61 A 22/2023– 113

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci navrhovatelé: a) X, narozená dne X bytem X b) X, narozený dne Xbytem X c) X, narozený dne Xbytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Martinem Dymáčkem, LL. M. se sídlem Na Poříčí 1067/25, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyni: Obec Putimov, IČO 00515965 se sídlem Putimov 47, 393 01 Pelhřimov zastoupené advokátem Mgr. Bohumilem Petrů se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 850/7, 150 00 Praha 5 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Putimov schválené usnesením zastupitelstva obce Putimov ze dne 30. 3. 2023, č. 7/2023, v rozsahu vymezení ploch pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. XA takto:

Výrok

I. Změna č. 1 územního plánu odpůrkyně schválená usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 30. 3. 2023, č. 7/2023, se v části týkající se pozemků parc. č. XA a parc. č. XBv k. ú. XA ruší dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 47 503 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

III. Odpůrkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. 7/2023 přijalo změnu územního plánu č. 1, která nabyl účinnosti dne 19. 4. 2023 (dále jen „změna č. 1“).

2. Navrhovatelé uvedli, že jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. XA (dále jen „pozemek č. 1“) a parc. č. XB (dále jen „pozemek č. 2“) v k. ú. XA. [OBRÁZEK]

3. Před přijetím změny č. 1 územní plán odpůrkyně na pozemku č. 1 vymezoval plochu změn XAA a plochu změn XAB. Zbytek plochy pozemku č. 1 ležel mimo hranice zastavěného území a územní plán na nich mimo jiné vymezoval plochu NZ. Na pozemku č. 2 územní plán před změnou č. 1 vymezoval plochu změn XBA (pozn.: jedná se o „bydlení – venkovské“), XBB, XBC, XBD, XBE, XBF, XBG, XBH a XBI. Zbytek plochy pozemku č. 2 ležel mimo hranice zastavěného území a územní plán na nich mimo jiné vymezoval plochu NZ. Tento stav zachycuje výřez koordinačního výkresu níže: [OBRÁZEK]

4. Návrh změny č. 1 výrazně redukoval zastavitelnou plochu na pozemku č. 2, proti čemuž navrhovatelé brojili námitkami. Odpůrkyně návrh následně upravila a provedla opakované veřejné projednání. I proti upravenému návrhu navrhovatelé uplatnili námitky (v rozsahu pozemků č. 1 a 2). Výkresová část změny č. 1 zůstala v návrhu pro opakované veřejné projednání nezměněna. Odpůrkyně však doplnila výrok změny č. 1 a odůvodnění ve vztahu k redukci zastavitelných ploch.

5. Změna č. 1 tak nově na pozemku č. 1 vymezuje plochu změn XAC, konkrétně plochu změn XAA a dále plochu změn XAE. Dále zásadně zmenšuje zastavitelnou plochu na pozemku č. 2, kde vymezuje plochu změn XBJ (konkrétně plochu XBA, XBB, XAD, XBG a plochu XBM). [OBRÁZEK]

6. Odůvodnění této změny považují navrhovatelé za nedostatečné.

7. Odpůrkyně v odůvodnění změny č. 1 uvedla, že hlavním důvodem pro redukci zastavitelných ploch na pozemcích 1 a 2 a pro změnu způsobu využití jednotlivých ploch má být nutnost zachování průhledů do krajiny, zachování návaznosti umístění obce v krajině a potřeba ochrany krajinného horizontu. Plocha XBM ochranné zeleně má zástavbu prostoru obce uzavřít vůči krajině v potřebném tvaru a nadmořské výšce kvůli ochraně hlavního krajinného horizontu, jelikož horizont nad obcí je bezlesý a bez vegetace. Jakákoliv zástavba hlavního horizontu tak představuje zásah do krajiny.

8. Z odůvodnění změny č. 1 nutnost přijetí nové regulace na pozemcích navrhovatelů nevyplývá. Z pozemní komunikace vedoucí mezi obcí Putimov a obcí Řemenov jsou kvůli svažitému terénu viditelné pouze původně vymezené plochy změn XBB a XBD, nikoliv další původně vymezené funkční plochy na pozemcích č. 1 a 2, což navrhovatelé dokládají přiloženou fotodokumentací. Je přitom zcela běžné, že výstavba se umísťuje a je vidět právě z pozemních komunikací. Zhoršením pohledu do krajiny z takové pozemní komunikace tak jen stěží lze odůvodňovat redukci zastavitelných ploch, které z dané komunikace tak jako tak nebudou vidět. V místě se nadto nenachází žádná významnější krajinná dominanta, která by vyžadovala zvláštní ochrany.

9. Postup odpůrkyně spočívající ve vynětí původní plochy XBB ze zastavitelného území (zdůvodněný i zachováním venkovského charakteru obce) považují navrhovatelé za neproporcionální. K dosažení deklarovaného cíle postačovalo i mírnější řešení.

10. Jako účelové navrhovatelé označili zdůvodnění vynětí části jejich pozemků ze zastavitelného území spočívající v nutnosti zachování průhledových bodů od západu na východ směrem k vrcholu Křemešník. Případná výstavba by z tohoto směru byla viditelná ve velmi omezené míře, a navíc by rozhodně nezasahovala do krajiny. Značná část dotčené plochy je dále ve výhledu kryta zelení umístěnou v západní části zástavby obce. Zástavba na pozemku č. 2 by proto krajinný ráz obce narušit nemohla. To samé pak platí o ploše XAD (navrhována změna XAC).

11. Pokud jde o jižní část pozemků č. 1 a 2, stávající zastavěná část plochy XBA uzavírá pohled z přilehlé cesty a dotváří tak ucelenou zástavbu v místě, kde se dnes nachází z urbanistického pohledu nevhodná proluka, stejně tak jako navazující plocha ZO.

12. Přijaté řešení dle navrhovatelů nebylo potřebné, přičemž i kdyby byla budoucí zástavba v nějaké míře v průhledu viditelná, veřejný zájem v tomto rozsahu nepřevažuje nad zájmem soukromým. Změna funkčního využití pozemků č. 1 a 2 z ploch pro bydlení na ochrannou zeleň je nepřiměřená a výrazným způsobem zasahuje do legitimního očekávání navrhovatelů. Řešení rozporu mezi veřejným a soukromým zájmem mohlo spočívat např. v zahrnutí ploch do nové územní studie, uvedení přísnějších regulativů, zahrnutí ploch pozemků do ploch s prvky regulačního plánu apod.

13. Ačkoli odpůrkyně v odůvodnění změny č. 1 uvedla, že k redukci (původně předimenzovaného) zastavitelného území vedla změna civilizačních hodnot (nebyla vybudována centrální ČOV, problém se zásobováním vody, nedostatek občanského vybavení), zároveň vymezuje nové plochy pro bydlení. Takový postup je nepřezkoumatelný a rozporný se základními principy územního plánování.

14. Navrhovatelé dále formulovali další dílčí námitky. I.A Kladné vyhodnocení ploch pozemků č. 1 a 2 ve zprávě o uplatňování Územního plánu Putimov 15. Vymezení ploch pozemků č. 1 a 2 před změnou č. 1 bylo kladně posouzeno ve zprávě o uplatňování Územního plánu Putimov za období června 2015 až června 2019 z října roku 2019 (dále též jen „zpráva o uplatňování územního plánu“), jejíž závěry navrhovatelé obsáhle citují.

16. Dle této zprávy územní plán v rozsahu návrhu zastavěných i zastavitelných ploch dotváří původní strukturu zástavby postupným obestavováním současně zastavěného území především v jeho jižní a severní části. Zpráva o uplatňování územního plánu dále konstatuje, že nejsou porušena panoramata okolní krajiny, když není navrhována žádná výstavba nad úroveň stávající, a že zastavitelné plochy přímo navazují na současně zastavěné území sídla a jsou vymezeny s ohledem na potenciál rozvoje a míru využití zastavěného území sídla. Množství a velikost těchto ploch jsou v současnosti úměrné nárůstu obce. Územní plán ani plochy změny neumožňují realizaci staveb majících negativní dopad na krajinný ráz. Ze zprávy o uplatňování územního plánu rovněž nevyplývá, že by odpůrkyně měla problémy se zásobováním vodou či jiné nedostatky v občanské vybavenosti, pro které by bylo třeba plochy pro bydlení redukovat.

17. Návrh změny č. 1 byl přitom zpracován v únoru roku 2020, tedy jen několik měsíců po schválení zprávy o uplatňování územního plánu v říjnu roku 2019. Předkladatelem a zhotovitelem zprávy je Městský úřad Pelhřimov, který je současně pořizovatelem změny č.

1. Postup odpůrkyně je proto nepřezkoumatelný. I.B Koncepce rozvoje území v územním plánu a v zásadách územního rozvoje kraje Vysočina 18. Dle koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoj jeho hodnot obsažené v územním plánu před změnou č. 1 byly zastavitelné plochy na pozemcích č. 1 a 2 vymezeny pro komplexní rozvoj sídla Putimov a rozložení zastavitelných ploch bylo učiněno uváženě, odůvodněně a umírněně tak, aby vytvářelo a respektovalo předpoklady pro budoucí rovnoměrný rozvoj sídla v krajině. Potenciální výstavba na těchto pozemcích tak byla z hlediska hodnot v území včetně krajinného rázu posouzena kladně.

19. Území odpůrkyně je navíc součástí rozvojové oblasti krajského významu OBk 2 Pelhřimov a je zařazeno do oblasti krajinného rázu CZ0610_OB005 Pelhřimovsko a krajinného typu krajiny s předpokládanou vyšší mírou urbanizace. Dle zprávy o uplatňování územního plánu přitom řešení územního plánu před změnou č. 1 nebylo v rozporu se zásadami stanovenými pro oblast krajinného rázu a krajinný typ ani v rozporu se zásadami stanovenými pro rozvojovou oblast. I.C Existence územní studie 20. Navrhovatelé poukázali na skutečnost, že mimo jiné k pozemku č. 2 byla z podnětu odpůrkyně zpracována a schválena územní studie. Ta byla zpracována jako celek obsahující polovinu plochy změn XBA a dále celé plochy změn XBB, XBC, XBD, XBE, XBF, XBG, XBI, XBH. Na jejím základě byl zpracován projekt základní technické vybavenosti a provedena výstavba čtyř rodinných domů (při silnici směr Řemenov). Odpůrkyně i navrhovatelé tak aktivně činili kroky směřující k výstavbě na uvedené ploše. Zpráva o uplatňování územního plánu počítala s tím, že případné změny územního plánu pořízenou územní studii zohlední. Uvedené vyvolalo legitimní očekávání navrhovatelů, že další rozvoj bude na tuto historii kontinuálně navazovat. K podpoře své argumentace navrhovatelé poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, čj. 8 Ao 2/2010–644, č. 2106/2010 Sb. NSS, dle něhož je při územním plánování zapotřebí zohledňovat kontinuitu vývoje v území a případné změny je zapotřebí opřít o rozumné důvody. Odpůrkyně však žádný rozumný důvod pro změnu takovou neuvedla. I.D Pozemky č. 1 a 2 jako plocha pro přirozený demografický vývoj obce 21. Navrhovatelé vyjádřili přesvědčení, že jejich pozemky představují ideální plochu pro přirozený demografický vývoj obce, jelikož přiléhají přímo k zastavěnému území obce. To odpovídalo dosavadní územně plánovací dokumentaci.

22. Územní plán před změnou č. 1 navíc počítal s etapizací výstavby na pozemku č. 2 a obsahoval též požadavek na zpracování územní studie. Tato regulace byla dostatečná a redukovala možnost blokové developerské výstavby. Pokud odpůrkyně byla jiného názoru, měla možnost budoucí výstavbu regulovat jinak skrze stanovení dalších podmínek, a to přiměřeně k míře zásahu do vlastnického práva.

23. V této souvislosti nelze argumentovat obavou ze vzniku „satelitní vesničky“. Lokalita zjevně sousedí přímo s historickým centrem obce, přičemž urbanismus a charakter zástavby je dále v tomto ohledu popsán v Územní studii, která byla zpracována právě proto, aby byla výstavba v dané lokalitě vhodně a citelně včleněna do již existující zástavby a napojena na potřebnou infrastrukturu.

24. Na ploše upravené územní studií již nově stojí čtyři rodinné domy v ploše Z02. Dále byla zahájena realizace vedení vysokého napětí 22kV (k tomu navrhovatelé předložili technickou zprávu a smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene). Území na pozemku č. 2 je tak k výstavbě soustavně připravováno. Navrhovatelé zde výstavbu plánovali a změna č. 1 tak představuje výrazný zásah do jejich vlastnického práva a legitimního očekávání.

25. Změnu č. 1 nelze zdůvodnit nedostatkem veřejné infrastruktury, neboť dle původního územního plánu je zásobování pitnou vodou dostatečné a má i dostatečnou kapacitní rezervu pro napojení nové zástavby na zastavitelných plochách.

26. Tvrzení o nedostatečném zásobování vodou a nízké občanské vybavenosti odpůrkyně nepodložila žádnými konkrétními údaji. Takovou argumentaci považují navrhovatelé za účelovou. I.E Neproporcionalita vyjmutí pozemků č. 1 a 2 ze zastavitelných ploch 27. Navrhovatelé chápou záměr odpůrkyně na zachování obce jako venkovského sídla, avšak takového požadavku lze docílit i jinak než vyjmutím pozemků č. 1 a 2 ze zastavitelných ploch. Požadavky odpůrkyně tak mohly být předně zapracovány do regulativů území nebo do územní studie. K podpoře své argumentace navrhovatelé poukázali na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS. s tím, že veškerá omezení vlastnických práv musí mít ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a mají být činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Postup odpůrkyně však byl zcela svévolný.

28. Současně je s podivem, že odpůrkyně v rámci odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvádí, že navrhovatelé mohou požádat o novou změnu č. 2 územního plánu a požadovat úpravu etapizace nebo rozšíření zastavitelných ploch na zemědělské pozemky. Takovýto argument považují navrhovatelé za absurdní a účelový. I.F Výrazný zásah do vlastnického práva navrhovatelů a do jejich legitimního očekávání 29. Změnu ve vymezení pozemků ze zastavitelných na nezastavitelné posuzuje Nejvyšší správní soud jako zásadní. K tomu navrhovatelé poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2021, čj. 1 As 337/2018–48, č. 4191/2021 Sb. NSS. Má–li změnou územního plánu dojít ke změně funkčního určení ploch, pak musí být taková změna podložena dostatečně závažnými důvody. K tomu dále navrhovatelé poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 9 As 171/2018–50, a „rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.2.2021, č. j.: A AS 73/2011–316“ (pozn. krajského soudu: takovýto rozsudek se v databázi rozhodnutí správních soudů dostupné na vyhledavac.nssoud.cz nenachází). I.G Diskriminační charakter změny č. 1 30. Změna č. 1 je dle navrhovatelů též diskriminační, neboť na straně jedné se opírá o nutnost redukce zastavitelných ploch pro bydlení a na straně druhé zároveň vymezuje nové plochy pro bydlení. Dle textové části změny č. 1 se zmenšuje výměra zastavitelných ploch o 2,6992 ha, přičemž se zároveň vymezují nové zastavitelné plochy o výměře 3,1277 ha. Změna č. 1 tak zjevně nemá záměr snižovat celkovou zastavitelnost obce.

31. Pokud je skutečně nutné z důvodu hrozby narušení tradiční struktury obce vzhledem k předimenzování zastavitelných ploch pro bydlení a upřednostnění obnovy stávajícího domovního fondu redukovat množství zastavitelných ploch v obci, pak nemůže změna č. 1 nadále vymezovat nové pozemky k výstavbě, nota bene v takto značném rozsahu. Tento zásadní vnitřní rozpor upravené změny č. 1 přitom není vůbec nijak vysvětlen. Změna č. 1 je tak i v tomto ohledu nepřezkoumatelná.

32. Jedná se o hrubě diskriminační postup, který stávající stav mění způsobem, jenž výrazně zvýhodňuje vlastníky pozemků v ploše Z1/5 a Z1/9 oproti navrhovatelům, aniž by k tomu byl dán objektivní důvod 33. Změna č. 1 navíc při vynětí ze zastavitelných ploch selektivně vybírá jen některé pozemky, jejichž využití z tohoto údajného důvodu omezuje. Například plocha Z13, která je jasně viditelná ze silnice směr Řemenov, zůstává nedotčena. Ačkoli je plocha Z13 určena pro sportovní účely, nic to nemění na skutečnosti, že bude plocha zastavěna stavbami, které budou z pozemní komunikace výrazně viditelné. I.H Existence izolační zeleně v územním plánu před změnou č. 1 34. Územní plán před změnou č. 1 dostatečně upravoval vymezení ochranné a izolační zeleně ve vztahu k pozemkům č. 1 a 2. Všechny plochy změn byly od dalšího území odděleny izolační nebo ochrannou zelení, a zejména plochou změn XBH (zeleň ochranná a izolační) II, XAB a dále plochou s funkčním vymezením NZ. Tyto plochy zeleně dle navrhovatelů představují přirozený plynulý přechod mezi zastavěným (zastavitelným) územím obce a krajinnou zelení (volnou krajinou). Změna č. 1 je v tomto rozsahu nadbytečná a neodůvodněná.

35. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách je v této souvislosti uvedeno, že terén, do kterého byly zastavitelné plochy územním plánem před změnou č. 1 umístěny, stoupá tak, že zástavba na pozemku č. 2 by byla z jižního i západního průmětu obce do krajiny viditelná a ochranná zeleň vymezená na ploše XBH by nebyla schopna ji zakrýt, ale pouze lemovat. Dle odůvodnění tak z hlediska krajinného horizontu nemůže plnit potřebný cíl. Navrhovatelé jsou však přesvědčeni, že změna č. 1 tento problém nijak neřeší, neboť zeleň na ploše XBM ostatní nově vymezené plochy pouze lemuje. I.I Nedostatečné odůvodnění změny č. 1 a její nepřezkoumatelnost 36. Odpůrkyně se dle navrhovatelů nedostatečně vypořádala s jejich řádně a včas podanými námitkami. Navrhovatelé ve svých námitkách a rovněž i v námitkách vznesených proti návrhu změny č. 1 pro opakované veřejné projednání uváděli, že změna č. 1 je v důsledku nedostatečného odůvodnění nepřezkoumatelná. Odpůrkyně k tomu pouze konstatovala, že „nezákonnost a nepřezkoumatelnost neposuzuje vlastník pozemků a staveb, ale nadřízený správní v rámci přezkumného řízení nebo příslušný soud“. Odpůrkyně se tak nijak nepokoušela s námitkami navrhovatelů vypořádat.

37. Dle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Toto odůvodnění pak dle judikatury musí vyhovět nárokům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. Přesto se odpůrkyně v rozhodnutí o zamítnutí námitek omezila zejména na konstatování, že: * navrhovatelé nejsou oprávněni nepřezkoumatelnost změny č. 1 a jejího odůvodnění posuzovat; * změna č. 1 je řádně odůvodněna, aniž by v rozhodnutí o námitkách konkrétní odůvodnění ke všem konkrétním námitkám uvedla; * „konkrétní bod námitek je z hlediska odůvodnění značně polemický“; * k námitkám neproporcionality a zásahu do vlastnického práva odpůrkyně uvedla, že takový závěr může učinit pouze nadřízený orgán nebo soud, aniž by se ke konkrétním námitkám nějak vyjádřila; * vlastníci mohli v rámci projednávání požadovat změnu funkčního využití ploch XBK na plochu pro bydlení BV, když na této ploše s největší pravděpodobností žádná občanská vybavenost nevznikne a kde by dle odpůrkyně „mohla být určitě jedna parcela pro RD – toto je ovšem zcela problém Vlastníků“. I.J Navrhovaný petit 38. Navrhovatelé navrhli, aby krajský soud zrušil změnu č. 1 v rozsahu týkajícím se pozemků č. 1 a 2.

II. Shrnutí vyjádření odpůrkyně

39. Odpůrkyně ve svém vyjádření k návrhu uvedla, že projednání a přijetí změny č. 1 se uskutečnilo v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Vypořádání námitek navrhovatelů odpůrkyně označila za dostatečné a srozumitelné. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách je součástí odůvodnění celé změny č. 1, a proto je třeba vnímat je v souvislostech. Požadavky kladené na vypořádání námitek nesmí být přemrštěné, neboť přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost pokračování územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů a lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11).

40. Namítají–li navrhovatelé zásah do vlastnického práva související se změnou funkčního vymezení ploch a redukcí zastavitelných ploch, jedná se o jejich subjektivní názor. Z odůvodnění změny č. 1 je zřejmé, že důvodem jejího pořízení je změna okolností.

41. Změna č. 1 nabyla účinnosti po více než jedenácti letech od vydání územního plánu v roce 2011. Je zcela zřejmé, že území obce prošlo za tuto dobu určitým vývojem. Koncepce rozvoje území byla po celou dobu dodržována a naplňována v několika lokalitách – byly realizovány nové rodinné domy, realizuje se výstavba sportoviště, úpravy zemědělského areálu, úpravy veřejných prostranství, občanského vybavení. Změna č. 1 rovněž zpřesňuje celkovou koncepci (základ urbanistické koncepce územního plánu se změnou č.1 nemění), a to ve vztahu k aktuálním verzím politiky územního rozvoje a zásad územního rozvoje kraje Vysočina v aktuálních verzích.

42. Změna č.1 pouze redukuje velikost plochy, přičemž v severní částí obce jsou i nadále ponechány zastavitelné plochy. Pokud by obec chtěla změnit celkovou urbanistickou koncepci rozvoje, pak by musela pořizovat nový územní plán, který může tuto koncepci měnit. Nabídka zastavitelných ploch je i po přijetí změny č. 1 dostatečná a úměrná podmínkám v obci. Důvodem redukce zastavitelných ploch není svévole obce, ale veřejný zájem. Odpůrkyně nemá dostatečnou technickou infrastrukturu (není ČOV, chybí kanalizace, dostatečné zásobování vodou – toto je zajištěno pro stávající stav s přiměřeným rozvojem, ale určitě ne s enormním nárůstem obyvatel), obec nemá občanskou vybavenost v odpovídajícím rozsahu, chybí základní služby.

43. Ze stavebního zákona ani z jiného právního předpisu ale nevyplývá, že územní plán lze pořizovat nebo činit jeho změny toliko na základě územní studie. K platné územní studii Putimov vložené do evidence v roce 2013 lze navíc uvést, že územní studii zadala k pořízení a zpracováni odpůrkyně. Územní studie převzala dosavadní stav v obci (systém veřejných prostranství a dopravní infrastruktury, limity v území v podobě trasy vedení 22 kV). Do počátku pořizování změny č. 1 byly vystavěny 4 rodinné domy při silnici směr Řemenov na pozemcích Obce Putimov. Územní studie z června 2013 je příkladem plošné zástavby, která byla již započata. Je přesným přepisem rozvojových ploch územního plánu včetně komunikačního systému a zpřesňuje výhradně parcelaci jednotlivých zastavitelných ploch XBA, XBB, XBC, XBD a XBE. Nezabývá se kompozicí území, například urbánní osou není průhled do krajiny, ale ochranné pásmo VN elektro a pokud parcelace plochy nevymezuje parcely rodinných domů, tak opět z důvodu existence (dalšího) ochranného pásma VN elektro. Nezabývá se rovněž vztahem zástavby vůči krajině. Územní studie není v rozporu s územním plánem, což potvrzuje i projektant změny č. 1.

44. Tvrzení navrhovatelů, že aktivně činili kroky k výstavbě na této ploše, je liché. Odpůrkyně poukazuje na to, že předmětnou územní studii pořídila a financovala pouze obec. Nové rodinné domy byly postaveny na pozemcích odpůrkyně. Navrhovatelé nebo jejich právní předchůdci za období od vložení studie do evidence nezrealizovali v dotčeném území nic. Vznikl pouze geometrický plán na prodej 3 parcel, které byly zcizeny. Pokud jde o Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne 22. 9. 2021, kterou navrhovatelé předkládají k důkazu, lze stručně argumentovat, že se nejednalo o investici navrhovatelů, ale společnosti EG.D, a. s. Nejednalo se tak o záměr navrhovatelů spojený s přípravou území pro výstavbu rodinných domů, ale o plánovaný záměr společnosti EG.D a.s. na úpravě stávající distribuční sítě.

45. Otázku kontinuity je třeba posuzovat v širších souvislostech s ohledem na odůvodnění změny č. 1, zejména tak, aby obec nepřipravila o reálnou možnost rozhodování o svém území. V opačném případě by došlo k zasažení do ústavně garantovaného práva na samosprávu. Nikdo nemá subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Nikdo nemůže založit své legitimní očekávání na tom, že územní plán bude do budoucna neměnný. Legitimní očekávání tedy územní plán zásadně nezakládá a důvody předestřené navrhovateli jsou v tomto ohledu nedostatečné.

46. K námitce diskriminace navrhovatelů odpůrkyně uvedla, že plocha Z 13, která je ponechána, je určena pro sport a sportovní účely (dle územního plánu plocha občanského vybavení – tělovýchovná a sportovní vybavení – OS doplněná částečně zelení), která nebude celá zastavěna nadzemními objekty (s výškou např. přízemí a podkroví, což územní plán připouští). U silnice je realizován objekt zázemí sportoviště o výšce cca 5,00 m a cca 10,0 m od komunikace, a proto projektant toto území nehodnotil jako pohledově cenné. Navržená hřiště nemohou tyto pohledy nijak znehodnotit.

47. Plocha Z1/9.1 o velikosti 1 247 m2 vznikla jako kompenzace za část zrušené (dle platného územního plánu) zastavitelné plochy Z04 – BV (bydlení) a část zastavitelné plochy Z19 – PV (veřejné prostranství) o velikosti 1 570 m2. Plocha Z1/12 (složená ze zastavitelné plochy Z08 BV a plochy změn K1/12 ZO – nezastavitelná plocha) je pouhá úprava zastavitelných ploch dle platného územního plánu Z08 BV, Z33 ZS a Z22 PV. Plocha Z1/13 (složená ze zastavitelné plochy Z07 BV a plochy změn Z30 ZZ a K1/13 ZO – nezastavitelné plochy) je pouhá úprava zastavitelných ploch dle platného územního plánu Z07 BV, Z30 ZS se snížením zastavitelné plochy Z07 BV z původní velikosti 4 400 m2 na navrženou velikost 2 186 m2. Plocha Z1/5 o velikosti 9 400 m2 vznikla jako změna funkčního využití za plochu dle platného územního plánu – zastavitelnou plochu Z12 – OS (občanská vybavenost – sport) o velikosti 9 400 m2. Tuto velikost je třeba ponížit o velikosti cca 2 200 m2 (z plochy Z1/13) cca 300 m2 u plochy Z1/9.1 – což je celkem 2 500 m2 pro plochu Z1/5 zbývá 7 900 m2, při 10% odpočtu plochy na veřejná prostranství a při velikosti pozemku cca 1 200 m2 se jedná o 6 parcel.

48. Část zastavitelných ploch je převedena do ploch stabilizovaných, kromě lokality severně nad obcí se jedná o plochy dle platného územního plánu Z05 BV (4 700 m2), část plochy P01 BV (1 000 m2), část plochy Z06 BV (2 700 m2). Popsanou úpravou a redukcí ploch v severní části by se dalo konstatovat, že změna č. 1 má snahu předimenzovanost (která dle územně analytických podkladů z roku 2016 činila při odhadované výstavbě do roku 2020 cca 470 % odhadované potřeby ploch pro bydlení) korigovat. Není pravda, že vzniká téměř 1,1 ha nových ploch bydlení – z výše uvedeného vyplývá, že vzniká 7 900 m2 plochy BV (jako změna funkčního využití), a pokud se vezmou v úvahu i změny na stabilizované plochy, tak nevznikají žádné nové plochy.

49. Změna č. 1 poukazuje na skutečnost, že terén, do kterého by byly zastavitelné plochy územního plánu umístěny, stoupá tak, že zástavba by byla z jižního i západního průmětu obce do krajiny viditelná a navrhovateli citovaná ochranná zeleň XBH ji není schopna zakrýt, ale pouze lemovat. Navíc se jedná o plochu ve II. etapě spojenou se zástavbou na plochách XBD a XBE rovněž ve II. etapě výstavby. Teoreticky by tato podmínka mohla být „plněna“ i několik let. Z hlediska ochrany krajinného horizontu tak nemůže splnit potřebný cíl slučitelnosti rozvojových ploch s hodnotou krajiny, jak je deklarována změnou č.

1. Územní plán z roku 2011 se tímto hlediskem vůbec nezabýval.

50. Odpůrkyně navrhla, aby krajský soud návrh zamítl.

III. Shrnutí replika navrhovatelů

51. Navrhovatelé v replice k vyjádření odpůrkyně do značné míry zopakovali již jednou uplatněnou argumentaci. Uvedli, že k žádné změně okolností, která by v dotčeném území legitimizovala takto zásadní zásah do jejich vlastnických práv, nedošlo. Textová část změny č. 1 neobsahuje žádné tvrzení ohledně změny okolností v dotčeném území. Neuvádí ani to, že by potřeba změny byla vyvolána změnou okolností spočívající v nedostatečné technické infrastruktuře.

52. Změnu okolností nelze ani vypozorovat ze zprávy o uplatňování územního plánu. Zpráva neshledala, že by obec trpěla nedostatečnou technickou infrastrukturou, že by návrh zastavitelných ploch byl předimenzovaný nebo že by v území došlo ke změně okolností.

53. Odpůrkyně nikterak neprokázala veřejný zájem na změně funkčního využití dotčených ploch a na redukci ploch zastavitelných. S ohledem na shora uvedené jsou navrhovatelé přesvědčeni, že odpůrkyně nijak ve Změně neprokázala svůj veřejný zájem na změně funkčního využití dotčených ploch a na redukci ploch. Postup odpůrkyně vykazuje prvky svévole, což v důsledku činí řešení přijaté změnou č. 1 neproporcionálním. Navrhovatelé poukázali na judikaturu vztahující se k posuzování proporcionality zásahu do vlastnického práva, jakož i test proporcionality, jak jej formuloval Ústavní soud. Navrhovatelé jsou tak přesvědčeni, že odpůrkyně test proporcionality v tomto konkrétním případě řádně neprovedla. Na základě uvedeného nelze ani v žádném směru uzavřít, že by se jednalo o veřejný zájem takové intenzity, která by byla schopna vlastnické právo navrhovatelů v takové míře omezit. Vzhledem k této skutečnosti je třeba postupovat v souladu s principem kontinuity územního plánování a respektovat legitimní očekávání navrhovatelů. I kdyby důvod k omezení vlastnického práva navrhovatelů existoval, v souladu s testem proporcionality by bylo vhodné jej omezit šetrnějším způsobem, např. podmíněním zastavitelnosti dotčeného území stanovenými podmínkami (např. výstavba centrální ČOV), schválením nové územní studie nebo jinou prostorovou regulací dotčených pozemků, což se však v daném případě nestalo.

IV. Shrnutí dupliky odpůrkyně

54. Odpůrkyně v následné duplice uvedla, že ke změně č. 1 přistoupila s odstupem cca 10 ti roků od vydání územního plánu. Jedná se o významný časový odstup umožňující prověřit aktuální stav rozvoje území obce včetně zjištění aktivit směřujících k naplnění rozvojových ploch. S výjimkou pozemků umístěných při západní hranici zastavitelné plochy XBB nejsou sporné zastavitelné plochy využity. Další kroky směřující k využití sporných zastavitelných ploch vyžadují investice do dopravní a technické infrastruktury a přípravy území jako celku, což navrhovatelé neiniciovali.

55. Řešení sporných ploch nevzniklo v procesu zpracování změny č. 1, ale v procesu její přípravy (odpůrkyně připojila citace ze zadání změny č. 1). Změna č. 1 z hlediska sporných zastavitelných ploch byla nastavena k prověření bez ohledu na výběr a názor projektanta.

56. Projektant prověřil požadavek na změnu č. ve vztahu ke sporným zastavitelným plochám a zmenšil je v rozsahu zadání změny č. 1 a vnější okraj zastavitelných ploch doplnil izolační a ochrannou zelení pro plynulý přechod do krajiny. Zmenšení sporných zastavitelných ploch a další úpravy obce jako celku jsou řádně odůvodněny, a to nevhodnou urbanizací krajinného horizontu. Princip vysvětlení projektanta je jednoduchý, exaktní a odůvodněný výškovou pozicí sporné zástavby. Prověření, resp. zapracování konkrétních požadavků zadání změny č. 1, jejich zpracování a odůvodnění (odůvodnění projektanta) spadá výhradně do odbornosti projektanta jako autorizované osoby.

57. Korekce sporných zastavitelných ploch z hlediska uspořádání krajiny byla objektivizována stanovisky dotčeného orgánu – odboru životního prostředí Městského úřadu v Pelhřimově, a to celkem čtyřikrát (ve stanovisku k veřejnému projednání, v procesu předložení způsobu vypořádání námitek a připomínek podaných v rámci veřejného projednání ke změně č. 1, ve stanovisku k opakovanému veřejnému projednání a v procesu způsobu vypořádání námitek a připomínek k opakovanému veřejnému projednání změny č. 1).

58. Za průkazné odpůrkyně považuje vypořádání námitky pořizovatelem na straně 107 textu odůvodnění změny č.

1. Smyslem odůvodnění není „přesvědčovat“ autory námitky proti vypuštění sporných zastavitelných ploch. Argumentační prostor námitky významně přesahuje formát územního plánování a je vypořádán pořizovatelem v příslušné kapitole č. 5 – Vyhodnocení námitek změny č. 1.

59. Potřeba vybavení obce technickou infrastrukturou na kapacity vyplývající z platného územního plánu se odvíjí od zjištění, jakým způsobem jsou zastavitelné plochy využity (zastavěny). K tomu odpůrkyně poukázala na bilanci využití zastavěných ploch ve zprávě o uplatňování územního plánu. Odpůrkyně nemá potřebnou technickou infrastrukturu vybudovanou. Jedná se o vstupní informaci, která nebyla předmětem dalšího posuzování v průběhu přijímání změny č. 1.

60. Navrhovatelé se ani nepokusili území rozvíjet. V této paralele je pak mimo jiné lichá argumentace, že v posuzované věci proti jasně definovanému vlastnickému právu stál do jisté míry vágně formulovaný (a neodůvodněný) veřejný zájem. Navrhovateli citovaná judikatura je na nynější věc přiléhavá. Optikou navrhovatelů by totiž nikdy nešel změnit žádný územní plán, což je v rozporu se samou podstatou procesu územního plánování. Krajský soud by se měl při svém rozhodování řídit zásadou subsidiarity, neboť územní plánování je především politickým procesem v samostatné působnosti obce. Soud má chránit jednotlivce především před zjevnými excesy, přičemž k takovému excesu v nynější věci nedošlo.

V. Průběh jednání

61. Účastníci řízení setrvali v průběhu jednání konaného dne 30. 8. 2023 na svých procesních stanoviscích i shora popsané argumentaci.

62. Krajský soud při jednání provedl důkaz zprávou o uplatňování územního plánu za období června 2015 až června 2019 z října roku 2019, čj. OV/154/2019–16, a z obsahu spisové dokumentace připomněl též část e–mailové komunikace mezi zaměstnancem pořizovatele Ing. F.S. se zpracovatelem ing. arch. L.M. (resp. pověřenou zastupitelkou odpůrkyně ing. E. J.). Podstatný obsah těchto listin je reprodukován dále v rámci odůvodnění tohoto rozsudku.

63. Krajský soud též provedl důkaz územní studií zástavby rodinných domů v lokalitě sever z června roku 2013 zpracovanou ing. arch. M. M.. Obsah této územní studie se však s ohledem na níže uvedené důvody rozhodnutí krajského soudu ukázal být nepodstatným.

64. K dotazu soudu účastníci řízení shodně uvedli, že další důkazní návrhy nevznáší.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

65. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

66. Návrh je důvodný.

67. Ačkoli je návrh poměrně obsáhlý a podrobně členěný do jednotlivých částí, nelze přehlédnout, že návrhová argumentace se v jednotlivých bodech značně prolíná a opakuje. Lze přitom vysledovat tři okruhy námitek, na jejichž základě se navrhovatelé domáhání zrušení části změny č. 1: * nepřezkoumatelnost odůvodnění změny č. 1, a to jak v části zdůvodnění nově navrhované regulace, tak i v části rozhodnutí o námitkách navrhovatelů; * porušení zásady legitimního očekávání navrhovatelů; * nepřiměřenost přijaté regulace ve vztahu k vlastnickému právu navrhovatelů. VI.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 68. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti změny č. 1, které se prolínají prakticky celou návrhovou argumentací; tyto námitky jsou důvodné. VI.A.1 Obecná judikatorní východiska 69. Judikatura týkající se požadavků na odůvodnění územních plánů (a jejich změn) prodělala určitý vývoj. Lze stručně shrnout, že původně poměrně striktní judikaturu kladoucí na rozhodnutí o námitkách stejné nároky jako na běžné správní rozhodnutí (reprezentovanou například rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 5/2010–169) následoval benevolentnější přístup reagující na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud konstatoval, že „[p]ožadavky vznášené Nejvyšším správním soudem vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu.“ 70. Na uvedené dále navázal Ústavní soud například v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, dle něhož „[i] když tedy požadavek přezkoumatelného odůvodnění platí shodně jak pro vlastní odůvodnění opatření obecné povahy, tak pro odůvodnění rozhodnutí o námitkách, rozsah přezkumu se z hlediska jejich funkce liší: odůvodnění zásad územního rozvoje kromě odborných úvah předkládá i výsledek samosprávné (politické) vůle zastupitelstva kraje, kterou správní soud nemůže revidovat, pokud je v odborných mezích možná. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách pak předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území, konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné.

32. Právě v těchto právních souvislostech je třeba vnímat závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud uvedl, že nejsou přípustné přehnané požadavky na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku, které ohrožují funkčnost územního plánování a přispívají k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Tento obecný závěr však Ústavní soud uvedl ve skutkových okolnostech konkrétní věci, tj. vztahu ke konkrétním námitkám a za situace, kdy byl územní plán pro dané území zrušen již dvakrát, a právě a jen ve vztahu k možné variabilitě konkrétně zjištěných skutkových situací musí být chápán (shodně citovaný nález I. ÚS 655/17). V souzené věci je tedy třeba korigovat náhled Nejvyššího správního soudu: nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek, či z konkrétního sporu o řešení některé otázky.

33. Z uvedeného tedy plyne, že obecný závěr o nebezpečí nepřiměřených požadavků na odůvodnění, jak byl přiléhavě formulován v nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11, nemá samostatný význam bez vztahu ke konkrétním okolnostem, které by ve skutkových poměrech té které věci odůvodňovaly obavu z ohrožení funkčnosti územního plánování, narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Bez vztahu ke skutkovým okolnostem lze totiž konstatovat toliko to, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod [srov. bod 20 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267)]. Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo)“ (důraz doplněn).

71. Jakkoli Ústavní soud vyslovil shora uvedené v souvislosti s přezkumem zásad územního rozvoje, tj. nástrojem územního plánování na úrovni krajů, lze tyto závěry vztáhnout i na územní plán (a jeho změny), neboť základní principy jeho přijímání jsou totožné. Taktéž odůvodnění územního plánu představuje výstup odborných a politických úvah souvisejících s přijatým řešením.

72. Lze shrnout, že vlastní odůvodnění (změny) územního plánu a rozhodnutí o námitkách plní rozdílné funkce a jsou na ně kladeny i rozdílné nároky, jejichž naplnění může správní soud přezkoumávat. Ve světle uvedených východisek krajský soud přistoupil k hodnocení odůvodnění změny č.

1. VI.A.2 Aplikace judikatorních závěrů na nyní posuzovanou věc 73. Krajský soud dospěl k závěru, že odůvodnění napadeného opatření obecné povahy popsaným požadavkům nevyhovuje, a to z níže vyložených důvodů.

74. Navrhovatelé namítají nepřezkoumatelnost odůvodnění změny č. 1 na řadě míst svého návrhu, přičemž tyto námitky lze rozdělit do čtyř skupin: * nedostatečné zdůvodnění zřizování nových ploch pro bydlení; * nezdůvodnění odlišných závěrů oproti zprávě o uplatňování územního plánu; * neuvedení závažných důvodů pro zásah do vlastnického práva navrhovatelů (neposouzení proporcionality zásahu do těchto práv) a * nevypořádání námitek navrhovatelů.

75. Obecně vzato je odůvodnění změny č. 1 včetně rozhodnutí o námitkách velice obsáhlé až mnohomluvné. Přesto však v některých klíčových bodech neodpovídá na zásadní otázky, na které navrhovatelé poukázali, resp. odpovědi na ně jsou zcela bezobsažné či dokonce mimoběžné. Odůvodnění změny územního plánu by přitom mělo v zásadě odpovídat závažnosti zásahů do práv dotčených osob. Zejména v případě pozemku č. 2 je přitom tento zásah zcela zásadní, neboť významně snižuje jeho další využitelnost pro jakoukoli výstavbu. Rozhodující je přitom kvalita odůvodnění a nikoli jeho délka, která je v nynějším případě (s ohledem na velikost řešeného území) až mimořádná.

76. Pokud jde o otázku zdůvodnění zřizování nových ploch pro bydlení, pak krajský soud přisvědčil navrhovatelům, neboť odůvodnění změny č. 5 v tomto ohledu přes svou obsáhlost neobsahuje v podstatě nic. Zejména se jedná o plochy Z1/5 a Z1/9.1, které nově vznikly přeměnou ploch se zcela jiným využitím (občanská vybavenost, resp. orná půda) a nikoli pouze odlišným uspořádáním obytných ploch stávajících.

77. Jedním z hlavních východisek změny č. 1 je deklarovaný nadbytek ploch bydlení vyčíslený v územně analytických podkladech na 470,7 % (strana 35 odůvodnění změny č. 1). Sama odpůrkyně k tomu konkrétně uvádí, že „obec má dostatek ploch pro bydlení a občanskou vybavenost, plochy bydlení – snahou obce je tyto plochy vybavit ZTV pro další výstavbu, v obci je vysoká intenzita bytové výstavby, ploch pro bydlení je velké množství a při případném naplnění může dojít k narušení tradiční struktury města a místních částí“. Dále odpůrkyně konstatuje, že „[v]ýše uvedené údaje byly jedním z důvodů, proč zastupitelstvo obce rozhodlo o redukci plochy v severní části obce“ (tj. na pozemcích navrhovatelů). Na straně 124 odůvodnění změny č. 1 k tomu odpůrkyně dokonce kategoricky uzavírá, že „[u]vedená hrozba v důsledku předimenzování zastavitelných ploch bydlení je nezpochybnitelná.“ Na různých místech odůvodnění změny č. 1 k tomu pak odpůrkyně dodává, že důvodem redukce je nedostatečná infrastruktura (nedostatečné vodní zdroje, splašková kanalizace a občanská vybavenost), byť není vůbec zřejmé, o co odpůrkyně závěr o nedostatečné infrastruktuře opírá.

78. Za této situace ovšem musí odpůrkyně srozumitelně vysvětlit, proč na jedné straně redukuje plochy bydlení v severní části obce a zároveň zřizuje zcela nové plochy bydlení v části západní a jihozápadní.

79. K ploše Z1/5 odpůrkyně v příslušné části odůvodnění změny č. 1 na stranách 79 a 80 uvádí pouze tolik, že „[z]měnou Z1/5 se vypouští plocha Z12 (OS); sportovní areál vzniká při silnici Putimov – Řemenov na ploše Z13 (OS) jako dostatečně veliký a vybavený (novostavba klubovny) pro potřeby sportovně rekreačních aktivit obce.“ Ve zbytku popisuje toliko podobu provedené změny a nikoli důvody, které odpůrkyni k přijetí nové regulace území vedly.

80. Taktéž ve vztahu k ploše Z1/9.1 odpůrkyně na straně 83 odůvodnění změny č. 1 pouze popisuje podobu této změny bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění.

81. Souhrnně odpůrkyně k uvedeným plochám na straně 96 odůvodnění změny č. 1 stroze konstatuje, že „[ú]bytek zastavitelných ploch je nahrazen změnou č. Z1/5 pro cca 6 RD a změnou Z1/9 pro 1RD.“ Nikterak však nevysvětluje, proč je zapotřebí úbytek ploch bydlení nahrazovat za situace, kdy naopak deklaruje, že rozsah těchto ploch je dle stávajícího územního plánu značně předimenzovaný.

82. Tento nedostatek odpůrkyně neodstranila ani v rámci vypořádání námitek navrhovatelů. Na straně 119 odpůrkyně poněkud nepochopitelně akcentovala, že se jedná pouze o změnu využití (a nikoli zřízení nových) ploch a dále zopakovala, že se jedná o kompenzaci za zmenšení ploch. Odpůrkyně zcela pomíjí podstatu uplatněné námitky, tj. že při deklarované nutnosti redukce obytných ploch nahrazuje zrušené plochy bydlení plochami jinými s týmž způsobem využití.

83. Na straně 125 pak odpůrkyně opět konstatovala, že „[p]locha Z1/9.1 o vel. 1247 m2 vznikla jako kompenzace za část zrušené (dle platného ÚP Putimov) zastavitelné plochy Z04 – BV (bydlení) a část zastavitelné plochy Z19 – PV (veřejné prostranství) o vel. 1570 m2.“ Ve vztahu k ploše Z1/5 pak odpůrkyně předestřela polemiku o velikosti nově vzniklých ploch bydlení, kterou následně převzala i do vyjádření k návrhu (viz shora odstavce 47 a 48). Ani tato část odůvodnění však shora nastíněný rozpor deklarovaného cíle změny č. 1 spočívající v redukci ploch bydlení a nového způsobu využití plochy Z1/5 nikterak nevysvětluje. I kdyby ji přitom krajský soud shledal správnou, pak i dle ní na ploše Z1/5 vzniká bez bližšího vysvětlení plocha bydlení o velikosti 7 900 m2.

84. Související námitku navrhovatelů, dle nichž je postup odpůrkyně diskriminační a neproporcionální, pak odpůrkyně přešla s tím, že „že tuto část námitky může konstatovat pouze nadřízený orgán nebo soud v rámci přezkumného řízení. Uvedená citace je pouhý subjektivní názor právního zástupce vlastníků“ (tuto formulaci v různých obměnách použila odpůrkyně opakovaně). Takovýto způsob odůvodnění je značně zarážející. Je to samozřejmě primárně pořizovatel územního plánu, resp. jeho změny, kdo musí být schopen zákonnost jím přijatého řešení posoudit i náležitě zdůvodnit. Pokud by krajský soud takovéto odůvodnění akceptoval, pak by povinnost odůvodnit přijímané opatření obecné povahy (potažmo obdobně správního rozhodnutí) v podstatě ztrácela význam. Formulace a preciznost uplatněné námitky vždy vymezuje i míru podrobnosti jejího vypořádání, avšak ani obecně uplatněnou námitku nelze vypořádat tím, že odpůrkyně navrhovatele v podstatě odkáže na „nadřízený orgán nebo soud“.

85. Důvodná je též námitka, dle které odpůrkyně nezdůvodnila svůj odklon od závěrů obsažených ve zprávě o uplatňování územního plánu.

86. Krajský soud v žádném případě nedovozuje, že by odpůrkyně byla závěry obsaženými v této zprávě bez dalšího do budoucna vázána, nicméně považuje za zcela oprávněný požadavek navrhovatelů, aby se s těmito závěry v případě přijímání odlišné regulace vypořádala, a to tím spíše, že zprávu i změnu č. 1 zpracoval týž subjekt (Městský úřad Pelhřimov), přičemž oba dokumenty schválilo zastupitelstvo odpůrkyně.

87. Dle zprávy o uplatňování územního plánu přitom „[n]ávrh rozvojových, zejména pak zastavitelných ploch vytváří předpoklady k přiměřenému komplexnímu rozvoji obce a jeho místních částí. Rozsah zastavitelných ploch odpovídá velikosti a významu sídel v řešeném území a v širším okolí. Umístění rozlohou větších i menších rozvojových zastavitelných ploch do několika lokalit přiléhajících vždy současně zastavěnému území vytváří předpoklady k budoucímu rovnoměrnému rozvoji sídel v krajině se zástavbou soustředěnou okolo obce příp. místních částí. Nezbytně důležitým předpokladem je průchodnost zastavěného území a zastavitelných ploch. Členění a uspořádání jednotlivých zastavitelných ploch je v ÚP řešeno tak, aby zastavitelné rozvojové plochy organicky srostly se zastavěným územím a aby byly vhodně a dostatečně se zastavěným územím komunikačně propojeny“ (strana 4). Například na straně 9 pak zpráva konstatuje, že „[z]astavitelné plochy jsou vymezeny ve vhodných lokalitách v zastavěném území nebo navazující na zastavěné území obce, kde nedojde k narušení krajinného rázu.“ 88. Odpůrkyně k tomu na straně 19 a straně 27 odůvodnění změny č. 1 shodně uvedla, že „[v]yhodnocení republikových priorit ÚP Putimov bylo provedeno jako součást Zprávy o uplatňování ÚP Putimov schválené v listopadu 2019. Níže v textu je použito toto vyhodnocení a doplněno vyhodnocením z hlediska Změny č. 1.“ Dále však s touto zprávou výslovně pracuje pouze na straně 96 odůvodnění, kde shrnuje bilanci čerpání vymezených zastavitelných ploch. Na straně 97 odůvodnění změny č. 1 odpůrkyně uvedla, že „[z]měna č. 1 ÚP Putimov obsahuje kromě zpracování jednotlivých požadavků obce a pořizovatele aktualizované údaje, vycházející ze Zprávy o uplatňování ÚP Putimov.“ V obecné části odůvodnění změny č. 1 se tak odpůrkyně k odlišnému posouzení potřeby zastavitelných ploch, resp. ploch pro bydlení nikterak nevyjádřila. Bez dalšího v podstatě implicite dovozuje, že takovýto rozpor neexistuje, což však není pravda.

89. Ani v rámci rozhodnutí o námitkách odpůrkyně v tomto ohledu neuvedla žádnou relevantní argumentaci. K námitce navrhovatelů v tomto směru na straně 110 odůvodnění změny č. 1 odpůrkyně uvedla, že „[p]rávní zástupce Vlastníků rovněž napadá poslední Zprávu o uplatňování Územního plánu Putimov v období 06/2015 a 06/2019 (dále Zpráva). Velice správně je v textu námitky uvedeno, cituji: ‚byla zpracována v souladu s § 55 odst. 1 stavebního zákona a připravuje se právě proto, aby vyhodnotila fungování územního plánu jako celku a umožnila reagovat na případné nové požadavky v území‘, konec citace. Tato Zpráva je zpracována každé 4 roky a řádně se projednává s dotčenými orgány, krajským úřadem, oprávněným investorem, sousedními obcemi a veřejností. V textu oznámení o projednávání Zprávy byl uveden následující text, cituji: ‚Každý (pozn. myslí se veřejnost) může své písemné připomínky k návrhu Zprávy uplatnit u pořizovatele Zprávy do 15 dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky‘, konec citace (pozn. pořizovatel: veřejná vyhláška se doručuje 15 dnů, tj. 30 dnů celkem). Z tohoto bylo jasné, že Vlastníci mohli své požadavky na případné rozšíření lokality nebo své nové záměry uplatnit u pořizovatele nebo Obce Putimov, i když bylo v textu uvedeno, že se Změna ÚP nepořizuje (v době řízení nebyl ze strany Obce ani jiných vlastníků požadavek na změnu). V této době již byly zastavěny pozemky ve vlastnictví Obce na části plochy XBB, což je součástí Zprávy. Zpráva byla řádně projednána a zastupitelstvem vydána. Nikdo z vlastníků nevznesl požadavek na její úpravu nebo příp. změnu. To, že zastupitelstvo obce po určité době došlo k názoru, že je třeba redukovat množství ploch pro bydlení, je zcela její právo z titulu samostatné působnosti (zastupitelstvo obec rozhoduje o pořízení územního plánu nebo změny), přehodnotilo stávající stav technické a občanské vybavenosti obce s ohledem na současný potenciál obce a rozhodlo o pořízení Změny č.

1. Zpráva zhodnotila stav od roku 2016 do roku 2019, o Změně ÚP se rozhodlo až v dalším čtyřletém cyklu Zprávy o uplatňování ÚP. Toto zhodnocení bude obsahovat Zpráva za období 2019 – 2023.“ Obsahově obdobný text odpůrkyně uvedla též na straně 115 odůvodnění změny č. 1 (k bodu č. 25 uplatněných námitek).

90. Odpůrkyně pak zprávu o uplatňování územního plánu zmiňuje též na straně 115 ve vztahu k bodu 26 uplatněných námitek, avšak již ve zcela jiném kontextu, neboť zde posuzuje spor o to, kdo podle názoru navrhovatelů a odpůrkyně další výstavbu v obci blokuje.

91. Takovéto odůvodnění se však přes svou obsáhlost s uplatněnou námitkou zcela míjí. Navrhovatelé v této souvislosti nezpochybňovali zprávu o uplatňování územního plánu, jak odpůrkyně uvádí, nýbrž to, že změna č. 1 s touto zprávou není v souladu a tento rozpor odpůrkyně nevysvětlila. Odpůrkyně v reakci na takovouto námitku zcela nepochopitelně upozorňuje na to, že navrhovatelé mohli proti zprávě o uplatňování územního plánu (vyznívající ve prospěch navrhovatelů) vznést námitky. V podstatě jediným argumentem pro změnu původního posouzení obsaženého ve zprávě je to, že odpůrkyně má na takovouto změnu právo „z titulu samostatné působnosti“.

92. Je pravda, že odpůrkyně na různých místech odůvodnění změny č. 1 zmiňuje nedostatečnou infrastrukturu. Jak již ovšem krajský soud uvedl výše, není zřejmé, z čeho takové konstatování (zejména ve vztahu k vodním zdrojům či kanalizaci) vychází. Zpráva o uplatňování územního plánu takovýto nedostatek nezmiňuje. Je tedy otázkou, zda od schválení této zprávy do přijetí změny č. 1 mohlo v této souvislosti skutečně dojít k tak závažným změnám, které by odlišný závěr odpůrkyně odůvodňovaly. Odpůrkyně k tomu nic bližšího neuvádí.

93. Jinými slovy odpůrkyně změnu svého původního náhledu na potřebu vymezení zastavitelných ploch fakticky nijak nezdůvodnila. Navrhovatelé nadto oprávněně odpůrkyni podezřívají ze svévole, neboť takto její postup působí i na krajský soud.

94. Tomuto závěru totiž nasvědčuje i obsah e–mailové komunikace mezi zaměstnancem pořizovatele Ing. F. S. se zpracovatelem ing. arch. L. K. (resp. pověřenou zastupitelkou odpůrkyně ing. E. J.). Konkrétně v e–mailu ze dne 9. 7. 2022, který ing. J. přeposlala ing. S. uvedl ing. arch. K. mimo jiné následující: „V závěru námitky se hovoří o soudním napadení, to samozřejmě může nastat a závěry správního soudu nelze předjímat. Samotná námitka je napsána silně amatérsky (nemám rád právníky) a jiní – například od společnosti Frank Bold – by s námi zametli jinak. Obě zprávy o uplatňování ÚP Putimov z r. 2015 i z r. 2019 sdělují, že rozvoj ÚP Putimov je v souladu se vším možným včetně charakteru krajiny, to je navíc potvrzeno jak krajským úřadem, tak Vaším zastupitelstvem. Velmi obtížně tedy hledám skulinu, jak tím projít. Moje argumentace je následující: hodnoty krajiny jsou v ÚP popsány nedostatečně a mám právo je doplnit, protože se musím s požadavky ZÚR vypořádat. Přitom ale musíme tvrdit, že koncepci krajiny neměníme, pouze doplňujeme. Mám zato, že na fotografii deklarovaná forma zástavby se zcela liší od ÚP Putimov a proto máme právo – s odkazem na neexistující aktivitu vlastníků pozemků v mezidobí 2011 – 2022 (ať si píší v námitce co chtějí) hledat jiné uspořádání obce s tím, že obec má právo ÚP měnit.“ 95. Dále ing. arch K. uvedl: „Vyhnul jsem se argumentaci § 55, odst. 4, kdy nevyužité plochy blokují možnost vymezení ploch nových. Tento argument může p. ing. S. zvážit, ale já bych se do metodických polemik nepouštěl.“ 96. Konečně ing. arch. K. dodal, že „[n]avíc jste si schválili zcela šílenou územní studii, která pouze rozdělila plochy a nakreslila do nich čtverečky budoucích rodinných domů. Velmi opatrně tuto studii komentuji. Možná, že ing. S. dokáže najít argumentační prostor, jak se s opakovanými odkazy na tuto územní studii lépe vypořádat. Je to územně plánovací podklad, od kterého se lze – při odůvodnění – odchýlit a tato možnost se nám do naší argumentace vůbec nehodí. V celém textu změny ÚP Putimov ‚naštěstí‘ není o této územní studii jediná zmínka. Podle mého názoru je to územně plánovací podklad, jehož expirace končí změnou ÚP.“ 97. V reakci na tento e–mail ze dne 12. 7. 2022 ing. S. uvedl: „Souhlasím s Vámi, že ty Zprávy o uplatňování jsou zavádějící a budou asi problém – já vždy posílám na obce dopis, kde se ptám, jestli se má v rámci Zprávy dělat změna ÚP a to bylo i v případě Putimova.“ 98. Ze shora uvedeného je evidentní, že si zpracovatel i odpůrkyně byli rozporu mezi zprávami o uplatňování územního plánu a nově navrhovanou regulací (jakož i určité argumentační nouze) vědomi. V odůvodnění změny č. 1 pak tento rozpor „vyřešili“ tím, že jej přes výslovně uplatněnou námitku navrhovatelů fakticky ignorovali, tedy stejně, jako se „popasovali“ i se související otázkou nově vymezených ploch bydlení.

99. Důvodná je též námitka nepřezkoumatelnosti v otázce uvedení závažných důvodů pro zásah do vlastnického práva navrhovatelů, jejíž součástí je i námitka neposouzení proporcionality takovéhoto zásahu.

100. Co se týká samotných důvodů pro změnu funkčního využití ploch, na nichž se nachází pozemky č. 1 a 2, tak odůvodnění změny č. 1 určité důvody popisuje. Obecným důvodem pro tento zásah má být redukce zastavitelných ploch (tato argumentace je však sama o sobě nepřezkoumatelná ve vztahu k možné diskriminaci navrhovatelů). V případě pozemku č. 1 odpůrkyně uvedla, že „[z]áměr naplňuje koncepci obce sídla uzavřeného do sídelní zeleně, která plynule přechází do zeleně krajinné. V případě plochy Z17 (VD) se jedná o novotvar, který vychází do zcela otevřené krajiny. Zelený pás dle plochy K1/17 plynule naváže na ochrannou zeleň krajinného horizontu, navrženou o jako K1/3 (ZO)“ (strana 91 odůvodnění změny č. 1). Ve vztahu k pozemku č. 2 pak byla důvodem změny ochrana zmíněného hlavního krajinného horizontu (strany 75 až 77).

101. V tomto ohledu odůvodnění změny č. 1 nepřezkoumatelné není. Zcela však postrádá jakékoli zhodnocení otázky, zda se jedná o důvody dostatečné závažné (a tedy přiměřené), aby zásah do vlastnických práv navrhovatelů v přijaté podobě opodstatňovaly. Hodnocení proporcionality navrhovaného řešení se odpůrkyně dokonce výslovně vyhýbá, neboť i v tomto ohledu vyjadřuje přesvědčení, „že toto by měl konstatovat pouze nadřízený orgán nebo soud v rámci přezkumného řízení“ (strana 117 odůvodnění změny č. 1).

102. V podstatě jedinou úvahou stran poměřování veřejného a soukromého zájmu je konstatování odpůrkyně na straně 118 odůvodnění změny č. 1, kde pouze zcela obecně uvádí následující: „Územní plán může být sice Vlastníky pozemku vnímán tak, že poškozuje jejich osobní zájmy, přesto v určitých případech musí veřejný zájem (zde ochrana přírody, zemědělské půdy a nedostatečná technická infrastruktura obce, absence občanské vybavenosti) převážit nad zájmem soukromým.“ Takovéto odůvodnění nepředstavuje poměřování proti sobě stojících zájmů, nýbrž prosté konstatování, že veřejný zájem je dle odpůrkyně silnější. Zejména v otázce údajné nedostatečnosti technické infrastruktury pak odpůrkyně nenabízí naprosto žádné konkrétnější vysvětlení.

103. Odpůrkyně taktéž přehlíží, že sami navrhovatelé poukázali na možnost mírnějšího zásahu do jejich práv: „V tomto ohledu by například mohlo dojít k úpravě Územní studie či by do územního plánu mohla být vložena vhodná regulace výstavby (například upravena minimální výměra pozemku pro výstavbu)“ (strana 124 odůvodnění zprávy č. 1). Odpůrkyně na tento návrh nikterak nereagovala a nevysvětlila, proč je přiměřenou k požadovanému cíli pouze taková regulace, dle níž dojde k výrazné redukci ploch bydlení na pozemcích č. 1 a 2.

104. Z výše uvedeného zároveň vyplývá i to, že odpůrkyně nedostatečným způsobem vypořádala námitky navrhovatelů, kteří na nedostatky odůvodnění změny č. 1 poukazovali.

105. Krajský soud proto dospěl k závěru, že změna č. 1 je v posuzovaném rozsahu nepřezkoumatelná. Dlužno ovšem podotknout, že i kdyby krajský soud hodnotil otázku nepřezkoumatelnosti v nynější věci benevolentněji, jelikož odpůrkyně k daným otázkám uvedla „aspoň něco“, pak by musel dospět k závěru, že změna č. 1 je nezákonná, neboť argumentace odpůrkyně se s podstatou shora uvedených otázek a námitek buďto zcela míjí nebo na ně odpovídá přinejmenším nepřesvědčivým způsobem.

106. Obecně k odůvodnění změny č. 1 (a zejména rozhodnutí o námitkách) krajský soud poznamenává, že není nezbytné, aby odpůrkyně reagovala na každou jednotlivou větu či odstavec uplatněných námitek. Odůvodnění opatření obecné povahy nemusí být nutně rozsáhlé, neboť to naopak nepřispívá jeho přehlednosti a ostatně ani přesvědčivosti. Musí však bezpodmínečně poskytnout odpovědi na otázky, které mají na posouzení věci vliv. VI.B K ostatním námitkám 107. Shora konstatovaná nepřezkoumatelnost odůvodnění změny č. 1 v podstatě vylučuje, aby krajský soud mohl posoudit důvodnost ostatních námitek (tj. námitek směřujících k údajnému porušení zásady legitimního očekávání a námitek neproporcionality zvoleného řešení). Považuje však za vhodné předestřít alespoň základní východiska, z nichž by odpůrkyně měla v této souvislosti vycházet.

108. Obecně platí, že samotná podoba územního plánu ke vzniku legitimního očekávání vlastníků dotčených pozemků vést nemůže. Z recentní judikatury lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, čj. 9 As 65/2019–29, dle něhož „[z]e samotné existence dřívějšího územního plánu či řešení navrhovaných v raných fázích přípravy územního plánu pak nelze dovozovat legitimní očekávání či oprávněnou důvěru, neboť tím by byla popřena sama podstata územního plánování, které je třeba chápat jako dlouhodobý proces, v němž se střetávají různé typy zájmů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009 – 76).“ 109. Tento závěr Nejvyšší správní soud do určité míry doplňuje v rozsudku ze dne 29. 1. 2020, čj. 9 As 171/2018–50, dle něhož „územní plánování je dlouhodobým procesem, který by měl probíhat kontinuálně, tj. nově přijímaná dokumentace by měla navazovat na tu stávající. Neznamená to samozřejmě, že je třeba převzít všechny návrhové plochy; tím by byl vyloučen jakýkoli rozvoj v území. Dotčené osoby nicméně musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, respektive kontinuitu jejího vývoje, protože jedině tak jí mohou přizpůsobit své záměry. Je tedy spíše nežádoucí, aby jednou projednané a schválené záměry byly opakovaně znovu posuzovány, přehodnocovány a měněny. Dochází tím k zásahu do legitimního očekávání dotčených osob a k neefektivnímu vynakládání veřejných prostředků (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 253/2016 – 45, a další judikaturu citovanou krajským soudem v bodě 22. napadeného rozsudku). Má–li dojít ke změně funkčního určení ploch, pak musí být podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem“ (důraz doplněn).

110. Z uvedeného neplyne, že by funkční využití pozemků navrhovatelů, které byly v dřívější územně plánovací dokumentaci vedeny jako zastavitelné, nebylo možné do budoucna vůbec změnit. Pro takovou změnu však musí existovat dostatečné důvody, které ovšem odpůrkyně neuvedla, resp. počínala si v této souvislosti nepřezkoumatelným způsobem.

111. Krajský soud považuje za vhodné upozornit také na to, že ani volba nového způsobu využití dotčených ploch není zcela otázkou libovůle, nýbrž i tuto je odpůrkyně povinna přesvědčivě zdůvodnit (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2022, čj. 61 A 19/2022–64).

112. K otázce posuzování přiměřenosti lze poukázat například na nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, čj. 6 As 319/2021–111: „

77. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již dovodil, že právo vlastnit majetek je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli a při zachování zásady minimalizace zásahu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, body 47 až 49). Jinými slovy, zásah územním plánem do vlastnického práva, a jistě to platí i pro právo na ochranu obydlí, musí splňovat podmínky testu proporcionality.

78. Jak opakovaně vyslovil Ústavní soud, jehož praxi správní soudy přejaly, princip proporcionality je metodologicky vystavěn na třech krocích (viz např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 78/06, bod 23; či sp. zn.

I. ÚS 1587/15, bod 27):

1. Opatření omezující základní právo je vůbec způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (test vhodnosti).

2. Sledovaného cíle není možno ve stejné nebo podobné míře dosáhnout jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základního práva (test potřebnosti)

3. Zásah je přiměřený, tedy závažnost zásahu do základního práva je v dané konkrétní situaci vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť přinesená v podobě omezení základního práva se nedostává do nepoměru s užitkem, který omezení přineslo (proporcionalita v užším smyslu).

79. V druhém kroku potřebnosti je nutno mít na paměti, že územní plán je komplikovaný proces, který musí zohlednit zpravidla velký počet různých skupinových a individuálních zájmů obyvatel. Cíle územního plánování vymezené v § 18 stavebního zákona vyžadují vzájemnou koordinaci veřejných a soukromých zájmů v horizontálních i vertikálních rovinách (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009–76). Je tedy možné, že územní plán zvolí jedno řešení, které bude mít negativní dopady na práva jedné skupiny osob, ale kdyby zvolil řešení jiné, došlo by zase k zásahům do práv jiné skupiny osob. Ke kroku potřebnosti tedy nelze přistupovat pouze z pohledu konkrétních navrhovatelů. Ti mohou preferovat jiné řešení, které do jejich práv nezasahuje, avšak takové řešení by zase mohlo zasáhnout do práv jiných obyvatel.

80. Krokem potřebnosti neprojde tedy pouze takové zvolené řešení, ke kterému bude existovat reálná alternativa, která bude schopna sledovaného cíle dosáhnout ve stejné nebo podobné míře a přitom bude představovat menší zásah do práv všech obyvatel obce a nenaruší jiné veřejné zájmy.

81. Ze samotné podstaty principu přiměřenosti plyne, že ve třetím kroku se poměřuje ‚něco k něčemu‘. Toto posuzování přiměřenosti si lze představit jako poměřování na rovnoramenných vahách. V kontextu schvalování územních plánů se na jednu misku vah položí míra veřejného zájmu na zvoleném řešení a právo obce na samosprávu. Na druhou misku vah se položí tíha dopadů do práv navrhovatelů.

82. Z právě uvedeného pro nyní posuzovaný případ mimo jiné vyplývá, že zcela zásadní je jasné vymezení cíle, který daná část územního plánu, proti které stěžovatelé brojí, sleduje. Pokud cíl není bezpochybně identifikován, není možné přiměřenost posoudit. Sledovaný cíl hraje zásadní význam v každém kroku testu proporcionality.“ 113. Shora uvedené je zcela aplikovatelné i v nynější věci. Odpůrkyně musí posoudit otázku proporcionality přijatého řešení v kontextu jednotlivých kroků popsaného testu (vhodnost, potřebnost, proporcionalita v užším slova smyslu). Za tímto účelem musí jednoznačně popsat, jakého cíle má navrhovaná změna dosáhnout i jaké následky ve vztahu k navrhovatelům způsobuje. Neobstojí–li navrhované řešení v kterémkoli z popsaných kroků, pak nelze dovodit, že by se jednalo řešení přiměřené, a zbylé kroky již není třeba hodnotit.

VII. Závěr a náklady řízení

114. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy v rozsahu pozemků č. 1 a 2 je důvodný; krajský soud proto napadenou změnu územního plánu v navrhovaném rozsahu podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil.

115. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s.

116. Pokud jde o procesně úspěšné navrhovatele, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky ve výši 3 × 5 000 Kč, tj. 15 000 Kč, a odměnou advokáta za zastupování v řízení o návrhu ve výši 9 × 3 100 Kč za tři úkony právní služby při zastupování tří navrhovatelů snížené o 20 % (převzetí a příprava zastoupení, sepsání návrhu a účast při jednání) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů 3 × 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovními výdaji ve výši 2 642 Kč a náhradou za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč. Odměna advokáta tedy celkem činí 26 862 Kč. Jelikož je advokát plátcem DPH, je nutné uvedenou částku navýšit o sazbu této daně na výsledných 32 503 Kč. Celkovou částku 47 503 Kč je odpůrkyně povinna zaplatit navrhovatelům do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce. Krajský soud nepřiznal navrhovatelům odměnu advokáta za sepsání repliky k vyjádření odpůrkyně, neboť toto podání v podstatě pouze jinými slovy opakovalo argumentaci uplatněnou již v samotném návrhu. Paušální náhradu přiznal krajský soud bez ohledu na počet stěžovatelů jen jedenkrát, neboť zástupce navrhovatelů učinil pokaždé jen jeden, byť společný, úkon právní služby.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu I.A Kladné vyhodnocení ploch pozemků č. 1 a 2 ve zprávě o uplatňování Územního plánu Putimov I.B Koncepce rozvoje území v územním plánu a v zásadách územního rozvoje kraje Vysočina I.C Existence územní studie I.D Pozemky č. 1 a 2 jako plocha pro přirozený demografický vývoj obce I.E Neproporcionalita vyjmutí pozemků č. 1 a 2 ze zastavitelných ploch I.F Výrazný zásah do vlastnického práva navrhovatelů a do jejich legitimního očekávání I.G Diskriminační charakter změny č. 1 I.H Existence izolační zeleně v územním plánu před změnou č. 1 I.I Nedostatečné odůvodnění změny č. 1 a její nepřezkoumatelnost I.J Navrhovaný petit II. Shrnutí vyjádření odpůrkyně III. Shrnutí replika navrhovatelů IV. Shrnutí dupliky odpůrkyně V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A K námitkám nepřezkoumatelnosti VI.A.1 Obecná judikatorní východiska VI.A.2 Aplikace judikatorních závěrů na nyní posuzovanou věc VI.B K ostatním námitkám VII. Závěr a náklady řízení