64 Co 60/2022- 565

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: ; [titul]. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa] [země] - [stát. instituce] [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 679 652,63 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně, žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 10. 2021, č. j. 28 C 326/2019-472 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v jaké byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 161 699 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 153 583,33 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, potvrzuje.

II. V části, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 96 067,66 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 104 183,33 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení, se výrok I rozsudku soudu prvního stupně mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Ve výroku II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z 8 115,67 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,5 % ročně z 8 115,67 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Ve zbývající části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 421 885,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z 182 677,25 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení a z 231 093,05 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení, se výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 53 580,10 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit žalobkyni 257 766,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně ze 153 583,33 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně ze 104 183,33 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení (výrok I). Žalobu zamítl„ co do zbytku“ (výrok II), žalované a vedlejšímu účastníku uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 69 557,73 Kč a to společně a nerozdílně (výrok III). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se ve dvou samostatných správních řízeních domáhala uznání vysokoškolského vzdělání, které měla absolvovat na zahraničních vysokých školách - bakalářského studia na [anonymizováno 5 slov] se sídlem [anonymizována dvě slova] a magisterského studia [anonymizována čtyři slova] se sídlem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země]. V obou řízeních jako správní orgán prvního stupně rozhodovala [anonymizována tři slova] [obec], v odvolacím správním řízení pak [stát. instituce] (dále též jen ministerstvo [anonymizováno]). Celková doba obou správních řízení značně překročila zákonný rámec pro délku řízení před správními orgány, neboť v případě žádosti o uznání magisterského titulu uplynulo do pravomocného skončení věci před správními orgány téměř 8 let, v případě žádosti o uznání titulu bakalářského pak dokonce více než 8 let. Řízení o uznání bakalářského titulu navíc není skončeno, neboť konečné rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo Krajským soudem v Plzni zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. V řízeních došlo ke zřejmým, opakovaným a nedůvodným průtahům a správní orgány porušily povinnost vydat požadovaná rozhodnutí v přiměřené lhůtě a tím k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk). Judikatura Nejvyššího soudu rozlišuje, zda nepřiměřeně dlouhé správní řízení spadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy pro lidská práva (dále jen Úmluva); v takovém případě se nemateriální újma presumuje a není třeba ji v obvyklém rozsahu dokazovat. Soud postupoval podle kritérií uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a dovodil, že řízení o uznání úplného vysokoškolského zahraničního vzdělání je nutno pod uvedený článek Úmluvy podřadit. S ohledem na to aplikoval na posouzení přiměřenosti délky řízení a stanovení žalobkyni náležející satisfakce Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. CPJN 206/2010 (dále též jen Stanovisko), dle kterého stanovení výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a) odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Základní částku stanovil pro obě řízení ve výši 19 000 Kč za každý rok jeho trvání. Řízení nevybočovala z běžného režimu uznání dle § 89 odst. 1 zákona č. 111/98 Sb., neexistoval zde tedy objektivní důvod ospravedlňující délku obou řízení. Vysvětlil, proč se odchýlil od Stanoviska, pokud za první dva roky trvání řízení nesnížil základní částku na polovinu; je nutné zohledni, že jde o správní řízení, v němž jsou stanoveny pro jednotlivé úkony zákonné lhůty, kdy zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí činí 30 dní. Z hlediska kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b – d) OdpŠk neshledal důvod ke zvýšení ani snížení základní částky. V řízeních nešlo o zvlášť složitý případ. Námitka žalované, že bylo nutné spolupracovat se zahraničím, by za normálních okolností mohla obstát, avšak pokud až po sedmi letech učinil správní orgán dotaz, který byl způsobilým zodpovědět splnění první základní podmínky uvedené v ust. § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách, tedy to, zda se vůbec jednalo o zahraniční vysokoškolské vzdělání ve smyslu zákona o vysokých školách, pak k této námitce přihlédnout nelze. Z důvodu chování žalobkyně v řízení není důvod základní částku snižovat ani navyšovat, neboť její aktivní jednání již bylo zohledněno v základní částce. Soud neshledal, že by žalobkyně nějak výrazněji přispěla k průtahům v řízení. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zjištěné značné a zcela neodůvodněné prodlevy soud zohlednil již ve výši základní částky, neboť právě neodůvodněné průtahy nejvíce přispěly k celkové délce řízení, a proto přiznanou částku dále nenavyšoval. Z výslechu žalobkyně je zřejmé, že přiznávala řízení větší význam, než objektivně mělo. Nejedná se o řízení, jejichž výsledky mají zásadní dopad do existenční či rodinné sféry účastníka. Ve vztahu k bakalářskému studiu není důvodu pro zvýšení nebo snížení základní částky podle § 31 odst. 3 písm. e) OdpŠk. Soud nemá důvod nevěřit žalobkyni, že byla o úspěšnosti podání žádosti zpočátku zcela přesvědčena. Z provedeného dokazování plyne i to, že v mediálním prostoru byly stále častěji obecně známé informace o problémech žalobkyní studovaných zahraničních vysokých škol s nostrifikací a lze se tak domnívat, že s odstupem času žalobkyně s vysokou pravděpodobností musela vědět, že s žádostí o nostrifikaci svého studia neuspěje. Ve vztahu k magisterskému studiu soud shledal důvod pro snížení základní částky o 30 % (tj. na 13 300 Kč za rok trvání řízení) z důvodu menšího významu této nostrifikace pro žalobkyni. Stěžejním pro ni bylo získat bakalářský titul, neboť s tímto titulem by, jak uvedla„ sice nemohla dělat přímo právníka nebo advokáta“, ale mohla by pracovat na ministerstvu v právním oddělení, o což usilovala. Následně začala studovat dálkově veřejnou univerzitu [anonymizováno] [obec], kde opět nastoupila na bakalářský obor, neboť chtěla získat tento titul, který je ve veřejné správě vyžadován. Za nepřiměřeně dlouhé řízení o uznání bakalářského studia náleží žalobkyni peněžité zadostiučinění za odškodňovanou část řízení v délce trvání 8 let a 1 měsíc ve výši 153 583,33 Kč, vypočtené z částky 19 000 Kč/rok, za řízení o uznání studia magisterského za dobu 7 let a 10 měsíců ze základní částky 13 300 Kč ročně jí náleží zadostiučinění ve výši 104 183,33 Kč. Ve vztahu k oběma nárokům přiznal žalobkyni i právo na zaplacení úroku z prodlení z přisouzeného základu, vždy ode dne následujícího od uplynutí šestiměsíční lhůty od jejich uplatnění dle § 14 OdpŠk.

2. Rozsudek napadli včasným odvoláním žalobkyně, žalovaná i vedlejší účastník.

3. Žalobkyně v odvolání napadla výrok II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba částečně zamítnuta, a výrok III o nákladech řízení. Namítla, že s ohledem na extrémní míru překročení přiměřené doby trvání řízení měla být stanovena základní částka ve vztahu ke každému z řízení 20 000 Kč, nikoliv 19 000 Kč. Soud pochybil, pokud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu neprovedl modifikaci základní částky podle kritéria„ Postup orgánu veřejné moci“, s tím, že toto kritérium již bylo zhodnoceno při posouzení délky řízení a stanovení základní částky. Dle judikatury se však jedná o dvě rozdílná posouzení. Soud nijak číselně nevyjádřil kritérium složitosti řízení. Nerozlišoval mezi složitostí právní, skutkovou, procesní a počtem instancí. Řízení byla pro žalobkyni velmi významná. Základní částka by měla být z tohoto důvodu zvýšena o 50 %. Nesprávně byla ve vztahu k magisterskému řízení základní částka snížena o 30 %. Pokud obě řízení na sobě nebyla jakkoliv závislá, jak správně uzavřel nalézací soud, odporuje logickému myšlení, aby bylo pro žalobkyni méně důležité řízení o uznání vyššího stupně vzdělání ve stejném oboru. Oba nároky se zakládají na průběhu odlišných řízení, nemají proto obdobný skutkový základ. V podání z 2. 6. 2022, kterým odvolání obsáhle doplnila, žalobkyně poukázala na to, že postup správních orgánů vykazuje znaky systematické snahy o protahování řízení, resp. šikany žalobkyně. V tomto směru soud nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem Mgr. [jméno] [příjmení] a nedotázal se odvolacího správního orgánu, kdo měl na starosti odeslání spisu po vydání rozhodnutí Ministerstva [anonymizováno] ze dne 6. 9. 2020. Není správný dílčí závěr soudu, že využívání prostředků proti nečinnosti nemusí mít za následek vyšší odškodnění. Pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, přístup k zaměstnání, o což v posuzované věci bezpochyby jde, řadí Evropský soud pro lidská práva minimálně na úroveň pracovně-právním sporům. Je nutno presumovat vyšší význam řízení pro žalobkyni. Odmítla úvahy soudu prvního stupně, dle kterých pokud by žalobkyně věřila v úspěch řízení, nezačala by studovat další vysokou školu, stejně jako to, že její následné studium bakalářského oboru znamená, že by magisterský stupeň vysokoškolského vzdělání měl pro ni menší význam. Žalobkyni vznikala v důsledku nepřiměřené délky řízení frustrace z nejistoty ohledně výsledku každého z nich, tyto dvě újmy se nijak neovlivňovaly. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení kritizuje žalobkyně soud prvního stupně za to, že žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony právní služby poskytnuté jí jejím zástupcem při žádosti o náhradu nemajetkové újmy, a také nesprávné stanovení tarifní hodnoty toliko v částce 50 000 Kč.

4. Odvolání žalované směřuje proti výroku I, jímž bylo žalobě částečně vyhověno a proti výroku III o nákladech řízení. Žalovaná nezpochybňuje, že v řízení před správními orgány došlo k průtahům a tedy i k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Soud ale nesprávně určil výši finančního zadostiučinění. Nesouhlasí s tím, že v obou správních řízeních vznikly žalobkyni různé nemajetkové újmy, které jsou odškodnitelné zvlášť. Řízení probíhala vedle sebe, byla na sobě závislá. Bez uznání bakalářského vzdělání nemohlo být uznáno vzdělání magisterské. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010 či 30 Cdo 1938/2013, dle kterých v případě souvisejících řízení je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky vnímat jako jedinou, nikoliv jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení. Poukazuje také na to, že magisterské jednoleté studium následovalo automaticky po ukončení bakalářského čtyřletého studia. Obě školy byly provazovány prostřednictvím [anonymizováno 6 slov] [obec]. Soud nesprávně stanovil základní částku na horní hranici rozpětí vymezeného Stanoviskem. Je třeba vycházet ze základní částky ve výši 15 000 až 17 000 Kč za rok řízení, a to i vzhledem k vedení dvou prolínajících se správních řízeních. Vyšší částka se užije zpravidla u řízení, která trvají déle než 10 let. Soud také nerespektoval Stanovisko, pokud základní částku nesnížil na jednu polovinu za první 2 roky trvání řízení. Takový postup vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe. Nesprávně zhodnotil i složitost řízení. Obě řízení byla velmi složitá po procesní, skutkové i právní stránce. Pochybnosti Ministerstva [anonymizováno], jestli předmětem uznání je zahraniční vysokoškolské vzdělání, se ukázaly jako důvodné, neboť studium absolvované žalobkyní nebylo studiem akreditovaného zahraničního studijního programu. Jednalo se o studium svého druhu – zahraniční studium pouze předstírající, mající svůj specifický obsah, naprosto odlišný od akreditovaného zahraničního programu. Tato skutečnost odlišuje posuzovaný případ od typově obvyklých situací, kdy žadatelé jsou absolventy zahraniční vysoké školy. Procesní složitost byla zvyšována nutností přerušit řízení, poskytnout žalobkyni prostor pro nahlédnutí do spisu za účelem seznámení se s podklady k rozhodnutí. Bylo nezbytné spolupracovat se zahraničními orgány a vyčkávat na sdělení informací z jejich strany. Skutková složitost spočívá v potřebě zjišťovat skutečnosti rozhodné pro posouzení charakteru [anonymizována tři slova], jejího příslušného studijního plánu a posuzovat náležitosti diplomu žalobkyně. Bylo nutno hodnotit listinné důkazy v cizím jazyce. Řízení bylo i právně složité, neboť byla posuzována otázka, zda žalobkyně absolvovala zahraniční vysokoškolské vzdělání ve smyslu § 89 a § 90 zákona o vysokých školách. Podle každého z uvedených kritérií je namístě snížit základní částku o 10 %, celkem v důsledku složitosti řízení o 30 %. Nesouhlasí se závěrem, že žalobkyně se nepodílela na průtazích v posuzovaných řízení. Žalobkyně neposkytovala dostatečnou míru součinnosti správním orgánům, v jí předložených podkladech byly vzájemné zjevné rozpory, rozdíly a nepřesnosti. Docházelo k přerušení řízení, žalobkyně opakovaně žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Z tohoto důvodu je třeba snížit základní částku o 10 %. Pokud jde o význam řízení pro žalobkyni, žalovaná nezpochybňuje, že vzdělání má obecně pro život člověka značný význam. Žalobkyně nemohla mít ale v průběhu studia legitimní očekávání, že se v případě uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání bude moci uplatnit na trhu práce v celém právním oboru. Vzdělání dosažené prostřednictvím [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] není bez dalšího dostačující pro výkon regulovaných právnických povolání. Žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že jí bude uznáno vzdělání dosažené na [anonymizována tři slova] poté, co bylo v médiích zveřejněno, že studiem na [anonymizována tři slova] nebylo možné dosáhnout právnického vzdělání rovnocenného se vzděláním získaným na právnických fakultách českých, veřejných vysokých škol. Uvedená okolnost ospravedlňuje ponížení základní částky nejen u magisterského řízení, ale i u řízení bakalářského. Navrhla, aby v napadeném výroku odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu zcela zamítl, případně přiznané zadostiučinění přiměřeně snížil.

5. Vedlejší účastník napadl rozhodnutí soudu prvního stupně ve stejném rozsahu jako žalovaná. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace dle § 89 zákona o vysokých školách spadá pod článek 6 odst. 1 Úmluvy a že lze na požadavek žalobkyně na odškodnění aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu. V posuzovaných správních řízeních se přímo neřešilo žádné konkrétní právo civilní povahy, jak předpokládá Stanovisko či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 519/2015. Soud nezohlednil závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, neboť nelze přehlížet, že právo na uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání nemá ústavně-právní základ. Řízení není možno podřadit ani právu na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen listina), ani právu na vzdělání dle čl. 33 Listiny. Řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je řízení o veřejném subjektivním právu. Stojí vedle těchto práv a je pouze zákonné povahy. V případě uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání je primární zájem státu na tom, aby za rovnocenná vzdělání nebyla uznávána ta, která nesplňují podmínku rovnocennosti. V těchto řízeních stát především chrání obyvatelstvo před výkonem povolání, k nimž je nezbytné určité vzdělání, osobami, které tohoto vzdělání nedosáhly. Nejedná se tudíž o právo civilní (soukromoprávní povahy). Není-li řízení možné podřadit pod čl. 6 Úmluvy, měl se soud zabývat výhradně nesprávným úředním postupem spočívajícím v konkrétních průtazích v řízení, a neuplatní se presumpce vzniku nemajetkové újmy. Nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyni vznikla nemajetková újma v rozsahu jím tvrzeném a příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou žalobkyně a nesprávným úředním postupem. Žalobkyně usiluje o zadostiučinění za tutéž nemajetkovou újmu dvakrát. I z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že obě řízení spolu úzce souvisí a probíhala v podstatě v totožném časovém období. Shodně se žalovanou hodnotí také podíl žalobkyně na celkové délce řízení a zohlednění kritéria složitosti řízení a to jak po stránce procesní, skutkové i právní. Navrhuje, aby v napadeném výroku bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno a přiznané zadostiučinění žalobkyně bylo sníženo.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvoláním žalované a vedlejšího účastníka veškeré jejich námitky odmítla jako nedůvodné. Není pravdou, že žalobkyně požaduje dvojí odškodnění téže újmy, ani že by řízení na sobě byla závislá. Ve správním řízení také není namístě uplatnit obecnou úvahu o ještě přiměřené době řízení. Řízení nebyla složitá. Správní orgány po dobu zhruba 8 let trvání řízení nedělaly téměř nic a hlavní náplní jejich činnosti, pokud zrovna výjimečně v řízení něco činily, byly různé nezákonné úkony. Žalovaná ani vedlejší účastník řízení neprokázali, že by žalobkyni nesvědčilo legitimní očekávání. Pasáž uvedená v odst. 61 odůvodnění rozsudku o tom, co se soud domnívá, není skutkovým zjištěním, ale spekulací, která nevyplývá z provedeného dokazování.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Přihlédl k odvolacím námitkám účastníků, jakož i k tomu, jak se vyjádřili v průběhu odvolacího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání jsou pouze částečně důvodná.

8. V přezkoumávané věci se žalobkyně původně dvěma samostatně podanými žalobami domáhá odškodnění nemajetkové újmy, která jí vznikla v řízeních o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které podle svých tvrzení absolvovala v oboru právo a právní věda na [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2019 (vedenou pod sp. zn. 28 C 326/2019) žalobkyně požaduje 344 376,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 26. 9. 2019 do zaplacení. Jde o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], jakožto správním orgánem prvního stupně a před [stát. instituce] (dále jen Ministerstvo [anonymizováno]), jakožto odvolacím správním orgánem. Předmětem tohoto správního řízení bylo uznání bakalářského titulu získaného absolvováním [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] se sídlem [anonymizována dvě slova] prostřednictvím [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] v oboru právo. Uplatněná náhrada se týká toliko části řízení před správními orgány a to za dobu od 6. 9. 2010 (kdy bylo řízení zahájeno) do 11. 10. 2018 (kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí odvolacího správního orgánu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

9. Žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2019 (vedenou pod sp. zn. 20 C 333/2019) žalobkyně požadovala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 335 276,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně za dobu od 3. 10. 2019 do zaplacení, a to za nepřiměřenou délku řízení před stejnými správními orgány, jehož předmětem bylo uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání žalobkyně absolvováním magisterského studia na [anonymizována tři slova]. Také ve vztahu k tomuto řízení žalobkyně nyní nárokuje odškodnění pouze za část jeho trvání, a to za dobu od 1. 12. 2010 (zahájení řízení) do 23. 10. 2018, kdy bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí Ministerstva [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

10. Usnesením ze dne 27. 1. 2020 byla řízení spojena k řízení společnému.

11. Soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, který ani v průběhu odvolacího řízení nedoznal podstatných změn a odvolací soud z něj vychází. Své skutkové závěry soud prvního stupně opřel dílem o shodná tvrzení účastníků řízení ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. a dále o důkazy, které k návrhu procesních stran provedl (včetně účastnické výpovědi žalobkyně) a které zhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. V odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pak obsáhle a podrobně vyložil, které skutečnosti má za prokázány a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci; odvolací soud proto na tuto část odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

12. Pro přehlednost rozhodnutí tak postačí shrnout, že žalobkyně prostřednictvím [anonymizováno 6 slov] se sídlem v [obec] byla studentkou bakalářského vysokoškolského vzdělání na [anonymizováno 5 slov] se sídlem [anonymizována dvě slova], na němž dne 25. 9. 2009 získala diplom o absolvování bakalářského studia. Následně, rovněž prostřednictvím [anonymizováno 6 slov] studovala magisterské studium [anonymizována čtyři slova], studijní program právo a právní věda, které bylo dne 24. 11. 2010 ukončeno získáním titulu Mgr. Žalobkyně zahájila u [anonymizována dvě slova], jakožto správního orgánu prvního stupně, dvě řízení o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace v České republice podle ust. § 89 zákona o vysokých školách. Řízení o uznání bakalářského titulu bylo zahájeno 3. 9. 2010, správní řízení o uznání magisterského titulu 1. 12. 2010. V obou případech byly žádosti žalobkyně o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání zamítnuty [stát. instituce], jako správním orgánem druhého stupně, a to rozhodnutími ze dne 5. 10. 2018 (ve vztahu k bakalářskému studiu) a rozhodnutím ze dne 16. 10. 2018 (ve vztahu ke studiu magisterskému). Dne 25. 3. 2019 žalobkyně požádala [stát. instituce] o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou jí v důsledku nepřiměřené délky řízení o žádosti o uznání jejího bakalářského vzdělání, dne 2. 4. 2019 podala obdobnou žádost o přiměřené zadostiučinění ve vztahu ke studiu magisterskému. [stát. instituce] požadavek žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy odmítlo dne 7. 10. 2019. Žalobkyně obě rozhodnutí [stát. instituce], jimiž byly zamítnuty její žádosti o uznání zahraničního studia, napadla žalobou u Krajského soudu v Plzni, který rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 5. 10. 2018 (bakalářské studium) zrušil a věc vrátil tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení, žalobu na zrušení rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 10. 2018 rozsudkem ze dne 30. 12. 2020 zamítl. Pokud jde o průběh obou správních řízení v době, za kterou se žalobkyně domáhá zadostiučinění, lze odkázat na zjištění obsažená v odstavci 20 až 22 přezkoumávaného rozhodnutí, kde je průběh obou řízení, dostatečně podrobně a ve shodě s provedenými důkazy (či shodnými tvrzeními účastníků) popsán. Odvolací soud rovněž odkazuje na zjištění soudu prvního stupně uvedená v bodě 24 odůvodnění rozsudku, kde soud prvního stupně shrnul především informace, které ve vztahu k možnostem uznání vzdělání získaného absolventy [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] prezentovaly Ministerstvo [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova] a také veřejně dostupné informace, které naznačovaly, že vzdělání dosažené na těchto institucích nebude možné uznat jako rovnocenné magisterskému diplomu v oboru právo získaného úspěšným završením studia na českých veřejných vysokých školách. Stejně tak vůči shrnutí zjištěného skutkového stavu, které soud prvního stupně provedl v bodě 31 až 37 přezkoumávaného rozsudku, nemá odvolací soud žádných výhrad.

13. V bodě 29 odůvodnění rozsudku se soud prvního náležitě vypořádal s tím, proč některé z navržených důkazů neprovedl. Opodstatněná není výtka žalobkyně, že soud neprovedl důkaz výslechem Mgr. [jméno] [příjmení] a vyžádáním zprávy o tom, kdo měl na ministerstvu školství na starosti odeslání spisu. Je sice pravdou, že soud prvního stupně svůj závěr o nadbytečnosti jím neprovedených důkazů k těmto důkazním prostředkům jmenovitě nevztáhl. Je však zcela zřejmé, že tyto důkazní návrhy by nevedly ke zjištění okolností, které jsou pro rozhodnutí věci právně významné. Z hlediska zákonem vymezených kritérií, dle nichž je třeba postupovat při určení existence a výše nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není rozhodné, jak se ministerstvo školství z metodického hlediska vypořádalo s kritikou veřejného ochránce práv a ani to, která konkrétní osoba měla na starosti odeslání správního spisu a zda a jaký způsobem byla za své případné pochybení vedlejším účastníkem postižena.

14. Pokud jde o právní posouzení, soud prvního stupně, ostatně ve shodě s účastníky řízení, žalobkyní uplatněné nároky podřadil pod ust. § 31 odst. 1 OdpŠk a ust. § 13 odst. 1 téhož zákona.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že v obou správních řízeních správní orgány nepostupovaly v souladu s ust. § 71 správního řádu a v obou řízeních porušily svou povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu ust. § 13 odst. 3 věta třetí OdpŠk, a žalobkyni tím v souladu s ust. § 31a odst. 1 OdpŠk vzniklo právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, odvolací soud s ním souhlasí. Obě nostrifikační řízení dosud definitivně neskončila. V řízení o uznání bakalářského studia byla věc rozhodnutím Krajského soud v Plzni vrácena k novému projednání, rozhodnutí téhož soudu, kterým zamítl správní žalobu podanou proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu v řízení o uznání magisterského studia, je napadeno kasační stížností. Řízení jsou vedena po dobu, která je zjevně nepřiměřená jejich předmětu a složitosti. S ohledem na celkovou dobu řízení, která jen za období, za které se žalobkyně v tomto řízení zadostiučinění domáhá, činila 8 let, a k dnešnímu dni od jejich zahájení uplynulo již více než 11,5 roku, nelze samotné konstatování porušení práva ze strany orgánu veřejné moci považovat za dostačující. Žalobkyně právem požaduje za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že při rozhodnutí o požadavku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správních řízení je nutno vyjít ze Stanoviska Nejvyššího soudu. Došlo-li ze strany orgánu veřejné moci k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, vznik nemateriální újmy na straně poškozeného se presumuje. Poškozený je povinen nemajetkovou újmu tvrdit (což žalobkyně splnila) a zadostiučinění je třeba poskytnout, ledaže její existence byla státem v řízení vyvrácena. Poskytnutí zadostiučinění v podobě náhrady nemajetkové újmy peněžitým plněním je rovněž jedním ze způsobů, jakým stát zajišťuje dodržování článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ze strany orgánu veřejné moci, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Poskytnutým zadostiučiněním se saturuje újma spočívající v nepřiměřenosti celkové délky řízení a nelze tudíž požadovat po poškozeném, jak se domnívá vedlejší účastník, aby tvrdil, jaká nemajetková újma mu konkrétně vznikla v příčinné souvislosti s jednotlivými průtahy. Vedlejší účastník se aplikaci Stanoviska na posuzovanou věc brání jednak tím, že v řízení dle ust. § 89 o vysokých školách se přímo neřeší žádné konkrétní právo civilní povahy, kterážto podmínka musí být naplněna, aby bylo možno stanovisko vztáhnout i na správní řízení podle dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 30 Cdo 344/2014) a také tím, že v případě uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání se nejedná o základní lidské právo, což je pro subsumpci pod článek 6 odst. 1 Úmluvy nezbytné podle právních závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 i nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 570/2020. S tím se odvolací soud neztotožňuje. Nad rámec argumentů soudu prvního stupně uvedených v odst. 48 odůvodnění rozsudku považuje odvolací soud za potřebné poukázat na nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 30Cdo 2606/2021, které se dotýkalo přímo řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace. Nejvyšší soud v něm shrnuje dosavadní judikaturní vývoj včetně nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 570/2020 a připomíná, že právě ve vedlejším účastníkem zmíněném rozsudku (31 Cdo 2402/2020) judikoval, že při odpovědi na otázku, zda nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, je třeba hodnotit nikoliv to, zda posuzované řízení spadá pod ochranu článku 6 odst. 1 Úmluvy, nýbrž pouze to, zda předmětem takového řízení je základní právo nebo svoboda. Jednoznačně uzavřel, že řízení dle § 89 zákona o vysokých školách zasahuje do základního práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny, neboť na jeho výsledku záleží, zda žadatel o uznání zahraničního vzdělání bude či nebude splňovat podmínky pro jím zvolenou profesní dráhu, jakožto zdroje obživy, případně osobní realizace. S tím se odvolací soud ztotožňuje. Povaha řízení, za které žalobkyně zadostiučinění požaduje, jeho poskytnutí podle ust. § 31a OdpŠk nebrání.

18. Při posouzení výše náhrady, která žalobkyni náleží, soud správně vycházel z kritérií obsažených v § 31a odst. 2 věta druhá a odst. 3 OdpŠk se zohledněním závěrů obsažených ve Stanovisku. Se všemi dílčími úvahami, jimiž soud prvního stupně stanovení náhrady právě v přiznané výši odůvodnil, se ale odvolací soud neztotožňuje.

19. Soud prvního stupně stanovil tzv. základní částku, odpovídající výše zadostiučinění za jeden rok trvání řízení při horní hranici rozpětí vymezeného Stanoviskem, tj. ve výši 19 000 Kč ročně. Nelze přisvědčit žalované ani vedlejšímu účastníku, že se tím odchýlil od judikatorní praxe a základní částku určil ve výši nepřiměřeně vysoké. Ani podle odvolacího soudu by určení základu odškodnění při spodní hranici intervalu dle Stanoviska (15 000 Kč ročně) nebylo dostatečné. Při stanovení základní částky odškodnění je rozhodná zejména celková doba řízení. Za řízení extrémně dlouhé odůvodňující navýšení základní částky je třeba považovat především takové řízení, jehož délka je násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (viz rozhodnutí 30 Cdo 806/2012). Posuzovaná řízení probíhala, respektive dosud probíhají, po dobu, která skutečně dobu, jež by bylo možno vzhledem k jejich předmětu možno mít za přiměřenou, extrémně překračuje. Je proto třeba přisvědčit žalobkyni, že délka trvání řízení odůvodňuje určení základní částky na samé horní hranici aprobované Stanoviskem. Soud prvního stupně nepřistoupil k odškodnění na úrovni horní limity základní částky se zdůvodněním, že takto vysoké odškodnění by bylo namístě až u řízení trvajících více než deset let, je nutno poukázat na to, že tato doba již přinejmenším u řízení o uznání bakalářského titulu byla překročena. Při hodnocení délky řízení je nutno vyjít z celé doby jeho trvání, nikoliv jen délky doby, za kterou se poškozený v řízení odškodnění domáhá. Odvolací soud proto vychází z výchozí částky ve výši 20 000 Kč.

20. Akceptovat lze i to, že s ohledem na povahu posuzovaných řízení, která byla vedena před správními orgány podle správního řádu, se soud prvního stupně odchýlil od Stanoviska a nepřistoupil ke snížení základní částky za prvé dva roky trvání řízení na polovinu. Zcela správně vzal v potaz specifika správního řízení, které se od řízení před soudy, v mnoha směrech liší včetně toho, že předpisy upravující správní řízení včetně správního řádu stanoví rozhodujícím orgánům lhůtu, v níž mají rozhodnout, a to řádově kratší než dvouletou (viz odst. 50 odůvodnění).

21. S posouzením významu složitosti řízení pro modifikaci základní částky pro odškodnění odvolací soud souhlasí pouze částečně. Kritérium složitosti řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale i při úvaze o zvýšení či snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění dle písm. b) ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Shora vyjmenované ukazatele složitosti řízení je také třeba hodnotit samostatně (viz 30 Cdo 3379/2018). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nemá za to, že je důvod k snížení odškodnění pro zvýšenou skutkovou a právní složitost posuzovaných řízení. Nelze zejména akceptovat, že složitost dané věci zvyšuje její mezinárodní prvek. Odvolací soud nepřehlíží rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 14/2010, nicméně v žádném z obou řízení nezjistil, že by pro rozhodnutí bylo třeba provádět komplikované právní úvahy, které by řízení žalobkyně z hlediska právní složitosti odlišovaly od jiných nostrifikací zahraničního vzdělání. Žalované by snad bylo možné přisvědčit, že cizí prvek a nutnost posouzení většího množství i cizojazyčných podkladů by mohl mít za následek zvýšenou skutkovou složitost věci. V této souvislosti ale nelze pominout, že oba správní orgány ve stejné době posuzovaly větší množství žádostí jiných uchazečů absolventů zcela totožných studií (poskytnutých stejnými vzdělávacími institucemi) jako žalobkyně - viz zjištění dle zprávy ministerstva školství ze 17. 6. 2013 vylíčené v bodě 24 odůvodnění rozsudku – str. 14 uprostřed. Četnost těchto řízení, v nichž správní orgány posuzovaly shodné studijní programy a hodnotily velmi obdobné důkazní prostředky, význam skutkové složitost věci významně snižuje. Správní orgány v těchto dalších řízeních nabyly dostatek poznatků a zkušeností, které jim posouzení žádostí žalobkyně objektivně významně usnadnily. Žalované je však třeba přisvědčit v tom, že řízení byla složitější z procesních důvodů. Jak plyne z jejich průběhu, musela být vícekrát přerušována, žalovanou bylo třeba vyzývat k předložení potřebných dokladů, případně ji poskytnout přiměřenou dobu k seznámení se s podklady shromážděnými správními orgány a umožnit jí, aby se k nim vyjádřila. Nelze souhlasit s žalobkyní, že veškeré tyto výzvy byly ze strany správních orgánů nadbytečné či nezákonné. Odvolací soud k tomu odkazuje na odst. 61 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 30 A 310/2018-67, jím bylo rozhodnuto o správní žalobě žalobkyně proti zamítnutí její žádosti o uznání bakalářského studia. Zde správní soud konstatoval, že v případě nostrifikačního řízení dle § 89 zákona o vysokých školách tíží žadatele zvýšená důkazní povinnost, a výzvy správních orgánů žalobkyni k předložení předmětných dokladů neshledal nezákonnými. Do jisté míry zvyšuje procesní složitost věci i nutnost spolupráce se zahraničními subjekty, kterou přinejmenším co se týče řízení o uznání magisterského studia, nelze mít za zbytečnou (jak naznačuje soud prvního stupně v odst. 55 odůvodnění rozsudku). Shrne-li odvolací soud shora uvedené, má za to, že v důsledku zvýšené procesní složitosti posuzovaných řízení je třeba snížit základní částku pro odškodnění o 10%.

22. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací neshledal zvláštní důvody pro snížení či zvýšení základní částky spočívající v jednání poškozené (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), byť nikoliv na základě stejných argumentů, jimiž soud prvního stupně tento závěr zdůvodnil (odst. 56 odůvodnění). Žalobkyně do jisté míry oprávněně poukazuje na vnitřní rozpor v úvaze soudu, který sice shledal chování žalobkyně v řízení aktivním a neupřel jí snahu o dosažení urychlení řízení, ovšem do modifikace výchozí částky odškodění tuto okolnost nepromítl. Odvolací soud k tomu dodává, že není zcela pravdou, že by chování žalobkyně nijak nepřispělo k prodloužení celkové délky řízení. Žalobkyně musela být vyzývána k doplnění poskytnutých podkladů a sdělených informací, vícekrát požádala o prodloužení lhůty k vyjádření či o stanovení jiného termínu k tomu, aby se mohla seznámit s poklady shromážděnými správními orgány. Na druhou stranu, zmíněné chování žalobkyně se na celkové extrémně dlouhé době trvání řízení nepodílelo nikterak zásadně. Totéž ale platí i pro její aktivitu směřující naopak k urychlení řízení (především žádosti o opatření proti nečinnosti a žaloby na ochranu proti nečinnosti dle § 79 a násl. soudního řádu správního (s.ř.s.). Skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností na ně, automaticky neznamená, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval (30 Cdo 3172/2012). Uvážil-li odvolací soud zmíněné okolnosti významné pro hodnocení dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk dovodil, že tyto výrazně nepřispěly k prodloužení či ke zkrácení řízení a také to, že významně nepřispěly k navýšení míry frustrace žalobkyně, která na nečinnost správních orgánů adekvátně poukázala. Jejich význam je pro případnou modifikaci základní částky (její snížení či naopak zvýšení) víceméně obdobný a není tak nutné ji z tohoto důvodu měnit.

23. Za nesprávnou má odvolací soud úvahu soudu prvního stupně, dle které zjištěné průtahy v řízení již byly zohledněny ve výši základní částky, kterou proto není nutné navýšit. Je sice nepochybné, že průtahy v činnosti rozhodujících orgánů přispěly k celkové délce řízení a lze souhlasit i s tím, že v posuzované věci byl jejich vliv na délku řízení opravdu významný. Jestliže ale soud prvního stupně zjištěné podstatné průtahy v řízeních adekvátně nezohlednil v rámci právního posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci, odporuje to jak závěrům Stanoviska, tak i obsáhlé judikatuře Nejvyššího soudu.

24. Soud prvního stupně zjistil značené průtahy v postupu správních orgánů obou stupňů (které nikoliv nepatřičně označil přívlastkem„ alarmující“ viz odst. 33,34 odůvodnění rozsudku). K průtahům, které jsou zdůrazněny v odst. 33 odůvodnění lze přidat (v řízení o uznání bakalářského studia) i dobu od 22. 8. 2014, kdy žalobkyně podala odvolání proti zamítnutí své žádosti, o kterém odvolací orgán rozhodl až 29. 12. 2015, a i hned na toto rozhodnutí navazující období až do 17. 1. 2018, během kterého správní orgán pouze (nesprávně) řízení přerušil (24. 8. 2016) a odvolací orgán toto jeho rozhodnutí zrušil. Stejně významné a neodůvodněné průtahy lze shledat i v řízení o uznání magisterského vzdělání (viz odst. 22 odůvodnění). Odvolací soud má za to, že rozsáhlé průtahy v postupu správních orgánů obou stupňů odůvodňují navýšení základní částky samostatným zohledněním kritéria dle §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk o 40%.

25. Odvolací soud se se soudem prvního stupně neshodl ani v posouzení významu předmětu řízení pro žalobkyni dle §31a odst. 3 písm. e) Odp Šk. Stejně jako soud prvního stupně má za to, že řízení o uznání zahraničního vysokoškolského studia mají typově větší význam pro poškozeného, jako tomu zpravidla bývá v řízení demonstrativně uvedených ve Stanovisku (trestní řízení, řízení mající přímý dopad do ochrany osobnosti účastníka či jeho rodinného života, některé pracovně-právní spory či řízení o dávkách, na jejichž poskytnutí je účastník existenčně závislým). Musí však souhlasit s žalobkyní v tom, že závěr soudu, dle něhož by pro ni uznání magisterského titulu mělo menší význam než v případě„ bakaláře“, není podepřen provedenými důkazy a není ani z hlediska obecně přijímaného hodnocení významu těchto dvou stupňů vysokoškolského vzdělání (a zejména v oboru právo) příliš přesvědčivým. To, že žalobkyně následně začala studovat tuzemský bakalářský studijní program, nevyjadřuje dle názoru odvolacího soudu její postoj k významu jednoho či druhého nostrifikačního řízení. Dalším studiem žalobkyně jednoduše řešila svou životní situaci; zahraniční studium jí uznáno nebylo a jen se středním vzděláním se spokojit nechtěla. Vystudovat bakalářský program je z hlediska času (ale i finančních nákladů a studijního úsilí) zpravidla jednoduší, přičemž současně tento stupeň vysokoškolského vzdělání otevírá jeho absolventům vícero možností uplatnění v profesním životě než vzdělání středoškolské. Proto se odvolací soud nedomnívá, že v řízení zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že by každé z řízení mělo pro žalobkyni jiný význam.

26. Odvolací soud se také ztotožnil s odvolacími námitkami žalované a vedlejšího účastníka, pokud tito poukázali na snížený význam obou řízení pro žalobkyni. Žalobkyně si dle žalované musela být vědoma toho, že jí absolvované zahraniční vzdělání nemůže být shledáno rovnocenným studiu oboru právo na tuzemských vysokých školách, které je nezbytným předpokladem pro výkon celé řady právnických profesí, přičemž právě touha stát se právníkem žalobkyni ke studiu i k následné žádosti o jeho uznání vedla. Soud prvního stupně v této souvislosti správně připomenul dvě rozhodnutí: rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4739/2009 (ale například i 30 Cdo 3172/2012 nebo rozhodnutí ESLP ve věci věci Apicella proti Itálii), dle kterých pro posouzení, zda právo na projednání věci v přiměřené době skutečně bylo porušeno, včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného, a tedy i pro stanovení případného zadostiučinění, není zásadně rozhodný jeho výsledek; a také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2352/2014, dle kterého lze nižší význam řízení pro poškozeného shledat tehdy, musela-li být od počátku zřejmá bezúspěšnost návrhu. Soud prvního stupně vzal v úvahu okolnosti, které objektivně musely přinejmenším vyvolat pochybnost, zda žalobkyní absolvovaná studia budou v řízeních dle § 89 o vysokých školách způsobilá k uznání. Ty podle odvolacího soudu také řádně zhodnotil, pokud uzavřel, že v době zahájení řízení byly informace, kterými žalobkyně mohla disponovat, rozporuplné, a neúspěšnost žádosti žalobkyni rozhodně nemusela být zřejmá. Naproti tomu ale jak informace, které byly podle provedených důkazů veřejně dostupné (viz odst. 24 odůvodnění), tak i samotné následné chování žalobkyně, která zahájila vysokoškolské studium jiného oboru, vedou odvolací soud k závěru, že postupem času se pravděpodobnost úspěšné nostrifikace studií žalované významně snižovala, a žalobkyně si možnosti, že úspěšná nebude, nemohla nebýt vědoma. Je stěží uvěřitelné, že by žalobkyně, která zdůrazňuje, jak pro ni řízení byla významná a která velmi stála o to být právníkem, nezaznamenala v právnické veřejnosti sílící diskuzi směřující k závěru, že studium na předmětných zahraničních institutech není s tuzemským studiem práv srovnatelné. Pokud tomu tak skutečně bylo, pak pro ni uznání dosažených titulů nemělo takový význam, jak v řízení deklaruje. Má-li poskytnutí zadostiučinění kompenzovat žalobkyni trvající stav nejistoty, jemuž byla po dlouho dobu vystavena, pak při hodnocení míry újmy není důvod zkoumat její míru pouze k okamžiku zahájení řízení a pominout, že tato se v průběhu jeho trvání z vyložených důvodů snižovala. Takto okolnost je podle odvolacího soudu relevantní při posouzení významu řízení pro žalobkyni, jenž úměrně zvyšující se pravděpodobnosti neúspěchu žadatelky v čase klesal, což je namístě zohlednit při stanovení výše odškodnění snížením základní částky podle kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk. Za odpovídající odvolací soud považuje její snížení o 30%.

27. Odvolací soud se dále odchylně od názoru soudu prvního stupně ztotožnil s žalovanou v tom směru, že újmu, která žalobkyni nepřiměřenou délkou předmětných řízení vznikla, není namístě odškodňovat za každé řízení zvlášť. Soud prvního stupně se s touto obranou stručně vypořádal v odstavci 64 odůvodnění rozhodnutí a její neopodstatněnost spatřuje v tom, že obě správní řízení být zahájena samostatně a rozhodnutí v jednom řízení nebylo, pro druhé určují. S těmito skutečnostmi odvolací soud nepolemizuje, nemá je ale na rozdíl od soudu prvního stupně za dostatečně významné.

28. Smyslem ustanovení § 31a OdpŠk je poskytnout zadostiučinění v takových případech pochybení orgánů veřejné moci, na které by poškozený měl právo i tehdy, kdy mu nevznikla žádná konkrétní majetková újma. Tento stav je obzvlášť častý v případech, kdy bylo porušeno právo poškozeného na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době. Typicky se pak nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Důsledkem této nejistoty je (často) navození psychicky negativních stavů, v dopadech do rodinného, profesního a pracovního života a do společenské pověsti a cti poškozeného. Účelem § 31a OdsŠk je právě tyto následky odškodnit. Je také zřejmé, že pro vznik újmy je nezbytný tzv.„ subjektivní základ“, tedy to, aby zmíněné následky poškozený vůbec pocítil (viz 30 Cdo 4336/2010), což se, jak je již výše zdůrazněno, v případě nepřiměřené délky řízení presumuje. Například účastníku řízení, který o jeho vedení vůbec neví, újma spočívající v tíživé nejistotě ohledně jeho výsledku, zjevně nevznikne. Tato subjektivita jakožto předpoklad vzniku nemajetkové újmy má současně na druhou stranu objektivní základ - poškozeným je ten, kdo se vzhledem ke konkrétním okolnostem případu tak cítí, když by se tak mohla cítit dotčenou každá jiná osoba (viz komentář k §31a OdpŠk v právním systému ASPI – Wolters Kluwer ČR, a.s.), která by byla v obdobné situaci. Při posuzování nemajetkové újmy, které z povahy věci nikdy nemůže být matematicky exaktní, je nutno zkoumat, do jakých práv a s jakou intenzitou bylo nepřiměřeným řízením zasaženo, a jak poškozený (jemuž je třeba přisoudit obvyklé postoje kohokoliv nacházejícího se v podobném postavení) zjištěný zásah nesl. Nelze přitom vyloučit, že na míře vzniklé újmy, nemusí mít počet řízení, ve kterých vznikly průtahy, žádný vliv.

29. Odvolací soud nepřehlíží, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, jichž se žalovaná dovolává, posuzovala význam souběhu vícero řízení na vznik újmy, jejichž vzájemný vztah byl jiný, než je tomu v případě nostrifikačních řízení žalované. Je pravdou, že v daných věcech byla souvislost dotčených řízení dána jejich vzájemnou procesní závislostí (jedno řízení nešlo skončit dříve, než proběhlo řízení jiné), která v nyní posuzované věci chybí. Odvolací soud z toho ale neusuzuje, že i v řízeních, které takto přímo podmíněna nejsou, nelze dospět k závěru, že újma poškozeného se v době, kdy tato řízení probíhají souběžně, počtem řízení nejen nenásobí, ale podle okolností se nenavyšuje vůbec. Ve věci sp. zn. 30 Cdo 3521/2015 Nejvyšší soud dovodil, že„ …žalobce, který v rámci svého podnikatelského záměru nabývá drobné pohledávky a následně ohledně nich vede mimořádně velké množství soudních sporů, pociťuje nepřiměřenou délku každého jednotlivého řízení ve výrazně nižší intenzitě, než by tomu bylo u osoby účastné na jediném či několika málo řízeních…“ Míru utrpěné újmy tak nepoměřoval vzájemným procesním vztahem jednotlivých řízení, ale zkoumal, zda je třeba ke každému z nich přihlížet i v případech, kdy mezi řízeními je souvislost„ toliko“ věcná v tom smyslu, že vícero řízení zasahuje do takových práv či zájmů poškozeného, která tento vnímá jednotně. Dovodil, že význam jednoho každého řízení, jimiž bylo společně s ostatními, do dotčeného práva poškozeného zasaženo tím, že se mu nedostalo ochrany v přiměřené době, je razantně snížený.

30. Odvolací soud má za to, že obdobná situace je i v nyní posuzované věci (byť nikoliv z důvodu počtu řízení). Žalobkyně při jednání před odvolacím soudem na dotaz, proč, v rozporu s tím jak zásadní význam pro ni dle jejích tvrzení rychlé uznání bakalářského diplomu mělo mít, s podáním žádosti o nostrifikaci otálela téměř rok od jeho získání, uvedla, že chtěla mít dosažené vzdělání uznáno jako celek (tedy oba jeho stupně) a zamýšlela o ně požádat najednou (viz zvukový záznam jednání před odvolacím soudem). Prakticky po celou dobu se (za žalované období) obě správní řízení překrývala, i jejich průběh byl velice podobný. Jak žalobkyně, tak rozhodující správní orgány se v nich chovaly shodně, v téměř stejném čase také bylo (byť v důsledku navazujícího rozhodnutí správního soudu v řízení„ [titul]“ nikoliv konečně) o žádosti pravomocně rozhodnuto. Postoj žalobkyně je dle odvolacího soudu logický a odpovídající cíli, který sledovala; chtěla být právníkem, který by mohl vykonávat právnické profese v České republice, k čemuž je nutné uznání celého žalobkyní absolvovaného vzdělání, nejen jeho části. Všechny tyto okolnosti pak vedou odvolací soud k závěru, že důsledky nepřiměřené délky obou daných řízení v době, kdy tato probíhala souběžně, je třeba posuzovat jako jedinou újmu, nikoli jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení.

31. Z uvedených právní úvah odvolacího soudu vyplývá, že výše odškodnění žalobkyně by měla vycházet ze základní částky ve výši 20 000 Kč ročně, která by modifikací dle dalších kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b-e) OdpŠk již dotčena být neměla, neboť odvolacím soudem shledaná potřeba jejího zvýšení (o 40% pro postup orgánů veřejné moci) a naopak snížení (o 10% pro složitost věci a 30% kvůli nižšímu významu řízení pro poškozenou) se vzájemně eliminuje. Žalobkyni je tak třeba v tomto řízení přiznat zadostiučinění v penězích za dobu, která je ohraničena zahájením řízení o nostrifikaci bakalářského vzdělání dne 6. 9. 2010 a doručením rozhodnutí o zamítnutí žádosti o uznání vzdělání magisterského dne 23. 10. 2018. To představuje dobu osmi let a dvou měsíců, respektive dobu 98 měsíců. Výše odškodnění je dána základní částkou 20 000 Kč ročně, resp. 1 667 Kč měsíčně. Odvolací soud je toho názoru, že vzhledem k charakteru předmětných řízení není namístě provést redukci odškodnění za prvé dva roky jejich trvání, nicméně sama žalobkyně v žalobě vyšla z toho, že za cca prvé dva měsíce trvání řízení jí náleží odškodění pouze v poloviční výši; tím je odvolací soud vázán. Žalobkyni tak za újmu jí vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce obou správních řízení za vymezenou dobu náleží peněžité zadostiučinění ve výši 161 699 Kč (96 měsíců x 1 667 Kč + 2 měsíce x z 1667 Kč). Ve zbývajícím rozsahu žaloba opodstatněná není.

32. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobkyně se jej oprávněně domáhá ode dne následujícího od uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne, kdy svůj nárok uplatnila v souladu s ust. 14 OdpŠk. Za řízení, jehož předmětem bylo uznání bakalářského studia, žalobkyně požadovala v žádosti ze dne 25. 3. 2018 odškodnění ve výši 344 376,25 Kč, tedy ve větším rozsahu, než v jakém shledal odvolací soud její nárok oprávněným ve vztahu k oběma řízení. Z tohoto důvodu má žalobkyně právo na úrok z prodlení z celého přisouzeného základu odškodnění již od uplynutí lhůty k jeho úhradě založené touto výzvou, tj. od 26. 9. 2019 do zaplacení.

33. Odvolací soud shrnuje, že z výše vysvětlených důvodů má žalobkyně právo na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou obou předmětných správních řízení za dobu od 6. 9. 2010 do 23. 10. 2018 v celkové výši 161 699 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu ve výši 9,5% ročně od 26. 9. 2019 do zaplacení. Proto žalobě vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil v rozsahu 161 699 Kč a ohledně úroku z prodlení ze základu 153 583,33 Kč a současně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, v rozsahu úroku ze zbývající části přisouzené jistiny, tj. 8 115,67 Kč (161 699 Kč – (minus) 153 583,33 Kč), neboť v tomto rozsahu soud prvního stupně požadavek na úrok z prodlení od 26. 9. 2019 zamítl. Vyjma zmíněné části úroku z prodlení potvrdil i zamítavý výrok II přezkoumávaného rozsudku a naopak změnil výrok I v části, v jaké jím bylo žalobě vyhověno ve větším rozsahu, než pro oprávněných 161 699 Kč.

34. Jelikož odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přestože v řízení před soudem prvního stupně měla žalobkyně i s přihlédnutím k částečné změně prvoinstančního rozhodnutí pouze částečný úspěch, v základu byla žaloba shledána opodstatněnou a určení výše jí uplatněného nároku vzhledem k předmětu řízení záviselo na úvaze soudu. Odvolací soud postupoval podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na úplnou náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně vynaložila. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny jejího zástupce (advokátky) za celkem 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 11 režijních paušálů zástupce po 300 Kč, cestovních výdajů za použití osobního automobilu k přepravě žalobkyně a jejího zástupce k ústním jednáním na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 3 428,18 Kč, náhrady času promeškaného zástupcem žalobkyně během přepravy v rozsahu 18 započatých půlhodin po 100 Kč a odpovídající DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Při stanovení hodnoty úkonu právní služby odvolací soud vyšel z tarifní hodnoty 50 000 Kč určené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Odchylně od soudu prvního stupně nepovažoval odvolací soud za účelně vynaložené náklady převzetí a přípravu věci za každé řízení zvlášť a vyjádření žalobkyně z 18. 11. 2019, z 12. 10. 2020 a z 3. 11. 2020. Nedůvodnou naproti tomu shledal námitku žalované stran neúčelnosti cestovních výdajů, neboť zvolením jednoho z více příslušných soudů žalobkyně realizovala své procesní právo a není důvod jí z tohoto důvodu náhradu části jí v důsledku toho vzniklých nákladů odepřít. Za řízení před soudem prvního stupně tak žalobkyni náleží náhrada ve výši přisouzených 53 580,10 Kč. V odvolacím řízení měla převažující úspěch žalovaná, která náhradu nákladů nepožadovala, stejně jako ji podporující vedlejší účastník. Za tuto fázi řízení odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení