63 A 18/2022–48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyněm sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2022, č. j. KUJCK 71478/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě 7 dnůode dne doručení tohoto rozhodnutí sdělil soudu údaje pro vrácení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Soběslav, odboru organizačního a správy majetku, přestupkového oddělení (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 20. 4. 2022, č. j. MS/08948/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byly zamítnuty námitky žalobce ze dne 28. 2. 2022 proti provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 18. 2. 2022 byl potvrzen.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2022 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 6. 2022, č. j. KUJCK 71478/2022, (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 3. 8. 2022. Žalobce v žalobě předně uvedl, že žalovaný nerespektoval jím uplatněné odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí správního spisu, popř. některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobce. Rovněž dle žalobce žalovaný ignoroval rozhodování jiných správních orgánů ve shodných věcech, čímž významně narušil právní jistotu žalobce.

4. Dále žalobce vytýká žalovanému, že zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, ze kterých plyne, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení, přičemž pak dané orgány příslušná rozhodnutí v blokových řízeních [blokové řízení bylo zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nahrazeno příkazem na místě (srov. § 92 tohoto zákona – pozn. krajského soudu); v rekapitulaci žaloby však je dodržena terminologie užitá v žalobě dle dřívější právní úpravy] označily za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce odkázal na vybraná rozhodnutí v obdobných věcech, a to konkrétně rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, a na rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, z nichž žalobce dovozuje ustálenost praxe, dle které se správní orgán zabývá způsobilostí daných rozhodnutí pro zápis bodů, pokud odvolatel na možnou nezpůsobilost podkladů v podaném odvolání upozorňuje. V dané souvislosti žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2020 č. j. KUJCK–24343/2020, a na rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka. Žalobce zdůraznil význam zásady legitimního očekávání, přičemž podotkl, že vzhledem nízkému počtu krajských úřadů, měla by i zde existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při rozhodování shodných či obdobných věcí. Rozdílnou rozhodovací praxí správních orgánů by dle žalobce byla dotčena též rovnost účastníků.

5. Žalobce dále směřoval své námitky do samotných příkazových bloků, které považuje za nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Závěr žalovaného, že tato rozhodnutí nemohou být posuzována, žalobce odmítá s odkazem na správní praxi zmíněnou výše. Žalobce konstatuje, že jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byla oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými bylo oznamováno, že žalobce měl spáchat přestupek, který byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Žalobce brojí proti popsanému postupu žalovaného, neboť dle jeho názoru nemohou být daná oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnány s předmětným rozhodnutím, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce připouští, že blokové řízení je velmi specifické řízení, čemuž odpovídají i specifika samotného rozhodnutí v něm přijatého. Dané konstatování ovšem nemůže dle žalobce omluvit nedostatky, které rozhodnutí nese ve vztahu k zákonem kladeným požadavkům na takovýto druh rozhodnutí. Žalobce podotkl, že z jím přiložených rozhodnutí z blokových řízení série HG/2014, číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677 vyplývá, že uvedená rozhodnutí nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, přičemž obecně odkázal na „rozsudek Nejvyššího správního soudu“ (který však nijak blíže nespecifikoval). Oproti tomu, z rozhodnutí z blokového řízení série FC/2013 číslo bloku C 1404971, je dle žalobce zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonné požadavky, což svědčí o tom, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky tak, aby bylo jednoznačné, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo dojít k jeho spáchání a dle kterého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován, resp. jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Žalobce jmenoval jednotlivé náležitosti, přičemž konstatoval, že argument souhlasu žalobce (stvrzený jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností je chybný. Přestupce nemůže odpovídat za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem a nelze po něm požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit, příp. na nesprávnost upozornit a požadovat její nápravu.

6. Žalobce připojil vlastní rozbor případů, kdy podklad není způsobilý. Prvním případem je situace, kdy z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti dle žalobce přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Dle žalobce je jednoznačné porušení příslušné zákonné povinnosti pouze uvedení konkrétního znění ustanovení zákona (zde např. § 18 odst. 3 či odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. apod.). Obdobně dle žalobce nepostačuje v případě nezastavení na signál „stůj“ zkratkovitá formulace ve formátu „jízda na červenou“, neboť z vydaného rozhodnutí musí být zřejmé, že přestupce porušil povinnost plynoucí z § 4 písm. c) ve spojení s interpretačním ustanovením § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Obdobně žalobce apeluje na přesnost vyjádření též v případě porušení povinnosti být připoután bezpečnostními pásy. Dále musí být dle žalobce z rozhodnutí zřejmé místo a čas spáchání přestupku. Žalobce rovněž apeluje na čitelnost, srozumitelnost a přehlednost, aby rozhodnutí vůbec mohlo být přezkoumáno. V případě nečitelnosti dle žalobce nelze evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z takového rozhodnutí nemohou být zřejmé okolnosti daného přestupku.

7. Se zohledněním uvedených požadavků na projednávaný případ žalobce uvedl, že v případě příkazového bloku ze dne 18. 2. 2022 nevyplývá z kolonky č. 5 jednoznačně skutková podstata přestupku, ani její propojení s porušenou povinností stanovenou zákonem. Žalobce též brojí proti zkratkovitému zápisu právní kvalifikace, neboť dle něho není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se jedná, neboť je v zápisu uveden toliko § 70, aniž by bylo připojeno konkrétní písmeno či bod. Rovněž z kolonky (č. 6), týkající se právní kvalifikace, plyne toliko zkratkovitá právní kvalifikace přestupkového jednání, ovšem její konkretizace rovněž absentuje. Dle žalobce jde o značnou vadu, neboť znemožňuje přesné určení přestupkového jednání, a tedy vylučuje odpovědnost účastníka za toto jednání, jakož i oprávněnost uložené sankce. Údaje jsou dle žalobce též částečně nečitelné, což rovněž svědčí o formální nesprávnosti napadeného rozhodnutí. K příkazovému bloku ze dne 14. 12. 2021 žalobce uvedl, že v kolonce č. 3 je obsažena zcela nečitelná adresa místa trvalého bydliště žalobce. V kolonce č. 5 u daného příkazového bloku žalobce napadá jeho zcela nečitelný popis místa spáchání přestupku a rovněž to, že z ní nevyplývá jednoznačně skutková podstata ani její propojení se zákonem stanovenou povinností, přičemž dle žalobce ani v kolonce č. 6 není obsažen čitelný údaj stran právní kvalifikace přestupku. Dle žalobce proto není zřejmé, zda právní kvalifikace uvedené v daném rozhodnutí korespondují v plném rozsahu. U příkazového bloku ze dne 15. 9. 2021 žalobce konstatuje, že v kolonce č. 5 není zjevné místo, kde mělo ke spáchání přestupku dojít, neboť údaje jsou vlivem zápisu nečitelné.

8. Z popsaných důvodů žalobce zpochybňuje způsobilost příkazových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou vymezeny dle zákona. Jelikož nebylo přestupkové jednání konkrétně a individualizovaně vymezeno, není dle žalobce bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde, resp. za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Daný nedostatek přitom dle žalobce nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39. Žalobce přitom uvádí, že absence dostatečné konkretizace a individualizace příkazových bloků coby podkladů pro záznam bodů do registru řidiče je v předmětné věci právě případem příkazových bloků ze dne 18. 2. 2022, 14. 12. 2021 a 15. 9. 2021. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce současně do doby skončení řízení před krajským soudem požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 17. 8. 2022, navrhl její zamítnutí. Žalovaný odmítl námitku, že by se s uplatněnými odvolacími důvody nevypořádal v napadeném rozhodnutí, které je opřeno o závěry recentní judikatury, přičemž není vázán rozhodnutími jiných správních orgánů. K námitce nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče žalovaný konstatoval, že příkazové bloky představovaly způsobilé podklady pro zápis korespondujícího počtu bodů. Příkazové bloky dle žalovaného odpovídají požadavkům na ně kladeným, neboť je ze všech seznatelné, kdy a kde byl přestupek spáchán, skutek je vždy dostatečně konkrétně popsán a nemůže být zaměněn se skutkem jiným. Současně na příkazových blocích neabsentuje ani právní kvalifikace, porušení právní povinnosti a ustanovení, dle něhož byla pokuta ukládána.

III. Podstatný obsah správního spisu

10. Ve správním spisu je založeno Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce (dále jen „oznámení“), kterým správní orgán prvního stupně žalobci sdělil, že ke dni 18. 2. 2022 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123 odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno dne 20. 2. 2022.

11. Dne 28. 2. 2022 podal žalobce proti oznámení námitky.

12. Správní orgán prvního stupně si vyžádal od příslušných policejních orgánů podklady, na základě kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu jsou též oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a předmětné příkazové bloky. Do správního spisu byl rovněž založen výpis z evidenční karty řidiče – žalobce.

13. Dne 28. 3. 2022 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení. Správní orgán prvního stupně současně žalobci sdělil, že v dané věci nepovažuje za nutné konání ústního jednání.

14. Žalobce byl dne 11. 4. 2022 vyrozuměn o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl dále informován o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k nim vyjádřit. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřil dne 19. 4. 2022.

15. Dne 20. 4. 2022 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Daným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce.

16. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2022 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Krajský soud úvodem připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019 – 23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že„samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“(rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017 – 21).

20. Se zohledněním shora uvedených závěrů přikročil krajský soud k posouzení projednávané věci. Žalobce označil za chybný argument souhlasu žalobce (prokázaný jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností. V uvedené otázce lze plně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 – 81, č. 2264/2011 Sb. NSS, dle něhož„podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení“. Zároveň lze poukázat na rozsudky krajského soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. 51 A 54/2020 – 36 (bod 17 odůvodněníin fine), či ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022 – 63 (bod 22 odůvodnění), dle nichž„přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn“. Krajský soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě se odklánět od nastíněné judikaturní linie správních soudů, neboť dané závěry jsou plně použitelné i v případě nynějších příkazových bloků.

21. Žalobce namítá, že z příkazového bloku ze dne 18. 2. 2022, resp. z jeho kolonky č. 5, jednoznačně nevyplývá skutková podstata přestupku, jakož ani její jednoznačné propojení s porušenou povinností plynoucí ze zákona. Krajský soud přezkoumal předmětný příkazový blok, ze kterého ve vztahu k žalobcem namítaným vadám plynou následující skutečnosti (kurzívou jsou uváděny v bloku vyplněné údaje): • bod 5: Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání:Dne 18. 2. 2022 v 13:30 hod. v Českých Budějovicích ul. Nádražní č. 6 řidič projel světelnou křižovatkou s červeným světlem § 4c § 70/2a zák. č. 361/2000 Sb. RZ 5P4 5018.

22. Krajský soud shledává popsanou pasáž za zcela jednoznačné vymezení přestupku, a to natolik individualizované pro potřeby odlišení jednání pachatele přestupku od jiných skutků, resp. pro vymezení konkrétních místních, časových i věcných (obsahových) hranic skutku. Z popisu skutku je zjevné, že porušení se týkalo § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, dle kterého je každý při účasti na provozu na pozemních komunikacích povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. Krajský soud rovněž konstatuje, že z popisu„řidič projel světelnou křižovatkou s červeným světlem“jednoznačně vyplývá, jakého jednání se žalobce dopustil. Dále byl v daném příkazovém bloku obsažen odkaz na § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, dle něhož při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem "Stůj!" povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!" a "Příčná čára souvislá s nápisem STOP", a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením. Z uvedených důvodů je zcela zřejmá žalobcem porušená právní povinnost. Zvláště spojení popisu skutku (projetí světelné křižovatky s červeným světlem) s uvedením zákonného ustanovení, v němž je obsažena přestupcem porušená povinnost, svědčí o zcela dostatečné konkretizaci příslušné zákonné povinnosti. Rovněž lze uvést, že v kolonce č. 6 je přesně stanovena správná skutková podstata přestupku, kterou žalobce svým jednáním naplnil, neboť ze zápisu ve znění „§125 c 1 f 5zák. č.361/2000 Sb.“lze jednoznačně dovodit, že jde o § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu, který dopadá mj. na porušení § 4 písm. c) téhož zákona. Soud proto nezjistil žalobcem namítaných vad.

23. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, obdobně plyne, že„[p]ři zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“, přičemž„[p]odstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním“.Nejvyšší správní soud z uvedeného důvodu v daném rozsudku přijal závěr, že„[s]tane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění“a lze se proto„spokojit i s pouhým uvedením odkazem [sic!] na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost“.V rozsudku téhož soudu ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 As 187/2017 – 62 (bod 24 odůvodnění) pak byl popis skutku na příkazovém bloku ve znění „jízda na červenou“ výslovně akceptován jako dostatečně konkrétní. Vzhledem k vyznění daných rozsudků Nejvyššího správního soudu považuje krajský soud předmětný příkazový blok za plně v souladu s požadavky na něj zákonem a judikaturou kladené. Není rovněž pravdou, že by byly údaje uvedené na příkazovém bloku nečitelné, o čemž svědčí též shora přepisované údaje na něm obsažené, které krajský soud přečetl bez obtíží.

24. Žalobce dále svou žalobní námitku směřoval do příkazového bloku ze dne 14. 12. 2021, který dle žalobce v obsahuje v kolonce č. 3 zcela nečitelnou adresu místa trvalého bydliště žalobce, v kolonce č. 5 zcela nečitelný popis místa spáchání přestupku. Z posledně uvedené kolonky dle žalobce též nevyplývá jednoznačně skutková podstata ani její jednoznačné propojení se zákonem stanovenou povinností, přičemž dle žalobce ani v kolonce č. 6 není obsažen čitelný údaj stran právní kvalifikace přestupku. Z daných kolonek příkazového bloku dle krajského soudu plynou následující skutečnosti: • bod 3: Adresa místa trvalého pobytu:H. X, S. • bod 5: Popis skutku – čas, místo způsob spáchání:14. 12. 2021 v 16:02 hodin, Lomnice nad Lužnicí, Tyršova 288, porušil § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. – překročil nejvyšší povolenou rychlost R 50/65/62Km/h X. • bod 6: Pokuta uložena za přestupek podle §125c/1F4zák. č.361/2000Sb.,ve znění p.p.

25. Krajský soud konstatuje, že ani v případě tohoto příkazového bloku nezjistil vad, pro které by bylo namístě přistoupit ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Lze sice na jednu stranu připustit, že některé ručně vyplněné pasáže na bloku jsou hůře čitelné (zejm. názvy obcí u místa trvalého pobytu i místa spáchání přestupku a ustanovení zákona o silničním provozu obsahující skutkovou podstatu přestupku). V případě názvu obcí je však vždy dobře seznatelná většina slova (zřejmé, byť kostrbaté „H“, následující část „–oru–“ či zakončení „e“ u místa trvalého pobytu; resp. zřejmý začátek slova „L. –“ či jeho konec „–ce“, jakož též tečka nad „i“ i následný začátek slova „L. –„ či jeho konec „–cí“ u místa spáchání přestupku), přičemž lze snadno dovodit, o kterou obec jde (jak již bylo uvedeno výše v přepisu, jedná se o H. a L. nad L.). Jde–li o ustanovení právního předpisu, konstatuje krajský soud, že ustanovení „125c“ je při prvotním pohledu méně čitelné. První dvě číslice jsou k přečtení bez větších obtíží, následující „5c“ je na tom hůře pouze z důvodu jejich zápisu zasahujícího do řádku nad kolonkou 6, jinak jej lze rozpoznat dobře. Z části „1F4 je méně čitelné pouze písmeno „F“, to však jen z důvodu, že horní linie tohoto písmena není vedena přímo vodorovně (tj. rovnoběžně vůči pod ní umístěné – prostřední – lince), nýbrž směřuje mírně dolů a připomíná tak vzdáleně písm. „A“. K uvedenému lze doplnit, že v kontextu daného příkazového bloku je zcela jednoznačné, že jde právě o § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Navíc lze podotknout, že § 125c odst. 1 písm. a) bod 4 tohoto zákona zakotvuje zcela odlišnou skutkovou podstatu přestupku (řízení vozidla, jehož osvědčení o registraci bylo zadrženo) od jednání popsaného pod kolonkou č.

5. Z uvedených důvodů i tento příkazový blok představuje způsobilý podklad pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

26. Poslední podklad pro zápis bodů, jehož způsobilost žalobce konkrétněji rozporoval, představuje příkazový blok ze dne 15. 9. 2021, u kterého dle žalobce není zjevné místo, kde mělo ke spáchání přestupku dojít, neboť zápis v kolonce č. 5 není vlivem zápisu zcela vůbec čitelný. Krajský soud uvedený příkazový blok přezkoumal a z dané kolonky plynou následující skutečnosti: • bod 5: Popis skutku – čas, místo způsob spáchání:15. 9. 2021 v 10:55 hod. SIL I/3 P. nad L. ČSLA u č. p. X SMĚR JÍZDY TÁBOR § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. ŘIDIČ PŘEKROČIL RYCHLOST V OBCI R 50/75/72 km/h RZ: X.

27. Krajský soud zhodnotil rovněž tento příkazový blok jako souladný se zákonem. Není pravdou, že by místo spáchání přestupku bylo nečitelné. Lze sice připustit, že v některých částech čitelnost mírně klesá, avšak uvedené je způsobeno zvláště vzhledem k nekvalitní kopii daného bloku, díky které není písmo příliš výrazné. I přes tuto skutečnost lze konstatovat, že část „P. NAD“ je čitelné bez nejmenších potíží. Z posledního slova názvu obce je čitelné zvláště počáteční „L“, dále „n“ a konec slova „–cí“. Vzhledem k tomu nepřichází v úvahu jiná obec než právě P. nad L.. Ulice ČSLA je čitelná dobře, stejně jako označení čísla popisného. Krajský soud proto odmítá námitku nečitelnosti i ve vztahu k tomuto příkazovému bloku.

28. Závěrem lze doplnit, že žalobce u všech předmětných příkazových bloků připojil datum a svůj podpis, a platí proto tak již shora řečené v bodu 20, tj. že žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas se spolehlivým zjištěním přestupků i s jeho projednáním příkazem na místě. Uvedená skutečnost rovněž svědčí ve prospěch závěru, že dané příkazové bloky jsou způsobilými podklady pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

29. Krajský soud vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že žalobce posuzuje příkazové bloky po obsahové stránce s rigidní přísností, což však judikatura Nejvyššího správního soudu nepřipouští (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20). Z daných příkazových bloků vyplývají zcela konkrétní a individualizované popisy skutků, nechybí ani právní kvalifikace. Příkazové bloky z těchto důvodů netrpí vadami, pro které by hrozila záměna skutků vymezených na příkazových blocích. Krajský soud proto v návaznosti na žalobcem vznesené námitky, týkající se podkladů pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče, neshledal důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí. Rovněž nebyly shledány důvody, pro které by bylo namístě k takovému kroku přistupovatex officio.

30. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému porušení zásady legitimního očekávání. K uvedené námitce krajský soud uvádí, že předmětná zásada, zakotvená v § 2 odst. 4 správního řádu, nemůže být interpretována dogmaticky tak, že by jakékoli rozhodnutí kteréhokoli správního orgánu zakládalo správní praxi, od které se nelze odchýlit. Z judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že správní orgán je vázán pouze správní praxí zakládající legitimní očekávání. K založení legitimního očekávání je zapotřebí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132). Žalobce v žalobě namítal, že z jím předložených správních rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se jiné správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení. Jak ovšem plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný se s argumentací žalobce vypořádal tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl judikaturu správních soudů, kterou se řídil při kontrole jednotlivých příkazových bloků. Krajský soud odkazuje v dané souvislosti na stranu 3 a 5 – 6 napadeného rozhodnutí. Krajský soud přitom neshledal rozporu mezi správními soudy vytýčenými hledisky a postupem správních orgánů v projednávané věci. Možno konstatovat, že ustálenou rozhodovací praxi nelze bez dalšího dovozovattolikoz několika vybraných rozhodnutí, a to zvláště za situace, kdy k otázce způsobilosti příkazových bloků již existuje ustálená judikatura správních soudů, v souladu se kterou správní orgány v projednávané věci postupovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018 – 37 či rozsudek krajského soudu ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022 – 63).

V. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

33. Krajský soud v nyní posuzované věci nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť o žalobě rozhodl bez zbytečného odkladu po učinění nezbytných úkonů v řízení. Žalobce zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč. Jelikož však krajský soud o návrhu žalobce nerozhodoval, povinnost k jeho zaplacení nevznikla. Krajský soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu přeplatek, bylo–li zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, a to dle § 10a uvedeného zákona ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Podstatný obsah správního spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení