59 C 90/2021-124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 4. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 5. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 6. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 7. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 8. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 9. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 10. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] 11. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované], [země] 12. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 13. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 14. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] 15. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalované, žalovaného, žalované, žalované, žalované, žalovaného, žalovaného a žalované] : všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastníka jednotek a určení spoluvlastnických podílů takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že žalobce je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] (nebytového prostoru – [anonymizováno]) umístěné v [anonymizováno] patře domu [adresa] ([ulice a číslo]) v k.ú. [obec], [územní celek] (sestávající z místnosti o podlahové ploše 18,5 m2, z místnosti o podlahové ploše 14,2 m2, z předsíně o podlahové ploše 7,0 m2, ze záchodu o podlahové ploše 0,9 m2, z komory o podlahové ploše 4,3 m2 a z komory o podlahové ploše 6,2 m2; celková podlahová plocha jednotky 51,1m2, po zaokrouhlení 51 m2; k jednotce patří podlahová krytina a stropní vystrojení místností, nenosné příčky a vnitřní dveře a okna uvnitř jednotky, jakož i vnitřní strany vstupních dveří do jednotky včetně zárubní a vnitřní strany vnějších oken; k jednotce dále patří vnitřní rozvody elektřiny a kanalizace {kromě stoupacích vedení} včetně k nim připojených předmětů {rozvody elektřiny počínajíce elektroměrem, rozvody plynu počínajíce plynoměrem}, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu [adresa] a na pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek], o velikosti [číslo], a že k jednotkám v domě [adresa] ([ulice a číslo]) v k.ú. [obec], [územní celek] náleží spoluvlastnické podíly na společných částech domu [adresa] a na pozemku par. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek], o těchto velikostech: k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo] a k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 123 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] (nebytového prostoru – [anonymizováno]), umístěné v [anonymizováno] patře domu [adresa] (dále též jen„ dům“), k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu [adresa] a na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek], o velikosti [číslo]. Zároveň žádal, aby byl příslušným způsobem upraven spoluvlastnický podíl na společných částech domu, který náleží k ostatním jednotkám v domě. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce a žalovaní jsou vlastníky jednotek ve shora označeném domě. Žalobce v domě vymezil jednotky svým prohlášení vlastníka ze dne 22. 12. 1998 vloženým do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu [okres] [číslo jednací] s právními účinky ke dni 6. 4. 1999 (dále jen„ prohlášení vlastníka“). V prohlášení vlastníka a následně i v katastru nemovitostí byla chybně uvedena nikdy neexistující jednotka [číslo] specifikovaná jako nebytový prostor v [anonymizováno] patře domu; reálně se však jednalo o společnou [anonymizováno] v domě. V letech 2004 až 2018 postupně všichni vlastníci podepsali usnesení o změně prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v budově [adresa] v k. ú. [obec] (dále jen„ změna prohlášení vlastníka“), jejímž účelem bylo tuto chybu opravit. Stalo se tak vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 11. 6. 2018.

2. Při vyhotovení změny prohlášení vlastníka však došlo k chybě spočívající v tom, že z prohlášení vlastníka se kromě neexistující jednotky [číslo] vypustila i existující jednotka [číslo] která byla ve výlučném vlastnictví žalobce. Konstantní judikatura dlouhodobě zastává názor, že rozdělení budovy na jednotky není ponecháno libovolné úvaze vlastníka, ale může být učiněno pouze v souladu se stavebním kolaudačním stavem budovy a se zákonem. V opačném případě je prohlášení vlastníka neplatné pro rozpor se zákonem. Žalobce proto namítá, že listina o změně prohlášení vlastníka je neplatná v části, v níž vypustila údaje o jednotce [číslo]. Výbor Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ SVJ“), v roce 2019 zneužil chybnou evidenci v katastru nemovitostí a začal prohlašovat prostor jednotky [číslo] za společnou část domu.

3. Žalovaný 8 ve vyjádření ze dne 30. 4. 2021 namítl, že v řešené věci není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť u [název soudu] je vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož žalobce požaduje vyklizení sporného prostoru a soud bude posuzovat jeho vlastnictví jako předběžnou otázku. Dále žalovaný 8 zdůraznil, že žalobce nikdy nenavrhnul odstranění vady prohlášení dle § 1168 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebo jeho změnu dle § 1169 o. z. Usnesení o změně prohlášení vlastníka bylo chváleno platně, neboť jej podepsali všichni vlastníci, tedy i žalobce, s vědomím, že jednotky [číslo] [číslo] se zrušují a nadále jsou společnou částí domu. Žalobce jakožto správce domu navíc podal dne 11. 6. 2018 návrh na vklad usnesení do katastru nemovitostí. Přijetí změny prohlášení tedy nebylo chybou, ale naopak projevem svobodné vůle všech vlastníků, a výbor SVJ postupoval zcela v souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Žalobce naopak tento stav nerespektoval, neboť bez vědomosti výboru pronajímal zrušenou jednotku [číslo] ačkoliv k tomu nebyl oprávněn.

4. K žalobě se dále vyjádřili žalovaní 9 a 11; žalovaní 4 a 5 sdělili, že se změnou prohlášení vlastníka souhlasila i [právnická osoba] jakožto jejich zástavní věřitel. Žalovaný 10 připomněl, že žalobce připravoval usnesení o změně prohlášení vlastníka, zajišťoval podpisy vlastníků včetně jejich notářského ověření a následně podal návrh na vklad do katastru nemovitostí; je tedy vyloučeno, že by se jednalo o chybu.

5. Žalovaní se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřili dne 11. 10. 2021 tak, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem, jednotka [číslo] zanikla v důsledku změny prohlášení vlastníka, kterou žalobce sám připravil a s níž souhlasili všichni vlastníci v domě. Žalobce tuto změnu prohlášení nikdy jakkoliv nenapadnul, ani nenamítnul její neplatnost, proto je toto právní jednání třeba považovat dle § 586 odst. 2 o. z. za platné. Změna prohlášení není neplatná pro rozpor s kolaudačním stavem budovy, neboť dle kolaudačního rozhodnutí místnosti v podkroví nesmí sloužit obytným účelům a tato podmínka je splněna.

6. Na jednání konaném dne 12. 10. 2021 žalobce upřesnil, že změna prohlášení vlastníka je neplatná pro rozpor s § 2 písm. c) a g) a § 4 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen„ zákon o vlastnictví bytů“), neboť za společnou část domu nelze označit byt či nebytový prostor, přičemž zrušená jednotka [číslo] je nebytovým prostorem. Změna prohlášení vlastníka je dále neplatná z důvodu stavebnětechnického rozporu s kolaudačním rozhodnutím.

7. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním:

8. Na základě prohlášení vlastníka žalobce jakožto vlastník domu vymezil v domě jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a to včetně jednotky [číslo] o velikosti 51 m a jednotky [číslo] o velikosti 99 m, obě označené jako nebytový prostor v [anonymizováno] nadzemním podlaží; podlahová plocha těchto jednotek se počítala do celkové plochy všech jednotek v domě o velikosti 883 m. Prohlášení vlastníka bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 6. 4. 1999 (Prohlášením vlastníka o vymezení jednotek podle zákona o vlastnictví k bytům v budově [adresa] v k. ú. [obec] ([ulice a číslo]), [obec a číslo], postavené na pozemku parc. [číslo] ze dne 22. 12. 1998). Žalobce byl vlastníkem jednotek [číslo] [číslo] (výpisem z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví], k. ú. [obec], obec Praha ze dne 23. 7. 1999). SVJ respektovalo počet hlasů 883 vycházející s celkové podlahové plochy všech jednotek v domě (zápisem o zasedání shromáždění SVJ [ulice a číslo] ze dne 4. 12. 2016).

9. Na základě usnesení o změně prohlášení vlastníka vlastníci rozhodli o zrušení jednotek [číslo] [číslo] jejich označení za společnou část domu; zároveň se celková podlahová plocha jednotek v domě změnila z 883 m na 733 m. Usnesení podepsali všichni vlastníci v domě včetně žalobce, poslední podpis se datoval ke dni 4. 6. 2018 (usnesením o změně prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v budově [adresa] v k. ú. [obec]). Žalobce jakožto správce domu podal návrh na vklad změny prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí (shodnými tvrzeními účastníků, návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 11. 6. 2018). Na základě návrhu na vklad [stát. instituce] vyznačil plombu, o čemž byli účastníci vkladového řízení vyrozuměni; účastníkem vkladového řízení byl rovněž žalobce (informací o vyznačení plomby a oznámení o zahájení řízení [číslo jednací] ze dne 12. 6. 2018). Jednotky [číslo] [číslo] byly následně vymazány z katastru nemovitostí (výpisem z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví], k. ú. [obec], [územní celek] ze dne 4. 1. 2021 a 23. 6. 2021). Žalobce respektoval nově určené spoluvlastnické podíly a s tím související počet hlasů jednotlivých vlastníků a změnu prohlášení vlastníků nerozporoval (zápisem o zasedání shromáždění SVJ [ulice a číslo] ze dne 27. 11. 2019 a listinou o hlasování per rollam ze dne 1. 3. 2021).

10. Sporné prostory [anonymizováno] nadzemního podlaží domu byly ve změně stavebního povolení z roku 1931 souhrnně nazvány jako„ místnosti v podkroví“ a bylo určeno, že nesmí sloužit obytným účelům. V plánu na stavbu domu byly místnosti v podkroví označeny jako [anonymizováno 8 slov] a [anonymizováno]. V kolaudačním rozhodnutí místnosti v podkroví nebyly zmíněny, pouze bylo určeno, že okna v podkroví musejí být dodatečně opatřena kovovou mříží a v [anonymizováno] musí být zřízena ventilace nad kotlem; dle tvrzení účastníků se tato rozhodnutí vztahují k dotčenému domu (shodnými tvrzeními účastníků, změnou stavebního povolení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 24. 12. 1931, [číslo jednací] [číslo], včetně plánu na stavbu domu označeného jako„ podkroví a vazba“ a kolaudačním rozhodnutím téhož úřadu ze dne 14. 10. 1932, [číslo jednací] [číslo]). Žalobce podal dne 18. 3. 2021 stížnost Úřadu městské části [obec a číslo], odboru stavebnímu (dále jen„ stavební úřad“) ohledně způsobu využívání [anonymizováno] a [anonymizováno] v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu. Dne 29. 4. 2021 stavební úřad provedl kontrolní prohlídku, během níž zjistil, že dispozice [anonymizováno] je bez stavebních úprav oproti povolení k užívání z roku 1932 a dokumentaci dohledané v archivu stavebního úřadu, a proto nezjistil porušení stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.) a v dané záležitosti nebude podnikat další kroky (výzvou Úřadu městské části [obec a číslo], odboru stavebního ze dne 7. 4. 2021, [číslo jednací] a dopisem téhož úřadu ze dne 25. 5. 2021, [číslo jednací]).

11. Soud provedl dokazování některými dalšími listinnými důkazy (zejména žádostí o souhlas osoby oprávněné z věcného práva a souhlasem banky ze dne 19. 7. 2018), avšak tyto nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, resp. z nich nebylo zjištěno nic podstatného.

12. Soud zamítl návrh na provedení dokazování učiněné žalobcem, a to sdělením a plány stavebního úřadu ohledně ateliéru, místním ohledáním ateliéru, výslechy [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] a potvrzením o platbách na předmětný prostor. Dále soud zamítl návrh na provedení dokazování učiněný žalovanými, a to oznámení předcházející výzvě stavebního odboru Městské části [obec a číslo] a účastnické výslechy jednotlivých žalovaných, neboť všechny tyto důkazy shledal pro posouzení věci nadbytečnými.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

14. Prohlášením vlastníka byly v dotčeném domě vymezeny jednotky, a to včetně jednotky [číslo] [číslo] obě označené jako nebytový prostor v [anonymizováno] nadzemním podlaží. Celková podlahová plocha všech jednotek v domě činila 883 m, což odpovídalo počtu hlasů všech vlastníků. Prohlášení vlastníka bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 6. 4. 1999. Žalobce byl vlastníkem jednotek [číslo] [číslo]. Na základě usnesení o změně prohlášení vlastníka vlastníci rozhodli o zrušení jednotek [číslo] [číslo] jejich označení za společnou část domu; celková podlahová plocha jednotek v domě se změnila z 883 m na 733 m. Usnesení podepsali všichni vlastníci v domě včetně žalobce, poslední podpis se datoval ke dni 4. 6. 2018. Žalobce podal návrh na vklad usnesení do katastru nemovitostí, jednotky [číslo] [číslo] byly následně vymazány z katastru nemovitostí. Žalobce změnu prohlášení vlastníků nerozporoval. Dle stavebního povolení z roku 1931 nesmí podkrovní prostory sloužit obytným účelům a kolaudační rozhodnutí z roku 1932 stanovilo pro užívání podkroví pouze dílčí podmínky. V roce 2021 stavební úřad ve věci užívání podkrovních prostorů nezjistil žádné porušení stavebního zákona.

15. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

16. Podle § 4 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vlastník budovy svým prohlášením určuje prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených tímto zákonem a v souladu se stavebním určením stanou jednotkami (§ 2 písm. h)) a společnými částmi domu (§ 2 písm. g)). Prohlášení musí mít písemnou formu. Prohlášení je povinnou přílohou návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o převodu první jednotky v domě.

17. Podle § 1169 odst. 1 o. z. vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Ke změně prohlášení se vyžaduje písemný souhlas vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna dotkne. Je-li jednotka zatížena, vyžaduje se rovněž písemný souhlas osoby oprávněné z věcného práva, pokud se jejích práv a povinností změna dotkne. Pro účinnost změny prohlášení se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže se změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek.

18. Podle § 1221 odst. 1 věty první o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy.

19. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

20. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

21. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

22. Ve smyslu citovaného ustanovení se od nabytí účinnosti nové právní úpravy (tj. od data 1. 1. 2014) posuzují podle této úpravy zásadně i práva a povinnosti vlastníků jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb.; dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze vznik vlastnického práva k takovým jednotkám (srov. § 3063 o. z.) a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. [spisová značka], jenž byl na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] konaném dne 19. 10. 2016 schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. V řešeném případě byly jednotky v domě vymezeny prohlášením vlastníka ze dne 22. 12. 1998, tedy podle § 4 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. S ohledem na výše řečené však tato skutečnost nevylučuje, aby budoucí změny prohlášení byly podřízeny úpravě obsažené v novém občanském zákoníku. Je sice pravdou, že v úvodu listiny o změně prohlášení je uvedeno, že usnesení bylo přijato na základě § 11 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů, citovaná úvodní věta však pouze znamená, že listina byla připravena za účinnosti zákona o vlastnictví bytů. Právní jednání spočívající ve schválení změny prohlášení se stalo perfektním až projevem souhlasu všech vlastníků, neboť teprve v tomto okamžiku shromáždění vlastníků jednotek jakožto kolektivní orgán projevilo navenek svou vůli. Usnesení o změně prohlášení tedy bylo přijato okamžikem podpisu posledního vlastníka, tj. dne 4. 6. 2018 a jako takové je podřízeno novému občanskému zákoníku.

24. Dále bylo prokázáno, že na základě změny prohlášení schválilo shromáždění vlastníků jednotek zrušení jednotky [číslo] [číslo] s tím související změnu podílů na společných částech domu. Shromáždění vlastníků svou vůli projevilo zcela jednoznačným a nezaměnitelným způsobem, přičemž v souladu s § 1169 odst. 1 o. z. s touto změnou vyslovili souhlas všichni vlastníci jednotek. Změna prohlášení byla následně vložena do katastru nemovitostí, čímž došlo k výmazu obou jednotek a tyto jednotky ke dni rozhodování soudu nejsou v katastru nemovitostí evidovány. Z uvedeného vyplývá, že sporná jednotka [číslo] jakožto samostatný předmět právních vztahů ke dni rozhodování soudu neexistuje, neboť byla zrušena změnou prohlášení a vymazána z katastru nemovitostí. Ze stejného důvodu se pak žalobce nemůže s úspěchem domáhat určení vlastnictví k této jednotce, neboť se jedná o neexistující věc.

25. Svých práv se měl žalobce domáhat primárně žalobou na určení neplatnosti usnesení o změně prohlášení podle § 258 ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z., neboť tímto způsobem by mohl docílit stavu, aby usnesení o změně prohlášení bylo označeno za neplatné a jednotka [číslo] nebyla zrušena. Přitom by žalobce musel řízení iniciovat před uplynutím prekluzivních lhůt uvedených v § 259 o. z. (tedy do tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději do jednoho roku od přijetí rozhodnutí). V tomto řízení však platnost změny prohlášení nemůže být posouzena, a to ani jakožto předběžná otázka. Soud v této souvislosti odkazuje na dnes již konstantní judikaturu [název soudu] (srov. rozsudek ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka]), dle níž„ není-li platnost rozhodnutí výboru (či jiného, stanovami zřízeného voleného orgánu společenství vlastníků) napadena postupem podle § 258 a 259 o. z., popř. nevyhoví-li soud podanému návrhu, je takové rozhodnutí platné, přestože je zatíženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení [název soudu] ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], odst. 25 až 28, a judikaturu tam citovanou). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by v rozporu s principem právní jistoty do poměrů společenství vlastníků, vlastníků jednotek a koneckonců i třetích osob právní nejistotu (srov. dále obdobně např. pro poměry politických stran a hnutí rozsudek [název soudu] ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. [spisová značka], odst. [anonymizováno])“. Z uvedeného vyplývá, že pokud žalobce nenapadl změnu prohlášení v příslušných lhůtách, hledí se na ni jako na platnou, i kdyby byla zatížena vadou odůvodňující vyslovení její neplatnosti.

26. Pouze nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že změna prohlášení takovou vadou netrpí, a proto by ani v případě jejího přezkumu nebyla označena za neplatnou. Žalobce neplatnost změny prohlášení odůvodňoval jejím rozporem se zákonem o vlastnictví bytů a s kolaudačním stavem budovy a na svou podporu odkázal na rozsudek [název soudu] ze dne 18. 3. 2003, č. j. [číslo jednací]. K tomu soud předně uvádí, že závěry tohoto rozsudku byly zmírněny navazující judikaturou [název soudu], která se postupně ustálila v názoru, že platnost prohlášení vlastníka budovy není podmíněna jeho bezpodmínečným souladem s kolaudačním rozhodnutím, neboť občanskoprávní vztahy nemusí být totožné se vztahy stavebněprávními, založenými kolaudačním rozhodnutím. [název soudu] např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. [spisová značka], uvedl, že„ je vždy nutno individuálně posuzovat, zda je nesoulad prohlášení vlastníka s kolaudačním rozhodnutím zásadní a je třeba přihlédnout k tomu, jak je dům se samostatnými jednotkami fakticky a dlouhodobě užíván“ (k tomu srov. rovněž rozsudek [název soudu] ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. [spisová značka])

27. V řešeném případě byl prostor ateliéru (tj. zrušená jednotka [číslo]) kolaudován rozhodnutím stavebního úřadu z roku 1931 jako nebytový prostor. Ačkoliv z obecného hlediska platí, že nebytové prostory je možno vymezit jako jednotku, nikoliv jako společnou část domu, soud se nedomnívá, že by změna tohoto prostoru z jednotky na společnou část domu byla natolik zásadní vadou, jež by vedla k neplatnosti usnesení o změně prohlášení. Dle soudu je v tomto případě třeba respektovat vůli vlastníků jednotek, kteří jednoznačně a zcela vědomě rozhodli o přeměně prostor půdy a ateliéru na společnou část domu, z níž bude plynout užitek všem vlastníkům jednotek v domě (např. prostřednictví pronájmu ateliéru). Žalobce si byl této změny jednoznačně vědom, neboť z pozice správce domu připravoval usnesení o změně prohlášení, zajišťoval podpisy ostatních vlastníků a jejich notářské ověření, usnesení o změně prohlášení podepsal a následně on sám podal návrh na jeho vklad do katastru nemovitostí. Za této situace byli ostatní vlastníci v dobré víře, že změna byla řádně přijata a vyvolala zamýšlené právní důsledky. Označením této změny za neplatnou by tedy došlo k nedůvodnému zásahu do autonomie vůle vlastníků a do jejich dobré víry a tento postup není odůvodněn ani veřejným zájmem. Nadto soud připomíná, že za nebytový prostor byly označeny veškeré místnosti v podkroví, tedy rovněž půda jakožto zrušená jednotka [číslo] přičemž žalobce proti vymezení půdy coby společné části domu nikterak nebrojil. Jako zcela lichou je pak třeba odmítnout námitku, že společné části domu se nemůžou nacházet v uzavřeném a odděleném prostoru, neboť v odděleném prostoru se běžně nacházejí společné části jako je prádelna, sušárna, kočárkárna, kotelna apod.

28. Z hlediska namítaného rozporu s kolaudačním rozhodnutím, resp. stavebním povolením soud pouze ve stručnosti dodává, že sporné půdní prostory (tedy včetně zrušené jednotky [číslo]) s těmito rozhodnutími nejsou v rozporu, neboť neslouží k obytným účelům (srov. stavební povolení z roku 1931) a splňují podmínky stanovené kolaudačním rozhodnutím (které kladlo pouze dílčí požadavky na podobu podkrovních místností). Skutečnost, že ateliér není v rozporu se stavebním zákonem, nadto potvrdil rovněž stavební úřad v dopise ze dne 25. 5. 2021.

29. Závěrem soud uvádí, že v řešeném případě nebyl dán k určení vlastnického práva žalobce naléhavý právní zájem, neboť mezi týmiž účastníky je u zdejšího soudu vedeno řízení sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož žalobce požaduje vyklizení sporného ateliéru a soud otázku jeho vlastnictví bude posuzovat jakožto otázku předběžnou, nicméně toto řízení (sp. zn. [spisová značka]) bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V řešené věci tedy nebyla splněna ani podmínka § 80 o. s. ř., byť soud tuto skutečnost nepovažoval za rozhodující pro řešení daného sporu. Tímto důvodem bylo zejména zrušení jednotky [číslo] tedy absence věci v právním smyslu, k níž by bylo možno určit vlastnické právo a též důvody uvedené v bodu 25 tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 123 600 Kč Tyto náklady sestávají jednak z nákladů zastoupení advokátem, jednak z nákladů žalovaných [číslo] kteří podali svá písemná vyjádření k žalobě v době, kdy ještě v řízení nebyli zastoupeni zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Žalovaným [číslo] náleží náhrada v paušální výši 300 Kč za jeden úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Celkem tedy tvoří náhrada 1 800 Kč.

31. Advokátovi žalovaných náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, čemuž odpovídá částka 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce v řízení učinil celkem tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 11. 10. 2021, účast na jednání dne 12. 10. 2021), přičemž převzetí a příprava zastoupení představuje samostatný úkon právní služby, který zástupce učinil vůči každému zastoupenému zvlášť (srov. usnesení [název soudu] ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. [spisová značka]), další dva úkony učinil zástupce společně za všech 15 zastoupených. Odměna za samostatný úkon činí 46 500 Kč (3 100 x 15), v případě odměny za společné úkony se v souladu s § 12 odst. 4 a. t. částka 3 100 Kč snižuje o 20 % na 2 480 Kč a takto snížená částka přísluší za jeden úkon učiněný za každého zastoupeného. Při dvou společných úkonech se jedná o částku 74 400 Kč (2 480 x 15 x 2). Advokát má rovněž nárok na tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (tj. 900 Kč), přičemž tato náhrada se nenásobí počtem zastoupených osob (srov. usnesení [název soudu] ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. [spisová značka]). Celkem činí odměna advokáta 121 800 Kč (74 400 + 46 500 + 900). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalovaných.

32. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení