57 A 6/2023–88

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatele: X trvale bytem X proti odpůrkyni: obec Svatá Maří se sídlem Svatá Maří 34, Vimperk za účasti zúčastněné osoby: X bytem X o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 2 územního plánu Svatá Maří schválené usnesením zastupitelstva obce Svatá Maří ze dne 4. 2. 2022 č. 1/2022 takto:

Výrok

I. Změna č. 2 územního plánu odpůrkyně schválená usnesením zastupitelstva ze dne 4. 2. 2022 č. 1/2022, se v části týkající se pozemku parc. č. XA v k. ú. XA se ruší, a to ke dni právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrkyně je povinna nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 5 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Odpůrkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, dosavadní postup soudu

1. Zastupitelstvo obce Svatá Maří (odpůrce) usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. 7/2016, vydalo opatření obecné povahy – územní plán Svatá Maří (dále jen „územní plán“), který nabyl účinnosti dne 26. 10. 2016. V rámci návrhu na zrušení tohoto územního plánu navrhovatel brojil proti vymezení zastavěného území a zařazení do funkčních ploch v případě pozemku p. č. XB, p. č. st. XA, p. č. XC, p. č. st. XB a p. č. XA v k. ú. XA (všechny níže uváděné pozemky jsou v téže katastrálním území); proti vymezení trasy nadzemního elektrického vedení; proti regulaci odkanalizování objektů a proti nedostatkům vypořádání námitek. Výrokem II. rozsudku dne 13. 2. 2019 č. j. 50 A 90/2018–38, krajský soud zrušil územní plán v části pozemku navrhovatele p. č. XA, neboť nesplňoval definici zastavěného stavebního pozemku, když nebyl v katastru nemovitostí evidován jako stavební parcela a nebylo jej možno zařadit do zastavěného území. Kasační stížnost navrhovatele Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 1 As 76/2019–64, zamítl. Usnesením ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 144/22 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost navrhovatele.

2. Předmětem Změny č. 2 územního plánu Svatá Maří bylo mimo jiné zapracovat výsledek rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci pozemku p. č. XA v k. ú. XA.

3. Zastupitelstvo obce Svatá Maří usnesením č. 2/2021 ze dne 9. 4. 2021 rozhodlo o pořízení změny č. 2 územního plánu, přičemž v příloze č. 1 k usnesení zastupitelstva obce jsou konkretizovány požadavky na změnu č. 2 územního plánu. Na základě změny č. 2 územního plánu byl pozemek p. č. XA v k. ú. XA, jehož je navrhovatel spolumajitelem, vymezen v části jako zastavitelná plocha s kódem 3.19.

4. Navrhovatel podal proti návrhu č. 2 územního plánu námitky dne 4. 10. 2021, kdy namítal 1) změna územního plánu nedostatečně reaguje na nedostatky, které vyplynuly ze zprávy o uplatňování územního plánu, 2) změna územního plánu nepřijatelným způsobem omezuje práva občanů, 3) návrh změny územního plánu nerespektuje již vydaný územní plán, kdy nesprávně došlo k vymezení pozemkové parcely č. XA v k. ú. XA a 4) změna územního plánu není dostatečně odůvodněna. Podle navrhovatele námitky nebyly vypořádány přesvědčivým způsobem.

II. Shrnutí návrhu

5. Navrhovatel v návrhu popsal skutkový stav, když poukázal na to, že změna územního plánu byla projednána zkráceným postupem podle § 55a a násl. stavebního zákona. Návrh byl předložen k veřejnému projednání, přičemž navrhovatel podal proti návrhu změny č. 2 námitky dne 4. 10. 2021.

6. Navrhovatel má za to, že jsou splněny podmínky řízení, neboť je vlastníkem pozemku p. č. XA v k. ú. XA a je změnou č. 2 územního plánu zkrácen na svých právech, neboť jím došlo ke zmenšení plochy uvedeného pozemku oproti změně č. 1 územního plánu, která je zařazena do ploch s funkčním využitím smíšené – obytné. Dále navrhovatel napadá způsob, jakým byla vypořádána jeho námitka č. 3 k návrhu změny č. 2 územního plánu, když ve způsobu jeho vypořádání spatřuje porušení procesních práv. Má za to, že je aktivně věcně legitimován k podání tohoto návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Návrh je dle navrhovatele včasný a podaný osobou oprávněnou.

7. Navrhovatel namítá nezákonnost změny spočívající ve vymezení pozemkové parcely č. XA – částečná změna funkčního využití na plochu smíšenou – obytnou.

8. Změnou č. 2 územního plánu došlo ke změně funkčního využití části pozemkové parcely č. XA v k. ú. XA spočívající ve zmenšení zastavitelné plochy (plochy s funkčním využitím smíšené – obytné), oproti tomu, jak byla vymezena původně ve schváleném územním plánu. Touto změnou měl být dle odpůrkyně zapracován výsledek rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2019 č. j. 50 A 90/2018–38, přičemž provedená změna v novém uspořádání vymezených ploch na pozemkové parcele č. XA v k. ú. XA, neodpovídá uvedenému rozsudku krajského soudu, který pouze zhodnotil nesprávné zařazení tohoto pozemku.

9. Navrhovatel v rámci projednání územního plánu vznesl námitku č. 3, neboť s navrženou úpravou nesouhlasil a požadoval, aby návrhová plocha v rámci pozemkové p. č. XA v k. ú. XA odpovídala stejné ploše, jak tomu je v grafické části schváleného územního plánu, kde je však vyznačena jako plocha zastavěná stavební. Změna tedy bude spočívat pouze v tom, že vybarvení bude přeměněno na mřížku – šrafování, kterou se vyznačují plochy návrhové. Dále bylo navrhovatelem navrhováno, že nové vymezení zastavitelného území by nebylo možné v terénu určit a je v rozporu s pravidly na vymezení území, kdy hranicí jednoho zastavěného území tvoří čára vedená pod hranicí parcel.

10. Navrhovatel poukazuje na to, že se nedomáhal toho, aby byl celý pozemek č. XA v k. ú. XA vymezen jako zastavitelná plocha, ale aby bylo respektováno plošné rozčlenění pozemku, které je zakresleno v předchozím schvalovaném územním plánu. Nesprávně proto odpůrkyně uvádí, že navrhovatel požaduje vymezení nové zastavitelné plochy v rozsahu celého pozemku. K tvrzení odpůrkyně, že stavby na předmětném pozemku jsou provedeny nelegálně, uvádí, že uvedené stavby byly řádně povoleny, bylo vydáno, jak územní rozhodnutí, tak i stavební povolení, kdy odpůrce byl i účastníkem řízení. V současně době je pozemek v katastru nemovitostí veden jako orná půda.

11. Navrhovatel zejména odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 50 A 90/2018–38, když má za to, že bylo povinností odpůrce zapracovat výsledky rozhodnutí rozsudku krajského soudu, což se nestalo. Změnou č. 2 územního plánu totiž došlo ke změně funkčního využití pozemkové p. č. XA, kdy byla zmenšena zastavitelná plocha – smíšená – obytná a změněna na plochu zemědělskou, když tato změna nebyla k jeho námitce přesvědčivě odůvodněna a přezkoumatelným způsobem vypořádána. Z toho je pak zřejmé, že ze strany odpůrkyně došlo k libovůli spočívající v neodůvodněné změně funkčního využití pozemku spočívající ve zmenšení zastavitelné plochy oproti tomu, jak byla vymezena ve schváleném územním plánu, kdy část plochy smíšené – obytné byla převedena do plochy zemědělské. Navrhovatel má za to, že změna funkčního využití pozemku nebyla řádně odůvodněna a rovněž nepřesvědčivě byla vypořádána i jeho námitka, neboť vypořádání námitky neobsahuje nic konkrétního ve vztahu k navrhovatelem předestřené skutečnosti, že rozsudkem krajského soudu nebyl podobný postup a cíl stanoven. V souvislosti s tím pak odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 8 As 54/2021 a rovněž tak i na rozsudek zdejšího soudu č. j. 61 A 19/2022–64, kde byla podle navrhovatele řešena podobná situace. Není podle navrhovatele přípustné, aby došlo ke změně územního plánu s argumentací, že vlastník pozemku nemá objektivní právo na zařazení konkrétní plochy mezi plochy zastavitelné. Je třeba rozlišovat situaci, kdy má dojít k zařazení nové plochy, která dosud nebyla vymezena jako zastavitelná do územního plánu a situaci, kdy má být plocha, která byla v územním plánu vymezena již jako zastavěná změnou územního plánu nově vymezená jako nezastavitelná. Nově měla být tato plocha vymezena jako návrhová, přičemž vymezení plochy nemělo být zmenšeno. Takový postup pak bylo třeba řádně zdůvodnit, což odpůrkyně neučinila, a tím zatížila změnu č. 2 územního plánu vadou způsobující její nezákonnost v části týkající se pozemku p. č. XA v k. ú. XA, a proto se navrhovatel domáhá zrušení výše uvedené Změny č. 2 územního plánu Svatá Maří vydané formou opatření obecné povahy ze dne 4. 2. 2022 v části týkající se pozemkové p. č. XA v k. ú. XA.

12. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrkyně setrval na tom, že je aktivně legitimován k podání návrhu, neboť byl změnou územního plánu zkrácen na svých právech. Nesprávně se odpůrkyně domnívá, že na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 50 A 90/2018–38 nemůže opětovně pozemek vymezit v celém rozsahu jako součást zastavěného území. Navrhovatel má za to, že věc nelze napravovat tak, že původně vymezená plocha, která byla bez odůvodnění přeměněna na zastavenou bude bez odůvodnění zmenšena. I v případě návrhu zastavitelné plochy, kdy jde o politické rozhodnutí zastupitelů, je dána povinnost tuto úvahu odůvodnit, což odpůrkyně neuvedla. Nevysvětlila na základě, jaké úvahy přikročila k novému vymezení zastavitelné plochy, která je o polovinu menší než původně.

III. Shrnutí vyjádření odpůrkyně

13. Odpůrkyně má za to, že navrhovatel není tímto opatřením obecné povahy krácen na svých právech, proto není aktivně legitimován, neboť část pozemku p. č. XA v k. ú. XA byla vymezena jako zastavitelná plocha s kódem 3.19, a to na základě toho, že předchozí vymezení této plochy jako součásti zastavěného území v rámci původního územního plánu Svatá Maří bylo zrušeno krajským soudem, a to rozsudkem č. j. 50 A 90/2018 – 38. Předmětem změny č. 2 územního plánu bylo mimo jiné zapracovat výsledek rozhodnutí krajského soudu ohledně pozemku p. č. XA k. ú. XA. Předmětnou změnou dochází ke zhodnocení pozemku, neboť v katastru nemovitostí byla dosud pozemková p. č. XA v k. ú. XA vedena jako orná půda, přestože zde je prokazatelně nezkolaudovaná stavba trvale užívaná navrhovatelem pro bydlení, přičemž změna č. 2 uvedla faktický stav do identity s právním stavem tohoto pozemku.

14. Námitky navrhovatele byly řádně vypořádány, přičemž námitce č. 1, 2 a 3 nebylo vyhověno. Čtvrté námitce ohledně toho, že změna územního plánu č. 2 je nedostatečně odůvodněna bylo vyhověno, kdy byla stanovena povinnost doplnit odůvodnění změny č. 2 územního plánu Svatá Maří dle požadavků námitky v jejím bodu č. 4, a to stručně, ale jasně a srozumitelně, kdy se pořizovatel územního plánu přiklonil k názoru navrhovatele, že všechny jím uváděné části obsahu změny by měly být ještě lépe srozumitelně odůvodněny v rámci této části dokumentace změny územního plánu. S touto námitku se odpůrkyně vypořádala. Odůvodnění bylo provedeno oproti běžným standardům ve větší podrobnosti a větším rozsahu než obvykle. Odpůrkyně má za to, že byla vázána při přijetí změny č. 2 územního plánu ohledně předmětného pozemku rozsudkem krajského soudu č. j. 50 A 90/2018–38, a proto nemohla opětovně pozemek vymezit v celém rozsahu jako součást zastavěného území. Opětovně odpůrkyně zdůraznila, že navrhovatel jako majitel pozemku nemá právo na jeho zhodnocení v rámci pořízení územního plánu, jeho převedením do ploch komerčně zastavitelných.

15. Navrhovatel nemá žádné právo požadovat, aby jeho pozemek, který je zapsán v katastru nemovitostí jako orná půda a není zde zkolaudovaná stavba, byl v celém rozsahu vymezen jako zastavitelná plocha pro bydlení nebo jako součást zastavěného území, neboť toto vymezení by odporovalo definičním znakům pozemků zařazených do zastavěného území dle § 58 stavebního zákona.

16. Odpůrkyně dále zdůraznila, že vydání územního plánu je věcí samostatné působnosti dané obce a podáváním žalob navrhovatel toto nemůže změnit, nemůže donutit zastupitelstvo, aby vydalo území plán v podobě, které se dožaduje. Žádná zastavitelná plocha zde před vydáním změny č. 2 v územním plánu Svatá Maří vymezena nebyla, územní plán zde vymezoval část pozemkové p. č. XA jako součást zastavěného území, což krajský soud zrušil.

17. Odpůrkyně považuje odůvodnění změny za dostatečné a nelze v daném případě požadovat podrobnost a zevrubnost jako u správních rozhodnutí. Odpůrkyně proto navrhuje, aby krajský soud návrh navrhovatele jako nedůvodný zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Podle § 101a) odst. 1 s. ř. s. platí, že „ [n]ávrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.“ 19. Soud se nejprve zabýval tím, zda navrhovateli svědčí aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 2 územního plánu obce Svatá Maří. Navrhovatel tvrdí, že byl shora uvedenou změnou územního plánu zkrácen na svém vlastnickém právu zmenšením zastavitelné plochy, jakožto vlastník pozemkové p. č. XA v k. ú. XA. Proto soud nemá pochybnost o tom, že navrhovateli, jakožto vlastníku uvedené nemovitosti, jehož se změna č. 2 územního plánu dotýká, svědčí aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení napadeného opatření obecné povahy.

20. Jak plyne z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao …/2009–120, č. 1971/2010 Sb. NSS, že „[s]plnění aktivní procesní legitimace bude… dáno, bude–li stěžovatel logicky, konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení své právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.“ 21. Krajský soud proto přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101 d odst. 1 s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (101 b odst. 3 s.ř.s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101 b odst. 4 s. ř. s.

22. Návrh je důvodný.

23. V obecné rovině krajský soud předesílá, že přijetí územního plánu je výsostným projevem práva obce na samosprávu ve smyslu čl. 101 Ústavy. Správní soudy proto v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily vhodnost řešení obsaženého v územním plánu či aby snad dokonce obci přikazovaly, jaké konkrétní řešení má zvolit. Smyslem řízení před soudem je tak pouze posouzení otázky zákonnosti napadeného opatření obecné povahy.

24. Předmětem změny č. 2 územního plánu bylo mimo jiné nově vymezit zastavěné plochy pozemkové p. č. XA v k. ú. XA „zapracovat výsledky rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, viz usnesení zastupitelstva obce č. 2/2021 ze dne 9. 4. 2021“.

25. V daném případě se námitkou, kterou navrhovatel uplatnil k návrhu změny č. 2 územního plánu Svatá Maří domáhal, aby část pozemku p. č. XA v k. ú. XA, která byla v územním plánu Svatá Maří, jenž nabyl účinnosti dne 26. 10. 2016, vymezena jako plocha zastavěná s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 50 A 90/2018 – 38, aby byla vymezena na předmětném pozemku větší plocha smíšená – obytná – návrh, neboť byla vymezena v menším rozsahu než navrhovatel požadoval.

26. Navrhovatel především namítá nedostatečné odůvodnění o námitkách. Této námitce soud přisvědčil, a to z následujících důvodů.

27. Judikatura týkající se požadavků na odůvodnění územních plánů (a jejich změn) prodělala určitý vývoj. Lze stručně shrnout, že původně poměrně striktní judikaturu kladoucí na rozhodnutí o námitkách stejné nároky jako na běžné správní rozhodnutí (reprezentovanou například navrhovatelkou citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 5/2010–169) následoval benevolentnější přístup reagující na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud konstatoval, že „[p]ožadavky vznášené Nejvyšším správním soudem vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu.“ 28. Na uvedené dále navázal Ústavní soud například v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, dle něhož „[i] když tedy požadavek přezkoumatelného odůvodnění platí shodně jak pro vlastní odůvodnění opatření obecné povahy, tak pro odůvodnění rozhodnutí o námitkách, rozsah přezkumu se z hlediska jejich funkce liší: odůvodnění zásad územního rozvoje kromě odborných úvah předkládá i výsledek samosprávné (politické) vůle zastupitelstva kraje, kterou správní soud nemůže revidovat, pokud je v odborných mezích možná. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách pak předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území, konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné.

32. Právě v těchto právních souvislostech je třeba vnímat závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud uvedl, že nejsou přípustné přehnané požadavky na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku, které ohrožují funkčnost územního plánování a přispívají k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Tento obecný závěr však Ústavní soud uvedl ve skutkových okolnostech konkrétní věci, tj. vztahu ke konkrétním námitkám a za situace, kdy byl územní plán pro dané území zrušen již dvakrát, a právě a jen ve vztahu k možné variabilitě konkrétně zjištěných skutkových situací musí být chápán (shodně citovaný nález I. ÚS 655/17). V souzené věci je tedy třeba korigovat náhled Nejvyššího správního soudu: nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek, či z konkrétního sporu o řešení některé otázky.

33. Z uvedeného tedy plyne, že obecný závěr o nebezpečí nepřiměřených požadavků na odůvodnění, jak byl přiléhavě formulován v nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11, nemá samostatný význam bez vztahu ke konkrétním okolnostem, které by ve skutkových poměrech té které věci odůvodňovaly obavu z ohrožení funkčnosti územního plánování, narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Bez vztahu ke skutkovým okolnostem lze totiž konstatovat toliko to, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod [srov. bod 20 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267)]. Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo)“ (důraz doplněn).

29. Jakkoli Ústavní soud vyslovil shora uvedené v souvislosti s přezkumem zásad územního rozvoje, tj. nástrojem územního plánování na úrovni krajů, lze tyto závěry vztáhnout i na územní plán (a jeho změny), neboť základní principy jeho přijímání jsou totožné. Taktéž odůvodnění územního plánu představuje výstup odborných a politických úvah souvisejících s přijatým řešením.

30. Lze shrnout, že vlastní odůvodnění (změny) územního plánu a rozhodnutí o námitkách plní rozdílné funkce a jsou na ně kladeny i rozdílné nároky, jejichž naplnění může správní soud přezkoumávat. Ve světle uvedených východisek krajský soud tedy přistoupil k hodnocení odůvodnění změny č.

1. Dospěl přitom k závěru, že odůvodnění tohoto opatření obecné povahy popsaným požadavkům nevyhovuje, a to z níže vyložených důvodů.

31. V daném případě soud má za to, že se pořizovatel územního plánu nedostatečně vypořádal s námitkou žalobce ohledně nesprávného nového vymezení části pozemkové p. č. XA, jestliže tato námitka byla vypořádána na straně 45–46 tak, že „autor námitky nemá objektivní právo, aby celý pozemek p. č. XA byl vymezen jako zastavitelná plocha a byl pro něj získán souhlas orgánu ochrany ZPF s navrhovaným záborem zemědělského půdního fondu“. Dále se při vypořádání námitky pořizovatel územního plánu zabývá tzv. vlastnickou triádou v ústavě a je jím uváděno, že majitel pozemku nemá právo na jeho zhodnocení v rámci procesu pořízení územního plánu, jeho převedení do ploch komerčně zastavitelných, s tím, že stavby navrhovatele na něm umístěné nejsou zapsány v katastru nemovitostí a nebylo jím ani prokázáno, že by byly realizovány legálně s tím, že pořizovatel mohl ponechat pozemek p. č. XA jako plochu nezastavitelnou.

32. Soud k tomuto odůvodnění poznamenává, že navrhovatel v námitce nepožadoval, aby byl jeho celý pozemek p. č. XA vymezen jako zastavitelná plocha, ale pouze, aby bylo respektováno plošné rozčlenění pozemku, které je zakresleno v předchozím územním plánu s tím, že na stavby, které se na předmětném pozemku nachází bylo vydáno jak územní rozhodnutí, tak i stavební povolení.

33. Jak je zřejmé z odůvodnění námitky č. 3, které nebylo pořizovatelem vyhověno, je odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele nedostatečné, neboť z něho není patrno, proč bylo přistoupeno k vymezení části pozemku do plochy smíšené – obytné právě v tomto rozsahu, nikoli v tom rozsahu, jak navrhovatel požadoval, proč tedy došlo ke zmenšení zastavitelné plochy smíšené – obytné, oproti tomu, jak byla vymezena původně ve schváleném územním plánu, přestože navrhovatel v námitce uváděl, že s navrženou úpravou nesouhlasí a požaduje, aby návrhová plocha pozemkové p. č. XA odpovídala stejné ploše, jak tomu je v grafické části schváleného územního plánu. Takové odůvodnění námitky, které spočívá pouze v odkazu na rozsudek krajského soudu a poukazuje na skutečnost, že navrhovatel nemá právo na zhodnocení předmětného pozemku, je nepřezkoumatelné. Soud proto uzavřel, že tato námitka nebyla řádně vypořádána, jestliže pořizovatel nereagoval konkrétně na skutečnosti uváděné navrhovatelem. V daném případě bylo povinností pořizovatele územního plánu, přesně, jasně, určitě a srozumitelně odůvodnit uvedenou změnu a rovněž tak uvést konkrétní důvody, které k takovému postupu vedly ohledně uvedeného rozsahu, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli. Zcela správně je navrhovatelem poukazováno na to, že je zcela nedostačující argumentace, že navrhovatel, jakožto vlastník objektu nemá objektivní právo na zařazení konkrétní plochy mezi plochy zastavitelné. Pokud jde o ostatní námitky 1, 2, 4 navrhovatel neuvedl konkrétní důvody, proč je nepovažuje za řádně vypořádané, proto se soud zbývajícími námitkami nemohl zabývat.

34. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 50 A 90/2018–38 byl územní plán Svatá Maří vydaný usnesením zastupitelstva ze dne 7. 10. 2016, č. j. 7/2016 ohledně pozemku p. č. XA v k. ú. XA zrušen, neboť krajský soud dospěl k závěru, že obec Svatá Maří nesprávně zahrnula pozemek p. č. XA v k. ú. XA do zastavěného území. Kasační stížnost proti citovanému rozsudku krajského soudu navrhovatele byla jako nedůvodná zamítnuta rozsudkem NSS č. j. 1 As 76/2019–64.

35. Zastupitelstvo obce rozhodlo dne 9. 4. 2021 usnesením č. 2/2021 o pořízení změny č. 2 územního plánu, když jeho obsahem bylo mimo jiné zapracovat výsledek rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ohledně předmětného pozemku p. č. XA v k. ú. XA. Jak vyplývá z předmětné změny pouze část tohoto pozemku p. č. XA v k. ú. XA byla zahrnuta do plochy smíšené – obytné – návrh, přičemž o zbývající části nebylo rozhodováno, nebyly stanoveny podmínky, jak má být zbývající pozemek využit. V daném případě nelze konstatovat, že pro zbývající část pozemku platí územní plán Svatá Maří, neboť v této části byl citovaným rozsudkem krajského soudu územní plán Svatá Maří zrušen, proto soud má za to, že tato část pozemku nebyla vyřešena.

36. Soud proto považuje toto řešení, kdy obec Svatá Maří zahrnula do plochy smíšené – obytné pouze část pozemku, aniž byl vyřešen pozemek zbývající, jako řešení neúplné a rozporné se schváleným předmětem změny č. 2, kdy obsahem této změny bylo mimo jiné zapracovat výsledek rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 50 A 90/2018– 38. Jestliže zbývající část předmětného pozemku nebyla řešena, je takový postup odpůrkyně nezákonný, neboť úplné znění územního plánu zahrnuje pouze právní stav územního plánu po vydání jeho poslední změny.

37. Navrhovatel poukazuje na to, že se odpůrkyně mohla o citovaný rozsudek krajského soudu opřít toliko v tom, že plochu nově uvede jako návrhovou. K tomu soud poznamenává, že rozsudkem č. j. 50 A 90/2018–38 není odpůrce při pořizování změny územního plánu vázán, neboť jím došlo ke zrušení územního plánu ohledně předmětného pozemku, kdy odpůrkyně do zastavěného území nesprávně zahrnula pozemek. Úkolem soudu není stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito. Jeho úkolem je sledovat, zda příslušná obec se při tvorbě územního plánu pohybovala v zákonných mantinelech.

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení změny č. 2 územního plánu ohledně části týkající se pozemku parc. č. XA v k. ú. XA je důvodný, a proto jej v této části podle § 101d) odst. 2 s. ř. s. zrušil.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel měl v řízení úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě u navrhovatele představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a je povinností odpůrce tuto částku navrhovateli nahradit ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odpůrkyně úspěšná nebyla, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osobě zúčastněné nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť jí soudem nebyla žádná povinnost ukládána dle § 60 odst. 5 s.ř.s.