č. j. 63 A 3/2022 – 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věcižalobce: X.X., narozený dne Xbytem Xzastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyněmsídlem Legerova 148, Kolínproti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějoviceo žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2021, č.j. KUJCK 138987/2021,takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Jindřichův Hradec, odboru dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 19. 7. 2021, č. j. DOP/36211/21 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byly zamítnuty námitky žalobce ze dne 25. 5. 2021 proti provedení záznamu 3 bodů za jednání ze dne 14. 5. 2021, 2 bodů za jednání ze dne 27. 9. 2020, 2 bodů za jednání ze dne 16. 6. 2020, 3 bodů za jednání ze dne 11. 5. 2020 a 2 bodů za jednání ze dne 23. 2. 2020 v registru řidičů jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 14. 5. 2021 byl potvrzen.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 8. 2021 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 12. 2021, č. j. KUJCK 138987/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 17. 2. 2022. Součástí žaloby žalobce učinil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud o daném návrhu žalobce rozhodl usnesením ze dne 16. 3. 2022, č. j. 63 A 3/2022–54, tak, že žalobě odkladný účinek přiznal.

4. Žalobce předně podotkl, že žalovaný nerespektoval jím uplatněné odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí správního spisu, příp. některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobce. Rovněž dle žalobce žalovaný ignoroval rozhodování jiných správních orgánů ve shodných věcech, čímž významně narušil právní jistotu žalobce.

5. Dále žalobce vytýká žalovanému, že zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, ze kterých plyne, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení, přičemž pak příslušná rozhodnutí v blokových řízeních [blokové řízení bylo zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nahrazeno příkazem na místě (srov. § 92 tohoto zákona) – pozn. zdejšího soudu; v rekapitulaci žaloby však je dodržena terminologie užitá v žalobě dle dřívější právní úpravy] po posouzení dané orgány označily za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z předložených rozhodnutí ve věcech obdobných žalobce odkázal na rozhodnutí ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, či na rozhodnutí č. j. MUCE 20786/2019 SO, z nichž žalobce dovozuje ustálenost praxe, že se správní orgán zabývá způsobilostí daných rozhodnutí, pokud odvolatel na možnou nezpůsobilost podkladů v podaném odvolání upozorňuje. V dané souvislosti žalobce zdůraznil význam zásady legitimního očekávání, přičemž podotkl, že vzhledem k tomu, že krajských úřadů existuje na území České republiky pouze třináct, měla by i zde existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při rozhodování shodných či obdobných věcí. Rozhoduje–li jeden správní orgán shora uvedeným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby shodný správní orgán toliko v jiné místní příslušnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Daným přístupem by dle žalobce byla dotčena též rovnost účastníků, která by byla založena pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu.

6. Žalobce dále směřoval své námitky do samotných příkazových bloků, které označuje za nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Závěr žalovaného, že tato rozhodnutí nemohou být posuzována, žalobce odmítá s odkazem na správní praxi zmíněnou výše. Žalobce konstatuje, že jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byly oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými bylo oznamováno, že měl žalobce spáchat přestupek, který byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Žalobce brojí proti popsanému postupu žalovaného, neboť dle žalobce nemohou být daná oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce připouští, že blokové řízení je velmi specifické řízení, čemuž odpovídají i specifika samotného rozhodnutí v něm přijatého. Dané konstatování ovšem nemůže dle žalobce omluvit nedostatky, které rozhodnutí nese ve vztahu k zákonem kladeným požadavkům na takovýto druh rozhodnutí. Žalobce podotkl, že z jím přiložených rozhodnutí z blokových řízení série HG/2014, číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677 vyplývá, že uvedená rozhodnutí nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, přičemž obecně odkázal na „rozsudek Nejvyššího správního soudu“ (který však nijak blíže nespecifikoval). Oproti tomu, z rozhodnutí z blokového řízení série FC/2013 číslo bloku C 1404971, je dle žalobce zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonné požadavky, což svědčí o tom, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, tak aby bylo jednoznačné, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo dojít k jeho spáchání a dle kterého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován, resp. jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Žalobce jmenoval jednotlivé náležitosti, přičemž konstatoval, že argument jeho souhlasem (stvrzený jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností je chybný. Přestupce nemůže odpovídat za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem a nelze po něm požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit, příp. na nesprávnost upozornit a požadovat její nápravu.

7. Žalobce připojil vlastní rozbor případů, kdy podklad není způsobilý. Prvním případem je situace, kdy z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti dle žalobce přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Dle žalobce je jednoznačné porušení příslušné zákonné povinnosti pouze uvedení přesného ustanovení zákona (zde např. § 18 odst. 3 či odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. a podobně). Dále musí být dle žalobce z rozhodnutí zřejmé místo a čas spáchání přestupku. Žalobce rovněž apeluje na čitelnost srozumitelnost a přehlednost, aby rozhodnutí vůbec mohlo být přezkoumáno. V případě nečitelnosti nelze evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z takového rozhodnutí nemohou být zřejmé okolnosti daného přestupku.

8. Se zohledněním uvedených požadavků na projednávanou věc žalobce uvedl, že v případě příkazového bloku ze dne 16. 6. 2020 nevyplývá z kolonky č. 5 jednoznačně skutková podstata přestupku, ani její zřejmé propojení s porušenou povinností stanovenou zákonem. V příkazovém bloku ze dne 11. 5. 2020 je dle žalobce pod kolonkou č. 5 nečitelná právní norma a v kolonce č. 6 jsou údaje zcela nečitelné, a proto není jasné, zda spolu právní kvalifikace v daném rozhodnutí korespondují v plném rozsahu. Rozhodnutí ze dne 23. 2. 2020 pak dle žalobce není vlivem zápisu čitelné.

9. Z popsaných důvodů žalobce zpochybňuje způsobilost příkazových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou vymezeny dle zákona. Jelikož nebylo přestupkové jednání konkrétně a individualizovaně vymezeno, není dle žalobce bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde, resp. za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Daný nedostatek přitom nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, přičemž žaloba odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39. Žalobce k tomu dále uvádí, že absence dostatečné konkretizace a individualizace příkazových bloků coby podkladů pro záznam bodů do registru řidiče je v předmětné věci právě případem příkazových bloků ze dne 16. 6. 2020, ze dne 11. 5. 2020 a ze dne 23. 2. 2020.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 25. 2. 2022, navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že se s uplatněními žalobními body již vypořádal v napadeném rozhodnutí a jednoznačně je odmítl. Odvolací námitky žalobce byly dle žalovaného obecného charakteru a z odůvodnění je seznatelné, z jakých důvodů bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalovaný se dle svého vyjádření řídil platnou právní úpravou a recentní judikaturou, přičemž rozhodnutími jiných správních orgánů není vázán. Žalovaný dále konstatoval, že v rámci odvolacího řízení opětovně posoudil všechny nashromážděné podklady, kterými byly zejména příkazové bloky, přičemž z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že příkazové bloky v dané věci představují způsobilý podklad pro zápis daného počtu bodů.

11. Žalovaný uvedl, že v případě rozhodnutí ze dne 16. 6. 2020 (AB/2017 č. B 1303046) se z popisu přestupkového jednání jednoznačně podává skutková podstata popsaného jednání, jak bylo popsáno v hodnocení konkrétního příkazového bloku, tj. porušení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kdy žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 15 km/h, neboť mu byla naměřena rychlost 68 km/h, kdy po zohlednění stanovené odchylky 3 km/h byla určena rychlost vozidla nejméně 65 km/h, přičemž daným jednáním se žalobce dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 téhož zákona. V případě rozhodnutí ze dne 11. 5. 2020 (příkazový blok série AB/2017, č. B 1303046) z popisu přestupkového jednání jednoznačně vyplývá, že žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za čitelnou žalovaný označil též kolonku č. 6 daného příkazového bloku, kde se praví, že se žalobce dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 téhož zákona. V případě rozhodnutí ze dne 23. 2. 2020 (příkazový blok série AK/2018, č. C 2139481) je příkazový blok i přes specifický druh písma policisty naprosto čitelný. Údaje o daném bloku byly popsány v rámci napadeného rozhodnutí. Příkazové bloky proto žalovaný považuje za zcela souladné s požadovanými kritérii, neboť je z nich plně seznatelné, kdy a kde byl přestupek spáchán, je obsažen dostatečně konkrétní popis skutku, vylučující záměnu se skutkem jiným a je připojena též právní kvalifikace porušené právní povinnosti, jakož i ustanovení, dle něhož byla ukládána pokuta.

III. Podstatný obsah správního spisu

12. Ve správním spisu je založeno Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce (dále jen „oznámení“), kterým správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že ke dni 14. 5. 2021 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123 odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno dne 21. 5. 2021.

13. Dne 25. 5. 2021 podal žalobce proti oznámení námitky.

14. Správní orgán prvního stupně si vyžádal od příslušných policejních orgánů podklady, na základě kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu jsou též oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a předmětné příkazové bloky. Do správního spisu byl rovněž založen výpis z evidenční karty řidiče – žalobce.

15. Žalobce byl dne 14. 6. 2021 vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k nim vyjádřit. V kopii daného vyrozumění byly žalobci zaslány kopie příkazových bloků a oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Žalobce se k podkladům vyjádřil svým podáním ze dne 21. 6. 2021.

16. Dne 19. 7. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Daným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce.

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 9. 8. 2021 odvolání, které k výzvě správního orgánu prvního stupně následně dne 20. 9. 2021 doplnil o odvolací důvody.

18. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

20. Žaloba není důvodná.

21. Krajský soud úvodem připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019 – 23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že „samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“ (rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017 – 21).

22. Se zohledněním shora uvedených závěrů přikročil krajský soud k posouzení projednávané věci. Žalobce označil za chybný argument jeho souhlasem (prokázaný jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností. V uvedené otázce lze plně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 8 As 68/2010 – 81, č. 2264/2011 Sb. NSS, dle něhož „podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení“. Zároveň lze poukázat na rozsudek krajského soudu ze dne 28. 4. 2021, čj. 51 A 54/2020 – 36, dle něhož „přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn“. Krajský soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě se odklánět od shrnutých závěrů správních soudů, neboť jsou plně použitelné i v případě nynějších příkazových bloků.

23. Žalobce namítá, že z příkazového bloku ze dne 16. 6. 2020, č. C 2148960, resp. z její kolonky č. 5 jednoznačně nevyplývá skutková podstata přestupku, jakož ani její jednoznačné propojení s porušenou povinností plynoucí ze zákona. Krajský soud přezkoumal předmětný příkazový blok, ze kterého ve vztahu k žalobcem namítaným vadám plynou následující skutečnosti (kurzívou jsou uváděny v bloku vyplněné údaje):• bod 5: Popis skutku – čas, místo způsob spáchání: Dne 16. 6. 2020 v 09 37hod. v obci Kunžak na silnici II/151 u č. p. 389 porušil § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. rychlost 50/68/65 km/hod. RZ 7AK 8689.

24. Krajský soud shledává popsanou pasáž za zcela jednoznačné vymezení přestupku, a to natolik individualizované pro potřeby odlišení jednání pachatele přestupku od jiných skutků, resp. pro vymezení konkrétních místních, časových i věcných (obsahových) hranic skutku. Z popisu skutku je zjevné, že porušení se týkalo § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, dle kterého v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h–1. Krajský soud rovněž konstatuje, že z popisu „rychlost 50/68/65 km/hod.“ jednoznačně vyplývá, jakého jednání se žalobce dopustil, a to i s ohledem na to, že byla uvedena nejvyšší povolená rychlost v obci, rychlost naměřená i rychlost, která po odečtení odchylky měřícího zařízení byla řidiči započítána. Soud proto nezjistil žalobcem popisovaných vad.

25. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, na uvedeném závěru ničeho nemění, neboť v daném rozsudku Nejvyšší soud vyložil následující závěry: „Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude–li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost“.

26. Vzhledem k závěrům daného rozsudku Nejvyššího správního soudu považuje krajský soud předmětný příkazový blok za plně v souladu s požadavky na něj zákonem a judikaturou kladené.

27. Žalobce dále svou námitku směřoval do příkazového bloku ze dne 11. 5. 2020, který dle jeho názoru v kolonce č. 5 obsahuje nečitelnou právní normu, a v kolonce č. 6 jsou údaje zcela nečitelné a není proto jasné, zda spolu právní kvalifikace v daném rozhodnutí korespondují. Z daných kolonek příkazového bloku dle krajského soudu plynou následující skutečnosti: • bod 5: Popis skutku – čas, místo způsob spáchání: 11. 5. 2020 v 09:36 hodin, N. Bystřice, Hradecká č.p. 48, porušil § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. porušil nejvyšší povolenou rychlost R 50/73/70 Km/h 7 AK 8689.• bod 6: Pokuta uložena za přestupek podle § 125c/1F3 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p.p.

28. Krajský soud konstatuje, že ani v případě tohoto příkazového bloku nezjistil vad, pro které by bylo namístě přistoupit ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Lze sice přisvědčit žalobci, že některé holograficky vyplněné pasáže na bloku jsou na samé hranici čitelnosti (zejm. rok u právního předpisu či název ulice). V případě názvu ulice je však dobře seznatelná většina slova (zcela čitelné „H“, nožička písmene „d“ či zakončení „cká“), přičemž lze dovodit, o kterou ulici se jednalo. Jde–li o rok 2000, krajský soud konstatuje, že bez obtíží lze přečíst toliko číslici „2“, zbylé „000“ však z obsaženého zápisu dovodit lze z pokračující linie vedené vyplňujícím policistou. Rovněž je rok zjevný z kontextu příkazového bloku. Použité zákonné ustanovení je pak seznatelné bez jakýchkoli problémů. V daném případě je proto z celkového kontextu příkazového bloku zřejmé, že žalobce se dopustil přestupku tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci. Z údajů na bloku obsažených se jednoznačně podávají též hodnoty nejvyšší povolené rychlosti („50“), žalobci skutečně naměřené rychlosti („73“) a rychlosti po zohlednění odchylky měřícího zařízení („70“), z povahy věci v jednotkách km/h. Pokud žalobce nesouhlasil s kvalifikací popsaného skutku, není krajskému soudu zřejmé, z jakých důvodů předmětný blok podepsal s účinky popsanými v bodu 22 odůvodnění tohoto rozsudku. Vzhledem k uvedenému krajský soud uzavírá, že i blok ze dne 11. 5. 2020 je způsobilým podkladem pro zápis bodů.

29. Poslední podklad pro zápis bodů, jehož způsobilost žalobce rozporoval, představuje příkazový blok ze dne 23. 2. 2020, který dle žalobce není vlivem zápisu zcela vůbec čitelný. Krajský soud uvedený příkazový blok zhodnotil rovněž jako souladný se zákonem. Není pravdou, že by předmětný příkazový blok byl nečitelný. Lze sice připustit, že písmo příslušného policisty je specifické, avšak vyplňované údaje jsou způsobilé k přečtení. Z příkazového bloku se podává, že žalobce dne 23. 2. 2020 ve 14:16 na dálnici D3 na 78,5 km ve směru na Prahu ve vozidle 7AK 8689 porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu (na bloku označeném sbírkovým číslem zákona). V dané věci dle příkazového bloku žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou dopravní značkou mimo obec, kdy bylo žalobci započítáno 101 km/h (po zohlednění odchylky měřícího zařízení) v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 80 km/h. Přestupkové jednání je proto zcela jednoznačně vymezeno, a to včetně jeho právní kvalifikace [§ 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu] i dalších údajů jako výše uložené pokuty, místa a dne podpisu. Rovněž žalobce připojil datum a svůj podpis, a platí proto i pro tento příkazový blok již shora řečené v bodu 22, tj. že žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku i s jeho projednáním příkazem na místě. I daný příkazový blok s ohledem na shora uvedené krajský soud zhodnotil jako způsobilý podklad pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

30. Krajský soud vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že žalobce posuzuje příkazové bloky po obsahové stránce s rigidní přísností, což však judikatura Nejvyššího správního soudu nepřipouští (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20). Z daných příkazových bloků vyplývají zcela konkrétní a individualizované popisy skutků, nechybí ani právní kvalifikace. Příkazové bloky proto netrpí vadami, pro které by hrozila záměna skutků na pokutových blocích vymezených. Krajský soud proto v návaznosti na žalobcem vznesené námitky, týkající se podkladů pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče, neshledal důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí, jakož ani důvody, pro které by bylo namístě k takovému kroku přistupovat ex officio.

31. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému porušení zásady legitimního očekávání. K uvedené námitce krajský soud uvádí, že předmětná zásada, zakotvená v § 2 odst. 4 správního řádu, nemůže být interpretována dogmaticky tak, že by jakékoli rozhodnutí kteréhokoli správního orgánu zakládalo správní praxi, od které se nelze odchýlit. Z judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že správní orgán je vázán pouze správní praxí zakládající legitimní očekávání. K založení legitimního očekávání je zapotřebí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132). Žalobce v žalobě namítal, že z jím předložených správních rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se jiné správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení. Jak ovšem plyne z napadeného rozhodnutí, žalovaný se s uvedenou argumentací žalobce vypořádal, a to tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl konkrétní judikaturu správních soudů, kterou se řídil při kontrole jednotlivých příkazových bloků. Krajský soud odkazuje v dané souvislosti na stranu 3 a 5 napadeného rozhodnutí. Rozpor mezi správními soudy vytýčenými hledisky a postupem správních orgánů v projednávané věci shledán nebyl. Lze konstatovat, že ustálenou rozhodovací praxi nelze bez dalšího dovozovat toliko z několika vybraných rozhodnutí, a to zvláště za situace, kdy k otázce způsobilosti příkazových bloků již existuje ustálená judikatura správních soudů, v souladu se kterou správní orgány v projednávané věci postupovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018 – 37).

V. Závěr a náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.