63 A 4/2022 – 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X.X., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem sídlem Žižkova třída 183/33, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022, č. j. KUJCK 18468/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň, odboru dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 30. 12. 2021, č. j. METRP00CZTI9 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů ke dni 8. 9. 2021 byl potvrzen.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 17. 1. 2022 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 2. 2022, č. j. KUJCK 18468/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 21. 2. 2022. Součástí žaloby žalobce učinil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud o daném návrhu žalobce rozhodl usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 63 A 4/2022–35, tak, že žalobě odkladný účinek přiznal.

4. Žalobce předně namítá nečitelnost příkazových bloků, což činil již v řízení před žalovaným, který však dle jeho názoru účelově všechny bloky označuje za čitelné. Dle žalobce nebyla předmětná odvolací námitka žalovaným vypořádána, jelikož předmětné bloky není možné bez velké míry domýšlení přečíst. Takovéto bloky nemohou sloužit jako podklad k zaznamenávání bodů do bodového hodnocení řidiče, neboť není vůbec jasné, co bylo v těchto blocích uvedeno. Žalobce v dané souvislosti podotkl, že záznam bodů v registru řidičů představuje trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). V dané souvislosti žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, č. 3339/2016 Sb. NSS. Správní orgány přestože žalobce trestaly, postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

5. Žalobce dále brojí proti pochybením žalovaného ve vztahu k bloku č. L 0055450. V daném případě ve správním řízení žalobce namítal, že uvedený blok není způsobilým podkladem z toho důvodu, že popis skutku, resp. jeho datové zařazení je zcela v rozporu s datem podpisu žalobce. Dle žalobce správní orgán v součinnosti s policejním orgánem „opravil“ datum v rozporu se zákonem. Žalobce odkázal na stranu 3 prvostupňového rozhodnutí, kde je konkrétní postup popsán. Žalobce je přesvědčen, že daným způsobem nelze opravovat příkazové bloky, a to ani ve smyslu tzv. zjevných nesprávností či překlepů. Dle žalobce je tímto postupem ignorována podstata námitkového řízení, kterým má dojít ke zjištění, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů, což zjevně před provedenou „opravou“ neexistoval, neboť v takovém případě by nemuselo k opravám docházet. Zároveň dle žalobce nemá docházet k opravám zjevně vadného postupu policie. I pokud by snad byla akceptována přípustnost takovéto opravy, nebyl by postup správního orgánu prvního stupně správný, neboť o opravě nebylo vydáno opravné usnesení a žalobce neměl možnost se proti tomuto postupu bránit. Dle žalobce je sporné, zda oprava data je či není výrokem rozhodnutí ve smyslu § 70 správního řádu, avšak na základě této opravy dochází ke změně kvalifikace, kdy se ze zjevně nezpůsobilého bloku stává blok způsobilý. Tento postup dle žalobce má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

6. I pokud by žalobce přehlédl uvedené procesní pochybení, není dle jeho názoru možné užít institut opravy chyb příkazového bloku v tomto případě. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 – 541, č. 2119/2010 Sb. NSS, a rozsudek téhož soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 – 56, dovozuje, že chyba má být zřejmá i laikovi a nemá se tak jednat o chybu v tak klíčové otázce jako je právní kvalifikace skutku či datum jeho spáchání. Údaje na příkazovém bloku musí obsahovat dostatečnou oporu pro opravu a musí být nepochybné, jakého protiprávního jednání se obviněný dopustil i jakou skutkovou podstatu přestupku naplnil. Žalobce akcentuje, že v případě příkazového bloku splývá výrok rozhodnutí s rozhodnutím samotným a ve srovnání s klasickým rozhodnutím je zde minimum údajů, na jejichž podkladě lze rozlišit, zda jde skutečně o chybu v psaní, o omyl z nepozornosti či chybnou právní kvalifikaci.

7. V dané souvislosti žalobce zdůraznil, že datum v kolonce č. 5 příkazového bloku je totožné s datem podpisu policejního orgánu v kolonce č. 8 a nelze tedy jednoznačně stanovit, zda přestupek byl spáchán dne 4. 3. 2016 či dne 4. 4. 2016, zvláště pokud v oznámení o uložení pokuty je datum 5. 3. 2016. Zároveň datum podpisu žalobce není psáno jeho rukou, nýbrž rukou příslušníka policie ČR, což je zřejmé ze stylu písma v porovnáním se zbylým obsahem pokutového bloku.

8. Žalovaný přitom argumentaci žalobce ignoroval a bez vypořádání odvolacích námitek potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Dle žalobce šlo u daného bloku o zcela chybný, resp. nezjištěný údaj, který znemožňuje zápis bodů do evidenční karty řidiče, k čemuž námitkové řízení slouží. Odkazuje–li žalovaný nepřímo na vyjádření obvodního oddělení Policie ČR, konstatuje žalobce, že takovéto vyjádření nemůže v žádném případě postačovat, zvláště pokud je jako datum spáchání uvedeno datum 5. 3. 2016. Je na správním orgánu, aby posoudil věrohodnost podkladů obsažených ve spisu. Uvedené vyjádření není možné považovat za důvěryhodný „důkaz“, neboť je dle žalobce zřejmé, že jde o účelové jednání policie, která se snaží napravit chybně zdokumentovaný přestupek, u kterého policie neví, kdy byl spáchán. Proto nemůže sloužit jako podklad pro zápis bodů v evidenční kartě řidiče. Žalobce je přesvědčen, že pokud by byli předvoláni zasahující policisté bez informace, ke kterému řízení jsou předvoláni, pak by vzhledem k časovému odstupu nebyli schopni specifikovat, který konkrétní den se přestupek stal. Policisté jsou však jediné osoby, na základě jejichž výpovědi by mohlo dojít k opravě „chyby v psaní“. Žalobce proto nerozumí, na základě čeho byla provedena daná oprava. V řízení koliduje výpověď žalobce, který nedokáže datum specifikovat, a výpověď policistů, kteří se vyjadřují k 6 let starému přestupku tak, že si přesně konkrétní den pamatují. Žalobce připomíná závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15 (N 32/80 Sb. NU 411). Byť si žalobce je vědom, že správní orgán není orgánem činným v trestím řízení, jemuž jsou závěry daného nálezu věnovány, neznamená to dle žalobce, že by správní orgán neměl postupovat v souladu s danými závěry, zvláště je–li žalobce nepřímo (podruhé) trestán za spáchání přestupku.

9. Žalobce závěrem namítá, že žalovaný nezohlednil usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, č. 3339/2016 Sb. NSS, který se průlomovým způsobem ohradil proti dříve zavedené praxi, stojící na tvrzení, že „vybodování“ a s ním spojený zákaz řízení není trestem. Dle závěru tohoto usnesení se však o trest jedná. Z uvedených důvodů měly dle žalobce správní orgány přiměřeně aplikovat zásady, které jsou uplatňovány v trestním řízení, v daném případě zvláště zásadu nezaměnitelnosti skutku. Žalobce též odkazuje na odlišné stanovisko soudkyně L. M. a J. B., přičemž se přiklání k názoru, že v případě posledního přestupku, kterým je dosaženo celkového počtu 12 bodů, je totožnost skutku dána, neboť byl žalobce potrestán jednak správním trestem pokuty a zároveň mu byl vysloven zákaz řízení. Z uvedených důvodů žalobce namítá porušení zásady zákazu dvojího přičítání.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 11. 3. 2022, navrhl její zamítnutí. Žalovaný považuje pokutové bloky ve věci žalobce za čitelné a informace v nich uvedené za srozumitelné.

11. K námitkám žalobce týkajícím se pokutového bloku č. X ze dne 4. 3. 2016 žalovaný uvedl, že z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení pod č. j. KRPC–35756/PŘ–2016–020323 je patrné, že žalobci byla uložena bloková pokuta ve výši 100 Kč, a to za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, když žalobce porušil § 7 odst. 1 písm. c) téhož zákona, když za jízdy držel v roce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové či záznamové zařízení. Uložení pokuty a projednání celé záležitosti příkazem na místě dokazuje shora citovaný pokutový blok.

12. Žalovaný dále připojil popis postupu opravy příkazového bloku, který byl učiněn opravným oznámením o uložení pokuty příkazem na místě, kdy chybně vyznačené datum bylo nahrazeno datem 4. 3. 2016, čímž dle žalovaného nebyl žalobce nijak dotčen a dané oznámení proto zůstává i nadále pravomocným rozhodnutím. Správní orgán prvního stupně vyhodnotil příkazový blok za způsobilý, neboť všechny kolonky jsou čitelné. V porovnání s oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení je na pokutovém bloku dle žalovaného nelogicky policistou vyznačeno v příslušné kolonce datum 4. 4. 2016, což považovaly správní orgány za písařskou chybu. Den i rok jsou přitom ve správném tvaru, pouze měsíc je nelogicky vyznačen až následující. V kolonce č. 8 je uvedeno místo vystavení bloku i datum jeho vystavení, kde opět došlo k písařské chybě s datem 4. 4. 2016. V kolonce č. 9 je následně jak datum 4. 3. 2016, tak i vlastnoruční podpis přestupce, což považuje žalovaný za zcela zásadní a jednoznačné v samotném projednávání přestupku, neboť tyto údaje jasně korespondují s oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení. Svým podpisem žalobce vyjádřil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, i s údaji uvedenými na obou částech bloku. Žalobce tak vyjádřil souhlas s tím, že se přestupku dopustil, jakož i s uloženou pokutou. Opravné oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, kde je uvedeno správné datum spáchání přestupku, tj. 4. 3. 2016, jakož i příslušný blok ve znění sdělení Policie ČR, jsou dle žalovaného dostatečně způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Policejní orgán při prověřování věci shledal, že přestupek byl skutečně spáchán dne 4. 3. 2016, neboť blok byl do systému policie vložen dne 5. 3. 2016.

13. Přestože žalovaný může mít právní názor na to, jak měla být věc opravy nesprávnosti v datu příkazového bloku ze strany Policie ČR řešena, není oprávněn na základě tohoto názoru zrušit prvostupňové rozhodnutí, neboť mu nepřísluší v rámci odvolacího řízení přezkoumávat správnost a zákonnost rozhodnutí policejního orgánu. Daná rozhodnutí jsou i pro správní orgán prvního stupně závazná, a to až do doby, dokud nebudou příslušným správním orgánem či soudem zrušena, k čemuž nedošlo. Dále žalovaný připojil v rámci svého vyjádření k žalobě pasáž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, ze kterého se podává, že nelze s rigidní přísností posuzovat pokutový blok po stránce splnění formálních náležitostí ani po stránce obsahové.

14. Žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že by nezohlednil usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, č. 3339/2016 Sb. NSS, a v dané souvislosti odkázal na stranu 2 napadeného rozhodnutí, kde se mj. danému rozhodnutí věnoval. K odkazu žalobce na odlišné stanovisko žalovaný konstatoval, že disentní stanovisko představuje vyjádření nesouhlasu přehlasovaného soudce s většinovým názorem, který byl přijat. Slouží pro prezentaci právních argumentů daného soudce. Je zveřejňováno spolu s většinovým stanoviskem, avšak nemá právní účinky. Žalovaný rovněž odkázal na bod 24 odůvodnění citovaného rozsudku, který si žalovaný vykládá tak, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů není „trestem“ ve smyslu článku 40 odst. 6 Listiny a článku 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy.

III. Podstatný obsah správního spisu

15. Ve správním spisu je založeno Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce (dále jen „oznámení“), kterým správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že ke dni 8. 9. 2021 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123 odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno dne 16. 9. 2021.

16. Dne 17. 9. 2021 podal žalobce proti oznámení námitky.

17. Správní orgán prvního stupně si vyžádal od příslušných policejních orgánů podklady, na základě kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu jsou též oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a předmětné příkazové bloky. Do správního spisu byl rovněž založen výpis z evidenční karty řidiče – žalobce.

18. Žalobce byl dne 23. 11. 2021 usnesením správního orgánu prvního stupně vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, jakož i možnosti doplnění námitek, ve kterých scházelo konkrétní označení pokutových bloků a konkrétní důvod podání námitek. Právní zástupce žalobce nahlédl do spisu dne 24. 11. 2021. Žalobce se k podkladům nevyjádřil.

19. Dne 30. 12. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Daným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a provedený záznam 12 bodů ke dni 8. 9. 2021 byl potvrzen.

20. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 17. 1. 2021 odvolání.

21. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

23. Žaloba není důvodná.

24. Krajský soud předně poznamenává, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019 – 23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že „samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“ (rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017 – 21). Platí tak, že v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgán zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je, což vyplývá ze zásady presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, rozsudek téhož soudu ze dne 14. 5. 2020, č. j. 1 As 14/2020 – 28, bod 13 odůvodnění; či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 24. 6. 2009, č. j. 52 Ca 10/2009 – 78).

25. Se zohledněním shora uvedených závěrů přikročil krajský soud k posouzení projednávané věci. Žalobce označil příkazové bloky za nečitelné. Žalobce tuto svou námitku formuloval zcela paušálně, aniž by upřesnil, jaké části toho kterého příkazového bloku považuje za nečitelné a z jakých důvodů. Krajský soud v dané souvislosti uvádí, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Krajský soud zkontroloval jednotlivé příkazové bloky a nemůže v dané námitce žalobci dát za pravdu. Příkazové bloky jsou v zásadě dobře čitelné. Vyskytuje–li se v některých kolonkách méně čitelné písmo, lze vždy z kontextu jednoznačně seznat význam takovýchto méně čitelných částí. Krajský soud na tomto místě rovněž připomíná závěry Nejvyššího správního soudu, který již v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20, uvedl, že „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění“.

26. Jediným příkazovým blokem, který žalobce konkrétněji rozporoval, byl příkazový blok č. L 0055450, vůči němuž žalobce namítal, že nejde o způsobilý podklad pro zápis bodů, neboť jsou zde rozporná data podpisu, když na bloku samotném bylo dvakrát zaznamenáno datum 4. 4. 2016 a jedenkrát 4. 3. 2016. Žalobce uvedl, že není vůbec zřejmé, kdy měl být daný přestupek spáchán, zvláště pokud v původní verzi oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení bylo uvedeno datum 5. 3. 2016. Zároveň žalobce brojí proti způsobu opravy daných rozporů, provedeným ze strany policejního orgánu.

27. Ani v této námitce nelze žalobci přitakat. Lze přitom předeslat, že v judikatuře Nejvyššího správního soudu bylo již opakovaně normováno, že stejně jako pokutový blok, ani oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nelze posuzovat s rigidní přísností. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017 – 23, bod 23 odůvodnění, či rozsudek téhož soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 As 186/2016 – 35, bod 17 odůvodnění). Je namístě uvést, že přestože v původní verzi oznámení bylo uvedeno datum 5. 3. 2016 a na pokutovém bloku samém bylo uvedeno datum 4. 4. 2016 a 4. 3. 2016, tj. byla zde původně uvedena tři různá data spáchání přestupku, nejedná se o vadu, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Z okolností daného přestupku je bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že skutkovou podstatu příslušného přestupku žalobce naplnil dne 4. 3. 2016, a to v čase 22:28 hodin. Ačkoli došlo k (opakovaně) chybnému zápisu data rozhodnutí, nejprve (dvakrát) v příkazovém bloku samotném (oproti jedinému údaji o datu 4. 3. 2016) a následně v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení (5. 3. 2016), lze jednoznačně dospět k závěru o správnosti data 4. 3. 2016. O uvedeném svědčí skutečnost, že na bloku samotném byl shodně uveden den i rok spáchání přestupku, byť se vyplněné údaje rozchází v tom, zda ke spáchání přestupku došlo v březnu či v dubnu. Správný měsíc se však bez jakýchkoli pochybností podává z okolností případu, neboť již původní (tj. neopravené) oznámení o uložení pokuty uvádělo shodně jako měsíc březen 2016, když se tento údaj podával z oznámení celkem pětkrát, neboť byl uveden u data vyhotovení, dne spáchání přestupku, dne udělení blokové pokuty, dne ověření, jakož i u data elektronického podpisu Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje. Z uvedených důvodů má krajský soud za zcela bezpečně prokázané, že přestupek byl spáchán přestupcem právě dne 4. 3. 2016, neboť pokud by došlo ke spáchání přestupku až v následujícím měsíci, nebyly by údaje o měsíci na tomto oznámení shodně uvedeny jako březnové. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, že by se v případě data spáchání přestupku jednalo o nezjištěný údaj. Krajský soud je přesvědčen, že daný závěr by byl schopen dovodit i právní laik, neboť k vyvození správného data není vzhledem k okolnostem právní vzdělání potřeba.

28. Z příkazového bloku a oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení bez jakýchkoli pochybností plyne, že přestupek byl spáchán právě žalobcem, který na bloku uvedené údaje osvědčil svým podpisem, a to včetně konkrétního vymezení skutku, jeho právní kvalifikace a dalších informací, z nichž ostatně ani žádné údaje vyjma zmiňovaného data nezpochybňuje. Vzhledem ke shora uvedenému lze plně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 8 As 68/2010 – 81, č. 2264/2011 Sb. NSS, dle něhož „podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení“. Zároveň lze poukázat na rozsudek krajského soudu ze dne 28. 4. 2021, č.j. 51 A 54/2020 – 36, dle něhož „přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn“. Krajský soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě se odklánět od nastíněné judikaturní linie. V návaznosti na poznámku žalobce soud toliko doplňuje, že na uvedený význam podpisu žalobce nemá vliv, zda u dané kolonky vyplňoval datum podpisu žalobce vlastní rukou či zda jej zde vyplnil příslušník policie ČR.

29. V posuzované věci se žalobce vzhledem ke svému podpisu obsaženému na příkazovém bloku spokojil s projednáním věci příkazem na místě v podobě vydání příkazového bloku. Teprve poté, kdy byl přípisem správního orgánu prvního stupně vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a povinnosti odevzdání řidičského průkazu, začal žalobce zpochybňovat rozhodnutí o přestupku vztahující se k příkazovému bloku č. X. I vzhledem k této skutečnosti nemohla procesní strategie žalobce obstát.

30. Krajský soud musí zároveň odmítnout námitku žalobce týkající se tvrzeného vadného postupu při opravě údaje o datu spáchání přestupku. Ze shora popsaných skutečností lze mít za zcela dostatečně prokázané, že jak v případě data 4. 4. 2016 (na příkazovém bloku), tak v případě data 5. 3. 2016 (v původním oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení) se jednalo o chyby v psaní, které jsou vzhledem k okolnostem zcela zřejmé. Za tohoto stavu nelze shledat způsob provedení opravy v intencích § 70 správního řádu za vadný. Dle krajského soudu se jednalo toliko o vady formálního charakteru, přičemž spáchání přestupku bylo dostatečně prokázáno, a to mj. podpisem žalobce na příkazovém bloku. Žalobce nijak nezpochybnil, že by se daného přestupku dopustil, naopak svým podpisem se spácháním předmětného skutku a jeho projednáním prostřednictvím příkazu na místě souhlasil. Správnost a zákonnost aktu, na jehož základě byl záznam bodů proveden, zásadně nelze v řízení o námitkách posuzovat, neboť, jak bylo uvedeno shora, dané akty jsou nadány presumpcí správnosti. Příklad námitky, která by mohla být úspěšná v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů, nastínil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011 – 87, kde uvedl, že „řízení o námitkách sice není řízením o přestupku samotném a správní orgán by se jistě nemohl zabývat vadami postupu či rozhodnutí o přestupku, ovšem musí vážit námitku, že tato pokuta mu nikdy nebyla uložena. Úspěch takového tvrzení totiž vylučuje záznam bodů“. Nic takového však žalobce neuvedl, a toliko brojil proti chybě v psaní, kterou má krajský soud optikou shora řečeného za prokázanou.

31. Za tohoto stavu proto nebylo pochybením, pokud došlo k opravě data spáchání přestupku coby zřejmé nesprávnosti postupem dle § 70 správního řádu. Ostatně, krajský soud na tomto místě uvádí, že ani v případě absence data spáchání přestupku nebyla judikaturou dovozena nezpůsobilost podkladu pro zápis bodů. Lze v dané souvislosti odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2015, č. j. 2 As 126/2015 – 94 (bod 29 odůvodnění), dle něhož „rozhodující orgán doplní datum spáchání přestupku, pokud ze všech ostatních skutečností případu jednoznačně vyplývá den, v němž byl přestupek spáchán. V takovéto situaci totiž náprava vady pokutového bloku má fakticky povahu opravy zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí“. Přestože v dané věci byla oprava příkazového bloku provedena v přezkumném řízení, Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že ve své podstatě šlo o obdobu postupu podle § 70 správního řádu, čímž je dle přesvědčení krajského soudu takovéto řešení připuštěno. Důležité pro posouzení věci, ať už v případě absentujícího data spáchání skutku či rozporů v datech, je, aby z okolností případu byly jasné místní, časové i věcné (obsahové) hranice skutku. Daný požadavek je dle krajského soudu v projednávané věci nepochybně naplněn.

32. Na těchto závěrech přitom ničeho nemění ani žalobcem odkazované rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 – 541, č. 2119/2010 Sb. NSS, či ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008 – 56. Z daných rozhodnutí se nepodává, že by nebylo možné postupem dle § 70 správního řádu měnit datum rozhodnutí. Naopak z nich vyplývá, že dané ustanovení lze užít na omyly týkající se údajů, které jsou dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími jejich správné znění. O splnění daných požadavků v projednávané věci však nemá krajský soud pochybnosti. Zároveň nutno poznamenat, že žalobce tímto postupem dle krajského soudu nebyl jakkoli dotčen na svých právech, neboť k záměně skutku za skutek jiný bezesporu nedošlo. Není proto důvodná ani námitka porušení nezaměnitelnosti skutku.

33. Pokud jde o žalobní námitku absence vydaného opravného usnesení, odkazuje krajský soud na komentářovou literaturu, která uvádí, že „příkaz na místě je v zákoně o přestupcích upraven jako zvláštní druh rozhodnutí v řízení o přestupku. Vyznačuje se neformálností, rychlostí postihu, hospodárností“. Příkazový blok představuje rozhodnutí sui generis, proti kterému není přípustný ani žádný řádný opravný prostředek. Je třeba mít na zřeteli, že se v případě příkazového bloku nejedná o tradiční správní rozhodnutí se všemi svými specifiky, nýbrž o zjednodušenou formu, k čemuž je třeba přihlédnout i při požadavcích na opravu dle § 70 správního řádu v předmětné věci. Krajský soud konstatuje, že shledává značně přemrštěnými požadavky, aby kvůli opravě příkazového bloku v případě evidentní nesprávnosti v příkazovém bloku (který se, jak bylo shora řečeno, vyznačuje svou neformálností) bylo vydáváno formalizované opravné usnesení, jak žalobce namítal. Ad absurdum by takovýto výklad vedl k tomu, že by každé písemné pochybení policejního orgánu bylo třeba napravovat opravným usnesením, popř. opravným rozhodnutím, což nelze považovat za přiměřené vzhledem k nastavení právní úpravy příkazového bloku. Takovýto výklad by zároveň byl iracionální, neboť pokud není proti příkazovému bloku samotnému přípustný řádný opravný prostředek, není žádného důvodu, proč by mělo být o opravě zřejmé nesprávnosti v něm obsažené vydáváno opravné usnesení (popř. rozhodnutí), proti kterému zákon v případě potenciálního přímého dotčení řádný opravný prostředek (odvolání) umožňuje (viz § 70 in fine správního řádu). Zároveň krajský soud neshledal, že by žalobce v předmětné věci mohl být zvoleným postupem jakkoli dotčen na svých veřejných subjektivních právech.

34. Relevantní není ani odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15 (N 32/80 SbNU 411). Předmětné závěry Ústavního soudu (bylo–li by možné vůbec připustit jejich použitelnost v dané věci, neboť závěry se vztahují k orgánům činným v trestním řízení, čehož si je sám žalobce vědom) se vztahují k důkazním prostředkům v podobě dat z elektronického účetního systému. Z uvedených důvodů jej nelze bez dalšího vztahovat na podklady vyhotovené ze strany Policie ČR. V dané věci lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015 – 42 (bod 19 odůvodnění), dle něhož je věrohodnost výpovědi příslušníků policie obecně dovozována z výkonu služební povinnosti a absence osobního zájmu na výsledku řízení. Z uvedeného důvodu předmětný nález Ústavního soudu neodporuje závěrům krajského soudu shora vyřčeným, stejně tak jako usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, č. 3339/2016 Sb. NSS. Uvedené usnesení nevypovídá nic o zásadě nezaměnitelnosti skutku. Krajský soud přitom uzavírá, že oprava příkazového bloku postupem dle § 70 správního řádu v projednávané věci nemohla mít za důsledek porušení zásady ne bis in idem, neboť je ze všech okolností projednávaného případu zřejmé, že se jedná toliko o skutek jediný, na což písařská (resp. číselná) chyba příslušníka policie nemohla mít nejmenší vliv. Odkazuje–li žalobce na odlišné stanovisko dvou soudkyň rozšířeného senátu, nutno konstatovat, že z tohoto disentního stanoviska se podává, že příslušné soudkyně se nedomnívají, že by záznam bodů v bodovém hodnocení byl trestem (resp. trestněprávní sankcí) ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy, což plyne z bodu 1 a bodu 24 jejich stanoviska. Krajskému soudu proto není zřejmé, jakých vad napadeného rozhodnutí se žalobce daným odkazem vůbec dovolával. Jediné místo, kde se v daném minoritním vótu hovoří o záznamu posledních bodů, je místo, kde se soudkyně věnují odkazu rozšířeného senátu na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 498/10, přičemž zpochybňují, že by Ústavní soud hovořil v daném usnesení v souvislosti s bodovým systémem o sankci trestněprávní povahy (viz bod 22). Ani dané stanovisko není proto způsobilé jakkoli zpochybnit zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v této věci.

V. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Podstatný obsah správního spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení