57 Co 197/2022-247

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 4. 2022, č. j. 38 C 207/2019-208, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II, III a V mění takto: Z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se do vlastnictví žalované přikazují nemovitosti, a to pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemek p. [číslo] vše v katastrálním území Hlučín. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání 1 659 185 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 4 068,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud z věcí patřících do společného jmění manželů, a to pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemek p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále též jen„ nemovitosti“), přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok I), které uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádacím podílu 1 944 839 Kč (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit náklady státu ve výši 4 068,22 Kč (výrok III). Žalované vrátil část složené zálohy ve výši 931,78 Kč (výrok IV). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich na ni nemá právo (výrok V).

2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne [datum]. Žalobce uspokojuje své bytové potřeby jinde, sdílí bydlení se svou družkou, v domě takřka nepřebývá, a to na rozdíl od žalované, která jinou možnost bydlení nemá. Oba jsou schopni vyplatit vypořádací podíl. K tvrzení žalované o darování peněžních prostředků v souhrnné výši přibližně 305 000 Kč, které byly investovány do stavby rodinného domu, uvedl, že je„ za prokázané nemá, svědkyně [příjmení] ani její manžel nebyli schopni prokázat předložením vkladních knížek či jiným věrohodným způsobem, že by disponovali peněžními prostředky…konečně ani synové účastníků o takových darech v řádů několika set tisíců měli vědomost, když ve svých výpovědích se vyjadřovali k tomu, jak probíhalo finanční hospodaření účastníků za trvání manželství“ (citováno i se zřejmou nesprávností). Obdobně k daru ve výši 150 000 Kč uvedl, že„ nebylo nikterak prokázáno, že prostředky z tohoto daru byly vloženy do SJM účastníků.“ Dluh z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené s [právnická osoba], ve výši 30 322 Kč (dále jen„ dluh“) byl v mezidobí od zániku manželství do vyhlášení rozhodnutí splacen žalovanou.

3. Na zjištěný skutkový stav navázal právní posouzení, ve kterém uvedl, že nemovitosti v hodnotě 3 920 000 Kč přikázal do výlučného vlastnictví žalované, neboť je užívá k bydlení, aniž by mohla bydlet jinde, na rozdíl od žalobce, přičemž je schopna zaplatit vypořádací podíl. Jeho výši 1 944 839 Kč stanovil polovinou rozdílu mezi aktivy a pasivy ( (3 920 000 Kč – 30 322 Kč): 2), protože neshledal okolnosti pro disparitu podílů.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

5. Žalobce napadl rozsudek výslovně ve výrocích I a II. Nesouhlasil s tím, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované. Brojil proti skutkovým zjištěním, že žalovaná je schopna vyplatit žalobci vypořádací podíl a že žalobce uspokojuje svou bytovou potřebu bydlením se svou družkou, což nemůže být odůvodněno tím, že občas u své družky přespí. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že nemovitosti budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví a bude mu uložena povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl.

6. Žalovaná napadla rozsudek výslovně ve výroku II. Předně se ztotožnila se závěrem, že žalobce uspokojuje svou bytovou potřebu jinak a zdůraznila, že je schopna uhradit vypořádací podíl, avšak argumentovala, že jeho výše nebyla stanovena správně. Podrobila kritice úvahu, že nebylo prokázáno, že rodiče žalované disponovali dostatečnou hotovostí, kterou jí mohli darovat, a proto měli být vypořádány i vnosy žalované, včetně daru 150 000 Kč na zakoupení automobilu. Dále prosazovala, aby bylo zohledněno„ splácení půjček za syna [jméno]“, neboť šlo o dluh„ převzatý za trvání manželství“ podle § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s tím, že peněžní prostředky byly použity na úhradu potřeb společné domácnosti. Protože žalobce se fakticky nepodílel na výchově a výživě nezletilých synů, na úhradu potřeb společné domácnosti nepřispíval (i s ohledem na zdravotní postižení nezletilých) adekvátně a významnou část svých příjmů, které byly součástí společného jmění manželů, utratil za gambling a alkohol, je namístě aplikovat disparitu podílů. Navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku II změněn tak, že žalované bude uložena povinnost„ zaplatit žalobci na vypořádání částku stanovenou odvolacím soudem, a to ve výši podstatně nižší, než ji stanovil okresní soud“.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) v rozsahu výroků I, II, III a V. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3831/2016 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), uvedl, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) – (srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008, či zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. Plsf 2/74 (uveřejněné pod č. 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)). Vzhledem k tomu nemůže podle § 206 odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nabýt samostatně právní moci jen ohledně některých vypořádávaných položek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006); odvolací soud rovněž není ve smyslu § 212 písm. c) o. s. ř. vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.

8. Žalobce se podanou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, jehož rozsah se v průběhu řízení ustálil na 2 položkách, nemovitostech specifikovaných ve výroku rozsudku a dluhu 30 322 Kč, neboť na jejich vypořádání se účastníci nedohodli, přičemž každý z účastníků požadoval, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a žalovaná (s čímž žalobce nesouhlasil) se dále domáhala jak disparity, tak aby při stanovení výše vypořádacího podílu byly zohledněny její vnosy, které ve výši přibližně 305 000 Kč – podle posledního procesního stanoviska – měly být valorizovány na dvojnásobek. Na vypořádání vnosu ve výši 150 000 Kč použitého na zakoupení automobilu, který byl dále transformován, netrvala a v tomto rozsahu vzala svůj návrh zpět, o čemž bylo rozhodnuto samostatným usnesením.

9. Účastníci shodně skutkově tvrdili, že jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum].

10. Odvolací soud měl za to, že z výpovědí svědků J. [příjmení] a F. [příjmení] je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, a proto podle § 213 odst. 2 o. s. ř. provedení těchto důkazů zopakoval (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, nebo nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 273/06). Z výslechu prvně jmenované svědkyně zjistil, že spolu s manželem F. [příjmení], darovali své dceři, tj. žalované, částku okolo 400 000 Kč, která byla investována do stavby rodinného domu. Výpověď svědkyně hodnotí odvolací soud, při vědomí rodinné vazby k žalované, jako věrohodnou. Svědkyně logicky vysvětlila původ finanční hotovosti, tedy, že peněžní prostředky pocházely z jejich příjmů, které si našetřili společně s manželem, neboť původně sami chtěli stavět rodinný dům. Vypovídala konzistentně, její výpověď je podpořena výpovědí F. [příjmení] a zejména schází jakákoliv indicie, která by její věrohodnost vyvracela. Nedostatek disponibilních peněžních prostředků na výstavbu zmínil též žalobce, avšak aniž by konkrétně, co do výše a zdrojů likvidaci salda vysvětlil. Skutečnost, že svědci tyto peněžní prostředky neukládali u některého z peněžních domů, v rámci některého z tehdy nabízených finančních produktů, sama o sobě jejich věrohodnost nevyvrací. Nemůže tak učinit ani nepřípadný odkaz na výpověď synů účastníků, kteří se navíc vyjadřovali ke zcela jinému časovému období.

11. Dále účastníci shodně skutkově tvrdili, že ke dni zániku manželství neexistovaly movité věci pořízené z výlučných prostředků žalované (obsažené ve výčtu podání ze dne 19. 5. 2020) v hodnotě 20 000 Kč.

12. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že opře-li soud své zjištění o obecně známou skutečnost, je nezbytné, aby účastníkům umožnil argumentovat, že poznatek o tom, že se jedná o notorietu, není správný. Odvolací soud ohledně valorizace vnosu umožnil, aby se vyjádřili ke skutkové notorietě o růstu cen nemovitostí za poslední tři dekády alespoň (pro tento případ) o dvojnásobek či případně předložili důkaz ji vyvracející (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011, nebo ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 728/2019), přičemž účastníci ji nezpochybnili. Lze proto uzavřít, že hodnota toho, co žalovaná vynaložila na stavbu rodinného domu, se od doby kdy ji vynaložila do 28. 3. 2019, zvýšila na částku 571 000 Kč.

13. Jinak skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud akceptovat, zejména jde-li o zjištění o aktuální hodnotě nemovitostí, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno [datum] s tím, že příčiny kvalifikovaného rozvratu byly shledány v rozdílných postojích, povahových vlastnostech, názorech v důsledku čehož došlo k citovému odcizení, a že žalovaná užívá nemovitosti, v rodinném domě bydlí, na rozdíl od žalobce, který uspokojuje svou bytovou potřebu jinde, sdílením bydlení se svou družkou, přičemž oba účastníci jsou schopni vyplatit druhému vypořádací podíl.

14. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (odstavec 1). Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (odstavec 2).

15. Přesná kritéria pro určení toho, které součásti vypořádávaného majetku budou každému z manželů přikázány, ani hlediska určující, k čemu má soud při vypořádání zákonného majetkového společenství manželů přihlédnout, právní úprava společného jmění manželů neobsahuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 264/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 444/2009, jejichž závěry, jakož i níže uvedené judikatury, se prosadí i v současných právních poměrech).

16. Za jedno z hledisek rozhodných pro přikázání se považuje účelné využití věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2289/99). Navazující judikatura hledisko účelného využití věci akceptovala a nadále rozvedla (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1054/2004). Akceptuje i to, že do jisté míry lze přihlédnout i k tomu, který z účastníků po rozvodu manželství věci užívá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 980/2003).

17. V řízení o vypořádání společného jmění manželů musí soud dbát také na to, aby ten z účastníků, kterému je přikazován majetek ve větším rozsahu než druhému z nich, byl schopen rozdíl, který má být co nejmenší, vyrovnat v penězích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 680/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5655/2015).

18. Úvahu o způsobu vypořádání jednotlivých součástí společného jmění manželů je nezbytné založit na vzájemném posouzení všech relevantních kritérií (která jsou obecně definována v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu) v intencích skutkových okolností každé, jedinečné, konkrétně projednávané věci.

19. Pokud soud prvního stupně v rámci svých úvah o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, a to za situace oboustranného zájmu účastníků na přikázání nemovitostí a jejich solventnosti, zohlednil, že nemovitosti užívá žalovaná, která nemá jak jinak uspokojit svou bytovou potřebu, postupoval správně, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud k tomu může dodat, že uvedený závěr dále podporuje požadavek na minimální výši vypořádacího podílu, neboť nelze pominout vnosy žalované.

20. Odvolací soud dále souhlasí se závěrem, že dluhy z úvěrových smluv č. [číslo smlouvy] a č. [číslo smlouvy] uzavřených mezi J. [příjmení] a [právnická osoba], potažmo [právnická osoba], netvoří pasiva společného jmění manželů, tudíž je nelze v tomto sporu vypořádat, a to ani jako vnos. I kdyby bylo zjištěno, že dluh za trvání manželství převzala žalovaná (toto skutkové tvrzení bylo uplatněno až v odvolacím řízení, pročež je jako novota nepřípustné), nejde o vnos, neboť peněžní prostředky byly spotřebovány na rodinný život. Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v závěru, že pokud byly výlučné prostředky jednoho z manželů vynaloženy na běžnou spotřebu, nelze za ně požadovat náhradu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2517/2021); shodný názor zastává i odborná literatura - viz Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 378, a další literaturu zde zmíněnou. Dokonce i kdyby nebyly peněžní prostředky spotřebovány, nejednalo by se o vnos, neboť jak vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, uveřejněného pod č. 44/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, byly-li na pořízení majetkových hodnot ve společném jmění manželů použity prostředky opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí společného jmění manželů a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, nezakládá tato skutečnost při zániku společného jmění manželů nárok na vypořádání vnosu z odděleného majetku na společný majetek.

21. K disparitě vypořádacích podílů se v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, vytvořila rozsáhlá judikatura, která je s ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu obecně nadále použitelná i v současných právních poměrech (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018).

22. Soudní odklon od (základního) pravidla o rovnosti vypořádacích podílů (tzv. disparita podílů) musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007).

23. Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. Disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možné uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1488/2013).

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015, mohou být důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně další okolnosti.

25. Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jednání, která jsou v rozporu s § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dnes § 687 o. z.), resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3637/2010). Toliko výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 (uveřejněný pod č. C 13 611 v Souboru), či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 (uveřejněný pod č. C 15 742 v Souboru)).

26. Negativní okolnosti v manželství – jak vyplývá z rozsudku, kterým bylo rozvedeno manželství účastníků – zjištěny nebyly. Nebyla zjištěna pravdivost tvrzení žalované, že by žalobce utratil za alkohol a gambling 750 000 Kč (zde se sluší dodat, že i když soud posuzuje podání žalované dle jejich obsahu, tuto částku žalovaná neuplatnila k vypořádání podle § 742 odst. 1 písm. b) o. z., vázala ji k disparitě, čemuž odpovídá, že sama uvedla, že ji není schopna vyčíslit a jde jen o odhad – viz např. čl. 44), což dokonce nevyplývá, stejně jako pro disparitu zohlednitelná intenzita, frekvence a rozsah negativního jednání žalobce, ani z výpovědí synů účastníků (označení těchto důkazních prostředků k prokazovanému tvrzení bylo provedeno včas do nastoupení koncentrace, argumentaci žalobce o nepřípustnosti provedení těchto důkazů nelze přisvědčit).

27. Soud prvního stupně správně reflektoval, že k disparitě vypořádacích podílu je nezbytné přistupovat zdrženlivě. Zjištěné konkrétní okolnosti disparitu v poměrech posuzované věci neodůvodňují, přičemž poukazovala-li žalovaná na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, nelze tento poukaz s ohledem na jiný skutkový základ věci považovat za přiléhavý.

28. Ke korekci odvolací soud přistoupil v případě vypořádání vnosů. Nejenže zjistil, že (valorizovaná) hodnota vnosu žalované činila 571 000 Kč, nýbrž jako vnos je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nezbytné vypořádat i částku 30 322 Kč představující společný dluh, neboť žalovaná jej v mezidobí splatila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

29. K otázce postupu při výpočtu podílů účastníků na společném jmění manželů, potažmo vypořádacího podílu, se Nejvyšší soud vyjadřoval opakovaně (srov. například usnesení ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 2 Cdo 4509/2011, nebo rozsudek ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013, uveřejněný pod číslem 3/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Celkovou hodnotu společného jmění manželů, která činí 3 920 000 Kč, je nezbytné ponížit o vnosy, tedy o částku 601 630 Kč, což činí 3 318 370 Kč. Tuto částku je s ohledem na závěr o paritě dělit 2, což činí 1 659 185 Kč. Čistý podíl žalované (navýšený o vnosy) činí 2 260 815 Kč, žalobce 1 659 185 Kč. Částka představující čistý podíl žalobce se shoduje s rozdílem hodnoty do výlučného vlastnictví žalované přikázaných nemovitostí ponížené o její podíl (3 920 000 Kč – 2 260 815 = 1 659 185 Kč). Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu 1 659 815 Kč.

30. Protože nebyly splněny podmínky, aby byl odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně potvrzen nebo zrušen, přičemž skutkový stav věci byl zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst. 2 (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1) o. s. ř., neboť nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že procesní úspěch účastníků nebyl obdobný.

32. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobce je povinen zaplatit státu na něj připadající část nákladů na znalecký posudek ve výši 4 068,22 Kč.

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., protože konkrétní okolnosti posuzované věci, spočívající ve výši adjudikované částky, odůvodňují prodloužení pariční lhůty na 2 měsíce od právní moci rozsudku, vůči čemuž ostatně účastníci ani nebrojili; vyjma náhrady nákladů státu, kde důvody pro prodloužení pariční lhůty shledány nebyly.

Poučení