální velikost stavebních pozemků musí pohybovat, je obec limitována v zásadě jen požadavky dotčených orgánu veřejné správy (ty přitom soud v této souvislosti nezaznamenal) anebo odůvodněnými požadavky vlastníků regulovaných pozemků, v jejichž případě je pak třeba hledat proporcionální řešení. Navrhovatelé ve svých námitkách ovšem žádný konkrétní právem chráněný zájem neoznačili, a proto bylo čistě na odpůrkyni, zda na nezdůvodněný požadavek navrhovatelů přistoupí, nebo setrvá na vlastní představě o vhodné minimální a maximální velikosti stavebních pozemků, aniž by byla povinna to detailně zdůvodňovat. To přitom není libovůlí, nýbrž právě výběrem jedné z mnoha se nabízejících možností v rámci velmi širokého uvážení, jímž obec v situaci, kdy navrhovatelé neidentifikovali, jaká jejich práva a v jaké intenzitě by navrhovaná hodnota zasáhla, mohla disponovat. Soud přitom není oprávněn toto uvážení obce nahrazovat, ale jen kontrolovat, že bylo učiněno v mezích stanovených právními předpisy a nebylo zneužito. V tomto směru přitom soud neshledal, že by navržené řešení bylo zcela nerozumné, směřovalo cíleně k poškození navrhovatelů nebo bylo zcela neopodstatněné. Navrhovatelé ani netvrdili, že by zvolená hodnota neumožňovala dosáhnout urbanistického cíle vytčeného odpůrkyní, přičemž z obecné povahy regulativu je zároveň patrné, že nesměřuje jen vůči navrhovatelům, ale vůči všem vlastníkům pozemků zařazených do ploch BV. Z ničeho ani neplyne, že by odpůrkyně byla povinna takové limity přijmout pro všechny typy ploch, v nichž mohou být umisťovány rodinné domy. Dovolává–li se přitom navrhovatel b) volnějších limitů pro plochy BX, pomíjí, že v celém územním plánu se nacházejí jen dvě takové plochy, a to jen v místě, kde již v minulosti vznikly řadové domy jakožto stavby nekompatibilní s parametry nově nastavenými pro (v území obce zcela převažující) plochy venkovského bydlení BV. Změnové plochy BX napadený územní plán vůbec nevymezuje (srov. hlavní výkres).

73. Jen o trochu jiná je situace v případě námitek nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatelů vymezením změnových ploch veřejných prostranství s převahou veřejné zeleně. Pokud jde o vymezení veřejného prostranství s možností uplatnění předkupního práva ve smyslu § 101 stavebního zákona, vůči němu se navrhovatelé vůbec v námitkách nevymezili, soud proto nemá žádný prostor k tomu, aby přezkoumal proporcionalitu takového opatření.

74. V tomto směru se lze zabývat pouze přiměřeností přesunu většiny dotčených pozemků do ploch nezastavitelných stavbami pro bydlení, konkrétně do plochy PZ, na čemž je možnost založení předkupního práva závislá. V této souvislosti totiž navrhovatelé výslovně poukázali na to, že na dotčených pozemcích usilují realizovat stavbu v souladu s regulací v předchozím územním plánu a že nejde jen o pouhý hypotetický úmysl, ale že již za tím účelem podnikli celou řadu kroků. Konkrétně navrhovatel b) poukázal na to, že již získal stavební povolení, a navrhovatel a) na to, že již podal žádost o stavební povolení a že již byly vydány jednotlivé dílčí správní akty, jež vydání stavebního povolení předcházejí. Právě ve vztahu k ochraně již nabytých práv a vynaložených investic do rozvoje pozemků tedy odpůrkyně byla povinna vyvažovat vlastní zájmy, které změnou zastavitelnosti dotčených pozemků sledovala. Navrhovatelé se však nijak nepoměřovali s jinými plochami v katastru obce a nenamítali tak nerovné zacházení (diskriminaci), touto otázkou se tak odpůrkyně nemusela v odůvodnění rozhodnutí o námitkách zabývat a v podstatě ani soudu nepřísluší, aby ji jako první otvíral.

75. K navrhovateli namítaným okolnostem se přitom odpůrkyně přiléhavě v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vyjádřila. K již vydanému stavebnímu povolení navrhovatele b) odpůrkyně připomněla, že regulace v napadeném územním plánu nemůže mít retroaktivní dopady, což je ostatně v jeho § F03 dokonce i výslovně konstatováno. Navrhovatel b) tedy není napadeným územním plánem nijak limitován v tom, aby realizoval již povolenou stavbu. Sice by byl limitován v možnosti dále rozvíjet funkce a prostorové parametry stavby odporující nové regulaci, ale jak v posledním odstavci odůvodnění námitky vztahující se k pozemku p. č. XF odpůrkyně upozornila, stavební povolení bylo územním plánem respektováno do té míry, že v rozsahu povolené stavby byl daný pozemek ponechán v plochách BV, jelikož i přes nevhodnost takové výstavby již nelze očekávat, že by územní plán na zastavění příslušné části pozemku mohl něco změnit.

76. Navrhovatel b) přitom v návrhu adresovaném soudu netvrdí, že by snad plocha PZ zasahovala i do části pozemku, na němž byla společným (nikoliv stavebním, jak v námitkách nepřesně navrhovatelé tvrdili) povolením byla umístěna stavba rodinného domu, tj. do stavebního pozemku, jenž je v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona definován nezávisle na hranicích parcel stanovených v katastru nemovitostí. Jinými slovy není nijak popřeno, že regulace v napadeném územním plánu nijak nekoliduje s namítaným (již povoleným) záměrem navrhovatele b). Ten nejenže není napadeným územním plánem znemožněn (nad rámec judikatury zmiňované odpůrkyní viz např. i rozsudek NSS ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 107/2012–139, č. 2742/2013 Sb. NSS), ale není znemožněn ani jeho rozvoj v mezích stavebního pozemku tak, jak byl společným povolením vymezen. Na zbylou část pozemku p. č. XF se společné povolení nevztahuje, a tedy proti nemožnosti jejího zastavění navrhovatelé konkrétní námitku v podstatě nevznesli. Vypořádání námitky odpůrkyní je tedy již v tomto rozsahu úplné a podle soudu souladné s právní úpravou a přesvědčivé.

77. Totéž by mohlo platit i ve vztahu k navrhovateli a), ovšem v jeho případě odpůrkyně dospěla při vydání napadeného územního plánu k závěru, že veřejné zájmy jí sledované převáží nad soukromými zájmy, a proto i přes pokročilou fázi přípravy záměru navrhovatele a) přeřadila pozemky p. č. XB a XA do ploch nezastavitelných stavbami pro bydlení, což se následně projevilo tím, že po zásahu odvolacího orgánu v daném případě společné povolení vydáno nebylo (nepravomocné povolení bylo zrušeno s ohledem na změnu územně plánovací dokumentace před vydáním konečného rozhodnutí ve věci). V případě pozemků navrhovatele a) tedy byla odpůrkyně povinna konkrétně vyargumentovat, jaké zájmy upřednostnila před vlastnickými právy a legitimním očekáváním dotčeného vlastníka a proč vyhodnotila jako nezbytné přistoupit k omezení vlastnického práva.

78. Odpůrkyně tyto argumenty uvedla již v pasáži týkající se severní části pozemku p. č. XF a v pasáži věnované pozemkům navrhovatele a) na ně odkázala s tím, že i zde jsou důvody totožné (srov. str. 216 odůvodnění napadeného územního plánu). V zásadě lze shrnout, že tyto důvody spatřovala v tom, že tyto pozemky představují úzký pás podél koryta bezejmenného vodního toku, podél nějž je potřebné zachovat veřejnou prostupnost a zabránit zástavbě, popř. orbě až na hranu vodního toku. Výstavba v daných místech (např. ta, jež byla povolena v jižní části pozemku p. č. XF) přímo ohrožuje ekologické a hydrologické funkce vodoteče a odporuje základnímu krajinářskému principu, že by měly být vodoteče a jejich nivy jakožto významné krajinné prvky ze zákona chráněny před zástavbou s ohledem na jejich význam pro zadržování vody v krajině. Nadto zástavba na těchto pozemcích podle odpůrkyně razantně narušuje urbanistickou strukturu v této rozvojové lokalitě, protože je vymezena napříč za zahradami dělených pozemků rodinných domů, a bude tak výrazně a necitlivě narušovat soukromí na těchto sousedních zahradách, namísto toho, aby dotčené pozemky byly ponechány bez zástavby jako žádoucí izolační prvek mezi vodotečí a oplocenými zahradami. Odpůrkyně konečně podotkla, že možnost redukce zastavitelných ploch přímo vyplývá z § 102 stavebního zákona i judikatury správních soudů (např. rozsudku ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013–85, č. 2903/2013 Sb. NSS).

79. S těmito důvody souvisí též další pasáže napadeného územního plánu. V textové části výroku byl jako jedna ze zásad koncepce ochrany a rozvoje přírodních a krajinných hodnot [§ B03, písm. c)] zakotven požadavek, že je třeba chránit všechny ostatní vodní toky, strouhy a odvodňovací kanály s jejich oboustrannými břehovými porosty; zamezit orbě až na břehové linie vodních toků a zachovat po obou březích vždy dostatečně široký břehový pás umožňující vzrůst dřevinné vegetace. Obdobný požadavek je obsažen i v části věnované základní koncepci uspořádání krajiny [§ E02, písm. c)]. Pod bodem § E06 je pak stanoveno, že pro zlepšení stability břehových porostů a kvality vody vodních toků a pro jejich správu a údržbu se stanovuje mimo zastavěné území v návaznosti na hranice vodních ploch a vodních toků ponechat volně přístupný pruh území v šíři minimálně 6,0 m od břehové linie. Tento pás bude tvořen primárně plochami přírodními (NP), případně plochami luk a pastvin (AL), plochami lesními (LE) či plochami veřejných prostranství s převahou zeleně (PZ) a nebude intenzivně zemědělsky obhospodařován, zejména nebude orán. V kapitole věnované veřejným prostranstvím [§ D58, písm. d)] pak bylo určeno, že se pro rozvoj systému veřejných prostranství na území obce Kolomuty vymezují mj. zastavitelné plochy veřejných prostranství s převahou zeleně (PZ) XAJ, XAK, XG, XAL, XCH pro veřejný parkový pás podél vodoteče v zastavitelných plochách na východním okraji jádrového sídla Kolomuty. Jak dále plyne z odůvodnění napadeného územního plánu, plocha XG byla vymezena, aby byly vytvořeny podmínky pro možnou revitalizaci dnes zcela regulovaného toku a možnost jeho řádné údržby (viz str. 198 a odůvodnění záboru v případě plochy XAM resp. XAN, popř. str. 103). K potřebě zachování volně přístupného pruhu v území o šíři minimálně 6 m se napadený územní plán vyjadřuje např. i v odůvodnění týkajícím se § E06 výrokové části, kde (viz str. 127) poukazuje na ustanovení § 49 odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Tento požadavek přitom vyplývá již ze zadání napadeného územního plánu, jak se lze dočíst mj. na str. 41 a 45 odůvodnění, přičemž správní spis dokládá, že se nejedná o vlastní „výmysl“ odpůrkyně, nýbrž [kromě zmiňovaných ustanovení vodního zákona, popř. ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) věty druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“)] i o požadavek Státního pozemkového úřadu jakožto vlastníka, potažmo správce veřejné infrastruktury (dle legislativní zkratky v § 23a odst. 1 stavebního zákona se jedná o “oprávněného investora”) v regulovaném území.

80. Proti zájmu navrhovatele a) realizovat své vlastnické právo a vybudovat na jeho pozemcích rodinný dům, do jehož projektové přípravy již v době vydání napadeného územního plánu patrně investoval určité prostředky a úsilí, zde tak stojí zájem na usnadnění péče o veřejnou technickou infrastrukturu podpořený zákonem garantovaným právem jejího správce na přístup a vjezd na přilehlé pozemky, zákonná ochrana údolních niv vodních toků jakožto významného krajinného prvku dle zákona o ochraně přírody a krajiny a na ně navazující urbanistický záměr odpůrkyně vymezený zřetelně již v zadání napadeného územního plánu a požadující zachování volného nezastavitelného pruhu podél vodotečí, vůči němuž se navrhovatel a) až do okamžiku veřejného projednání nijak nevymezil. Uvedené zájmy jsou nepochybně významné a legitimní, mají zákonný podklad, a proto představují vážnou konkurenci soukromému zájmu navrhovatelů na neomezeném zhodnocení dotčených pozemků výstavbou.

81. Svou váhu má přitom i vlastní urbanistický záměr odpůrkyně (koncipovaný s jejím souhlasem k tomu najatou odborně kvalifikovanou osobou), která učinila z ochrany všech vodních toků členících zemědělskou krajinu na území obce jednu ze základních zásad, z nichž vychází funkční regulace území. To je patrné z grafické části napadeného územního plánu, např. hlavního výkresu či výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací, jež dokumentují, že zelené pásy byly skutečně vymezeny podél všech vodních toků na území obce s výjimkou těch úseků, kde je již stabilizovaná (nebo jako v případě jižní části pozemku p. č. XF pravomocně umístěná) zástavba. Volba urbanistické koncepce je přitom realizací práva na samosprávu, jež obci náleží a jež musí ustoupit jen tam, kde by zásah do jiných práv a zájmů byl nepřiměřeně přísný. I urbanistická koncepce, nehledě na výše zmíněné zákonné požadavky, s nimiž koreluje, představuje tedy dílčí veřejný zájem, jenž představuje relevantní protiváhu individuálním zájmům navrhovatelů.

82. Ani tím však nejsou vyčerpány důvody, proč odpůrkyně zasáhla do vlastnického práva navrhovatele a). Odpůrkyně zároveň poukázala i na potřebu chránit práva sousedních vlastníků. Umístění rodinných domů na dotčené pozemky, jež tvoří relativně úzký pruh kolmý k pozemkům p. č. XAO – XAP, by totiž vedlo k tomu, že z takto umístěných rodinných domů by bylo možné nahlížet do zahrad za rodinnými domy hned několika sousedů, což by nepochybně mohlo mít potenciál vyvolávat konfliktní situace v území. Vlastnické právo navrhovatele a) tak přirozeně koliduje i s vlastnickými právy dalších, a to s ohledem na prostorová omezení daná tvarem dotčených pozemků měrou větší, než je obvyklé při běžném uspořádání zástavby. Odpůrkyně přitom je povinna v rámci územního plánování koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území předcházet a konfliktním situacím, jež by mohly narušovat soudržnost společenství obyvatel území, jedná se totiž o jeden ze tří základních pilířů a o dílčí cíl územního plánování definovaný v § 18 odst. 1 stavebního zákona.

83. Z hlediska testu proporcionality soud konstatuje, že regulace přijatá odpůrkyní (vymezení plochy PZ) sleduje legitimní cíle veřejného zájmu, zjevně je způsobilá jich dosáhnout a jiné řešení (navrhovateli požadované zahrnutí dotčených pozemků do ploch BV) by dosažení těchto cílů znemožnilo. I když je pravdou, že samotné zákonné požadavky plynoucí z vodního zákona by mohly být zajištěny i užším pásem plochy PZ v šíři 6 m požadované SPÚ na druhé straně vodoteče, z pohledu zákona o ochraně přírody a krajiny by byla ochrana nivy vodního toku jen na jednom břehu značným kompromisem. Oboustranná ochrana nivy by naopak měla být preferovaným řešením. I úzký, třeba jen třímetrový ochranný pruh na břehu tvořeném dotčenými pozemky by ovšem vylučoval umístění záměru navrhovatele a), na který v námitkách poukazoval, jelikož ten měl být podle jeho tvrzení umístěn i na pozemku p. č. XA, který je velmi úzkým, v nejširším místě méně než 3 m širokým pruhem (přesněji trojúhelníkem; ověřeno dle funkce měření vzdálenosti v aplikaci nahlížení do katastru nemovitostí) bezprostředně přiléhajícím k pozemku s chráněnou vodotečí. Souhrn všech veřejných zájmů nastíněných v odůvodnění napadeného územního plánu, s nimiž záměr navrhovatele a) koliduje, přitom představuje již dostačující protiváhu, jež opodstatňovala postup odpůrkyně vedoucí ke znemožnění realizace stavebního záměru navrhovatele a), třebaže již byl v závěrečné fázi příprav. Vlastnické právo není absolutní hodnotou a musí být vykonáváno odpovědně jak ve vztahu k vlastnickým právům jiných, tak i k potřebám ochrany životního prostředí, což v ústavní rovině potvrzuje ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

84. Nad rámec námitek uplatněných navrhovatelem a) v souvislosti s veřejným projednáním pak lze dodat, že ani ponechání zbylého pruhu dotčených pozemků v zastavitelných plochách pro bydlení by nebylo řešením, jelikož by se dostávalo do konfliktu právě s urbanistickými záměry obce a zájmy vlastníků sousedních pozemků – případný rodinný dům by musel být opět orientován kolmo k sousedícím pozemkům zahrad za rodinnými domy na pozemcích p. č. XAQ až XAR a v budoucnu i ve vztahu k zahradám rodinných domů, jež výhledově vzniknou v zastavitelné ploše XG na pozemku p. č. XAS za vodotečí. Takto vklíněný stavební pozemek by s ohledem na zbylou šíři kolem 10 m s přihlédnutím k povinné odstupové vzdálenosti stavby od hranice pozemku (srov. § 25 odst. 2 větu první vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů požadující odstup alespoň 2 m) byl stavebně jen obtížně využitelný. Jeho zařazení do ploch BV by tak jen vytvářelo tlak na poskytnutí nežádoucích výjimek z požadavků stavebních předpisů (území obce není charakterizováno zvlášť stísněnými podmínkami), čemuž by ovšem měl územní plán spíše předcházet, než aby takové potenciálně konfliktní situace vyvolával. Lze též podotknout, že stavebním záměrům na dotčených pozemcích se dle rozhodnutí předložených navrhovateli bránili námitkami [a v případě navrhovatele a) i odvoláními] právě sousedi s rodinnými domy na přilehlých pozemcích, přičemž zmiňovali mj. právě i problém nadměrného narušení soukromí, tudíž tento argument odpůrkyně rozhodně není jen hypotetickou záležitostí.

85. Jak již také soud uvedl, regulace dotýkající se navrhovatelů nevykazuje charakter diskriminačního zacházení. Jedná se totiž o výsledek přístupu odpůrkyně, jenž byl aplikován na celém území obce tam, kde tomu nebránila již vydaná pravomocná rozhodnutí o umístnění staveb, která již není možné územním plánem zpochybnit, jakkoliv nemusí respektovat urbanistické zájmy obce a někdy třeba mohou i odporovat právním předpisům. Úkolem územního plánu není hodnotit vhodnost ani zákonnost pravomocných správních rozhodnutí. Právě v tom se přitom liší situace pozemků navrhovatele a) a severní části pozemku p. č. XF od pozemků v ploše XCH. I když lze úspěšně pochybovat o adekvátnosti paušálně používané věty odůvodnění odnětí této plochy ze ZPF, pokud bez rozlišení hovoří o nulovém negativním vlivu na hydrologické a odtokové poměry (tedy i pro pruh přiléhající k vodoteči), nic to nemění na tom, že v daném místě se již nacházejí (resp. v rozhodné době byly pravomocně povoleny, jak uvádí odpůrkyně) stavby v bezprostřední blízkosti vodoteče, čímž se stal požadavek odpůrkyně fakticky neprosaditelný. Nejedná se tedy o srovnatelnou situaci. Pokud jde o plochy PZ kolem ploch pro venkovské bydlení XAT a XAU, ty se zase zjevně odlišují tím, že zde nehrozí neorganická, v obci se dosud nevyskytující výstavba rodinného domu kolmo vklíněného na úzkém pozemku za soukromé zahrady hned několika sousedních rodinných domů, jež byla primárním argumentem pro zahrnutí celé šíře dotčených pozemků do ploch PZ. Na plochy XAV a XAW naopak ale lze poukázat v tom směru, že i zde napadený územní plán přistoupil k vymezení ploch zelených veřejných prostranství na obou březích vodoteče (plochy XAZ, ABA a XBB), což jen dokládá, že takové urbanistické řešení se nedotýká jen navrhovatelů. Ve vztahu k ploše XK pak je zjevné, že na druhém břehu říčky Klenice nemohl napadený územní plán nic vymezovat, jelikož ten se nachází již v obvodu jiné obce. Na jižním břehu se přitom nachází vedle plochy veřejných prostranství (zde zpevněných, s ohledem na potřebu sem umístit veřejnou dopravní infrastrukturu v podobě cyklostezky) i plocha NP, jež společně zajišťují dostatečný odstup zástavby od vodoteče a její přístupnost. Ze skutečnosti, že pověřený zastupitel a starosta obce vlastní na území obce nemovitosti (zde konkrétně v ploše XK), pak vůbec nic neplyne, jedná o zcela běžný jev. Ve vztahu k těmto závěrečným zmínkám ovšem soud opakuje, že jde argumenty navrhovatelů, jež nemají podklad v jejich námitkách uplatněných v procesu přípravy napadeného územního plánu, a že tedy jejich vypořádání soud uvádí pouze nad rámec nezbytného odůvodnění. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 86. Z výše uvedeného vyplývá, že žádný z návrhových bodů uplatněných navrhovateli nebyl důvodný a že drobné formulační nepřesnosti při vyhlašování napadeného územního plánu neovlivnily účinnost jeho vyhlášení ani zákonnost jeho výrokové části, a proto soud oba návrhy na zrušení opatření obecné povahy, popř. vyslovení jeho nicotnosti, společně druhým výrokem zamítl.

87. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Plně úspěšné odpůrkyni, která nedisponuje vlastním úřadem územního plánování, by náležela plná náhrada nákladů řízení, jak ovšem vyplývá z obsahu správního spisu, žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení Posouzení návrhů soudem Spojení věcí, splnění procesních podmínek a procesní legitimace navrhovatelů Pořizovatel a zpracovatel napadeného územního plánu Námitka nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů Proporcionalita napadeného územního plánu Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení