č. j. 51 A 54/2020-36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka věci žalobce: Ing. arch. P. Š., narozen bytem zastoupen advokátem Mgr. Františkem Pohankou sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnut žalovaného ze dne 13. 8. 2020, č. j. KUJCK-101133/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. MAU/14240/1016 Be, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém kontě řidiče.

2. Žalobce v podané žalobě popisuje průběh řízení před správními orgány, jaké námitky vznesl a jak na ně žalovaný reagoval.

3. Žalobce má za to, že žalovaný se ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval odvolacími důvody z odvolání ze dne 23. 5. 2017, ke kterým žalobce uvádí, že mimo jiné požadoval předložení certifikátů o kalibraci měřicích přístrojů, jak oprávněná úřední osoba sepsala v úředním záznamu dne 7. 12. 2016, na což nebylo nikým reagováno.

4. Žalobce namítá, že správní orgány postupovaly nesprávně, když předmětné pokutové bloky považovaly za způsobilý podklad pro záznam bodů. Žalovaný na tyto námitky reagoval dle žalobce pouze poukazem na nepřiléhavou judikaturu týkající se absence popisů, zkratek a podobně, přičemž předmětem odvolání žalobce byla zcela jiná tvrzení a pochybnosti o správnosti vyplnění pokutových bloků. Tyto vady jednotlivých bloků žalobce shrnuje následovně: a. blok č. x ze dne 9. 5. 2016 – v bodě 6. je nečitelné číselné paragrafové označení přestupku, blok je co do označení přestupku nepřezkoumatelný; žalobce v odvolání namítal nepřezkoumatelnost údajů pod bodem 6., kde má být uvedeno paragrafové znění přestupku, které musí být pro laika čitelné, laik si není povinen domýšlet, zda se mělo jednat o „125c“ nebo „125-“ či o něco jiného; b. blok č. x ze dne 28. 11 s nečitelným označením roku (bod 9.; dle žaloby dále 2015) - v bodě 5 je nesprávně uveden § 70; žalobce namítal nečitelnost roku, i přesto žalovaný rok bez problémů přečetl a stran paragrafového označení v bodě 5. c žalobce doplňuje, že „ustanovení § 70 citovaného zákona jaksi neobsahuje označení „4c“. V žádném případě z tohoto textu v uvedené části bloku nevyplývá, že by se jednalo o paragrafové označení dalšího ustanovení zákona, jak se to snaží vysvětlit žalovaný…“ Tyto nedostatky nejsou přijatelnými zkratkami; c. blok č. x ze dne 18. 5. 2015 - pod bodem 5. je nedostatečně označeno místo spáchání přestupku (pouze obec), v bodě 6. nečitelné paragrafové označení přestupku; d. blok č. x ze dne 6. 3. 2015 - v bodě 5. nedostatečné označení místa přestupku (pouze obec).

5. K pokutovým blokům ze dne 18. 5. 2015 a 6. 3. 2015 namítal žalobce ve správním řízení totožné vady, a to nedostatečné vymezení místa spáchání přestupku, které podle žalovaného povaha bloku neumožňuje důkladně popsat. Místo spáchání přestupku je pod bodem 5 uvedeno pouze s odkazem na obec. S tím žalobce nesouhlasí a má za to, že vymezení místa spáchání přestupku je obligatorní náležitostí rozhodnutí. Místo spáchání přestupku musí být dle žalobce jednoznačně určené a nedostatek určení místa nemůže být nahrazeno například tím, že místo spáchání lze zjistit z odůvodnění rozhodnutí nebo ze správního spisu. Musí být jednoznačně seznatelné, zda nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h je v celé délce průjezdu tou kterou obcí, či pouze v jejích částech. Žalobci je s podivem, že takový názor žalovaný v jiném rozhodnutí (č. j. KUJCK 37854/2020) sám zaujal, ale v projednávané věci nikoli. V případě bloku ze dne 18. 5. 2015 je vedle toho v bodě 6 nečitelné paragrafové označení přestupku.

6. Žalobce shrnuje, že se z jeho strany nejedná o „rigidní přísnost“, jak uvádí žalovaný, ale pouze o zájem o to, aby pokutové bloky byly správné, čitelné a řádně vyplněné bez zmatečných paragrafových označení přestupků, zmatečných dat a nedostatečného určení míst přestupků.

7. Na základě uvedeného žalobce navrhuje, aby Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) zrušil žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2020 popsal podrobně obsah jednotlivých bloků s hodnocením, že tyto bloky jsou prosty jakýchkoli vad. Vady, které žalobce uvádí, se v blocích nevyskytují. Bloky jsou čitelné, místa spáchání přestupků jsou dle žalovaného určitá (obec, směr jízdy, případně označení pozemní komunikace). Užitá paragrafová označení jsou správná a v kontextu slovního popisu přestupku zcela určitá.

9. Žalovaný dále uvedl, že přezkoumávání skutků, jednotlivých přestupků, mu nepřísluší (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16). Podpisem bloku žalobce uznal spáchání daného přestupku. Právní hodnocení krajského soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

11. Dne 28. 4. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti zástupce žalobce a žalovaného, na kterém účastníci setrvaly na svých dosavadních podáních. Zástupce žalobce při jednání mj. zdůraznil odlišnost postupu žalovaného v rozhodnutí č. j. KUJCK 37854/2020, ve kterém ve skutkově obdobném případě rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s pokynem k doplnění dokazování stran jednoznačného stanovení místa spáchání přestupku.

12. Žaloba není důvodná.

13. Na prvním místě se krajský soud zabýval tím, zda žalovaný vypořádal odvolací námitky žalobce či nikoli, konkrétně žalobce uvádí námitku, že nebyly předloženy certifikáty o kalibraci měřicích přístrojů. Jak krajský soud ve spisovém materiálu ověřil, dne 7. 12. 2016 se žalobce dostavil ke správnímu orgánu I. stupně a mj. uvedl, že mu nikdy na jeho výslovnou žádost nebyly předloženy dokumenty o kalibraci měřicích přístrojů (radarů - rychloměrů), což dle žalobce svědčilo tomu, že měření byla prováděna nekalibrovanými přístroji. Aby správní orgán do spisu založil doklady o kalibraci měřicích přístrojů, žalobce požadoval opakovaně, např. i dle úředního záznamu ze dne 30. 1. 2017.

14. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí ze dne 27. 4. 2017 na požadavek žalobce explicitně nereagoval, sepsal některé další námitky a rozsáhle shrnul, že námitky žalobce se týkaly předmětu řízení o přestupku a mohly být uplatňovány pouze v řízení o předmětném přestupku, k čemuž poukázal na právní úpravu v § 84 zákona č. 200/1990, o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „starý přestupkový zákon“) a dle hodnocení soudu na přiléhavou judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2 As 19/2009-93, ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013). Není proto pravda, že správní orgán I. stupně by námitky žalobce zcela opomněl, neboť na jádro argumentace žalobce bylo reagováno.

15. Žalobce podal dne 18. 5. 2017 blanketní odvolání, v jehož doplnění ze dne 23. 5. 2017 namítl, že při přestupcích spočívajících v překročení nejvyšší povolené rychlosti mu nebyly na jeho výslovnou žádost nikdy policejním orgánem předloženy certifikáty o kalibraci. Odvolání žalobce následně doplnil ještě 20. 5. 2020 námitkami vůči konkrétním vadám bloků (shodně s žalobou viz výše). Na straně 7 žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný k této námitce týkající se certifikátů uvedl, že správní orgán řádně předestřel rozhodnou právní úpravu a to, že tyto otázky nemohou být nyní přezkoumávány, k čemuž poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 19/2009-93, ze dne 4. 12. 2013. Je zřejmé, že žalovaný na tyto námitky žalobce rovněž reagoval.

16. S předestřeným hodnocením správních orgánů se krajský soud ztotožňuje. To, že certifikáty měřicích přístrojů nebyly žalobci předloženy, pokud jejich předložení požadoval, nelze přezkoumávat v námitkovém řízení a ani v tomto přezkumném soudním řízení správním. Požadoval-li žalobce předložení těchto certifikátů vzápětí po měření rychlosti jeho vozidla, měl na tomto požadavku trvat, nikoli podepisovat blok – rozhodnutí vydané v blokovém řízení, kterým se řízení o přestupku zahajuje a meritorně končí. Otázka správnosti měření je otázkou patřící do řízení o přestupku, ve kterém v rámci zjišťování skutkového stavu může být ověřováno i to, zda měření bylo provedeno certifikovaným měřicím zařízením a v souladu s návodem k jeho obsluze. Tyto skutkové otázky nelze v řízení o námitkách proti záznamu bodů přezkoumávat.

17. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Zaznamenání bodů nepodléhá správnímu uvážení. Při posuzování důvodnosti námitek správnímu orgánu prvního stupně nepřísluší přezkoumávat žádné z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, tj. pravomocné rozhodnutí o vyslovení viny a trestu, na jehož základě má být záznam bodů proveden. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda bylo takové rozhodnutí v právní moci, zda byly body zaznamenány správné osobě ve správné výši (srov mj. i § 73 odst. 2 správního řádu). „Ustálená judikatura důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou totiž odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44 a mnoho dalších).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018 – 40). Podpisem pokutového bloku žalobce potvrdil, že s údaji a skutečnostmi zaznamenanými na bloku souhlasí. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 8 As 68/2010 – 81, č. 2264/2011 Sb. NSS). Z uvedeného lze dovodit, že přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn.

18. Co se týče náležitostí naříkaných bloků, správní orgán I. stupně zajistil kopie pokutových bloků, které popsal a zhodnotil. Správní orgány obou stupňů shodně uzavřeli, že pokutové bloky mají všechny náležitosti.

19. Správní orgány při svém posuzování správně vyšli z judikatury správních soudů, kterou rozsáhle popsali. Krajský soud proto pouze odkazuje na následující shrnutí Nejvyššího správního soudu: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost…“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012–20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejmeny nároky, které lze klást na obsahovou stránku příkazových (pokutových) bloků. Soud shledal, že žalobcem obecně předestřené požadavky na obsahovou stránku pokutových bloků dalece přesahují míru stanovenou příslušnou právní úpravou a judikaturou. Nicméně, určitá benevolentnost při posuzování pokutových bloků není bezbřehá a správní orgán není povinen provést zápis na základě jakéhokoli bloku. „Nemusí tomu tak být např. tehdy, pokud by pokutový blok neobsahoval např. popis sankcionovaného jednání, resp. jednoznačnou specifikaci toho kterého přestupku, za nějž byla jeho pachateli udělena ta která sankce, nebo by zavdával důvodné pochybnosti o tom, za jaké jednání (přestupek) byla vlastně ve skutečnosti bloková pokuta pachateli uložena. Dopadal-li by popisem skutku na vícero skutkových podstat různých přestupků, musel by si rozhodující orgán o této otázce učinit vlastní úsudek. Nelze totiž akceptovat, aby byl proveden záznam bodů na základě nejednoznačného nebo víceznačného pokutového bloku. […] správní orgány, které provádějí záznam bodů, nemohou v řízení o námitkách pokutu zrušit. Nejsou však ani současně povinny provést záznam bodů na základě jakéhokoliv podkladu, zvláště pak ne takového, který by zavdával rozumné pochybnosti o tom, za jaký přestupek byla vlastně udělena bloková pokuta.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. března 2015 č. j. 7 As 41/2015–23, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2015, č. j. 7 AS 41/2015-30; důraz doplněn).

20. Z předmětných pokutových bloků založených ve správním spise krajský soud zjistil ve vztahu k žalobcem namítaným vadám následující skutečnosti (kurzívou jsou uváděny v bloku vyplněné údaje): a. blok E 2370900 ze dne 28. 11. 2015 • bod 5: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: DNE 28. 11. 2015 V 14:30 HOD Č. BUDĚJOVICE, NA DLOUHÉ LOUCE X HUSOVA PORUŠIL JAKO ŘIDIČ x §70/2A + 4c Z. Č. 361/2000 Sb. NERESPEKTOVAL ČERVENÉ SVĚTLO • bod 6: Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f 5 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. • Bod 8: V Č. BUDĚJOVICE dne 28. 11. 2015, jméno, číslo a podpis policisty • bod 9: Souhlas žalobce: 28. 11. 2015, podpis žalobce b. blok C 1643490 ze dne 9. 5. 2016 • bod 5: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: Dne 9. 5. 2016 v 17:15 hodin, dálnice D3, km 103,9, směr České Budějovice, §4c) z. č. 361/2000 Sb. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené svislou D2 mimo obec. 60/92/89 km/h. RZ: x. • bod 6: Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. c. blok E 1712452 ze dne 6. 3. 2015 • bod 5: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: DNE 6. 3. 2015 V 08:13 HODIN, OBEC ŠTĚPÁNOVICE SIL I/34, SMĚR J. HRADEC OKR. Č. BUDĚJOVICE, R 50/88/85 KM/HOD, §18/4 z. č. 361/200 Sb., RZ x, x STŘ. (pozn. soudu: místo čárek mezi údaji jsou v bloku širší mezery) • bod 8: V k. ú. ŠTĚPÁNOVICE d. blok E 2382828 ze dne 18. 5. 2015 • bod 5: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: RIDIČ x, 18. 5. 2015 V 9:35 HLINCOVA HORA 1 SM. Č. B., § 15/4 z. č. 361/2000 SB – RYCHLOST OBEC 50/72/69 (pozn. soudu: místo čárek mezi údaji jsou v bloku širší mezery)

21. Na základě tohoto seznámení soud nezjistil žalobcem popisovaných vad.

22. V případě bloku ze dne 28. 11. 2015 a nečitelnosti roku soud přisvědčuje žalobci, že rok v bodě 8 je částečně překryt podpisem, avšak i tak je bez jakýchkoli pochybnosti viditelné, že poslední číslovkou roku je „5“. V bodě 9 je v místě roku buď vada skenu či skvrna zhoršující čitelnost, a proto je rok obtížně čitelný. V bodě 5, v popisu skutku, je perfektně a čitelně uvedeno, že přestupek se stal dne 28. 11. 2015 v 14:30 min. Z povahy blokového řízení pak musel být daný blok i tomto roce sepsán. Při znalosti roku, je-li čtenáři známo, na co se má zaměřit, lze dospět bez jakýchkoli problémů k závěru, že i přes zhoršenou čitelnost je v bodech 8 a 9 uveden rok 2015. Co se týče uvedené právní kvalifikace, zde se dle krajského soudu jedná o typický příklad zjednodušeného zápisu, při kterém policista poukázal na „§70/2A“ a dále „+“ ustanovení „4c“. Taková míra zjednodušení dle hodnocení soudu nezpůsobuje nesrozumitelnost či nejednoznačnost tohoto údaje, a to tím spíše, že v kontextu popisu skutku „nerespektoval červené světlo“ je každému řidiči zřejmé, o jaké provinění se jedná. Ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) daného zákona stanovuje význam signálu s červeným světlem „Stůj!“, § 4 písm. c) pak stanovuje povinnost řidiče řídit se světelnými signály. Odst. 4 písm. c) v § 70 neexistuje, a proto zde není dána ani jakákoli víceznačnost takového zjednodušeného zápisu.

23. V případě bloku ze dne 9. 5. 2016 má soud za to, že údaj v bodě 6, tj. ustanovení, dle kterého je pokuta ukládána – „§ 125c/1f4“ je dostatečně čitelný. Písm. „c“ je skutečně hůře čitelné, je zřejmé, že bylo psáno v rychlosti a horní oblouček tohoto písmena je velmi malý, i přesto ale znatelný. Dle hodnocení soudu se nejedná o vadu, která by tento blok jako podklad pro zápis bodů zpochybnila, neboť ve spojení s popisem „překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené svislou D2 mimo obec“ je právní kvalifikace určitá a jednoznačná. Na základě těchto údajů je zcela jednoznačně určeno, v čem dané protiprávní jednání spočívalo a jaká byla jeho právní kvalifikace.

24. V případě bloku ze dne 6. 3. 2015 se krajský soud rovněž s argumentací žalobce neztotožnil. Specifikace místa spáchání přestupku je zde dána zcela jednoznačně – „obec Štěpánovice sil I/34, směr J. Hradec“. To, zda je po celém úseku této silnice v dané obci stejná nejvyšší dovolená rychlost či nikoli je otázkou skutkovou, a to konkrétně otázkou spočívající v posouzení toho, zda žalobce daný přestupek spáchal či nikoli. Takové otázky, jak soud uvedl výše, nelze v tomto řízení řešit. Poukaz žalobce na rozhodnutí žalovaného č. j. KUJCK 37854/2020, kterým žalovaný zrušil správní rozhodnutí I. stupně s pokynem doplnění dokazování ohledně místa spáchání přestupku není přiléhavý, neboť se zjevně jedná o přestupkové rozhodnutí, nikoli o rozhodnutí ve věci záznamu bodů, přičemž rozdíl mezi těmito řízeními je soudem popsán výše. Ve vztahu k otázce určitosti místa spáchání ve smyslu stanovení konkrétního místa s konkrétní úpravou rychlosti provozu soud uvádí, že žalobce netvrdí ani nedokládá, že by v daném místě v daný čas bylo v této obci na této pozemní komunikaci více rychlostních limitů. Existence dočasné úpravy rychlosti na pozemní komunikaci dopravním značením je přitom skutečnost, kterou lze s ohledem na formalizovanost postupu umisťování dopravního značení jakožto opatření obecné povahy i dnes s odstupem času ověřit. Pro účely evidence bodů na bodovém kontě řidiče tento blok dle hodnocení soudu obstojí, popis sankcionovaného jednání je pro tyto účely dostatečně individualizovaný. V tomto případě nelze vycházet z judikatury řešící dostatečnost vymezení místa spáchání skutku či popis skutku, která se vztahuje k nárokům kladeným na rozhodnutí o přestupku, vydaném nikoli v blokovém (příkazním) řízení na místě, jak žalobce pravděpodobně činí.

25. V případě bloku ze dne 18. 5. 2015 krajský soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobce se zcela míjí s obsahem bloku samotného. Místo spáchání přestupku je v tomto případě určeno zcela konkrétně a jednoznačně, neboť přestupek se měl stát v Hlincově Hoře 1, což krajský soud vyložil za užití obecných znalostí o životě a fungování světa jako údaj o čísle popisném domu, u kterého se přestupek stal. Krajský soud skutečnosti zjištěné z bloku ověřil v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 19. 5. 2015, dle kterého se o označení čísla popisného domu skutečně jedná. Z popisu skutku je dále zřejmé, že žalobce jel ve směru na České Budějovice. Skutek je tak zcela jednoznačně určen.

26. Ze shora uvedeného plyne, že krajský soud neshledal v předmětných pokutových blocích vady, na které žalobce poukazuje, neboť tyto bloky vyhovují požadavkům, kterých se sám žalobce domáhá, a to požadavkům správnosti, čitelnosti a řádnosti svého vyplnění. V případě všech těchto bloků je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. března 2015, č. j. 7 As 41/2015–23, zřejmé, za jaký přestupek byla bloková pokuta udělena, což považuje krajský soud za základní měřítko pro posouzení toho, zda může být určitá listina (blokové rozhodnutí apod.) způsobilým podkladem pro záznam bodů. Závěr a náklady řízení 27. Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal v napadeném rozhodnutí a ani v průběhu správního řízení žádných vad, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.