63 A 23/2023– 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem č. p. X zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyněm sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2023, č. j. KUJCK 53923/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení sdělil soudu údaje pro vrácení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Tábor (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 3. 2023, č. j. METAB 14525/2023/ODSA/knov (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byly pod výrokem I. zamítnuty námitky žalobce ze dne 12. 1. 2023 proti provedení záznamu bodů za přestupky spáchané ve dnech 1. 8. 2021 (2 body), 11. 3. 2022 (2 body), 13. 3. 2022 (3 body), 19. 5. 2022 (3 body) a 25. 12. 2022 (2 body) v registru řidičů jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 25. 12. 2022 byl potvrzen. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byla opravena položka č. 3 ve výpisu z bodového hodnocení řidiče, a to konkrétně chybné datum.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 26. 3. 2023 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 4. 2023, č. j. KUJCK 53923/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 23. 6. 2023. Žalobce v žalobě předně uvedl, že žalovaný nerespektoval jím uplatněné odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí správního spisu, popř. některé důkazy upřednostnil jednostranně v jeho neprospěch. Rovněž dle žalobce žalovaný ignoroval rozhodování jiných správních orgánů ve shodných věcech, čímž významně narušil právní jistotu žalobce.

4. Dále žalobce vytýká žalovanému, že zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, ze kterých plyne, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení (blokové řízení bylo zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich [dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“], nahrazeno příkazem na místě [srov. § 92 tohoto zákona] – pozn. krajského soudu; v rekapitulaci žaloby však je dodržena terminologie užitá v žalobě dle dřívější právní úpravy). Dle žalobce správní orgány v obdobných případech v blokových řízeních označily příkazové bloky za nezpůsobilé podklady pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce odkázal na vybraná rozhodnutí, a to konkrétně rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, a na rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, z nichž žalobce dovozuje ustálenost praxe, dle níž se správní orgán zabývá způsobilostí daných rozhodnutí pro zápis bodů, pokud odvolatel na možnou nezpůsobilost podkladů v podaném odvolání upozorňuje. V dané souvislosti žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2020 č. j. KUJCK–24343/2020, a na rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka. Žalobce zdůraznil význam zásady legitimního očekávání, přičemž podotkl, že vzhledem k nízkému počtu krajských úřadů, by měla i zde existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při rozhodování shodných či obdobných věcí. Rozdílnou rozhodovací praxí správních orgánů by dle žalobce byla dotčena též rovnost účastníků.

5. Žalobce dále směřoval své námitky do samotných příkazových bloků, které považuje za nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Závěr žalovaného, že tato rozhodnutí nemohou být posuzována, žalobce odmítá s odkazem na správní praxi zmíněnou výše. Žalobce konstatuje, že jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byly oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými bylo oznamováno, že měl žalobce spáchat přestupek, který byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Žalobce brojí proti popsanému postupu žalovaného, neboť dle žalobce nemohou být daná oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnána s předmětným rozhodnutím, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce připouští, že blokové řízení je velmi specifické řízení, čemuž odpovídají i specifika samotného rozhodnutí v něm přijatého. Dané konstatování ovšem nemůže dle žalobce omluvit nedostatky, které rozhodnutí nese ve vztahu k zákonem kladeným požadavkům na takovýto druh rozhodnutí. Žalobce podotkl, že z jím přiložených rozhodnutí z blokových řízení série X, číslo bloku X a série X číslo bloku X vyplývá, že uvedená rozhodnutí nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, přičemž obecně odkázal na „rozsudek Nejvyššího správního soudu“ (který však nijak blíže nespecifikoval). Oproti tomu, z rozhodnutí z blokového řízení série X číslo bloku X, je dle žalobce zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonné požadavky, což svědčí o tom, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky tak, aby bylo jednoznačné, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo dojít k jeho spáchání a dle kterého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován, resp. jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Žalobce jmenoval jednotlivé náležitosti, přičemž konstatoval, že argument souhlasu žalobce (stvrzený jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností je chybný. Přestupce nemůže odpovídat za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem a nelze po něm požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit, příp. na nesprávnost upozornit a požadovat její nápravu.

6. Žalobce odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2023, č. j. KUKHK–19750/DS/2023 Er (žalobce měl patrně na mysli rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje – pozn. krajského soudu), u kterého žalobce shrnul, které námitky v podobě formálních nedostatků (vč. nečitelnosti) přikazovaného bloku v dané věci byly předestřeny, přičemž rozhodující úřad se s některými námitkami ztotožnil. Dle žalobce je nutno příkazový blok zrušit a vrátit v případě uvedení nesprávné právní kvalifikace, popř. při absenci právní kvalifikace, pokud pokuta byla uložena mimo rámec zákonem stanovené sazby, pokuta byla uložena za přestupek, u něhož zákon vylučuje jeho projednání příkazem na místě, nebo v případě, že je blok špatně čitelný. Žalobce také v dané souvislosti shrnul právní úpravu týkající se zkráceného přezkumného řízení.

7. Žalobce připojil vlastní rozbor případů, kdy podklad není způsobilý. Prvním případem je situace, kdy z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti dle žalobce přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Dle žalobce je jednoznačné porušení příslušné zákonné povinnosti pouze uvedení konkrétního znění ustanovení zákona (zde např. § 18 odst. 3 či odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. a podobně). Obdobně žalobce apeluje na přesnost vyjádření souladného s dikcí zákona též v případě porušení povinnosti být připoután bezpečnostními pásy, jakož i v případě povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak nemanipulovat s telefonním přístrojem. Dále musí být dle žalobce z rozhodnutí zřejmé místo a čas spáchání přestupku. Žalobce rovněž apeluje na čitelnost, srozumitelnost a přehlednost, aby rozhodnutí vůbec mohlo být přezkoumáno. V případě nečitelnosti dle žalobce nelze evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z takového rozhodnutí nemohou být zřejmé okolnosti daného přestupku.

8. Jde–li konkrétně o nyní projednávanou věc, žalobce uvedl, že v případě příkazového bloku ze dne 25. 12. 2022 nevyplývá z kolonky č. 5 přesné zjištění doby spáchání přestupku. Žalobce konstatoval, že datum nemusí vždy korespondovat s datem vydání rozhodnutí, resp. že nemusí být shodné. Dále žalobce poukázal na kolonku č. 6, v níž je uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl účastník dopustit a vyplývá z ní toliko jednoznačné označení paragrafu, avšak ostatní body atd. již nikoli, což je dle žalobce u právní kvalifikace značná vada znemožňující přesné určení přestupkového jednání. Zápis v daném znění dle žalobce znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v předmětné kolonce jsou dle žalobce současně částečně nečitelné, čímž potvrzují formální nesprávnost daného pokutového bloku. K příkazovému bloku ze dne 19. 5. 2022. žalobce uvedl, že v kolonce č. 3 není jednoznačná adresa žalobce. Jde–li o pokutový blok ze dne 13. 3. 2022, toto rozhodnutí je chybně zaneseno v evidenci, neboť ve výpisu z evidence řidiče je vedeno až k datu 14. 3. 2022. V případě příkazového bloku ze dne 1. 8. 2021 je kopie daného bloku vlivem kvality prakticky nečitelná a nelze tak porovnat údaje uvedené na rozhodnutí s údaji uvedenými na oznámení o uložení pokuty.

9. Žalobce v žalobě poukázal na rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, č. j. KRPC–57063–4/ČJ–2023–0200DP, kterým bylo dle ustanovení § 77 odst. 3 a § 98 správního řádu zrušeno původní rozhodnutí policejního orgánu a byl vysloven názor, že příkazový blok byl vydán v rozporu s právními předpisy. Dle žalobce i dalším rozhodnutím odvolací policejní orgán dospěl k obdobnému názoru, přičemž s odkazem na § 92 odst. 2 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky přímo poukazuje na taxativnost požadavků, kdy absence formy zavinění v případě fyzické nepodnikající osoby je dle názoru odvolacího policejního orgánu vždy porušením zákona. Dále žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, z něhož dovozuje nemožnost zhojení strohých a zkratkovitých formulací.

10. Z popsaných důvodů žalobce zpochybňuje způsobilost příkazových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou vymezeny dle zákona. Jelikož nebylo přestupkové jednání konkrétně a individualizovaný vymezeno, není dle žalobce bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde, resp. za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Dle žalobce absence dostatečné konkretizace a individualizace příkazových bloků coby podkladů pro záznam bodů do registru řidiče je nyní právě případem příkazových bloků ze dne 25. 12. 2022, 19. 5. 2022, 13. 3. 2022 a 1. 8. 2021.

11. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce současně do doby skončení řízení před krajským soudem požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 10. 7. 2023, navrhl její zamítnutí. Dle žalovaného bylo odvolání žalobce šablonovité, podávané právním zástupcem žalobce v různých věcech opakovaně bez konkrétního vztahu k projednávanému případu. Obsah odvolání byl tvořen rozsáhlými citacemi rozsudků Nejvyššího správního soudu či správních orgánů. Žalovaný odmítl námitku, dle níž se s uplatněními odvolacími důvody nevypořádal v napadeném rozhodnutí. K námitce nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče žalovaný konstatoval, že příkazové bloky plně korespondují s požadavky na ně kladenými, neboť je na nich dostatečně identifikován přestupce, je z nich zcela patrné, jakého přestupku se žalobce dopustil, jejich právní kvalifikace, zavinění, místo a čas spáchání i uložený správní trest. Správní orgány se zabývaly jednotlivými příkazovými bloky i oznámeními, která se k nim vztahují. Současně se vypořádaly s uplatněnými námitkami žalobce. Bylo dostáno všem zásadám správního řízení, včetně požadavku na předvídatelnost rozhodování, neboť správní orgán rozhoduje v obdobných věcech vždy totožně. Žalobce nebyl žádným způsobem zkrácen na svých právech.

III. Podstatný obsah správního spisu

13. Ve správním spisu je založeno Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce (dále jen „oznámení“), kterým správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že ke dni 25. 12. 2022 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno fikcí dne 9. 1. 2023.

14. Dne 11. 1. 2023 podal žalobce proti oznámení námitky. Dne 16. 1. 2023 bylo žalobci zasláno oznámení o přerušení běhu lhůty k odevzdání řidičského průkazu.

15. Správní orgán prvního stupně si vyžádal od příslušných policejních orgánů podklady, na základě kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu jsou též oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a předmětné příkazové bloky. Do správního spisu byl rovněž založen výpis z bodového hodnocení řidiče – žalobce.

16. Žalobce byl sdělením ze dne 23. 1. 2023 vyrozuměn o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl dále informován o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k nim vyjádřit. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřil dne 6. 2. 2023, přičemž téhož dne současně navrhl zahájení přezkumného řízení k příkazovému bloku ze dne 25. 12. 2022 a přerušení řízení o námitkách. Usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. METAB 9448/2023/ODSA/knov, správní orgán prvního stupně rozhodl o návrhu žalobce tak, že se správní řízení nepřerušuje.

17. Dne 8. 3. 2023 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Daným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 26. 3. 2023 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

20. Žaloba není důvodná.

21. Krajský soud úvodem připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019 – 23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že „samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“ (viz rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017–21).

22. Se zohledněním shora uvedených závěrů přikročil krajský soud k posouzení projednávané věci. Žalobce označil za chybný argument souhlasu žalobce (prokázaný jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností. V uvedené otázce lze plně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 – 81, č. 2264/2011 Sb. NSS, dle něhož „podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení“. Zároveň lze poukázat na rozsudky krajského soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. 51 A 54/2020 – 36 (bod 17 odůvodnění in fine), či ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022 – 63 (bod 22 odůvodnění), dle nichž „přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn“. Krajský soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě se odklánět od nastíněné judikatorní linie správních soudů, neboť dané závěry jsou plně použitelné i v případě nynějších příkazových bloků.

23. Žalobce namítá, že z příkazového bloku ze dne 25. 12. 2022, resp. z jeho kolonky č. 5, jednoznačně nevyplývá přesné zjištění doby spáchání přestupku. Krajský soud přezkoumal předmětný příkazový blok, ze kterého ve vztahu k žalobcem namítaným vadám plynou následující skutečnosti (kurzívou jsou uváděny v bloku vyplněné údaje): • bod 5: Popis skutku – čas, místo, způsob spáchání: 25. 12. 2022 v 8:56 HOD. NÁDRAŽNÍ U ČP. 1470, PELHŘÍMOV – PORUŠENÍ § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. RYCHLOST JÍZDY 50/64/61 X. • bod 6: Pokuta uložena za přestupek podle §: 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p.p.

24. Krajský soud shledává z popsané pasáže za zcela jednoznačně vymezenou dobu spáchání přestupku, ke kterému dle daného podkladu došlo dne 25. 12. 2022 v 8:56 hodin, což koresponduje s datem uvedeným v položce bodu 9. Krajskému soudu není zřejmé, z jakého důvodu žalobce uvádí v žalobě, že datum nemusí nutně korespondovat s datem vydání rozhodnutí, když danou úvahu nijak dále nerozvíjí ve vztahu k nyní posuzovanému příkazovému bloku, který krajský soud shledal za zcela způsobilý podklad pro zápis bodů. Rovněž za plně dostačující nutno označit i právní kvalifikaci, která bez jakýchkoli pochybností svědčí o posouzení jednání žalobce za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, dle něhož se fyzická osoba dopustí při řízení vozidla přestupku tím, že překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h (nebo mimo obec o méně než 30 km/h), což opět plně koresponduje i s popisem skutku pod bodem 5 příkazového bloku. Soud tak nezjistil žalobcem namítaných vad.

25. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39 (na který sám žalobce odkázal), obdobně plyne, že „[p]ři zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“, přičemž „[p]odstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním“. Nejvyšší správní soud z uvedeného důvodu v daném rozsudku přijal závěr, že „[s]tane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění“ a lze se proto „spokojit i s pouhým uvedením odkazem [sic!] na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost“. Není tak důvodná námitka žalobce, který z daného rozhodnutí dovozuje nemožnost zhojení strohých a zkratkovitých formulací.

26. Jde–li přímo o zkratkovitý zápis právní kvalifikace, krajský soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, bod 14 odůvodnění, kterým byl posouzen zápis právní kvalifikace právě v podobě „§ 125c/1f4“ zákona o silničním provozu jako plně dostatečný. Uvádí–li žalobce, že je sice jednoznačné označení paragrafu, avšak ostatní body atd. již nikoli, musí tuto výtku krajský soud rovněž odmítnout, neboť právní kvalifikace je vymezena nejen odkazem na paragraf, nýbrž také na konkrétní odstavec, písmeno a bod. Není přitom zřejmé, co žalobce má na mysli svým „atd.“, které by dle něho mělo být u právní kvalifikace rovněž uvedeno. Vzhledem k uvedenému považuje krajský soud předmětný příkazový blok za plně souladný s požadavky na něj zákonem a judikaturou kladenými. Není rovněž pravdou, že by byly údaje uvedené na příkazovém bloku nečitelné, o čemž svědčí též shora připojený přepis údajů, které krajský soud přečetl bez nejmenších obtíží.

27. Žalobce dále svou žalobní námitku směřoval do příkazového bloku ze dne 19. 5. 2022, který dle žalobce obsahuje v kolonce č. 3 nejednoznačnou adresu přestupce. Z dané kolonky příkazového bloku dle krajského soudu plynou následující skutečnosti: • bod 3: Adresa místa trvalého pobytu: X 28. Krajský soud konstatuje, že ani v případě tohoto příkazového bloku nezjistil vad, které žalobce spatřuje. Daná kolonka jednoznačně označuje místo pobytu žalobce, přičemž např. absence poštovního směrovacího čísla na tomto závěru ničeho nemění. Krajskému soudu nadto není známo, že by v rámci ČR bylo více obcí téhož názvu. Z uvedených důvodů i tento příkazový blok představuje způsobilý podklad pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

29. Dalším žalobcem rozporovaným podkladem je příkazový blok ze dne 13. 3. 2022, k němuž namítá, že dané rozhodnutí je chybně zaneseno v evidenci, neboť ve výpisu z evidence řidiče je vedeno až k datu 14. 3. 2022. Nutno přitom konstatovat, že dané pochybení již napravil správní orgán prvního stupně, který výrokem II. prvostupňového rozhodnutí opravil záznam bodů za přestupek uvedený ve výpisu z bodového hodnocení řidiče pod položkou č. 3, přičemž chybně uvedené datum spáchání přestupku 14. 3. 2022 opravil na datum 13. 3. 2022. Daný výrok rozhodnutí byl následně odůvodněn na straně 6 prvostupňového rozhodnutí, na který krajský soud ve stručnosti odkazuje. Uvedenou opravou přitom nedošlo ke změně, která by měla vliv na oprávněnost zápisu bodů a ostatně žalobce sám nic takového nenamítá. Jelikož tak bylo chybně uvedené datum ve výpisu z bodového hodnocení řidiče již opraveno, je třeba námitku žalobce odmítnout jako neopodstatněnou.

30. Poslední podklad pro zápis bodů, jehož způsobilost žalobce konkrétněji rozporoval, představuje příkazový blok ze dne 1. 8. 2021 (č. bloku X), jehož kopie je vlivem kvality dle žalobce nečitelná. Krajský soud v návaznosti na podanou námitku zkontroloval kopii příkazového bloku založenou ve správním spisu (na č. l. 8 spisu správního orgánu prvního stupně – pozn. krajského soudu), přičemž lze připustit, že údaje na listině zde založené nejsou vlivem tisku příliš dobře čitelné. Jelikož byla na dané listině spisového materiálu obsažena informace o tom, že správní orgány disponují danou písemností v elektronické podobě, která je dobře čitelná, kontaktoval soud správní orgán prvního stupně se žádostí o doplnění dané listiny správního spisu v elektronické podobě (viz úřední záznam na č. l. 45 soudního spisu). V návaznosti na danou žádost byla správním orgánem prvního stupně požadovaná písemnost bezprostředně elektronicky doplněna a poté byla soudem po vytištění založena na č. l. 47 soudního spisu. Na základě kontroly dané listiny nutno konstatovat, že údaje na ní obsažené jsou dobře čitelné. Nelze tak shledat, že by předmětný příkazový blok byl nečitelný. Z příkazového bloku se podává, že žalobce se dne 1. 8. 2021 v 15:30 hodin v ulici ČSLA v Planá nad Lužnicí dopustil porušení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, když za jízdy držel hovorové zařízení. Tím se dle příkazového bloku dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu. Dle krajského soudu je tak přestupkové jednání zcela jednoznačně vymezeno, a to včetně jeho právní kvalifikace i dalších údajů jako formy zavinění (nedbalost), výše uložené pokuty, místa a dne sepsání příkazového bloku (korespondujícího se dnem spáchání). V příkazovém bloku je rovněž specifikována registrační značka vozidla, se kterým se žalobce dopustil daného přestupku (X). Rovněž žalobce připojil datum a svůj podpis, a platí proto i pro tento příkazový blok, že žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku i s jeho projednáním příkazem na místě. Rovněž tento příkazový blok s ohledem na shora uvedené krajský soud zhodnotil jako způsobilý podklad pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče.

31. Krajský soud vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že žalobce posuzuje příkazové bloky po obsahové stránce s rigidní přísností, což však judikatura Nejvyššího správního soudu nepřipouští (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012–20). Z daných příkazových bloků vyplývají zcela konkrétní a individualizované popisy skutků, nechybí ani právní kvalifikace. Příkazové bloky proto netrpí vadami, pro které by hrozila záměna skutků vymezených na příkazových blocích. Krajský soud proto v návaznosti na žalobcem vznesené námitky, týkající se podkladů pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče, neshledal důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí. Rovněž nebyly shledány důvody, pro které by bylo namístě k takovému kroku přistupovat ex officio.

32. V podané žalobě žalobce dále vytýkal žalovanému porušení zásady legitimního očekávání. K uvedené námitce krajský soud uvádí, že předmětná zásada, zakotvená v § 2 odst. 4 správního řádu, nemůže být interpretována dogmaticky tak, že by jakékoli rozhodnutí kteréhokoli správního orgánu zakládalo správní praxi, od které se nelze odchýlit. Z judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že správní orgán je vázán pouze správní praxí zakládající legitimní očekávání. K založení legitimního očekávání je zapotřebí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132). Žalobce v žalobě namítal, že z jím předložených správních rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se jiné správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení. Jak ovšem plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný se s argumentací žalobce vypořádal tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl judikaturu správních soudů, kterou se řídil při kontrole jednotlivých příkazových bloků. Krajský soud odkazuje v dané souvislosti např. na stranu 5 – 6 napadeného rozhodnutí. Krajský soud přitom neshledal rozporu mezi správními soudy vytyčenými hledisky a postupem správních orgánů v projednávané věci. Možno konstatovat, že ustálenou rozhodovací praxi nelze bez dalšího dovozovat toliko z několika vybraných rozhodnutí, a to zvláště za situace, kdy k otázce způsobilosti příkazových bloků již existuje ustálená judikatura správních soudů, v souladu se kterou správní orgány v projednávané věci postupovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018 – 37 či rozsudek krajského soudu ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022 – 63).

V. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

35. Krajský soud v nyní posuzované věci nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť o žalobě rozhodl bez zbytečného odkladu po učinění nezbytných úkonů v řízení. Žalobce zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč. Jelikož však krajský soud o návrhu žalobce nerozhodoval, byl zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč žalobci vrácen, a to podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Podstatný obsah správního spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení