57 CO 137/2022 - 419

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Daniely Teterové a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [titul] [jméno] [příjmení], [titul], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] [číslo], [PSČ] [obec] [část obce] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] [číslo], [PSČ] [obec] [část obce] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C 183/2018-375, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 141.102 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.494 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud povolil služebnost stezky a cesty přes pozemek [parcelní číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaný na LV č. [číslo] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na pozemek [parcelní číslo] a [parcelní číslo], oba v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], a to bez omezení a s účinky pro každého dalšího vlastníka pozemku [parcelní číslo], [parcelní číslo] oba v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] (výrok I.), žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným za zřízení služebnosti částku 104.780 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.), žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení částku 111.612 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19.680,68 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IV.).

2. Rozsudek napadli žalovaní odvoláním, kterým se domáhali jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení. Odvolání odůvodnili tím, zásadní tvrzení žalobců, že nemohou na nemovité věci řádně hospodařit nebo ji jinak řádně užívat, je vykonstruované a zcela v rozporu s realitou. Absence přístupu k nemovitosti žalobců přes pozemek žalovaných objektivně žalobcům nebránila nemovité věci užívat, neboť sami především potvrzovali, že přicházejí a přijíždějí přes pole jiných vlastníků (paní [příjmení]), toto si mohou navíc dohodnout a je to trpěno, a také mohou dojet ke svým nemovitým věcem po zadní polní cestě přes pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ zadní cesta“), kterými jim byl zabezpečen příjezd v rámci pozemkových úprav a které jsou veřejné (ve vlastnictví obce) a jsou vedeny jako ostatní komunikace. Při místním šetření v roce 2019 pak právě po této zadní cestě bylo dojeto k domu žalobců, a to i vozidlem žalovaných bez pohonu na všechna čtyři kola, kdy ve vozidle cestovala i předsedkyně senátu soudu prvního stupně. Současně bylo účastníky konstatováno a zjistil to i soud prvního stupně, že jak tato zadní cesta, tak ale i cesta přes pozemek žalovaných 1. a 2., a především přes pozemek žalovaných 3. a 4. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jsou v zimě a špatného počasí nesjízdné. Závěry soudu prvního stupně, že jediný možný příjezd k nemovitosti žalobců je přes pozemky žalovaných 1. a 2. a žalovaných 3. až 5. je zcela nesprávný. Zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalovaných je totiž zjevně neúčelné, když cesta přes něj a navazující polní pozemek žalovaných 3. až 5. je zcela stejně nesjízdná, jako zadní cesta ve vlastnictví obce, která je vedena jako ostatní komunikace. Závěry soudu prvního stupně, že o nesjízdnosti, nezpevněnosti zadní cesty, že jsou na ní obdělávané lány (v roce 2021 tak tomu nebylo), jakož i o tom, že po ní lze jet jen rychlostí max. 18 km/hod. nemají oporu v dokazování. To, že u místního šetření automobil s předsedkyní senátu jel touto rychlostí, neznamená, že jiný řidič nebo jiné vozidlo nemůže jet jinou rychlostí. Stejně se přitom jelo přes pozemky žalovaných 1. až 5., přes které se navíc musí mnohem výrazněji stoupat. Žalobci se rozhodli, že musí k nemovitosti dojíždět přes pozemky žalovaných 1. a 2. a také 3. až 5. a nechtějí využívat příjezd přes zadní cestu, který jim byl právně zabezpečen v rámci pozemkových úprav v roce 2013, i když příjezd přes ni je objektivně možný, jak zjistil soud prvního stupně. Zemědělci hospodařící na okolních pozemcích navíc v roce 2021 důsledně dodrželi tuto zadní cestu a nerozorali ji, jak se tomu v minulosti stávalo, což bylo soudu prvního stupně doloženo, tedy příjezd po této zadní cestě je zcela objektivně možný a je stejně sjízdný (resp. v zimě a po vydatných deštích nesjízdný) jako přes pozemky žalovaných 1. a 2. a žalovaných 3. až 5. Jedinou nevýhodou příjezdu po zadní cestě je, jak konstatoval soud prvního stupně, že tento příjezd je dlouhý cca 1,5 km, když přes pozemky žalovaných 1. až 5. jen cca 0,5 km dlouhý (avšak s mnohem větším převýšením). Příjezd přes pozemek žalovaných je tak pro žalobce, jak vyplývá i z jejich tvrzení, pohodlnější a zadní cestu zcela záměrně nevyužívají. Důvod tohoto dle žalovaných lpí v tom, aby si žalobci užíváním zadní cestu nezpevňovali a aby mohli tvrdit, že se jedná o příjezd nemožný. Žalovaní zdůraznili, že žádným právním předpisem není stanoveno, že by kdokoliv musel mít zajištěn celoroční příjezd vozidlem po zpevněné komunikaci ke své nemovitosti. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby o povolení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je zcela nesprávný, neboť nedošlo k naplnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty dle daného ustanovení. Tvrzení žalobců o nemožnosti řádného užívání nemovitosti uvedená v jejich doplnění tvrzení ze dne 10. 8. 2021, která žalovaní rozporovali, nebyla prokázána a nebyly provedeny důkazy, které by je prokazovaly, zvláště když existuje stejně sjízdný příjezd po zadní cestě. Povolení nezbytné cesty přes pozemek žalovaných nesplňuje ani podmínku dle ust. § 1029 odst. 2 o. z., aby byl soused co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když na věc neaplikoval ust. § 1032 odst. 1 písm. b) a c) o. z. Závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, na které soud prvního stupně poukazoval, si tento vyložil zcela nesprávně a vůbec se nevypořádal s odlišnostmi obou věcí. Ve věci řešené ústavním nálezem neexistoval právní ani faktický jiný přístup k nemovitosti než přes pozemky souseda. Osoba domáhající se nezbytné cesty se pak aktivně o zajištění přístupu od nabytí nemovitosti starala a chtěla i odkoupit podíl na sousedních pozemcích, přičemž sousedy jim v tom bylo záměrně zabráněno. Žalobci v dané věci nabyli nemovitost od příbuzných a potvrzovali, že jsou seznámeni s jejím stavem. I po příbuzných si pak v kupní smlouvě vymiňovali řadu zcela logických podmínek, že na nemovitostech nebudou právní vady, zápis o dotčení změnou právních vztahů, o povinnostech vyklidit nemovitost bez nároku na náhradní byt či povinnost zrušit údaj o trvalém bydlišti. Oba žalobci jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé a věděli, co kupují, za jakou cenu a dobře si hlídali podmínky kupní smlouvy i ve vztahu ke svým příbuzným. Závěr soudu prvního stupně, že byli laici a nevěděli, že k nemovitosti není právně zajištěn přístup po veřejné komunikaci a žalobkyně neměla důvod pochybovat o existenci příjezdu, je zcela neopodstatněný. Stejně tak neobstojí poukazy na to, že stavební úřad uvedl ve svém rozhodnutí v rámci povolení rekonstrukce, že příjezd je zajištěn přes dosavadní účelovou komunikaci nebo že by údajně bez existence přístupu banka neposkytla žalobcům úvěr. Tento závěr okresního soudu je údajně notorietou, avšak je postavený na čisté spekulaci, bez konkrétních znalostí poskytování konkrétního druhu úvěru v dané době. Podstatné je, že žalobci v rámci pozemkových úprav v roce 2013 dostatečně neapelovali na zajištění zpevněného příjezdu po zadní cestě, která jim byla zřízena právě za účelem zajištění právní možnosti příjezdu po veřejné komunikaci. Zde mají žalovaní za to, že žalobci jednali hrubě nedbale. Soud prvního stupně neprovedl zásadní důkaz pro posouzení jejich postupu při pozemkových úpravách v roce 2013, tedy celým spisem pozemkového úřadu o těchto pozemkových úpravách, jak navrhovali žalovaní. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nevypořádal také s námitkou žalovaných, že žalobu je nutno zamítnout dle ust. § 1032 odst. 1 písm. c) o. z., neboť žalobci žádají pouze pohodlnější spojení.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zopakovali, že musí odstavit své auto na konci [část obce], přezout se do holínek a jít cca 350 m přes pole, na kterém se nenachází žádná cesta. Toto pole je téměř neschůdné kvůli osetí plodinami, převýšení, blátu a absenci osvětlení. Žalobcům to značně komplikuje užívání jejich rodinného domu, protože mají mimo jiné problém s dovozem větších nákupů, pořízením nového nábytku, přijímáním návštěv, odvozem dětí k lékaři apod. K výše popsanému chození přes pole navíc žalobci nemají žádný právní titul; toto chození je ze strany vlastníků, mimo jiné paní [příjmení], pouze mlčky trpěno, přitom k příchodu a příjezdu k pozemkům žalobců sloužily pozemky žalovaných. Tyto skutečnosti byly provedeným dokazováním prokázány. Chůze přes pole od ulice [ulice] představuje pouhé provizorní řešení, pročež se nejedná o snahu zajistit si v řízení pouhé pohodlnější spojení. K tomuto provizornímu řešení se žalobci uchýlili poté, co jim žalovaní zakázali užívat cestu, která se nachází na jejich pozemcích a která sloužila k příchodu a příjezdu k pozemkům žalobcům déle jak 100 let, a toto provizorní řešení žalobcům v žádném případě neumožňuje plnohodnotné užívání jejich pozemků, jak se pokoušejí tvrdit odvolatelé. Ve vztahu k zadní cestě bylo tvrzení odvolatelů vyvráceno provedeným dokazováním, když z místního šetření, odborného vyjádření [titul] [příjmení] a sdělení SPÚ vyplývá, že na pozemku [parcelní číslo] se fakticky žádná komunikace nenachází, při nepříznivém počasí je tato„ cesta“ zcela nesjízdná, což dříve uznali i žalovaní a její vybudování by si vyžádalo investici v řádu mnoha milionů korun českých. Rovněž z vyjádření Úřadu městského obvodu [část obce], odbor stavební, dopravy a životního prostředí je zřejmé, že tvrzení odvolatelů jsou v rozporu s realitou. Žalovanými tvrzená předmětná cesta fakticky nikdy neexistovala a tudíž ji žalobci ani nemohou využívat. Odvolatelé také opomíjí skutečnost, že tvrzenou cestu nelze využívat i proto, že zde chybí přemostění svodnice, která slouží k odvodu vody ze sousedních polí. Tvrzení, že s automobilem, natož bez pohonu na všechna čtyři kola, se lze uvedenou cestou dostat až k pozemkům žalobců, proto není pravdivé. Z provedeného dokazování vyplynulo, že řádné užívání pozemků žalobců dlouhodobě vyžaduje spojení těchto pozemků s veřejnou cestou i pro osobní automobily. Několik let přijížděly přes pozemky žalovaných k pozemkům žalobců automobily příbuzných, návštěv, automobily s uhlím, apod. Tím spíše vyžaduje řádné užívání jejich pozemku příjezd pro osobní automobily v současnosti, kdy je frekvence automobilové dopravy výrazně vyšší než třeba v 70. letech. Nemožnost příjezdu žalobcům komplikuje např. větší nákupy, pořízení nábytku, apod. O tom, že k řádnému užívání postačuje vnější přístup, by dle názoru žalobců bylo možné uvažovat např. u rekreační chaty, užívané pouze o víkendech, nikoliv však u rodinného domu. K argumentu odvolatelů z vyjádření ze dne 25. 8. 2021 ohledně dodávek a uchování vody žalobci uvedli, že hygienické normy nepovolují skladování vody, která není ošetřena, tak jak bývá v rámci vodovodního řadu, a tudíž tato může být využívána jen po několik hodin. Žalobcům tak za současné situace nezbývá jiná možnost, než se pravidelně zásobovat balenou vodou, kterou musí přes pole nosit pěšky. K tvrzení, že si žalobci absenci příjezdu ke svým pozemkům způsobili hrubou nedbalostí v řízení o pozemkových úpravách tím, že dostatečně neapelovali na zajištění zpevněného příjezdu po zadní cestě, a k námitce, že když v roce 2007 kupovali své pozemky, byli si vědomi toho, že není právně vyřešená otázka přístupu a příjezdu k pozemkům, a tím se dopustili hrubé nedbalosti, uvedli, že žalovaní zakázali žalobcům užívat jejich pozemky až v roce 2014, tedy několik let po koupi a také až po ukončení pozemkových úprav, v rámci kterých„ na papíře“ vznikla fakticky neexistující cesta přes obecní pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Do té doby žalobci i jejich právní předchůdci užívali k příchodu a příjezdu ke svým pozemkům pozemky žalovaných a místně příslušný stavební úřad také žalobcům vydal stavební povolení na rekonstrukci jejich rodinného domu s tím, že příjezd bude zajištěn stávajícím způsobem. Dle názoru žalobců soud nemůže aplikovat ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. o hrubé nedbalosti, neboť v době koupě nemovitostí obdobné ustanovení neexistovalo a rovněž jednání žalobců nelze podřadit pod žádný z případů, který Ústavní soud za hrubou nedbalost považuje. Rovněž je bezpředmětná námitka odvolatelů, že žaloba měla být zamítnuta dle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z., tedy z důvodu, že žalobci žádají pouze pohodlnější spojení. V tomto směru odkázali na svoje podání ze dne 10. 8. 2021, kde je podrobně zdůvodněno, proč je objektivně nemožné řádně užívat jejich nemovitosti a hospodařit na nich bez zajištění přístupu a příjezdu k nim. Dvě cesty, kterých se odvolatelé dovolávají, to je od ulice [ulice], nebo přes pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] fakticky neexistují a neumožňují žalobcům řádné užívání jejich pozemků. Tvrzení žalovaných, že nerespektováním podmínek stanovených v § 1032 odst. 1 písm. b) a c) o. z. došlo k porušení čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, není správné, jelikož k omezení vlastnického práva odvolatelů by došlo právě na základě zákona (na základě ustanovení o. z.) a ve veřejném zájmu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, konstatoval, že ve veřejném zájmu je i zajištění řádného užívání staveb jejich vlastníky. Veřejný zájem není postaven pouze na tom, že je umožněno vlastníkovi stavby vykonávat jeho vlastnické právo, ale podmínka veřejného zájmu spočívá také v tom, že je stavba řádně udržována. Žalobci připomněli, že po celou dobu řízení se pokoušeli s žalovanými dohodnout na mimosoudním řízení věci a jako gesto dobré vůle se výslovně vzdali práva na náhradu nákladů řízení, odvolatelé však nebyli ochotni se smírně domluvit a namítají stále stejné skutečnosti, se kterými se již vypořádal odvolací soud a následně i prvoinstanční soud v napadeném rozhodnutí.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalovaných není důvodné.

5. Okresní soud učinil následující skutková zjištění: - pozemky parc. [číslo] (zahrada o výměře 285 m2), parc. [číslo] (zahrada o výměře 834 m2) a parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří o výměře 185 m2), jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] (dále jen„ nemovitost žalobců“), jsou součástí společného jmění žalobců. Nemovitost žalobců představuje zcela osamocenou zástavbu uprostřed bloku orné půdy v [část obce] a po právní stránce není spojena s veřejnou cestou. Z fotodokumentace z r. 1947 je však zřejmé, že již v této době přístupová cesta k nemovitostem žalobců vedla po pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] (dále jen„ předmětná cesta“). Dům žalobců [číslo popisné] pochází z r. 1929. Žalobci jej užívají k trvalému bydlení společně se svými dvěma dětmi. Nabyli jej na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kterou uzavřeli s prodávajícími [jméno] [příjmení] (matkou žalobkyně), [jméno] [příjmení] ml. a [jméno] [příjmení] (strýcem a tetou žalobkyně). V období od r. 1955 do r. 2006 bydleli v domě [číslo popisné] jeho vlastníci, pan [jméno] [příjmení] s manželkou [jméno] [příjmení]. Jednalo se o prarodiče žalobkyně a o rodiče [jméno] [příjmení] ml., [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně). V letech 1956 až 1979 žila v domě též [jméno] [příjmení], která v letech 1976 až 1979 obývala dům i se svým manželem, který k příjezdu k domu užíval svým vozidlem 2x až 4x denně cestu žalovaných. V roce 1979 se [jméno] [příjmení] s manželem z domu odstěhovala, zůstali v něm bydlet její rodiče [jméno] [příjmení] st. a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] pak s manželem asi jednou týdně své rodiče navštěvovala, přijížděli po cestě žalovaných, a to až do r. 1995, kdy manžel [jméno] [příjmení] zemřel. [jméno] [příjmení] pak přes pozemek [parcelní číslo] chodila pěšky, neboť sama neřídí. Za jejími rodiči do domu jezdila po předmětné cestě i jejich vnoučata – její dcera s přítelem jezdila za nimi až do r. 2006, kdy se s přítelem rozešla, pak byla bez auta. Své rodiče v domě navštěvovala též [jméno] [příjmení], i ona za nimi jezdila autem. Vozila tam i svou dceru, tj. žalobkyni, s její kamarádkou na víkendy či na prázdniny. Kromě toho se po předmětné cestě 2x-3x ročně přiváželo k domu uhlí a brambory. Po cestě jezdily i traktory obdělávající okolní pozemky pana [příjmení]. [jméno] [příjmení] st. a [jméno] [příjmení] vozidlo sami nevlastnili, pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] užívali toliko pro pěší chůzi. Své dceři [jméno] [příjmení] však říkali, že cesta z ulice [ulice] je příjezdovou cestou k jejich domu. Cestu žalovaných parc. [číslo] ke dni podání žaloby užívala pro pěší chůzi též paní [příjmení], která bydlela v domě na trase mezi žalobci a žalovanými. Od její smrti je její dům prázdný. Dále v době podání žaloby užíval cestu žalovaných též pachtýř [příjmení], kterému žalovaní pronajímali své polnosti - po předmětné cestě jezdil traktorem. Později mu pacht skončil pro odchod do důchodu. Prodej domu [číslo popisné] se začal řešit po smrti [jméno] [příjmení] st., tj. v únoru 2006. Od této doby v domě již nikdo nebydlel, neb jeho majitelka [jméno] [příjmení] pobývala v [název charity] [anonymizováno]. [jméno] a bylo jasné, že se do domu nemůže vrátit. V rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] st. byl dne [datum] vypracován znalecký posudek, v němž byla cena domu [číslo popisné] s přilehlými pozemky stanovena na 420.000 Kč. Ve znaleckém posudku bylo konstatováno, že se nemovitost nachází v okrajové části obce, jde prakticky o samotu vzdálenou cca 450 až 500 m od okraje zastavěné části obce s velmi ztíženou dopravní dostupností a s přístupem a příjezdem z ulice1.května. Znalec dále uvedl, že v průběhu užívání nebyly, vyjma zavedení el. proudu, prováděny na nemovitosti žádné opravy či úpravy, k datu ocenění byl dům ve velmi špatném technickém stavu, který neodpovídal ani velmi omezenému standardu jak po stránce technického vybavení, tak i po stránce funkční, kdy dům nebyl vybaven izolací proti vlhkosti, vnitřní i venkovní omítky byly opadané, elektroinstalace byla jen světelná, rozvod vody provizorní, kanalizace jen v minimálním rozsahu, sporák jen na tuhá paliva, schody byly cihlové, sklep trvale zaplaven vodou. Cena domu tak byla stanovena na 125.786,23 Kč. Dále byla oceněna přilehlá hospodářská budova vystavěná rovněž v r. 1929, a to s ohledem na velmi špatný stavebně technický stav na částku 27.487,44 Kč. Hodnota kopané studny byla stanovena na 2.578,84 Kč a venkovní úpravy na 6.522,25 Kč Cena pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] o celkové výměře 1 000 m2 byla stanovena na 250.000 Kč a cena trvalého porostu na 14.431,62 Kč. Celková cena rodinného domu včetně pozemku a trvalého porostu tak byla stanovena na 426 810 Kč. Dědici (tj. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ml.) o dům neměli zájem, vyžadoval celkovou rekonstrukci. Proto se rozhodli dům prodat. V realitní kanceláři jim bylo sděleno, že„ na příjezdové cestě je věcné břemeno“ a že se„ dům bude špatně prodávat“. Bližší vysvětlení k tomu nedostali. Dohodli se, že i s ohledem na závěry znaleckého posudku bude dům nabízen za cenu 420.000 Kč. O dům však projevili zájem pouze žalovaní [příjmení], kteří si v domě chtěli udělat dílnu či garáž. Dům chtěli téměř zadarmo, proto jim ho neprodali. Dům dál značně chátral, dle mínění svědkyně [příjmení] jej užívali bezdomovci. V realitní kanceláři jim sdělil, že musí snížit cenu, jinak se dům neprodá. Cenu proto stanovili asi na 230.000 Kč. Dům se pak rozhodla koupit neteř prodávajících, tedy žalobkyně. Žalobkyně věděla, že dům byl původně nabízen přes realitní kancelář a matka [jméno] [příjmení] i teta [jméno] [příjmení] ji říkali, že dům má“ věcné břemeno na příjezdovou cestu“. O věcném břemeni se mluvilo ve vztahu k cestě po pozemku [příjmení] (parc. [číslo]), který bezprostředně navazuje na pozemky žalobců, nicméně svědkyně [příjmení] předpokládala, že„ muselo být věcné břemeno i na cestě [příjmení]“, jinak by se podle ní k cestě [příjmení] nedalo dostat. Žalobci tak nemovitost zakoupili na podkladě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno] [příjmení] ml., [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výše kupní ceny činila 202.500 Kč. Ve stejné době byl v [obec] prodán rodinný dům za částku 427.000 Kč; dle žalobců byl v podstatně lepším technickém stavu než dům [číslo popisné]. - pozemek parc. [číslo] je ve společném jmění žalovaných 1) a 2) a v katastru nemovitostí co do způsobu jeho využití je zapsán jako„ ostatní komunikace“. Z hlediska kategorizace komunikací nejde o veřejně přístupnou účelovou komunikací. Pozemek má zpevněný povrch, měří cca 100 m, jeho celková výměra je 403 m2. Prochází zastavěným územím a bezprostředně navazuje na veřejně přístupnou účelovou komunikaci nacházející se na pozemku parc. [číslo] na ul. [ulice] v [část obce]. Na pozemek parc. [číslo] navazuje nezpevněný, nerovný, travou zarostlý, svažitý pozemek parc. [číslo] který byl zatížen služebností na podkladě rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 16C 183/2018-208, jenž nabyl právní moci dne 1. 4. 2020. Dle stavu zápisu v katastru nemovitostí je způsob využití tohoto pozemku uveden rovněž jako„ ostatní komunikace“. Dne 8. 10. 2007 požádali žalovaní silniční správní úřad o povolení s umístěním závory při vjezdu na jejich pozemek parc. [číslo]. Dle vyjádření žalovaných tak učinili nikoli z důvodu na straně žalobců, ale z důvodu cizích automobilů vjíždějících na jejich pozemek a parkujících na jejich zahradě a příjezdové cestě. Se sousedy byli domluveni na předání klíčů od závory. Silniční správní úřad [statutární město], ÚMOb [část obce] ve svém stanovisku ze dne [datum] žalovaným sdělil, že na pozemku parc. [číslo] se nachází pozemní komunikace, která slouží jako jediná přístupová komunikace k několika přilehlým nemovitostem v dané lokalitě. [ulice] úřad uvedl, že svým charakterem lze tuto pozemní komunikaci zařadit mezi účelové komunikace ve vlastnictví fyzických osob, které slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Ve svém stanovisku silniční správní úřad podtrhl svá slova, že:„ veřejně přístupné jsou ze zákona všechny účelové komunikace s výjimkou těch, které se nachází v uzavřených objektech nebo prostorech“. Silniční správní úřad proto s umístěním závory dle požadavku žalovaných k zamezení přístupu veřejnosti na uvedenou účelovou komunikaci nesouhlasil. Naproti tomu dne 9. 6. 2015 tentýž silniční správní úřad zamítl žádost žalobců na určení, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jsou veřejně přístupnou účelovou komunikací. Zamítnuto bylo rovněž odvolání proti tomuto rozhodnutí. - v roce 2010 začali žalobci se souhlasem stavebního úřadu ze dne 24. 8. 2010 svůj dům [adresa] rekonstruovat. [ulice] úřad ve svém stavebním povolení uvedl, že dopravní napojení stavby [adresa] je zajištěno stávajícím způsobem po účelové komunikaci parc. [číslo]. Na rekonstrukci domu byl dne [datum] poskytnut žalobcům [příjmení] spořitelnou hypotéční úvěr. Po cestě žalovaných pak jezdila nákladní vozidla a jiná těžká technika. Cesta žalovaných byla v té době zpevněná a dle svědkyně [jméno] [příjmení] se po proběhlé rekonstrukci nemusela nikterak opravovat. Sami žalovaní si nepamatují, kdy cestu na pozemku parc. [číslo] naposledy opravovali. Problémy s přístupem k domu žalobců nastaly až po dokončení rekonstrukce, a to po smrti paní [příjmení], kdy se začalo řešit její dědictví, které připadlo jejím synům [jméno] a [jméno] [příjmení] a panu [příjmení] (dříve žalovaní 3. – 5.). Ti začali dělat problémy, žalobkyně jim nabízela peníze, chtěla cestu odkoupit, oni nechtěli. Žalobci se pak snažili dohodnouti s žalovanými 1. a 2. Před zahájením soudního řízení i v jeho průběhu žalobci mnohokrát iniciovali smírné vyřešení sporu, nabízeli, že pozemek žalovaných odkoupí, navrhovali smluvní zřízení služebnosti s úplatou 50.000 Kč či alespoň dohodu o zřízení obligačního práva. Žalovaní jakékoli zatížení jejich nemovitosti a jakoukoli výši úplaty odmítali. Žalobci se proto již několik let dostávají ke svému domu společně s dětmi náhradní trasou přes pole, chodí cca 350 m v gumácích do kopce, v zimě se někdy brodí sněhem, při dešti blátem. Pan [příjmení] st. na ně podal trestní oznámení, že tím ničí úrodu. Návštěvy za žalobci pro špatnou dostupnost chodit nechtějí. Dům je vybaven kamny na tuhá paliva. Možnost dovozu dřeva na otop trasou přes pole museli žalobci řešit se zemědělci, muselo se vyčkat na sucho, za mokra se k domu přes pole dojet nedá. Příjezd k domu je nutný nejen za účelem dovozu dřeva, ale i za účelem odvozu odpadní vody, neboť dům není napojen na kanalizaci ani vodovodní řad, má vlastní studnu. Předčištěnou odpadní vodu je tak v případě nepříznivých klimatických podmínek nutno likvidovat odvozem oprávněným subjektem. Na pozemku žalobců se stále nachází stavební suť, kterou bez zřízení příjezdové cesty není možno odvézt. - v rámci komplexních pozemkových úprav, které v [část obce] probíhaly v letech 2005 – 2013, byla jako přístupová cesta k nemovitostem žalobců navržena cesta přes obecní pozemky parc. [číslo] o délce 0,990 km, a parc. [číslo] o délce 0,429 km. Tato cesta však v terénu nebyla nikdy realizována a její provedení není ani plánováno, neboť dle [státní instituce] [anonymizována dvě slova] je neefektivní realizovat přístupovou cestu takové délky k jedinému domu, a to mj. s ohledem na předpokládané náklady na její vybudování ve výši cca 15 miliónů korun. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] se nachází v obdělávaných zemědělských lánech, jejich hranice nebývají vždy v terénu znatelné, povrch pozemků není jakkoli zpevněn, jejich stavebně technický stav umožňuje průjezd osobních vozidel jen za příznivých povětrnostních podmínek, a to max. rychlostí 18 km/h. Za deštivého počasí nejsou pozemky sjízdné vůbec. Přejezd přes betonovou skruž na pozemku parc. [číslo] sloužící k odvádění srážek z přilehlých pozemků je možný jen vozidly s vyššími podvozky. Nemovitosti žalobců nejsou přístupné ani po pozemcích jiných vlastníků, neboť zřízení cesty přes pozemek obce parc. [číslo] navazující pozemek p. [jméno] [příjmení] parc. [číslo] je pro nesouhlas p. [příjmení] a zejména pak s ohledem na povahu těchto pozemků nerealizovatelný. Uvedené pozemky totiž tvoří souvislý pás orné půdy a jako takový je i se sousedními pozemky obhospodařován. - žalobci užívali pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jako přístupovou cestu ke svému domu až do r. 2014. V r. 2015 podali žalobci žalobu na ochranu jejich rušené držby týkající se předmětných pozemků. Tato žaloba byla zamítnuta pro uplynutí prekluzivní lhůty pro podání uvedené žaloby s odůvodněním, že konflikty ve vztahu k užívání pozemku parc. [číslo] byly již v roce 2014. - znaleckým posudkem [číslo posudku] [rok] [číslo] ze dne [datum] vypracovaným [titul] [jméno] [příjmení], znalkyní z oboru ekonomika/oceňování nemovitostí byla obvyklá cena služebnosti spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] na pozemek parc. [číslo] dále na pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] stanovena na 104.780 Kč. Znalkyně při stanovení ceny služebnosti vycházela ze skutečností, že pozemek parc. [číslo] bude služebností dotčen v plné výměře 403 m2 a že zřízením služebnosti dojde k znehodnocení sloužícího pozemku v tom smyslu, že na něm žalovaní budou muset respektovat žalobce, kteří k pozemku budou mít právo chůze a jízdy. Znalkyně rovněž přihlédla k faktu, že ke stejnému účelu využívají pozemek i žalovaní, neboť pozemek používá jako přístupovou cestu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo]. V úvahu vzala i to, že užívání pozemku parc. [číslo] bude služebností omezeno v tom smyslu, že na pozemku bude muset povinný strpět kdykoli pěší pohyb nebo pohyb vozidly oprávněného. Dojde k vyššímu vytížení cesty, které způsobí vyšší hluk, prašnost, vyšší zatížení výfukovými plyny, vyšší pohyb osob a automobilů a tím ke ztrátě soukromí žalovaných. Na pozemku dotčeném služebností nebudou moci žalovaní parkovat. Míru znehodnocení pozemku promítla znalkyně do stanovené ceny služebnosti. Dle znalkyně za náklady spojené s údržbou pozemku parc. [číslo] v případě zřízení věcného břemene lze považovat opravy částečně zpevněného povrchu – návozy strusky a její zhutnění, případně odstraňování sněhu v zimních měsících. Tyto položky nebylo možno znalkyní přesně vyčíslit, neboť jsou závislé na různých okolnostech, klimatických podmínkách apod. Jelikož žalovaní neposkytli znalkyni například průměrné roční náklady na údržbu pozemku za delší časové období, které byly skutečně vynaloženy, nebylo možno znalecky na otázku, zda s údržbou pozemku v případě zřízení věcného břemene budou spojeny zvýšené náklady a v jaké výši, zodpovědět. Znalkyně dále vysvětlila, že znaleckým posudkem [číslo] [rok] ze dne [datum], vypracovaným z podnětu žalobců, byla stanovena ceny pozemku a cena ročního užitku pozemku parc. [číslo] nikoli ceny služebnosti. Cena ročního užitku pozemku parc. [číslo] byla uvedeným znaleckým posudkem stanovena na 4.900 Kč.

6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ust. § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud výše uvedená skutková zjištění okresního soudu přejímá jako správná. Odvolací soud toliko doplnil dokazování sdělením statutárního města Ostrava – Úřadu městského obvodu [část obce] ze dne [datum], ze kterého zjistil, že na pozemcích parc. [číslo] se nenachází žádná pozemní komunikace; na pozemku parc. [číslo] se nachází účelová komunikace označená zákazovou DZ B11 s doplňkovou tabulí„ [příjmení] vozidel s povolením [úřad městského obvodu] [příjmení] [jméno]“ a„ Mimo vozidel zemědělské techniky“; na pozemku parc. [číslo] se nachází pozemní komunikace IV. třídy – chodník – ve vlastnictví [statutární město], svěřená správa Městskému obvodu [část obce], na pozemku parc. [číslo] se nachází silnice II/478 ve vlastnictví [kraj], svěřená správa [instituce] [anonymizována dvě slova], příspěvkové organizaci, všechny pozemky se nachází v k. ú. [část obce].

7. Okresní soud správně pro nadbytečnost neprovedl k návrhu žalovaných dokazování daňovým přiznáním a spisem pozemkových úprav, pročež toto dokazování neprovedl ani odvolací soud.

8. Zmatečnosti a jiné vady řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, se z obsahu spisu nepodávají.

9. Na zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud přiléhavá ustanovení o. z., a to §§ 1029 a 1030.

10. První rozsudek vydaný ve věci dne 2. 3. 2020, č. j. 16 C 183/2018-208, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 57 Co 163/2020-252. V napadeném rozsudku, který je druhým ve věci vydaným rozsudkem, okresní soud postupoval zcela v souladu se závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím usnesení, tzn., že předně poučil žalobce dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedli, co obsahuje objektivně řádné užívání a hospodaření na jejich nemovitosti, na což žalobci reagovali a na základě provedeného dokazování učinil okresní soud správný závěr, že žalobci nemohou své nemovité věci pro absenci spojení s veřejnou cestou řádně užívat za situace, kdy užívání zahrnuje vedle pravidelné donášky potravin pro čtyřčlennou rodinu s dospívajícími dětmi též nutnost občasného odvozu odpadních vod, odvoz stavební suti nacházející se na pozemku žalobců, dovoz dřeva na otop, občasný dovoz vybavení domácnosti či dovoz pitné vody v době, kdy vodu ze studny nelze v době jejího nezbytného čištění (např. Savem pro studny) užívat. Odvolací soud sdílí názor okresního soudu, že nalézá-li se rodinný dům žalobců, který žalobci denně obývají se svými dětmi, téměř kilometru od veřejné komunikace, mohou předmětné nemovité věci v jejich vlastnictví řádně užívat jen při zajištění motorizovaného přístupu. K odvolací námitce žalovaných, že žádným předpisem není stanoveno, že by kdokoliv musel mít zajištěn celoroční příjezd vozidlem po zpevněné komunikaci až ke své nemovitosti, odvolací soud uvádí, že se jedná samozřejmě o správné tvrzení, nicméně pro rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty je rozhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009), k jakému účelu stavba, ke které má být zřízena cesta, v souladu se stavebními předpisy slouží, čímž je určen i rozsah práva cesty (např. jakými vozidly a ve kterou dobu lze cestu užívat, případně bez omezení). V daném případě dům žalobců slouží k bydlení a příjezd vozidly k němu je nutný k řádnému užívání stavby, tj. k dovozu potravin, případně pitné vody a dalších komodit nutných k běžnému životu, tzn. občasný dovoz nábytku apod., dále pak logicky ke každodenní dopravě čtyřčlenné rodiny, tedy k účelu, ke kterému byl rodinný dům žalobců v souladu se stavebními předpisy rekonstruován a ke kterému slouží, přičemž s ohledem na skutečnost, že pozemek žalovaných parc. [číslo] který je v katastru nemovitostí zapsán jako„ ostatní komunikace“, je žalovanými užíván jako přístupová cesta k jejich domu a jako přístupová cesta k domu žalobců byl užíván historicky i jejich předchůdci, lze po žalovaných vzhledem ke všem okolnostem věci spravedlivě požadovat, aby průjezd vozidel, a to bez omezení (tj. bez omezení typem vozidel či dobou), trpěli. V daném případě se nejedná o zřízení nezbytné cesty toliko pro příjezd vozidel integrovaného záchranného systému, za účelem vývozu septiku či toliko za účelem údržby nemovitostí, přičemž k nutnosti zajištění těchto vozidel a služeb ve vztahu k nutnosti zřízení nezbytné cesty se odvolací soud již vyjádřil v bodě 9 odůvodnění zrušujícího usnesení, přičemž lze pro úplnost uvést, že složky integrovaného záchranného systému, kterými jsou Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky (§ 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému), mají v nezbytných případech zajištěn příjezd přes cizí pozemky na základě zákona. Okresní soud tedy zcela správně aplikoval ust. § 1029 odst. 1 o. z. a odvolací námitka žalovaných, že podmínky uvedené v daném zákonném ustanovení nebyly naplněny, není důvodná.

11. K odvolací námitce žalovaných, že k domu žalobců existují i jiné přístupy než přes jejich pozemek parc. [číslo] odvolací soud uvádí, že o. z. v § [číslo] odst. 2 vyžaduje, aby v případě, že nemovitou věc bez přístupu obklopuje několik sousedních pozemků, byla nezbytná cesta zřízena přes ten pozemek, který vyhovuje potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, přičemž musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Výše uvedenému okresní soud dostál, když vysvětlil, že přístup a příjezd přes předmětný pozemek žalovaných vyhovuje potřebě žalobců coby vlastníků rodinného domu bez přístupu k veřejné cestě tento řádně užívat s co nejmenšími náklady a zároveň se v rozsudku vypořádal s tím, proč zřízení služebnosti stezky a cesty bude žalované obtěžovat co nejméně, a to právě pro okolnost, že tito také sami pozemek užívají pro přístup a příjezd ke svému domu. Okresní soud správně uvedl, že trasa vedoucí přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] je dlouhá 1,5 km existuje jen de iure, nikoli de facto, za zhoršených povětrnostních podmínek je zcela nesjízdná, jako přístupová cesta byla pozemkovým úřadem v minulosti toliko navržena, k její realizaci z finančních důvodů nikdy nedošlo a pravděpodobně ani nedojde, neboť náklady na její vybudování by s ohledem na délku vytyčené trasy a nutnost odvodnění činily cca 15 miliónů korun. Pokud žalovaní namítali, že i cesta přes jejich pozemek je v zimě za špatného počasí nesjízdná, pak zcela opomíjí fakt, že na pozemku žalovaných se nachází zpevněný povrch sloužící k příjezdu do domu žalovaných, kdežto na zmiňovaných pozemcích ve vlastnictví obce se o zpevněný povrch nejedná, a toliko případně výjimečná možnost dopravit se žalovanými navrhovaným způsobem do domu žalobců, rozhodně nevyhovuje požadavkům uvedeným v ust. § 1029 odst. 2 o. z. V souladu s obsahem spisu a provedenými skutkovými zjištěními pak okresní uzavřel, že nemovité věci žalobců nejsou přístupné ani po pozemcích jiných vlastníků, neboť zřízení cesty přes pozemek obce parc. [číslo] navazující pozemek p. [příjmení] par. [číslo] je s ohledem na to, že tyto pozemky tvoří souvislý pás orné půdy a jako takový je i se sousedními pozemky obhospodařován, nerealizovatelné. Pokud žalobci tyto pozemky v současné době využívají k přístupu ke svému rodinnému domu, je nutno jim přisvědčit, že se s ohledem na zákaz žalovaných užívat jejich pozemek, se jedná o řešení provizorní, které neodpovídá řádnému hospodaření na nemovitostech v jejich vlastnictví. Odvolací soud doplňuje, že zřízení této (v současné době neexistující) cesty by bylo logicky velmi nákladné. Bylo-li v řízení prokázáno, že po pozemku parc. [číslo] který má zpevněný povrch, v minulosti po něm jezdily traktory, vozilo se po něm uhlí i brambory, při rekonstrukci domu žalobců po něm jezdila těžká stavební technika, přičemž ani takovým nadměrným užíváním nevznikla škoda na cestě, cestu nebylo třeba opravovat, pak je správný závěr okresního soudu, že zřízení služebnosti ve prospěch žalobců, kteří své nemovité věci užívají toliko k bydlení, nepovede k faktickému poškození pozemku a zřízením nezbytné cesty nevznikne na pozemku parc. [číslo] škoda, která by převýšila výhodu nezbytné cesty. Nelze také pominout, že pozemek parc. [číslo] ve spojení s pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví původních žalovaných [číslo] představuje historicky nejpřirozenější spojení nemovitých věcí žalobců s veřejnou cestou a že služebnost stezky a cesty na pozemku parc. [číslo] který se nachází mezi pozemkem parc. [číslo] nemovitými věcmi ve vlastnictví žalobců, již byla pravomocně zřízena předchozím rozsudkem. Výše uvedené zároveň vyvrací důvodnost odvolací námitky žalovaných, že žalobci zřízení služebnosti přes jejich pozemek žádají jen za účelem pohodlnějšího spojení nemovitostí žalobců s veřejnou cestou.

12. Okresní soud nepochybil ani v závěru, že žalobci si nezpůsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně, přičemž ve svých závěrech postupoval v souladu s judikaturou, přiléhavě vyložil závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, v němž Ústavní soud kritizoval extenzivní výklad pojmu„ hrubá nedbalost“ s tím, že samotné nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti. Okresní soud přihlédl ke všem právně významným skutečnostem (viz jeho závěry pod bodem 16 odůvodnění napadeného rozsudku) a odvolací soud souhlasí s jeho závěrem, že za daných okolností nelze na jednání žalobců, kteří před uzavřením kupní smlouvy právně relevantním způsobem neprověřovali, zda je k nabývaným nemovitostem zajištěn přístup i po právní stránce, pohlížet jako na jednání hrubě nedbalé ve smyslu ust. § 1032 písm. b) o. z. Pakliže hrubou nedbalost žalovaní spatřovali ve skutečnosti, že žalobci zavinili svým chováním, že při pozemkových úpravách v roce 2013 nebyla zřízena veřejná cesta k jejich domu, pak se dle odvolacího soudu mýlí. V době pozemkových úprav žalobcům nebylo nijak bráněno v užívání předmětného pozemku i pozemku parc. [číslo] nadto, jak správně zjistil okresní soud, v rámci komplexních pozemkových úprav, které v [část obce] probíhaly v letech 2005 2013, byla jako přístupová cesta k nemovitostem žalobců navržena cesta přes obecní pozemky parc. [číslo] o délce 0,990 km a parc. [číslo] o délce 0,429 km, která však v terénu nikdy nebyla realizována a její provedení není ani plánováno, neboť dle [státní instituce] [anonymizována dvě slova] je neefektivní realizovat přístupovou cestu takové délky k jedinému domu, a to mj. s ohledem na předpokládané náklady na její vybudování ve výši cca 15 miliónů Kč. Za těchto prokázaných okolností tak žalovaní nedůvodně vytýkají žalobcům, že dostatečně neapelovali na zajištění zpevněného příjezdu po pozemcích parc. [číslo] pročež bylo nadbytečné provádět dokazování spisem o pozemkových úpravách (pro úplnost odvolací soud uvádí, že provedení dokazování spisem není dostatečně určitým označením důkazu).

13. Z výše uvedeného plyne, že okresní soud naprosto správně vyloučil aplikaci ust. § 1032 o. z., tedy všech případů uvedených pod písm. a) – c), pro které soud nepovolí nezbytnou cestu.

14. Jelikož k zajištění přístupu žalobců k jejich nemovitostem je nezbytné zatížit pozemek parc. [číslo] v celé jeho šířce i délce, okresní soud nepřistoupil k vypracování geometrického plánu, když celý pozemek parc. [číslo] je zapsán v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace. Výrok I. napadeného rozsudku je s ohledem na vše výše uvedené dostatečně přesný, určitý a srozumitelný, neboť z něj jednoznačně vyplývá, kudy cesta vede, způsob výkonu práva a jeho obsah (tj. právo průchodu a právo projíždět vozidly bez omezení) a z rozhodnutí také plyne, že jde o služebnost s účinky pro každého dalšího vlastníka pozemků parc. [číslo].

15. Okresní soud nepochybil ani při stanovení výše úplaty dle ust. § 1030 o. z., přičemž v tomto směru žalovaní nevznesli žádné odvolací námitky a odvolací soud tak plně odkazuje na správné závěry okresního soudu.

16. S ohledem na výše uvedené byl rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II. a IV. potvrzen dle ust. § 219 o. s. ř. jako správný. Odvolací námitky žalovaných nejsou důvodné. Byť lze žalovaným toliko přisvědčit, že neobstojí poukazy na to, že stavební úřad uvedl ve svém rozhodnutí v rámci povolení rekonstrukce, že příjezd je zajištěn přes dosavadní účelovou komunikaci nebo že by údajně bez existence přístupu banka neposkytla žalobcům úvěr, nemění to ničeho na správných právních závěrech okresního soudu.

17. Odvolací soud však změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok o náhradě nákladů řízení. Předně nutno uvést, že odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., neboť v řízení nebyly dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by procesně úspěšných žalobcům neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Okresní soud správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tyto však nesprávně vyčíslil. Žalobcům v řízení vznikly náklady ve výši 141.102 Kč, tato částka představuje: 5.000 Kč odměnu advokáta za převzetí a přípravu zastoupení za každého z žalobců po 2.500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s ust. § 7 položka 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 88.000 Kč odměnu za 22 úkonů po 4.000 Kč, tj. za každého z žalobců 2.000 Kč, za společné úkony dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s ust. § 7 položka 5 a ve spojení s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odvolací soud oproti okresnímu soudu nepřiznal odměnu za předžalobní výzvu, která se ve spise nenachází, za porady ve dnech 13. 6. 2017, 5. 10. 2017 a 18. 4. 2018, neboť tyto nebyly účelné, a dále za nahlédnutí do spisu dne 7. 1. 2021, které odvolací soud s ohledem na průběh řízení a obsah spisu vyhodnotil jako neúčelné, a ve zbývajících úkonech odvolací soud odkazuje na jejich správný výčet v bodě 17 odůvodnění napadeného rozsudku, 600 Kč náhradu hotových výdajů za 2 převzetí a přípravu zastoupení po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., 6.600 Kč náhradu hotových výdajů za 22 společných úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 8.881 Kč náhradu jízdného, přičemž v podrobnostech odvolací soud odkazuje na její správné vyčíslení okresním soudem, 2.600 náhradu za ztrátu času za 26 půlhodin za cestu zástupce žalobců z [obec] do [obec] a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 S., 200 Kč za výpis z katastru nemovitostí a 600 Kč za vyhotovení kopie katastrální mapy a výpisů z katastru nemovitostí, 23.621 Kč 21% DPH a 5.000 Kč zaplacený soudní poplatek.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých mají procesně úspěšní žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12.494 Kč. Tato částka představuje 8.000 Kč odměnu za 2 společné úkony právní služby po 2.000 Kč ve vztahu ke každému z žalobců dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s ust. § 7 položka 5 a ve spojení s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání, 600 Kč náhradu hotových výdajů advokáta za 2 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1966 Sb., 1.326 Kč cestovné za cestu osobním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět, z čehož 499 Kč je náhrada za pohonné hmoty / (176 km x 7 l/100km x 44,50 Kč, což je cena benzinu automobilového 98 dle vyhl. č. 511/2022 Sb.): 100= 499 Kč a 827 Kč je náhrada za ujeté kilometry (176 km x 4,70 Kč dle vyhl. č. 511/2022 Sb.), 400 Kč náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2.168 Kč 21% DPH.

19. Žalovaní byli zavázáni zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to zástupci žalobců dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení