74 C 88/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Česká republika - Ministerstvo financí ČR, [IČO] sídlem [adresa žalované]

2. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, [IČO], sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, za které jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] Za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného [číslo]: 1. [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa]

2. Hlavní město Praha, [IČO] Sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] pro: přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo] se konstatuje, že došlo v řízení ve věci žaloby u MS v [obec], sp. zn. 11 A 5/2014 o zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy č.j. PR/OKC/3 [číslo] 2013, sp. zn. S-MHMP [číslo] 2013 ze dne [datum] k porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba, aby žalovaní [číslo] zaplatili žalobci částku 60 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 17 800 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo] na náhradu nákladů řízení 900 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi [číslo] na straně žalované [číslo] na náhradu nákladů řízení 900 Kč to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi [číslo] na straně žalované [číslo] na náhradu nákladů řízení 900 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne [datum] se žalobce domáhal po žalované konstatování porušení práv žalobce a zaplacení částky 60 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění v penězích. V souvislosti s písemným doplněním žaloby ze dne [datum] (viz č.l. 51 spisu) a upřesněním tvrzení při ústním jednání konaném dne [datum], lze konstatovat, že žalobce svůj nárok odůvodňuje nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením v délce 959 dnů. Žalobce tvrdí, že dne [datum] podal žádost o informace k Úřadu městské části [obec a číslo]. Žalobce žádal sdělení těchto informací: a) poskytnutí přehledu konkrétních mimořádných úkolů, o kterých se zmiňuje usnesení rady městské části [obec a číslo] ze dne [datum], [číslo]. Další body se vztahují také k tomuto usnesení. b) poskytnutí celkové výše odměn c) poskytnutí konkrétní výše odsouhlasených odměn přiznaných těmto jednotlivým vedoucím pracovníkům: Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], ing. [jméno] [příjmení], Bc. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] d) poskytnutí příloh usnesení 2. Řízení o poskytnutí výše uvedených informací probíhalo tak, že dne [datum] odmítl Úřad městské části [obec a číslo] část žádosti žalobce o poskytnutí informace podané dne [datum], konkrétně neposkytl požadovanou informaci z bodu c) a část informace pod bodem d), když druhá ze dvou příloh obsahovala seznam vedoucích odborů a výši jednotlivých odměn navržených ke schválení (první přílohou byla důvodová zpráva, která byla uveřejněná na internetových stránkách Úřadu Městské části [obec a číslo]). Dne [datum] se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal. Dne [datum] Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím číslo jednací PR/OKC/3 [číslo] 2013, spisové značky: S–MHMP [číslo] [číslo] potvrdil napadené rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo]. Dne [datum] podal žalobce správní žalobu proti vedenému rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. Dne [datum] rozhodl Městský soud v Praze pod číslem jednacím 11 A 5/ 2014 – 46 tak, že rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy a rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] byly požadované informace žalobci poskytnuty.

3. Žalobce zdůraznil význam řízení o poskytnutí informací, neboť měl řadu možností, jak s nimi naložit, kdyby mu v tom nebylo zabráněno tím, že mu nebyly poskytnuty, respektive byly poskytnuty až se zpožděním. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze 3 A 107/2018. Primárním důvodem, pro který žalobce informace po Městské části [obec a číslo] požadoval, bylo proběhnuvší stavební řízení v domě jeho matky. V domě byl zřízen bar, respektive diskotéka, která nájemníky domu neúměrně zatěžovala hlukem. Žalobce se proto snažil přes Úřad městské části [obec a číslo], respektive přes Magistrát hlavního města Prahy žádat o nápravu. Vzhledem k neuspokojivému řešení jeho podnětů začal žalobce opakovaně žádat o informace o platech úředníků, kteří z jeho pohledu věc nesprávně a laxně řešili. Žalobce dle svých tvrzení informace nejen shromažďoval, ale i s nimi pracoval. Věc proběhla médii a na základě podnětů žalobce došlo i ke změnám ve správě věcí veřejných, zejména ve způsobu odměňování úředníků MČ [obec a číslo] (viz článek na serveru [webová adresa], ze dne [datum], který se týká odměňování úředníků na [obec a číslo] a je zde poukázáno na aktivitu žalobce v této věci). Žalobce navíc cítil jednoznačný zásah i do práva na soukromí, neboť věc stresovala jeho i jeho matku.

4. Konečně ještě žalobce při ústním jednání dne [datum] zdůraznil, že žalobní nárok vyplývá pouze z nepřiměřené délky řízení, tvrzení týkající se absence řádné kontroly České republiky – Ministerstva vnitra nad činností Magistrátu hlavního města Prahy pak uvedl z toho důvodu, že tato tvrzení umocňují předmětnou délku řízení.

5. Žalovaná [číslo] oproti tomu sporuje důvody podané žaloby, když jednak uvádí, že Ministerstvo financí není ve věci pasivně legitimováno a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, zejm. na rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1646/2019 a dále uvádí, že zmiňovaná odpovědnost státu kvůli absenci kontroly Ministerstva vnitra je zcela absurdním tvrzením. Žalovaná [číslo] také odkázala na rozhodnutí Obvodního soudu [obec a číslo] sp. zn. 10 C 93/2019 z 5. 5. 2022, v němž je v obdobné věci žalobce konstatováno, že poskytnutí informací pro žalobce mělo zanedbatelný význam a nemohla mu tím vzniknout újma. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 se mimo jiné odkazuje také na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 6 A 146/2018-83 z 30. 1. 2020, v němž je jednání žalobce označeno za kverulantské a je v něm upozorněno na zneužívání zákona č. 106/1999 Sb. Obvodní soud pro Prahu 7 tak dospěl v obdobné věci pouze ke konstatování porušení práva, nepřiznal však žalobci právo na odškodnění v penězích. Žalovaná [číslo] dále namítla, že na publikaci žalobcem zmiňovaného článku z roku 2012 na serveru [webová adresa] jistě nemohlo mít vliv neposkytnutí informací, o něž bylo zažádáno až roku 2013. Závěrem pak zdůraznila, že v případě významu řízení pro žalobce je třeba zdůraznit i tu skutečnost, že žádost o informaci o výši platů nemohla mít vliv na řešení hlukové zátěže v domě matky žalobce, takový význam by mohla mít pouze například žádost o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí apod.

6. Žalovaná [číslo] pak namítla promlčení nároku žalobce ve vztahu k žalované [číslo]. Žalovaná [číslo] má za to, že žalobce uplatnil svůj předběžný nárok na odškodnění nemajetkové újmy pouze u České republiky – Ministerstva vnitra a to ohledně správního řízení před Městskou částí [obec a číslo] a před Magistrátem hlavního města Prahy. Řízení před správním soudem nebylo zmiňováno ani v žalobě ani v žádosti o odškodnění. Vzhledem k tomu namítá žalovaná [číslo] v první řadě právě promlčení nároku s ohledem na jeho neuplatnění v zákonem předvídané době 6 měsíců od skončení daného řízení.

7. K návrhu žalobce do řízení vstoupili jako vedlejší účastníci i [název vedlejší účastnice] a Hlavní město Praha [ulice] účastníci svorně namítali nedostatek pasivní legitimace žalované [číslo] když stejně jako žalovaná [číslo] po jejímž boku vystupovali, namítali, že žalobce žádal o poskytnutí informací týkající se samostatné působnosti územních samosprávných celků a v takovém případě neodpovídá Česká republika, ale územní samosprávný celek, jak jednoznačně judikoval Nejvyšší soud ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 1646/2019. Dále pak upozorňovali ve vztahu k významu řízení pro žalobce na řadu řízení, která žalobce vede, příkladmo vyjmenovali v obdobných věcech tato řízení:

8. Obvodní soud pro Praha 1 24C 109/2018 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 42.650 Kč s příslušenstvím 24C 68/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 2.400 Kč s příslušenstvím 18C 31/2013 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 500.000 Kč s příslušenstvím 41C 46/2018 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 12.000 Kč s příslušenstvím 26C 117/2017 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 77.200 Kč s příslušenstvím 39 C 117/2017 (projednávána) o uhrazení 749.898 Kč s příslušenstvím 39 C 180/2017 (projednávána) o uhrazení 300.000 Kč s příslušenstvím 39 [číslo] (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 65.000 Kč Obvodní soud pro Prahu 2 17C 29/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 15.800 Kč s příslušenstvím 44 C 50/2020 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 58.413 Kč s příslušenstvím Obvodní soud pro Praha 6 14C 180/2017 (projednávána) o uhrazení 1.931.917 Kč s příslušenstvím 11C 395/2016 (projednávána) o uhrazení 300.000 Kč s příslušenstvím 10C 314/2016 (projednávána) o uhrazení 771.493 Kč s příslušenstvím 10C 359/2016 (žalobce neúspěšný - promlčení) o uhrazení 499.936 Kč s příslušenstvím 10C 285/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 60.840 Kč s příslušenstvím 10C 342/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 101.408 Kč s příslušenstvím 8C 144/2017 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 83.566 Kč s příslušenstvím 6C 49/2018 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 189.032 Kč s příslušenstvím 27C 191/2018 (projednávána) o uhrazení 250.000 Kč s příslušenstvím Obvodní soud pro Praha 7 15C 82/2018 (projednávána) o uhrazení 93.000 Kč s příslušenstvím 15C 8/2019 (projednávána) o uhrazení 254.925 Kč s příslušenstvím 10C 146/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 83.756 Kč s příslušenstvím 10C 205/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 543.113 Kč s příslušenstvím 14C 545/2015 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 19.550 Kč s příslušenstvím 15C 276/2017 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 444.720 Kč s příslušenstvím 10C 93/2019 (projednávána) o uhrazení 453.073 Kč s příslušenstvím - 10C 198/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 2.400 Kč s příslušenstvím 30 C 117/2017 (žalobce pravomocně neúspěšný) - uhrazení 30.000 Kč s příslušenstvím včetně Ústavního soudu ČR 15C 145/2016 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 62.925 Kč s příslušenstvím 15C 276/2017 (žalobce pravomocně neúspěšný) o uhrazení 444.720 Kč s příslušenstvím 8 C 302/2018 (projednávána)

9. K průběhu řízení soud krátce konstatuje, že žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 7, neboť žalobcem byla žalována Česká republika – Ministerstvo vnitra. Na základě návrhu žalované [číslo] jako vedlejší účastníci přistoupili na straně žalované [číslo] i [název vedlejší účastnice] a Hlavní město Praha. Vzhledem k potřebě vyřešení otázky, kdo je pasivně legitimován ve sporu o náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení v případě žádosti o poskytnutí informace u samosprávního územního celku, Obvodní soud pro Prahu 7 přerušil řízení ve věci a vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1646/2019 Nejvyšší soud v daném rozhodnutí vztahujícím se k žalobci a obdobnému předmětu řízení konstatoval, že„ žalobcem požadované informace o odměnách, které obdrželi vedoucí pracovníci Úřadu městské části [obec a číslo], se týkaly samostatné působnosti Městské části pro [část Prahy]. Jestliže rozhodování o poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků Úřadu městské části [obec a číslo] tímto orgánem spadá do samostatné působnosti, pak i odvolací přezkum Magistrátem hlavního města Prahy se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Magistrát hlavního města Prahy k odvolání žalobce rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] o neposkytnutí požadovaných informací spadajících do samostatné působnosti, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti. Podle § 19 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) tak za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Magistrátu hlavního města Prahy odpovídá územní samosprávný celek. Závěr odvolacího soudu o absenci pasivní legitimace žalované v daném sporu je proto z uvedeného důvodu správný.“ Obvodní soud pro Prahu 7 pak dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že žalobce požaduje nemajetkovou újmu jak za správní řízení, tak i za řízení před správním soudem, je namístě v souladu s § 6 odst. 3 OdpŠk zvolit jako organizační složku státu Ministerstvo financí a to namísto Ministerstva vnitra, když v době zahájení řízení ještě neplatila novela zákona OdpŠk provedená zákonem č. 118/2020 Sb., která novelizovala právě §6 odst. 3 OdpŠk. Na základě úvahy, tedy že jde o jedno řízení, za které odpovídá vícero organizačních složek státu a je třeba vybrat Ministerstvo financí jako„ sběrnou organizační složku“, postoupil věc zdejšímu soudu, v jehož obvodu má Ministerstvo financí sídlo.

10. Zdejší soud pak dospěl k částečně odlišnému závěru než Obvodní soud pro Prahu 7. V návaznosti na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je totiž třeba vidět v tomto řízení dvě části, v nichž máme pasivně legitimovaný vždy jiný subjekt, tedy nikoliv vždy Českou republiku. První částí je nárok na náhradu nemajetkové újmy za řízení před správními orgány, které bylo v obdobné věci Nejvyšším soudem ČR (sp. zn. 30 Cdo 1646/2019) posouzeno jako řízení, jenž bylo vedeno v samostatné působnosti obou územně samosprávných celků, neboť požadované informace o platech úředníků se týkaly samostatné působnosti územních samosprávných celků. V dané části je tak legitimován dle § 19 OdpŠk územní celek, jenž odpovídá za škodu, kterou způsobil při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem v samostatné působnosti. Vzhledem k tomu, že i přes výše uvedené (pasivní legitimaci územně samosprávných složek) byla přesto za žalovanou označena žalobcem Česká republika, nezbylo soudu než zvolit jako příslušnou organizační složku Ministerstvo financí, které dle § 6 odst. 3 OdpŠk v tehdy platném znění platilo za tzv.„ zbytkové“ ministerstvo v případě, že existuje více příslušných organizačních složek nebo tehdy, není-li jiná organizační složka, která by za stát jednala, nicméně fakticky stát pasivně legitimován není. Ve druhé části, která se týkala soudního řízení správního, pak soud do řízení přibral další organizační složku státu a to Ministerstvo spravedlnosti, za které na základě dohody jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z těchto důvodů pak soud jednal se žalovaným [číslo] – ČR Ministerstvem financí, které bylo podporováno vedlejším účastníkem [číslo] ([název vedlejší účastnice]) a vedlejším účastníkem [číslo] (Hlavní město Praha) a se žalovaným [číslo] – ČR Ministerstvo spravedlnosti. Je třeba zdůraznit, že se v tomto případě (správní řízení a soudní řízení správní) nejedná o jedno řízení, ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2577/2016, v němž bylo uvedeno:„ Je-li žalobou proti státu uplatňován pouze jediný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, a to i v případě, že ke škodě (respektive újmě) došlo v působnosti dvou nebo více organizačních složek státu, může stát zastupovat jen jedna organizační složka státu. Pokud by skutkové okolnosti ohledně jednoho nároku měly vést k určení příslušnosti různých organizačních složek, je třeba s ohledem na výše uvedené zvolit pouze jednu organizační složku, která bude žalovanou zastupovat. Nelze současně upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, a proto bude za stát v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. jednat Ministerstvo financí, neboť to je ústředním orgánem státní správy pro hospodaření s majetkem státu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014).“ V daném případě se totiž nejedná o dva nároky, u nichž by došlo ke škodě v působnosti dvou či více organizačních složek státu, v tomto případě se jedná ad a) o škodu, která vznikla v působnosti územního samosprávného celku (nikoliv státu!) v rámci správního řízení spadajícího do samostatné působnosti a ad b) ke škodě, která vznikla v působnosti státu (Ministerstva spravedlnosti) v rámci soudního řízení správního. Z tohoto důvodu nelze zvolit jednu sběrnou organizační složku, konkrétně Ministerstvo financí, které by jednalo v prvé části řízení i za územní samosprávný celek, tedy za někoho jiného než za stát. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1644/2021 ze dne 23.8.2021 uváděný v rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 1 Nc 2608/2021-85 (č.l. 85 spisu) o nesouhlasu s postoupením dle názoru zdejšího soudu není zcela přiléhavý, neboť v daném případě se jednalo o poskytnutí informace v rámci správního řízení, která spadala do přenesené působnosti územního samosprávného celku a odpovídal za ní stát, tedy nikoliv jiný subjekt odlišný od státu, jako je tomu v tomto případě, kde odpovídá za správní řízení územní samosprávný celek, protože poskytnutí informace se týkalo samostatné působnosti.

11. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno že dne [datum] podal žalobce žádost o poskytnutí informace dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, když požadoval a) poskytnutí přehledu konkrétních mimořádných úkolů, o kterých se zmiňuje usnesení rady městské části [obec a číslo] ze dne [datum], [číslo]. Další body se vztahují také k tomuto usnesení.; b) poskytnutí celkové výše odměn; c) poskytnutí konkrétní výše odsouhlasených odměn přiznaných těmto jednotlivým vedoucím pracovníkům: Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], ing. [jméno] [příjmení], Bc. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení]; d) poskytnutí příloh usnesení. Odpověď obdržel až dne [datum] (viz žádost ze dne [datum], doručenka datové zprávy označená jako Žádost o informace dle zákona 106/1999 Sb., informace). Dále má soud za prokázáno, že dne [datum] žalobce požádal o přiměřené zadostiučinění, když žádost zaslal Ministerstvu vnitra ČR a jako řízení, jehož se odškodnění týká označil„ žádost o informace z [datum]“ posuzovanou před Úřadem Městské části [obec a číslo], sp. zn. SZ MCP6 [číslo] 2013 [číslo], dále před Magistrátem hlavního města Prahy, sp. zn. S-MHMP [číslo] 2013 a Městským soudem v Praze, sp. zn. 11 A 5/2014. Žalobce zde uvedl, že požadované informace obdržel až [datum], tzn. po 959 dnech od doručení žádosti (viz žádost o přiměřené zadostiučinění ze dne [datum]). Soud má dále za prokázáno, že jeho žádost byla přípisem Ministerstva vnitra ze dne [datum] z části odmítnuta a v části týkající se samostatné působnosti územních samosprávných celků postoupena těmto subjektům (viz přípis Ministerstva vnitra ze dne [datum]). Ze soudního spisu sp. zn. 11 A 5/2014-83 vedeného Městským soudem v Praze má zdejší soud za prokázané, že [datum] podal žalobce žalobu o zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (žalovaný) č.j. PR/OKC/3 [číslo] 2013, spisové značky: S–MHMP [číslo] [číslo] k Městskému soudu v Praze, dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě a dodání úplného spisového materiálu. Dne [datum] bylo žalobci zasláno vyjádření žalované k žalobě. Dne [datum] se konalo ústní jednání, při kterém soud výrokem I. rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy spisové značky: S–MHMP [číslo] [číslo], č.j. PR/OKC/3 [číslo] 2013 a rozhodnutí Úřadu Městské části [obec a číslo], č.j. MCP6 084556/2013 zrušil a věc se vrátila žalovanému k dalšímu řízení. Výrok I nabyl právní moci dne [datum].

12. Dále má soud za prokázáno, že žalobce se v návaznosti na z jeho pohledu neuspokojivé řešení stavebního řízení (udělení kolaudačního souhlasu) intenzivně začal podle zák. 106/1999 Sb. dotazovat Městské části [obec a číslo] na otázky týkající se nejprve řešení kolaudačního souhlasu, následně pak začal jak Městskou část [obec a číslo], tak i Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo pro místní rozvoj, Úřad veřejného ochránce práv a Úřad pro ochranu osobních údajů zahrnovat desítkami dalších podnětů, stížností a žádostí souvisejících s jejich agendou, aniž by byl zřejmý význam takového množství podnětů pro žalobce (viz Stanovisko Ministerstva vnitra ze dne [datum], Protokol o kontrole Ministerstva vnitra ze dne [datum] o kontrole výkonu přenesené působnosti, Výzva adresovaná na úřad MČ [obec a číslo] k opravě zveřejňovaných informací, Výzva k poskytnutí informací ze dne [datum], Výzva adresovaná na Ministerstvo vnitra k opravě zveřejněných informací, Odpověď Ministerstva pro místní rozvoj na podnět ke kontrolnímu systému na Magistrát Hlavního města Prahy a úřadu MČ [obec a číslo], Podnět pro kontrolní výbor úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], Podnět ke kontrole řediteli Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne [datum], Sdělení ředitele Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne [datum], Sdělení primátorky Hlavního města Prahy ze dne [datum], Vyjádření zastupitele Hlavního města Prahy, Zápis z kontroly, kontrolního výboru zastupitelstva Hlavního Města Prahy, Sdělení úřadu MČ [obec a číslo] (kanceláře tajemníka) ze dne [datum], Sdělení ředitelky Magistrátu Hlavního města Prahy Dr. Devěrové, Sdělení kanceláře Prezidenta republiky ze dne [datum], Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne [datum], Sdělení žalobce pro ředitelku Magistrátu Hlavního města Prahy k chybějícím výzvám dotčených osob ze dne [datum], Doložení správního deliktu spáchaného úřadem MČ [obec a číslo] čj. ÚOOÚ [číslo], Doložení správního deliktu spáchaného úřadem MČ [obec a číslo] čj. ÚOOÚ [číslo], Doložení správního deliktu spáchaného úřadem MČ [obec a číslo] čj. ÚOOÚ [číslo], Výroční zpráva úřadu MČ [obec a číslo] dle zákona 106/1999 Sb. za rok 2015, Sdělení Ministerstva vnitra ze dne [datum], Sdělení úřadu MČ [obec a číslo] k nerespektování právního názoru nadřízeného orgánu ze dne [datum], [příjmení] zpráva řešící očerňování osoby žalobce úřadem MČ [obec a číslo], Stanovisko Ministerstva vnitra ze dne [datum], Stanovisko Ministerstva vnitra ze dne [datum], Vyrozumění o šetření kanceláře veřejného ochránce práv, Rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne [datum] ke stížnosti ze dne [datum]). Konečně pak také z článku ze serveru [webová adresa] s titulkem„ Úředníci si rozdělili miliony na odměnách. Překvapilo to i starostku.“ má soud za prokázáno, že žalobce vedl (vede) s Úřadem Městské části [obec a číslo] řadu sporů a v případě odměn úředníků za roky 2011 a 2012 na zjištěnou výši odměn upozornil. Článek byl vydán rok čtvrt před nyní souzenou žádostí o podání informace. Z k důkazu provedeného přípisu starosty MČ [obec a číslo] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že starosta žalobci sděluje, že se mění struktura odměňování, soudu však z předloženého důkazu nevyplývá, že se tak stalo v důsledku činnosti žalobce.

13. Soud za nerozhodné provedené důkazy považoval podstatný obsah spisu 25 C 62/2013 a 18 C 31/2013 Obvodního soudu pro Prahu 1 a to z důvodu, že význam řízení, jenž stojí na snaze napravit závadný stav spočívající v rušení nočního klidu v rozporu s kolaudačním souhlasem v domě, v němž bydlí žalobcova matka, není v příčinné souvislosti s žádostí o poskytnutí informace o platech úředníků MČ [obec a číslo] ze dne [datum].

14. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného (viz Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] 60 Co 367/2015 – 339, ze dne 1. 12. 2015, Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 14 C 65/2014, Tisková zpráva kanceláře veřejného ochránce práv ze dne [datum])

15. Skutkově tak lze shrnout, že žalobce podal dne [datum] k Úřadu Městské části [obec a číslo] žádost o poskytnutí informace o platech a odměnách. Vzhledem k tomu, že [název vedlejší účastnice] ani Hlavní město Praha žalobci požadované informace neposkytli, podal žalobce dne [datum] správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Řízení u Městského soud v Praze vedené pod sp. zn. 11 A 5/2014 bylo pravomocně skončeno dne [datum], informace následně poskytnuta dne [datum].

16. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení:

17. Ustanovení § 1 odst. 1 a 3 OdpŠk, zakládá objektivní odpovědnost státu, který za podmínek stanovených tímto zákonem odpovídá za škodu i nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Podle § 19 OdpŠk územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 33 z.č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pokud zvláštní zákon upravuje působnost hlavního města Prahy a nestanoví, že jde o samostatnou působnost či o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti hlavního města Prahy (odst. 1). Pokud zvláštní zákon upravuje působnost městské části a nestanoví, že jde o samostatnou působnost či o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti městské části (odst. 2).

21. Podle § 81 odst. 2 z.č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], Magistrát v samostatné působnosti hlavního města Prahy plní úkoly uložené zastupitelstvem hlavního města Prahy nebo radou hlavního města Prahy. Magistrát rozhoduje v samostatné působnosti v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem.

22. Podle § 81 odst. 3 písm. a) z.č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], Magistrát vykonává přenesenou působnost hlavního města Prahy, není-li tímto nebo zvláštním zákonem svěřena jiným orgánům hlavního města Prahy. Magistrát přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány městských částí ve správním řízení nebo podle zákona upravujícího správu daní a poplatků, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

23. Podle § 2 odst. 1 z. [číslo] Sb o svobodném přístupu k informacím, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

24. Podle §13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

25. Podle §31a OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Soud nejprve ještě jednou odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1646/2019, které v obdobné věci žalobce konstatuje, že„ žalobcem požadované informace o odměnách, které obdrželi vedoucí pracovníci Úřadu městské části [obec a číslo], se týkaly samostatné působnosti Městské části [obec a číslo]. Jestliže rozhodování o poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků Úřadu městské části [obec a číslo] tímto orgánem spadá do samostatné působnosti, tak odvolací přezkum Magistrátem hlavního města Prahy se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Magistrát hlavního města Prahy k odvolání žalobce rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] o neposkytnutí požadovaných informací spadajících do samostatné působnosti, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti. (…) Podle § 19 OdpŠk tak za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Magistrátu hlavního města Prahy odpovídá územní samosprávný celek.“ Lze tak jednoznačně konstatovat, že i v této věci jak [název vedlejší účastnice], tak i Hlavní město Praha jednali ve své samostatné působnosti, když řešili žalobcovu žádost o poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků Úřadu městské části [obec a číslo]. Na základě tohoto právního posouzení pak v první části řízení před správními orgány Česká republika jako žalovaná [číslo] není pasivně věcně legitimována, když dle § 19 OdpŠk v rámci samostatné působnosti odpovídá územní samosprávný celek, který však vystupoval pouze v roli vedlejšího účastníka. Okrajem pak soud podotýká, že při rozhodování o věci samé nemůže soud vedlejšímu účastníkovi přiznat práva nebo uložit povinnosti, tedy skutečnost, že územní samosprávné celky vystupovaly na straně žalované [číslo] jako vedlejší účastníci na její pasivní legitimaci nemá vliv. Soud proto žalobu ve vztahu k žalované [číslo] podporované oběma vedlejšími účastníky, zamítl.

27. Jinak je tomu však ve druhé části řízení před správním soudem. V tomto případě je žalovaná Česká republika pasivně legitimována a soud vzhledem k předmětu sporu (řízení před soudem) přibral do řízení jako příslušnou organizační složku Ministerstvo spravedlnosti. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění 3 podmínek: 1.) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2.) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3.) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délku řízení se typicky projevují stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodní nejistoty účastníka spojené s trváním řízení. Soud, který nárok žalobce posuzoval v intencích zákona OdpŠk, nejprve vážil, zda se v daném případě jedná o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona, spočívající v neučinění úkonu v zákonné lhůtě nebo zda jde o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a sním spojené aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále pak zohlednil nález Ústavního soudu 2 ÚS 570/2020, který aplikaci čl. 38 Listiny vykládá ve prospěch základních lidských práv a svobod, jímž bezesporu právo na informace je. V takovém případě lze opět odškodnit (jako podle č.l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) i nepřiměřenou délku řízení a presumovat vznik újmy. Soud proto dále vycházel z § 13 odst. 1 věty třetí a § 31 a OdpŠk s tím, že se zabýval jednotlivými zákonem předestřenými kritérii.

28. Soud řízení před Městským soudem v Praze v délce dva a čtvrt roku považoval za hraniční ve své délce, kterou by bylo možné akceptovat jako přiměřenou. V rámci posouzení komplexnosti celého řízení však vzhledem k tomu, že věc byla rozhodnuta při jediném nařízeném jednání až po dvou a čtvrt letech od nápadu žaloby, nakonec dospěl k závěru, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. V případě složitosti řízení lze konstatovat, že právní posouzení věci nebylo zcela jednoduché, když k výkladu §8b z.č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím se musel vyjádřit i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 8 As 55/2012). Zároveň se však nejednalo o věc mimořádně složitou, která by zasluhovala zohlednění v rámci posuzování přiměřené délky řízení. Soud neshledal ve správním řízení soudním žádné závadné jednání žalobce, které by přispělo k průtahům v řízení. Nesprávný postup orgánu veřejné moci naopak spočíval v příliš dlouhém časovém rozestupu od nápadu žaloby do nařízení prvního jednání ve věci, což soud zohlednil již ve výše zmíněném kritériu celkové délky řízení, jiné pochybení na straně orgánu veřejné moci taktéž neshledal.

29. Závěrem se pak soud zabýval zejména významem řízení pro žalobce, který při ústním jednání předestřel historické pozadí vzniku jeho aktivity ve vztahu k orgánům státní správy, jenž spočívalo v nespokojenosti s vyřízením podnětu jeho matky na hluk linoucí se z baru umístěného v přízemí obytného domu (cca 40 podnětů podávaných od roku 2010, viz žaloba ve věci 25 C 62/2013), v němž žila. Žalobce dále také upozornil v návaznosti na zjištěná pochybení Úřadu městské části [obec a číslo] na svoji následnou novou roli být strážcem veřejného pořádku, aby nedocházelo při výkonu státní správy k dalším excesům, z čehož odvozuje zvýšený význam řízení. Soud naopak po provedeném dokazování zvýšený význam řízení u žalobce neshledal a to zejména vzhledem k žalobcem tvrzené a soudem prokázané četnosti řízení, která žalobce vede. V této otázce se soud shoduje s Obvodním soudem pro Prahu 7, který v obdobné věci upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze 6 A 146/2018-83, v němž soud dovodil, že charakter jednání žalobce má formu kverulantského jednání. Soud shledal, že žalobce v návaznosti na neúspěch v podnětech na rušení nočního klidu [příjmení] částí [obec a číslo] začal jak tuto městkou část, tak i Magistrát hlavního města Prahy nejspíše z určité nespokojenosti zahrnovat desítkami námětů a podnětů k provedení různých kontrol. S řešením dotčeného orgánu se však většinou nespokojil, takže si stěžoval na danou odpověď u dalšího orgánu, čím dosáhl jednak řetězení řízení a dále následně i možná až desítek soudních řízení na náhradu újmy, kterou mu měly orgány svými postupy způsobit. Je zcela evidentní, že v případě řešení takové řady řízení nemůže jedna včas neposkytnutá odpověď na otázku odměn úředníků městské části mít pro žalobce zásadní význam, zejm. pokud jde o jeho soustavnou činnost. Podobně jako Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí č.j. 21 Co 409/2021-413 proto i zdejší soud dospěl k závěru, že adekvátním řešením není poskytnutí finančního zadostiučinění. V návaznosti na zjištěné okolnosti tohoto konkrétního řízení má soud za to, že postačí konstatování porušení práva.

30. Závěrem pouze soud konstatuje, že má za to, že nárok žalobce promlčen nebyl, jak namítala žalovaná [číslo] neboť k návrhu na předběžné uplatnění nároku na náhradu škody nelze přistupovat zcela formalisticky. Žalobce ve svém návrhu označil všechna řízení, jichž se nepřiměřeně dlouhé řízení dotýkalo, dokonce vypočetl i přesný počet dnů, jak dlouho toto řízení trvalo. Z takto vymezené žádosti vyplývá, že návrh zahrnuje i soudní řízení správní, přestože žalobce nezmiňuje konkrétní výtky vůči danému řízení a emotivně se zaměřuje na své v jeho očích hlavní protivníky ve správním řízení, jimiž v daném období byli [název vedlejší účastnice], Hlavní město Praha a Ministerstvo vnitra Ministerstvo vnitra tak mělo návrh ze své úřední povinnosti zaslat jak územním samosprávným složkám, což řádně učinilo, tak i Ministerstvu spravedlnosti, jakožto příslušné organizační složce ve věci soudního řízení. Nárok žalobce tak dle názoru soudu promlčen není.

31. O nákladech řízení mezi žalobcem, žalovanou [číslo] vedlejšími účastníky [číslo] na straně žalované [číslo] soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení byli vůči žalobci plně úspěšní. Soud proto přiznal žalované [číslo] náklady podle §151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015Sb. a to za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření z [datum], účast na ústním jednání dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) celkem částku 900 Kč. Vedlejšímu účastníkovi [číslo] na straně žalované [číslo] přiznal náklady podle §151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015Sb. a to za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření vedlejšího účastníka ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) celkem částku 900 Kč Vedlejšímu účastníkovi [číslo] na straně žalované [číslo] přiznal náklady podle §151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015Sb. a to za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření vedlejšího účastníka ze [datum], účast na ústním jednání dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) celkem částku 900 Kč.

32. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou [číslo] rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v této části řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17.800 Kč. Vzhledem k rozhodnutím NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 soud vycházel ze žalobcova plného úspěchu ve věci, přestože mu nebyla přiznána žalovaná částka ale pouze konstatováno porušení práva. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], námitky ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada 800 Kč za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t.

Poučení