39 Co 27/2022- 171

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Terezy Jachura Maříkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 4. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 5. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 6. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 7. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 8. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 9. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 10. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] 11. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], SRN 12. [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 13. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 14. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 15. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastníka jednotek a určení spoluvlastnických podílů, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 59 C 90/2021 – 124 a o odvolání žalovaných do výroku III. rozsudku, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. o nákladech řízení mění jen tak, že výše těchto nákladů činí [částka]; jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, kterou se žalobce domáhal, že je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] (nebytového prostoru – ateliéru) umístěné v 5. patře domu [adresa] ([ulice a číslo]) v k. ú. [obec], obec Praha (sestávající z místnosti o podlahové ploše 18,5 m2, z místnosti o podlahové ploše 14,2 m2, z předsíně o podlahové ploše 7,0 m2, ze záchodu o podlahové ploše 0,9 m2, z komory o podlahové ploše 4,3m2 a z komory o podlahové ploše 6,2 m2; celková podlahová plocha jednotky 51,1m2, po zaokrouhlení 51 m2; k jednotce patří podlahová krytina a stropní vystrojení místností, nenosné příčky a vnitřní dveře a okna uvnitř jednotky, jakož i vnitřní strany vstupních dveří do jednotky včetně zárubní a vnitřní strany vnějších oken; k jednotce dále patří vnitřní rozvody elektřiny a kanalizace {kromě stoupacích vedení} včetně k nim připojených předmětů {rozvody elektřiny počínajíce elektroměrem, rozvody plynu počínajíce plynoměrem}, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu [adresa] a na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Praha, o velikosti [číslo], a že k jednotkám v domě [adresa] ([ulice a číslo]) v k. ú. [obec], obec Praha náleží spoluvlastnické podíly na společných částech domu [adresa] a na pozemku par. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Praha, o těchto velikostech: k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – bytu: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo]; k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo] a k jednotce [číslo] – nebytovému prostoru: o velikosti [číslo] a současně výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na soudu určení, že je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaného nebytového prostoru (ateliér) za současné úpravy spoluvlastnického podílu na společných částech domu, který náleží k ostatním jednotkám v domě, za situace, kdy žalobce a žalovaní jsou vlastníky jednotek ve shora označeném domě. Žalobce v domě vymezil jednotky svým prohlášením vlastníka ze dne [datum] vloženým do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu [okres] č. j. V9-9164/99 s právními účinky ke dni [datum] (dále jen„ prohlášení vlastníka“). V prohlášení vlastníka a následně i v katastru nemovitostí byla chybně uvedena nikdy neexistující jednotka [číslo] specifikovaná jako nebytový prostor v 5. patře domu; reálně se však jednalo o společnou půdu v domě. V letech 2004 až 2018 postupně všichni vlastníci podepsali usnesení o změně prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v budově [adresa] v k. ú. [obec] (dále jen„ změna prohlášení vlastníka“), jejímž účelem bylo tuto chybu opravit. Stalo se tak vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Při vyhotovení změny prohlášení vlastníka však došlo k chybě spočívající v tom, že z prohlášení vlastníka se kromě neexistující jednotky [číslo] vypustila i existující jednotka [číslo] která byla ve výlučném vlastnictví žalobce. Podle žalobce konstantní judikatura zastává názor, že rozdělení budovy na jednotky není ponecháno libovolné úvaze vlastníka, ale může být učiněno pouze v souladu se stavebním kolaudačním stavem budovy a se zákonem. V opačném případě je prohlášení vlastníka neplatné pro rozpor se zákonem. Žalobce dále upřesnil, že změna prohlášení vlastníka je neplatná pro rozpor s § 2 písm. c) a g) a § 4 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen„ zákon o vlastnictví bytů“), neboť za společnou část domu nelze označit byt či nebytový prostor, přičemž zrušená jednotka [číslo] je nebytovým prostorem. Žalobce měl za to, že listina o změně prohlášení vlastníka je neplatná v části, v níž se vypustil údaj o jednotce [číslo] (ateliér) a má tedy naléhavý právní zájem na určení, že je nadále vlastníkem uvedeného nebytového prostoru.

3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, neboť jednotka [číslo] (ateliér) zanikla v důsledku změny prohlášení vlastníka, kterou žalobce sám připravil a s níž souhlasili všichni vlastníci v domě. Žalobce tuto změnu prohlášení nikdy jakkoliv nenapadnul a ani nenamítnul její neplatnost. Toto právní jednání je proto třeba považovat podle § 586 odst. 2 o. z. za platné. Změna prohlášení není neplatná pro rozpor s kolaudačním stavem budovy, neboť dle kolaudačního rozhodnutí místnosti v podkroví nesmí sloužit obytným účelům a tato podmínka je splněna.

4. Soud I. stupně poté, co provedl dokazování listinami, učinil skutkový závěr, že prohlášením vlastníka byly v dotčeném domě vymezeny jednotky, a to včetně jednotky [číslo] [číslo] obě označené jako nebytový prostor v 5. nadzemním podlaží. Prohlášení vlastníka bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Žalobce byl vlastníkem jednotek [číslo] [číslo]. Na základě usnesení o změně prohlášení vlastníka vlastníci rozhodli o zrušení jednotek [číslo] [číslo] jejich označení za společnou část domu; celková podlahová plocha jednotek v domě se změnila z 883 m na 733 m. Usnesení podepsali všichni vlastníci v domě včetně žalobce, poslední podpis se datoval ke dni [datum]. Žalobce podal návrh na vklad usnesení do katastru nemovitostí a jednotky [číslo] [číslo] byly následně vymazány z katastru nemovitostí. Žalobce změnu prohlášení vlastníků nijak nerozporoval. Podle stavebního povolení z roku 1931 nesměly podkrovní prostory sloužit obytným účelům. Kolaudační rozhodnutí z roku 1932 stanovilo pro užívání podkroví pouze dílčí podmínky. V roce [rok] stavební úřad po místním šetření ve věci užívání podkrovních prostorů nezjistil žádné porušení stavebního zákona.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc s odkazem na § 4 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, dále na § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 258, § 259 a § 3028 o. z., přičemž uzavřel, že právní jednání spočívající ve schválení změny prohlášení vlastníka ohledně předmětného nebytového prostoru (ateliér) se stalo perfektním až projevem souhlasu všech vlastníků, neboť teprve v tomto okamžiku shromáždění vlastníků jednotek jakožto kolektivní orgán projevil navenek svou vůli a tedy toto rozhodnutí bylo přijato až podpisem posledního vlastníka, tj. dne [datum] a jako takové je podřízeno novému občanskému zákoníku. Na základě tohoto prohlášení došlo ke změně – zrušení jednotky [číslo] [číslo] s tím související změně podílů na společných částech domů, s čímž vyslovilo shromáždění vlastníků souhlas podle § 1169 odst. 1 o. s. ř. Podle názoru soudu I. stupně sporná jednotka [číslo] (ateliér), jakožto samostatný předmět právních vztahů ke dni rozhodování soudu I. stupně neexistuje (byla zrušena změnou prohlášení a vymazána z katastru nemovitostí) a žalobce se proto s úspěchem nemůže domáhat určení vlastnictví k této jednotce. Soud I. stupně dále poukázal na to, že žalobce se měl primárně žalobou na určení domáhat neplatnosti usnesení o změně prohlášení podle § 258 ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z., neboť tímto způsobem by mohl docílit stavu, aby usnesení o změně prohlášení bylo označeno za neplatné a jednotka [číslo] nebyla zrušena. Toto řízení by však žalobce musel iniciovat před uplynutím prekluzivních lhůt uvedených v § 259 o. z., což neučinil. Podle soudu I. stupně proto v tomto řízení nemůže být platnost změny prohlášení vlastníků posouzena, a to ani jako otázka předběžná. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 4639/2018. Nad rámec rozhodného soud I. stupně doplnil, že změna prohlášení netrpí takovou vadou, pro kterou by mohla být označena za neplatnou, neboť platnost prohlášení vlastníka budovy není podmíněna jeho bezpodmínečným souladem s kolaudačním rozhodnutím, jelikož občanskoprávní vztahy nemusí být totožné se vztahy stavebně právními, založenými kolaudačním rozhodnutím (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3248/2008). Nad to z hlediska namítaného rozporu s kolaudačním rozhodnutím, resp. stavebním povolením, sporné půdní prostory (tedy včetně zrušené jednotky [číslo]) nejsou v rozporu s těmito rozhodnutími, neboť neslouží k obytným účelům a splňují podmínky stanovené kolaudačním rozhodnutím (které kladlo pouze dílčí požadavky na podobu podkrovních místností). Naposledy pak soud I. stupně naznačil, že ve věci nemá žalobce naléhavý právní zájem na určení podle § 80 o. s. ř., neboť u Obvodního soudu pro Prahu 10 je vedeno řízení sp. zn. 26 C 145/2021, v rámci něhož žalobce požaduje vyklizení sporného ateliéru a soud otázku jeho vlastnictví bude posuzovat jakožto otázku předběžnou. Toto řízení je však přerušeno do pravomocného skončení řízení v této věci a soud I. stupně proto nedostatek naléhavého právního zájmu nepovažoval za rozhodující pro řešení daného sporu.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšným žalovaným celkem částku [částka], sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby á [částka] podle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení u každého ze žalovaných), neboť tento úkon právní služby představuje samostatný úkon právní služby, který zástupce učinil vůči každému zastoupenému zvlášť (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. VSOL 4 Cmo 376/2013) a dále ze 2 společných úkonů právní služby pro všechny žalované á [částka] za použití § 12 odst. 4 cit. vyhl., tedy sníženo o 20 % (vyjádření ve věci samé a účast u jednání dne [datum]), to vše s přináležejícím režijním paušálem á [částka] (3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepsání vyjádření a účast na jednání dne [datum]) podle § 13 odst. 1, 4 a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) cit. vyhlášky.

7. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítal, že soud I. stupně neprovedl dostatečné dokazování k prokázání rozhodných skutečností a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištění a s tím souvisejícím nesprávným právním posouzením věci. Žalobce namítal, že v možnostech signatářů listiny o zrušení věci (stále existující), která byla a je stavebně určena jako nebytový prostor – ateliér, nebylo zrušit předmětný nebytový prostor, resp. jej prohlásit za společnou část domu. V tomto směru proto změna prohlášení vlastníka odporuje kolaudačnímu stavu, resp. stavebnímu určení prostor a zákonu a je proto v této části absolutně neplatná. Soud I. stupně se také dostatečně nezabýval nesouladem prohlášení vlastníka (učiněné v roce [rok]) s kolaudačním rozhodnutím, resp. stavebním určením, natož tím, zda jde o nesoulad zásadní. Změna prohlášení vlastníka z roku [rok] také podle svého smyslu dopadá jen na společnou půdu, tedy nešlo o žádnou přeměnu, nýbrž o nápravu v evidenci katastru nemovitostí, jak žalobce popsal ve své žalobě, tudíž je logické, že proti tomuto nijak nebrojil, když nápravu sám inicioval. Také úvahy soudu I. stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu odporují konstantní judikatuře, podle níž je naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem, zapsaným v katastru nemovitostí dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že v plném rozsahu vyhoví žalobnímu návrhu, popř. aby napadený rozsudek vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaní se k odvolání žalobce vyjádřili tak, že napadený rozsudek soudu I. stupně považují za správný, neboť tento vychází z úplně zjištěného skutkového stavu věci a rovněž i ze správného právního posouzení. Důkazy, které žalobce označil a které soud I. stupně neprovedl, nejsou potřebné k prokázaní rozhodných skutečností. Soud I. stupně správně dovodil, že na věc dopadá nový občanský zákoník, tedy i změny prohlášení vlastníka budovy se řídí § 1169. o. z. V posuzované věci dali ke změně prohlášení písemný souhlas všichni vlastníci jednotek, a pokud žalobce nenechal tuto změnu prohlášení přezkoumat podle § [číslo] odst. 3 ve spojení s § 1209 o. z., nemůže se nyní domáhat nápravy žalobou na určení. Obsah změny prohlášení vlastníka ze dne [datum] (tedy posledním podpisem vlastníka) je zcela určitý a srozumitelný a sám žalobce o něm neměl žádné pochybnosti, když na jeho základě vypracoval a podepsal dne [datum] návrh na vklad práva do katastru nemovitostí, a to výslovně vymazat dosud evidované jednotky [číslo] [číslo] změnit tomu odpovídajícím způsobem spoluvlastnické podíly vlastníků jednotek v domě. V posuzované věci je také předmětný prostor užíván v souladu s kolaudačním rozhodnutím k nebytovým účelům, a proto není rozpor mezi prohlášením vlastníka budovy po jeho změně a kolaudačním rozhodnutím nebo způsobem jeho faktického užívání.

9. Žalovaní podali odvolání proti výroku III. napadeného rozhodnutí, týkající se nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť mají za to, že soud I. stupně nesprávně hodnotil úkon právní služby – účast na jednání konaném dne [datum], a to jako jeden úkon právní služby, ačkoli šlo o dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, jelikož toto ústní jednání přesahovalo svou délkou dobu dvou hodin, když se konalo od 13 hod. do 15.17 hod. Podle přesvědčení žalovaných jim náleží odměna ve výši [částka] za 4 úkony právní služby (1 úkon právní služby á [částka] pro každého z žalovaných a 3 úkony právní služby á [částka] pro každého z žalovaných) s přináležejícím režijním paušálem á [částka].

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění popsaná v odstavci 14 napadeného rozsudku, se kterými se odvolací soud jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Tato skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů hodnotil soud I. stupně v souladu s § 132 o. s. ř., tzn. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Ostatně takto zjištěný skutkový stav nebyl mezi účastníky řízení v rozepři, spornou byla otázka právního posouzení.

12. Odvolací soud k právnímu posouzení věci uvádí, že soud I. stupně správně na právní jednání – změnu prohlášení vlastníka budovy, na základě které byl posléze učiněn zápis do katastru nemovitostí a s tím související vymazání nebytového prostoru [číslo] [číslo] pohlížel optikou nového občanského zákoníku ([účinnost]). Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 ICdo 34/2015 se zabýval otázkou nepravé zpětné účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a vyslovil se, že„ ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. vychází při úpravě časové působnosti z principu tzv. nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity), jemuž podřizuje též„ právní poměry týkající se věcných práv“. K právním poměrům týkajícím se věcných práv náleží také spoluvlastnictví, včetně spoluvlastnictví bytového. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. se tedy od nabytí účinnosti nové právní úpravy posuzují podle této úpravy zásadně i práva a povinnosti vlastníků jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb.; dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze vznik vlastnického práva k takovým jednotkám a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku. Uvedené teze platí s výhradou, že jiné (zvláštní) přechodné ustanovení (ustanovení s užším dosahem působnosti) neobsahuje odlišnou úpravu časové působnosti nové právní úpravy. Dovolací soud se proto zabýval rovněž otázku, zda některá z přechodných ustanovení občanského zákoníku nestanoví jiná pravidla časové působnosti úpravy bytového spoluvlastnictví, než která obsahuje ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. S problematikou časové působnosti nové právní úpravy bytového spoluvlastnictví souvisí rovněž ustanovení § 3063 o. z., jež však lze vyložit pouze tak, že ve smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky uzavřené po [datum] se bytová jednotka vzniklá do [datum] vymezí podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 72/1994 Sb., avšak jinak se bude uvedená smlouva, která má povahu obligace, řídit ustanovením občanského zákoníku (§ [číslo] odst. 1, § 3028 odst. 3 a contrario o. z.). Ustanovení § 3063 o. z. tudíž nic nemění na tom, že s účinností od [datum] bylo vlastnictví jednotek vzniklé na základě zákona č. 72/1994 Sb. převedeno do režimu právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (§ 3028 odst. 2 věta před středníkem o. z.)“ 13. Odvolací soud však nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že uvedené právní jednání – změna prohlášení vlastníka se stalo perfektním až projevem souhlasu všech vlastníků, tedy připojením posledního podpisu vlastníka dne [datum], neboť má za to, že toto právní jednání vlastníků bylo perfektní již dne [datum], kdy na shromáždění vlastníků přijali uvedené rozhodnutí o změně prohlášení vlastníka a toto rovněž stvrdili svými podpisy na této listině, neboť následně uvedené rozhodnutí vlastníci až do roku [rok] pouze opatřovali úředně ověřenými podpisy. K právnímu jednání tedy došlo již dne [datum] v souvislosti s přijatým rozhodnutím, nikoli až dne [datum] v souvislosti s posledním opatřeným úředně ověřeným podpisem vlastníka. Toto odlišné právní posouzení však nemá vliv na to, kterou právní úpravou má být jednání vlastníků posuzováno, neboť v souladu s výše uvedeným, i když k odsouhlasené změně prohlášení vlastníků došlo za účinnosti zák. č. 72/1994 Sb., při posuzování nároku žalobce, tj. určení vlastnictví žalobce ke sporné nebytové jednotce (ateliéru) je třeba po datu [datum] vycházet z úpravy nového občanského zákoníku, k čemuž správně dospěl i soud I. stupně.

14. Promítneme-li uvedený závěr do poměrů posuzované věci, je zřejmé, že při posuzování vlastnictví žalobce k nebytovému prostoru [číslo] je nutné postupovat podle nového občanského zákoníku, konkrétně pak podle § 1167 a § 1168 o. z. Pokud na základě společného prohlášení vlastníků (změna učiněná v roce 2004) došlo k vymazání sporné jednotky z katastru nemovitostí, když tato byla prohlášena za společnou část domu a tím k tomu, že žalobce pozbyl vlastnické právo k této jednotce, nelze podle nové úpravy občanského zákoníku toto prohlášení vlastníků prohlásit za neplatné a ani určit, že vlastnické právo žalobce k uvedené jednotce nezaniklo. Případné vady prohlášení (na které ostatně sám žalobce ve své žalobě poukazuje) lze odstranit postupem podle § 1168 o. z. Tímto způsobem lze odstranit případné nepřesnosti či nesprávnosti uvedeného prohlášení vlastníka. Pokud vadu prohlášení neodstraní vlastníci společným prohlášením, může se žalobce s uvedeným nárokem obrátit na soud. Soud v takovém případě bude vždy zkoumat, zda navrhovatel má právní zájem na odstranění vady prohlášení. Jedná se o žalobu sui generis, ve které soud věcně rozhodne tak, že se určuje, že konkrétní ustanovení prohlášení zní konkrétním (soudem schváleným) způsobem a bude tedy obsahovat určení textu s opravenou částí původního prohlášení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2323/2016 nebo rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1811/2020).

15. Jelikož má žalobce k ochraně svého práva institut žaloby na nahrazení projevu vůle podle § 1168 o. z., platí i správný závěr soudu I. stupně, že na uvedeném určení (že žalobce je vlastníkem sporné jednotky), nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem, což je podmínkou žaloby na určení podle § 80 o. s. ř. Obdobně pak odvolací soud uvádí, že nelze určovat vlastnictví ke spornému nebytovému prostoru, který není zapsán do katastru nemovitostí, tedy neexistuje. I proto je logickým řešením popsané situace podání návrhu na opravu předmětného prohlášení.

16. Odvolací soud proto ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Žalovaným náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, neboť ve věci byli plně úspěšní. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 6, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) za použití § 12 odst. 4 citované vyhlášky za 4 úkony právní služby po [částka], resp. [částka] (sníženo o 20 %), pro všechny žalované, počítáno z tarifní hodnoty [částka] - převzetí a příprava věci, vyjádření ve věci samé a účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny (tj. [číslo] x 4 x 15) a z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 písm. a), d), g) citované vyhlášky (4 úkony právní služby po [částka] – převzetí a příprava věci, vyjádření ve věci samé a účast na jednání dne [datum]). Odvolací soud tak přisvědčil odvolací námitce žalovaných, neboť jak z obsahu spisu zjistil, ústní jednání konané dne [datum] trvalo od 13 hod. do 15.17 hod., tedy 3 započaté hodiny a žalovaní proto mají v souladu s § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky nárok na mimosmluvní odměnu za 2 úkony právní služby, nikoli za 1 úkon právní služby, jak chybně učinil soud I. stupně. Dále se odvolací soud neztotožnil s úvahou soudu I. stupně, že úkon v podobě převzetí a přípravy věci je samostatným právním úkonem ve vztahu ke každému zastoupenému žalovanému, neboť podle názoru odvolacího soudu i v tomto případě se jedná o společný úkony právní služby (tedy s ponížením sazby o 20 %), neboť tento úkon právní služby byl činěn pro všechny zastoupené žalované společně, jak ostatně vyplývá z data na založených plných mocích, kterými byl právní zástupce žalovaných ve věci zplnomocněn a které je shodné a v této souvislosti učinil i přípravu věci (stejnou pro všechny žalované).

18. Odvolací soud proto napadený výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbylé části tento výrok jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšným žalovaným přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka], sestávající z mimosmluvní odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) za použit § 12 odst. 4 a § 11 odst. 2 písm. c) citované vyhlášky (2 úkony právní služby po [částka] (x 15) – vyjádření k odvolání žalobce a účast na odvolacím jednání dne [datum] a 1 úkon právní služby po 1 240 (x 15) – sepis odvolání do nákladů řízení), z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ), g), d) citované vyhlášky (3 úkony právní služby po [částka] – sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalobce a účast na odvolacím jednání dne [datum]).

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O povinnosti žalobce zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalovaných bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení