61 A 19/2022–64

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., soudkyně JUDr. Marie Trnkové a soudce Mgr. Miroslava Jurmana, ve věci navrhovatelky: CBB PROJEKT, s. r. o., IČO 28084527 se sídlem Trojická 1910/7, 128 00 Praha 2 zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti odpůrkyni: Obec Borek, IČO 00244678 se sídlem Pražská 66, 373 67 Borek zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem advokátem se sídlem Újezd 450/40, 118 00 Praha o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Borek schválené usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 25. 10. 2021, č. 149/2021, takto:

Výrok

I. Změna č. 1 územního plánu odpůrkyně schválená usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 25. 10. 2021, č. 149/2021, se v části týkající se pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovic ruší dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Účastníkům řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. 149/2021, schválilo změnu územního plánu (dále též jen „změna č. 1“), která nabyla účinnosti dne 18. 11. 2021. Změna č. 1 se týkala mimo jiné i způsobu využití pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovic ve vlastnictví navrhovatelky z plochy bydlení – bytové domy na plochu veřejného prostranství (v grafické části označeno jako plocha 3).

2. Pro přehlednost krajský soud přikládá výřez z koordinačního výkresu změny č. 1: [OBRÁZEK]

3. Navrhovatelka ve svém návrhu ze dne 16. 8. 2022 nejprve uvedla, že má dlouhodobý záměr postavit na shora uvedeném pozemku bytový dům. V územním plánu odpůrkyně z let 2000 a 2017 se jednalo o plochu bydlení a následně plochu bydlení – bytové domy. Pro svůj záměr navrhovatelka získala územní rozhodnutí ze dne 7. 8. 2017, které však Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 22. 6. 2018 zrušil, a to z důvodu nesplnění regulativu, který stanovuje přípustnou vzdálenost umisťovaných staveb od hranice pozemku lesa. Územní řízení není ani ke dni podání návrhu skončeno.

4. Odpůrkyně dle názoru navrhovatelky v územním řízení nehájila veřejný zájem obce, nýbrž zájmy soukromé, neboť na základě plné moci ze dne 11. 9. 2019 zastupovala i soukromé osoby. Takové jednání považuje navrhovatelka za zneužití svěřené pravomoci, přičemž odpůrkyně nikterak nereflektovala oprávněný zájem navrhovatelky a překročila ústavní mantinely pro výkon veřejné moci. Navrhovatelka dále předestřela argumentaci, pod níž je umístění stavebního záměru v územním řízení možné. Regulativ obsažený v územním plánu, který neumožňuje výjimku z požadavku umístění stavby nejméně 25 m od okraje lesa v nových zastavitelných plochách a nejméně 15 m od okraje lesa v současně zastavěném území [oproti zákonu č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), který výjimku připouští], považuje navrhovatelka za příliš tvrdý a neodpovídající cílům a úkolům územního plánování.

5. Navrhovatelka taktéž podrobně popsala průběh předcházejícího řízení o návrhu na zrušení územního plánu odpůrkyně završené zamítavým rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2021, čj. 8 As 152/2019–39, a dále proces pořízení změny č.

1. Navrhovatelka uvedla, že ačkoli změnu využití jejího pozemku odůvodnila odpůrkyně ochranou přírodních hodnot zamezení přibývající zástavby v již kapacitně vyčerpaném území, v rozporu s tím navrhla změnu využití pozemků parc. č. 69/22 a 70/10 vedoucí k přesně opačnému důsledku.

6. Navrhovatelka uvedla, že nenamítá procesní vady při vydávání změny č. 1, avšak spatřuje nezákonnost tohoto opatření obecné povahy v rozporu jeho obsahu s hmotným právem a v jeho neproporcionalitě. I.A Námitka nepřezkoumatelnosti odůvodnění změny č. 1 7. Navrhovatelka namítla, že napadené opatření obecné povahy není dostatečně odůvodněné.

8. V kapitole d) odůvodnění změny č. 1 je obsaženo konstatování, že řešení obsažené v je ve shodě s principem udržitelného rozvoje ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Odůvodnění však absentuje úvahy, o které se tento závěr opírá a nezdůvodňuje proč je změna využití pozemku parc. č. 210/6 zapotřebí. Neuvádí ani dostatek důvodů pro tvrzení, že tato změna přispívá k „dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území“ a že „koordinuje veřejné a soukromé zájmy na rozvoji území obce“.

9. Soukromý záměr navrhovatelky spočívající ve výstavbě bytového domu je odpůrkyni znám. Namísto toho, aby odpůrkyně s navrhovatelkou tento záměr projednala a ozřejmila důvody svého negativního stanoviska, vydala změnu č. 1 k zabránění jednomu konkrétnímu záměru. Odpůrkyně nikterak neformulovala veřejný zájem na změně využití pozemku parc. č. 210/6. nepopisuje pak ani žádnou koncepci rozvoje území ve smyslu § 19 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

10. S ohledem na judikatorní požadavky stran odůvodnění opatření obecné povahy označila navrhovatelka odůvodnění změny č. 1 za nepřezkoumatelné. I.B Námitka nezákonného obsahu změny č. 1 11. Změně č. 1 chybí zdůvodnění, proč je navrhované řešení vhodné z hlediska dosahování „obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území“. Zhodnocení soukromých a veřejných zájmů zde ovšem chybí zcela, a to nejen ve smyslu nedostatečného odůvodnění či nepřezkoumatelnosti, nýbrž i jako podstatná hmotněprávní náležitost územního plánu. Nelze tedy dospět k jinému závěru, že veřejný zájem na zařazený pozemku parc č. 210/6 mezi plochy veřejného prostranství neexistuje. Pro názornost navrhovatelka v této souvislosti poukázala na zdůvodnění územního plánu odpůrkyně z roku 2017 v případě plochy č. 35, kde odpůrkyně potřebu zařazení pozemku mezi plochy veřejného prostranství zdůvodnila.

12. Z tohoto odůvodnění je pak zřejmé i to, že si je odpůrkyně vědoma dalších dvou skutečností: 1) zalesnění (a kvůli tomu i hranice lesa) není neměnnou kategorií, ale závisí (také) na vůli vlastníka pozemku, a 2) z důvodu existence ochranného pásma vodovodního řadu v tomto nelze zalesňovat, čili že v něm les není a ani být nemůže (to plyne i z odpovědi Magistrátu města České Budějovice na žádost o vydání závazného stanoviska ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. OOZP/10877/2018 Mrš).

13. Způsob využití pozemku parc. č. 210/6 podle územního plánu z roku 2017 i z roku 2000 (tj. plochy bydlení – bytové domy) byl zcela v souladu s podmínkami pro příznivé životní prostředí, nikterak se nedotýkal podmínek života budoucích generací a zejména byl podstatný pro soudržnost společenství obyvatel řešeného i zájmového území a pro uspokojování potřeb současné generace. V části obce, kde již šest bytových domů stojí, je z koncepčního pohledu v pořádku umístit bytový dům sedmý.

14. Samotná změna č. 1 přitom rozšiřuje možnosti zastavitelnosti území obce. Odpůrkyně v rámci pořizování změny č. 1 podávala dokonce podnět k prověření změny způsobu využití pozemků parc. č. 69/22 a 70/10 na plochy bydlení. Sama odpůrkyně přinejmenším uvažovala o dalších možnostech stavebního rozvoje obce, a takový rozvoj tudíž nepovažovala a priori za nevyhovující veřejným zájmům. Navíc změna č. 1 mění textovou část územního plánu tak, že přípustné využití plochy bydlení č. 09 je nově i stavba řadových domů, přičemž dosavadní využití umožňovalo stavbu jen rodinných domů. Tato plocha se nachází cca 250 m od pozemku navrhovatelky. Přičemž ze změny č. 1 není vůbec zřejmé, proč by změna týkající se plochy č. 09 měla mít kvalitativně či kvantitativně jiný vliv např. na zachování kvality a pohody bydlení v obci.

15. Změna č. 1 ve výsledku neodpovídá cílům jak vymezeným v jejím návrhu, tak obecným cílům územního plánování. Navíc je i vnitřně rozporná.

16. Není zřejmé, proč změna č. 1 mění způsob využití z „Plochy bydlení – Bytové domy“ na „Veřejné prostranství“ mění v případě Pozemku 210/6 a nikoliv místo toho (či „nikoliv také“) v případě pozemku či pozemků parc. č. 24/7 a 39/30. Přitom posledně uvedený pozemek by pro takové využití byl vhodnější volbou; nachází se prakticky ve středu obce a je ve vlastnictví odpůrkyně.

17. Navrhovatelka poukázala na zásadu zákazu zneužití pravomoci založenou na zásadě legality, k čemuž dodala, že odpůrkyně změnu č. 1 jako koncepční nástroj územního plánování využívá ve snaze zmařit realizaci záměru navrhovatelky. Stavební zákon zakotvuje realizační nástroje územního plánování, přičemž se výslovně věnuje možné podrobnosti těch kterých nástrojů. I.C Námitka nedostatků rozhodnutí o námitkách 18. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010–168, č. 2266/2011 Sb. NSS, navrhovatelka uvedla, že na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako na odůvodnění typických správních rozhodnutí. Těmto požadavkům rozhodnutí o námitkách nevyhovuje. Obsáhlé zdůvodnění, které se vyjadřuje k úvodu námitky navrhovatelky popisujícímu základní skutečnosti ohledně využití dotčeného pozemku, je pro posouzení věci nerozhodné.

19. Odpůrkyně se vůbec nevypořádává s námitkou vnitřní rozpornosti návrhu změny č.

1. K tomu pouze uvedla, že na základě nesouhlasného stanoviska dotčeného orgánu bylo rozhodnuto o vypuštění navrhované změny. Na tuto rozpornost upozorňuje i samotné nesouhlasné stanovisko dotčeného orgánu.

20. Odpůrkyně se nevypořádala ani s námitkami týkajícími se povahy veřejného prostranství (ve srovnání s povahou pozemku navrhovatelky) a koordinace veřejného a soukromého zájmu. Navrhovatelka vyjádřila přesvědčení, že k odůvodnění nutnosti změny využití pozemku parc. č. 210/6 nepostačí pouze konstatování, že tato změna je „ve veřejném zájmu“, nýbrž je nutné pojmenovat, o jaký veřejný zájem se jedná. Otázka veřejného zájmu na zřízení veřejného prostranství by neměla být převážně řešena až v odůvodnění rozhodnutí o námitkách (navíc nedostatečně), ale v odůvodnění samotné změny č. 1, respektive již v návrhu změny č.

1. Opačný přístup by popíral samotný smysl institutu námitek.

21. Z námitek týkajících se proporcionality přijatého řešení se odpůrkyně pokusila reflektovat pouze některé. Konkrétně se s pomocí odkazu na kapitolu k) odůvodnění změny č. 1 pokusila konkretizovat veřejný zájem na změně územního plánu, přičemž ovšem opět jen opakovala obecné fráze. Odpůrkyně nespecifikovala, co představuje dané hodnoty v dotčeném území či jaké prvky území jsou vyčerpány.

22. Odpůrkyně vůbec nevzal v potaz skutečnost, že ani způsob využití pozemku parc. č. 210/6 dle územního plánu z roku 2017, ani případná stavba bytového domu na něm, by neměly vliv na přístup k vodovodnímu řadu, neboť by se žádným způsobem nemohly dotknout jeho ochranných pásem. Neurčitým, a tedy nepřezkoumatelným způsobem se odpůrkyně vyjadřuje i k zájmům navrhovatelky, neboť tak činí odkazem na blíže nespecifikovaná vyjádření pořizovatele a rozhodnutí jiných správních orgánu.

23. Odpůrkyně se taktéž vyjadřuje k procesní pasivitě právního předchůdce navrhovatelky, ke vzdálenosti lesa od pozemku parc. č. 210/6, k cílům a úkolům územního plánování, jak je zakotvuje stavební zákon, k náhradám za změnu v území a k zásahům do vlastnického práva navrhovatelky. V této souvislosti mylně uvádí, že změna č. 1 „nezasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek“, aby hned v další větě sama popsala způsob, jak změna č. 1 do vlastnického práva navrhovatele zasahuje.

24. Navrhovatelka shrnula, že odpůrkyně se k veřejnému zájmu a k zájmu navrhovatelky vyjadřuje nedostatečně a k jejich vzájemnému poměru, k možnosti dosáhnout deklarovaného cíle změny č. 1 jinými prostředky a k tomu, že zvolený způsob je k právům navrhovatelky nejšetrnější, se nevyjadřuje vůbec.

25. Pozemek navrhovatelky lze za účinnosti územního plánu z roku 2017 považovat za zastavitelný, a to i s ohledem na minimální odstup staveb od okraje lesa; ochranné pásmo a okraj lesa nejsou neměnné veličiny. Obecně stanovené podmínky využití území je nutné vždy promítnout na konkrétní podmínky v území (to plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2021, čj. 8 As 152/2019–39, který byl pro navrhovatelku nepříznivý). Navrhovatelka poukázala na ustanovení lesního zákona, z nichž vyplývá možnost odnětí pozemků plnění funkcí lesa. I.D Námitka nezákonného vymezení veřejného prostranství 26. Navrhovatelka namítla, že situace na pozemku parc. č. 210/6 neodpovídá řešení v podobě zřízení veřejného prostranství, neboť pro to nejsou splněny podmínky. Navrhovatelka poukázala na definici veřejného prostranství obsaženou v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dle níž je klíčové, jaké funkce takový pozemek plní.

27. K podpoře své argumentace navrhovatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02, č. 211/2005 Sb., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2378/2016. Na jejich základě navrhovatelka dovozuje, že veřejné prostranství může vzniknout jen za splnění zákonem stanovených podmínek. Ke vzniku veřejného prostranství naopak nedochází vymezením daného pozemku v územním plánu, jelikož ten pouze deklaruje již existující stav.

28. Pozemek parc. č. 210/6 není navštěvován veřejností a neplní funkci veřejné zeleně či cesty. V tomto případě dále nebyl naplněn ani druhý znak veřejného prostranství, neboť zde v současnosti neexistuje veřejně prospěšný účel. Třetím znakem je dle citované judikatury souhlas vlastníka, který může být dán i konkludentně, k čemuž ovšem nedošlo. Ani odpůrkyně v minulosti nepovažovala tento pozemek za veřejné prostranství ani za plochu užívanou veřejností, jelikož ho v minulosti vymezila jako zastavitelnou plochu vhodnou pro výstavbu bytových domů.

29. Navrhovatelka dále poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2020, čj. 79 A 5/2019–32, dle něhož je změnu funkčního využití plochy v územním plánu na veřejné prostranství třeba důkladně zdůvodnit, neboť se jedná o zásah značné intenzity blížící se vyvlastnění.

30. Pozemek parc. č. 210/6 nesplňuje znaky veřejného prostranství ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Odpůrkyně přitom neuvedla žádné důvody pro vymezení plochy veřejného prostranství právě na tomto pozemku, ani k čemu by mělo sloužit, tj. zda se má jednat o plochu zeleně, veřejnou komunikaci, náměstí nebo jinou plochu. Plocha veřejného prostranství je pro odpůrkyni pouze záminkou, využití území má být stanoveno pouze „na oko“ a ve skutečnosti zde žádné relevantní důvody neexistují.

31. Navrhovatelka poukázala na skutečnost, že dle územního plánu z roku 2017 je veřejným prostranstvím část pozemku č. 210/1 (plocha P35), pod jehož povrchem je umístěn vodovodní řad. Dle odůvodnění územního plánu je důvodem pro stanovení způsobu využití této plochy jako veřejného prostranství to, že byl prokázán veřejný zájem na rozšíření kanalizační sítě v této lokalitě. V případě využití pozemku parc. č. 210/6 coby veřejného prostranství však veřejný zájem dovozovat nelze. I.E Námitka neproporcionality změny č. 1 32. Navrhovatelka dále obsáhle předestřela důvody, pro které považuje přijaté řešení za neproporcionální. Není sice účelem soudu nahrazovat úvahu správního orgánu o proporcionalitě opatření obecné povahy, pokud správní orgán tuto úvahu náležitě provede a nevybočuje ze zákonem stanovených mezí, avšak ta ve změně č. 1 nicméně zcela absentuje. Za řádné posouzení proporcionality změny využití pozemku navrhovatelky nelze považovat odůvodnění zamítnutí námitky individuální dotčené osoby (jakkoliv ani to není dostatečné), jelikož posouzení přiměřenosti opatření obecné povahy má být činěno v prvé řadě již v průběhu jeho přijímání.

33. Dále navrhovatelka popsala, proč zvolené řešení nesplňuje žádný z jednotlivých kroků testu proporcionality, tj. vhodnost, potřebnost a proporcionalitu v užším smyslu. S ohledem na níže vyložené rozhodovací důvody krajského soudu není zapotřebí tuto argumentaci podrobněji rekapitulovat.

34. Navrhovatelka taktéž namítla, že změnou č. 1 došlo k zásahu do jejího legitimního očekávání a nepřípustné svévoli odpůrkyně. K podpoře své argumentace navrhovatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 9 As 171/2018–50. Pozemek navrhovatelky byl dlouhodobě veden jako zastavitelná plocha, přičemž v rámci územního řízení navrhovatelka vynaložila již náklady v řádu milionů Kč. Oproti předchozí regulaci nedošlo k žádné objektivním změně okolností. Při posuzování přiměřenosti zásahu je pak třeba brát v potaz i nedokončené záměry, přičemž legitimní očekávání pak může založit i míra investovaného času do přípravných prací; srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, čj. 59 A 20/2021–109. Navrhovatelka taktéž poukázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, čj. 50 A 17/2017–63, dle něhož obec nemůže ke svému území chovat přistupovat jen dle svých představ a jako pán–suverén určující autoritativně způsob využití pozemků. I.F Navrhovaný petit 35. Navrhovatelka závěrem navrhla, aby krajský soud změnu č. 1, popřípadě pouze grafickou část, která je její přílohou, zrušil.

II. Shrnutí vyjádření odpůrkyně

36. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že navrhovatelka prosazuje výstavbu „BYTOVÉHO DOMU ARBOREA II.“, která je však z pohledu odpůrkyně zcela nepřijatelná, k čemuž dospěl mj. i Krajský úřad Jihočeského kraje v rozhodnutí, jímž zrušil původně vydané územní rozhodnutí (odpůrkyně dále shrnula důvody, o které krajský úřad své rozhodnutí opřel). K tomu odpůrkyně dodala, že Magistrát města České Budějovice rozhodnutím ze dne 22. 8. 2022 územní řízení zastavil, a dále obsáhle shrnula odůvodnění tohoto rozhodnutí.

37. Odpůrkyně vyjádřila přesvědčení, že změna č. 1 je zcela v souladu se zákonem i podzákonnými předpisy, není jakkoli nesrozumitelná či vnitřně rozporná a je rovněž přezkoumatelná (odůvodnění změny funkčního využití pozemku navrhovatelky je obsaženo zejména na stranách 15 a 22 až 25 napadeného opatření obecné povahy). Odpůrkyně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, dle něhož nelze na odůvodnění vypořádání námitek v územním plánu klást přehnané nároky.

38. Odpůrkyně je toho názoru, že námitky navrhovatelky přezkoumatelně a logicky vypořádala, přičemž k zásahu do vlastnických práv navrhovatelky došlo zcela legitimním a zákonným způsobem při dodržení principu proporcionality. Odpůrkyně poukázala na to, že dle konstantní soudní judikatury nelze očekávat neměnnost územního plánu a nelze dovodit žádné subjektivní veřejné právo na to, aby jednou stavební pozemek zůstal stavebním navždy.

39. Pozemek parc. č. 210/6 se v obci nachází v již zastavěném území, nikoliv v ploše navržené k zastavění, kde by byl jasný záměr odpůrkyně na výstavbě. Odpůrkyně poukázala na nutnost zohlednění urbanistické koncepce. Dále uvedla, že pozemek parc. č. 210/6 byl původně spojen s pozemky, se kterými nyní sousedí na jihu a kde byla již realizována stavba bytového domu, přičemž se počítalo s tím, že na pozemku parc. č. 210/6 bude už jen plocha užívaná společně s bytovým domem, např. parkoviště či zahrada. Navrhovatelka ovšem následně přistoupila k rozdělení původního pozemku a takto vznikl pozemek parc. č. 210/6, který má ovšem pro výstavbu na něm zcela nepříznivé parametry a je pro výstavbu nevhodný. To bylo jasné již v době, kdy si navrhovatelka pozemek kupovala. Argumentace, dle níž navrhovatelka údajně vynaložila finanční prostředky v řádech milionů Kč, je proto nepřípadná.

40. S ohledem na bezprostřední blízkost lesa, jakož i z dalších důvodů pak v celkovém kontextu území ostatně ani není možné uvažovat o většině způsobů využití plochy, neboť většina způsobů využití ploch připouští výstavbu staveb, která s ohledem mj. na bezprostřední blízkost lesa (ale zejména v kontextu celé lokality) na této parcela zjevně přípustná není.

41. Odpůrkyně se ohradila vůči tvrzení, dle něhož zneužila svou pravomoc. Takové tvrzení považuje za nevhodné a nemístné. Odpůrkyně nevede vůči navrhovatelce „boj“; navrhovatelka pouze koupila pozemek, který je k výstavbě bytového domu zcela nevhodný.

42. Odpůrkyně konečně s odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu poukázala na to, že správní soudy by k případnému rušení opatření obecné povahy přijatého samosprávným celkem měly přistupovat zdrženlivě.

43. Odpůrkyně navrhla, aby krajský soud návrh zamítl.

III. Právní hodnocení krajského soudu

44. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 4 s. ř. s.

45. Návrh je částečně důvodný.

46. Krajský soud předesílá, že samotná návrhová argumentace směřuje pouze proti té části změny č. 1, která se týká pozemku parc. č. 210/6, a která je od zbytku napadeného opatření obecné povahy oddělitelná. Již proto nelze návrhu proti zbývajícím částem změny č. 1 ve smyslu primárně navrhovaného petitu vyhovět.

47. K důkazním návrhům účastníků řízení krajský soud souhrnně poznamenává, že skutkový stav věci je dostatečně zachycen ve spisovém materiálu a není zapotřebí provádět v této věci jakékoli další dokazování. III.A K námitkám nepřezkoumatelnosti změny č. 1 48. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti změny č. 1, které se prolínají prakticky celou návrhovou argumentací; tyto námitky jsou z části důvodné. III.A.1 Obecná judikatorní východiska 49. Judikatura týkající se požadavků na odůvodnění územních plánů (a jejich změn) prodělala určitý vývoj. Lze stručně shrnout, že původně poměrně striktní judikaturu kladoucí na rozhodnutí o námitkách stejné nároky jako na běžné správní rozhodnutí (reprezentovanou například navrhovatelkou citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 5/2010–169) následoval benevolentnější přístup reagující na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud konstatoval, že „[p]ožadavky vznášené Nejvyšším správním soudem vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu.“ 50. Na uvedené dále navázal Ústavní soud například v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, dle něhož „[i] když tedy požadavek přezkoumatelného odůvodnění platí shodně jak pro vlastní odůvodnění opatření obecné povahy, tak pro odůvodnění rozhodnutí o námitkách, rozsah přezkumu se z hlediska jejich funkce liší: odůvodnění zásad územního rozvoje kromě odborných úvah předkládá i výsledek samosprávné (politické) vůle zastupitelstva kraje, kterou správní soud nemůže revidovat, pokud je v odborných mezích možná. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách pak předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území, konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné.

32. Právě v těchto právních souvislostech je třeba vnímat závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud uvedl, že nejsou přípustné přehnané požadavky na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku, které ohrožují funkčnost územního plánování a přispívají k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Tento obecný závěr však Ústavní soud uvedl ve skutkových okolnostech konkrétní věci, tj. vztahu ke konkrétním námitkám a za situace, kdy byl územní plán pro dané území zrušen již dvakrát, a právě a jen ve vztahu k možné variabilitě konkrétně zjištěných skutkových situací musí být chápán (shodně citovaný nález I. ÚS 655/17). V souzené věci je tedy třeba korigovat náhled Nejvyššího správního soudu: nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek, či z konkrétního sporu o řešení některé otázky.

33. Z uvedeného tedy plyne, že obecný závěr o nebezpečí nepřiměřených požadavků na odůvodnění, jak byl přiléhavě formulován v nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11, nemá samostatný význam bez vztahu ke konkrétním okolnostem, které by ve skutkových poměrech té které věci odůvodňovaly obavu z ohrožení funkčnosti územního plánování, narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Bez vztahu ke skutkovým okolnostem lze totiž konstatovat toliko to, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod [srov. bod 20 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267)]. Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo)“ (důraz doplněn).

51. Jakkoli Ústavní soud vyslovil shora uvedené v souvislosti s přezkumem zásad územního rozvoje, tj. nástrojem územního plánování na úrovni krajů, lze tyto závěry vztáhnout i na územní plán (a jeho změny), neboť základní principy jeho přijímání jsou totožné. Taktéž odůvodnění územního plánu představuje výstup odborných a politických úvah souvisejících s přijatým řešením.

52. Lze shrnout, že vlastní odůvodnění (změny) územního plánu a rozhodnutí o námitkách plní rozdílné funkce a jsou na ně kladeny i rozdílné nároky, jejichž naplnění může správní soud přezkoumávat. Ve světle uvedených východisek krajský soud tedy přistoupil k hodnocení odůvodnění změny č.

1. Dospěl přitom k závěru, že odůvodnění tohoto opatření obecné povahy popsaným požadavkům nevyhovuje, a to z níže vyložených důvodů. III.A.2 Nepřezkoumatelnost vlastního odůvodnění změny č. 1 53. Nejprve se krajský soud zaměřil na vlastní odůvodnění změny č. 1 (tedy bez rozhodnutí o námitkách). Původní záměr změny č. 1 směřoval především k dílčím úpravám způsobu využití již vymezených ploch bydlení a ploch občanského vybavení. Tomu pak odpovídá i převážná část odůvodnění změny č.

1. Požadavek na změnu funkčního vymezení pozemku parc. č. 210/6 vznesla odpůrkyně až v pozdější fázi přijímání tohoto opatření obecné povahy.

54. Krajský soud přisvědčil navrhovatelce předně v tom, že odůvodnění souladu návrhu změny územního plánu s cíli a úkoly územního plánování obsažené v části d) je veskrze obecné. Obsahuje totiž pouze odkazy na právní úpravu a sled obecných floskulí bez jakékoli vazby ke konkrétnímu řešení přijatému změnou č.

1. O samotné změně funkčního využití pozemku navrhovatelky odpůrkyně v této části vůbec nehovoří.

55. Až teprve v části k) obsahující komplexní zdůvodnění přijatého řešení odpůrkyně uvedla k této části změny č. 1 následující: „Na základě usnesení č. 120/2021 Zastupitelstva obce Borek ze dne 25. 1. 2021 byla prověřena změna podmínek funkčního využití a prostorového uspořádání pozemku p.č. 210/6 v k.ú. Borek u Českých Budějovic – změna na plochu veřejného prostranství. Změnou č. 1 ÚP Borek bylo nezbytné změnit výše uvedenou plochu na veřejné prostranství z důvodu zajištění ochrany nejen urbanistických, architektonických hodnot ale také přírodních hodnot území. Plocha bydlení a případná budoucí realizace staveb pro bydlení měla významný negativní dopad na kvalitu a pohodu bydlení v obci. V předmětné lokalitě je již území zcela vyčerpáno a navýšení zahuštění zástavby je pro obec v této lokalitě nepřínosné. Pro změnu na plochu veřejného prostranství bylo přihlédnuto i k významným limitujícím faktorům, jež se v lokalitě vyskytují. Plocha přímo sousedí s vedením vodovodního řadu, který je nutný zachovat přístupný z důvodu rizik vzniku havárií. Dalším významným limitem je nezbytná ochrana přírody a lesních pozemků. Přímé sousedství plochy s lesními pozemky do budoucna bude mít negativní dopad na proslunění případných bytů. Z výše uvedených důvodů je plocha zcela nevhodná pro umístění staveb pro bydlení a je Změnou č. 1 ÚP Borek změněna na plochu veřejného prostranství. Změnou č. 1 ÚP Borek nejsou řešeny nové zastavitelné plochy.“ 56. Stran samotného přijetí změny tak odpůrkyně sice poukazuje na nezbytnou potřebu zajištění urbanistických, architektonických a přírodních hodnot území, avšak neuvádí, o jaké konkrétní hodnoty se má jednat. V této části je odůvodnění změny č. 1 skutečně nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, k jakým konkrétním hodnotám (např. charakter okolní zástavby, význam přírodní lokality apod.) se vyjádření politické vůle zastupitelstva odpůrkyně vztahuje. Lakonické konstatování, že území je již zcela vyčerpáno a zahuštění zástavby v této lokalitě není pro obec přínosné, je v této souvislosti nedostatečné, neboť není ani v nejhrubších rysech zřejmé, z čeho konkrétně vychází. Jak plyne ze shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 178/15, odůvodnění (změny) územního plánu musí vedle výsledku samosprávné (politické) vůle obsahovat též odborné úvahy, z nichž vychází. Odůvodnění změny č. 1 tento požadavek nenaplňuje.

57. V druhé části shora citovaného odůvodnění se odpůrkyně věnuje již konkrétně přijatému řešení v podobě změny pozemku navrhovatelky na plochu veřejného prostranství. Nicméně pro právě tuto volbu funkčního určení pozemku parc. č. 210/6 odpůrkyně žádné důvody nepředkládá. Obecný odkaz na urbanistické, architektonické a přírodní hodnoty, jakož i skutečnost, že pozemek sousedí s vodovodním řadem, popřípadě nezbytnost ochrany přírody a lesních pozemků (bez uvedení, v čem má tato ochrana spočívat) či nedostatečné proslunění případných bytů nikterak vhodnost či potřebu zřízení veřejného prostranství – tedy plochu využívanou širokou veřejností – nedokládají. Jedná se o odůvodnění ve vztahu k přijatému řešení z části pouze obecné a z části zcela mimoběžné. III.A.3 Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách 58. Dále krajský soud přistoupil k posouzení otázky přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Krajský soud je přitom toho názoru, že určité nedostatky vlastního odůvodnění (změny) územního plánu lze v rozhodnutí o námitkách zhojit, neboť je nedílnou součástí odůvodnění opatření obecné povahy (§ 172 odst. 5 správního řádu) a zároveň umožňuje reagovat na konkrétní argumentaci týkající se řešeného území.

59. Odůvodnění vypořádání námitek navrhovatelky na stranách 20 až 25 je poměrně obsáhlé. Rozhodně tedy nelze říci, že by se odpůrkyně těmito námitkami nezabývala. Pro závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách je však rozhodující nikoli jeho rozsah, nýbrž kvalita.

60. Odpůrkyně nejprve podrobně a srozumitelně na stranách 20 až 21 objasňuje rozpor stavebního záměru navrhovatelky s územním plánem spočívající – stručně řečeno – v nedostatečném odstupu od hranice lesa a v narušení hustoty zástavby původní urbanistické struktury, která je v obci typicky příměstského nízkopodlažního charakteru a pouze doplněna několika bytovými domy. Takovéto odůvodnění je z pohledu krajského soudu dostatečné ve vztahu k potřebě provedení změny funkčního využití pozemku navrhovatelky. Jakkoli je odůvodnění chráněných hodnot obsažené v části k) změny č. 1 v daném ohledu pouze zcela obecné (a tudíž nepřezkoumatelné), z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je již obsah chráněných urbanistických a přírodních hodnot patrný. Zdůvodňuje tím z povahy věci i veřejný zájem na změně funkčního využití pozemku navrhovatelky.

61. K tomu krajský soud považuje za nutné uvést, že není pochybením odpůrkyně, pokud při svých úvahách o zachování odstupových vzdáleností od hranice lesa vycházela z aktuálního stavu v území (je třeba zdůraznit, že stanovení těchto vzdáleností není a nemůže být předmětem přezkumu v nynějším soudním řízení, neboť tím je pouze samotná změna č. 1). Jakkoli hranice lesa může v průběhu času skutečně z rozličných důvodů doznat změn, jak uvádí navrhovatelka, jedná se pouze o spekulaci. Ta může jen stěží figurovat v úvahách o koncepčních otázkách územního plánování, ledaže by součástí takové koncepce byla i samotná změna využití lesních pozemků, což není nynější případ.

62. Odpůrkyně se přezkoumatelným způsobem vyjádřila i k původnímu záměru změny funkčního využití pozemků parc. č. 69/22 a 70/10, od něhož kvůli nesouhlasnému stanovisku dotčeného orgánu ustoupila. K tomu krajský soud pouze poznamenává, že rozhodující pro posouzení zákonnosti opatření obecné povahy je jeho finální podoba a nikoli části původního návrhu, které se do jeho výsledné podoby nikterak nepromítly. Ani případná vnitřní rozpornost původního návrhu tudíž nemůže mít na posouzení věci vliv.

63. V další části odůvodnění rozhodnutí o námitkách se odpůrkyně na stranách 22 až 25 vyjadřuje k otázkám povahy veřejného prostranství a proporcionality přijatého řešení, resp. – přesněji řečeno – řešení těchto otázek deklaruje příslušnými nadpisy. Obsahem tohoto odůvodnění jsou však fakticky opět pouze důvody, pro které odpůrkyně nepovažuje využití pozemku parc. č. 210/6 za vhodné pro výstavbu stavebního záměru navrhovatelky. Odpůrkyně pouze znovu opakuje, proč tento záměr není v souladu se stávajícím územním plánem. Pro výsledné posouzení věci je však podstatné, že odpůrkyně v podstatě vůbec nezdůvodňuje, proč považovala za nutné vymezit na pozemku navrhovatelky právě plochu veřejného prostranství. V této části je odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jakož i celé změny č. 1 nepřezkoumatelné.

64. K povaze veřejného prostranství se již vyjádřil i Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 8. 10. 2020, čj. 1 As 13/2019–46, dle něhož „v souladu s § 34 zákona o obcích jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Jedná se tedy o prostory veřejně přístupné, tj. přístupné každému bez omezení, což vymezuje zákonodárce i jinými slovy tak, že slouží obecnému užívání. Tradičním znakem obecného užívání je, že lze užívat věci způsobem, který odpovídá jejich účelovému určení, předem neomezeným okruhem uživatelů, bez ohledu na vůli vlastníků užívaných věcí. Zákonodárce zde vyjádřil to, že užívání věci jednotlivými uživateli je nezávislé na vůli vlastníka tak, že veřejné prostory jsou přístupné každému bez omezení ‚a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru‘. Prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je tedy veřejným prostranstvím ex lege (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02). Je to však obec (resp. obecní zastupitelstvo jako nejvyšší orgán, kterým je obec spravována), kdo v samostatné působnosti rozhoduje o pořízení územního plánu a kdo územní plán v samostatné působnosti vydává. Samotná obec tak minimálně nepřímo může ovlivnit, zda ten který pozemek bude, či naopak nebude veřejným prostranstvím (srov. Kopecký, M. in Kopecký, M., Průcha, P., Havlan, P., Janeček, J. Zákon o obcích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, k § 34 zákona o obcích)“ (důraz doplněn).

65. Z uvedeného je patrno, že vymezení plochy coby veřejného prostranství je pro jejího vlastníka významným omezením pro jakékoli budoucí využití pozemku. Takováto změna (jakkoli v zásadě možná) z povahy věci představuje velmi intenzivní zásah do vlastnického práva navrhovatelky, a to tím spíše s přihlédnutím k původnímu způsobu funkčního využití tohoto pozemku, tj. plocha bydlení – bytové domy. Změna funkčního využití této plochy je tak zcela radikální, přičemž výsledný zásah se svou povahou blíží vyvlastnění.

66. Tím spíše je nezbytné trvat na řádném a přesvědčivém zdůvodnění přijatého řešení. Jak totiž dovodil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 24. 3. 2016, čj. 2 As 295/2015–83, „je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit naprosto přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli.“ Obdobně lze poukázat na navrhovatelkou citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě čj. 79 A 5/2019–32.

67. Jak krajský soud shora uvedl, změna č. 1 včetně rozhodnutí o námitkách takovéto odůvodnění postrádá. Odpůrkyně k tomu pouze na straně 22 konstatuje, že „[z]měnou č. 1 ÚP Borek bylo nezbytné změnit výše uvedenou plochu na veřejné prostranství z důvodu zajištění ochrany nejen urbanistických, architektonických hodnot, ale také přírodních hodnot území.“ Dále na straně 23 uvádí, že „[n]a základě uvedených skutečností, odůvodnění zajištění ochrany nejen hodnot urbanistických, architektonických ale i přírodních projektant tento pozemek řádně prověřil a vyhodnotil jako plochu zcela nevhodnou pro umístění staveb pro bydlení, a proto byl tento pozemek změněn na plochu veřejného prostranství.“ 68. Krajský soud již shora dovodil, že odpůrkyně zmíněné hodnoty určitým způsobem vymezuje, ale pouze ve vztahu nevhodnosti bytové zástavby. Z požadavku určitých odstupových vzdáleností od okraje lesa a charakteru zástavby v obci (popřípadě odpůrkyní pouze obecně tvrzeného vyčerpání území, „výhodnosti“ pro obec či nespecifikovaného negativního dopadu výstavby na kvalitu a pohodu bydlení) potřeby vymezení veřejného prostranství (sic!) nikterak neplyne. Jedná se o argumentaci v daném ohledu zcela mimoběžnou, a tudíž nedostatečnou.

69. Jelikož je změna č. 1 v této části nepřezkoumatelná, nemohl se krajský soud již zabývat námitkami zpochybňujícímu proporcionalitu nové územní regulace. Z odůvodnění změny č. 1 není vůbec patrno, z čeho odpůrkyně při vymezení veřejného prostranství na pozemku parc. č. 210/6 vycházela. Nelze tudíž přiměřenost tohoto vymezení hodnotit, jelikož i v tomto ohledu je změna č. 1 nepřezkoumatelná.

70. Pro přehlednost krajský soud na tomto místě shrnuje, že odpůrkyně dostatečným a racionálním způsobem zdůvodnila, proč přistoupila ke změně funkčního využití pozemku navrhovatelky, avšak neuvedla, z jakých konkrétních důvodů vymezila na tomto pozemku veřejného prostranství. S ohledem na intenzitu zásahu do vlastnického práva navrhovatelky, které změna územního plánu v této podobě způsobuje, je přitom nezbytné trvat na tom, aby odpůrkyně příslušné důvody nejen výslovně a přezkoumatelně vyjádřila, ale aby se zároveň jednalo o důvody zcela zásadní. Pokud takové důvody nenalezne, je třeba přistoupit k vymezení funkčního využití pozemku parc. č. 210/6 takovým způsobem, který při naplnění sledovaného cíle zasáhne do vlastnického práva navrhovatelky co nejméně. III.B K námitce porušení legitimního očekávání navrhovatelky 71. Přestože shora uvedené pochybení postačuje ke zrušení části změny č. 1 týkající se pozemku parc. č. 210/6, krajský soud považuje za vhodné vyjádřit se též k námitce údajného porušení legitimního očekávání navrhovatelky. Tato námitka není důvodná.

72. Obecně platí, že samotná podoba územního plánu ke vzniku legitimního očekávání vlastníků dotčených pozemků vést nemůže. Z recentní judikatury lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, čj. 9 As 65/2019–29, dle něhož „[z]e samotné existence dřívějšího územního plánu či řešení navrhovaných v raných fázích přípravy územního plánu pak nelze dovozovat legitimní očekávání či oprávněnou důvěru, neboť tím by byla popřena sama podstata územního plánování, které je třeba chápat jako dlouhodobý proces, v němž se střetávají různé typy zájmů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009 – 76).“ 73. Tento závěr Nejvyšší správní soud do určité míry doplňuje v navrhovatelkou citovaném rozsudku čj. 9 As 171/2018–50, dle něhož „územní plánování je dlouhodobým procesem, který by měl probíhat kontinuálně, tj. nově přijímaná dokumentace by měla navazovat na tu stávající. Neznamená to samozřejmě, že je třeba převzít všechny návrhové plochy; tím by byl vyloučen jakýkoli rozvoj v území. Dotčené osoby nicméně musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, respektive kontinuitu jejího vývoje, protože jedině tak jí mohou přizpůsobit své záměry. Je tedy spíše nežádoucí, aby jednou projednané a schválené záměry byly opakovaně znovu posuzovány, přehodnocovány a měněny. Dochází tím k zásahu do legitimního očekávání dotčených osob a k neefektivnímu vynakládání veřejných prostředků (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 253/2016 – 45, a další judikaturu citovanou krajským soudem v bodě 22. napadeného rozsudku). Má–li dojít ke změně funkčního určení ploch, pak musí být podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem.“ 74. Z uvedeného ovšem neplyne, že by funkční využití pozemku navrhovatelky, který byl v dřívější územně plánovací dokumentaci veden jako zastavitelný s možností umístění bytových domů, nebylo možné do budoucna vůbec změnit. Pro takovou změnu však musí existovat dostatečné důvody. Jak již krajský soud shora uzavřel, odpůrkyně samotnou potřebu změny funkčního využití pozemku parc. č. 210/6 zdůvodnila dostatečně (na rozdíl od volby nového vymezení coby veřejného prostranství, což je však jiná otázka).

75. Navrhovatelka se pak v nynější věci nemůže dovolávat legitimního očekávání ani v souvislosti s vynaloženými náklady na přípravu stavby bytového domu. Jak plyne z odůvodnění změny č. 1, ale i samotné návrhové argumentace, navrhovatelka pro svůj stavební záměr nezískala pravomocné územní rozhodnutí, a to především pro rozpor s územním plánem v podobě nedodržení odstupové vzdálenosti od okraje lesa. Takovýto stavební záměr tedy mohl jen stěží založit legitimní očekávání navrhovatelky ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Praze čj. 59 A 20/2021–109. Skutečnost, že navrhovatelka s platnou regulací odstupových vzdáleností staveb od lesního porostu, popřípadě s nemožností výjimky z takové regulace nesouhlasí, na věci nic nemění.

76. Odpůrkyně k tomu přiléhavě na straně 21 změny č. 1 uvedla, že „podmínky zástavby předmětného pozemku již byly známy v době, kdy současný majitel pozemku tento pozemek kupoval. Vynaložení nákladů na jeho zástavbu bylo tak značně nezodpovědné a nehospodárné. Majitel pozemku si musel být vědom problémové návratnosti vynaložených finančních prostředků, které do tohoto pozemku vložil a svou nezodpovědností nelze přenášet tyto problémy na jiné subjekty, zejména když problémy se zástavbou tohoto pozemku jsou již dlouhodobě známy.“ IV. Závěr a náklady řízení 77. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je částečně důvodný. Ačkoli se navrhovatelka domáhala primárně zrušení celého územního plánu, shora popsané pochybení se týká výhradně jejího pozemku; krajský soud proto napadenou změnu územního plánu podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil pouze v této části a ve zbytku návrh zamítl.

78. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého „[n]estanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Jak navrhovatelka, tak odpůrkyně zaznamenaly v řízení úspěch částečný. Navrhovatelka docílila zrušení pro ni významné části napadeného opatření obecné povahy, avšak nikoli celé změny územního plánu. Za této situace dospěl krajský soud k závěru, že úspěch účastníků řízení lze považovat za srovnatelný. Je tedy spravedlivé, aby každý z nich nesl své náklady; krajský soud jim proto jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu I.A Námitka nepřezkoumatelnosti odůvodnění změny č. 1 I.B Námitka nezákonného obsahu změny č. 1 I.C Námitka nedostatků rozhodnutí o námitkách I.D Námitka nezákonného vymezení veřejného prostranství I.E Námitka neproporcionality změny č. 1 I.F Navrhovaný petit II. Shrnutí vyjádření odpůrkyně III. Právní hodnocení krajského soudu III.A K námitkám nepřezkoumatelnosti změny č. 1 III.A.1 Obecná judikatorní východiska III.A.2 Nepřezkoumatelnost vlastního odůvodnění změny č. 1 III.A.3 Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách III.B K námitce porušení legitimního očekávání navrhovatelky IV. Závěr a náklady řízení