72 Co 93/2025 - 113

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Orgán veřejné moci], sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] jednající [Orgán veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o 967 363 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 19 C 210/2023-85, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 320 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 320 000 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 6 700 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 127 917 Kč s příslušenstvím do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 839 446 Kč s příslušenstvím (výrok II) a dále uložil žalované, aby v téže lhůtě zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 200 Kč (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že trestním stíháním zahájeným usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne 25. 3. 2015, č. j. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102, které skončilo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. 8 T 40/2017, jímž byl obžaloby zproštěn, mu byla způsobena újma, kterou žádal odškodnit celkem částkou 1 148 363 Kč (tj. částkou 1 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním a částkou 148 363 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délku řízení).

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno zmíněným usnesením [Orgán veřejné moci] pro podezření ze spáchání trestného činu [podezřelý výraz] spáchaného ve spolupachatelství s dalším obviněným. Dále se soud prvního stupně soustředil na popis průběhu tohoto trestního stíhání, které pokračovalo u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. 8 T 40/2017 (dále jen „posuzované řízení“) a skončilo rozsudkem téhož soudu (v pořadí již jeho třetím) ze dne 17. 1. 2022, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2022). Výpověďmi žalobce, svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (manželky žalobce) a svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (žalobcova obhájce) pak soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce od zahájení trestního stíhání zažíval velký a dlouhotrvající stres. Medializací případu byl žalobce nucen opustit své dlouholeté zaměstnání a nadto se část přátel a známých od něj odvrátila. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], generální ředitel společnosti [právnická osoba] ve své výpovědi potvrdil, že s žalobcem spolupracoval od roku 2004 (kdy šlo o financování projektu v [adresa] přes [právnická osoba]) a od roku 2014 do roku 2016 ve společnosti [právnická osoba]. Tehdy byl žalobce vysoce ceněným odborníkem, s nímž byla spolupráce až do zahájení trestního stíhání velmi produktivní a úspěšná (žalobce, který se specializoval na oblast strategického řízení a rozvoje společnosti, byl konkrétně zodpovědný za finanční řízení a restrukturalizaci). Navzdory velmi úspěšné spolupráci a osobnímu přesvědčení svědka o žalobcově integritě, však bylo nutno ukončit žalobcovo profesní působení ve zmíněné společnosti dohodou, protože financující banky vyjadřovaly obavy ze spojení s trestně stíhaným žalobcem (svou další účast v započatých projektech podmiňovaly odchodem žalobce z těchto projektů). Žalobce uplatnil u žalované dne 13. 3. 2023 nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 1 000 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši 148 363 Kč. Žalovaná na základě stanoviska ze dne 13. 12. 2023 poskytla žalobci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 90 000 Kč a za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve výši 91 000 Kč, které poté žalobci zaplatila.

4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a/, b/, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a předně dovodil, a to s odkazem na dosavadní soudní judikaturu, že usnesení o zahájení trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, je třeba považovat za nezákonně vydané. Při rozhodnutí o způsobu, resp. výši, přiměřené satisfakce za nezákonně vedené trestní stíhání žalobce soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobci po dobu osmi let a sedmi měsíců hrozil trest odnětí svobody až ve výši deseti let, šlo o trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost a zasaženo jím bylo do více oblastí žalobcova života (konkrétně do osobní, rodinné i pracovní sféry). Posuzované řízení včetně žalobcem tvrzeného rozsahu nemajetkové újmy pak soud prvního stupně shledal jako srovnatelné s řízeními vedenými Městským soudem v Praze pod sp. zn. 39 Co 254/2020 a pod sp. zn. 13 Co 250/2018 a dále s řízením vedeným Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 94/2018. V prvním ze srovnávaných řízeních (vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 39 Co 254/2020) bylo odškodňované trestní stíhání vedeno také pro podezření ze spáchání trestného činu [podezřelý výraz], trvalo šest let, tamní poškozený byl v pozici správce konkurzní podstaty (trestní stíhání tedy bylo rovněž vedeno pro jeho profesní činnost), byl prokázán obdobný zásah do života poškozeného (v osobní a profesní sféře), jemuž hrozil vysoký trest odnětí svobody a značný rozsah náhrady škody, přičemž kauza byla rovněž medializovaná, za což poškozený obdržel odškodnění ve výši 80 000 Kč. Ve druhém ze srovnávaných řízení (tj. v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 13 Co 250/2018) byl poškozený nezákonně trestně stíhán rovněž pro závažný trestný čin majetkové povahy, a to po dobu bezmála deseti let, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od deseti do patnácti let a náhrada škody velkého rozsahu, v průběhu trestního řízení byl odsouzen (byt nepravomocně) a kauza byla rozsáhle medializována, což vše jej zasáhlo v osobní, rodinné i profesní oblasti, za což obdržel odškodnění ve výši 150 0000 Kč. V třetím ze srovnávaných řízení (vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 94/2018) byl poškozený stíhán po dobu čtyř let, částečně i vazebně, pro majetkovou trestnou činnost, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v trestní sazbě od dvou do dvanácti let a vysoká náhrada škody, přičemž kauza byla rovněž medializovaná, v důsledku čehož přišel poškozený o zaměstnání, zažíval rozsáhlé konflikty v rodině a prokázán byl vliv stresu i na [diagnóza] přítelkyně a vznik [diagnóza] poškozeného, za což obdržel odškodnění ve výši 200 000 Kč. Žalobcem nabízené případy ke srovnání soud prvního stupně oproti tomu shledal jako odlišné od projednávané věci s odůvodněním, že v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 35 Co 127/2022, v němž byl poškozený odškodněn částkou 700 000 Kč za devět let nezákonně vedeného trestního stíhání pro majetkovou trestnou činnost, protože tím došlo k mnohem razantnějším zásahům do života poškozeného, než tomu bylo v projednávané věci. Tamní poškozený byl totiž pravomocně odsouzený a uložený trest odnětí svobody po dobu dvou let byl nucen dokonce vykonat, čímž ztratil postavení ředitele pobočky [právnická osoba], možnost pokračovat v politické kariéře a členství zájmových spolků, onemocněl a nucen byl čelit také exekucím (pro nemožnost plnit své závazky) a poškození jeho rodinných vztahů. V dalším z žalobcem nabízených řízení ke srovnání, a to v řízení vedeném Městským soudem pod sp. zn. 21 Co 262/2021, byl poškozený odškodněn částkou 550 000 Kč za osmnáct let nezákonně vedené trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost (podvod), částečně i vazebně, když tento případ byl medializovaný, poškozenému se rozpadlo manželství, byl nucen ukončit členství ve správní radě univerzity i své podnikatelské aktivity v řadě společností a byla odmítnuta i jeho žádost o zapsání do České advokátní komory. Také ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně shledal větší rozsah zásahů do života poškozeného, než se stalo v projednávané věci, protože tamní poškozený, který byl odškodněn částkou 819 000 Kč, byl nucen se podrobit pět let nezákonně vedenému trestnímu stíhání pro trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku se škodou přesahující 35 000 000 Kč, kdy mu hrozil trest odnětí svobody až do deseti let, byl dočasně zproštěn funkce předsedy Krajského soudu v Brně a celkově došlo k devastaci jeho osobního i veřejného života, přičemž bylo poškozeno i jeho dobré jméno, jeho pověst i pověst instituce, ve které pracoval. V řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 69 Co 302/2016 bylo poškozenému (vojáku s nejvyšší důstojnickou hodností v [Orgán veřejné moci]) poskytnuto odškodnění ve výši 875 000 Kč za šest let nezákonně vedené trestní stíhání pro trestné činy podvodu a porušování povinnosti při správě cizího majetku, které bylo medializované, a v jehož důsledku došlo k poškození zdraví poškozeného, dočasné ztrátě jeho pracovních pozic, narušení rodinných vztahů a pro finanční nouzi také k prodeji rodinného majetku. V řízení vedeném Městským soudem pod sp. zn. 70 Co 340/2019 byl poškozený odškodněn částkou 460 000 Kč za čtyři roky nezákonně vedeného trestního stíhání, částečně i vazebně, pro trestné činy [podezřelý výraz] a porušování povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit v postavení generálního ředitele [Orgán veřejné moci], v důsledku čehož ztratil svou pracovní pozici, došlo k poškození jeho zdraví i rodinných vztahů. Po tomto porovnání soud prvního stupně posoudil jako odpovídající rozsahu zásahů trestního stíhání do života žalobce zadostiučinění ve výši 180 000 Kč (s tím, že za délku trestního řízení a nejistotu ohledně jeho výsledku byl žalobce samostatně odškodněný zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení). Vzhledem k tomu, že žalovaná odškodnila žalobce z uvedeného titulu částkou 90 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil zaplatit mu ještě částku 90 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že hodnocené řízení, které trvalo ve vztahu k žalobci ode dne 25. 3. 2015 (kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do dne 14. 9. 2022 (kdy nabyl první moci zprošťující rozsudek), tedy osm let a sedm měsíců, je třeba považovat, a to i s přihlédnutím k jeho skutkové a procesní náročnosti, jako nepřiměřeně dlouhé. Byť se jednalo o řízení, jehož délka neodpovídala náročnosti dané věci, nejednalo se však o délku extrémní, přičemž význam hodnocené věci byl pro žalobce zvýšený. Soud prvního stupně z uvedených důvodů přiznal žalobci finanční zadostiučinění za první dva roky hodnoceného řízení ve výši 17 000 Kč a následně za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 17 000 Kč. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 128 917 Kč soud prvního stupně poté snížil o 10 % pro skutkovou i procesní složitost věci (s odkazem na rozsah listinných důkazů a výslechy většího množství svědků, čemuž pak odpovídal i rozsah procesních rozhodnutí, s nimiž bylo třeba se vypořádat) a o dalších 10 % proto, že řízení proběhlo na všech stupních soudní soustavy (tedy u obvodního soudu, u odvolacího soudu i u soudu dovolacího). Ve skutečnosti, že hodnocené řízení bylo řízením trestním, což znamená, že mělo pro žalobce zvýšený význam, soud prvního stupně shledal důvod pro zvýšení základní částky odškodnění o 20 %. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v chování žalobce a ani v postupu orgánů veřejné moci důvod pro další modifikaci základní částky neshledal, rozhodl proto, že přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl nepřiměřenou délkou tohoto řízení, je částku 128 917 Kč. S přihlédnutím k tomu žalovaná poskytla žalobci z uvedeného titulu částku 91 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil zaplatit žalobci ještě odškodnění ve výši 37 917 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn, dále jen „o. s. ř..“) o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci řízení včasná odvolání.

6. Žalobce, který podal odvolání pouze proti zamítavému výroku napadeného rozsudku, v něm soudu prvního stupně předně vytkl, že nevyhodnotil dostatečně dopad nezákonně vedeného trestního řízení, které navíc trvalo nepřiměřeně dlouho, do žalobcova života. V souvislosti s tím zopakoval, že v jím nabízených případech ke srovnání odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání s projednávanou věci lze nalézt podobné nebo dokonce shodné prvky, jimiž je především zásah do dosavadního profesního života poškozených. V projednávaném případě žalobce prokázal, že své dosavadní poměrně vysoké postavení (v hierarchii bankovních a jiných finančních společností, v nichž se pracovně pohyboval) ztratil právě a jen pro nezákonně vedené trestní stíhání. Platná regulatorika [Orgán veřejné moci] totiž znemožňuje osobě, která v minulosti čelila trestnímu stíhání, a to ať již skončilo jakkoliv, aby zastávala vedoucí funkci v bance, pojišťovně nebo jiné finanční instituci. Pro žalobce tudíž posuzované řízení znamenalo konečnou ztrátu pracovní pozice, kterou si dlouhodobě budoval a která mu v té době umožňovala další kariérní postup. Odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou mu ztrátou dosavadního zaměstnání s nutností zajistit si novou pracovní příležitost v jiné oblasti působení, které stanovil soud prvního stupně, proto žalobce považuje za nepřiměřeně nízké. Ani odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, žalobce nepovažuje za přiměřené a jeho výši za dostatečně objasněnou. Z odůvodnění napadeného rozsudku totiž není zřejmé, jaké důvody vedly soud prvního stupně k závěru, že žalobci náleží za první dva roky posuzovaného řízení částka 17 000 Kč a poté částka 17 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Navíc žalobce nesouhlasí ani se snížením takto vypočtené základní částky odškodnění o 20 % pro skutkovou a procesní složitost dané věci, což jsou skutečnosti, které nezavinil. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaná podala odvolání pouze proti vyhovujícímu výroku prvostupňového rozsudku. V něm předně setrvala v přesvědčení, že jí poskytnuté zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši 90 000 Kč je žalobcem tvrzeným okolnostem dostačující. Za přiléhavé projednávanému případu přitom žalovaná považuje i nadále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 14 C 125/2019-97, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č.j. 39 Co 254/2020-140, kterými byla tamnímu poškozenému přiznána satisfakce ve výši 80 000 Kč. Ostatně i soud prvního stupně vybral tento případ jako nejpřiléhavější s projednávanou věcí, nicméně na rozdíl od žalované dospěl k závěru, že žalobci náleží pro intenzivnější zásahy do jeho dosavadního života vyšší odškodnění než ve srovnávaném případě. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl v posuzovaném řízení odsouzen a v přímé souvislosti s trestním stíháním s ním ani nebyl ukončen pracovní poměr a s přihlédnutím k tomu, že majetková trestná činnost, která mu byla kladena za vinu, je obecně spojována s nižší mírou společenského odsouzení (než například trestné činy proti životu či zdraví) je přiléhavé odškodnění ve výši 90 000 Kč, které mu již bylo poskytnuto. Také odškodnění za nepřiměřenou délku trestního stíhání poskytnuté mu žalovanou ve výši 91 000 Kč, je podle jejího názoru dostatečné. Při odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním řízením trvajícím osm let a sedm měsíců, je přiléhavé odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky posuzovaného řízení a dále ve výši 15 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Pro skutkovou a procesní složitost je přiměřené snížení základní částky odškodnění o 10 % a o dalších 10 % z důvodu počtu orgánů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly (soudy prvního a druhého stupně a dále také soud dovolací). Oproti soudu prvního stupně však má žalovaná za to, že není důvod navyšovat základní částku odškodnění o 20 % za zvýšený význam řízení pro žalobce, protože by tím šlo o duplicitní poskytnutí zadostiučinění. Žalovaná je tudíž přesvědčená, že žalobci již poskytnuté peněžité zadostiučinění ve výši 91 000 Kč je všem okolnostem případu přiměřené. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že žalobcem podané odvolání je částečně důvodné a odvolání žalované důvodné není.

9. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je třeba zvažovat veškeré (mnohdy jedinečné) okolnosti případu. Výsledné odškodnění má totiž co nejvíce odpovídat způsobené újmě (srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 417/21, nebo ze dne 27. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20).

10. Pro rozhodnutí o odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonně vedeným trestním řízení si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Dále soud prvního stupně postupoval správně, když se při určení konkrétní výše zadostiučinění řídil zásadou přiměřenosti a předvídatelnosti odškodnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1747/2014). Odvolací soud dále v podstatné části sdílí (a pro stručnost na ně odkazuje) úvahy soudu prvního stupně, jimiž zvažoval faktory svědčící obecně vyššímu a naopak nižšímu odškodnění v dané věci. Ve stručnosti lze přitom shrnout, že při rozhodnutí o výši finanční satisfakce soud prvního stupně porovnával skutečnosti dané věci, tj. že žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let (tedy v sazbě vyšší než průměrné) a nadto mu hrozila náhrada škody ve výši 400 000 000 Kč, přičemž posuzované řízení zasáhlo do jeho osobní, rodinné i profesní oblasti života. Délku hodnoceného řízení přitom soud prvního stupně při odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání nezohledňoval, protože tato skutečnost byla odškodněna (samostatně) při rozhodnutí o zadostiučinění za újmu způsobenou žalobci nepřiměřeně dlouze vedeným řízením.

11. Nicméně srovnání rozsahu poškození žalobcova života pouze s případy řešenými Městským soudem v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 39 Co 254/2020 a pod sp. zn. 13 Co 250/2018 a případem řešeným Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 94/2018, není dostatečně přiléhavé.

12. Žalobce totiž tvrdil a také prostřednictvím výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] prokázal, že v důsledku trestního stíhání ztratil pozici vrcholného manažera pracujícího pro skupinu [Společnost] (obchodního ředitele [Společnost]) a byl proto nucen čelit stresu spojenému se zajištěním si nového pracovního zázemí, a to mimo sféru jeho dosavadního působení (v důsledku posuzovaného řízení totiž ztratil možnost zastávat vedoucí funkci v bance, pojišťovně nebo jiné finanční instituci).

13. Popsaný zásah posuzovaného řízení do dosavadního profesního vývoje žalobce je podle názoru odvolacího soudu srovnatelný se situacemi, v nichž se nacházeli poškození v řízeních nabízených žalobcem ke srovnání, tj. v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 35 Co 127/2022, kde šlo o satisfakci za (mimo jiné) i ztrátu pracovní pozice ředitele pobočky [právnická osoba] (nicméně tamní poškozený byl zasažen v dalších oblastech svého života více, než žalobce, za což byl odškodněn celkem částkou 700 000 Kč), dále v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 23 Co 185/2020, v němž bylo řešeno odškodnění poškozeného za dočasnou ztrátu funkce předsedy krajského soudu (spojenou však i s devastací osobního a rodinného života poškozeného, za což byl odškodněn celkem částkou 819 000 Kč) a v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. 70 Co 340/2019, v němž bylo rozhodnuto o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou poškozenému (kromě jiného) i ztrátou pozice generálního ředitele [právnická osoba] (za což obdržel odškodnění ve výši 460 000 Kč).

14. Pakliže žalobce byl nucen čelit nejen ztrátě vysoké manažerské pozice, kterou si předtím dlouhou dobu budoval, spojené s nutností začlenění se v jiné oblasti jeho dosavadního pracovního působení (a to opakovaně v průběhu posuzovaného řízení), obavě z trestu odnětí svobody až na dobu deseti let a náhradě škody mimořádně vysokého rozsahu (okolo 400 000 000 Kč) a navíc i potížím v osobní oblasti života, je podle odvolacího soudu přiměřeným zadostiučiněním částka 500 000 Kč.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci z uvedeného titulu zadostiučinění ve výši 90 000 Kč a soud prvního stupně přiznal žalobci dalších 90 000 Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná má doplatit žalobci ještě částku 320 000 Kč.

16. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.

17. Při stanovení základní částky odškodnění soud přihlíží především k délce hodnoceného řízení. Bylo-li řízení tak dlouhé, že se jeho délka blížila délce extrémní (tj. byla-li jeho délka mnohem vyšší, než by bylo možné s ohledem na náročnost věci očekávat), blíží se přiznaná základní částka odškodnění horní hranici intervalu stanoveného Stanoviskem občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn206/2011, od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za jeden rok řízení (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015). Za délku blížící se délce extrémní, je pak soudní praxí považováno řízení přesahující deset let, za délku extrémní jsou považována řízení, která trvají ještě déle, nicméně vždy v porovnání s konkrétní náročností a specifiky každého případu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

18. Složitost řízení je pak jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Může být způsobena procesními komplikacemi, ale i skutkovou nebo právní složitostí daného případu. Procesní složitost věci většinou závisí na procesní aktivitě účastníků řízení (tj. četnosti a srozumitelnosti jejich podání, jejich procesních návrhů, opravných prostředků apod.), přičemž obecně platí, že řízení probíhající ve více instancích je (samozřejmě) prodlužováno o dobu potřebnou k předložení věci vyššímu soudu, o dobu, kdy probíhá přezkum napadeného rozhodnutí i o dobu nutnou pro promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Za skutkově složitější věci jsou považovány případy, kdy se soud musí zabývat větším rozsahem skutečností, které jsou mezi účastníky řízení sporné, z čehož pak vyplývá i širší rozsah prováděného dokazování. Nicméně i u složitějších případů je třeba sledovat, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, protože obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem.

19. Pro své rozhodnutí o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení si soud prvního stupně také opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyvodil z provedených důkazů odpovídající skutková zjištění, věc přiléhavě právně posoudil a s přihlédnutím k tomu, že odvolací soud souhlasí také s odůvodněním této části napadeného rozsudku, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

20. K odvolacím námitkám účastníků pak odvolací soud pouze dodává, že i z jeho pohledu postupoval soud prvního stupně správně, když z uvedeného popisu průběhu posuzovaného řízení dovodil, že žalobci, který byl vystaven osmi letům a sedmi měsícům nejistoty ohledně výsledku trestního řízení, náleží finanční zadostiučinění ve výši 17 000 Kč za první dva roky tohoto řízení a poté ve výši 17 000 Kč[Anonymizováno]za každý další rok jeho trvání. Délka posuzovaného řízení se totiž již přiblížila délce řízení považované jako extrémní, čemuž je proto odpovídající základní částka odškodnění blížící se horní hranici intervalu stanoveného Stanoviskem občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn206/2011, od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za jeden rok řízení.

21. Skutkové složitosti dané věci, tj. rozsahu dokazování, které bylo potřebné k objasnění skutků, které byly dvěma obviněným kladeny za vinu (šlo listinné důkazy většího rozsahu a o výslechy většího množství svědků) i procesní náročnosti dané nutností vypořádat se s řadou procesních situací prostřednictvím procesních rozhodnutí, je pak i podle odvolacího soudu přiléhavé snížení základní částky odškodnění o 10 %, protože šlo o okolnosti, které se sice na celkové délce řízení podílely, nicméně k tíži žalované je přičítat nelze.

22. Odvolací soud dále souhlasí se soudem prvního stupně, že průběh posuzovaného řízení, tj. skutečnost, že tato věc byla rozhodována na všech stupních soudní soustavy je důvodem pro další snížení základní částky odškodnění (jde totiž opět o okolnosti, které nelze přičítat k tíži žalované). S rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, totiž přirozeně narůstá délka řízení. Pakliže hodnocené řízení bylo skutkově, resp. právně, složité a zároveň bylo vedeno ve více než dvou stupních soudní soustavy, při modifikaci základní částky odškodnění se pak obě tyto složky projeví samostatně, protože každá z nich sama o sobě přispívá k prodloužení délky projednávání věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Snížení základní částky odškodnění z uvedeného důvodu o dalších 10 % je proto i podle odvolacího soudu opodstatněné.

23. Nejdůležitějším kritériem pro stanovení výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co je pro něj v sázce (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). V daném případě se žalobce nacházel po dobu přesahující osm let v nejistotě ohledně výsledku proti němu vedenému trestnímu řízení. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že nastolení právní jistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení mělo pro žalobce vyšší význam, čemuž je opodstatněné zvýšení základní částky finančního zadostiučinění o 20 %. Námitku žalované, že by tím mělo dojít k duplicitnímu odškodnění, přitom odvolací soud jako opodstatněnou neshledal.

24. Odškodnění ve výši 128 917 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení je tudíž i podle odvolacího soudu přiměřenou satisfakcí nejistoty, kterou trpěl čekáním na výsledek trestního stíhání trvajícího po dobu přesahující osm let.

25. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé (výroku I) jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a v jeho zamítavém výroku o věci samé (výroku II) změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ještě odškodnění ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a ve zbývající části tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř., podle nichž procesně úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a dále náhradu hotových výdajů za sepis žaloby, přípravu na jednání prvostupňového soudu dne 10. 9. 2024 a 21. 11. 2024, za účast na těchto jednáních, za sepis odvolání, za přípravu a účast na odvolacím jednání dne 14. 5. 2025 a za účast na odvolacím jednání dne 21. 5. 2025, kdy došlo pouze k vyhlášení rozsudku, tj. devětkrát po 300 Kč (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 6 700 Kč.

Poučení