7 C 261/2020-187

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [adresa], zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice a číslo], proti žalovanému [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], bytem v [adresa], zastoupenému JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], nám. [jméno] z [obec a číslo], o zaplacení 4 093 € s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. září 2021, č. j. 7 C 261/2020-140, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích III. a IV. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na nákladech odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 093 € s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky 25 € od [datum] do zaplacení, z částky 3 000 € od [datum] do zaplacení a z částky 68 € od [datum] do zaplacení řízení zastavil (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 625,48 € s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení 374,52 € s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky 625,48 € od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Částečné zastavení řízení (výrok I.) okresní soud s odkazem na § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) odůvodnil tím, že žalobkyně vzala v průběhu řízení v tam vymezeném rozsahu žalobu zpět a žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil.

3. Pokud jde o část původně uplatněného nároku, o níž nebylo řízení zastaveno, vycházel soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, že se dne [datum] ve [údaj o čase] hodin žalovaný, který v té době vykonával jako zaměstnanec žalobkyně práci řidiče, v Německu na dálnici A30 v úseku [anonymizována dvě slova] dopustil přestupku spočívajícího v jízdě se dvěma kartami řidiče. V rámci řízení o tomto přestupku byla žalovanému jakožto řidiči uložena povinnost zaplatit jistotu (kauci) ve výši 1 000 € a žalobkyni jakožto dopravci povinnost zaplatit jistotu ve výši 3 000 €. Obě tyto jistoty zaplatila žalobkyně dne [datum]. [příjmení] (devizového trhu) [obec] národní banky ke dni [datum] činil 24, [částka] za 1 €. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení přípisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Následně byla žalovanému za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 250 € s poplatkem 25 € a příslušenstvím 3,50 €, celkem tedy 278,50 €, s tím, že ze složené jistoty 1 000 € mu bude vráceno 721,50 €. Jistota ve výši 3 000 €, byla žalobkyni po podání žaloby vrácena. Žalobkyně provedla žalovanému bez jeho souhlasu srážky ze mzdy, která mu náležela za měsíc leden 2020, z titulu náhrady škody ve výši [částka].

4. Při právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu vycházel okresní soud s poukazem na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 385/2014 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 61/2015 a dostupném, stejně jako další níže uvedená rozhodnutí téhož soudu, prostřednictvím internetu na jeho stránkách [webová adresa]) z toho, že právní vztah založený tím, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní částku k zaplacení jistoty sloužící k zajištění budoucí úhrady pokuty za spáchaný přestupek, není vztahem pracovněprávním, i když se jej žalovaný dopustil jako žalobkynin zaměstnanec při plnění svých pracovních úkolů, neboť postrádá zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu závislé práce. Proto tento vztah posuzoval nikoli podle předpisů pracovněprávních, nýbrž podle předpisů občanskoprávních. Dospěl přitom k závěru, že v rozsahu poskytnuté částky 1 000 € se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalobkyně jistotu ve výši 1 000 € zaplatila příslušnému policejnímu orgánu, který povinnost tuto kauci zaplatit uložil žalovanému, který tak po právu měl tuto částku zaplatit sám. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 € zaplatit, a to na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum] v tam určené lhůtě do [datum] Okresní soud však shledal částce [částka] důvodnou žalovaným vznesenou námitku započtení ve smyslu § 98 věty druhé o. s. ř. za použití § 1982 odst. 1, 2 o. z., neboť tato částka byla žalobkyní žalovanému stržena ze mzdy za měsíc leden 2020 v rozporu s § 146 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. p.“), a tedy neoprávněně, neboť mezi žalovaným a žalobkyní nebyla ohledně této částky uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. [příjmení] 1 000 €, o niž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, přepočtená kusem platným dne [datum], kdy byla tato částka za žalovaného žalobkyní zaplacena, tj. kursem 24, [částka], odpovídá částce [částka]. Po odečtení částky [částka], v níž byla důvodně vznesena námitka započtení, tak zbývá k úhradě [částka]. Po přepočtu uvedené částky na eura týmž kursem, tato částka, kterou byl žalovaný žalobkyni povinen uhradit ve lhůtě do [datum], činí 625,48 €. Proto okresní soud žalobě jako důvodné vyhověl co do požadavku na zaplacení částky 625,48 €. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku přes výzvu k plnění nezaplatil, ocitl se s placením dluhu ve smyslu ustanovení § 1968 o. z. v prodlení a okresní soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 625,48 € za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.). Ve zbytku okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

5. Nákladový výrok (výrok IV.) okresní soud co do jeho základu odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrným úspěchem účastníku ve sporu. K úspěchu žalovaného okresní soud přičetl i částku, v níž bylo řízení zastaveno, neboť procesní zavinění zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. shledal v plném rozsahu na straně žalobkyně. Pokud jde o požadované pokuty 25 € a 68 €, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], tyto částky byly žalobkyní žalovanému strženy ze mzdy za měsíce leden a únor 2020 (tj. před podáním žaloby). Částku 3 000 € v rámci řízení vedeného před příslušnými německými orgány žalobkyně neuhradila za žalovaného, nýbrž sama za sebe, když složení jistoty v této výši bylo uloženo přímo žalobkyni, jakožto dopravci. [anonymizována tři slova] (Spolkový úřad pro nákladní dopravu) ohledně této částky komunikoval se žalobkyní, jíž byla jistota složená v uvedené částce vrácena. Žalobkyně přitom nebyla„ tlačena“ k podání žaloby ani promlčecí lhůtou. Procesní zavinění žalobkyně na zastavení řízení a její procesní neúspěch tak v součtu činí 3 467,52 € (25 € + 68 € + 3 000 € + 374,52 €), což představuje 85 % předmětu řízení. Okresní soud proto uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému 70 % účelně vynaložených nákladů řízení (85 % - 15 %) představovaných náklady jeho právního zastoupení, jež sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) z tarifní hodnoty [částka] (vypočtené z částky 4 093 €, jež byla předmětem řízení, dle kursu (devizového trhu) [obec] národní banky, který ke dni [datum] (tj. ke dni vydání napadeného rozsudku) činil [částka] za 1 €), ve výši [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu s vyjádřením k žalobě, účast na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]), náhrady za čas promeškaný účastí u jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši mimosmluvní odměny, tj. ve výši [částka], pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši [částka] za cesty (k soudu a zpět) ve dnech 24. 3., 3. 5. a [datum], již tvoří u každé z těchto cest částka [částka] představující (neboť zástupce žalovaného se vždy zúčastnil též dalšího jednání vedeného mezi týmiž účastníky u téhož soudu pod sp. zn. 7 C 263/2020) ze součtu náhrady za 40 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) dle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] (4,5 x [částka] + 5 x [částka] + [částka]) ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady žalovaného v tomto řízení tak činí [částka] ([částka] + [částka]) a 70 % z této částky činí [částka] Okresní soud neshledal účelně učiněným další úkon zástupce žalovaného spočívající v doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum], neboť veškerá skutková tvrzení žalovaného mělo již obsahovat první vyjádření žalovaného ve věci. Platební místo (k rukám advokáta žalovaného) určil okresní soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu k plnění pak jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v jeho výrocích III. a IV. domáhajíc se v tomto rozsahu jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ve vztahu k zamítavému výroku ve věci samé s odkazem na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, namítala, že kompenzační projev je hmotněprávním jednáním, které musí být adresováno druhé straně a musí jí dojít, přičemž dle mínění žalobkyně nebyl ze strany žalovaného žádný takový hmotněprávní úkon dosud učiněn. Jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon, je její vymahatelnost, jejíž součástí je její splatnost, která musí předcházet okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení. Tento předpoklad dle názoru žalobkyně nebyl splněn. Pokud jde o nákladový výrok, pak odvolatelka namítala, že v částce 3 000 € vzala žalobu zpět v důsledku jednání žalovaného. V rámci řízení vedeného před příslušnými německými orgány byl nejlépe informován žalovaný, neboť ten byl přímým účastníkem řízení o přestupku, který spáchal. Žalovaný žalobkyni neposkytl dostatečnou součinnost a dostatečné informace, jak se bude dále řízení vyvíjet, ani že má být uvedená částka německými orgány vrácena. Tuto informaci se žalobkyně dozvěděla až těstě před zasláním uvedené částky, když byla vyzvána ke sdělení čísla bankovního účtu.

7. Žalovaný navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku okresního soudu s tím, že se plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku, pokud jde o započtení pohledávky žalovaného vůči žalobkyni z titulu nezaplacené mzdy. Tato pohledávka byla v řízení prokázána a k započtení došlo řádně v rámci soudního jednání u okresního soudu. Stejně tak se plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku ohledně přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Z provedeného dokazování je patrné, že správní řízení bylo vedeno s žalobkyní, která je právně odpovědná, a měla si tak zjišťovat stav řízení a případně se bránit bez ohledu na to, zda jí žalovaný poskytl, či neposkytl součinnost. Žalovaný žalobkyni předával informace ve vztahu ke správnímu řízení a předal jí i veškeré podklady týkající se správního řízení, které měl k dispozici, jelikož právě na základě těchto podkladů žalobkyně žalovaného zažalovala. Není tedy pravda, že by neposkytl součinnost, ač není tím, kdo by mohl zjišťovat stav správního řízení vedeného proti žalobkyni.

8. K projednání odvolání odvolací soud nařídil jednání, při němž podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to pouze v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tedy v jeho zamítavém výroku ve věci samé a v nákladovém výroku (ve výroku o částečném zastavení řízení a ve vyhovujícím výroku ve věci samé, odvoláním nenapadených a na napadených výrocích nezávislých, zůstává přezkoumávaný rozsudek okresního soudu tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takováto procesní vada ani nebyla odvolatelkou namítána. Odvolací soud přitom přezkoumávaný rozsudek neshledal nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. Odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje všechny zákonem požadované v § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedené náležitosti. Okresní soud v něm uvedl, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci; vysvětlil i to, proč neprovedl další navrhované důkazy. Okresní soud rovněž s odkazem na konkrétní ustanovení právních předpisů jasně a srozumitelně vyložil, jak věc posoudil po právní stránce. Nejsou proto dány důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a o. s. ř.

10. Skutková zjištění okresního soudu, jak již byla shora (v odstavci 3. tohoto odůvodnění) shrnuta, mají spolehlivou oporu ve shodných tvrzeních účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) a v okresním soudem provedeném dokazování. Ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem proto při svém rozhodnutí vycházel i soud odvolací. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud činil jednotlivá dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

11. S ohledem na odvolací námitky odvolací soud za použití § 213 odst. 1, 2 o. s. ř. zopakoval důkaz pracovní smlouvou uzavřenou mezi účastníky se dnem nástupu do zaměstnání [datum], z níž nad rámec zjištění učiněných okresním soudem zjistil, že tato pracovní smlouva obsahuje též ujednání o splatnosti mzdy, podle něhož je mzda splatná vždy do 25. dne následujícího měsíce.

12. Správným shledal odvolací soud i právní posouzení věci učiněné okresním soudem. Okresní soud správně a v souladu s ustálenou, již okresním soudem citovanou, judikaturou reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu uveřejněným pod Rc 61/2015 posuzoval žalobou uplatněný nárok, stejně jako podmínky zániku tohoto nároku započtením podle předpisů práva občanského, zatímco pohledávku uplatněnou k započtení, která je mzdovým, a tedy pracovněprávním nárokem, podle předpisů pracovněprávních.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 41 odst. 3 o. s. ř. hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.

15. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

16. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. Podle § 1987 odst. 1 k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 téhož ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

18. Podle § 141 odst. 1 z. p. mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle odst. 3 téhož ustanovení pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.

19. Podle § 146 z. p. srážky ze mzdy smějí být provedeny jen a) v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem, b) na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance, c) k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím zaměstnanec, který je členem odborové organizace.

20. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že to byl žalovaný, komu byla německými orgány uložena povinnost zaplatit částku 1 000 €, jakožto jistotu v řízení o přestupku spočívajícím v jízdě se dvěma kartami řidiče. Tím že tuto částku zaplatila žalobkyně, se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 in fine o. z., neboť žalobkyně za žalovaného v tomto rozsahu plnila to, co měl po právu plnit sám žalovaný.

25. Žalovaný při jednání u okresního soudu dne [datum] (jak plyne z protokolu o tomto jednání) výslovně vznesl námitku spočívající v započtení částky [částka] s tím, že za měsíc leden 2020 mu mělo být žalobkyní dle výplatní pásky vyplaceno [částka], avšak vyplaceno mu bylo pouze [částka]. Jedná se o procesní obranu proti návrhu ve smyslu § 98 věty druhé o. s. ř., která v sobě obsahuje zcela určité hmotněprávní jednání – započtení konkrétní peněžní částky ([částka]) z konkrétně vymezeného důvodu (nevyplacené mzdy za měsíc leden 2020). U jednání, při němž byla námitka započtení žalovaným uplatněna, byla přítomna zástupkyně žalobkyně s plnou mocí, která se tudíž přímo při tomto procesním úkonu o obsahu hmotněprávního jednání, které v něm bylo obsaženo, dozvěděla. Toto hmotněprávní jednání (započtení) je tudíž podle výše citovaného § 41 odst. 3 o. s. ř. účinné i vůči žalobkyni.

26. Podle ustáleného výkladu ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. i konstantní soudní judikatury je totiž započtení typickým hmotněprávním jednáním, u něhož zákon umožňuje, aby bylo realizováno i v průběhu řízení, a to nejen samostatně, ale i jako součást procesního úkonu učiněného vůči soudu. Toto hmotněprávní jednání je pak vůči druhému účastníku řízení účinné nikoli v okamžiku kdy mu dojde (jak tomu jinak u hmotněprávních jednání bývá), nýbrž v okamžiku, kdy se o něm v řízení dozví; pokud se tak stane, má hmotněprávní jednání učiněné vůči soudu stejné právní následky, jak hmotněprvnání jednání, které bylo učiněno přímo vůči druhému účastníku právní vztahu a které mu došlo. Účastník se přitom o hmotněprávním jednání učiněném vůči soudu nemusí dozvědět osobně, ale postačí, pokud se o něm dozví prostřednictvím svého zástupce v řízení s odpovídající plnou mocí. Pro platnost započtení zákon písemnou formu nepředepisuje, nicméně i kdyby požadována byla, pak platí, že požadavek na písemnou formu je splněn i tehdy je-li hmotněprávní jednání účastníka uvedeno v protokolu, který soud sepsal o jednání, přičemž z hlediska uznání písemné formy v něm zachyceného právního jednání není nezbytné, aby byl protokol účastníky podepsán (srov. Podaný, J. in: Svoboda, K., [příjmení], P., Levý, J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k § 41 o. s. ř., marg. [číslo] jakož i rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3046/2000, ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 945/2002, ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 33 Odo 357/2003, ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1034/2009, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1992/2014, 26 Cdo 4917/2007).

27. Pohledávka, kterou žalovaný započetl, byla ve smyslu výše citovaného § 1987 odst. 2 o. z. k započtení způsobilá, neboť byla nejen, jak již bylo výše popsáno, zcela určitá co do důvodu i výše, ale nadto se nejedná o pohledávku nejistou. Existence pohledávky uplatněné žalovaným k započtení byla v řízení před okresním soudem provedeným dokazováním spolehlivě prokázána. Výše mzdového nároku za měsíc leden 2020 byla prokázána mzdovým listem žalovaného a výplatním lístkem za uvedený měsíc, které vyhotovila sama žalobkyně. Skutečnost, že částka, v níž okresní soud shledal námitku započtení důvodnou, byla ze mzdy žalovaného za měsíc leden sražena, a tedy nebyla žalovanému vyplacena, plyne rovněž z uvedených listin, přičemž výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně], která pro žalobkyni externě vykonávala činnost účetní, bylo zjištěno, že srážka byla provedena k uspokojení (žalobkyní tvrzené) pohledávky z titulu náhrady škody v napadeném rozsudku okresního soudu v podrobnostech specifikované, a to přesto, že žalovaný s tím nesouhlasil. Jak správně dovodil okresní soud, žalobkyně nebyla podle zákoníku práce, ani podle žádného zvláštního zákona oprávněna bez dohody s žalovaným a bez jeho souhlasu k uspokojení takovéto pohledávky srážku ze mzdy žalovaného provést. Srážka ze mzdy tudíž byla provedena v rozporu s výše citovaným ustanovením § 146 z. p., které má kogentní (donucující) povahu, a tedy neoprávněně.

28. Žalobkyni je třeba přisvědčit potud, že podle výše citovaného § 1987 odst. 1 o. z. je podmínkou způsobilosti pohledávky k započtení to, že se jedná o pohledávku uplatnitelnou před soudem. Jak vyložil Nejvyšší soud v odvolatelkou odkazovaném rozsudku ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost, jejíž součástí je i splatnost pohledávky, neboť nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, a tedy aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem. Tato podmínka účinného započtení ovšem byla v daném případě splněna. Jak již bylo výše vysvětleno, žalovaný učinil kompenzační úkon s účinky vůči žalobkyni dne [datum] (při jednání u okresního soudu, při němž byla přítomna zástupkyně žalobkyně s plnou mocí). K započtení byla uplatněna pohledávka žalovaného představující nevyplacenou část mzdy za měsíc leden 2020. Tato mzda byla podle výslovného ujednání obsaženého v pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky, které je v souladu s výše citovaným § 141 odst. 1, 3 z. p., splatná do 25. dne následujícího měsíce. Splatnost aktivně započítávané pohledávky tedy nastala dne [datum], a tedy před kompenzačním úkonem. Nadto byla žalobkyně k zaplacení této částky ještě v rámci tohoto řízení vyzvána, a to v podání žalovaného ze dne [datum] (odůvodnění odporu žalovaného proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu), které bylo zástupkyni žalobkyně doručeno dne [datum] (k účinkům hmotněprávního úkonu v tomto podání obsaženého – výzvy k plnění – srov. obdobně to, co bylo uvedeno výše v odstavcích 25. a 26. tohoto odůvodnění). I z tohoto hlediska tudíž byla aktivně započtená pohledávka způsobilá k započtení.

29. Jak Nejvyšší soud rovněž dovodil v již citovaném rozsudku sp. zn. 33 Cdo 4967/2017 při výkladu výše citovaného § 1982 odst. 1, 2 o. z., při započtení nastává zánik pohledávek se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability (započitatelnosti) splněny u pohledávky, u které nastaly později (§ 1982 odst. 2 o. z. in fine). U aktivně započítávané pohledávky (tj. pohledávky žalovaného) tyto předpoklady nastaly dnem následujícím po její splatnosti (kdy byla ve vztahu k této pohledávce actio nata, neboť se žalobkyně tímto dnem dostala do prodlení s výplatou mzdy a pohledávka se tak stala uplatnitelnou u soudu), a tedy dnem [datum]. U pasivně započítávané pohledávky (tj. pohledávky žalobkyně) její splatnost podmínkou její způsobilosti k započtení není, a postačuje její splnitelnost. Ta nastala již dne [datum], v okamžiku, kdy žalobkyně za žalovaného zaplatila jistotu ve výši 1 000 €, neboť již od tohoto okamžiku mohla po žalovaném po právu požadovat vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mu tímto plněním za něho dostalo. Obě pohledávky v rozsahu, v němž se vzájemně kryjí, tj. v okresním soudem správně vypočtené částce 374,52 €, proto zanikly dnem [datum], a žalobou uplatněný nárok na zaplacení této částky je proto nedůvodný.

30. Závazek z bezdůvodného obohacení je závazkem mimosmluvním, u něhož tudíž není čas plnění mezi stranami ujednán a není ani jinak stanoven. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení proto nastává ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nikoli okamžikem, kdy se obohacenému bezdůvodného obohacení dostalo, nýbrž až na základě výzvy k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení, potažmo k zaplacení částky, o niž se obohacený obohatil). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení částky 1 000 € přípisem ze dne [datum], a to do [datum]. Jak již bylo uvedeno, v částce 374,52 € tato pohledávka započtením zpětně zanikla již dnem [datum], a tedy přede dnem její splatnosti. Jelikož k zániku této pohledávky došlo dříve, nežli se žalovaný dostal do prodlení s jejím zaplacením, nenáleží žalobkyni ani úroky z prodlení z uvedené částky.

31. Okresní soud proto správně žalobu co do částky 374,52 € s požadovaným úrokem z prodlení z této částky zamítl. Stejně tak okresní soud správně a v souladu s výše citovaným § 1970 o. z. zamítl žalobu i co do úroků z prodlení z žalobkyni přiznané částky 625,48 €, v rozsahu, v němž tyto úroky převyšují úrokovou sazbu stanovenou podle § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (když jiná výše úroku z prodlení nebyla mezi stranami ujednána).

32. Správným shledal odvolací soud i závislý výrok o nákladech řízení, který je výrazem toho, že v řízení před soudem prvního stupně měl každý z účastníků úspěch jen částečný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a pokud jde o část žalobou uplatněného nároku, v níž bylo řízení zastaveno, pak z procesního hlediska toto zastavení řízení zavinila žalobkyně tím, že vzala žalobu zpět (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Procesní zavinění zastavení řízení nelze shledat na straně žalovaného, neboť žaloba nebyla ani z části vzata zpět pro jeho chování (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. arg. a contrario). Toto zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska, tedy podle výsledku, a tedy ve vztahu příčinné souvislosti, v němž příčinou je chování účastníka řízení, a důsledkem je vznik nákladů druhého účastníka (srov. např. snesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1912/2015). V daném případě v rozsahu, v jakém žalobkyně žalobu vzala zpět, žalovaný její požadavek po podání žaloby, a to ani zčásti nesplnil. Pokud jde o částky 25 € a 68 €, tak tyto žalobkyně žalovanému srazila z jeho mzdy za měsíce leden a únor 2020 ještě před podáním žaloby v nyní projednávané věci. Pokud jde o částku 3 000 €, pak uvedená částka sice byla žalobkyni vrácena až po podání žaloby, avšak nikoli žalovaným a ani v důsledku chování žalovaného. Uvedenou částku žalobkyně nezaplatila za žalovaného, ale sama za sebe jako jistotu ve správním řízení vedeném proti ní, jakožto proti dopravci, jehož řidič používal dvě karty řidiče, nikoli ve správním řízení vedeném za tentýž skutek proti žalovanému (v něm byla složena další, a tedy jiná jistota ve výši 1 000 €). Tato skutečnost je patrna z listiny Straßenkotrollformular (záznam o silniční kontrole) ze dne [datum], kterou sama žalobkyně přiložila k žalobě, a tedy ji měla v době podání žaloby k dispozici a měla a mohla se s jejím obsahem před podáním žaloby seznámit. Byla to tudíž žalobkyně, nikoli žalovaný, kdo byl ve vztahu k této složené jistotě účastníkem správního řízení před německými orgány. Složená částka byla uhrazena nikoli jako pokuta za správní delikt, nýbrž toliko jako jistota. Z povahy této platby tudíž muselo být žalobkyni zřejmé, že teprve v závislosti na výsledku správního řízení bude tato jistota buď použita k úhradě následně uložené sankce, anebo vrácena (pokud sankce žalobkyni uložena nebude; což se následně stalo). Bylo tudíž věcí žalobkyně, jakožto účastnice správního řízení, která v něm jistotu složila, a nikoli žalovaného, aby se před podáním žaloby informovala o stavu správního řízení a o tom, zda lze předpokládat, že jí bude jistota vrácena. Okresní soud proto správně přičetl částku, o níž bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno, k neúspěchu žalobkyně a správně pak určil míru úspěchu a neúspěchu účastníků a uložil žalobkyni povinnost nahradit úspěšnějšímu žalovanému takto stanovenou poměrnou část nákladů řízení účelně jím v řízení před soudem prvního stupně vynaložených k bránění jeho práva. Okresní soud správně určil i výši těchto nákladů, a jelikož nesprávnost jejího stanovení ani nebyla odvolatelkou zvlášť namítána, lze v tomto směru na tomto místě na odůvodnění napadeného rozsudku, jak již bylo shora (v odst. 5 tohoto odůvodnění) shrnuto, toliko odkázat.

33. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v obou jeho přezkoumávaných výrocích podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

34. Plně úspěšným v tomto odvolacím řízení byl žalovaný, proto mu odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 téhož zákona přiznal proti neúspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka], které tvoří náklady jeho právního zastoupení sestávající z mimosmluvní odměny dle § 7 bodu 5., § 8 a. t. za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem; § 11 odst. 1 písm. k), g) a. t.) po [částka] (vypočteno z tarifní hodnoty [částka] která představuje jistinu peněžitého plnění, o němž bylo rozhodnuto odvoláním napadeným výrokem ve věci samé, tj. výrokem III. rozsudku okresního soudu, a tedy částku 374,52 € převedenou na české koruny podle devizového kursu [obec] národní banky platného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. k datu [datum], který činí [částka]), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t., jízdného osobním vozem ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalovaného v [obec] k soudu do [obec] a zpět při celkově ujeté vzdálenosti 80 km, průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km, ceně motorové nafty [částka] a základní náhradě 4,70 Kč/km (vyhl. č. 511/2021 Sb.) ve výši [částka], náhrady za čtyři započaté půlhodiny času promeškaného při cestě k soudu a zpět po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek (§ 137 odst. 3 a. t.) ve výši [částka].

Poučení