59 A 10/2024 – 70

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci navrhovatelky: Vojanovy sady, spol. s. r. o., IČO 45278237 sídlem U lužického semináře 43/17, 118 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Markem Bánským sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyni: Obec Zduchovice sídlem Zduchovice 55, 262 63 Kamýk nad Vltavou zastoupená advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu Zduchovice vydané usnesením Zastupitelstva obce Zduchovice ze dne 20. 2. 2023, č. 2023/02, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – změna č. 1 územního plánu Zduchovice vydaná usnesením Zastupitelstva obce Zduchovice ze dne 20. 2. 2023, č. 2023/02 – se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší ve vztahu k pozemkům p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO a XP, vše v k. ú. Zduchovice, ve výroku textové části v rozsahu, v němž byly ve vztahu k ploše ZL – Lesy stanoveny tyto regulativy: – a) v rámci přípustného využití ve třetí odrážce ke stavbám oplocení ve znění: „zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejm. před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení územního systému ekologické stability), přičemž musí jít výlučně o jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci z dřevěnými kůly nebo bradly do výšky max. 1,6 m“ a – b) v rámci nepřípustného využití v první (a jediné) odrážce ve znění: „stavby oplocení jiné než přípustné, především je nepřípustné oplocení sloužící pro oborní, farmový a podobný chov zvěře“.

II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Marka Bánského, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. 2023/02, vydalo změnu č. 1 územního plánu Zduchovice, která nabyla účinnosti dne 14. 3. 2023 (dále jen „napadené OOP“).

2. Předmětem napadeného OOP byla mj. změna podmínek pro využití plochy ZL – Lesy. Ve výroku textové části napadeného OOP bylo ve vztahu k ploše ZL stanoveno, že přípustné jsou stavby oplocení „zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejm. před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení územního systému ekologické stability), přičemž musí jít výlučně o jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci z dřevěnými kůly nebo bradly do výšky max. 1,6 m“. Dále zde bylo stanoveno, že nepřípustná je jakákoli stavba nebo činnost neuvedená v hlavním a přípustném využití, zejména skládky a veškeré „stavby oplocení jiné než přípustné, především je nepřípustné oplocení sloužící pro oborní, farmový a podobný chov zvěře“.

3. Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podaným dne 20. 2. 2024 domáhá zrušení napadeného OOP v rozsahu jeho výše citovaných částí (zvýrazněných kurzívou). Obsah návrhu 4. Navrhovatelka předně konstatuje, že je vlastníkem pozemků vyjmenovaných v I. výroku tohoto rozsudku nacházejících se v k. ú. Zduchovice a náležejících do plochy ZL – Lesy. Navrhovatelka je zároveň společností zaměřující se na harmonické lesní hospodaření, péči o zvěř, ochranu přírody v kulturní krajině a údržbu zámeckých zahrad. Na svých pozemcích měla zájem realizovat stavbu „oplocení obory – Jelení vyhlídka“, pročež v prosinci 2020 podala žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Předmětem zamýšlené stavby byl oborní chov jelenů směřující k udržitelnému hospodaření s lesní zvěří, včetně ochrany přírody blízkých stanovišť. Řízení o žádosti však bylo zastaveno z důvodu vydání územního opatření o stavební uzávěře pro stavby oplocení lesních ploch v nezastavitelném území odpůrkyně. Tato stavební uzávěra trvala do doby vydání napadeného OOP, které zcela zamezilo realizaci obory.

5. V průběhu pořizování napadeného OOP navrhovatelka podala námitky, kterým však bylo vyhověno jen minimálně a pro navrhovatelku nepříznivě. Odpůrkyně povolila jen jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci s dřevěnými kůly nebo bradly do výšky maximálně 1,6 metrů. Argumenty, které odpůrkyně uvedla na podporu přijaté regulace, však dle názoru navrhovatelky regulaci neopodstatňují. To oplocení, které je dle napadeného OOP přípustné, nadto navrhovatelce neumožňuje plnit její povinnosti dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lesích“) a dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), nehledě na to, zda dojde k realizaci obory, či nikoli. Ochranu zvěře a přírody totiž přijatá regulace dle názoru navrhovatelky významně ztěžuje. Na pozemcích navrhovatelky se pohybuje spárkatá zvěř, konkrétně jelen lesní, srnec obecný a daněk evropský. V případě srnčí a dančí zvěře je za účelem zabránění jejímu volnému pohybu užíváno oplocení o výšce 220 cm a v případě jelení zvěře dokonce oplocení o výšce 250 cm. Oplocení o výšce 160 cm je naproti tomu nedostatečné, neboť to je tato zvěř schopna snadno překonat. Přijatá regulace tedy umožní bezprizorní pohyb zvěře po pozemcích i turistických trasách. Přípustné oplocení (tzv. oplocenky) ani nezajistí ochranu rostlin před vysokou zvěří a na dotčených pozemcích bude postrádat jakýkoli efekt.

6. Odkaz odpůrkyně na § 32 odst. 8 lesního zákona, jímž regulaci podpořila, je dle mínění navrhovatelky zavádějící. Oplocení obory nemělo být činěno z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa. Lesní zákon připouští oplocení pro ochranu lesních porostů před zvěří. Nepřiléhavý je také argument, podle něhož by jiné než povolené oplocení vedlo k regulaci pohybu volné zvěře do koridorů, které by byly ve střetu s turistickými trasami (především s frekventovanou cestou k vyhlídce Na Altánku). Ostatně § 2 písm. j) zákona o myslivosti rozumí oborou druh honitby uzpůsobený tak, že zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Realizací obory na pozemcích navrhovatelky by tedy bylo zamezeno tomu, čeho se odpůrkyně obává, tj. volnému pohybu zvěře do koridorů ve střetu s turistickými trasami. Argument, podle něhož by zřízení obory omezilo průchodnost lesů směrem k vyhlídce Na Altánku, je pak dle názoru navrhovatelky vyloženě nepravdivý. Navrhovatelka totiž opakovaně deklarovala, že průchodnost krajiny bude zachována, a tuto skutečnost dokládala také orgánům ochrany životního prostředí, které ve svých závazných stanoviscích neshledaly omezení volného průchodu krajinou vlivem umístění oplocení. Odkazy na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 12/2017–43 a č. j. 5 As 412/2020–64, jimiž odpůrkyně svou argumentaci taktéž podpořila, nejsou dle mínění navrhovatelky přiléhavé.

7. Odpůrkyně argumentovala též ochranou lesních porostů před tzv. přezvěřením, welfare lesní zvěře a ochranou prvků územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“). Dle názoru navrhovatelky však své úvahy blíže nerozvedla a nepodložila, pročež je odůvodnění OOP nepřezkoumatelné. Prvky ÚSES jsou v napadeném OOP zmiňovány několikrát, aniž by bylo vysvětleno proč. Pokud by odpůrkyně výše uvedené aspekty skutečně vážila, musela by dospět k závěru, že oplocení nezakáže. V případě zřízení oborního chovu je chov zvěře regulován z hlediska lesního hospodářství i z hlediska myslivosti. Povinnost regulovat stavy zvěře přitom navrhovatelce plyne ze zákona o myslivosti. Pro navrhovatelku je jednodušší stavy zvěře regulovat za pomoci oplocení (obory). V důsledku přijaté regulace tedy naopak může dojít k tzv. přezvěření. Obdobné platí i ve vztahu k obávanému poškození lesních porostů a vegetace, neboť povolené oplocení nemůže zvěři zabránit ve volném pohybu a lesní hospodář nebude mít možnost lesní porost a vegetaci efektivně chránit. Navrhovatelka každopádně musí předcházet poškozování lesních porostů, vegetace a prvků ÚSES, přičemž přijatá regulace její povinnosti ztěžuje.

8. Navrhovatelka dále vyjadřuje přesvědčení, že napadené OOP je v části navržené ke zrušení příliš podrobné a obsahuje podrobnosti příslušející regulačnímu plánu. Poukazuje také na to, že ve věci stavby oplocení obory byla vydána stanoviska Městského úřadu Příbram ze dne 12. 4. 2021 a Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 7. 12. 2020 se závěrem, že nedojde k neúměrnému omezení či ohrožení lesa. Za absurdní pak navrhovatelka označuje to, že odpůrkyně dovozovala, že tyto orgány neposoudily záměr z hlediska ochrany přírody a krajiny důsledně. Argumentovala–li odpůrkyně také závěrem místního referenda týkajícího se obory, pak opomenula, že neopodstatňoval vyloučení oborního a farmového chovu ani vyloučení oplocení, neboť se těchto otázek nedotýkal.

9. Napadené OOP navíc omezuje vlastnická práva navrhovatelky a není přiměřené. Cíl chránit přírodu a krajinu není napadené OOP vůbec schopno naplnit. Přijatá regulace není způsobilá zamezit přezvěření ani poškození lesní vegetace, neboť oplocení výšky 1,6 metrů nezabrání pohybu vysoké zvěře a neumožní navrhovatelce regulovat stavy z hlediska myslivosti (naopak tuto povinnost ztěžuje). Odpůrkyně nadto ani nezkoumala, zda k dosažení cíle zvolila legitimní a nejšetrnější prostředek. V tomto ohledu je napadené OOP nepřezkoumatelné. Ve vztahu ke kritériu potřebnosti pak navrhovatelka namítá, že odpůrkyně nerozvedla svou úvahu ohledně vážení vlastnických práv adresátů. Dle názoru navrhovatelky jsou její vlastnická práva napadeným OOP omezena téměř absolutně, neboť na svých pozemcích nebude schopna realizovat ani to, k čemu jsou určeny. Navrhovatelka má pečovat o ochranu přírody, krajiny a zvěře. Vybudování obory sledovalo veřejný zájem na udržitelném hospodaření s lesní zvěří, včetně ochrany přírodě blízkých stanovišť. Proto se navrhovatelce jeví jako v právním státě naprosto nepřípustné, aby její práva byla omezována na základě libovůle pořizovatele opatření obecné povahy. Zbudování obory by neomezilo průchodnost lesů ani nepoškodilo přírodu a krajinu. Veřejný zájem na bránění navrhovatelce ve výkonu jejích práv tedy neexistoval. Relevantní úvaha v napadeném OOP dle názoru navrhovatelky absentuje.

10. Závěrem navrhovatelka konstatuje, že napadené OOP je v rozporu s hmotným právem, neboť jí brání v dodržování § 32 odst. 1, 5 a 7 lesního zákona a v dodržování zákona o myslivosti, a je též neproporcionální, jelikož bez legitimního důvodu omezuje vlastnická práva svých adresátů. Vyjádření odpůrkyně 11. Odpůrkyně s návrhem nesouhlasí a navrhuje, aby jej soud zamítl s tím, že odpůrkyni jakožto malé obci přizná právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém vyjádření předně poukazuje na zprávu veřejného ochránce práv o šetření z vlastní iniciativy ve věci přístupnosti mysliveckých obor pro veřejnost sp. zn. 3770/2020/VOP/MPO, v níž bylo poukázáno na postup odpůrkyně, která nechala své občany v referendu hlasovat o tom, zda realizaci obory umožnit, či nikoli. Vyjadřuje přitom přesvědčení, že veřejný ochránce práv vnímá její postup jako přípustný i vhodný z hlediska realizace práva na samosprávu. Dále odpůrkyně uvádí, že pozemky navrhovatelky zasahují do řady cenných lokalit, včetně vyhlídky Na Altánku, a že Zásady územního rozvoje Středočeského kraje vymezují v lokalitě nadregionální biokoridor XQ. V územním plánu odpůrkyně je lokalita v souladu se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje vymezena jako XR Na Altánku. Odpůrkyně cituje z části odůvodnění napadeného OOP týkající se XR jakožto prvku ÚSES a dodává, že nechápe, jak může navrhovatelka ve vztahu k vymezení ÚSES tvrdit, že je napadené OOP nepřezkoumatelné a že v odůvodnění bez vysvětlení zmiňuje prvky ÚSES.

12. Napadeným OOP dle mínění odpůrkyně nedošlo k zásahu do vlastnického práva, neboť regulace v něm obsažená je pouze zpřesněním a zmírněním dosavadní přísné úpravy. Před vydáním napadeného OOP byla v dotčené lokalitě zakázána jakákoli výstavba kromě pozemních komunikací a staveb technického vybavení. Závazná stanoviska Městského úřadu Příbram a Krajského úřadu Středočeského kraje byla tudíž dle názoru odpůrkyně nezákonná, neboť nebyla řádně zdůvodněna a nezohledňovala regulaci dle územního plánu odpůrkyně ani požadavky stanovené v § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „stavební zákon“). Tomu, že záměr realizace obory nebyl v souladu s územním plánem odpůrkyně, nasvědčuje i původní znění návrhu změny č. 1, podle něhož se měla do územního plánu doplnit regulace umožňující realizaci obory, a to funkční plocha LSO – Lesní obora. Toho, že územní plán odpůrkyně před vydáním napadeného OOP neumožňoval výstavbu oplocení, si navrhovatelka byla vědoma. Napadené OOP její postavení nemění.

13. Odpůrkyně nerozumí tomu, proč se navrhovatelka domnívá, že má právo stavět oplocení (s parametry oborního oplocení) bránící volnému pohybu zvěře. Cílem napadeného OOP je zabránit stavbě takového oplocení, a to při zohlednění § 32 odst. 8 lesního zákona. Parametry tzv. oplocenky, jejíž stavbu napadené OOP umožňuje, je třeba vztáhnout k hlavnímu druhu zvěře, jemuž má zabránit v pronikání do oplocené plochy. Pro srnčí zvěř, která je v lokalitě hlavním druhem zvěře, se přitom uvádí výška 160 cm. Text, na který odkazuje navrhovatelka a který se týká výšky oplocení, souvisí s oplocením obor. Navrhovatelka tedy patrně nepochopila cíl regulace. Napadené OOP nereguluje oplocení obor, ale pouze klasických oplocenek (v souladu s lesním zákonem a názorem dotčeného orgánu). Navrhovatelka se také mýlí, pokud tvrdí, že územní plán nesmí regulovat oplocení (v tomto ohledu odpůrkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018–39).

14. Ve vztahu k tvrzení navrhovatelky, že hodlala zajistit přístup veřejnosti do obory a nijak jej neomezovat, odpůrkyně odkazuje na odůvodnění napadeného OOP, v němž řešila střet práva myslivosti a práva na volný vstup do krajiny a lesa. V odůvodnění je mj. uvedeno, že odpůrkyně nemá zájem na oplocení souvislých ploch v lesích, avšak zachovává možnost oplocovat kupříkladu lesní školky a porosty určené ke zmlazení lesa. Umožnění oborního oplocení by vedlo k regulaci pohybu zvěře do koridorů, které jsou ve střetu s turistickými trasami, především s frekventovanou cestou k vyhlídce Na Altánku (Solenická podkova, Zduchovické skály). Z odůvodnění napadeného OOP je dle názoru odpůrkyně zřejmé, proč byla veřejná přístupnost lesa chápána jako důležitý zájem v území. Odpůrkyně se snažila předejít negativním příkladům z praxe, které vedly k omezování vstupu veřejnosti do obor. I veřejný ochránce práv přitom dle mínění odpůrkyně chápe, že omezování vstupu do lesa zřízením obory je značným problémem. Pokud bude zvěř omezena tím, že bude „uvězněna“ v menším prostoru, bude logicky častěji docházet k setkání zvěře s lidmi.

15. Odpůrkyně dále poukazuje na úpravu doplňkových regulativů – plochy ÚSES – krajinnou zónu s extenzivním využíváním obsaženou v jejím územním plánu, která dle jejího názoru brání realizaci obory v lokalitě s prvky XQ a XR, a připomíná, že vytváření ÚSES je veřejným zájmem. Přezvěření lesa i cílené omezování volného pohybu zvěře a donucení vysoké zvěře žít na malém prostoru naproti tomu představuje závažný problém, na který poukazuje i odborná literatura. Odpůrkyně je přesvědčena o tom, že přezvěření nebo omezení volného pohybu zvířat je i přes různé snahy (i dobrých hospodářů) velkým problémem spojeným s oborním chovem vysoké zvěře. Neexistuje přitom žádná jiná jistota, než regulace prostřednictvím územního plánu nepovolujícího vznik obory, že bude lokalita před přezvěřením způsobeným nevhodným oborním chovem ochráněna. Odpůrkyně si je vědoma toho, že k přezvěření může dojít i bez obory, avšak nehodlá neúměrně zvyšovat riziko. Lokalita, v níž by dle představ navrhovatelky měla vzniknout obora, se nachází v XQ, je zde vymezeno regionální biocentrum a jde o lokalitu cennou pro rekreaci. Proto je v zájmu ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, aby zde nedocházelo k intenzivnímu obornímu chovu jelenů, který přírodu poškozuje více než zvěř, která může volně procházet krajinou. Odpůrkyně nemá za to, že by odůvodnění napadeného OOP bylo v tomto ohledu nejasné, nekonkrétní či nedostatečné. Poukazuje též na problémy, které se vyskytly v oborách Bulhary a Klentnice.

16. Ve vztahu k referendu odpůrkyně cituje z odůvodnění napadeného OOP, kde mj. uvedla, že výsledek referenda byl prvním důvodem pro přijetí sporné regulace, avšak nejednalo se o jediný důvod (příčinu). Replika navrhovatelky 17. V replice navrhovatelka konstatuje, že právo na samosprávu musí být v rovnováze se zájmy občanů obce a vlastníků pozemků, jejichž nakládání se soukromým vlastnictvím nelze bezdůvodně omezit. Z grafických příloh týkajících se prvků ÚSES, které odpůrkyně začlenila do svého vyjádření, ani z citací Zásad územního rozvoje Středočeského kraje dle mínění navrhovatelky neplyne souvislost s napadeným OOP. Samotná existence biocenter a biokoridorů nevylučuje umístění obory a neopodstatňuje regulaci výšky oplocení. Předchozí územní plán odpůrkyně dle názoru navrhovatelky nevylučoval umístění oplocení v dotčeném území a odpůrkyně dokonce zvažovala výslovné začlenění regulace obory do územního plánu. Nakonec odpůrkyně přijala regulaci, která „paradoxně ochranu lesních porostů před zvěří vysloveně znemožňuje“. Odpůrkyně argumentuje prvky ÚSES tam, kde je to v její prospěch, avšak nedokáže přesvědčivě vysvětlit, proč je regulace ve prospěch těchto prvků. S tím, že by územní plán před vydáním napadeného OOP paušálně vylučoval možnost umístění oplocení, navrhovatelka nesouhlasí. Záměry uvedené v § 18 odst. 5 stavebního zákona musí územně plánovací regulace výslovně vyloučit. Pokud by územní plán odpůrkyně skutečně vylučoval oplocení a oboru, nebylo by nutné vydávat napadené OOP.

18. Navrhovatelka by napadené OOP musela napadnout i tehdy, pokud by nezamýšlela zřízení obory na svých pozemcích, neboť regulace týkající se přípustného oplocení je absolutně nesouladná s realitou plnění povinností lesního hospodáře a s realitou plnění povinností dle zákona o myslivosti. V dotčeném území se totiž nepohybuje pouze srnčí zvěř, ale i jelen lesní, daněk skvrnitý a muflon evropský (k tomu navrhovatelka odkazuje na odborné vyjádření Ing. Jana Cukora, Ph.D., ze dne 16. 1. 2023). Že jelen lesní, daněk skvrnitý a muflon evropský hravě překonají oplocení o výšce 160 cm, považuje navrhovatelka za notorietu v oboru myslivectví. Z metodiky prof. Ing. Oldřicha Mauera, DrSc., pak plyne, že oplocenky nemají být postaveny jen podle hlavní zvěře, jak tvrdí odpůrkyně, nýbrž tak, aby bránily v jejím překonání veškeré zvěři, která by mohla spásat vegetaci. Normovaná výška oplocení je dle navrhovatelky u srnčí zvěře min. 1,6 metrů, u mufloní zvěře min. 1,8 metrů, u dančí zvěře min. 2 metry a u jelení zvěře min. 2,2 metrů. Navrhovatelka cituje § 32 odst. 1, 5 a 8 lesního zákona a zdůrazňuje, že předmětem jejího návrhu je to, zda má odpůrkyně legitimní důvod zakázat umístění obory. Druhou otázkou je pak regulace výšky oplocení, která v tomto případě znemožňuje plnění zákonných povinností lesního hospodáře. Z napadeného OOP dle názoru navrhovatelky neplyne, proč odpůrkyně přistoupila i k normování výšky oplocení.

19. Co se přístupu veřejnosti do obory týče, navrhovatelka vždy deklarovala, že ten bude umožněn. Dokonce připravila i mapu vchodů do obory, kterou rozeslala občanům obce. Rovněž deklarovala, že zajistí průchodnost známých turistických tras. Navrhovatelka již v roce 2015 reflektovala připomínky odpůrkyně, aby připustila přístup veřejnosti do obory. Odpůrkyně se proto nemůže zaštiťovat paušální obavou z toho, že by hypoteticky mohlo docházet k zamezení přístupu do obory. K odkazům na stanovisko veřejného ochránce práv navrhovatelka uvádí, že ten není zákonodárcem a nevytváří prameny práva. Ze stanoviska veřejného ochránce práv nadto plyne, že uznání obory automaticky neznamená zákaz vstupu na honební pozemky s oborou.

20. Odpůrkyně se dle názoru navrhovatelky nevypořádává s tím, že napadené OOP nepřípustně reguluje výšku oplocení v dotčeném území. Bylo–li záměrem odpůrkyně chránit lesní porosty, pak neměla volit tu regulaci výšky, jakou zvolila. V tomto ohledu navrhovatelka cituje z odborného vyjádření Ing. Jana Cukora, Ph.D., a konstatuje, že možnost kontrolovat počty zvěře a její pohyb formou oborního chovu by byla pro ochranu lesních porostů prospěšná. Smyslem oborního chovu je blaho zvěře, jejíž počty musí být i v oboře regulovány a jejíž přemnožení tedy nehrozí. Duplika odpůrkyně 21. Odpůrkyně setrvává na názoru, že oborní chov znamená pro lesní porost, zejména pro jeho bylinné a keřové patro, ohrožení. Že k tomuto jevu dle tvrzení navrhovatelky v její oboře nedojde, přitom je irelevantní. Stejné povinnosti jako navrhovatelka měli i jiní vlastníci, kteří jejich neplněním způsobili zničení lesních porostů a někde i vyhubení určitých druhů fauny. Úkolem územního plánování je takovým škodám na přírodě a krajině předcházet. Obavy z poškození prvků ÚSES, přírody a krajiny nebyly liché a odůvodňovaly přijatou regulaci. Výška plotu 1,6 metrů je dle názoru odpůrkyně přiměřená a odpovídá požadavkům lesního zákona a péče o les. Jedná se o zcela standardní výšku pro ochranu porostů před zvěří a pro lesní školky. Že takovou regulaci lze začlenit do územního plánu, který není pořizován s prvky regulačního plánu, plyne dle názoru odpůrkyně z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2023, č. j. 43 A 104/2022–104, v němž soud akceptoval regulaci výšky oplocení v územním plánu. Sama navrhovatelka nadto používá na svých pozemcích oplocenky výšky 1,6 metrů, což odpůrkyně dokládá fotografiemi. Obora dle názoru odpůrkyně brání také prostupnosti území a vede k nežádoucí fragmentaci krajiny, které se odpůrkyně snažila předcházet. Navrhovatelka dlouhou dobu věděla, že proti realizaci oplocení je dán silný odpor, jenž vyústil v referendum, v rámci něhož většina hlasujících nesouhlasila s tím, aby zastupitelstvo odpůrkyně podniklo veškerá zákonná opatření pro povolení výstavby oplocení lesních ploch za účelem vzniku oborního chovu jelena evropského, a to za podmínky zajištění celoročního přístupu občanů do obory po stávajících cestách, včetně zajištění celoročního turistického přístupu na vyhlídku Na Altánku. Názor občanů přitom byl pro odpůrkyni významný. Odpůrkyně využila své právo na samosprávu a rozhodně absolutně či dramaticky neomezila vlastnické právo navrhovatelky. Na vznik obory navrhovatelka neměla právní nárok. Před přijetím napadeného OOP měla navrhovatelka les bez obory a má jej i nyní. Ponechání přírody a krajiny v nynějším stavu je dle názoru odpůrkyně nejlepší možnou cestou ochrany veřejného zájmu. Prostřednictvím přijaté regulace je nadto chráněn i krajinný ráz (k tomu odpůrkyně obsáhle cituje z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2023, č. j. 43 A 20/2021–68). Podstatný obsah správního spisu 22. Zastupitelstvo odpůrkyně rozhodlo usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. 2017/7, o pořízení změny územního plánu, která měla (kromě jiného) zahrnout pozemky navrhovatelky (a jiných spoluvlastníků či vlastníků) do nové plochy LSO umožňující hospodaření na lesním půdním fondu, oborní chov zvěře a výstavbu doplňkových hospodářských objektů k obornímu chovu.

23. Usnesením ze dne 4. 5. 2018, č. 2018/03, zastupitelstvo odpůrkyně částečně revokovalo své usnesení č. 2017/7 a rozhodlo o pořízení změny č. 1 územního plánu zkráceným postupem dle § 55a stavebního zákona a o jejím obsahu s tím, že v lokalitách 6a, 6b a 6c mělo dojít ke změně ze stávající plochy lesní (ZL) na nově definovanou plochu lesní obory (LSO).

24. První návrh změny č. 1 územního plánu byl dokončen v září 2018 a bylo v něm navrženo vymezení nové funkční plochy LSO – Lesní obora s hlavním využitím pro hospodaření na lesním půdním fondu a pro oborní chov zvěře s doplňkovou rekreační funkcí lesa. Tento návrh byl veřejně projednán dne 24. 1. 2019. Dne 25. 2. 2019 se konalo jednání zaměřené specificky na problematiku navrhované plochy lesní obory.

25. Druhý návrh změny č. 1 územního plánu byl dokončen v květnu 2020 a jeho obsahem bylo nadále mj. vymezení nové funkční plochy LSO – Lesní obora.

26. Ze srovnávacího textu k návrhu změny č. 1 z května 2020, jakož i ze samotného návrhu změny č. 1 plyne, že tímto návrhem mělo zůstat nedotčeno stávající vymezení funkční plochy ZL – Lesy, jejíž hlavní využití bylo „pro hospodaření na lesním půdním fondu (na základě lesního hospodářského plánu). Doplňkovou funkcí je rekreační funkce lesa.“ Přípustné využití bylo vymezeno „pro stávající stavby, realizace staveb pozemních komunikací a staveb technického vybavení“ a nepřípustné využití „pro jakoukoli výstavbu a pro skládky“. Nová funkční plocha (plocha s rozdílným způsobem využití) LSO – Lesní obora byla vymezena takto: „Hlavní využití je pro hospodaření na lesním půdním fondu (na základě lesního hospodářského plánu). Doplňkovou funkcí je rekreační funkce lesa. Přípustné využití je pro stávající stavby, realizace staveb dopravní a technické infrastruktury a pro stavby zajišťující nezbytný provoz a údržbu obory, včetně zřízení oplocení obory a obnovy vyhlídkového altánu. Nepřípustné využití je pro skládky a pro jinou výstavbu kromě výše zmíněných staveb. Podmínky prostorového uspořádání a základní podmínky ochrany krajinného rázu: – oplocení do výšky 2,5 m přírodě blízkým oplocením – budou použity kari sítě o velikosti ok 15 x 15 cm umožňující průchod pozemních malých a středně velkých obratlovců – oplocení bude upraveno tak, aby nedošlo ke zranění zvěře a drobných živočichů, případně opatřeno takovými ochrannými prvky, které zranění zabrání – oplocení minimálně 3 m od hranice pozemku (zajištění manipulačního prostoru na vnější straně plotu k jeho výstavbě a opravám) – etáže cílových dřevin budou v době 10 let po zajištění kultur ochráněny proti okusu a loupání – při styku oplocení obory a vodoteče zachovat její prostupnost – zajištění průchodu turistů a průjezdu cyklistů na veřejných polních a lesních cestách a účelových komunikacích“. V rámci doplňkových regulativů pro plochy ÚSES – krajinnou zónu s extenzivním využíváním bylo dále navrženo doplnění přípustného využití těchto ploch pro „oborní chov zvěře (za podmínky zajištění průchodnosti ÚSES vhodným oplocením, viz výše podmínky plochy LSO)“.

27. Dne 23. 6. 2020 hlasovalo zastupitelstvo odpůrkyně o vydání změny č. 1 územního plánu. Pro její vydání hlasovali 3 zastupitelé, proti vydání hlasovali 3 zastupitelé a 1 zastupitel se hlasování zdržel, pročež nebylo přijato žádné usnesení. Problematickou zůstávala regulace lesní obory.

28. Ze správního spisu dále vyplývá, že dne 12. 5. 2021 rozhodlo zastupitelstvo odpůrkyně usnesením č. 2021/5 o vydání územního opatření o stavební uzávěře pro stavby oplocení lesních ploch v nezastavitelném území obce a dne 3. 8. 2021 rozhodlo zastupitelstvo odpůrkyně usnesením č. 2021/7 o vyhlášení místního referenda ve dnech 8. a 9. 10. 2021 z důvodu vzniku „patové situace“ při hlasování o schválení změny č. 1 územního plánu. Výsledek hlasování v místním referendu byl vyhlášen dne 9. 10. 2021. Na otázku: „Souhlasíte s tím, aby zastupitelstvo obce Zduchovice podniklo v samostatné působnosti obce veškerá zákonná opatření pro povolení výstavby oplocení lesních ploch v katastrálním území obce Zduchovice, za účelem vzniku oborního chovu jelena evropského, a to za podmínky zajištění celoročního přístupu občanů do obory po stávajících komunikacích a lesních cestách vstupními branami, včetně zajištění celoročního turistického přístupu na vyhlídku ‚Na Altánku‘, okolo oplocení obory?“ odpověděla nadpoloviční většina všech oprávněných osob, jež se zúčastnily místního referenda, záporně. Při účasti 71,5 % oprávněných voličů byl výsledek místního referenda závazný.

29. Usnesením ze dne 20. 10. 2021, č. 2021/10, zastupitelstvo odpůrkyně vrátilo návrh změny č. 1 územního plánu pořizovateli s pokynem k úpravě, aby byly kompletně vypuštěny veškeré plochy s funkčním využitím LSO – Lesní obora a aby byly ve funkčním využití ploch ZL – Lesy uvedeny jako nepřípustné veškeré stavby oplocení s výjimkou staveb týkajících se zabezpečovacích prvků starých důlních děl.

30. Třetí návrh změny č. 1 územního plánu byl dokončen v únoru 2022. Ze srovnávacího textu s vyznačením změn oproti verzi z května 2020 i ze samotné textové části tohoto návrhu změny č. 1 plyne, že původně navrhovaná funkční plocha LSO – Lesní obora byla zcela vypuštěna. Do regulativů nepřípustného využití plochy ZL – Lesy bylo dodáno, že nepřípustné je též využití „pro veškeré stavby oplocení s výjimkou staveb týkajících se zabezpečovacích prvků starých důlních děl ve smyslu § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění“. Z doplňkových regulativů k plochám ÚSES – krajinné zóně s extenzivním využíváním byl vypuštěn text o přípustném využití těchto ploch pro oborní chov zvěře.

31. Dne 7. 4. 2022 se konalo opakované veřejné projednání návrhu změny č. 1 územního plánu, a to v rozsahu kompletního vypuštění ploch s funkčním využitím LSO – Lesní obora a úpravy nepřípustného využití plochy ZL – Lesy.

32. K návrhu z února 2022 vydal Městský úřad Příbram, odbor životního prostředí, jakožto orgán státní správy lesů stanovisko ze dne 13. 4. 2022, v němž vyslovil nesouhlas s úpravou nepřípustného využití plochy ZL – Lesy, přičemž poukázal na to, že § 20 a § 32 odst. 8 zákona o lesích upravuje umisťování oplocení v lese. Navrhovanou regulaci měl za odporující zákonu o lesích.

33. Navrhovatelka se opakovaného veřejného projednání zúčastnila a vůči návrhu změny č. 1 z února 2022 uplatnila dne 14. 4. 2022 námitky. V nich vyjádřila nesouhlas s vypuštěním ploch LSO – Lesní obora i s úpravou nepřípustného využití plochy ZL – Lesy. Poukazovala na to, že argumenty, které odpůrkyni vedly k těmto změnám (tj. především výsledek místního referenda a veřejný zájem na zajištění prostupnosti krajiny, celistvosti nezastavěné volné krajiny, zamezení nadřazení nežádoucích mimoprodukčních funkcí lesa oproti funkcím produkčním a na zamezení neoprávněného omezení vstupů do lesů či ohled na ochranu krajiny a prvků ÚSES), byly účelové, neférové a neopodstatněné. Své stanovisko v námitkách blíže zdůvodnila, přičemž také uvedla, že vyloučení oplocení lesa je nezákonné a v rozporu s lesním zákonem, který stavbu oplocení v určitém rozsahu povoluje. Námitkám navrhovatelky bylo částečně vyhověno, a proto došlo k úpravě regulativů plochy ZL – Lesy (viz níže).

34. Po opakovaném veřejném projednání došlo k úpravě návrhu změny č. 1 územního plánu. Nový návrh byl dokončen v prosinci 2022. Funkční plocha LSO – Lesní obora nadále zůstala vypuštěna a stejně tak zůstal vypuštěn i dříve navrhovaný text o přípustném využití ploch ÚSES pro oborní chov zvěře. Oproti návrhu z února 2022 došlo k úpravě přípustného využití plochy ZL – Lesy pro stavby oplocení. Došlo však i k dalším úpravám regulativů této plochy, a to nejen v přípustném, ale též v hlavním a nepřípustném využití. Nové regulativy měly zcela nahradit předchozí regulativy plochy ZL – Lesy dle územního plánu odpůrkyně před změnou č. 1 a zněly takto: „Hlavní využití je: – hospodaření v lese na základě lesního hospodářského plánu a ochrana lesa (zejm. obnova, ochrana, výchova nebo těžba lesních porostů a omezení vlivu škodlivých činitelů); – rekreace slučitelná s požadavky na ochranu lesa. Přípustné využití je: – stavby pozemních komunikací a stavby technického vybavení pro účely hospodaření v lese dle hlavního využití; – zabezpečovací prvky starých důlních děl ve smyslu § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění; – stavby oplocení zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejm. před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení územního systému ekologické stability), přičemž musí jít výlučně o jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci z dřevěnými kůly nebo bradly do výšky max. 1,6 m. Nepřípustné využití je: – jakákoliv stavba nebo činnost neuvedená v hlavním a přípustném využití, zejm. skládky a veškeré stavby oplocení jiné než přípustné, především je nepřípustné oplocení sloužící pro oborní, farmový a podobný chov zvěře.“ 35. O návrhu změny č. 1 územního plánu hlasovalo zastupitelstvo odpůrkyně na zasedání konaném dne 20. 2. 2023. Usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. 2023/02, rozhodlo o námitkách a současně vydalo napadené OOP, které nabylo účinnosti dne 14. 3. 2023.

36. Textová část výroku napadeného OOP zůstala v části týkající se regulativů plochy ZL – Lesy shodná s návrhem z prosince 2022 (viz citaci hlavního, přípustného a nepřípustného využití této plochy v bodě 34 tohoto rozsudku). Plocha LSO – Lesní obora nebyla vymezena.

37. Z předloženého správního spisu neplyne, že by byl návrh z prosince 2022 předmětem opakovaného veřejného projednání. Naopak z něj plyne, že v návaznosti na opakované veřejné projednání konané dne 7. 4. 2022, jehož předmětem byl návrh z února 2022, došlo k úpravě návrhu do podoby z prosince 2022, resp. z února 2023 a poté k vydání napadeného OOP. To ostatně plyne také z kapitoly 1 odůvodnění textové části napadeného OOP nazvané Postup při pořízení změny územního plánu, v níž se konstatuje, že dne 24. 1. 2019 proběhlo veřejné projednání a později opakované veřejné projednání. Též z rozhodnutí o námitkách je seznatelné, že ve věci proběhlo pouze veřejné projednání a jedno opakované veřejné projednání (po něm navrhovatelka uplatnila námitky ze dne 14. 4. 2022, jimž bylo částečně vyhověno). Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 38. Soud předně ověřil, že návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení opatření obecné povahy založený na vlastnictví nemovitosti je oprávněn podat byť i jen jeden ze spoluvlastníků (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS), není překážkou projednatelnosti návrhu to, že se k němu nepřipojili ostatní spoluvlastníci pozemků, z nichž je odvozena aktivní procesní legitimace navrhovatelky (navrhovatelka totiž není výlučným vlastníkem žádného z pozemků uvedených v I. výroku tohoto rozsudku, ale všechny má ve spoluvlastnictví s dalšími fyzickými či právnickými osobami). Jelikož návrh obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), přistoupil soud k věcnému přezkumu napadeného OOP, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

39. Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Přitom shledal, že v rámci procesu pořizování napadeného OOP došlo k zásadní procesní vadě ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. aplikovatelného na základě § 101b odst. 4 s. ř. s., k níž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti a která mohla mít ve smyslu § 101d odst. 1 s. ř. s. vliv na zákonnost či správnost napadeného OOP. Mimoto soud shledal také dílčí nepřezkoumatelnost napadeného OOP ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

40. O návrhu soud rozhodl v souladu s § 101b odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s. bez jednání. Posouzení věci krajským soudem A) Obecná východiska 41. Ustanovení § 55a a § 55b stavebního zákona upravují zkrácený postup pořizování změny územního plánu.

42. Podle § 55b odst. 2 stavebního zákona se pro veřejné projednání návrhu změny územního plánu použije obdobně § 52 odst. 1 a 2. Nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle § 52 odst. 2 námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou. O této skutečnosti musí být dotčené osoby poučeny. Povinnost doložit údaje podle katastru nemovitostí se nevztahuje na zástupce veřejnosti. Dotčené orgány uplatní do 7 dnů ode dne veřejného projednání svá stanoviska k návrhu změny a vyjádření k vyhodnocení vlivů. K později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží, dotčené osoby oprávněné k uplatnění námitek musí být na tuto skutečnost upozorněny. Pro uplatňování stanovisek, námitek a připomínek se použije obdobně § 52 odst.

4. Obsahuje–li posuzovaný návrh varianty řešení, uplatňují se stanoviska, námitky a připomínky ke každé variantě samostatně.

43. Podle § 55b odst. 9 stavebního zákona v případě, že zastupitelstvo obce nesouhlasí s předloženým návrhem změny územního plánu, vrátí předložený návrh pořizovateli se svými pokyny k úpravě nebo jej zamítne. Jedná–li se o podstatnou úpravu, pořizovatel projedná upravený návrh na opakovaném veřejném projednání.

44. Podle § 55b odst. 10 stavebního zákona se při pořizování a vydání změny územního plánu dále postupuje obdobně podle § 53, 54 a § 55 odst. 4 a 5.

45. V souladu s § 53 odst. 2 stavebního zákona platí, že dojde–li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, pořizovatel si vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Příslušný úřad ve stanovisku uvede, zda má být upravený návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle § 52.

46. Pojmem podstatná úprava ve smyslu stavebního zákona se judikatura správních soudů opakovaně zabývala. Opakované veřejné projednání je nutné provést tehdy, pokud při objektivním posouzení došlo k podstatné změně návrhu územně plánovací dokumentace ve vztahu k jím řešenému území (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–185, č. 1971/2010 Sb. NSS). Za podstatnou Nejvyšší správní soud v minulosti označil takovou úpravu, která mění charakter přijímané územně plánovací dokumentace a jí řešené území v podstatných rysech (viz bod [52] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011–74). V rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č. j. 5 Aos 1/2012–140, pak Nejvyšší správní soud s odkazem na výklad podaný Ministerstvem pro místní rozvoj upřesnil, že o podstatnou úpravu jde tehdy, jsou–li úpravou návrhu územně plánovací dokumentace nově dotčeny veřejné zájmy (dotčený orgán nemohl uplatnit stanovisko), nebo jsou nově dotčena vlastnická práva (vlastník nemohl uplatnit námitku), nebo je–li úpravou podstatně změněn návrh řešení (veřejnost nemohla uplatnit připomínky).

47. Náhled soudů je tedy takový, že úprava návrhu je podstatná, pokud má nově vliv na veřejné zájmy a nejedná se přitom o vliv jednoznačně pozitivní (je tedy nezbytné, aby dotčený orgán, který tyto veřejné zájmy hájí, měl možnost uplatnit své stanovisko), nebo se podstatně dotýká práv těch, kteří mohou uplatnit námitky, a úprava není jednoznačně v jejich prospěch, nebo je–li úpravou podstatně změněn návrh řešení a veřejnost nemohla uplatnit své připomínky (viz bod 71 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 54 A 48/2023–85, nebo bod 47 rozsudku téhož soudu ze dne 6. 9. 2022, č. j. 43 A 48/2022–45). Podstatnost změny v území přitom musí být posuzována objektivně a globálně, nikoli z pohledu jednoho adresáta regulace (bod [23] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 7 As 297/2022–34).

48. Co se týče konkrétních případů, za podstatnou úpravu územního plánu judikatura označila např. zrušení etapizace výstavby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–185, č. 1971/2010 Sb. NSS), přesun aglomeračního okruhu z kategorie silnic II. třídy do kategorie vyšší třídy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53 – zde šlo o podstatnou změnu návrhu zásad územního rozvoje), snížení maximální míry přípustného zastavění v plochách pro bydlení v bytových domech a pro smíšené obytné městské bydlení (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014–50, č. 3212/2015 Sb. NSS), zařazení pozemků do územní rezervy (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 40 A 13/2019–103) nebo možnost výstavby bytových domů namísto rodinných domů (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 54 A 48/2023–85).

49. Za nepodstatnou úpravu, která nevyvolala potřebu opakovaného projednání návrhu, naproti tomu judikatura označila např. významnou redukci plochy veřejného prostranství, neboť ta část plochy veřejného prostranství, která zůstala zachována, byla součástí návrhu územního plánu od počátku a dotčení vlastníci vůči ní mohli již dříve uplatnit námitky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013–85, č. 2903/2013 Sb. NSS). Obdobně byla jako nepodstatná vyhodnocena úprava spočívající v odstranění trasování koridoru veřejného prostranství, který měl sloužit k umístění místní komunikace. Většinová část koridoru, kterou mohli být vlastníci především dotčeni a proti níž brojili v námitkách, byla odstraněna. Zachována zůstala jen malá část koridoru, která se sice též mohla dotknout jejich práv, nejednalo se však o dotčení podstatně jiného druhu než v původním návrhu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2016, č. j. 4 As 149/2015–98). Za nepodstatnou úpravu judikatura dále označila doplnění přípustného využití plochy pro zeleň na veřejných prostranstvích o veřejnou a technickou infrastrukturu pro rozšíření dálnice včetně souvisejících staveb. V daném případě šlo o minimální změnu, neboť dálnice se již v území nacházela a zároveň se nejednalo o vymezení žádné konkrétní stavby dopravní či technické infrastruktury (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 59 A 11/2022–57). Nepodstatnou úpravu judikatura shledala i ve změně podmínek využití plochy pro bydlení spočívající ve vypuštění „domů s pečovatelskou službou“ z přípustného využití plochy a přesunu této kategorie staveb do režimu podmíněně přípustného využití za současného stanovení podmínky nenarušení obytného charakteru území; jinak by tomu však mohlo být v případě, že by tyto stavby byly přeřazeny do nepřípustného využití plochy (rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 43 A 48/2022–45, a Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 7 As 297/2022–34).

50. V případě, že v návaznosti na vrácení návrhu zastupitelstvem obce pořizovateli s pokyny dojde k podstatné úpravě návrhu územního plánu, je povinností pořizovatele nařídit opakované veřejné projednání upraveného návrhu (§ 55b odst. 9 stavebního zákona). Obdobně, pokud v návaznosti na opakované veřejné projednání dojde v reakci na uplatněná stanoviska, námitky či připomínky k úpravě návrhu územního plánu, jež je podstatná ve smyslu shora uvedeného, pak musí být svoláno další opakované veřejné projednání a při něm návrh v rozsahu podstatných úprav znovu projednán (§ 55b odst. 10 ve spojení s § 53 odst. 2 větou poslední stavebního zákona). Přestože stavební zákon – na rozdíl od § 103 odst. 6 zákona č. 283/2021 Sb. – výslovně nestanoví pořizovateli povinnost nařídit další (druhé, třetí atd.) opakované veřejné projednání upraveného návrhu v situaci, kdy na základě výsledků předešlého opakovaného veřejného projednání došlo k jeho další podstatné úpravě, lze tuto povinnost dovodit z poslední věty § 53 odst. 2 stavebního zákona i ze smyslu a účelu opakovaného veřejného projednání. Ten lze spatřovat v tom, aby podstatné změny územního plánu nebyly vyloučeny ze standardního režimu pořízení a aby se s nimi mohli dotčené orgány, dotčení vlastníci a další osoby řádně seznámit a případně k nim uplatnit stanoviska, námitky či připomínky (k účelu opakovaného veřejného projednání viz např. rozsudky Krajského soudu v Praze č. j. 43 A 48/2022–45 a č. j. 59 A 11/2022–57).

51. Na základě výsledků (společného, veřejného či opakovaného veřejného) projednání návrhu je tedy pořizovatel povinen zajistit úpravu návrhu územního plánu, jestliže je to potřeba. Pouze jestliže taková úprava není podstatná, lze pokračovat dále v procesu pořizování územního plánu jeho vydáním podle § 54 stavebního zákona. Pokud by se však jednalo o podstatnou úpravu, je nutné opakovat veřejné projednání upraveného návrhu.

52. Porušení povinnosti nařídit opakované veřejné projednání zpravidla bude závažným procesním pochybením, v jehož důsledku může dojít mj. ke zkrácení práv dotčených vlastníků a veřejnosti vyjádřit se k návrhu v rozsahu jeho podstatné úpravy a obdržet odpověď na své námitky či připomínky. Z hlediska soudního přezkumu pak má skutečnost, že dotčenému vlastníku byla upřena možnost vyjádřit se k podstatné úpravě návrhu územního plánu, význam též při posuzování přiměřenosti územního plánu.

53. Z ustálené judikatury totiž plyne, že správní soud není oprávněn posuzovat vhodnost funkčního využití té které lokality, ale přísluší mu v rámci přiměřenosti (proporcionality) územního plánu hodnotit, zda zvolené řešení není ve vztahu ke konkrétní osobě (navrhovateli) zjevně nepřiměřené, nezdůvodnitelné či diskriminační, nejde–li o zjevný exces, šikanu apod. Výsledné funkční a prostorové uspořádání území musí vždy představovat rozumný kompromis a vyváženost mezi jednotlivými veřejnými zájmy navzájem, ale i mezi veřejnými zájmy na straně jedné a soukromými zájmy na straně druhé (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008–88). V rámci soudní kontroly procesu tvorby územního plánu (jeho změny) soud zkoumá, zda jsou vůbec dány podmínky k zásahu územního plánu do vlastnických práv určité osoby. Soud tedy především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Shledá–li, že některá z uvedených kumulativních podmínek není splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí, umožňuje–li takto omezený zásah soudu do územního plánu charakter tohoto plánu, jakož i povaha nepřípustného zásahu. Shledá–li naopak soud, že všechny uvedené podmínky pro zásah byly naplněny, není to důvodem ke zrušení územního plánu ani tehdy, jedná–li se o omezení ve větší než spravedlivé míře (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS).

54. V rozsudku ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011–43, pak Nejvyšší správní soud vysvětlil, že po soudu není možné požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán; takový postup by byl rozporný s ústavní zásadou dělby moci i s právem na samosprávu. Byť byl tento závěr vysloven v souvislosti se zaviněnou procesní pasivitou dotčeného vlastníka (která dle ustálené judikatury zpravidla brání tomu, aby se soud zabýval přiměřeností územního plánu jako první), plyne z něj obecné pravidlo, že přesun řešení námitek týkajících se střetu veřejných zájmů se soukromými, vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti výsledné regulace až do řízení před soudem není efektivním řešením. Soud jednak na rozdíl od obce nezná konkrétní situaci v území a bez její znalosti zpravidla není schopen jako první posoudit všechny relevantní aspekty věci a jednak by namísto obce rozhodoval o věcném řešení napadené části územního plánu, vyvažoval by v úvahu připadající zájmy a zasahoval do práva obce na samosprávu (srov. také body 81, 88–91 a 108–109 opakovaně zmiňovaného rozsudku zdejšího soudu č. j. 54 A 48/2023–85). B) Aplikace obecných východisek na tuto věc 55. Návrh změny č. 1 územního plánu odpůrkyně z května 2020 počítal se zachováním stávajících regulativů pro plochu ZL – Lesy a s vymezením nové plochy LSO – Lesní obora umožňující zřízení obory včetně oplocení, jehož výška mohla činit až 2,5 metrů, i s umožněním oborního chovu zvěře v plochách ÚSES. Tento návrh byl v říjnu 2021 v intencích § 55b odst. 9 stavebního zákona vrácen pořizovateli s pokyny k úpravě, v souladu s nimiž měla být vypuštěna plocha LSO – Lesní obora a v ploše ZL – Lesy měly být v rámci nepřípustných staveb uvedeny stavby oplocení s výjimkou staveb týkajících se zabezpečovacích prvků starých důlních děl. Těmto pokynům odpovídal návrh změny č. 1 z února 2022, který byl předmětem opakovaného veřejného projednání konaného dne 7. 4. 2022. V reakci na stanovisko orgánu státní správy lesů ze dne 13. 4. 2022 a námitky navrhovatelky ze dne 14. 4. 2022 ovšem návrh změny č. 1 doznal dalších úprav a vznikla jeho verze z prosince 2022. V návrhu změny č. 1 z prosince 2022 (i v napadeném OOP) zůstala vypuštěna plocha LSO – Lesní obora i text, který měl původně v rámci doplňkových regulativů k plochám ÚSES umožňovat oborní chov zvěře. Nově však v návrhu změny č. 1 z prosince 2022 (i v napadeném OOP) ve srovnání s předešlými veřejně projednanými verzemi návrhu změny č. 1 z února 2022 i z května 2020 byly kompletně změněny veškeré regulativy plochy ZL – Lesy (viz bod 34 tohoto rozsudku), přičemž regulativy hlavního, přípustného i nepřípustného využití se lišily také oproti tomu, jak byly vymezeny v toho času platném územním plánu odpůrkyně. Šlo přitom jak o formulační úpravy [původní územní plán odpůrkyně např. hlavní využití vymezoval „pro hospodaření na lesním půdním fondu (na základě lesního hospodářského plánu)“, zatímco návrh změny č. 1 z prosince 2022 stanovil, že hlavní využití je mj. pro „hospodaření v lese na základě lesního hospodářského plánu“], tak i o zásadní obsahové změny. Především došlo k zakotvení ochrany lesa v rámci hlavního využití plochy, k vymezení přípustného využití pro stavby oplocení zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejména před zvěří a k vymezení parametrů takového oplocení co do počtu jeho řad, použitého materiálu či výšky, jakož i k výslovnému zakotvení nepřípustnosti oplocení sloužícího pro oborní, farmový a podobný chov zvěře.

56. Po opakovaném veřejném projednání konaném 7. 4. 2022 dle názoru soudu došlo ve vztahu k ploše ZL – Lesy k zásadní úpravě návrhu, neboť ve srovnání s předchozími verzemi i ve srovnání s územním plánem odpůrkyně došlo k obsahovým změnám v rámci všech druhů využití této plochy. K takovým obsahovým změnám dosud neměla veřejnost, dotčené orgány a dotčení vlastníci, včetně navrhovatelky, možnost se vyjádřit. Třebaže verze návrhu změny č. 1 z února 2022 předpokládala úplné vyloučení možnosti stavby oplocení (s výjimkou staveb zabezpečujících stará důlní díla), nelze vycházet z toho, že mírnější regulace umožňující alespoň nějaké oplocení veřejně projednána být nemusela, měly–li oprávněné subjekty možnost uplatňovat argumenty obecně vůči zákazu jakéhokoli způsobu oplocení. Ve vztahu k dotčeným vlastníkům, včetně navrhovatelky, nadto nelze ani tvrdit, že by úprava byla jednoznačně v jejich prospěch, jestliže sice oproti předchozí verzi návrhu nějaké oplocení umožnila, avšak současně stanovila množství jeho parametrů a zakázala oplocení sloužící pro oborní, farmový a podobný chov zvěře. Oprávněné subjekty v rámci svých vyjádření k návrhu z února 2022 totiž nemohly předpokládat posílení ochrany lesa, explicitní zákaz oplocení pro oborní, farmový a podobný chov zvěře či umožnění staveb oplocení právě s těmi parametry, které byly zvoleny v rámci návrhu z prosince 2022, resp. v rámci napadeného OOP. To lze ostatně dobře ilustrovat na námitkách navrhovatelky ze dne 14. 4. 2022, v nichž se vyjadřovala k důvodům, pro které nebyla plocha LSO – Lesní obora vymezena jako další z funkčních ploch, a k důvodům, pro které nebylo v ploše ZL – Lesy připuštěno oplocení, avšak zcela logicky v nich neuplatnila jakékoli argumenty směřující vůči přípustnosti oplocení dosahujícího maximální výšky 1,6 metrů (a nikoli více) či argumenty na podporu svého názoru, že zákaz oborního oplocení ve spojení s povolením oplocení o výšce nanejvýš 1,6 metrů fakticky znemožňuje či významně ztěžuje výkon jejích povinností dle zákonů o lesích a o myslivosti a navíc nevede k dosažení proklamovaných cílů.

57. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že návrh z prosince 2022 (který byl v částech relevantních pro toto soudní řízení shodný s pozdějším veřejně rovněž neprojednaným návrhem z února 2023, jenž byl posléze schválen zastupitelstvem odpůrkyně a vydán jako napadené OOP) měl být předmětem druhého opakovaného veřejného projednání. Protože se tak nestalo a pořizovatel v rozporu s § 55b odst. 10 ve spojení s § 53 odst. 2 stavebního zákona pokračoval v procesu pořizování změny č. 1 územního plánu odpůrkyně ústícím do vydání napadeného OOP, bylo řízení o napadeném OOP zatíženo podstatnou vadou, jež mohla mít ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) a § 101d odst. 1 s. ř. s. vliv na zákonnost či správnost napadeného OOP. Pokud by totiž navrhovatelce a dalším oprávněným subjektům byla dána možnost uplatnit námitky, připomínky a stanoviska, mohlo by se znění napadeného OOP lišit od znění, v němž bylo zastupitelstvem odpůrkyně vydáno.

58. K procesnímu pochybení spočívajícímu v neprojednání podstatné úpravy návrhu změny č. 1 byl soud nucen přihlédnout z úřední povinnosti. Jako červená nit se totiž celým návrhem na zrušení napadeného OOP táhne argumentace navrhovatelky o tom, že povolené oplocení maximální výšky 1,6 metrů ve spojení se zákazem oborního oplocení neumožňuje efektivní ochranu lesa a přírody (zejména porostů), resp. že ji významně ztěžuje. Navrhovatelka namítá, že přijatá regulace nezajistí účinnou ochranu rostlin před vysokou zvěří a není způsobilá zamezit tzv. přezvěření či zabránit volnému pohybu vysoké zvěře, že není způsobilá dosáhnout sledovaného cíle (ochrany lesa), že tohoto cíle lze dosáhnout jinými prostředkem (umožněním obory za současného povolení vstupu veřejnosti) a že regulace značně omezuje své adresáty, a to nejen v právu vlastnickém, ale také v plnění zákonných povinností. Z návrhu na zrušení napadeného OOP je též vysledovatelné, že dle názoru navrhovatelky nemělo být v ploše ZL – Lesy zakázáno oborní oplocení, a pokud ano, pak výška povoleného oplocení měla činit více než 1,6 metrů, což navrhovatelka blíže vysvětluje i dokládá.

59. Odůvodnění napadeného OOP přitom postrádá odpovědi na shora uvedenou argumentaci navrhovatelky, jež se týká jeho přiměřenosti.

60. V kapitole 5.2 týkající se souladu napadeného OOP se stanovisky dotčených orgánů je v reakci na stanovisko orgánu státní správy lesů ze dne 13. 4. 2022 pouze uvedeno, jak bude plocha ZL – Lesy definována, s tím, že je zde doslova citováno nově vymezené hlavní, přípustné a nepřípustné využití této plochy. V kapitole 9 nazvané Komplexní zdůvodnění přijatého řešení vč. vybrané varianty je v bodě I odst. 8 uvedeno, že „[d]ošlo ke zpřesnění formulace regulativu plochy ZL – lesy a k jeho doplnění o nepřípustnou možnost využití pro veškeré stavby oplocení (zejména oplocení sloužící pro oborní, farmový a podobný chov zvěře) s výjimkou zabezpečovacích prvků starých důlních děl ve smyslu § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění, a dále s výjimkou staveb oplocení zřízených výlučně k ochraně lesních porostů zejm. před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení územního systému ekologické stability), a to z důvodu veřejného zájmu na zajištění prostupnosti krajiny, celistvosti nezastavěné volné krajiny, zamezení nežádoucího nadřazení některých mimoprodukčních funkcí lesa oproti funkcím produkčním a neoprávněného omezení vstupů do lesů. Důvodem jsou rovněž ohledy ochrany krajiny, poměrně husté trasování prvků ÚSES, které na exponovaných partiích Vltavského kaňonu hrají pro ochranu životního prostředí a orgány státní správy zásadní roli. Problémem oborního oplocení je fakt, že s ohledem na výšku, přesahující 2 metry a více, tvoří zásadní a obtížně překonatelnou bariéru pro všechny větší obratlovce a má tak zásadní dopad do reprodukce prvků ÚSES, které jsou zde hustě trasovány. Nezanedbatelným vlivem je i zajištění pěší dostupnosti na všeobecně známá místa celonárodně významných vyhlídek. Tyto argumenty byly potvrzeny, jak negativními stanovisky odboru životního prostředí, tak i petičními archy místních obyvatel.“ 61. V reakci na námitky navrhovatelky ze dne 14. 4. 2022 (uplatněné po opakovaném veřejném projednání a před podstatnou úpravou návrhu změny č. 1 z prosince 2022) je v odůvodnění rozhodnutí o námitkách (které tvoří kapitolu 15 odůvodnění napadeného OOP) uvedeno, že námitkám se částečně vyhovuje s tím, že je zde citováno nové vymezení hlavního, přípustného a nepřípustného využití plochy ZL – Lesy. Dále je zde konstatováno, že do této plochy byla doplněna možnost využití pro stavby oplocení zřízené výlučně k ochraně lesních porostů zejména před zvěří (tj. především oplocení lesních školek a oplocení dřevin vysazených za účelem založení ÚSES), přičemž musí jít výlučně o jednořadé oplocení z lesnického pletiva v kombinaci s dřevěnými kůly nebo bradly do výšky max. 1,6 metrů (v tomto ohledu tedy jde opětovně jen o citaci přípustného využití plochy). Odpůrkyně následně uvedla, že k tomuto řešení přistoupila z několika důvodů. Prvním důvodem podle ní byl výsledek místního referenda, v němž občané jasně vyjádřili vůli, aby dotčená lokalita zůstala veřejně přístupná bez jakýchkoli omezení. Příčina nynější regulace byla dle odpůrkyně shrnuta také v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2022, č. j. 55 A 63/2021–107 (který se týkal návrhu na zrušení územního opatření o stavební uzávěře vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně č. 2021/5), v němž soud poukázal na to, že otázka realizace lesní obory byla řešena minimálně od 23. 6. 2020, přičemž na zasedáních odpůrkyně panovaly rozdílné názory ohledně její prospěšnosti a přípustnosti, o čemž svědčilo též to, že původní návrh změny č. 1 nebyl schválen ani zamítnut. Za další důvod nového vymezení regulativů plochy ZL – Lesy odpůrkyně označila ochranu zájmu na veřejné přístupnosti lokality a cenné vyhlídky na meandr Vltavy (tzv. podkovu). Dále poukázala na § 32 odst. 8 lesního zákona a na případy řešené Nejvyšším správním soudem, které se týkaly znemožnění přístupu veřejnosti do obory opatřením obecné povahy, i když dle původních plánů a podmínek měly být obory veřejně přístupné, k čemuž dodala, že se takovým problémům snaží předejít při současném zachování vlastnických práv k dotčeným pozemkům. Dodala, že podobně jako veřejný ochránce práv (který zahájil šetření týkající se přístupů do obor) řeší střet práva myslivosti a v něm zahrnutého práva zřizovat obory s právem na vstup do krajiny a do lesa, které svědčí široké veřejnosti, a konstatovala, že cílem přijaté regulace je zachovat prostupnost krajiny s maximálním zachováním dosavadního způsobu využití ploch tak, aby byl minimalizován zásah do vlastnických práv, a že nemá zájem na oplocení souvislých ploch v lesích. Vlastníkům je proto zachována možnost oplocovat kupř. lesní školky a porosty určené ke zmlazení lesa. Umožněním jiného než povoleného oplocení (zejm. oborního) by došlo k regulaci pohybu volné zvěře do koridorů, které jsou ve střetu s turistickými trasami (především k vyhlídce Na Altánku). Za další důvod přijaté regulace pak označila ochranu lesních porostů před přezvěřením, welfare lesní zvěře a prvků ÚSES. K tomu uvedla, že v souvislosti s povolením obory by došlo ke zvýšení rizika přezvěření a k významnému poškození lesních porostů a vegetace. Přezvěření přitom není v souladu s ochranou přírody a krajiny a zvěř by navíc mohla být stresována častým pohybem lidí v oboře. Vysokými stavy zvěře by mohly být poškozeny i skladebné prvky ÚSES, jejichž případné obnovení by si žádalo značně vysoké investice. Závěrem odpůrkyně vysvětlila, proč se necítila být vázána závazným stanoviskem Městského úřadu Příbram ze dne 12. 4. 2021 a změnovým závazným stanoviskem Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 7. 12. 2020 a z jakého důvodu měla za to, že omezení podmínek pro umisťování oplocení v nezastavěném území bylo souladné s judikaturou.

62. Tím, že odpůrkyně nedala navrhovatelce v rozporu se stavebním zákonem možnost uplatnit vůči návrhu změny č. 1 z prosince 2022 námitky, jí současně odepřela možnost brojit již během pořizování napadeného OOP proti přiměřenosti výsledné regulace (z hlediska její vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahu, popř. z hlediska spravedlivé únosnosti), v důsledku čehož se odpůrkyně těmito otázkami zvláště nezabývala. Z odůvodnění napadeného OOP a z odůvodnění rozhodnutí o námitkách tak sice je vysledovatelné, jaké důvody odpůrkyni obecně vedly k tomu, že nakonec nevymezila plochu LSO – Lesní obora a že mezi nepřípustné využití plochy ZL – Lesy zařadila oplocení umožňující oborní a podobný chov zvěře. Navrhovatelce je však třeba přisvědčit v tom, že z odůvodnění napadeného OOP ani z odůvodnění rozhodnutí o námitkách není vysledovatelné, proč měla odpůrkyně za to, že vyloučení oplocení sloužícího pro oborní chov za současného povolení pouze jednořadého oplocení z lesnického pletiva v kombinaci s dřevěnými kůly nebo bradly do výšky maximálně 1,6 metrů je schopno dosáhnout jí sledovaných cílů (mj. ochrany lesních porostů před zvěří a přezvěřením a ochrany prvků ÚSES), zda se jedná o potřebný prostředek, jenž navrhovatelku omezuje co nejméně (zdali by sledovaných cílů nebylo možné dosáhnout i jinak, např. umožněním tzv. oplocenek do výšky 2,2 metrů nebo bez stanovení maximální výšky, resp. proč byla zvolena právě maximální výška 1,6 metrů) a zda omezení soukromých zájmů navrhovatelky (zejména práva vlastnického) není nepřiměřené vzhledem k zamýšlenému cíli a chráněným veřejným zájmům.

63. Konkrétním parametrům přípustného oplocení (zejména navrhovatelkou sporované maximální výšce) se odpůrkyně v napadeném OOP nevěnovala, jejich vymezení blíže nezdůvodnila a tuto problematiku neadresovala ani v reakci na námitky, neboť ty z důvodu absence druhého opakovaného veřejného projednání návrhu změny č. 1 územního plánu neumožnila navrhovatelce vznést. Samotný § 32 odst. 8 zákona o lesích, na který odpůrkyně odkázala, přitom výslovně umožňuje oplocování lesních školek, oplocení zřízené k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře, a proto prosté konstatování, že odpůrkyně přihlédla ke zde uvedeným výjimkám ze zákazu oplocení, nikterak neobjasňuje, z jakého důvodu odpůrkyně limitovala možnost zřizovat tzv. oplocenky výškou 1,6 metrů. Přitom i z výše citované kapitoly 9 bodu I odst. 8 odůvodnění napadeného OOP je seznatelné, že větší obratlovci jsou schopni oplocení výšky 1,6 metrů překonat (neboť limitem pro ně je dle odpůrkyně výška 2 metry a více), a proto soudu bez bližšího vysvětlení není na základě napadeného OOP zřejmé, proč by oplocenky výšky 1,6 metrů měly postačovat k zabránění škod na porostech způsobených vysokou zvěří. Ani v rámci poukazu na řešení střetu práva myslivosti s právem na volný vstup do krajiny a do lesa odpůrkyně neobjasnila, z jakého důvodu podle ní představuje povolené oplocení přiměřený výsledek vážení těchto práv a proč odpůrkyně vedle zákazu oborního oplocení vlastně přistoupila ke stanovení maximálního výškového limitu tzv. oplocenek namísto toho, aby navrhovatelce coby lesnímu hospodáři ponechala v rámci plnění jejích povinností alespoň možnost reagovat výškou oplocenek na poměry v území (zejména na výskyt konkrétního druhu zvěře a aktuální škody jím vytvářené na lesních porostech či prvcích ÚSES).

64. Navrhovatelka měla možnost poprvé až v návrhu na zrušení napadeného OOP napadnout výslednou kombinaci sporných regulativů a soud by se měl poprvé namísto odpůrkyně podrobně vyjadřovat k její přiměřenosti, včetně zvažování odborných otázek ohledně účelnosti tzv. oplocenek výšky 1,6 metrů v dotčené lokalitě. Jak již však bylo vysvětleno výše v rámci obecných východisek pro posouzení této věci, tuto problematiku nemůže v „první linii“ bez dalšího posuzovat až správní soud, neboť to přísluší předně odpůrkyni jakožto obci nadané právem na vlastní samosprávu. Obdobně jako by se soud nemohl vyjadřovat k přiměřenosti opatření obecné povahy tehdy, jestliže by ji před ním z důvodu zaviněné pasivity účastníka neposuzoval příslušný správní orgán, nemůže se soud k přiměřenosti opatření obecné povahy vyjadřovat ani tehdy, jestliže ji příslušný správní orgán (v tomto případě odpůrkyně) neposuzoval z důvodu vlastního procesního pochybení (v tomto případě z důvodu nenařízení opakovaného veřejného projednání podstatné úpravy návrhu a odepření práva uplatnit námitky). Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 65. S ohledem na výše uvedené soud zrušil napadené OOP podle § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. z důvodu podstatného porušení ustanovení o procesu pořizování územního plánu, které současně zapříčinilo i nepřezkoumatelnost napadeného OOP. V souladu s poslední větou § 55 odst. 3 stavebního zákona se při pořizování změny č. 1 územního plánu naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením napadeného OOP zpochybněn, přičemž za takový úkon lze považovat vypracování návrhu změny č. 1 územního plánu odpůrkyně z prosince 2022, jehož opakované veřejné projednání bude namístě nařídit. Soud zdůrazňuje, že se v tomto rozsudku nezabýval namítanou nepřiměřeností sporných (zrušených) regulativů plochy ZL – Lesy, neboť k té se musí nejprve vyjádřit odpůrkyně v návaznosti na námitky podané v souvislosti s druhým opakovaným veřejným projednáním. Pro nadbytečnost soud nevypořádával ostatní výtky navrhovatelky (směřující zejména vůči přílišné podrobnosti napadeného OOP či vůči některým důvodům pro vyloučení oborního oplocení), neboť není vyloučeno, že odpůrkyně nakonec od sporných (soudem zrušených) regulativů ustoupí nebo je významně změní. Soud dále podotýká, že v důsledku vyhovění návrhu na zrušení části napadeného OOP bude na pozemcích navrhovatelky umožněno zřízení staveb oplocení. Odpůrkyni ovšem nic nebrání v tom, aby do doby vydání nové změny územního plánu opětovně přistoupila k vydání územního opatření o stavební uzávěře (v intencích § 97 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, popř. § 123 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb.).

66. Soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil právě tu část napadeného OOP, kterou navrhovatelka vymezila v petitu svého návrhu (v tomto ohledu byl petitem návrhu vázán a nemohl jej překročit – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 As 49/2021–39). S ohledem na zásadu zdrženlivosti však zrušil napadené regulativy pouze ve vztahu k pozemkům navrhovatelky, a to ke dni právní moci tohoto rozsudku.

67. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Úspěšné navrhovatelce soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 342 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z odměny advokáta, kterou tvoří odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh a replika) podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) a tři paušální částky po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce navrhovatelky je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady o náhradu této daně ve výši 2 142 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Lhůtu k plnění soud stanovil odpůrkyni v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., je odpůrkyně povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce navrhovatelky.

Poučení

Vymezení věci Obsah návrhu Vyjádření odpůrkyně Replika navrhovatelky Duplika odpůrkyně Podstatný obsah správního spisu Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Posouzení věci krajským soudem A) Obecná východiska B) Aplikace obecných východisek na tuto věc Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení