6 C 392/2018 - 458

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vydání věci takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni nákladní vozidlo tovární značky [Anonymizováno], VIN [VIN kód] včetně všech součástí a příslušenství tohoto vozidla, kdy žalovaná by byla povinna vydat žalobkyni zejména technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a všechny klíče k tomuto vozidlu, s e z a m í t á.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 51 145,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované povinnosti vydat jí nákladní vozidlo [Anonymizováno], VIN [VIN kód] včetně všech součástí a příslušenství tohoto vozidla, zejména technického průkazu, osvědčení o technickém průkazu a všech klíčů k tomuto vozidlu. Svoji žalobu odůvodnila tím, že původní žalobkyně nabyla dne 29. 1. 2018 ve veřejné dražbě vlastnické právo k této věci, přičemž v době nabytí vlastnického práva původní žalobkyní neměl dražebník nákladní vozidlo u sebe, bylo zjištěno, že vozidlo má žalovaná, která vozidlo odmítla dobrovolně vydat.

2. Žalovaná s uvedeným nesouhlasila, uváděla, že provedená dražba je neoprávněná, vydražení vozidla je neplatné, neboť navrhovatel dražby nebyl oprávněným navrhovatelem nedobrovolné dražby dle § 36 a násl. zákona o veřejných dražbách. Dále uvedla, že dne 5. 1. 2016 byla zapsána jako majitel předmětného vozu společnost [právnická osoba], na základě kupní smlouvy ze dne 30. 11. 2016 se ovšem stala novým majitelem vozidla společnost [právnická osoba]. Toto vozidlo bylo dne 30. 11. 2016 zajištěno smlouvou o zajištění závazků převodem práva společnosti [právnická osoba]. na poskytnutý úvěr a byl stanoven splátkový kalendář. Dne 29. 12. 2017 zakoupila žalovaná od společnosti [právnická osoba]. předmětné vozidlo a zároveň převzala za společnost [Anonymizováno] veškeré závazky vyplývající z nezaplaceného úvěru společnosti [právnická osoba]. Žalovaná dále poukazovala na to, že v době, kdy byla vlastníkem předmětného vozidla společnost [právnická osoba]., tak došlo k uzavření zástavní smlouvy, kdy společnost [právnická osoba] vystupovala jako zástavce a společnost [Anonymizováno] jako zástavní věřitel. Přestože společnost [právnická osoba] nebyla již vlastníkem předmětného vozidla, poskytla předmětné vozidlo jako zástavu společnosti [Anonymizováno] A přestože [Anonymizováno]. si byla vědoma skutečnosti, že vlastníkem předmětného nákladního vozidla je společnost [právnická osoba]. a že zástavní smlouva nebyla platně uzavřena, přistoupila k realizaci zástavního práva k předmětu zástavy ve veřejné dražbě konané 29. 1. 2018. [Anonymizováno] tak nejednala v dobré víře, a zcela vědomě realizovala prodej předmětu zástavy ve veřejné dražbě. Dále žalovaná poukázala na to, že žaloba je duplicitní, v dané věci již bylo nepravomocně rozhodnuto.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30.6.2020, č.j. 6 C 392/2018–192 doplněným usnesením zdejšího soudu ze dne 4.5.2021, č.j. 6 C 392/2018–227 bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

4. K odvolání žalobkyně rozhodoval Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.9. 2021, č.j. 27 Co 232/2020-242, který rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30.6. 2020, č.j. 6 C 392/2018-192 ve spojení s doplňujících usnesením ze dne 4.5.2021, č.j. 6 C 392/2018-227 ve všech výrocích potvrdil. Nově rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

5. K dovolání žalobkyně rozhodoval rozsudkem Nejvyšší soud ČR dne 21.10. 2022, č.j. 21 Cdo 822/2022-269, který rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.9. 2021, č.j. 27 Co 232/2020-242 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30.6. 2020, č.j. 6 C 392/2018-192 doplněný usnesením ze dne 4.5.2021, č.j. 6 C 392/2018-227 zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí uzavřel, že ustálená judikatura vymezila pregnantně situace, za nichž lze prolomit „neotřesitelné“ postavení vlastníka, který nabyl věc ve veřejné dražbě. Jde o případy dražeb tzv. „na oko“, které jsou zpravidla důsledkem zlého úmyslu některých osob na dražbě zúčastněných (nejčastěji navrhovatele dražby a dražebníka, popřípadě pouze navrhovatele dražby), který však ve vztahu k dražitelům nemusí být nijak rozpoznatelný. Jinak řečeno, dražitelé se dražby účastní v přesvědčení, že jde o dražbu regulérní. A právě v této situaci by se podle názoru NS měl uplatnit princip favorizace dobré víry nabyvatele věci (vydražitele) upravený v ustanovení § 1109 písm. a) o.z. Proto dovolací soud dospěl k závěru, že proti osobě, jež nabyla své vlastnické právo příklepem licitátora ve veřejné dražbě provedené podle zákona o veřejných dražbách, může třetí osoba prosadit své tvrzené vlastnické právo nabyté z jiného právního titulu, jenž není vymezen v § 1109 a § 1110 o.z. pouze tehdy, prokáže-li, že: a) došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla a zároveň b) vydražitel nebyl v dobré víře v oprávnění navrhovatele dražby navrhnout provedení veřejné dražby. Dále poukazoval na zákaz zneužití práva, jenž představuje jeden z korektivů výkonu subjektivních práv, který má zabránit takovému výkonu subjektivního práva, které je pouze formálně v souladu s objektivním právem. Je třeba se tedy zabývat i hledisky, dle nichž je možno dovodit, že výkon práva nezasluhuje právní ochrany.

6. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav.

7. Z výpisu registru vozidel bylo zjištěno, že k datu rozhodnutí soudu je žalovaný stále evidován jako vlastník a provozovatel předmětného nákladního vozidla. Žalovaný předmětné vozidlo drží.

8. Dne 30. 11. 2016 byla uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícím [právnická osoba] a společností [právnická osoba]., přičemž předmětem smlouvy byl automobil typ [Anonymizováno], VIN [VIN kód] za kupní cenu 2 541 000 Kč.

9. Dne 30. 12. 2017 byla mezi věřitelem [právnická osoba]. a žalovanou uzavřena smlouva o zajištění závazků převodem práva, kdy strany uzavřely smlouvu o převzetí dluhu, na základě které [právnická osoba]. poskytla žalované úvěr ve výši 1 522 175 Kč. Naproti tomu žalovaná k zajištění pohledávky převedla na [právnická osoba] vlastnické právo k předmětu financování - tedy k předmětnému vozidlu. ¨ 10. Dne 29. 12. 2017 byla uzavřena mezi [právnická osoba]. a žalovanou kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej automobilu typ [Anonymizováno], VIN [VIN kód] za kupní cenu 2 166 715 Kč.

11. Jak vyplynulo z předložených faktur č. [hodnota] a [Anonymizováno] kupní ceny vždy byly prodávajícímu uhrazeny.

12. Dne 30. 12. 2017 byla uzavřena mezi původním dlužníkem [právnická osoba]. a žalovanou a za účasti [právnická osoba]. smlouva č. [hodnota] o převzetí dluhu, na základě které žalovaná přijala od původního dlužníka jeho peněžitý závazek specifikovaný v této smlouvě a zavázala se jej hradit dle podmínek sjednaných úvěrovou smlouvou. Žalovaná tak nastoupila na místo původního dlužníka. Dne 29. 12. 2017 bylo vozidlo od společnosti [právnická osoba]. předáno žalované prostřednictvím předávacího protokolu.

13. Dne 7. 4. 2017 byla uzavřena mezi [právnická osoba] jakožto zástavcem a [Anonymizováno] jakožto zástavním věřitelem zástavní smlouva k tomuto předmětu: nákladní vozidlo [Anonymizováno], reg. zn [Anonymizováno] s tím, že přesná identifikace zástavy by měla být obsažena v příloze této smlouvy, nicméně v rámci dokazování bylo zjištěno, že součástí předložené smlouvy žádná příloha není.

14. Nákladní automobil je dle technického průkazu identifikován jako [Anonymizováno], VIN [VIN kód].

15. Z předložených dokumentů k dražbě nákladního vozidla soud zjistil: a) Z dražební vyhlášky ze dne 22.11.2017 soud zjistil, že dražebníkem byla dražební společnost [právnická osoba]., navrhovatelem dražby [Anonymizováno]., jako vlastník byla označena korporace [právnická osoba]., jako zástavce a dlužník [právnická osoba]. Dražba se měla konat dne 29.1.2018 v době od 10:00 – 11:00 hod. Předmětem dražby mělo být nákladní vozidlo [Anonymizováno], VIN: [VIN kód], reg. zn. [Anonymizováno], jež mělo být uskladněno na adrese korporace [právnická osoba]., [adresa]. Fotografie vozidla měla být dostupná na webu dražebníka. Na předmětu dražby je evidováno zástavní právo smluvní ve prospěch navrhovatele dražby. Odhad ceny předmětu dražby byl 1 800 000 Kč, nejnižší podání mělo činit 900 000 Kč, dražební jistota činila 200 000 Kč. Prohlídka předmětu dražby se měla uskutečnit na adrese [adresa] dne 12.1.2018 v 11:00 hod. b) Dále z oznámení o uzavření smlouvy o provedení dražby nedobrovolné ze dne 22.11.2017 soud zjistil, že důvodem pro provedení nedobrovolné dražby je skutečnost, že dlužník navrhovatele nesplatil svůj závazek vůči němu ve stanovené lhůtě a tento je vykonatelným. Navrhovatel se proto tímto domáhá svých zákonných práv a uspokojení své pohledávky. c) Z potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby a dokladu o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne 9.2.2018 má soud za zjištěné, že vydražitelem se stala korporace [Anonymizováno] (původní žalobkyně), že byla dosažena cena vydražením ve výši 1 090 000 Kč, že dražební jistota ve výši 200 000 Kč byla složena před zahájením dražby dne 22.1.2018 a doplatek ceny dosažené vydražením ve výši 890 000 Kč byl uhrazen vydražitelem po skončení dražby dne 8.2.2018. d) Z protokolu o provedené elektronické dražbě ze dne 29.1.2018 soud zjistil, že předmětem nedobrovolné dražby mělo být nákladní vozidlo [Anonymizováno] VIN [VIN kód], reg. zn. [SPZ], navrhovatelem byla [Anonymizováno] zastoupena advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], jako vlastník předmětu dražby byl označen [právnická osoba]. a jako zástavce a dlužník [právnická osoba]., jako zástavní věřitel [Anonymizováno] a cena byla stanovena dražebníkem dne 6. 11. 2017 na částku 1 800 000 Kč včetně DPH, nejnižší podání činilo 900 000 Kč. Vydražitelem se stala společnost [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] (původní žalobkyně). Dražba se konala 29. 1. 2018. e) Ze smlouvy o provedení elektronické dražby nedobrovolné ze dne 22.11.2017 má soud za prokázané, že smlouva o provedení dražby byla uzavřena mezi dražební společností [právnická osoba]. a [Anonymizováno] z důvodu, že dlužník navrhovatele neuhradil svůj závazek ve lhůtě splatnosti. Přílohu této smlouvy mají tvořit listiny dokládající vykonatelnost práva dražebního věřitele a zajištění pohledávky zástavní právem. Mělo se jednat o přílohy: Smlouva o zřízení zástavního práva k movité věci a usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 17 C 197/2017-5. Žádné listinné přílohy však připojeny ke smlouvě nebyly a nejsou součástí dražebního spisu. Navrhovatel současně přihlásil svou pohledávku ve výši 1 665 950 Kč s příslušenstvím f) Z potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby a dokladu o úhradě ceny dosažené dražením soud zjistil, že vydražitel uhradil cenu 1 090 000 Kč dne 6. 2. 2018, dne 5.2.2018 odeslal na účet dražebníka částku 890 000 Kč. g) Dne 8. 2. 2018 byl vytvořen předávací protokol mezi dražebníkem a vydražitelem, kdy navrhovatel dražby [Anonymizováno] předala vydražiteli (původní žalobkyni) předmět dražby, kterým je vozidlo [Anonymizováno], VIN [VIN kód], reg. značka [SPZ].

16. Z obchodního rejstříku původní žalobkyně [Anonymizováno] se podává, že byla zapsána v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, z obchodníku rejstříku však byla vymázana ke dni 30.9.2020 z důvodu jejího sloučení se současnou žalobkyní [právnická osoba]. Nástupnickou společností je současná žalobkyně. V době od 1.12. 2015 do 16.4.2019 byla členkou představenstva [tituly před jménem] [jméno FO], jež měla oprávnění jednat za společnost navenek samostatně. Jediným akcionářem v době od 15.11.2016 do 17.4. 2019 byla rovněž [tituly před jménem] [jméno FO].

17. Z obchodního rejstříku žalobkyně se podává, že je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod IČO uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku, přičemž za dobu od 29.12. 2008 do 12.7. 2019 byl jednatelem [jméno FO], od 8.2.2016 do 12.7.2019 i [tituly před jménem] [jméno FO]. Od 12.7.2019 dosud je jako jednatel zapsána korporace [Anonymizováno], kterou při výkonu funkce zastupuje [jméno FO]. 18. [tituly před jménem] [jméno FO] byl od 28.6. 2019 do 24.10.2019 členem představenstva původní žalobkyně, když zároveň byl jediným akcionářem žalobkyně v době od 2. 7. 2019 do 30. 7. 2019. Zároveň byl jednatelem [Anonymizováno] od 18.12. 2008 do 15.1.2013, od 29.4. 2016 dosud je jejím jediným společníkem. Společnost [Anonymizováno], IČO [IČO] je bývalý společník původní žalobkyně v době od 30. 7. 2019 do 2. 8. 2019 a zároveň je současným jednatelem [Anonymizováno] počínaje dnem 7. 1. 2019.

19. Z obchodního rejstříku [Anonymizováno] se podává, že korporace je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, přičemž v době od 15.1.2013 do 3.4. 2017 byl jednatelem [jméno FO] a v době od 13.1.2016 do 7.1.2019 byla jednatelkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Nyní je od 7.1.2019 jednatelem [Anonymizováno], kterou při výkonu funkce zastupuje [jméno FO].

20. Z kupní smlouvy ze dne 1.9.2015 uzavřené mezi [právnická osoba] (zadavatel) a [Anonymizováno]. (prodávající) soud ničeho relevantního ve věci nezjistil, stejně jako ničeho podstatného nezjistil ani z doloženého seznamu schválených projektů [Anonymizováno] a přílohy č.1 kupní smlouvy – technická specifikace technologického zařízení, přílohy č. 2 kupní smlouvy – rekapitulace celkové ceny technologického zařízení a ze závazných pokynů pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP – verze ke dni 25.6.2015 účinná od 1.7.2015.

21. Z e-mailové korespondence mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že dne 7. 6. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] (v tu dobu právní zástupkyni [Anonymizováno] zaslal e-mailem dokumenty, které obdržel od svého klienta - společnosti [právnická osoba]., načež 10. 6. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] sdělovala, že její klient převzal zástavu v dobré víře, že zastavenou věc bylo možno zastavit a je tak přesvědčena, že zástavní právo vzniklo a že tedy za stávající situace bude její klient nucen zastavenou věc zpeněžit.

22. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že pracuje jako ředitel firmy [právnická osoba]. a to na pozici ředitele od začátku roku 2016. Nákladní vozidlo společnost [Anonymizováno] koupila na konci roku 2016 od společnosti [právnická osoba]. Protože však [právnická osoba]. vozidlo aktuálně nepotřebovala, bylo domluveno, že vozidlo bude nadále využívat společnost [právnická osoba] a to až do jara roku 2017 s tím, že se budou za to spolupodílet na úhradě leasingových splátek. Převod na dopravním inspektorátu proběhl až v polovině roku 2017. V květnu roku 2017 požádali firmu [právnická osoba] o vrácení vozu, ale tato jim sdělila, že došlo k záměně vozu, který byl poskytnut jako zástava, kdy omylem byl zastaven vůz společnosti [Anonymizováno]. Žádali o čas pro vyřešení situace. Zároveň [právnická osoba]. zaslali i fotokopii zástavní smlouvy, z níž tedy [právnická osoba]. zjistila, že zástavním věřitelem je společnost [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu se proto na tuto společnost svědek obrátil, hovořil s jednatelem společnosti, jehož jméno si však již nevybavuje. Ten jej odkázal na jejich právního zástupce - [tituly před jménem] [jméno FO]. S touto hovořil telefonicky a zaslal jí veškeré podklady týkající se vlastnictví auta. Následně s ní hovořil právní zástupce společnosti [právnická osoba]. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] navíc sdělil, že měli pátrat po původu vozu, protože pak by zjistili, že [Anonymizováno] je veden jako zástavní věřitel se zástavním právem. Nicméně po 14 dnech byl společností [právnická osoba] předmětný vůz přistaven. Následně pak společnost [právnická osoba] již byla nekontaktní. Na podzim roku 2017 pak [právnická osoba]. prodal vozidlo žalovanému a to spolu s postoupením leasingových splátek. Žalované sdělili, že [právnická osoba] firmu [Anonymizováno] chtěla o vůz připravit, respektive že tam došlo k nějakému nedorozumění s jejich zástavou, ale věc je vyřešena. Svědek hovořil s jednatelem žalované panem [Anonymizováno]. O tom, že vozidlo bylo v dražbě prodáno, se svědek dozvěděl od pana [Anonymizováno] v polovině roku 2018. Zároveň svědek soudu předložil fotokopii nepodepsaného dopisu ze dne 2. 6. 2017, který měl údajně sepsat [jméno FO] jako jednatel společnosti [právnická osoba]

23. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že byl jednatelem společnosti [právnická osoba]., a to i v roce 2016. Protože v tu dobu [právnická osoba]. uvažovala o koupi auta, který by firma potřebovala až na jaře, někdy v květnu roku 2017, využili nabídky společnosti [právnická osoba]. Jednalo se o ojetý automobil, když kupní cena činila cca 2 600 000 Kč. Společnost [Anonymizováno] pak profinancovala nákup tohoto vozu. Převod na dopravním inspektorátu proběhl až v červnu roku 2017. Nicméně po uzavření kupní smlouvy vůz užívala [právnická osoba] s tím, že za to bude platit část leasingových splátek. [právnická osoba] však přestala platit, z tohoto důvodu jim proto kolega telefonoval, chvilku byla společnost nekontaktní, poté však e-mailem svědkovi sdělili, že došlo k záměně vozu, že na zakázku poslali vůz společnosti [právnická osoba]. a jiný vůz zůstal u nich ve firmě. Svědek se pak dozvěděl od svého právního zástupce, že [právnická osoba] nezaplatila nějaké peníze společnosti [Anonymizováno] a že omylem proto [právnická osoba] dala do zástavy jejich vůz. Po komunikaci s [Anonymizováno] však bylo sděleno, ať se nebojí, že vůz společnosti vrátí. To se také stalo. Tím svědek věc považoval za vyřešenou. Následně pak od [Anonymizováno] přišel dopis ohledně jejich zástavního práva, z tohoto důvodu věc předal svému právnímu zástupci, který komunikoval s advokátkou [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO]. Někdy na konci roku 2017 se pak [právnická osoba]. rozhodla nákladní vozidlo prodat panu [Anonymizováno], neboť předmětné vozidlo už nepotřebovali. Později se od svého právního zástupce svědek dozvěděl, že vozidlo bylo prodáno v dražbě a že jej koupila [tituly před jménem] [jméno FO] za cenu 1 000 000 Kč, což bylo pro něj překvapivé.

24. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že si vzpomíná, že ve věci nákladního vozidla [Anonymizováno] byla otázka vlastnického práva komplikovanější, kdy jedna právnická osoba prodala druhé právnické osobě vozidlo a ta jí ho zase půjčila nazpět k užívání a tato jej předala formou zástavní smlouvy [Anonymizováno] jako zástavu. Svědek byl právním zástupcem firmy [právnická osoba]., jednal s advokátkou jménem [tituly před jménem] [jméno FO] z [Anonymizováno]. S touto komunikoval telefonicky, poté v elektronické podobě. Vzpomíná si, že ve věci měla proběhnout dražba, svědek je přesvědčen, že společnost, která vozidlo zastavila, že jej zastavit nemohla, neboť vozidlo měla pouze zapůjčené. Protože se problém nevyřešil, zastupoval ještě firmu [Anonymizováno] u Krajského soudu jako u soudu odvolacího z titulu rušení držby. Dále pak už společnost [Anonymizováno] nezastupoval.

25. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že ve společnosti [Anonymizováno] působí od roku 2008 a to převážně jako jednatel firmy. Jeho firma se účastnila výběrového řízení na svozovou techniku pro společnost [právnická osoba], kde svou účast řádně vysoutěžili, svozovou techniku dodali, nicméně společnost [právnická osoba] neuhradila plnou kupní cenu. Z tohoto důvodu proto kontaktovali jednatele společnosti [právnická osoba], který sdělil, že společnost peníze nemá, a proto také [Anonymizováno] vydali nákladní vozidlo jakožto zástavnímu věřiteli s tím, že zbytek dlužné kupní ceny seženou a dluh doplatí. Z tohoto důvodu byla uzavřena zástavní smlouva, která byla podepsána jednatelem společnosti [právnická osoba], který svůj podpis ověřil. Dále smlouvu podepisoval svědek. Smlouva se podepisovala a auto se předávalo v [adresa]. Od společnosti [právnická osoba] převzali malý technický průkaz a klíče, nicméně velký technický průkaz svědek nechtěl, neboť šlo o zástavu. Vozidlo bylo následně zaparkováno na odstavném parkovišti v [adresa], po určité době však došlo k jeho zcizení, svědek je přesvědčen, že to udělal někdo ze společnosti [právnická osoba], neboť tito měli druhé klíče od vozu. Ohledně vozidla pak byly řešeny také dotační podvody, neboť na vůz byly čerpány dotace a vozidlo mělo být po dobu pěti let ve vlastnictví jednoho majitele. [Anonymizováno] zastupovala [tituly před jménem] [jméno FO] na základě plné moci, jež se této kauze věnuje. Zcizení vozidla bylo hlášeno na Policii, [tituly před jménem] [jméno FO] však svědkovi sdělila, že vozidlo se našlo. Dále svědek už případ nesledoval, o žádné dražbě neví. Rovněž mu není známo, zda peníze z dražby [Anonymizováno] dostala. [právnická osoba] [Anonymizováno] dlužila zhruba 1 700 000 Kč, svědek věděl, že auto by se nemělo prodávat a to z důvodu, že tam byly čerpány dotace.

26. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně, sp.zn. 17 C 197/2017 soud zjistil, že [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] podala vůči žalované [právnická osoba]. žalobu na ochranu držby, když předmětem této žaloby byl požadavek [Anonymizováno], aby se [právnická osoba]. zdržela dalšího vypuzení držby nákladního vozidla [Anonymizováno], VIN [VIN kód], reg. značka [SPZ], a zároveň aby odstranila závadný stav tím, že toto nákladní vozidlo vydá [Anonymizováno]. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11.8. 2017, č.j. 17 C 197/2017-5 (uvedené jako příloha smlouvy o provedení elektronické dražby nedobrovolné ze dne 22.11.2017) byl návrh [Anonymizováno] nepravomocně zamítnut. Předmětná kauza pak skončila vydáním usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2018, č.j. 17 C 197/2017-37, v právní moci 2. 6. 2018, kterým bylo předmětné řízení zastaveno, a to z důvodu, že žalobkyně dne 7. 5. 2018 vzala žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že zástavní právo k předmětu zaniklo ke dni 29. 1. 2018, neboť předmět zástavy byl prodán ve veřejné dražbě. Vedení řízení se proto stalo bezpředmětným.

27. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 14 C 381/2018 soud zjistil, že původní žalobkyně se domáhala vůči žalované ochrany držby, kterou žádala, aby žalovaná byla povinna zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z držby nákladního vozidla [Anonymizováno], VIN [VIN kód], reg. značky [SPZ] dále aby byla povinna odstranit závadný stav, že předmětné vozidlo vydá žalobkyni. Předmětné řízení skončilo vydáním usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2020 č.j. 38 Co 51/2019-77, když řízení bylo zastaveno.

28. Při právním posouzení věci se pak soud v prvé řadě zabýval námitkou žalovaného týkající se překážky věci rozsouzené, když v tomto ohledu soud nezměnil svůj dříve zaujatý právní názor, a proto z důvodu stručnosti odkazuje na své původní rozhodnutí, v němž se podrobně touto námitkou zabýval a který žádným z nadřízených soudů nebyl zpochybněn. Soud tedy uzavírá, že ve věci se nejedná o překážku věci rozsouzené, tuto námitku žalovaného považuje za irelevantní.

29. Dále pak soud v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu posuzoval, zda nedošlo ke zneužití institutu veřejné dražby a zároveň zda vydražitel byl či nebyl v dobré víře v oprávnění navrhovatele dražby veřejnou dražbu navrhnout. To vše pak soud posoudil i s ohledem na to, zda nedošlo ke zneužití práva původní žalobkyní při realizaci zástavního práva.

30. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že došlo ke zneužití zákona o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. Dle § 2 písm. a) platí, že pro účely tohoto zákona se rozumí: a) dražbou je veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě, nebo v prostředí veřejné datové sítě na určené adrese, s výzvou k podávání nabídek, a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.

31. Jak Nejvyšší soud poukázal, zákon o veřejných dražbách obsahuje významné ochranné instituty (povinnost dražebníka ustoupit od dražby či vyslovení neplatnosti dražby), jež mají střežit regulérnost veřejné dražby. Judikatura, kterou zmínil dovolací soud, však mimo výše zmíněné umožňuje zpochybnit nabytí vlastnického práva vydražitele příklepem ve veřejné dražbě, avšak pouze v případě, že se jednalo o dražbu tzv. zdánlivou či fingovanou, tedy v případech, kdy došlo ke zneužití institutu veřejné dražby a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť formálně (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné dražby. Jak bylo řečeno, jedná se o jedinou výjimku ze zásady nemožnosti přezkoumávat platnost veřejné nedobrovolné dražby mimo řízení dle zákona o veřejných dražbách.

32. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, provedená dražba nebyla regulérní, ale pouze fingovaná. Tato skutečnost vyplynula jednak z připojeného dražebního spisu, z něhož se podává, že navrhovatel dražby především neměl vykonatelnou pohledávku, kterou dle § 36 zákona o veřejných dražbách musel mít. Jako vykonatelná pohledávka bylo ve Smlouvě o provedení elektronické dražby sice v příloze uvedené Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11.8. 2017, č.j. 17 C 197/2017-5, jež však tímto titulem v žádném případě nebylo (viz shora). Toto usnesení navíc ani fyzicky součástí Smlouvy o provedení elektronické dražby ani dražebního spisu nebylo.

33. Dále bylo prokázáno, že navrhovatel dražby věc neměl u sebe a ani nevěděl, kde se auto nachází. Přesto dražebník uvedl, že vozidlo se nachází v sídle korporace [právnická osoba]., kde se také měla pro zájemce konat prohlídka předmětu dražby, a to navzdory tomu, že vozidlo měl fakticky v držení žalovaný. Vozidlo tak na uvedené adrese nejenže nebylo, ale v žádném případě se žádná prohlídka vozidla konat nemohla, stejně jako na webu dražebníka nemohly být žádné fotografie vozu.

34. Navrhovatel dražby ani korporace [právnická osoba]. neměli kromě vozidla ani klíče a doklady (malý technický průkaz) od vozidla, nebylo tedy po provedené dražbě co předávat, ačkoli formálně byl sepsán protokol o předání věci.

35. Otázkou zůstává i ocenění předmětu dražby, když vozidlo nikdo ze zúčastněných neměl fyzicky k dispozici a nebylo možné se proto seznámit se stavem vozu.

36. Jediným zájemcem a také vydražitelem se stala původní žalobkyně. Skutečnost, že cena za vydražené vozidlo byla uhrazena, na věci ničeho nemění, neboť jak bylo řečeno, navrhovatel dražby a vydražitel byly osobně vzájemně propojené.

37. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že dražba byla připravena a provedena tak, aby se vydražitelem a vlastníkem stala původní žalobkyně, když bylo všem na dražbě zúčastněným zřejmé, že nabytí vlastnického práva příklepem licitátora ve veřejné dražbě dle zákona o veřejných dražbách patří k nejsilnějším nabývacím titulům. Provedená dražba měla zakrýt, případně zhojit veškeré nedostatky, neboť dražba je originárním způsobem nabytí vlastnického práva. Nabyvatel by tedy nabyl vlastnické právo nezatížené právy třetích osob, přičemž věc by byla prostá veškerých závad.

38. To, že vydražitel nebyl v dobré víře v oprávnění navrhovatele dražby navrhnout provedení veřejné dražby, plyne ze skutečnosti, že spojovací osobou a organizátorkou v celé této kauze byla v době konání dražby [tituly před jménem] [jméno FO], jež dlouhodobě zastupovala jak [Anonymizováno] (navrhovatele dražby), a to i ve sporech týkajících se předmětného vozidla, tak zároveň byla členkou představenstva a jediným akcionářem vydražitele. Osobní propojení mezi [Anonymizováno] a původní žalobkyní bylo i skrze další osoby - [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno].

39. Z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 o.z. plyne, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání.

40. Dle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

41. Jak již ve svém rozhodnutí konstatoval Nejvyšší soud, princip poctivosti a zákaz zneužití práva patří k základním zásadám soukromého práva. Vždy záleží na okolnostech konkrétního případu, neboť jejich obsah není nikde definován. Zákaz zneužití práva představuje jeden z korektivů výkonu subjektivních práv, který má zabránit takovému výkonu subjektivního práva, které je pouze formálně v souladu s objektivním právem tak, jako tomu je v daném případě. Je třeba odepřít právní ochranu takovému výkonu práva, které sice formálně odpovídá zákonu, avšak vzhledem k okolnostem tohoto případu je nepřijatelný. Soud je přesvědčen, že „na oko“ proběhlé dražbě nelze přiznat právní ochranu a považovat ji za souladnou s výše uvedenými principy poctivosti a zákazu zneužití práva.

42. K námitce žalované, že uzavřená zástavní smlouva nebyla platná, soud uvádí, že dle § 1343 o.z. dá-li zástavce do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka, může vzniknout platně zástavní smlouva, ale musí se jednat o věc movitou, musí dojít k fyzickému odevzdání zástavy a zástavní věřitel musí být v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit, tj. že je jeho vlastnictvím. Pro dobrou víru je důležitý okamžik, kdy zástavní věřitel zástavu převzal, nikoli doba pozdější. Pozdější zjištění, že zástavce nebyl vlastníkem věci, na tom ničeho nemění.

43. Soud má za to, že shora citované podmínky byly naplněny. Jednalo se o movitou věc, kterou zástavce fyzicky předal spolu s klíči a malým technickým průkazem zástavnímu věřiteli. Naopak nebylo prokázáno, že by zástavní věřitel nebyl v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V tomto ohledu se soudu jeví výpověď svědka [jméno FO] jako věrohodná. Následné zjištění zástavního věřitele, že zástavce nebyl v době uzavření zástavní smlouvy vlastníkem věci, a tudíž nebyl oprávněn bez souhlasu vlastníka dát vozidlo do zástavy, na věci ničeho nemění. Vysvětluje však následný postup zástavního věřitele ve věci dražby.

44. Soud se neztotožňuje ani s domněnkou žalovaného, že pohledávka [Anonymizováno] za korporací [právnická osoba] neexistovala, když tato skutečnost z žádných důkazů nevyplývá.

45. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu jako neodůvodněnou zamítl.

46. Další návrhy na provedení dokazování, a to výslechem svědka [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] soud neprováděl, když jejich výslech s ohledem na zjištěný skutkový stav považoval za nadbytečný, a tudíž neekonomický. Stejně tak soud neprováděl důkaz připojením spisu k dotaci a jejímu čerpání z evropských fondů od Ministerstva pro místní rozvoj pro nadbytečnost. Taktéž soud neprováděl důkaz výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], když na tomto výslechu žádná ze stran netrvala, tento návrh na provedení důkazu byl vzat zpět.

47. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, jež sestávají: a) řízení před soudem I. st.: Z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 15 000 Kč (deset úkonů právních služeb, a to převzetí věci, 4 x vyjádření ze dne 28. 4. 2019, 29. 7. 2019, 26. 6. 2020 a ze dne 29. 6. 2020 a účast na jednáních soudu ve dnech 30. 7. 2019, 24. 10. 2019, 12. 6. 2020 – dva úkony a 30. 6. 2020), dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném od 1. 9. 2006 a. t., když soud vycházel z tarifní hodnoty ve věci 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 a.t., přičemž odměna za jeden úkon činí 1 500 Kč. Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za deset shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a 4 a.t. a dále z cestovného ve výši 3 874,95 Kč (osobní automobil reg. zn. [SPZ] [Anonymizováno] ujeto 4 x 146 km z [adresa] a zpět, průměrná spotřeba motorové nafty 7,6 l/100 km a za použití vyhlášky č. 333/2018 Sb. a 358/2019 Sb. ) a z náhrady za ztrátu promeškaného času ve výši 1 600 Kč za 16 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 a.t. Celkem tedy náklady řízení před soudem I. st. činí částku 28 404,69 Kč (z toho 21 % DPH činí částku 4 929,75 Kč ). b) řízení před odvolacím soudem: Z odměny za dva úkony právní služby po 1 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 a.t., z náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., vše navýšeno o 21% DPH ve výši 756 Kč. Celkové náklady žalovaného za odvolací řízení činí 4 356 Kč. c) dovolací řízení: Z odměny za vyjádření k dovolání žalobkyně ze dne 15.9.2022 dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 a.t. ve výši 1 500 Kč a z náhrady za 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., vše navýšeno o 21% DPH ve výši 378 Kč. Celkové náklady žalovaného za dovolací řízení činí 2 178 Kč. d) řízení před soudem I. st.: Z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 6 000 Kč (čtyři úkony právních služeb, a to účast na jednáních soudu ve dnech 16.1.2023 a 6.4.2023 a dvě vyjádření ve věci ze dne 15.2.2023 a 6.3.2023) a. t., když soud vycházel z tarifní hodnoty ve věci 10 000 Kč (viz shora) Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a 4 a.t. a dále z cestovného ke dvěma jednáním soudu ve výši 4 994,12 Kč (osobní automobil reg. zn. [SPZ] [Anonymizováno], ujeto vždy 292 km z [adresa] a zpět, průměrná spotřeba motorové nafty 7,6 l/100 km a za použití vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a z náhrady za ztrátu promeškaného času ve výši 1 200 Kč za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 a.t. Celkem tedy náklady řízení před soudem I. st. činí částku 16 206,89 Kč (21 % DPH činí částku 2 812,78 Kč ). Veškeré náklady řízení žalovaného tak představují částku 51 145,58 Kč, jež je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení