54 Co 349/2024 - 712

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 1 002 574,99 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou účastnic řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. května 2024, č. j. 11 C 7/2018-636, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I) týkající se částky 99 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení potvrzuje.

II. V zamítavém výroku o věci samé (výrok II) se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 56 107,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení, jinak, tj. co do částky 381 770,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení, se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradu nákladů řízení vynaložených státem částku 1 137 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradu nákladů řízení vynaložených státem částku 1 137 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 124 009 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 437 877,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení zamítl (výrok II), o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok III), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem rozhodl tak, že jak žalobkyně, tak i žalovaná jsou povinny na jejich náhradu zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] částku 1 137 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV a V).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně [poté, co do částky 100 000 Kč[Anonymizováno]spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení byla žaloba pravomocně zamítnuta (viz výrok II rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2021, č. j. [spisová značka]) a dále co do částky 340 688,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení bylo žalobě pravomocně vyhověno (viz výrok I rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 9. 1. 2024, č. j. [číslo]] domáhala po žalované zaplacení částky 561 886,93 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění, které jí dle žalobních tvrzení mělo být vyplaceno v souladu s účastníky uzavřenou pojistnou smlouvou č. [číslo], jejímž předmětem bylo mimo jiné živelné pojištění prostor sídla žalobkyně na adrese [adresa]. V žalobě bylo uvedeno, že zmíněné prostory byly dne 30. 10. 2013 zasaženy požárem, při němž došlo k nevratnému poškození movitých věcí, které se zde nacházely. Předmětné movité věci byly žalovanou pojištěny na pořizovací hodnotu odpovídající částce 1 056 328,99 Kč, avšak na základě výsledků likvidace uvedené pojistné události, která byla ukončena dne 17. 7. 2014, žalovaná z titulu pojistného plnění vyplatila žalobkyni toliko částku 53 754 Kč. Žalovaná částka tedy odpovídá pojistným plněním neuhrazené výši pořizovací hodnoty předmětných movitých věcí, kterou žalovaná, i přes obdrženou výzvu, aby zmíněnou částku žalobkyni uhradila nejpozději do 14. 4. 2017, nadále odmítá dobrovolně zaplatit.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně spolu s žalovanou dne 29. 5. 2012 podepsala pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu podnikatelů [nazev] č. [číslo] s místem pojištění mimo jiné na adrese [adresa] (dále též na adrese [adresa]), jejíž součástí bylo též živelní pojištění zahrnující pojistné nebezpečí požáru, jež se mělo vztahovat i na movité věci až do pojistné částky 2 300 000 Kč, a to se sjednanou spoluúčastí ve výši 5 000 Kč a sjednanou výší pojištění na tzv. „novou“ (pořizovací) cenu. Pojistná smlouva byla platnou a účinnou též ke dni 30. 10. 2013, kdy sídlo žalobkyně na adrese [adresa], zasáhl požár, při kterém došlo k nevratnému poškození movitých věcí, které se zde nacházely. Tato škodná událost byla žalovanou zaevidována pod č. [číslo]. Bezprostředně po předmětné pojistné události byly požárem dotčené prostory ohledány [orgán], která při té příležitosti pořídila rozsáhlou fotodokumentaci. [orgán] inkriminované prostory posléze ohledala ještě dne 16. 3. 2016 a i v této souvislosti výsledek šetření zaznamenala v protokolu o ohledání místa činu. Dne 6. 11. 2013 provedl na místě samém šetření též externí likvidátor žalované, přičemž v této souvislosti byl pořízen seznam požárem zničených movitých věcí, z něhož žalovaná při likvidaci pojistné události následně vycházela a na jeho základě stanovila výši pojistného plnění v částce 53 754 Kč. Žalovaná tak ponechala bez povšimnutí žalobkyní dodatečně zpracovaný soupis movitého majetku, který jí byl předložen na konci roku 2015, jenž obsahoval dalších 186 blíže konkretizovaných položek movitých věcí, obecně definovatelných jako elektronika, spotřebiče, nádobí, obrazy, šperky, cenné papíry a ceniny, nábytek a bytové doplňky, nářadí, instalatérské a malířské potřeby, stavební materiál atd., které měly být zmíněným požárem rovněž zničeny a vyplacení jejichž pojistné hodnoty žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení. Protože rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2021, č. j. [spisová značka], žaloba byla již pravomocně zamítnuta co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, jež odpovídá žalované částce pojistného plnění za žalobkyní označenou položku movitých věcí č. 39 – sada 11 ks luxusních hodinek, a rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2023, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2023, č. j. [spisová značka], a rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 9. 1. 2024, č. j. [číslo], bylo žalobkyni pravomocně přisouzeno pojistné plnění ve výši 340 688,06 Kč s příslušenstvím za žalobkyní jmenovitě označené položky movitých věcí č. 5., 6., 16. – 50[Anonymizováno]ks magnetických karet, 17., 22., 24. – 25., 27., 29., 38. - 499 ks šperkovnic, 45. – 48., 50. – 53., 56., 58., 62., 65. - 67., 69. – 73., 75., soud prvního stupně vedl dokazování již jen za účelem zjištění skutečností rozhodných pro právní posouzení důvodnosti zbylé části žalobou nárokovaného pojistného plnění. V této souvislosti připomněl odvolacím soudem v jeho předchozích rozhodnutích akcentované úvahy stran zjištění a hodnocení pro posouzení věci podstatných skutečností, tedy že a) žalobě lze vyhovět jen ohledně požadavku na zaplacení pojistného plnění týkajícího se movitých věcí, ve vztahu k nimž bude kumulativně prokázáno nejen to, že žalobkyně byla jejich vlastníkem, ale zároveň i jejich poškození v přímé souvislosti s požárem, který dne 30. 10. 2013 propukl ve sjednaném místě pojištění, b) bylo-li inkriminované místo bezprostředně po pojistné události předmětem opakovaného ohledání, jehož výsledky byly zachyceny nejen v písemného protokolu, ale i při té příležitosti pořizovanou fotodokumentací, pak v souladu s logikou věci lze závěr o přítomnosti movitých věcí na místě samém, které dle žalobních tvrzení měly být požárem toliko poškozeny, popř. jen zčásti zničeny, činit jen tehdy, pokud na přítomnost takových věcí na místě samém lze usuzovat z písemných záznamů obsažených v pořízeném protokole o místním šetření, popř. z obrazových záznamů zachycených při té příležitosti pořizovanou fotodokumentací, neboť by bylo jen stěží zdůvodnitelné, proč přítomnost takovýchto movitých věcí na místě samém nebyla zjištěna a zaznamenána bezprostředně po pojistné události, c) žalobě (bez dalšího) nelze vyhovět ohledně pojistného plnění týkajícího se movitých věcí, za které se již žalobkyni dostalo pojistného plnění na základě žalovanou provedené likvidace, tj. jmenovitě ve vztahu k položkám movitých věcí označeným pod pořadovými čísly 9. počítačová sestava, 18. [nazev], 20. [nazev], 23. varná konvice [nazev] 35. (obraz) „[nazev] olej plátno“, 36. (obraz) „[nazev] olej plátno [nazev]“, 38. šperkovnice – 1 ks, d) žalobě taktéž nelze vyhovět v části týkající se pojisného plnění za movité věci označené pod pořadovými čísly 1.- 4., 7. - 8., 10. – 11. a 19., neboť dle doloženého servisního listu ze dne 10. 1. 2014, vystaveného [jméno FO] – [právnická osoba] (viz č. l. [číslo] spisu), žalobkyně tyto movité věci po předmětné pojistné události přinesla k servisnímu posouzení toliko „částečně očouzené, se stopami nějaké tekutiny“, přičemž na přítomnost takových věcí na místě samém ani z pořízeného protokolu o místním šetření ani z pořizované fotodokumentace skutečně nelze usuzovat, takové movité věci v protokole výslovně uvedeny nebyly a na předmětných fotografiích taktéž nejsou zachyceny, a s odkazem na závěry podrobně rozvedené zejména v patnáctém odstavci odůvodnění napadeného rozsudku uzavřel, že v době předmětné pojistné události se ve sjednaném místě pojištění nacházela elektronika pro účely tohoto řízení označená pod položkou č. 13 – snímač klávesnice, spotřebič označený pod položkou č. 21 – kávovar [nazev], nádobí označené pod položkami č. 30. - 32. ([nazev] lžíce, [nazev] sklenice, [nazev] sklenice), obrazy označené pod položkami č. 33., 34. a 37. („Olej [jméno FO]“, „[nazev] olej plátno“, „[nazev] olej plátno“), nábytek a vnitřní vybavení označené pod položkou č. 54. – křeslo [nazev], 61. – [nazev] větrací mříž, 99. – konzole [nazev], č. 102 – Lišta PVC vnější a malířské potřeby pod položkou č. 147 – větro na barvu, neboť v tomto rozsahu shledal shora definované předpoklady možné úspěšnosti žalobkyně v tomto sporu za splněné. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně zároveň na podkladě žalobkyní předložených daňových dokladů zjistil, že žalobkyně zmíněné movité věci nabyla do svého vlastnictví v souhrnu za částku 124 009 Kč, s odkazem na obsah pojistné smlouvy a § 2 a § 16 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (ve znění účinném do 31. 12. 2013), žalobě co do uvedené jistiny spolu s žalobkyní požadovaným zákonným občanskoprávním úrokem z prodlení od 15. 4. 2017 do zaplacení vyhověl s upozorněním, že žalovaná se do prodlení s úhradou uvedené částky dostala již marným uplynutím zákonné patnáctidenní lhůty běžící ode dne, kdy žalovaná ukončila šetření předmětné pojistné události, tedy dne 17. 7. 2014, od něhož žalobkyně uplatnila nárok na příslušný úrok z prodlení, byla žalovaná s uvedeným prodlení již dávno v prodlení. Ve zbylém rozsahu, představovaném částkou 437 877,93 Kč s příslušenstvím, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a protože procesní úspěch i neúspěch obou procesních stran shledal v zásadě totožným, rozhodl, že za této procesní situace žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Povinnost k náhradě nákladů řízení vynaložených státem soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a protože i pro rozvržení této povinnosti mezi účastníky řízení je v zásadě určující výsledek řízení o věci samé, každou z procesních stran zavázal k úhradě jedné poloviny těchto nákladů představovaných soudem přiznaným a následně též vyplaceným svědečným v částce 2 274 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání obě procesní strany.

6. Žalobkyně svým odvoláním napadla zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok II) a dále svou povahou akcesorické výroky předmětného rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V) s tím, že v tomto rozsahu považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné jak po stránce skutkové, tak i právní. Zdůraznila, že v daném věci by nemělo zůstat bez povšimnutí zejména to, že tento soudní spor byl zapříčiněn výhradně jednáním žalované, která zásadní měrou zanedbala své smluvní i zákonné povinnosti a neprovedla náležité prošetření projednávané škodné události, byť k tomu byla opakovaně vyzývána. Žalobkyni díky tomu byla ztížena možnost prokázat přítomnost jednotlivých poškozených movitých věcí na místě pojistné události. Nelze přijmout námitku žalované, že si pro takový případ měla obstarat vlastní fotodokumentaci, tím spíše, že tato povinnost z povahy věci ležela zcela na žalované coby subjektu provádějícím likvidaci řádně nahlášené pojistné události. Nadto lze očekávat, že pokud by žalobkyně skutečně pořídila vlastní fotografie, žalovaná by tyto jistě rozporovala s tím, že fotografie nebyly pořízeny nezávislou osobou. Fotodokumentace [orgán] orgánu, kterou má žalobkyně k dispozici jen z toho důvodu, že shodou okolností byla předmětná škodná událost prošetřována jako možný trestný čin, byla striktně pořizována čistě pro potřeby zmíněného trestněprávního šetření, tedy pro potřeby možného dopadení pachatele, a nikoli za účelem toho, jaké movité věci se na místě samém nacházely a které z nich byly požárem zasaženy. Uznání řady nárokovaných položek se tak do značné míry stalo závislým na posouzení zmíněné fotodokumentace a dalších žalobkyně zpětně dohledávaných důkazech. Žalobkyně vyvinula maximální možnou snahu, kterou po ní lze spravedlivě požadovat, aby svůj nárok v řízení prokázala. Předložila veškeré potřebné faktury a účetní doklady svědčící o nabytí každé z celkem 186 označených movitých věcí, za jejichž poškození či zničení v důsledku předmětné pojistné události nárokuje výplatu pojistného plnění, obstarala fotodokumentaci místa po pojistné události, a nad rámec toho navrhla dostatek nepřímých důkazů a relevantních indicií nasvědčujících přítomnosti v žalobě označených věcí na místě samém v době předmětné pojistné události. Ostatně v rozhodném období neměla jiných skladových prostor, kam by své movité věci mohla uložit. Taktéž nijak nebylo zohledněno, že řada především drobnějších předmětů byla pochopitelně uložena různě v zásuvkách nebo skříních, a tedy i z tohoto důvodu jejich přítomnost na místě samém nemusela být zaznamenána zmíněnou fotodokumentací. V řízení před soudem prvního stupně taktéž navrhla místní šetření na místě samém, avšak tento důkazní návrh zůstal bez dalšího oslyšen. Žalobkyně při vším respektu k základním zásadám civilního procesu je toho názoru, že v pochybnostech měl soud prvního stupně přistoupit k obrácení důkazního břemene z žalobkyně na žalovanou, a to již jen na základě jednoduché právní zásady nemo turpitudinem suam allegare potest (tedy, že nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti), aby tak dostál principům spravedlivého procesu. Žalobkyně se tak domnívá, že tím, kdo očividně v této věci neunesl své břemeno tvrzení, a především břemeno důkazní, je žalovaná, a tedy výsledek řízení by tak měl vyznít v její neprospěch. Soud prvního stupně tedy měl zbylé části žaloby beze zbytku vyhovět. Kromě toho je žalobkyně přesvědčena o tom, že jí měla být přiznána plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to i pro případ, že by se svým nárokem nebyla v řízení zcela úspěšná. V jádru byl totiž její nárok jako takový shledán po právu a uznání jednotlivých položek konkrétně označených movitých věcí, ve vztahu k nimž uplatnila nárok na zaplacení pojistného plnění, již záviselo čistě na úvaze soudu, což by v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mělo mít až druhotný vliv. Navíc uvedené „finanční“ vypořádání nákladů řízení by považovala spravedlivé i z toho pohledu, že na rozdíl od žalované, která je v řízení zastupována interním právním zástupcem, si byla nucena k hájení svých práv v této věci sjednat zastoupení advokátem, a tedy její náklady na vedení tohoto sporu jsou nepoměrně vyšší. Pakliže by byla nucena si nést náklady tohoto řízení sama, vnímala by to jako narušení principu rovnosti účastníků řízení, který by měl být procesním předpisem chráněn. Obdobné podle jejího názoru platí i pro rozhodnutí soudu o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený zamítavý výrok o věci samé tak, že žalobě i v této části vyhoví, a žalované uloží povinnost k náhradě všech nákladů tohoto řízení.

7. Žalovaná naopak svým odvoláním napadla vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok I), avšak výhradně jen co do částky 99 000 Kč s příslušenstvím představované výší pojistného plnění za žalobkyní uplatněnou položku movitých věcí č. 33, tj. obraz „Olej [jméno FO]“, a spolu s tím i nákladové výroky rozsudku, a to shodně jako žalobkyně s poukazem na nesprávnost skutkových i právních závěrů, na nichž uvedené rozhodnutí spočívá. V případě zmíněného obrazu totiž podle jejího názoru není možné, aby na zničení konkrétní olejomalby bylo usuzováno toliko na základě nepřesvědčivého sdělení soudem slyšených svědků, že před více než 10 lety jistý zjevně cenný obraz ve výrazném rámu v prostorách žalobkyně, které sporadicky navštěvovali, vídali a že bezprostředně po předmětné pojistné události se zbytky takového rámu na místě samém nacházely. Navíc v dané souvislosti žalovaná postrádá jakékoli relevantní zjištění soudu stran autorství předmětného obrazu, jeho originality či jeho skutečné hodnoty, bez nichž rovněž nepřichází v úvahu, aby bylo vůbec možné uvedené části žaloby vyhovět. Žalovaná tedy s ohledem na shora uvedené navrhla, aby odvolací v napadeném rozsahu změnil rozsudek soud prvního stupně tak, že i v této části bude žaloba jako nedůvodná zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost k náhradě všech nákladů tohoto řízení, anebo, nebude-li taková změna možná, aby v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden, tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 99 000 Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté co na podkladě zčásti zopakovaného a zčásti doplněného dokazování podle § 213a o. s. ř. zjistil, že bezprostředně po předmětné pojistné události se v pojištěných prostorách žalobkyně na adrese [adresa], [adresa], nacházely a) konferenční sezení [nazev] (položka č. 68), které žalobkyně dne 22. 5. 2012 zakoupila od společnosti [právnická osoba] za částku 26 575 Kč bez DPH (fotodokumentace pořízená [orgán] bezprostředně po předmětné pojistné události, faktura společnosti [právnická osoba]. č. [číslo] ze dne 22. 5. 2012, příloha žalobkyně označená jako U 5), b) matrace 160x200 [nazev] (položka č. 70), kterou žalobkyně dne 17. 3. 2012 zakoupila od společnosti [právnická osoba]. za částku 6 666,67 Kč bez DPH (fotodokumentace pořízená [orgán] bezprostředně po předmětné pojistné události, účtenka společnosti [právnická osoba]. ze dne 17. 3. 2012, č. l. 378 spisu), c) v původních obalech zabalené nábytkové díly [nazev] označené žalobkyní jako položky movitých věcí č. 76. - 82. a 89. - 96., které žalobkyně zakoupila od společnosti [právnická osoba] dne 28. 2. 2012, za částku 833,33 Kč bez DPH, 833,33 Kč bez DPH, 145,83 Kč bez DPH, 416,67 Kč bez DPH, 416,67 Kč bez DPH, 1 000 Kč bez DPH, 583,33 Kč bez DPH, 333,33 Kč bez DPH, 291,67 Kč bez DPH, 1 041,67 Kč bez DPH, 416,67 Kč bez DPH, 145,83 Kč bez DPH, 145,83 Kč bez DPH, 145,83 Kč bez DPH, 416,67 Kč bez DPH a 333,33 Kč bez DPH (fotodokumentace pořízená [orgán] bezprostředně po předmětné pojistné události, faktura společnosti [právnická osoba] č. [číslo] ze dne 28. 2. 2012, č. l. 332 spisu), d) (bílá) lišta PVC vnější (položka č. 104), kterou žalobkyně dne 19. 1. 2012 zakoupila od společnosti [právnická osoba] za částku 182,50 Kč bez DPH (fotodokumentace pořízená [orgán] bezprostředně po předmětné pojistné události, účtenka společnosti [právnická osoba] ze dne 19. 1. 2012, příloha žalobkyně označená jako U 32), e) celkem tři působením ohně spečené (elektronické) snímače (čtečky, položka č. 14), které žalobkyně dne 29. 2. 2012 zakoupila od společnosti [právnická osoba] za celkovou částku 15 600 Kč bez DPH (výpověď odvolacím soudem slyšeného svědka [jméno FO], faktura společnosti [právnická osoba] č. [číslo] ze dne 29. 2. 2012, příloha žalobkyně označená jako U 14), a že v období bezprostředně předcházejícím předmětné pojistné události se v pojištěných prostorách žalobkyně na adrese [adresa], [adresa], nacházel f) obraz „Olej [jméno FO]“ ([nazev], položka č. 33), který žalobkyně zakoupila od společnosti [právnická osoba] za částku 99 000 Kč bez DPH s tím, že sama společnost [právnická osoba] tento obraz nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 14. 12. 2012 od společnosti [právnická osoba] za tutéž částku za situace, kdy k tomu přiloženým znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 6. 2. 2010, soudní znalkyně mj. v oboru ekonomika pro umění výtvarné, se specializací na malířství, sochařství, obrazy, plastiky a ceny byla jeho finanční hodnota coby originálního malířského díla z konce 17. století oceněna částkou kolem 110 000 Kč (výpověď odvolacím soudem slyšených svědků [jméno FO], [jméno FO] a [právnická osoba], faktura společnosti [právnická osoba] č. [číslo] ze dne 1. 2. 2013, č. l. 354 spisu, kupní smlouva ze dne 14. 12. 2012, č. l. 688 spisu, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 6. 2. 2010, č. l. 693-702 spisu), shledal důvodným jen odvolání podané žalobkyní, byť i to jen zčásti.

9. Odvolací soud veden odvolacími námitkami podrobil přezkumu správnosti jak skutkové, tak i právní závěry soudu prvního stupně.

10. Úvodem lze konstatovat, že soud prvního stupně za účelem zjištění všech pro rozhodnutí podstatných skutečností provedl veškeré relevantní důkazy, které účastníci za účelem prokázání svých tvrzení navrhli, a pro zjištění, k nimž soud prvního stupně dospěl, lze nalézt náležitou oporu v jím provedeném dokazování. Nicméně je třeba připustit, že zjištění soudu prvního stupně činěná na podkladě k důkazu přiložené fotodokumentace zachycující stav pojištěného místa bezprostředně po předmětné pojistné události nejsou zcela precizní, neboť v opačném případě by soudu prvního stupně nemohlo uniknout, že předmětná fotodokumentace z žalobkyní označených movitých věcí, které měly být poškozeny předmětnou pojistnou událostí, zachycuje také zabalené díly konferenčního sezení, nikoli jednu, ale dvě vakuově balené lůžkové matrace, evidentně větší množství původně zabalených nábytkových dílů typu [nazev], ztotožnitelných buď příslušným nápisem nebo vizuální shodou balení jednotlivých dílů, a také větší množství bílých lišt, mezi něž z žalobkyní předloženého seznamu movitých věcí lze zařadit lištu PVC vnější. Pakliže žalobkyně ke všem shora uvedeným movitým věcem doložila příslušné nabývací tituly, odvolací soud má za to, že i tyto movité věci lze po právu zahrnout mezi ty, za které by se žalobkyni mělo dostat příslušného pojistného plnění. Nad rámec uvedeného se odvolací soud shoduje se závěrem soudu prvního stupně o absenci možného ztotožnění čehokoli dalšího z předmětné fotodokumentace s žalobkyní předloženým seznamem movitých věcí, vůči nimž v tomto řízení uplatnila nárok na zaplacení pojistného plnění. Na uvedeném by nic nemohlo změnit ani žalobkyní navržené místní šetření na místě samém, neboť s odstupem řady let od předmětné pojistné události by takový důkaz jen stěží byl schopen cokoli relevantního objasnit.

11. Dále bylo namístě mezi prokazatelně pojistnou událostí poškozené movité věci zahrnout též tři (elektronické) snímače (čtečky), k nimž žalobkyně rovněž doložila řádný nabývací titul a jejichž rezidua na místě samém výslovně potvrdil v řízení slyšený svědek [jméno FO], který pojištěné prostory žalobkyně navštívil bezprostředně po předmětné pojistné události a tuto skutečnost již tehdy stvrdil formou dne 12. 12. 2013 vyhotoveného servisního protokolu (založen ve spise na č. l. 182).

12. Naopak skutkový závěr soudu prvního stupně, že v důsledku předmětné pojistné události byl zničen obraz žalobkyně označený jako „Olej [jméno FO]“, odvolací soud považuje za správný. Ostatně sám k témuž závěru dospěl na podkladě kompletně zopakovaných důkazů, které v tomto směru žalobkyně navrhla a které podle jeho názoru tvrzení žalobkyně věrohodně dosvědčují, přičemž shodně jako soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně tento obraz coby originál nabyla do svého vlastnictví za tomu odpovídající kupní cenu 99 000 Kč, že v období bezprostředně předcházejícím předmětné pojistné události se nacházel v pojištěných prostorách žalobkyně na adrese [adresa], [adresa] a že v důsledku předmětné pojistné události byl zcela zničen.

13. Nutno zdůraznit, že okolnosti daného případu nic nemění na obecně platném pravidlu, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Žalobkyně se tedy mýlí, pokud dovozuje, že by tomu v daném případě mělo být jinak, že by snad soud měl v této věci přistoupit k „obrácení“ důkazního břemene z žalobkyně na žalovanou. Procesní předpisy sice znají institut vysvětlovací povinnosti tam, kde strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, pakliže protistrana má tyto informace k dispozici, ovšem o takovou procesní situaci se v daném případě nejedná.

14. Odvolací soud má tak za to, že shora popsaným způsobem upravený závěr o skutkovém stavu věci lze považovat za logický výsledek provedeného dokazování, opřený o řádné zhodnocení a posouzení jednotlivých důkazních prostředků tak, jak to stanoví procesní předpis v § 132 o. s. ř., a právě na jeho základě by mělo spočívat náležité právní posouzení věci samé.

15. K vlastnímu právnímu posouzení věci samé v zásadě není třeba nic nového dodávat. Soud prvního stupně s implicitním odkazem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc samu správně posoudil dle hmotněprávní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013 spolu s příslušným důrazem na smluvní autonomii vůle smluvních stran, kdy předmětnou pojistnou smlouvou bylo mezi smluvními stranami sjednáno živelní pojištění žalobkyně zahrnující pojistné nebezpečí požáru, jež se mělo vztahovat i na movité věci až do pojistné částky 2 300 000 Kč, a to se sjednanou spoluúčastí ve výši 5 000 Kč a sjednanou výší pojištění na tzv. „novou“ (pořizovací) cenu. Pakliže zmíněná spoluúčast ve výši 5 000 Kč byla již v plnění povinné zohledněna v souvislosti s výplatou pojistného plnění, k němuž sama přistoupila na základě provedené likvidace pojistné události (viz tuto skutečnost potvrzující vyjádření žalované ze dne 25. 10. 2023, č. l. 519 spisu), pak v posuzovaném případě za důvodný bylo lze považovat žalobu co do částky odpovídající pořizovací ceně prokazatelně předmětnou pojistnou událostí poškozených movitých věcí žalobkyně, tj. částku o 56 107,49 Kč vyšší, než k níž dospěl soud prvního stupně, neboť právě tato částka v součtu odpovídá hodnotě motivých věcí označených žalobkyní pro účely tohoto řízení pod položkami 14., 68., 70., 76. - 82., 89. - 96. a 104., které podle výše blíže rozvedeného názoru odvolacího soudu bylo též namístě zahrnout mezi pojistnou událostí poškozené movité věci, za které by žalobkyni mělo být vyplaceno příslušné pojistné plnění.

16. Kromě zmíněné jistiny bylo namístě žalobě vyhovět též co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného občanskoprávního úroku z prodlení z uvedené částky od 15. 4. 2017, neboť vycházeje z ust. § 16 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (ve znění účinném do 31. 12. 2013), jehož ustanovení je třeba na daný případ aplikovat v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla žalovaná v té době s výplatou žalovaného pojistného, splatného ex lege do 15 dnů po skončení šetření, již dávno v prodlení.

17. Odvolací soud proto v napadené části vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I) týkající se částky 99 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil a v zamítavém výroku o věci samé (výrok II) tento rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 56 107,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení, jinak, tj. co do částky 381 770,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 4. 2017 do zaplacení, jej rovněž jako věcný správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, bylo jeho povinností podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., znovu rozhodnout o všech nákladech řízení.

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení navzájem odvolací soud rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů, neboť obě procesní strany dosáhly v řízení v zásadě téhož (polovičního) procesního úspěchu. Za situace, kdy pro účely rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení má být povinnost k náhradě stanovena jen v rozsahu rozdílu poměru úspěchu účastníků v řízení, je tedy evidentní, že jiný závěr o povinnosti k náhradě nákladů řízení nebyl možný. Stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., které žalobkyní navrhla ve svém odvolání, v daném případě nepřicházelo v úvahu, protože uvedený postup procesní předpis předvídá buď pro případy jen nepatrného procesního úspěchu, což se posuzované věci netýká, anebo pro případy, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, ale ani tato varianta nenastala, pakliže i o výši plnění bylo rozhodováno na podkladě výsledků k tomu zvlášť vedeného dokazování.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k náhradě v řízení soudem přiznaného a vyplaceného svědečného byla v souladu s výše popsaným judikaturním náhledem na hodnocení procesního úspěchu v posuzované věci rovnoměrně rozdělena mezi účastníky řízení tak, že každému z nich byla uložena povinnost nahradit státu jednu polovinu jejich celkové výše, tj. povinnost k úhradě částky 1 137 Kč.