58 Co 379/2021- 632

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a o zaplacení [částka] k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 127/2012 – 515 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (výrok III.) se mění tak, že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) se mění tak, že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (výrok V.) se mění tak, že jejich výše činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobkyni zavázal zaplatit České republice na účet soudu I. stupně na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu I. stupně na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Takto rozhodl v řízení, v něž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ceny za provedení díla ve výši [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka] s tvrzením, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo na základě objednávek žalovaného [číslo] a [číslo] ze dne [datum] na dopravu a montáž izolačního systému spodní stavby rodinného domu v obci [obec] (II. a III. etapa). Žalobkyně vyúčtovala cenu díla fakturou [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka], žalovaný převzal fakturu dne [datum] a tuto se zavázal zaplatit do 15 dnů. Žalovaný odmítl uhradit cenu díla do doby odstranění tvrzených vad díla. Tyto však nebyly žalobkyní uznány. Žalobkyně rovněž žádala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] z důvodu prodlení žalovaného s úhradou ceny díla.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítl, že smluvní vztah je nutno podřadit pod režim spotřebitelských smluv (§ 51a a násl. a § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“). Za II. a III. etapu (instalace svislé části hydroizolace) žalobkyně vyúčtovala žalovanému [částka], dílo však nedokončila. Izolační fólie nebyla nanesena na objekt v dostatečné kvalitě, v důsledku čehož došlo okamžitě ([datum]) k zatečení srážkové vody do prostoru mezi hydroizolaci a zeď domu. Žalovaný vadu díla žalobkyni oznámil telefonicky i dopisem ze dne [datum], žalobkyně vady díla odmítla odstranit, žalovaný tak od smlouvy o dílo odstoupil. Pokud jde o uplatněný nárok z titulu smluvní pokuty, pak tato nebyla řádně sjednána, text se objevil až v zápise o předání díla, drobnopisem jako jednostranné prohlášení žalobkyně.

4. Ve věci samé bylo rozhodnuto rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 127/2012-367, Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 182/2020-428 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; vyložil, že bude na soudu I. stupně, aby se zabýval tím, zda žalovaný uplatnil vady díla řádně a v této souvislosti postavil najisto, zda dílo vykazovalo vady. Dále aby posoudil ujednání o smluvní pokutě z hlediska její určitosti a přiměřenosti a neopomněl se vypořádat i se vznesenou námitkou započtení.

5. Soud I. stupně po doplnění dokazování zjistil následující skutkový stav věci. Účastníci se dohodli na zhotovení spodní a svislé části hydroizolace fólií SIKAPLAN WP [číslo] stavby rodinného domu [obec], [ulice a číslo] Cena díla činila za zhotovení hydroizolace izolační fólií SIKAPLAN WP [číslo] (tloušťka 1,5 mm) s montáží a dopravou 222 Kč/m2 bez DPH, za položení geotextilie 300g s montáží a dopravou 25 Kč/m2 bez DPH a za detail prostupu vody, odpadu za měrnou jednotku s montáží a dopravou 150 Kč/ks bez DPH. [ulice] část hydroizolace byla položena a zaplacena, svislá část hydroizolace byla zhotovena [datum], dne [datum] došlo k zatečení desítek litrů vody mezi hydroizolaci a zeď domu na jedné straně domu. Stavba nebyla v celém rozsahu zakryta vodotěsnou plachtou, zakryté byly pouze stavební otvory. Žalovaný reklamoval provedení hydroizolace dne [datum], žalobkyně reklamaci odmítla. Ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo na spodní části objednávek - zakázkových listů, malým písmem s chybnou textací. Z předložené fotodokumentace se podává, že přesah hydroizolace na strop činil méně než 50 cm, použitý tmel zakončení hydroizolace nepřilepil a byly patrné drobné netěsnosti svárů. Soud I. stupně provedl důkaz znaleckým posudkem [číslo] 2012 ze dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., předloženým žalovaným, z jehož závěru se podává, že byla provedena hydroizolace, aniž byl objekt zajištěn proti srážkové vodě a ke dni [datum] stále není zajištěn. Není proveden ani drenážní systém objektu. Znalec konstatoval rizikové provedení hydroizolace v rozích (bez zesílení a zesilovacích tvarovek), svislé provedení je předčasné. Současný stav objektu je vodotěsná izolace nádrže (bazén), do které teče srážková voda. Z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] (správně [právnická osoba], pozn. odvolacího soudu) [číslo] se podává, že ke dni [datum] byla hydroizolační fólie na několika místech žalovaným proříznuta, aby došlo k vypuštění srážkové vody, řezy byly přelepeny stříbrnou páskou. Dodavatel fólie, [právnická osoba] (kterou znalecký ústav oslovil), sdělil, že její fólii,,není potřeba opracovávat zesilovacími tvarovkami, je nearmovaná a homogenní“. Hydroizolační fólie,,byla provedena správně“, bylo však třeba zajistit objekt proti zatékání srážkovou vodou a proti mechanickému poškození. Chybou bylo ponechání hydroizolace bez dalšího zakrytí po její instalaci, když fólie není UV stabilní a vystavením UV záření se významně zkracuje její životnost.

6. Soud I. stupně posoudil vztahy mezi účastníky dle ust. § 631 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,obč. zák.“). Uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, předmětem které bylo zhotovení hydroizolace stavby rodinného domu [obec] [ulice] cena díla byla sjednána podle skutečně zaizolované plochy. Tuto cenu žalovaný akceptoval. Zhotovitel (žalobkyně) má právo na zaplacení ceny díla i v případě, že objednatel (žalovaný) dílo převzal a dílo je vadné, neboť v takovém případě může uplatnit právo z odpovědnosti za vady ve smyslu § 645 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný svislou etapu hydroizolace převzal dne [datum], žalobkyni jako zhotoviteli tak vzniklo dne [datum] právo na zaplacení sjednané ceny. Vadou zhotovené hydroizolace byla netěsnost tmelu v zatažení před horní okraj, když,,zřejmě“ v jednom místě propustila dešťovou vodu mezi vnější stranu obvodové zdi a hydroizolaci. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný řádně vady díla nevytknul a jeho nárok domáhat se práv z vadného plnění se podle ust. § 583 obč. zák. prekludoval.

7. Ujednání o smluvní pokutě (§ 544 obč. zák.) shledal neplatným jednak pro neurčitost jejího sjednání (není uvedeno pro jaké porušení smluvní povinnosti byla smluvní pokuta sjednána, mohlo jít o povinnost,,zpřístupnění stavby ?, placení ?“) a jednak pro její výši, neboť ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005). Smlouvu o dílo je nutno podřadit pod režim spotřebitelských smluv podle ust. § 51a a násl. obč. zák. Právo na odstoupení od smlouvy podle ust. § 53 odst. 7 obč. zák. však žalovanému nenáleží, a to podle ust. § 53 odst. 8 obč. zák. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“) o náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání s tím, že brojí proti výrokům II., III., IV. a V. s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Pokud jde o ujednání o smluvní pokutě, pak soud I. stupně omezil své posouzení izolovaně pouze na část textu, ve kterém byla smluvní pokuta sjednána, a nezahrnul do svého hodnocení předcházející část textu, ze kterého je zajišťovaná povinnost jednoznačně patrná. Konkrétně pak posuzoval pouze větu:„ Za každý den z prodlení zhotovitel účtuje smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky.“ Opomněl však zahrnout právě předcházející větu, ve které se pojednává o právu zhotovitele na úhradu ceny díla, je tak zcela jednoznačné, že předmětem zajištění je právě platební povinnost objednatele. Tento závěr je i logický, neboť v době podpisu zápisu o předání a převzetí díla, jehož součástí je i výše uvedený text, jsou již všechny povinnosti objednatele ze smlouvy o dílo (zpravidla) splněny, vyjma povinnosti uhradit cenu díla, popř. doplatek ceny díla. Tuto povinnost přitom žalovaný po dobu již více než 9 let nesplnil. Žalobkyni není zřejmé, jak může prvostupňový soud uvažovat o tom, že by zajištěnou povinností mohla být povinnost objednatele zpřístupnit místo provádění díla, tj.„ zpřístupnění stavby“, když byla předmětná smluvní pokuta sjednána až v okamžiku předání díla. Odvolací soud rovněž nesdílí závěr soudu I. stupně o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro velikost písma (§ 39 obč. zák.) Odvolací soud již v předchozím rozhodnutí vyhodnotil, že zajištěnou povinností je povinnost žalovaného uhradit cenu díla v den dohodnuté splatnosti, neboť na rozdíl od soudu I. stupně vnímal celý text, a nikoli jen jeho izolovanou část. Pokud jde o výši sjednané pokuty, pak na jedné straně soud I. stupně správně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je obecně přijatelná smluvní pokuta sjednaná ve výši až 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení, na druhé straně pak konstatuje, že je sazba smluvní pokuty sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou nemravná, a proto neplatná. Sazba smluvní pokuty byla sjednána v souladu s uvedenými závěry Nejvyššího soudu. Prvostupňový soud v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nezohlednil skutečnost, že žalovaný v rámci své procesní obrany uplatnil vzájemný návrh na přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním vad díla a na náhradu škody způsobené vadami díla. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017 tak o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu mělo být rozhodnuto samostatně. Předchozí právní zástupkyně žalobkyně (JUDr. [jméno] [příjmení]) měla v době zastupování sídlo mimo územní obvod soudu I. stupně, proto v rámci náhrady nákladů řízení měla být žalobkyni přiznána náhrada za promeškaný čas strávený na cestě na 4 jednání konaná dne [datum], [datum], [datum] a [datum] v celkové výši [částka] (4 x jízda z [obec] do [obec]) a cestovné ve výši [částka] osobním automobilem tov. zn. Hyundai k jednání dne [datum] (vzdálenost 2 x 180 km, průměrná spotřeba 6,8 litru na 100 km, cena benzinu [částka], sazba [částka]). S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) změnil a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši určené soudem k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Konečně žádala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Rovněž žalovaný brojil proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výroku I., III. a V. s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e), g) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně nehodnotil účastnickou výpověď žalovaného, ač při jednání ze dne [datum] žalovaný ve své výpovědi podrobně popsal, jakým způsobem vytkl vady díla, bylo tak prokázáno, že žalovaný vytkl vady řádně a včas. Soud I. stupně měl vyložit, jak by měl žalovaný (spotřebitel) konkretizovat vadu díla, aby byla zhotoviteli – profesionálovi srozumitelná. Soud I. stupně poskytl nepřiměřenou ochranu podnikateli místo spotřebiteli, když vadu díla uplatněnou žalovaným označil za„ nedostatečně konkretizovanou“. V této souvislosti prvostupňový soud pominul řadu důkazů, v e-mailu žalobkyně ze dne [datum] reaguje tak, že je jisté, že zcela přesně pochopila, co mínil žalovaný uplatněnou reklamací s tím, že jí nehodlá vyhovět, dále pominul výpověď žalovaného (byť z ní citoval), kdy zákon připouští i ústní reklamaci. Procesní vadu, jíž soud I. stupně zatížil své rozhodnutí, žalovaný spatřuje v bodě 23 odůvodnění rozsudku, kde soud nesouvisle a obecně rekapituluje provedené důkazy, vyjadřuje se k věrohodnosti svědků, nikoli k věrohodnosti účastníka/účastníků, nespecifikuje, které z navržených důkazů neprovedl, zčásti proto, že byly navrženy po koncentraci řízení, zčásti pro nadbytečnost. Nákladový výrok nemůže obstát, soud I. stupně přiznal žalovanému odměnu za 20 úkonů právní služby, přitom je nutno zohlednit jen úkony právní služby, které lze označit za účelné. Této kategorii neodpovídá řada písemných podání, která žalobkyně učinila, aniž by k tomu byla soudem vyzvána, tato podání nebyla pro vedení sporu nutná. Jde nejméně o 7 vyjádření ve věci, neboť za účelná vyjádření lze považovat jen vyjádření k odvolání, nikoli vyjádření činěná v průběhu řízení, neboť jejich obsah může být přednesen v rámci jednání, stejně jako různé repliky, dupliky a další. Z 20 přiznaných úkonů bylo účelně vynaloženo 13 úkonů právní služby. Předchozí právní zástupkyně žalobkyně (JUDr. [jméno] [příjmení]) nebyla plátce DPH, přesto za úkony, které učinila v řízení, jí byla přiznána odměna včetně DPH. Rovněž ani současný právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek prvostupňového soudu v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo jej změnil tak, že žaloba se zamítá a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

10. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného. Namítla, že předně odvolací soud neuložil soudu I. stupně, aby provedl důkaz výpovědí žalovaného. Tato výpověď byla navržena již dne [datum], tedy před koncentrací řízení, k jejímu provedení tak nelze ničeho namítat. Žalovaný v rámci své výpovědi uvedl údajný detailní popis domnělých vad díla, který měl telefonicky sdělit jednateli žalobkyně. Výpověď žalovaného není pravdivá, na tyto údajné vady žalovaný neupozornil ani znalce [jméno] [příjmení], ač znalecký posudek jmenovaného znalce sám předložil, tyto údajné vady neodhalil ani znalecký ústav, který zpracoval revizní znalecký posudek. Žalovaný v rámci své výpovědi popřel, že by byl seznámen s předtištěným textem zápisu o předání a převzetí díla, kde je obsaženo ujednání o smluvní pokutě, byť ve svém dřívějším podání uvedl, že text četl a dokonce v textu prováděl úpravy. Lze tak konstatovat nevěrohodnost účastnické výpovědi žalovaného. Je možno shrnout, že žalovaný řádně nevytkl vady, řádným způsobem neuplatnil právo z odpovědnosti za vady; tuto argumentaci lze vztáhnout i na objednatele v postavení spotřebitele. Pokud jde o odvolací námitku stran účelně vynaložených nákladů řízení, pak žalovaný zpochybňuje 7 úkonů právní služby, aniž by tyto konkretizoval. Nicméně každé vyjádření žalobkyně bylo reakcí na úkon žalovaného za účelem hájení jeho práv a oprávněných zájmů. Soud I. stupně naopak nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby – vyjádření ve věci ze dne [datum], právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

11. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 379/2021-564, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) potvrzen a v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) je změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že dílo bylo dne [datum] dokončeno, žalobkyní předáno a žalovaným převzato; vztahy mezi účastníky posoudil dle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný v postavení spotřebitele dostatečně určitě specifikoval, v čem se vada díla projevila a rovněž je zřejmé, jaké právo, resp. jaký konkrétní nárok v souvislosti s reklamovanou vadou zvolil. Lze tak učinit závěr o tom, že žalovaný řádně uplatnil právo z odpovědnosti za vady; po zhodnocení provedených důkazů (znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] a znalecký posudek [číslo] [rok] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.) odvolací soud uzavřel, že zhotovená hydroizolace vady díla nevykazovala. Žalovaný byl ze strany žalobkyně písemně výslovně upozorněn na nutnost připravenosti stavby, včetně toho, že ve spodní části suterénu z vnější strany pod úrovní základových pásů by měla být provedena trvale funkční a kapacitně vyhovující drenáž pro odvod srážkové a event. spodní vody; předně však v rámci objednávek II. a III. etapy díla (objednávka [číslo], [číslo]) byl žalovaný upozorněn na nutnost zajištění,,kvalitní stabilní podkladní a svrchní stavební konstrukce stavby“, žalovaný stvrdil svým podpisem na těchto objednávkách, že,,záruka v délce 24 měsíců se nevztahuje na případy, kdy na stavbě nebyla dodržena technologická kázeň nebo došlo objednatelem k nezajištění kvalitní stabilní podkladní a svrchní stavební konstrukce stavby“; s ohledem na toto zjištění se neuplatní ust. § 645 odst. 2 obč. zák., neboť žalovaný byl předem na nutnost zajištění (zakrytí) stavby před srážkovou vodou a vybudování drenáže pro odvod srážkové vody žalobkyní upozorněn. S ohledem na výše uvedené je důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení ceny díla za tzv. II. a III. etapu díla – realizace svislé hydroizolace v objektu objednatele ve výši [částka], včetně požadovaného příslušenství.

12. Pokud jde o ujednání o smluvní pokutě, pak žalobkyně dílo provedla ve dvou etapách, přičemž dne [datum] předložila žalovanému k podpisu zápis o předání a převzetí díla, který - kromě rozsahu provedeného díla - obsahoval i předtištěný text:„ dnem předání díla vzniká zhotoviteli nárok na fakturaci“ (…)„ v případě prodlení se zaplacením ceny díla je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky“. Odvolací soud shledal ujednání o smluvní pokutě dostatečně určitým. Dále dovodil, že text ujednání, jehož velikost písma byla stejná jako u objednávek,„ musel být nepochybně pro žalovaného čitelný“, resp. podle odvolacího soudu„ byl žalovaný s tímto textem seznámen, což stvrdil svým podpisem“. Výši smluvní pokuty neshledal nepřiměřenou a nedůvodnou shledal žalovaným uplatněnou námitku promlčení, žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty již žalobním návrhem doručeným soudu I. stupně dne [datum] (§ 101 odst. 1 obč. zák.).

13. V důsledku podaného dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 Cdo 2166/2022-616 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 379/2021-564 s výjimkou části výroku o věci samé, jíž by potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně [částka] s příslušenstvím, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl. Vyložil, že pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti podle ust. § 56 obč. zák. obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Uvedený zákaz se nepochybně vztahuje i na ujednání, jež si strany sjednaly v průběhu trvání smluvního vztahu nad rámec toho, co si dohodly v původně uzavřené smlouvě. Za situace, kdy ke sjednání povinnosti žalovaného k úhradě smluvní pokuty za prodlení s úhradou ceny díla došlo až v souvislosti s předáním díla způsobem, že dotyčné ujednání bylo formou předtištěného textu součástí zápisu o předání a převzetí díla, odvolací soud náležitě nevěnoval pozornost tomu, zda nejde o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (test přiměřenosti). Soudní dvůr Evropské unie (dále SDEU) vyložil v rozsudku ze dne [datum] ve věci [jméno] [jméno] proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C [číslo], že článek 3 odst. 1 směrnice 93/13 EHS musí být vykládán v tom smyslu, že pojem„ významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat na základě analýzy vnitrostátních právních předpisů, které by se použily v případě neexistence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Stejně tak by za tímto účelem mělo být přezkoumáno právní postavení, v jakém se daný spotřebitel nachází s ohledem na prostředky, které má podle vnitrostátních právních předpisů k dispozici pro zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí. Za účelem zodpovězení otázky, zda je způsobena nerovnováha„ v rozporu s požadavkem dobré víry“, je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Odvolací soud z výše uvedených závěrů nevycházel, právní posouzení uvedené právní otázky tak zůstalo neúplné a tudíž nesprávné.

14. Odvolací soud tak opětovně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 o. s. ř., vázán právním názorem dovolacího soudu, a to toliko v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a akcesorických výrocích (výrok III., IV. a V.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), zopakoval důkaz objednávkou žalovaného [číslo], [číslo], předávacím protokolem ze dne [datum] (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným.

15. Předmětem řízení tak zůstal toliko nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka].

16. Podle ust. § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných., jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně postupoval dle dosavadních právních předpisů, tedy podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku s ohledem na datum uzavření smlouvy o dílo (červenec 2012).

17. Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2). Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem - penále (odst. 3).

18. Podle ust. § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (odst. 2). Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (odst. 3).

19. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2).

20. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2). Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele (odst. 3).

21. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 961/2017 vyložil, že,,ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. byl do českého právního řádu implementován článek 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice 93/13“), podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Z toho plyne povinnost soudu vykládat i § 56 odst. 1 obč. zák. tak, aby bylo dosaženo cíle sledovaného jeho unijní předlohou, tj. aby byla spotřebitelům poskytována ochrana před nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách alespoň v rozsahu uvedenou směrnicí předvídaném. Jinak řečeno, povinnost vykládat vnitrostátní právo souladně se zněním směrnice 93/13 a jejím účelem (požadavek eurokonformního výkladu) je projevem jejího nepřímého účinku. Požadavek dobré víry ve smyslu generální klauzule obsažené v § 56 odst. 1 obč. zák. lze ztotožnit s požadavkem přiměřenosti, který nesmí založit v neprospěch spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran; nepřiměřenost tak nelze omezovat jen na rozpor s dobrými mravy (její interpretační význam je širší). Podle komentářové literatury je třeba požadavek dobré víry zkoumat jako požadavek přiměřenosti s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu ([příjmení], [jméno]. Občanský zákoník I. § 1 –459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 541 – 542). V praxi to znamená, že v první řadě je nutné posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran, půjde-li o značnou nerovnováhu, je třeba dále zkoumat k újmě jaké strany. Bude-li shledána nerovnováha k újmě spotřebitele, musí být dále zjištěno s ohledem na okolnosti konkrétního případu, zda jde o nerovnováhu přiměřenou či nepřiměřenou (např. je-li vyvážena jiným ujednáním pro spotřebitele výhodným)“.

22. Odvolací soud tak posuzoval opětovně ujednání o smluvní pokutě, resp. skutečnost, že ke sjednání povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu za prodlení s úhradou ceny díla došlo až v souvislosti s předáním díla způsobem, že dotyčné ujednání bylo formou předtištěného textu součástí zápisu o předání a převzetí díla; zabýval se tak tím, zda nejde o ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (test přiměřenosti), a dospěl ke kladnému závěru (viz níže).

23. Při odvolacím jednání sdělil účastníkům, že smluvní klauzule o smluvní pokutě v zápisu o předání a převzetí díla má zneužívající charakter (žalovaný nebyl s tímto ujednáním v době uzavření smlouvy seznámen, žalobkyně v postavení zhotovitele nebyla sankcionována v případě nesplnění jakékoliv smluvní povinnosti) a umožnil jim, aby se k ujednání o smluvní pokutě vyjádřili (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 530/2012).

24. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku, namítla, že žalovaný si byl ujednání o smluvní pokutě vědom, měl možnost případně vznést výhrady k protokolu o předání a převzetí díla a požadovat jeho změnu.

25. Žalovaný rovněž setrval na svém stanovisku, zdůraznil, že nevěděl předem o ujednání upravující smluvní pokutu, v této souvislosti poukázal na to, že žalobkyně odmítla před prvostupňovým soudem vypovídat jako účastník řízení, pokud by žalovaný předávací protokol nepodepsal, bylo mu sděleno, že bude izolace rozřezána.

26. Ujednání o smluvní pokutě v posuzovaném případě není ujednáním, které by bylo typickou součástí smlouvy o dílo, pokud je obsaženo až v zápisu o předání a převzetí díla. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že zhotovitel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele vtělil do zápisu o předání a převzetí díla, tato povinnost nebyla sjednána v rámci samotné smlouvy o dílo (písemná nabídka [číslo] zhotovitele a akceptace nabídky - objednávka II. a III. etapy izolace 61/2B, 27/2B neobsahuje jakoukoliv zmínku o smluvní pokutě), lze tak uzavřít, že žalovaný v postavení spotřebitele neměl možnost se s tímto ujednáním před uzavřením smlouvy o dílo seznámit, potud je nerozhodné, že mohl až následně po uzavření smlouvy a zhotovení díla,,rozpoznat obsah zápisu o předání a převzetí díla“, případně,,požadovat jeho obsahovou změnu“, jak namítla žalobkyně (č. l. 296, č. l. 384). Takto sjednaná povinnost hradit smluvní pokutu stíhá v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele (žalovaného), nikoli zhotovitele, kdy žádná jeho povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo sankcionována smluvní pokutou nebyla, absence takto sjednané povinnosti pro zhotovitele nebyla vyvážena jiným ujednáním pro spotřebitele výhodným, což zakládá nepřiměřenou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran. Pokud žalobkyně namítla, že nebyl dán důvod, aby v zápisu o předání a převzetí díla byla sjednána smluvní pokuta, která by sankcionovala žalobkyni, když svoji základní povinnost (zhotovení díla) žalobkyně splnila (č. l. 345), pak této námitce přisvědčit nelze, neboť i po předání díla žalobkyni stíhaly další povinnosti ve vztahu k objednateli vyplývající např. ze záruky či z odpovědnosti za vady díla apod. Lze tak uzavřít, že jde o ujednání představující významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Zhotovitel (žalobkyně) přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel (žalovaný) s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy.

27. Odvolací soud posuzoval vnitrostátní právní předpisy, které by se použily v případě neexistence dohody stran o smluvní pokutě, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele (žalovaného) smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy. Účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle ust. § 631 obč. zák., kdy její podstatnou náležitostí není ujednání o smluvní pokutě. Povinností objednatele bylo zaplatit cenu díla po jeho předání (resp. po jeho skončení) dle ust. § 634 odst. 2 obč. zák. Pokud byl žalovaný v prodlení se zaplacením ceny díla, vznikl žalobkyni v postavení zhotovitele nárok na zákonný úrok z prodlení dle vl. nařízení č. 33/2010 Sb., který byl ostatně žalobkyni přiznán rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 127/2012-515 ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 379/2021-564. Žalobkyni však nevznikl zákonný nárok na úhradu smluvní pokuty, ujednání o smluvní pokutě totiž vychází z dispozitivní úpravy § 544 odst. 1 obč. zák., je tak možno uzavřít, že ujednáním o smluvní pokutě v zápisu o předání a převzetí díla je právní postavení žalovaného, v postavení spotřebitele, zhoršeno.

28. Odvolací soud tak uzavřel, že v posuzovaném případě je ujednání o smluvní pokutě neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2013).

29. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 57,8%, neúspěšná v rozsahu 42,2%, má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,6%, které tvoří zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši [částka], soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a záloha na znalecký posudek ve výši [částka], odměna advokáta za 21 úkonů právní služby po [částka] dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]), 21 náhrad hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., náhrada za ztrátu času předchozí právní zástupkyně žalobkyně strávený na cestě na 4 jednání ve výši [částka] (40 půlhodin po [částka] dle ust. § 14 odst. 3 cit. vyhl. a cestovné ve výši [částka] (cesta [obec] – [obec a číslo] km, spotřeba 6,8 litru na 100 km, cena benzinu [částka] za litr, sazba [částka] osobním motorovým vozidlem (viz technický průkaz vozidla na č. l. 526) a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka], z čehož 15,6 % činí [částka]. Výše uvedené úkony právní služby odvolací soud považoval za účelně vynaložené, neboť veškerá výše uvedená vyjádření se týkala věci samé a reagovala na vyjádření žalovaného či provedené důkazy v té které fázi řízení. Námitka žalovaného, že předchozí právní zástupkyně žalobkyně nebyla plátcem DPH, není důvodná, neboť současný právní zástupce je povinen odvést částku odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu. Rovněž argumentace žalovaného, že o náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., není případná, podle citovaného rozhodnutí soud postupuje jen v případě zastavení řízení, konečně odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. s tím, že žalobkyně se vůči žalovanému chovala nemravně. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok doplatek ceny díla a sjednanou smluvní pokutu, žalovaný cenu díla ve sjednané době neuhradil, nelze tak považovat takové jednání za nemravné. Pokud jde o námitku žalobkyně stran nutnosti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu (§ 97 odst. 1 o. s. ř.), pak tato není opodstatněná, neboť vzájemný návrh nebyl žalovaným uplatněn, žalovaný vznesl toliko námitku započtení.

30. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení státu tvoří znalečné za znalecký posudek ve výši [částka], znalečné za účast znalce u jednání ve výši [částka], celkem [částka], kdy je nutno zohlednit, že již zaplacená záloha ve výši [částka] ([částka] zaplacená žalovaným, [částka] zaplacená žalobkyní tvoří její náklad řízení) byla zúčtována (č. l. 525), žalovaný je tak povinen nahradit státu toliko 57,8% z částky [částka], žalobkyně je povinna zaplatit 42,2% z částky [částka].

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) jako věcně správný dle ust. 219 o. s. ř. potvrdil, byť z jiného, než soudem I. stupně uvedeného, důvodu, ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.) jej změnil dle ust. § 221a o. s. ř. tak, že jejich výše činí [částka], jinak jej v tomto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV. a V.) jej změnil dle ust. 221a o. s. ř. pokud jde o jejich výši, jinak jej v těchto výrocích rovněž jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., v této fázi řízení byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 57,8%, neúspěšná v rozsahu 42,2%, má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,6% nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení tvoří odměna za 4 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] + [částka] po [částka] (odvolání ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalovaného ze dne [datum], účast u odvolacího jednání dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum]) a 1 úkon právní služby účast u odvolacího jednání dne [datum] ve výši [částka] z tarifní hodnoty [částka] dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) o. s. ř., 5 náhrad hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. a 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 137 odst. 3 písm. o. s. ř., celkem [částka], z čehož 15,6 % činí [částka].

Poučení