7 C 93/2021-78

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jandurou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa žalobkyně], zast. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa žalované], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem, [obec a číslo], [ulice a číslo], o nahrazení projevu vůle, takto:

Výrok

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného spočívajícího ve vydání souhlasného stanoviska v řízení před [anonymizováno] správním úřadem MěÚ [obec]: [územní celek] jakožto vlastník místní komunikace II. třídy umístěné na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] a místní komunikace IV. třídy umístěné na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] uděluje souhlas s úpravou a rozšířením stávajícího sjezdu z místní komunikace II. třídy na místní komunikaci IV. třídy, kterou jsou dotčeny pozemky parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice] [obec] a s novým připojením pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] na místní komunikaci IV. třídy, kterým jsou dotčeny pozemky parc. [číslo] související s přípravou záměru: Bytový dům„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“, jež je umístěný na pozemcích parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek], a dále, ve které se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného spočívajícího ve vydání souhlasného stanoviska v řízení před [anonymizováno] správním úřadem MěÚ [obec]: [územní celek] jakožto vlastník dotčených místních komunikací uděluje souhlas se zvláštním užíváním komunikace ve smyslu § 25 odst. 1 z.č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívajícím v uložení inženýrských sítí SO 03 Vodovod – přípojka, SO 11 Přeložka vodovodu V2, SO 04.1 Splašková kanalizace – přípojka – SO 13 Slaboproudé rozvody – přípojka, SO 05 STL plynovodní přípojka a SO 06 STL plynovodní řad (součást stavby: Bytový dům„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek]) do pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20.012 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného konkrétně dle výroku I. shora. Žalobce je společnost zabývající se developerskou činností, na území [územní celek] na pozemcích p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice] [obec], realizuje projekt s názvem„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“. V souladu s platným územním plánem [územní celek] citované pozemky jsou určené k zastavení výstavbou městského typu vedené jako„ plochy smíšené, obytné – centrální“. Záměr žalobce ve výstavbě projektu je tak plně v souladu s územním plánem. Žalovaný je vlastník mimo jiné pozemků p. [číslo] na kterých se nachází veřejné prostranství v souladu s § 34 z. č. 128/2000 Sb., o obcích (dále z.o.o.) a pozemní komunikace jako veřejné prostranství v souladu s § 19 odst. 1 z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále z.opk.). Dne 8.6.2020 žalobce u [stát. instituce], silničně správního úřadu podal žádost o povolení zvláštního užívání komunikací v souladu s ustanovením § 23 odst. 1 z.opk., spočívajícího v uložení inženýrských sítí SO 03 Vodovod – přípojka, SO 11 Přeložka vodovodu V2, SO 04.1 Splašková kanalizace – přípojka, SO 13 Slaboproudé rozvody – přípojka, SO 05 STL plynovodní přípojka a SO 06 STL plynovodní řád. Shodného dne žalobce ke shodnému silničně správnímu úřadu podal žádost o vydání rozhodnutí o povolení připojení výše uvedených pozemků žalobce na místní komunikaci ve vlastnictví žalovaného spolu s nutnou úpravou k realizaci napojení. V rámci podaných žádostí vyzval [stát. instituce], jako silniční správní úřad, vlastníka dotčených nemovitostí – [územní celek], tj. žalovaného k vydání stanoviska. Žalovaný, jako dotčený vlastník místní komunikace opakovaně vyjádřil přípisy ze dne 18.9.2020 č.j. MURJ 3113/2020, MURJ [číslo], MURJ [číslo], MURJ [číslo], MURJ [číslo] a ze dne 14.5.2021 č.j. MURJ 1479/2020, MURJ [číslo], k oběma žádostem žalobce negativní stanovisko. Žalobce dovozuje, že uvedená negativní stanoviska jsou projevem svévole žalovaného, diskriminačním přístupem k žalobci, když žalovaný nepřistupuje ke všem stavebníkům ve svém obvodě stejně. Jedná se tak o zneužití vlastnického práva na straně žalovaného. Žalobce se tak domáhá svého práva na ochranu proti postupu žalovaného podáním žaloby, kterou se domáhá prohlášení vůle žalovaného dle ustanovení § 161 odst. 3 o.s.ř. V souladu s § 9 odst. 1 z. opk. je obec – žalovaný vlastníkem místních komunikací, když účelem této úpravy je zajištění veřejného užívání komunikací. Ustanovení § 25 citovaného zákona pro užívání pozemní komunikace jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, mezi které patří i uložení jakýchkoli inženýrských sítí, vyžaduje souhlas vlastníka komunikace. Tato skutečnost vede k tomu, že obec jako vlastník komunikace má vliv na realizaci jakéhokoli investičního záměru, když v případě neudělení souhlasu není možné záměr realizovat. Při udělení souhlasu obce jde sice o výkon vlastnického práva, tedy práva, které má soukromoprávní povahu, ovšem dle žalobce výkon vlastnického práva veřejnoprávním subjektem při plnění veřejného úkolu musí splňovat i další požadavky, s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 495/02, sp. zn. I. ÚS 125/10. Závěr tohoto nálezu se uplatní i na obce, které jsou nositeli ústavně zaručené veřejné – samosprávné moci. V tomto ohledu tedy obce jako vlastníci pozemních komunikací nemohou jednat svévolně, či diskriminačně. Místní komunikace jsou tak vlastnictvím obcí, které s nimi ovšem nemohou zacházet jako běžný vlastník v souladu s § 1012 o.z. Výkon majetkového práva obce k místním komunikacím je tak omezen, že by neměl vybočovat z důvodů, pro které zákonodárce svěřil místní komunikace do majetku obcí. Úmyslem zákonodárce tak nepochybně nebylo, aby svěření výkonu vlastnických práv místním komunikacím, obcím byl poskytnut nástroj pro prosazování vlastních záměrů třetím osobám, či k jejich blokováním. Jinými slovy, výkon vlastnického práva má chránit obecné užívání komunikace svěřené zákonem do vlastnictví veřejného subjektu. Žalovaný ovšem své vlastnictví k místním komunikacím zneužívá k tomu, aby prosazoval své záměry oproti záměrům žalobce. Žalovaný selektivně vybírá, které projekty – stavební záměry na svém území bude jako obec podporovat a naopak, kterým bude jejich realizaci znemožněno. Žalovaný opatřením obecné povahy [číslo] opatřením o stavební uzávěře, zavedl na celém svém území stavební uzávěru. Opatření mělo zamezit stavební činnosti na dotčených územích, to údajně s ohledem na připravenou změnu [číslo] územního plánu žalovaného. Žalobce namítal nezákonnost tohoto opatření, přičemž namítaný rozpor opatření se zákonem nebyl odstraněn ani v řízení o námitkách. Následně až Krajský úřad [územní celek] rozhodnutím ze dne 14.7.2021 sp. zn. OÚPSŘ228 [číslo] 2021 opatření z důvodu nezákonnosti zrušil. Opatření umožňovalo vydání výjimek ze stavební uzávěry, které bylo projevem svévole představitelů žalovaného k selekci realizovaných projektů. Současně si rada, případně zastupitelstvo žalovaného přisvojil moc nad povolováním všech stavebních záměrů na území žalovaného. Tímto se žalovaný tak soustavně dopouštěl diskriminačního jednání. Na území žalovaného se i v době trvání stavební uzávěry realizovaly některé developerské projekty. Jako příklad se žalobce ve své žalobě odkazoval na celou řadu rozhodnutí Rady města – žalovaného. Z těchto rozhodnutí dovozoval závěr, že postup při udělování výjimek ze stavební uzávěry byl netransparentní a bez jakýchkoli procesních záruk. Žalobce z poskytnutých informací žalovaným dovozoval, že v průběhu let 2016 až 2021 žalovaný vydal celkem 387 stanovisek, přičemž pouze 14 bylo negativních, což představovalo pouze asi 3,6%, přičemž žalovaný vydal vůči žalobci celkem 3 negativní stanoviska. S odkazem na konkrétní negativní stanoviska žalobce dovozoval diskriminaci žalovaným. Žalobce měl též za to, že jednání žalovaného vydáním stanovisek, kterým žalovaný k citovaným žádostem vyjádřil nesouhlas, zjevně naplňuje znaky zneužití vlastnického práva. Argumentace žalovaného totiž nezohledňovala žádné relevantní důvody k tomu, proč by nemělo být žalobci povoleno zvláštní užívání předmětné komunikace. Zamítavá stanoviska žalovaného ve správním řízení, na základě žádosti žalobce, postrádá jakékoli rátio. Je nutné jej tak považovat za zjevnou svévoli žalobce, to v kontextu soustavného jednání žalovaného vůči žalobci, kterým se žalovaný snaží zabránit realizaci záměru žalobce, ačkoli záměr odpovídá platnému územnímu plánu. Žalobce tak odkázal na § 112 o.z. Má za to, že neudělení souhlasu v rámci správních řízení je zjevně v rozporu s uvedeným ustanovením. Jednání žalovaného je tak potřeba vykládat i v souladu s § 8 o.z., dle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaný svým postupem, který představuje diskriminační zneužití práva tak poškozuje žalobce tím, že odmítá, ačkoli k tomu neexistuje legitimní důvod, vyslovit souhlas se zvláštním užíváním místní komunikace, s připojením k místní komunikaci. Činí tak selektivně, svévolně, vůči záměru žalobce. Souhlas žalovaného má povahu výkonu vlastnického práva, soukromoprávního jednání. Tímto způsobem znemožňuje žalovaný užívání majetku žalobce. Za situace, kdy zneužití práva žalovaným poškozuje subjektivní práva žalobce, náleží tak žalobci ochrana. S ohledem na skutečnost, že tato ochrana není svěřena jiným orgánům, je k poskytnutí ochrany příslušný soud. V konkrétní věci tím je žaloba nahrazující právní jednání – projev vůle žalovaného souhlasit s příslušným využitím komunikace.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím svého zástupce tak, že nárok neuznává, navrhuje zamítnutí žaloby. Nárok je uplatněn jako nárok soukromého práva, neboť jiný nárok v civilním řízení uplatnit nelze. Uplatněný nárok pokud by ovšem měl být hodnocena jako nárok soukromoprávní, je ovšem třeba hodnotit v kontextu základního principu soukromého práva s odkazem na ustanovení § 1 odst. 1 o.z. Žalovaný nesdílí představu žalobce, že jím vlastněný majetek podléhá odlišnému právnímu režimu, než soukromé vlastnictví jakékoli jiné osoby soukromého práva. Žalobce má poukazovat na dvě okolnosti, které by podle něho měly odůvodňovat odlišné právní hodnocení nakládání s majetkem žalovaného a tedy odlišná pravidla pro případné překonání jeho vlastnického nesouhlasu. Žalobce předně poukazuje na skutečnost, že žalovaný je vlastníkem pozemních komunikací, které podléhají režimu monopolního vlastnictví podle § 9 odst. 1 z. opk. Podle tohoto zákona může být vlastníkem pozemní komunikace tohoto typu pouze obec. Žalobce pak dovozuje z této monopolní povahy vlastnictví odlišný status, který by měl být právním důvodem pro odlišné posouzení právních podmínek pro poskytnutí souhlasu ze strany žalovaného, resp. jeho nahrazení rozhodnutím soudu. Citovaná úvaha ovšem nemůže obstát ze dvou důvodů. Z hlediska faktického je třeba přihlížet k tomu, že ve vlastnictví žalovaného není pouze pozemní komunikace, ale i pozemky pod ní. Pozemní komunikace je pojem, který označuje stavbu. Pozemek, na kterém se nachází pozemní komunikace, může patřit komukoli jinému. Pozemní komunikace je tedy stavbou na pozemku, přičemž stavba může vlastnicky náležet pouze obci, kdežto pozemek komukoli. K umístění staveb žalobce k vlastnické dispozici s umístěním další stavby infrastruktury, je zapotřebí nejenom souhlasu vlastníka stavby – pozemní komunikace, ale i souhlasu vlastníka pozemku. V tomto případě shodně žalovaného. I pokud by platilo, že režim vlastnictví veřejné komunikace ze strany obce podléhá nějakému specifickému režimu, tak ve vztahu k vlastnictví pozemku pod stavbou se žádný odlišný režim vlastnického práva neuplatní, z povahy věci ani nemůže. Žalobce se sice odkazuje na dva nálezy Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 495/02 a sp. zn. I ÚS 125/10. Dle žalovaného se ovšem oba případy, které reagují na oba nálezy, zcela vymykají srovnání s nyní souzenou otázkou. Oba nálezy reagují na situaci, kdy Pozemkový fond odmítal vydat pozemky těm, o jejichž nároku bylo pravomocně v jiném předcházejícím řízení již rozhodnuto. Ústavní soud pro tento případ rozhodl, že takové nároky jsou žalované přímo u civilního soudu. Zde projednávaná věc se této situaci ovšem vymyká. Na tuto situaci nelze aplikovat závěry, které učinil Ústavní soud vůči Pozemkovému fondu, na majetek samosprávy, která jej má svěřený za zcela jiným účelem. Obce jako jednotky územní samosprávy podle článku 101 odst. 3 Ústavy hospodaří se svým majetkem, přičemž účel tohoto hospodaření je definován č.l. 10 odst. 1 Ústavy jako výkon práva na samosprávu. Pod ten nelze podřadit zájem uplatněný žalobou. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2013 pod č.j. 4 AS 130/2013-23, dle kterého udělení či neudělení souhlasu je zcela autonomní projev vůle vlastníka a je nezávislé na správním řízení o udělení povolení ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace. Bez udělení souhlasu vlastníka není možné vydat příslušné povolení. Dle žalovaného je tedy třeba na žalobou uplatněný požadavek nahlížet jako na odepření jakéhokoli vlastnického souhlasu s postavením stavby na pozemku vlastníka. Žalobce se tak domáhá omezení vlastnického práva pouze z titulu čistě soukromého zájmu. Žalovaný blíže rozvedl, že domáhat se omezení vlastnického práva, které je uplatněno žalobou, je možné pouze tehdy, pokud zákon takový zásah předjímá nebo pokud je na základě zákona upraven takový zásah smluvně – nahrazení projevu vůle. Vlastníkovi sousedního pozemku je možno za určitých okolností např. přiznat právo průhonu, chůze, jízdy, jako věcné břemeno. Spoluvlastnické podíly lze na základě rozhodnutí soudu vypořádat, rozdělit. Obecným znakem těchto zásahů jsou ovšem tři podmínky, a) výslovná zákonná úprava, b) nezbytnost takového zásahu, c) ekonomická ekvivalence a kompenzace. V předmětné věci ovšem není naplněna ani jedna z těchto podmínek. Obecně platí, že vlastník nemusí odůvodňovat, proč nedal souhlas s tím, aby jeho vlastnictví užíval jiný subjekt. Součástí vlastnického práva je i právo vyloučit jiné osoby z užívání vlastnictví, to platí i pro majetek, který byl poskytnut k veřejnému užívání. Vlastník je tak nadále povinen strpět veřejné užívání, avšak pouze toto veřejné užívání. Má právo vyloučit kohokoli ze zvláštního užívání nebo z jakéhokoli užívání nad rámec veřejného užívání. O to více platí, že vlastník veřejné komunikace má právo nesouhlasit se stavbou na této komunikaci, aniž by musel své vlastnické právo a z něj plynoucí rozhodnutí odůvodňovat. Pokud žalobce poukazuje, že ze strany žalovaného se jedná o zneužití práva, taková argumentace je zcela nepřípadná. Zneužitím práva se totiž aktivně zasahuje do výkonu vlastnického práva jiné osoby. Tato situace ovšem není předmětem tohoto řízení. Žalobce totiž netvrdí, že žalovaný zasahuje užíváním pozemní komunikace do výkonu vlastnických práv žalobce. Žalobce též tvrdí, že postup žalovaného představuje zásah do jeho práv. Tato úvaha též nemůže obstát, protože žalobce nemá subjektivní právo na užívání majetku žalovaného. Pokud žalobce namítá diskriminační jednání, tak z hlediska soukromého práva se o takovouto skutečnost nejedná. Co se týče práva stavět a možnosti realizovat stavební záměry na úkor jiných vlastníků s využitím jejich pozemků, takové právo dle soukromého práva neexistuje. Žalobce současně zmiňuje anamnézu přijetí stavební uzávěry a povolování výjimek z této uzávěry, vyčítá žalovanému diskriminační a netransparentní jednání. Právní základ pro požadavek na transparentní jednání, jakož i na nepřípustné diskriminační jednání, zde ovšem neexistuje. Opatřením obecné povahy č.l. 1 /2020 se město, resp. Rada města snažila v souladu se zákonem ochránit své území před stavební činností. Případné vady rozhodování Rady lze zhojit v procesech správního práva, ať se jedná o přijímání uzávěry, nebo rozhodování o výjimkách z ní. Pokud je namítána netransparentnost rozhodování o výjimkách, je u všech záměrů Radou postupováno stejně. Vždy je prověřováno, zda povolení výjimky neohrožuje účel sledovaný územním opatřením o stavební uzávěře a zda stavební činnost, pro kterou je povolení výjimky žádáno, neztíží ani neznemožní budoucí využití území podle připravované změny územního plánu. Pokud žalobce poukazuje na to, že byly uděleny výjimky, tak prošly posouzením s výsledkem, že nejsou v kolizi se záměry územního plánu. Pokud žalobce poukazuje na to, že žalovaný přistupuje k žalobci rozdílně, s poukazem, že v letech 2016 až 2021 žalovaný vydal sotva dvě desítky negativních stanovisek, přičemž hned 3 směrují proti záměru žalobce, tento argument není důvodný a obsahuje zkreslení skutečnosti. Po dobu platnosti citovaného opatření Rada města obdržela 54 žádostí o povolení výjimky, přičemž všechny žádosti byly posouzeny podle stejného klíče. Na podkladě tohoto posouzení Rada rozhodla o povolení výjimky pro 37 staveb, u 12 žádostí zjistila kolizi záměru se záměry územní studie. 5 řízení bylo zastaveno z různých důvodů. Závěrem z důvodů shora tak žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Z provedených důkazů soud zjistil:

4. Výpisu z obchodního rejstříku žalobce, že žalobce je obchodní firmou [právnická osoba] s předmětem činnosti pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

5. Z listu vlastnického [číslo] pro k. ú. [ulice] [obec], že žalobce je vlastníkem pozemkových parcel [číslo].

6. Ze stanoviska [územní celek], Úseku rozvoje města a investic ze dne 18.9.2020 ohledně stavebníka – žalobce ve věci vyjádření [územní celek] ke stavbě„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ bytový dům, umístěný na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], k žádosti o souhlas s připojením sousední nemovitosti na místní komunikaci, k žádosti o vyjádření ke zvláštnímu užívání místních komunikací pro uložení podzemních vedení do komunikací na poz. parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], k žádosti o vyjádření k přeložce kabelového vedení veřejného osvětlení ve vlastnictví Města z pozemku investora na pozemky parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] ve vlastnictví Města a k žádosti o souhlas Města jako vlastníka pozemků, že město Rokytnice nesouhlasí s navrhovaným záměrem dle předložené projektové dokumentace a uplatnilo zde uvedené námitky.

7. Ve stanovisku ze dne 14.5.2021 [územní celek], Úsek rozvoje města a investic, nesouhlasilo s připojením na účelovou komunikaci na poz. parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] a s realizací úpravy této komunikace včetně jejího připojení na místní komunikaci na pozemcích parc. [číslo] související s přípravou záměru: bytový dům„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“, umístěný na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. A dále nesouhlasí se zvláštním užíváním komunikací, spočívajícím v uložení inženýrských sítí, přeložky vodovodu, splaškové kanalizace – přípojky, slaboproudé rozvody – přípojky, podrobně rozvedených ve stanovisku, umístěných na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] do pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice] [obec].

8. Veřejnou vyhláškou [územní celek] – opatřením obecné povahy [číslo] ze dne 17.6.2020 bylo vydáno územní opatření o stavební uzávěře.

9. Ze zápisu 13. jednání Rady [územní celek] ze dne 17.6.2020 bylo patrno, že bylo vydáno obecné opatření citované pod bodem 8.

10. Žalobce opatření obecné povahy shora napadl námitkami ze dne 29.5.2020.

11. Rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne 14.7.2021, Odboru územního plánování a stavebního úřadu bylo opatření obecné povahy [číslo] vydané [jméno] [územní celek] dne 17.6.2020 – územní opatření o stavební uzávěře pro celé území [územní celek], zrušeno.

12. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.5.2022 č.j. 30 A 12/2022-196 ve věci navrhovatele: [právnická osoba], proti odpůrci: Rada [územní celek], za účasti 1) [jméno] [příjmení], 2) [jméno] [příjmení], bylo rozhodováno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře [číslo] 2021, vydaného usnesením Rady [územní celek], [číslo] 2021 ze dne 1.11.2021, bylo rozhodnuto tak, že článek 3 opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře [číslo] 2021, vydaného usnesením Rady [územní celek], [číslo] 2021 ze dne 1.11.2021, se zrušuje ke dni nabytí účinnosti tohoto opatření obecné povahy (výrok I.). Ve zbytku byl návrh navrhovatele zamítnut (výrok II.). Navrhovateli nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.). Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

13. Ze situační mapy soud zjistil umístění stavby na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec]. 14. [územní celek] veřejnou vyhláškou ze dne 1.11.2021 učinilo opatření obecné povahy [číslo] 2021 – územní opatření o stavební uzávěře. V článku 3 opatření byly upraveny výjimky ze zákazu a omezení.

15. Z kopie strany 46 textové části územního plánu [obec], část F6, byly patrny obecné podmínky prostorového uspořádání, shodně tak z kopie strany 71 shodného územního plánu.

16. Součástí opatření obecné povahy č. 1/ 2021 – územního opatření o stavební uzávěře, je příloha č. 1, tedy přesné vymezení území, pro které platí stavební uzávěra, jako příloha [číslo] je mapa [obec] s vyznačenou plochou stavební uzávěry.

17. Po provedeném důkazním řízení vzal soud za prokázané, že žalobce jako spol. s r.o. v [obec] realizuje citovaný projekt na pozemcích [číslo], [číslo] a [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice] [obec], jejichž je vlastníkem. Dále bylo prokázáno, resp. mezi účastníky nesporné, že žalovaný kromě dalších je vlastníkem v uvedeném k. ú. pozemků p. [číslo]. Na těchto pozemcích se nalézá veřejné prostranství a pozemní komunikace jako veřejné prostranství. Dne 8.6.2020 žalobce u [stát. instituce], Silničně-správního úřadu, podal žádost o povolení zvláštního užívání komunikací spočívající v uložení inženýrských sítí a žádost o vydání rozhodnutí o povolení o připojení výše uvedených pozemků na místní komunikaci ve vlastnictví žalovaného, s úpravou k realizaci napojení. [stát. instituce], jako silniční správní úřad vyzval vlastníka dotčených nemovitostí – žalovaného [územní celek] k vydání stanoviska. Žalovaný, jako dotčený vlastník místní komunikace opakovaně vyjádřil přípisy ze dne 18.9.2020 č.j. MURJ 3113/2020, MURJ [číslo], MURJ [číslo], MURJ [číslo], MURJ [číslo] a ze dne 14.5.2021 č.j. MURJ 1479/2020, MURJ [číslo], k oběma žádostem negativní stanovisko. Veřejnou vyhláškou města Rokytnice nad Jizerou – opatřením obecné povahy [číslo] ze dne 17.6.2020 bylo v rámci katastru obce vydáno územní opatření o stavební uzávěře, tato uzávěra dle nesporných tvrzení účastníků byla následně zrušena. [územní celek] opětovně vyhláškou [číslo] 2021 ze dne 1.11.2021 učinilo shodné opatření obecné povahy – územní opatření o stavební uzávěře. V článku 3 citovaného opatření byly specifikovány výjimky ze zákazu omezení. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.5.2022 č.j. 30 A 12/2022-196 ve věci navrhovatele: [právnická osoba], proti odpůrci: [jméno] [územní celek], za účasti 1) [jméno] [příjmení], 2) [jméno] [příjmení], bylo rozhodováno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře [číslo] 2021, vydaného usnesením Rady [územní celek], [číslo] 2021 ze dne 1.11.2021, bylo rozhodnuto tak, že článek 3 opatření obecné povahy – územního opatření o stavební uzávěře [číslo] 2021, vydaného usnesením Rady [územní celek], [číslo] 2021 ze dne 1.11.2021, se zrušuje ke dni nabytí účinnosti tohoto opatření obecné povahy (výrok I.). Ve zbytku byl návrh navrhovatele zamítnut (výrok II.).

18. Podle § 161 odst. 3 o.s.ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.

19. Podle § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

20. Žalobce podanou žalobou se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného dle § 161 odst. 3 o.s.ř. Dovozuje že negativní stanoviska jsou projevem svévole žalovaného, diskriminačním přístupem vůči žalobci, jakož i zneužitím vlastnického práva žalovaným. Právní základ opírá o judikatorní rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 495/02, sp. zn. I ÚS 125/10. Dle soudu takováto rozhodnutí se netýkají zde projednávané věci. V nálezech byla řešena otázka odmítnutí Pozemkovým úřadem vydání pozemků subjektům, kterým byl přiznán pravomocný nárok v jiném – správním řízení. Dle soudu ze strany žalobce se tak jedná o zcela zavádějící, zcela extenzivní výklad judikátů shora, které ovšem nedávají žádný právní rámec, či základ pro toto řízení. Ohledně povahy souhlasu, či nesouhlasu žalovaného se soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2013 č.j. 4 As 130/2013-23, který ve svém odůvodnění uzavřel, že žádný zákon nepočítá s žádným omezením autonomního rozhodování o udělení či neudělení souhlasu ke zvláštnímu užívání. Judikát dále uvádí, že udělení, či neudělení souhlasu ke zvláštnímu užívání komunikace je plně v rozhodnutí vlastníka, přičemž je na něm, zda se při rozhodování v některém směru omezí vlastními pravidly, či nikoli. V duchu shora uvedeného tak je zcela na rámec argumentace žalobce o svévoli, diskriminaci a zneužití vlastnického práva žalovaným. Soud sdílí též právní názor, že omezení vlastnického práva žalovaného takovouto civilní žalobou, v civilním řízení, ve kterém lze projednávat pouze civilněprávní nárok, lze pouze, pokud zákon takové omezení umožňuje. Případně pokud zákon dává účastníkům takovouto smluvní možnost, což je typicky u smlouvy o smlouvě budoucí. Omezení vlastníka je tak striktně možné na základě zákona viz. např. § 112 o.z., § 113 o.z. atd. Je nepochybné, že omezení vlastníka musí mít jakési obecné znaky, tedy zákonnou úpravu, nezbytnost a kompenzaci. Tyto znaky zde též naplněny nebyly, když dle soudu je stěžejní, že pro žalobní požadavek zde není dána žádná zákonná úprava. Ze strany žalovaného nepochybně nedochází ani k žádnému zneužití vlastnického práva ve smyslu shora citovaných ustanovení o.z., neboť žalovaný výkonem svého práva nezasahuje žádným aktivním způsobem do výkonu vlastnického práva žalobce, tak, jak uvedená ustanovení předpokládají. Z důvodů uvedených shora tak soud rozhodl výrokem I. o zamítnutí žaloby.

21. Nad rámec rozhodnutí soudu dodává, že v řízení prováděl celou řadu důkazů ohledně tvrzené diskriminace a netransparentního jednání žalovaného, tedy zápisy z jednání Rady [územní celek], jakož i vyjádřeními žalovaného, jako dotčeného vlastníka, dalšími stanovisky [územní celek] Tyto důkazy nehodnotil, neboť pro rozhodnutí soudu by to bylo zcela nadbytečným z důvodu uvedených shora, když tato tvrzení žalobce pro rozhodnutí ve věci byla zcela nepodstatná.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zamítnutím žaloby byl v řízení úspěšný žalovaný, soud tak uložil žalobci ve prospěch žalovaného zaplatit náklady řízení. Náklady v celkové výši 20.012 Kč se skládaly z odměny zástupce za 5 úkonů právní služby po 2.500 Kč dle §§ 7, 8 odst. 1, 9 odst. 3 písm. b), 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava, vyjádření ve věci samé, jednání přesahující délku 4 hodin, tarifní hodnota 35.000 Kč); paušální náhrady za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky; 21% DPH z citovaných položek 2.940 Kč; náhrady za promeškaný čas 6 x 100 Kč na cestě [obec] – [obec] a zpět dle § 14 odst. 4 uvedené vyhlášky; 21% DPH z této položky 126 Kč; cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět, 202 km při průměrné spotřebě 8,1l / 100 km, benzinu Natural, vozem [příjmení] [jméno] ve výši 1.939,20 Kč, včetně DPH celkem 2.346 Kč v souladu s vyhl.č. 116/2022 Sb.

Poučení