62 Co 305/2024 - 136

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. René Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupen advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [adresa zástupce zainteresované společnosti] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozen [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 6. 2024, č.j. 25 C 156/2023–99, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, dle které by bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci nedatovanou zprávou žalovaného ID [hodnota] je neplatné.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 31 608,36 Kč ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci, k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem prvostupňový soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci nedatovanou datovou zprávou žalovaného ID [hodnota] doručenou žalobci dne 27. 4. 2023, je neplatné (výrok I/). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 328 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II/).

2. Rozhodoval o žalobě postavené na tvrzení, že žalovaný byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] jako manažer s místem výkonu práce ve [adresa]. Dne [datum] byla firmou [právnická osoba] jakožto propachtovatelem uzavřena smlouva o pachtu závodu účinná ode dne [datum], kdy na žalobce jako pachtýře přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Protože žalovaný svou práci delší dobu nevykonával, vyzval jej žalobce dopisem ze dne 24. 4. 2023, aby ukončil pracovní poměr dohodou, případně, aby sdělil důvody překážek v práci tak, aby bylo možno posoudit, že jeho absence je omluvitelná; současně byl vyzván k nástupu do práce a jejímu výkonu. Žalovaný reagoval dokumentem ve formě datové zprávy, která byla žalobci doručena dne 27. 4. 2023 (dále také jen „OZPP“). Oznámil v ní, že okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu nevyplacení mzdy ani do patnácti dnů po řádném termínu, a to za delší časové období, a současně sdělil i to, že vypovídá pracovní poměr z důvodu změny zaměstnavatele. Dokument byl adresován jak [právnická osoba], tak i žalobci a nebyl podepsán. Fikce vlastnoručního podpisu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, se v případě dodání dokumentu fyzickou osobou podle § 18a téhož zákona neuplatní. Není-li okamžité zrušení pracovního poměru podepsáno, nejde o písemné právní jednání, a proto se k němu nepřihlíží. V daném případě nebylo ani doručeno (předepsaným způsobem), protože žalobce žalovanému nedal písemný nebo výslovný souhlas ve smyslu ustanovení § 337 odst. 6 zákoníku práce. Pro případ, že se výše uvedené závěry o podpisu, formě a doručení dokumentu nepotvrdí, popírá žalobce platnost okamžitého zrušení pracovního poměru jednak proto, že tvrzený důvod není skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno dodatečně změnit, když postrádá zejména určení konkrétního období, za které měla být mzda vyplacena, jednak proto, že žalovaný v období, za které mu nebyla mzda vyplacena, nedocházel do zaměstnání a práci manažera hotelu nevykonával. Svoji nepřítomnost v zaměstnání předem ani dodatečně neomluvil. Na mzdu ani na její náhradu mu proto nevzniklo právo.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, odmítá, že by svou práci nevykonával řádně a svědomitě, nedostatky mu nebyly nikdy vytýkány. Žalovaný zaslal prostřednictvím datové schránky žalobci dokument, ve kterém oznamuje okamžité ukončení pracovního poměru právě z důvodu nevyplacení mzdy, a to za delší časové období (7 měsíců, konkrétně od měsíce 10-2022 včetně do měsíce 04-2023 včetně, pozn. odvolacího soudu), včetně vypovězení pracovního poměru z důvodu změny zaměstnavatele, dokument byl žalobci doručen 27. 4. 2023.

4. Prvostupňový soud po provedeném dokazování listinami (srov. odstavce 9- 11 odůvodnění rozsudku) na věc aplikoval ustanovení § 2349 odst. 1, § 2401 odst. 1, § 561 a § 562 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ustanovení § 4, § 56 odst. 1, § 60, § 70, § 72, § 337 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném do 30. 6. 2023 a ustanovení § 18 a § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů ve znění účinném do 30. 6. 2023, když uzavřel, že žaloba je důvodná.

5. V prvé řadě dovodil, že dopis žalovaného doručený žalobci do datové schránky má celou řadu nedostatků, když neobsahuje datum, kdy byl sepsán, nicméně v systému datových schránek jej doplňuje systém. Dále dopis nespecifikuje, kterou mzdu žalobce jako zaměstnavatel nevyplatil a v jaké výši, nicméně v textu se hovoří o doplacení dlužné mzdy za posledních 7 měsíců, takže lze dovodit, že se patrně jedná o dluh za toto období. Dále zpráva v systému je označena jako výpověď, ač se jedná o okamžité zrušení, nicméně na konci dopisu je formulována i výpověď z pracovního poměru, takže ani v tom by soud I. stupně neshledával důvod neplatnosti. Listina však neobsahuje podpis žalovaného a nebyla žalobci řádně doručena. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (§ 60 zákoníku práce). Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního úkonu (správně jednání – pozn. odvolacího soudu) v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Při právním úkonu (správně právním jednání – pozn. odvolacího soudu) učiněném elektronickými prostředky jiný právní předpis stanoví, jak lze písemnost elektronicky podepsat. Jiným právním předpisem je např. zák. č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a zák. č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který v § 18 a v § 18a odlišuje právní úkony ve vztahu k orgánům státní správy a právní úkony mezi fyzickými a právnickými osobami navzájem. V § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů je zakotvena fikce vlastnoručního podpisu, která se však výslovně vztahuje na úkony vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky a naopak. V § 18a zák. č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů však žádná takováto fikce upravena není. Listiny doručované mezi právnickými a fyzickými osobami systémem datových schránek tak ke své platnosti vyžadují ještě platný elektronický podpis anebo konverzi listinného dokumentu na elektronický (odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp.zn. Plsn 1/2015). Dokument žalovaného ani jednu tuto podmínku nesplňoval, což samo o sobě způsobuje jeho neplatnost, neboť nemá základní náležitost písemného právního úkonu (správně jednání - pozn. odvolacího soudu), a to podpis jednajícího.

6. Dále prvostupňový soud dodal, že dle relevantního znění § 337 odst. 2 zákoníku práce platí, že jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací na elektronickou adresu, kterou zaměstnavatel pro tento účel zaměstnanci oznámil; písemnost určená zaměstnavateli musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance, resp. v odst. 6, že jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky. Písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky je doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky. Pro účinné doručení elektronické písemnosti zaměstnance zaměstnavateli je tak potřeba předchozího souhlasu zaměstnavatele s tímto způsobem doručování. Žalovaný tento souhlas žalobce neprokazoval a ani netvrdil, přičemž žalobce výslovně popíral, že by tento souhlas žalovanému dal. I kdyby tedy dokument doručovaný zaměstnancem zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky ke své platnosti nepotřeboval podpis zaměstnance (jak by bylo možné usuzovat ze znění § 337 odst. 6 zákoníku práce, které upravuje doručování prostřednictvím datových schránek a na rozdíl od ustanovení § 337 odst. 2 zákoníku práce výslovně o uznávaném elektronickém podpisu nehovoří; soud I. stupně však tento názor nesdílí s ohledem na shora uvedené), s ohledem na chybějící souhlas zaměstnavatele s tímto způsobem doručování je beztak doručení neúčinné.

7. Za stavu, kdy žalovaný nedoplnil svá tvrzení a důkazy po výzvě učiněné dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že dokument žalobci doručoval prostřednictvím kurýrní služby, vzal prvostupňový soud za prokázané, že OZPP bylo doručováno toliko systémem datových schránek, a tudíž neúčinně. Další dokazování shledal nadbytečným, když je zřejmé, že OZPP je pro jeho formální nedostatky neplatné a nebylo žalobci účinně doručeno. Proto žalobě vyhověl a určil neplatnost uvedeného právního úkonu (správně jednání – pozn. odvolacího soudu). Dodal, že vzhledem k tomu, že žalobce netrval na tom, aby žalovaný u něho dále pracoval, ve smyslu § 70 odst. 2 zákoníku práce platí, že pracovní poměr žalovaného u žalobce skončil dnem, kdy měl pracovní poměr skončit neplatným okamžitým zrušením žalovaného, nedohodnou-li se účastníci jinak. Soud I. stupně tak žalobě vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení. Tyto vyčíslil v odstavci 18. odůvodnění rozsudku.

9. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný s tím, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když nereflektuje zjištěnou důkazní situaci a tuto nesprávně právně posuzuje. Přístup soudu je ryze formalistický, když je zřejmé, že OZPP bylo žalobci doručeno, neboť bylo odesláno z datové schránky žalovaného, který jako jediný disponuje přístupem ke své datové schránce, odkázal na znění § 562 odst. 1 o. z., které je třeba na danou věc aplikovat. Dodal, že s ohledem na skutečnost, že písemná komunikace mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem – [právnická osoba] probíhala již před odesláním OZPP zcela běžně prostřednictvím datových schránek obou účastníků, lze dovodit, že souhlas žalobce se způsobem doručování byl udělen, respektive nebyl pro tento konkrétní případ odvolán, proto žalovaný použil tento způsob doručování. Akcentoval, že žalobce žalovanému dluží na mzdě částku 3 649 040 Kč na základě platového výměru ze dne 1. 4. 2021, který byl platný až do doby ukončení pracovního poměru, jakož i skutečnost, že od počátku pracovního poměru vykonával své úkoly řádně a svědomitě, když výrazně přispěl k rozvoji [právnická osoba] Navrhl odvolacímu soudu, aby napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá a dále aby žalobci uložil povinnost uhradit náklady řízení k rukám žalovaného.

10. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil s tím, že výklad zákonného znění § 337 zákoníku práce žalovaným je nesprávný. Poukázal na neplatnost právního jednání způsobeného absencí podpisu žalovaného na OZPP ve vztahu k zákonným požadavkům ustanovení § 562 odst. 1 a § 561 odst. 1 o.z., jakož i na závěry plynoucí z článku [jméno FO] – Podepisování soukromých listin včera, dnes a zítra, publ. v Advokátním deníku dne 4. 5. 2020. Zdůraznil, že v případě právního jednání směřujícího ke skončení pracovního poměru není nahrazení vlastnoručního podpisu možné, neb to není obvyklé. Naopak v §3 37 zák. práce musela být písemnost doručována zaměstnancem zaměstnavateli v elektronické formě podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Takto zpracovanou a podepsanou listinu bylo možno doručit buď prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, kdy zpětné potvrzení nebylo potřeba. Avšak podpis potřeba byl (srov. odst. 2 a 6 ustanovení § 337 zák. práce). Napadený rozsudek tak shledává věcně správným s tím, že postup soudu nebyl nikterak formalistický, a proto žalobce navrhuje jeho potvrzení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, byť z jiných důvodů, které namítá.

12. Žalovaný soudu I. stupně vytkl především nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

13. Prvostupňový soud při posuzování věci správně vyšel ze skutkového závěru, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne[Anonymizováno][datum] zaměstnán právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], IČO [IČO] na pracovní pozici manažera hotelu s místem výkonu práce ve [adresa]. [právnická osoba] jako propachtovatel přenechal žalobci jakožto pachtýři závod nazvaný [právnická osoba], aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí a aby z něj pobíral užitky s účinností od 1. 4. 2023.

14. Prvostupňový soud předně správně uzavřel, že na základě smlouvy o pachtu závodu ze dne 16. 3. 2023 došlo ve smyslu § 2349 a násl. o. z. k pachtu závodu, přičemž dle odst. § 2349 odst. 2 pacht závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Došlo tak k přechodu práv a povinností přímo ze zákona (srov. § 338 odst. 1 zák. práce ve znění účinném do 30. 6.2023). Dle odst. 2 téhož ustanovení dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části (dále jen "činnost zaměstnavatele"), přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku.

15. Dále je třeba vyjít ze skutkového závěru o tom, že žalovaný nepodepsaným a nedatovaným dopisem nazvaným jako „výpověď“ dodaným do datové schránky žalobce dne 26. 4. 2023 v 19.56 hod., ID zprávy [hodnota], který byl doručen [datum] v 9.14 hod., adresovaným žalobci a společnosti [právnická osoba] sdělil, že okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu nevyplacení mzdy ani do 15 dnů po řádném termínu podle pracovní smlouvy. V textu dále mj. uvádí, že jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] neobdržel mzdu, která mu náleží, a to za delší časové období. V souvislosti s tímto zrušením pracovního poměru vyzývá k doplacení dlužné mzdy za posledních 7 měsíců na bankovní účet, přičemž tímto není nárok zcela vyčerpán, doba neplacení mzdy je podstatně delší. Kontrolou údajů u [Orgán veřejné moci] zjistil, že od 1.března 2023 není veden jako zaměstnanec u žádné společnosti. Ačkoliv se zpožděním obdržel informaci o přechodu k jinému zaměstnavateli, je sporné, zda skutečně došlo k přechodu práv a povinností ze zaměstnaneckého poměru na straně zaměstnavatele ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]., neboť o této skutečnosti nebyl informován předem zákonným způsobem a stávající postup obou společností budí pochyby o pravdivosti a správnosti postupu. Dopis ze dne 21.4.2023 nekoresponduje se zjištěním na [Orgán veřejné moci] a není zřejmé, zda k převodu zaměstnance skutečně došlo. Proto pro jistotu zároveň využívá svého práva podat výpověď z pracovního poměru z důvodu změny zaměstnavatele.

16. Naposledy je třeba vyjít ze skutkového závěru, že žalobcem nebyl dán souhlas k tomu, aby mu žalovaný doručoval písemnosti do datové schránky. K tomu odvolací soud uvádí, že žalovaný netvrdil, že by takový souhlas byl poskytnut, a to ani právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba], vycházel toliko z tzv. zavedené praxe mezi účastníky.

17. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že závěr prvostupňového soudu o tom, že právní jednání žalovaného – OZPP trpí nedostatkem náležitosti, pokud jeho obligatorní písemná forma (srov. § 60 věta třetí zák. práce) neobsahuje podpis jednající osoby rozvazující pracovní poměr, je správný. Subjekt právního vztahu připojením podpisu potvrzuje, že se ztotožňuje s písemným projevem vůle obsaženým v textu. Jiným právním předpisem, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat (srov. § 561 odst. 1 o. z.) je, jak správně dovodil prvostupňový soud, zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění účinném do 30.6. 2023 (dále jen zák. 300/2008 Sb.). Odvolací soud sdílí současně s prvostupňovým soudem závěr o tom, že ustanovení § 18 zák. č. 300/2008 Sb. je plně aplikovatelné na provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky, proto se fikce připojení podpisu při doručování písemností prostřednictvím datových schránek tak, jak je upravena v odstavci 2 téhož ustanovení, v soukromoprávních vztazích, kterým pracovněprávní vztah bezpochyby je, neuplatní. Závěr o tom, že nedostatek podpisu na právním jednání žalovaného, kterým rozvázal pracovní poměr písemně v elektronické podobě způsobuje jeho neplatnost (působící vůči všem, zde srov. dikci ustanovení § 561 odst. 1 věta prvá o. z. za použití § 4 zák. práce), je správný. V dalším však již správné závěry prvostupňového soudu být nemohou. Na danou věc aplikoval sice správnou právní normu – ustanovení § 337 zák. práce ve znění účinném do [datum], avšak nesprávně ji v poměrech projednávané věci vyložil.

18. Podle ustanovení § 337 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2023 zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit [odst. 1]. Jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací na elektronickou adresu, kterou zaměstnavatel pro tento účel zaměstnanci oznámil; písemnost určená zaměstnavateli musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance [odst. 2]. Doručení písemnosti určené zaměstnavateli je splněno, jakmile ji zaměstnavatel převzal. Jestliže zaměstnavatel odmítne převzít písemnost, neposkytne součinnost nebo jinak znemožní doručení písemnosti v místě sídla nebo v místě podnikání zaměstnavatele, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy k takové skutečnosti došlo [odst. 3]. Písemnost určená zaměstnavateli doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy její převzetí potvrdí zaměstnavatel zaměstnanci datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem nebo zapečetěnou svou uznávanou elektronickou pečetí [odst. 4]. Doručení písemnosti určené zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu zaměstnavatele vrátila zaměstnanci jako nedoručitelná nebo jestliže zaměstnavatel do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnanci její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem nebo zapečetěnou svou uznávanou elektronickou pečetí [odst. 5]. Jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky. Písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky je doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky. Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužijí [odst. 6].

19. Citovaná zákonná úprava umožňovala žalovanému rozvázat pracovní poměr právním jednáním v písemné formě s tím, že mohl zvolit pro doručování zaměstnavateli jakýkoliv z výše uvedených způsobů, nebyl nikterak vázán jejich pořadím. Doručování písemnosti zaměstnavateli do datové schránky podle odst. 6 citovaného však mohlo být vůči zaměstnavateli účinné jen za předpokladu, že s takovouto formou doručování písemností zaměstnavatel vyslovil souhlas, byť nikoliv nezbytně písemný. Žalobce namítal, že souhlas s doručováním písemností zaměstnance do datové schránky zaměstnavatele dán nebyl, žalovaný ostatně takové obranné tvrzení ani nevznesl. Uvedl toliko, že se jednalo o běžný způsob komunikace mezi účastníky (rozuměj prostřednictvím doručovaných datových zpráv), ze kterých lze souhlas dovodit. Tento závěr odvolací soud nesdílí, neboť za souhlas s doručováním písemností zaměstnancem zaměstnavateli do datové schránky lze považovat jen takové jednostranné právní jednání, kterým dal zaměstnavatel jasně najevo, že takový způsob doručování schvaluje, což se v projednávané věci nestalo.

20. Zrušení pracovního poměru okamžitým zrušením dané zaměstnancem může mít (vyvolat) v pracovněprávních vztazích sledované právní následky, jen jestliže bylo (řádně) doručeno zaměstnavateli. Právní úprava pracovněprávních vztahů vychází ze zásady, že účinky zrušení pracovního poměru nenastávají již v době, kdy zaměstnanec toto právní jednání učinil (kdy projevil vůli směřující ke zrušení pracovního poměru), ale teprve k okamžiku, kdy zrušení pracovního poměru bylo (řádně – v souladu s výše uvedenými zákonnými požadavky) doručeno zaměstnavateli. Ukáže-li se tedy, že zaměstnanec projevil vůli rozvázat pracovní poměr se zaměstnavatelem, avšak zaměstnancovo písemné zrušení pracovního poměru nebylo zaměstnavateli (řádně) doručeno, ve skutečnosti takové zrušení pracovního poměru vůbec neexistuje a v pracovněprávních vztazích účastníků pracovního poměru je třeba postupovat stejně, jako kdyby ke zrušení pracovního poměru nikdy nedošlo. Právní jednání, které nevzniklo, vůbec neexistuje, a je tedy neúčinné, nicotné a zdánlivé. Právní důsledky nemohou nastat. Takové jednání není neplatné, ale pro právo neexistuje, nemohou vznikat žádné právní důsledky. Ustanovení § 554 o. z. uvádí, že se k takovému jednání nepřihlíží. Žaloba s požadavkem určení neplatnosti právního jednání (OZPP), které neexistuje, proto nemůže být úspěšná.

21. Odvolací soud v rámci předvídatelnosti jeho rozhodnutí seznámil v průběhu odvolacího jednání, které se ve věci konalo dne 2. 10. 2024, s jiným právním náhledem na věc, než měl soud nalézací a vytvořil tak procesní prostor pro případnou reakci účastníků s tím, že žalobce přes výše řečené trval na projednání žaloby tak, jak byla podána.

22. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je nesprávné. Odvolací soud tak shledal naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Protože však skutkový stav tak, jak jej soud I. stupně (správně) zjistil, umožňuje odlišné právní posouzení, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

23. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Plně úspěšnému žalovanému vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč (řízení před soudem prvního stupně: převzetí zastoupení, 3x písemné vyjádření z 23. 11. 2023, 11. 12. 2023 a 2. 4. 2024, 2 x účast na jednání dne 28. 2. 2024 a 14. 6. 2024; řízení před odvolacím soudem: sepis odvolání; účast na jednání 2. 10. 2024 dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.). Dále požadované cestovné ve dnech 28. 2. 2024 a 13. 6. 2024 (os. vozidlem zn. [podezřelý výraz], typ [podezřelý výraz], RZ: [SPZ] na trase [adresa] v délce 86 km dle vyhl. č. 398/2023 Sb.) v celkové výši 1 269,36 Kč, 8 půlhodin promeškaného času v částce 800 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu nákladů řízení (včetně příslušné náhrady za 21 % DPH ve výši 5 138,64 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku za odvolání 2 000 Kč) v celkové částce 31 608,36 Kč k rukám zástupce žalovaného bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., o lhůtě k splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

24. Odvolací soud dodává, že pokud jde o náklady vynaložené na služby právního zástupce žalovaného, které požadoval v souvislosti s poradou s klientem 22. 7. 2024 přesahující 1 hodinu, pak tyto neshledává odvolací soud účelně vynaloženými. Porada s klientem následovala po doručení rozsudku a reakce žalovaného nevyžadovala změnu či reakci jeho procesního postoje. Honorováno tak bylo až následné odvolání žalovaného proti rozsudku.

Poučení