55 Az 3/2022– 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobců a) A.M., nar. X státní příslušnost X doručovací adresa: X b) K.M., nar. X státní příslušnost X doručovací adresa: X c) A.M., nar. X státní příslušnost X doručovací adresa: X d) A.M., nar. X státní příslušnost X doručovací adresa: X e) S.M., nar. X státní příslušnost X doručovací adresa: X všichni zastoupeni Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem v advokátní kanceláři Rytikov & Utěšený Legal s. r. o., se sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Praha 7, Poštovní schránka 21/OAM, v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–122/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017, ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–121/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017, ze dne 20. 10. 2022. č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–II, ze dne 20. 10. 2022, č. j., ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–III a ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–I takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–122/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017, ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–121/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017, ze dne 20. 10. 2022. č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–II, ze dne 20. 10. 2022, č. j., ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–III a ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–I se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobci podali dne 9. 2. 2017 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice poté, co zde byli v rámci Dublinského řízení přepraveni ze Spolkové republiky Německo. Rozhodnutími žalovaného ze dne 3. 1. 2018, č. j. OAM–121/ZA–ZA12–ZA05–2017 a č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–2017 nebyla žalobcům b), d) a e) (otec, toho času nezletilý syn a matka) mezinárodní ochrana udělena. Žalobci b), d) a e) podali proti rozhodnutím žalovaného žaloby ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který je nejprve spojil ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 32 Az 3/2018 – 124 žaloby jako nedůvodné zamítl. Krajský soud v Hradci Králové učinil závěr, že důvody žalobců, a především žalobce b), od jehož příběhu se odvíjelo i postavení dalších žalobců coby jeho rodinných příslušníků, nespadají pod azylově relevantní k udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce b) nespojoval svůj odchod z Ázerbájdžánu s pronásledováním za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu zákona o azylu, když měl toliko vypovědět, že se nadále nechtěl účastnit nezákonných manipulací a praktik politické strany Yeni Azerbaycan Pertiyasi (strana „Nový Ázerbájdžán“; dále jen „YAP“). Soud neshledal ani azylově relevantní důvody dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Byť označil útoky na rodinu žalobce b) za závažné, neshledal mezi nimi a politickými názory žalobce b) souvislost. Žalobce b) měl kolem roku 2012 uprchnout s rodinou do Belgie, po návratu do Ázerbájdžánu v roce 2014 se stranou YAP opět spolupracoval a v roce 2015 dokonce kandidoval za spřízněnou stranu MDHP. Krajský soud v Hradci Králové uzavřel, že žalobce b) nezastával konkrétní politické názory, pro které by byl ve vlasti pronásledován a do strany YAP vstoupil s ohledem na své působení ve školství. Samotný azylový příběh žalobce b) Krajský soud v Hradci Králové nerozporoval a považoval jej za autentický a plausibilní. Z podkladů však nenaznal prokázání azylově relevantních důvodů. K otázce udělení doplňkové ochrany soud nezjistil žádné skutečnosti svědčící o hrozbě přímého nebezpečí vážné újmy rodině žalobce b).

2. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, včetně rozhodnutí žalovaného, zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č. j. 3 Azs 15/2020 – 84, neboť se neztotožnil s tvrzením žalovaného následně aprobovaným Krajským soudem v Hradci Králové, že žalobce b) nezastával autentický politický názor, či nevyjadřoval protirežimní názor, nebo že jeho přesvědčení bylo toliko latentní. Dle Nejvyššího správního soudu nebylo možno kategoricky tvrdit, že žalobce b) neměl ve vlasti odůvodněný strach z pronásledování z politických důvodů a pro své politické přesvědčení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že negativní postoj žalobce b) k užívání násilí a jiných nezákonných praktik ve straně YAP může být paralelou k zastávání určitého politického názoru ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. přesvědčení ohledně postupu původců pronásledování ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnutí ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“). Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani se závěry Krajského soudu v Hradci Králové, že pokud žalobce b) nepatří mezi perzekuovanou skupinu osob (především političtí aktivisté, novináři, kritici vládního režimu, či náboženští představitelé), nejsou jeho potíže spojeny se zastáváním určitých politických názorů, a tudíž ani neodůvodňují závěr, že by žalobci v zemi původu mohla hrozit vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Z podkladů, z nichž žalovaný a následně i Krajský soud v Hradci Králové vycházeli, nelze kategoricky uzavřít, že žalobce b) neměl ve vlasti odůvodněný strach z pronásledování z politických důvodů, a tudíž že nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, resp. doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona. Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalovaný předčasně, bez potřebné opory ve spise, dospěl k závěru, že aktivity žalobce b) nebyly motivovány politickým přesvědčením a jeho problémy tak nelze podřadit pod odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto uložil žalovanému provést doplňující pohovor s žalobcem b) a na jeho základě následně řádně posoudit, zda může mít v zemi původu odůvodněný strach z pronásledování z důvodu politického přesvědčení spočívajícího v odmítání další spolupráce s vládní stranou YAP na praktikách, s nimiž vnitřně nesouhlasí. Žalovanému rovněž uložil povinnost ověřit příčinnou souvislost mezi tím, co žalobce b) v zemi původu zažíval, a jím tvrzeným odmítáním spolupráce se členy strany YAP.

3. O žádostech ze dne 9. 2. 2017 o mezinárodní ochranu žalobkyň a) a c) rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 1. 2018, č. j. OAM–122/ZA–ZA12–ZA05–2017 a rozhodnutím ze dne 3. 1. 2018, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–2017–II, přičemž v obou případech mezinárodní ochranu neudělil, neboť neshledal důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Žaloby proti těmto rozhodnutím byly podány ke Krajskému soudu v Hradci Králové a byly vedeny pod sp. zn. 32 Az 4/2018 a 32 Az 5/2018, přičemž v obou případech byly zamítnuty se závěrem, že žalobkyně a) a c) neměly ve vlasti žádné problémy, které by mohly být vyhodnoceny jako azylově relevantní. Nejvyšší správní soud následně ke kasačním stížnostem oba rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové, stejně jako rozhodnutí žalovaného, zrušil, když uzavřel, že azylový příběh otce žalobkyň a) a c) úzce souvisí s žádostmi ostatních rodinných příslušníků a otcem tvrzené problémy se jich přímo dotýkají.

4. Žalovaný provedl se všemi žalobci doplňující pohovory, shromáždil další materiály ohledně politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu a v nových rozhodnutích, které jsou napadeny nyní projednávanou žalobou, mezinárodní ochranu žalobcům opět neudělil. Stěžejní bylo posouzení azylového příběhu otce rodiny, žalobce b), od jehož situace se odvíjí i situace jeho rodinných příslušníků. Žalovaný v rozhodnutí č. j. OAM–121/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017 konstatoval, že žalobce b) neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že v zemi původu vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Dle žalovaného není možné žalobcem b) tvrzené potíže podřadit pod pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Žalovaný dále vyhodnotil listinu vydanou Generálním ředitelstvím pro operativní a statistické informace Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské republiky o tom, že má být žalobce b) obviněn z trestného činu, násilně předveden k vyšetřování a hrozí mu zákaz vycestování, jako plagiát, přičemž tato skutečnost dle žalovaného výrazně zvyšuje nevěrohodnost žalobce b) i ve vztahu k jeho tvrzením o potížích v zemi původu. Celou žalobcovu výpověď o jeho problémech i ve vztahu k možnému budoucímu ohrožení v zemi původu tak žalovaný označil za nevěrohodnou. V rozhodnutích týkajících se rodinných příslušníků žalobce b) žalovaný konstatoval, že jejich obavy jsou spojeny s potížemi žalobce b). Jelikož u žalobce b) žalovaný neshledal důvody pro přiznání mezinárodní ochrany v žádné formě, uzavřel, že důvody pro mezinárodní ochranu nelze přiznat ani v případě jeho rodinných příslušníků.

5. Žalobami doručenými dne 30. 11. 2022 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2022. č. j. OAM–122/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017, ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–121/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017, ze dne 20. 10. 2022. č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–II, ze dne 20. 10. 2022, ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–III a ze dne 20. 10. 2022, č. j. OAM–120/ZA–ZA12–ZA05–R2–2017–I, jímž žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

6. Krajský soud spojil řízení o žalobách ke společnému projednání usnesením ze dne 16. 12. 2022, č. j. 55 Az 3/2022 – 15, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022, z důvodu, že žalobci jsou rodinní příslušníci a jejich situace je odvislá od žalobce b).

7. Žalobci mají za to, že na základě podkladů obsažených ve spisech a skutečností sdělených v rámci pohovorů měl žalovaný učinit závěr, že splňují podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, resp. doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný nereflektoval skutečnosti uváděné žalobci, zejména žalobcem b), že v případě návratu do země původu hrozí celé rodině nebezpečí související s politickým přesvědčením žalobce b), který nadále odmítá spolupracovat s politickou stranou YAP a podílet se na jejich praktikách a postupech, s nimiž nesouhlasí. Do jejich společné domácnosti v Ázerbájdžánu opakovaně chodili cizí lidé, kteří hledali žalobce b) a několikrát došlo i k bezpečnostnímu incidentu, když došlo k popálení žalobkyně c) a k pokusu o únos žalobce d).

8. Žalobci namítají, že žalovaný v napadených rozhodnutích spekuluje nad pravostí dokumentu předloženého žalobcem b) vydaného Generálním ředitelstvím pro operativní a statistické informace Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské republiky ze dne 18. 3. 2016 a rozporuje i další tvrzení žalobců bez konkrétních důkazů. Takový postup je však v rozporu se zásadou azylového řízení, že v případě pochybností se postupuje ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu.

9. Žalobci mají za to, že žalovaný disponuje dostatečným množstvím informací, na jejichž základě lze mít důvodné obavy z hrozby porušení základních lidských práv a svobod s ohledem na postavení otce rodiny a s přihlédnutím k jeho politickému přesvědčení a názorům.

II. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný považuje žalobní námitky za neopodstatněné a navrhl žalobu zamítnout. Byť shledal za závažný žalobcem b) tvrzený incident, kdy odmítl na pokyn strany YAP zapálit dům opozičního politika, v důsledku čehož byl postřelen do nohy, nespatřuje v něm přímou spojitost s podanou žádostí o mezinárodní ochranu s odůvodněním, že v následujících 6 letech neměl v zemi původu podobné obtíže. Obdobně žalovaný hodnotí i incident v roce 2012, kdy po žalobci b) chtěli členové YAP, aby zabil opozičního politika. Žalobce b) to odmítl udělat a odcestoval i s rodinou do Belgie. Po třech měsících se vrátil do vlasti a musel zaplatit 5 000 € za zbraň, kterou již nedisponoval. V následujících letech obtíže neměl. Žalovaný hodnotí tuto újmu jako azylově irelevantní. Po návratu z Belgie žalobci nebyli vystaveni žádnému závažnému tlaku ze strany spolustraníků žalobce b), či státních orgánů.

11. Žalovaný má za to, že další incidenty, spočívající v napadení po pokusu o odchod z YAP a v pokusu o únos žalobce d) nelze označit za vážnou újmu. K únosu žalobce d) nedošlo, neboť se mu podařilo utéct, žalobce b) tento incident nehlásil, neboť nevěděl, kdo se tento únos pokoušel provést. Tvrzení žalobce b) související se snahou vystoupit z YAP považuje žalovaný za nepodložené a spekulativní, stejně jako tvrzení o vykradení obchodu žalobce b). Dle žalovaného žalobce b) relevantně nepodložil, že vykradení jeho obchodu mělo souvislost s jeho snahou odejít ze strany YAP a osoby, které měly obchod vykrást, nezná.

12. K odsouzení žalobce b) v roce 1995 žalovaný uvedl, že dle předložené kopie anglického úředního překladu rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o propuštění žalobce b), byla potvrzena jeho nevina. Spojitost se současným ohrožením uvěznění žalovaný nespatřuje. Pátrání vyhlášené v roce 2016 samo o sobě nepředstavuje vážnou újmu a nedá se z něj odvodit hrozba nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v zemi původu.

13. Žalovaný má za to, že skutkový stav zjistil dostatečně, zabýval se všemi tvrzenými skutečnostmi a opatřil si veškeré potřebné podklady, včetně aktuálních informací o zemi původu. Listinu vydanou Generálním ředitelstvím pro operativní a statistické informace Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské republiky ze dne 18. 3. 2016 a jedinou potvrzující možné obtíže žalobce b) ve vlasti, žalovaný označil za podvrh. Žalobci v řízení neprokázali, že by v zemi původu aktivně a cíleně uplatňovali svá politická práva a svobody a tím méně prokázali, že by byli za uplatňování těchto práv pronásledováni, či by pronásledování v případě návratu do vlasti hrozilo. Taxativně stanovené podmínky zákona o azylu tudíž nebyly splněny.

II. Obsah správních spisů

14. Předně krajský soud uvádí, že ve věci již rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové a následně o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud, proto v podrobnostech stran skutkových zjištění soud odkazuje na tato předchozí rozhodnutí. Ze správních spisů, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

15. Žalobci dne 9. 2. 2017 požádali o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci provedených pohovorů žalobci uvedli, že jsou ázerbájdžánské národnosti a vyznávají šíitský islám. Žalobce b), jehož situace je pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu nejpodstatnější, vstoupil do strany YAP v roce 2004 a většina jeho problémů v zemi původu souvisí právě se vstupem do této strany. Žalobce b) v doplňujícím pohovoru ze dne 29. 9. 2021 uvedl, že v roce 2004 za ním přišli členové YAP a vyhrožovali mu, že mají fotografie z období, kdy byl v roce 1995 ve vězení, na kterých je zachyceno jeho znásilnění a jiné násilí na jeho osobě. Pod záminkou zveřejnění těchto fotografií donutili žalobce b) vstoupit do YAP a pracovat pro tuto stranu. Žalobce b) v té době pracoval ve školství. Z výpovědi žalobce b) dále vyplynulo, že s rodinou žili v oblasti Berde a před odjezdem ze země pobývali v Baku, kam se přesunuli kvůli léčbě oka žalobce b). Své působení ve straně YAP žalobce b) popsal jako špionážní činnost zaměřenou na opoziční politiky. Žalobce docházel na schůze a politické akce, zároveň ale také chodil s dalšími členy YAP domů k opozičníkům a v rámci domovních prohlídek jim do bytu nastrčil například drogy. Následně takového opozičníka obvinili z držení drog. Obviňovali lidi z věcí, které nespáchali. Žalobce b) byl nucen zastrašovat členy opozičních stran a členy jejich rodin. Jako člen volební komise byl žalobce b) také přímým svědkem podvodů a manipulací při volbách. Žalobce b) uvedl, že v YAP působila tajná služba pod zkratkou MTN, která mu vyhrožovala, že nebude–li loajální, zavřou jej do vězení a budou dělat problémy jeho rodině. Žalobce b) své problémy s YAP datuje od roku 2006, kdy pro ně odmítl zapálit dům opozičního politika. Dostal se do střetu s členy strany YAP a byl postřelen do nohy. Členové YAP následně vtrhli do jeho domu, vše ničili a jeho dceři opařili vroucí vodou nohu. Ochrany u policie se nedomohl, naopak byl příslušníky zbit a musel souhlasit, že incident nenahlásí. V následujících letech se situace uklidnila. K dalšímu incidentu mělo dojít v roce 2012, když jej vedoucí člen YAP působící v okresu Berde nutil k zabití člena opoziční strany. Žalobce b) ze strachu přislíbil tuto aktivitu a převzal si za tímto účelem střelnou zbraň, aby mohl připravit útěk s rodinou do Belgie. V Belgii žalobci požádali o azyl, ale po třech měsících žádosti stáhli a vrátili se do země původu, neboť jim bylo přislíbeno, že se jim po návratu do Ázerbájdžánu nic nestane. Žalobce b) musel za ztracenou pistoli zaplatit 5 000 € a soustraníci po něm opět vyžadovali spolupráci. V září roku 2015 byl žalobce b) donucen kandidovat za stranu „Milli Dirçliş Hrkati Partiyasi“ (dále jen „MDHP“), za což YAP dostala 7 000 €. Důvodem kandidatury žalobce b) měla být manipulace s volbami. Další nátlak pocítil žalobce b) v roce 2016, když chtěl ze strany YAP vystoupit. Příslušníci YAP mu měli vykrást a poničit obchod, který po návratu z Belgie začal provozovat, a měli se pokusit unést jeho syna cestou z fotbalového tréninku. Když se žalobce b) v roce 2016 odmítl zúčastnit referenda souvisejícího s prezidentskými volbami a oznámil záměr vystoupit z YAP, byl členy YAP zbit s následkem oslepnutí pravého oka. Podstoupil operaci oka na klinice v Baku a po návratu z Baku zjistil, že po něm bylo vyhlášeno pátrání pro trestný čin. Až v Německu se dozvěděl, že je oficiálně hledaný pro závažný trestný čin, ale neměl povědomí, o jaký konkrétní trestný čin se mělo jednat. Domnívá se, že tento incident měl spojitost s jeho vězněním v roce 1995, neboť dříve byl členem Omonovců, kteří byli po vojenském převratu v Ázerbájdžánu zatčeni a označeni za nepřátele státu. Žalobce b) vyjádřil obavy z možného uvěznění, neboť během svého bezdůvodného uvěznění v roce 1995 na něm byly vykonány různé formy nelidského zacházení, včetně mučení, bití obušky či věšení za končetiny ze stropu. Žalobci připravovali svůj přesun do Evropy a za bezproblémový průchod přes pasovou kontrolu v Baku zaplatili jednomu příslušníku policie. V roce 2016 žalobci přicestovali do Německa, kde požádali o azyl, přičemž byli předáni do České republiky v rámci Dublinského řízení.

16. Ostatní žalobci [tedy žalobce a), c), d) a e)] nebyli nikdy členy žádné politické strany ani organizace a nemají žádné politické přesvědčení. Ázerbájdžán opustili kvůli politickým aktivitám žalobce b). Žalobkyně a) musela kvůli problémům svého otce a odchodu ze země původu předčasně ukončit studium na zdravotnickém lyceu. Rodinní příslušníci žalobce b) během pohovorů popsali problémy žalobce b), veskrze byli přítomni třem incidentům, k nimž došlo v jejich domě, kdy uniformovaní muži nebo muži v civilu k nim vpadli do obydlí a dožadovali se žalobce b), prohledávali celý byt a opařili žalobkyni c). Shodně uváděli, že incidentů bylo více, ale přítomni byli pouze třem. O aktivitách žalobce b) podrobnosti neznali, toliko uváděli, že měl problémy z politických důvodů. V doplňujícím pohovoru dne 22. 9. 2021 žalobce e) uvedl, že si otec nepřál, aby se ostatní členové rodiny pletli do politiky, byl však svědkem problémů otce. V jedné situaci přišlo k nim domů asi 5 mužů a otce ponižovali a verbálně napadali, jindy přišel otec domu se zraněným okem. Dále popsal incident ohledně jeho pokusu o únos cestou z fotbalového tréningu, který byl pro něj velmi traumatický. Všichni žalobci shodně uvedli, že se bojí návratu do země původu a cítí tam vysokou úroveň nebezpečí. Pro členy vzdálenější rodiny je stresující se žalobci komunikovat, neboť z komunikace a spojení s nimi mají strach. Žalobci pociťují potíže otce za své vlastní a obávají se jeho uvěznění v případě návratu do země původu.

17. Součástí spisu jsou informace shromážděné žalovaným ohledně politické a ekonomické situaci v zemi, které žalovaný doplnil po zrušení původních rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany Nejvyšším správním soudem. Jedná se o informaci Ministerstva vnitra ČR OAMP – Ázerbájdžán – Přehled údajů o zemi za rok 2020 ze dne 29. 3. 2021; informaci MZV ČR, č. j. 114083–6/202–LPTP ze dne 22. 7. 2020, k č. j. MV– 80997–1/OAM–2020 – Falzifikace oficiálních státních a opozičních dokumentů; informaci MV ČR OAMP ze dne 17. 1. 2022 – Bezpečnostní vývoj na hranicích Arménie a Ázerbájdžánu, včetně oblasti Národního Karabachu; informaci MV ČR OAMP ze dne 10. 6. 2021 – Bezpečnostní a politická situace v zemi; informaci MV ČR OAMP ze dne 7. 2. 2022 o bloggerovi G.M. a informaci MV ČR OAMP ze dne 22. 12. 2021 – Informace MZV ČR, č. j. 136279–6/2021–LPTP ze dne 15. 12. 2021 k č. j. MV–187432–1/OAM–2021 – Ověření listiny vydané Ministerstvem vnitra Ázerbájdžánské republiky.

18. Do spisu byly dále založeny listiny předložené žalobcem b), a to fotografie zachycující žalobce b) během demonstrace, fotografie zachycující žalobce b) s bloggerem G.M., překlady zpráv z platformy Messenger, v nichž žalobci b) vyhrožoval Sahin Derdli (jedná se o osobu pocházející z Baku a žijící v Brně), v ázerbájdžánštině ručně psané dokumenty obsahující informaci o podvodně konaných volbách a stvrzující, že počítač, občanský průkaz, fotografie, volební protokoly, identifikační čísla voličů a jiné dokumenty byly žalobci v roce 2018 zabaveny. Žalobce b) dne 13. 9. 2022 doplnil žádost o informaci, že dne 1. 1. 2018 kolem 18 hodiny byl jeho dům v obci Mirzaalibeyli v okrese Barda prohledán neznámými muži, byla rozbita okna a poničeny dveře.

19. Dne 13. 9. 2022 byli všichni žalobci seznámeni s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci žádostí o udělení mezinárodní ochrany.

20. V žalobou napadených rozhodnutích žalovaný nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, přičemž po doplnění řízení a po zhodnocení dalších podkladů konstatoval, že výpověď žalobce b) o jeho předchozích problémech v Ázerbájdžánu i ve vztahu k jeho případnému budoucímu ohrožení ve vlasti, je nevěrohodná. Tento závěr žalovaný učinil zejména s ohledem na jeho tvrzení o nepravosti žalobcem b) předloženého dokumentu vydaného Generálním ředitelstvím pro operativní a statistické informace Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské republiky. Žalovaný setrval na svém závěru, že předložené podklady neprokazují hrozbu potíží v zemi původu. Řada žalobcem b) předložených materiálů byla účelová, aniž by souvisela s tvrzenými problémy nebo případným budoucím ohrožení. Jde například o komunikaci z Messengeru s Ázerbájdžáncem žijícím v Brně, který sympatizuje s ázerbájdžánskou opozicí, nebo předložený článek o Alim Nagiyevem, který je minimálně od roku 2005 jedním z nejvýše postavených bezpečnostních funkcionářů a jen stěží by po žalobci b) vynucoval spolupráci s tajnými službami. Žalovaný hodnotil i tvrzení žalobce b) ve vztahu k jeho přátelství s bloggerem M. se závěrem, že jejich setkání nezakládá obavy z hrozby nebezpečí v zemi původu.

21. Žalovaný dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky stanovené pro udělení azylu v § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce b) nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, stejně jako nejsou splněny podmínky stanovené v § 12 b) téhož zákona. Žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobce b) mohl ve vlasti pociťovat důvodnou obavu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině pro zastávání určitých politických názorů, nebo by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Žalovaný konstatoval, že jediná skutečnost odůvodňující obavy žalobce b) z návratu do země původu, má základ v obvinění odborem závažné trestné činnosti státního zastupitelství, nicméně listina vykazuje znaky falzifikátu. Na základě shromážděných podkladů a dokumentů předložených žalobci učinil žalovaný závěr, že v případě návratu do země původu nehrozí žalobcům pronásledování. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobce o nátlaku ke spolupráci se stranou YAP ve vlasti, nepovažoval však za věrohodné žalobcem popsané obtíže, které ve vlasti měl před rokem 2016. Obdobně rozhodl žalovaný i vůči ostatním žalobcům, když konstatoval, že u nich nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu.

22. Žalovaný měl za to, že nehrozí ani nebezpečí újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Stejně tak není důvod udělit doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu. Právní hodnocení soudu 23. Krajský soud ověřil, že žaloba byla podána včas se zachováním lhůt stanovených v § 32 odst. 1 zákona o azylu osobami k tomu oprávněnými. O žalobě bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas.

24. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Soud posoudil věc po skutkové a právní stránce ve smyslu článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) ke dni rozhodnutí soudu. Jelikož do českého právního řádu dosud nebyly požadavky článku 46 odst. 3 procedurální směrnice promítnuty, má uvedený článek přímý účinek a použije se tak namísto § 75 odst. 1 s. ř. s.

26. Úvodem krajský soud uvádí, že pro věc je rozhodné posouzení, zda byl žalobce b) v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, případně zda měl v zemi původu odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů, především pak když jako člen vládní politické strany YAP odmítal pro tuto stranu vykonávat určité formy zastrašování a nátlaku, a jednání v rozporu se zákonem. Posouzení žádostí rodinných příslušníků žalobce b) se pak odvíjí od posouzení žádosti žalobce b), neboť případné problémy a nebezpečí hrozící žalobci b) bude mít dopad i na ostatní členy jeho rodiny. Krajský soud se proto v odůvodnění bude zabývat především posouzením postupu žalovaného ve vztahu k žádosti žalobce b), neboť toto je pro konečné rozhodnutí ve věci zcela zásadní.

27. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 13 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 téhož zákona.

28. Dle § 14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

29. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v případě jeho vrácení do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství do státu jeho posledního trvalého bydliště, jsou důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo zde měl své poslední trvalé bydliště. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

30. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

31. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu se původcem pronásledování nebo vážné újmy rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

32. Podle § 2 odst. 5 zákona o azylu se ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou rozumí zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo vážnou újmu, za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec k ní má přístup.

33. Krajský soud považuje v souvislosti s posouzením žádosti žalobce b) za stěžejní právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 15. 10. 2020, č. j. 3 Azs 15/2020 – 84, když Nejvyšší správní soud neaproboval závěr žalovaného, že žalobce b) nezastával „autentický protirežimní politický postoj“, či jej nevyjadřoval, případně šlo pouze o latentní přesvědčení. Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku dále konstatoval, že „krajskému soudu nelze přisvědčit v tom, že pokud stěžovatel a) [pozn. soudu: v nyní posuzované věci jím jest žalobce b)] nepatří mezi specifickou skupinu osob, které jsou v Ázerbájdžánu perzekuovány (soud zmínil především politické aktivisty, novináře, kritiky vládního režimu nebo náboženské představitele) a ve vykonstruovaných procesech následně mučeny či vystaveny ponižujícímu zacházení, nejsou jeho potíže spojené se zastáváním určitých politických názorů a ani neodůvodňují závěr, že by stěžovatelům mohla v zemi původu hrozit vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Ačkoliv nebylo zjištěno, že stěžovatel a) patří do uvedené skupiny osob, nelze bez dalšího kategoricky uzavřít, že ve vlasti neměl odůvodněný strach z pronásledování z politických důvodů, respektive pro své politické přesvědčení.“ 34. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkázal na čl. 10 odst. 1 písm. e) kvalifikační směrnice, podle kterého při posuzování důvodů pronásledování přihlíží členský stát k těmto hlediskům: pojem politických názorů zahrnuje zejména zastávání názorů, myšlenek nebo přesvědčení ohledně potenciálních původců pronásledování uvedených v článku 6 a jejich politik nebo postupů, bez ohledu na to, zda žadatel podle dotyčných názorů, myšlenek nebo přesvědčení jednal. Ze znění citovaného článku plyne, že žadatel o mezinárodní ochranu může být pronásledován za svůj nesouhlas s praktikami a postupy vládní frakce. Není nezbytné, aby žadatel vyjadřoval svůj nesouhlas veřejně, neboť zcela postačí, aby původce pronásledování o nesouhlasném postoji žadatele věděl a z tohoto důvodu jej jakkoliv perzekuoval.

35. Napadená rozhodnutí jsou založena na úvaze žalovaného o tom, že výpověď žalobce b) o jeho předchozích problémech v Ázerbájdžánu je nevěrohodná, a tudíž jsou jeho obavy z návratu do vlasti nedůvodné. Z napadených rozhodnutí, především pak z rozhodnutí vztahujícího se k žalobci b) se podává, že žalovaný vycházel z doplněných podkladů a důvody pro nepřiznání azylu žalobci b) a tudíž i ostatním žalobcům vystavěl na úvaze o zfalšování listiny pojednávající o obvinění žalobce b) z těžkého trestného činu, a opětovně neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním, jehož se žalobci obávají, a taxativně stanovenými důvody v § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalovaný setrval na svém předchozím závěru, že snahy žalobce b) vyvázat se z vlivu vládní strany YAP nemohou být podřazeny pod azylově relevantní důvody. Podle krajského soudu však bylo povinností žalovaného v souladu se závazným právním názorem NSS postavit najisto, že obavy žalobců z návratu do vlasti nejsou důvodné. Rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního mezi žadatele a žalovaného v řízení o udělení mezinárodní ochrany je stanoveno tak, že prokazovat fakta je povinen primárně žadatel. Správní orgán je povinen zajistit maximální možné množství důkazů, a to jak vyvracejících tvrzení žadatele, tak tato tvrzení podporujících. Uváděl–li žalobce b) skutečnosti nasvědčující závěru, že opustil zemi původu pro některý z azylově relevantních důvodů, případně že setrvání v zemi původu by vedlo k újmě a k důvodným obavám z hrozby nebezpečí pro něj a jeho rodinu, bylo povinností žalovaného vést zjišťování skutkového stavu způsobem vedoucím k odstranění nejasností o žadatelových důvodech odchodu ze země (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, č. j. 4 Azs 467/2004 – 89, č. 1095/2007 Sb. NSS). Žalovaný měl vést dokazování ohledně možných perzekucí žalobce b) ze strany členů strany YAP a o možnostech potenciální efektivní ochrany ze strany státní moci v zemi původu v případě pokračování nezákonného nátlaku na žalobce b). V této souvislosti nelze rovněž opomíjet zásadu azylového řízení, že v případě pochybností se postupuje ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. „Jsou–li dány skutečnosti, na základě nichž lze předpokládat, že k porušení základních lidských práv a svobod žadatele o azyl došlo, nebo mohlo by s ohledem na postavení žadatele ve společnosti, s přihlédnutím k jeho přesvědčení, názorům, chování atd., dojít, a správní orgán nemá dostatek důkazů o tom, že tomu tak nebylo či nemohlo by v budoucnu být, pak tyto skutečnosti musí správní orgán v situaci důkazní nouze zohlednit, a to ve prospěch žadatele o azyl.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003 –89 nebo ze dne 23. 8. 2018, č. j. 1 Azs 137/2018 – 50, č. 3801/2018 Sb. NSS).

36. Krajský soud považuje za věrohodné tvrzení žalobce b) o tom, že byl členy strany YAP a příslušníky tajných služeb nucen činit protizákonné praktiky vůči opozičním politikům. Ostatně tento azylový příběh žalobce b) nebyl zprvu rozporován ani žalovaným. Až následně, po vrácení věci Nejvyšším správním soudem a po doplnění spisu o další protokoly z pohovorů, žalovaný svůj dřívější názor přehodnotil a označil azylový příběh žalobce b) za nevěrohodný, a to na základě informace MZV ČR č. j. 136279–6/2021–LPTP ze dne 15. 12. 2021, dle které je listina vydaná Generálním ředitelstvím pro operativní a statistické informace Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské republiky obsahující obvinění žalobce b) z trestného činu odborem těžké trestné činnosti státního zastupitelství Ázerbájdžánu falzifikátem. Krajský soud se ale s hodnocením pravosti listiny neztotožnil. Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že pravost dokumentu byla na zastupitelském úřadu Baku konzultována s předním lidskoprávním advokátem, podle něhož svědčí forma i obsah vydaného dokumentu o tom, že jde o podvrh. MZV neuvedlo žádné informace o advokátovi, který měl pravost listiny vyvrátit, ani nekonkretizovalo metody postupu ověření pravosti listiny, resp. popis použité metodologie. Hodnocení pravosti listiny je tak zcela nedostatečné a pravost listiny dle soudu nikterak nevyvrací. Byť krajský soud nerozporuje tvrzení zastupitelského úřadu o tom, že četné množství listin předkládaných v řízeních o udělení mezinárodní ochrany, bývá falzifikát, v tomto konkrétním případě nepokládá závěr zastupitelského úřadu ohledně pravosti předložené listiny za přesvědčivý.

37. Nelze upřít žalovanému snahu doplnit dokazování v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, nicméně dle soudu shromážděné důkazy neprokazují nesplnění podmínek pro udělení azylu žalobcům. Žalobce b) v předchozím řízení uváděl své obavy související s odmítáním nezákonných praktik vládní strany YAP, k nimž byl představiteli této strany nucen. Tyto obavy pak ještě blíže specifikoval v doplňujícím pohovoru, když uvedl, že jeho vstup do strany YAP v roce 2004 byl vynucován vydíráním a motivován zejména obavou z uveřejnění fotografií zachycujících jeho znásilnění a zbití při nezákonném věznění v roce 1995. Je tak zřejmé, že motiv vstupu žalobce b) do strany YAP nebyl dobrovolný. K nezákonným praktikám vůči opozičním politikům pak členové strany YAP žalobce b) nutili pod výhružkami uvězněním a došlo i k újmě žalobce b) a jeho rodiny, když byl žalobce b) při incidentu postřelen, nebo když došlo k popálení jeho dcery a k pokusu o únos syna. Žalobce b) uváděl, že z obav o svou rodinu přistoupil na spolupráci s YAP, ale „špinavou práci“ pro ně dělat nechtěl a nesouhlasil s ní. To ostatně dle jeho slov vyústilo v okamžiku, kdy chtěl v roce 2016 ze strany YAP vystoupit, ale byl fyzicky napaden a zbit, což žalobce motivovalo k opuštění vlasti. Dle popisované situace tak žalobce b) jinou možnost neměl. Pokud by zůstal v Ázerbájdžánu, musel by nadále spolupracovat proti svému přesvědčení se stranou YAP a musel by s největší pravděpodobností i nadále pro tuto stranu vykonávat nezákonnou činnost. Pokud by se mu přesto podařilo ze strany YAP vystoupit, lze jen stěží předjímat následky takového aktu. Žalobce b) by mohl být vydírán, mohl by být rovněž uvězněn a mohlo by také dojít k ohrožení jeho života nebo životů jeho rodinných příslušníků. Dle krajského soudu však žalovaný tyto možné následky návratu do vlasti nehodnotil v kontextu žalobcem b) tvrzených skutečností. Žalovaný nesprávně vyhodnotil azylový příběh jako nevěrohodný a vůbec se potenciální hrozbou pronásledování pro zastávání určitého politického názoru, resp. pro negativní přesvědčení ohledně postupů původců pronásledování nezabýval (srov. bod 48 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2020, č. j. 3 Azs 15/2020 – 84). Nezabýval se ani efektivitou možné ochrany od bezpečnostních složek v zemi původu.

38. Žalovaný si sice vyžádal aktualizované informace o zemi původu, jejichž relevanci krajský soud nezpochybňuje, nicméně závěry, které žalovaný ze svých nashromážděných důkazů vyvodil, nepovažuje krajský soud za správné. Na tomto místě krajský soud připomíná skutečnosti uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81, z nichž plyne, že informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Žalovaný své závěry opírá toliko o údajné vyvrácení pravosti listiny vydané Generálním ředitelstvím pro operativní a statistické informace Ministerstva vnitra Ázerbájdžánské republiky obsahující obvinění žalobce b) z trestného činu odborem těžké trestné činnosti státního zastupitelství Ázerbájdžánu. Krajský soud však již zásadní nedostatek informace zastupitelského úřadu MZV, mající vyvrátit pravost této listiny, popsal výše (bod 36. tohoto rozsudku). Nové zprávy obstarané žalovaným jsou obecné a pojednávají o základních otázkách, jako je zdravotní péče, trh práce, bydlení, sociální péče, vzdělání. Rozhodné skutečnosti z nich seznat nelze.

39. Zprávy, které obsahují informace o stíhání vládních kritiků a potírání činů páchaných na protivládních aktivistech, byly žalovaným obstarány v předchozím řízení o mezinárodní ochraně a jedná se o Výroční zprávu Human Rights Watch z 12. 1. 2017, přičemž tato zpráva obsahuje údaje o vládních útocích vůči protivládním aktivistům, o rušení nezávislých sdělovacích prostředků, o omezeních a represích vůči nevládním organizacím. Dle této zprávy zůstává mučení a další formy špatného zacházení v Ázerbájdžánu beztrestné. Dále o lidskoprávní otázce pojednává Informace Amnesty International z 22. 2. 2017 s obdobnými závěry, tedy že v Ázerbájdžánu docházelo k potírání svobody projevu, svobody sdružování, shromažďování, k mučení a jiným formám špatného zacházení i k ozbrojeným konfliktům. Konečně zpráva Ministerstva vnitra ČR, OAM – Ázerbájdžán, Freedom House, leden 2017 – Svoboda ve světě 2017, poukazuje na to, že vládní režim agresivně upevňuje moc, kampaně opozičních skupin jsou potírány a aktivisté zatýkáni. Volby bývají poznamenány zfalšovanými výsledky a volební zákony nezajišťují svobodné a spravedlivé volby. Strana YAP má dominantní postavení v Ázerbájdžánu již od roku 1995 a opoziční strany nemají prakticky žádný přístup k médiím. Před referendem konaným v roce 2016 došlo v nejméně 45 případech k zatčení nebo zadržení osob z koalice opozičních skupin podporujících dodržování lidských práv. Opoziční politici a straničtí činitelé se stávají oběťmi svévolného zatýkání, fyzického násilí a různých forem zastrašování, včetně bezdůvodných propouštění, přičemž v četných případech bývají obětmi těchto perzekucí i jejich rodinní příslušníci. Dominance vládní strany YAP omezuje svobodu politických stran a neexistuje žádná podpora politických menšin. Vrcholné instituce, soudy i sdělovací prostředky jsou podřízené vládní straně, tudíž je silně rozšířená korupce. Jsou soustavně a systematicky porušovány záruky svobody tisku, většina televizních stanic je pod kontrolou vlády, která ovládá vydávání vysílacích licencí. Vláda rovněž omezuje svobodu shromažďovací a nepovolené protesty jsou přísně sankcionovány. Soudnictví je silně zkorumpované, neefektivní a podřízené státní moci. Opoziční činitelé, kteří byli zatčeni, referovali o porušování právních principů, včetně omezeného přístupu k advokátovi, vykonstruování důkazů a fyzického násilí.

40. Veškeré výše popsané informace, plynoucí z obstaraných zpráv, jednoznačně poukazují na porušování lidských práv a právních principů svobodného demokratického státu. Žalobce b) na tyto závažné problémy poukazoval ve vztahu ke své osobě, uváděl skutečnosti, které v něm vyvolávaly odůvodněné obavy z možných perzekucí v případě návratu jeho a celé rodiny do vlasti. Krajský soud má tak za prokázané, že obavy žalobců z návratu do vlasti jsou důvodné a žalovaný nesprávně vyhodnotil azylový příběh žalobce b). Byl–li žalobce b) v zemi původu vystaven politické šikaně a vydírání, kdy musel pro vládní stranu vykonávat protiprávní činnosti, s nimiž nebyl ztotožněn a nesouhlasil s nimi, je takové jednání nutno považovat za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu, a to i v případech, kdy na žalobci nebo jeho rodinných příslušnících nebylo užito fyzické násilí. Odůvodněný strach z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu spočívá i v odůvodněném strachu z odmítání politického názoru a vládních praktik vládní strany, která má v zemi původu jednoznačný monopol a prokazatelně potírá existenci politických menšin.

41. Rozhodnutí o neudělení azylu žalobci b) s ohledem na výše uvedené skutečnosti nemůže obstát. Pro úplnost krajský soud uvádí, že důvody pro udělení doplňkové ochrany by přicházely v úvahu pouze pokud by bylo prokázáno, že žalobcům v zemi původu hrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu, a zároveň by nebyla prokázána dostatečná souvislost mezi hrozbou této újmy a důvody pronásledování dle § 12 zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že krajský soud dospěl k závěru o nutnosti udělit žalobci b) azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť souvislost s pronásledováním dle § 12 písm. b) je v jeho případě zcela zjevná, není na místě zabývat se důvody pro udělení doplňkové ochrany.

42. Krajský soud má dále za to, že situace rodinných příslušníků žalobce b) je úzce spjata s jeho azylovým příběhem a dopady hrozícího pronásledování v zemi původu by měly silně negativní vliv i na ostatní žalobce. U žalobkyně e), která je manželkou žalobce b) přichází v úvahu aplikace § 13 formou azylu za účelem sloučení rodiny. Vzhledem k tomu, že u žalobců a), c) a d) nelze aplikovat ustanovení § 13, neboť všichni jsou zletilí, přichází v jejich případě v úvahu aplikace § 14 zákona o azylu, neboť se jedná o případ zvláštního zřetele hodný.

43. Pro úplnost krajský soud uvádí, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 10. 2020, č. j. 3 Azs 15/2020 – 84 zavázal žalovaného rovněž posoudit, zda se na žalobce b) nevztahuje vylučující klauzule dle § 15 zákona o azylu. Žalovaný tento požadavek nesplnil a aplikací vylučující klauzule se v žalobou napadeném rozhodnutí nezabýval. Toto pochybení však nemá za následek vadu rozhodnutí, neboť z proběhlého řízení je zřejmé, že v případě žalobců, zvláště pak v případě žalobce b), nemůže být vylučující klauzule aplikována. Závěr a náklady řízení 44. Krajský soud uzavírá, že námitky uplatněné žalobci v podaných žalobách jsou důvodné, a proto soud zrušil napadená rozhodnutí žalovaného pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu dle § 78 odst. 5 s. ř. s.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení byli plně úspěšní žalobci, kteří byli osvobozeni od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud jim náhradu nákladů nepřiznal, neboť uznatelné náklady jim nevznikly. Žalovaný naopak úspěšný nebyl, a nemá tudíž na náhradu nákladů řízení právo.

46. Krajský soud žalobcům k jejich žádosti ustanovil právního zástupce usnesením ze dne 29. 12. 2022, č. j. 55 Az 3/2022 – 36. O odměně ustanoveného zástupce rozhodne soud samostatným usnesením.