8 C 2/2025 - 176

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 304 460 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 304 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 304 460 Kč od 4. ledna 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalované náklady řízení ve výši 48 352 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2025 domáhala zaplacení částky 304 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 1. 2025 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 29.3.2010 pojistnou smlouvu Flexi č. [hodnota] (dále jen „pojistná smlouva“), jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistným ve výši 2 980 Kč měsíčně. Pojištění bylo upraveno speciálními pojistnými podmínkami (dále jen „SPP“), podle nichž bylo pojistné z části umisťováno do fondů, ve kterých dochází ke zhodnocení či znehodnocení umístěných prostředků. Součet hodnot fondů tvořil kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy, od které se odvíjelo plnění pro případ dožití, nebo smrti. Pojistná smlouva odkazovala na přehled poplatků a parametrů dostupných na internetových stránkách a na všech obchodních místech žalované. Znalost poplatků byla důležitá, neboť měla přímý vliv na snižování kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016; rozsudek ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017) žalobkyně dovozovala, že přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy – nebyla s ním seznámena. Ustanovení odkazující na přehled poplatků jsou neurčitá a tedy neplatná. K neplatnosti pojistné smlouvy dále namítala rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy. Poukázala na nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalobkyně jako spotřebitel nebyla schopna posoudit ekonomické důsledky pojistné smlouvy. Požadavek na přesná a srozumitelná kritéria nebyl naplněn. K žalovanou namítnutému promlčení odkázala žalobkyně na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a Městského soudu v Praze. Institut promlčení nároku v posuzovaném případě nelze uplatnit a nadto byla tato námitka vznesena v rozporu s dobrými mravy, spočívajícím ve vědomosti žalované o neplatnosti pojistné smlouvy; porušení principu spravedlnosti a neplatnosti pojistné smlouvy pouze z důvodu na straně žalované. Žalobkyně navrhla, aby soud v případě pochybnosti o výkladu unijního práva předložil SDEU předběžnou otázku.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Nárok žalobkyně je promlčen. Pojistná smlouva byla uzavřena platně, a to dne 29. 3. 2010. Žalovaná považovala pojistnou smlouvu za platnou a po celou dobu trvání vztahu poskytovala žalobkyni pojistnou ochranu a v případě pojistné události byla připravena žalobkyni vyplatit pojistné plnění. K ukončení smluvního vztahu došlo na základě výpovědi žalobkyně k 30. 9. 2018. Žalobkyně po 15 letech od uzavření a po více jak šesti letech od ukončení smluvního vztahu žalobkyně namítá, že smlouva je neplatná, neboť nebyla řádně seznámena s poplatky. Taková argumentace nemůže obstát. Žalobkyně mohla závěr o (ne)výhodnosti pojistné smlouvy učinit po obdržení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 20. 1. 2011, kterou byla informována mimo jiné o výši zaplaceného pojistného, průměrném ročním zhodnocení, výši kapitálové hodnoty, disponibilním zůstatku i nákladech na poskytnuté pojistné služby. Pro pojistné uhrazené žalobkyní do první rekapitulace začala běžet dvouletá promlčecí doba od jejího doručení, pro následující platby již okamžikem zaplacení. Žalovaná stran promlčení nároku ve dvouleté subjektivní lhůtě odkázala na rozsáhlý počet rozhodnutí Městského soudu v Praze. Rovněž odkázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, týkající se promlčení ve tříleté objektivní lhůtě. Žalobkyně se domáhá neplatnosti pojistné smlouvy po více než šesti letech od ukončení smluvního vztahu, nárok je promlčen, a to i podle objektivní promlčecí lhůty, měl-li být její počátek běhu stanoven ke skočení smluvního vztahu. Žalovanou vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu. Současně s tím i žalobkyní vznesená námitka relativní neplatnosti pojistné smlouvy též podléhá promlčení. Vzhledem k tomu, že námitka relativní neplatnosti pojistné smlouvy byla uplatněna mnoho let od jejího uzavření, právo žalobkyně neplatnost namítat je již dávno promlčeno.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

4. Žalobkyně podepsala dne 29. 3. 2010 s obchodním zástupcem žalované návrh na uzavření pojistné smlouvy, na základě které, se zavázala hradit žalované měsíční pojistné ve výši 2 980 Kč. Počátek pojištění byl sjednán k 1. 4. 2010, konec pojištění k datu, kdy žalobkyně dosáhne 75 let věku. Součástí pojistné smlouvy bylo ujednání o rozložení pojistného mezi dva investiční fondy (návrh na uzavření životního pojištění FLEXI na č. l. 19 – 20). Žalovaná uzavření pojistné smlouvy potvrdila dne 29. 3. 2010. Pojištěnými osobami byla žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO], s rozsahem pojištění pro případ smrti nebo dožití ve výši 1 500 000 Kč. Poměr rozložení pojistného do investičních fondů byl následující: ISČS Sporotrend 50 % a ESPA Stock BRICK 50 %. Platba pojistného měla být prováděna na bankovní účet č. [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol]. Pro pojistnou smlouvu platily mimo jiné příslušné všeobecné a speciální pojistné podmínky a všechny písemné dodatky vydané žalovanou (potvrzení o uzavření pojistné smlouvy na č. l. 13 – 14). Žalobkyně byla oprávněna pojištění písemně vypovědět ke konci pojistného období [všeobecné pojistné podmínky pro pojištění sjednaná investičními fondy OSOINV 3 na č. l. 15 – 16 (čl. 14 odst. 2)]. Za ukončení pojistné smlouvy pro dvojici pojištěných byla žalobkyně povinna zaplatit 500 Kč (aktuální sazebník poplatků pro FLEXI životní pojištění platný od 1. 1. 2010 na č. l. 52).

5. V období od května 2010 do září 2018 platila žalobkyně na bankovní účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] měsíčně částku 2 980 Kč. Dne 1. 11. 2018 pak žalobkyně na uvedený bankovní účet zaplatila 500 Kč (potvrzení o provedení plateb v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2018 na č. l. 17; seznam došlých plateb na č. l. 61 – 63).

6. Žalobkyně byla dopisem ze dne 20. 1. 2011 informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2010 činily 44 655 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 26 820 Kč a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2010 se rovnal 0 Kč (rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 31. 12. 2010 z 20. ledna 2011 na č. l. 64). Dopisem ze dne 20. 1. 2012 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2011 činily 59 191 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2010 se rovnal 0 Kč (rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 31. 12. 2011 z 20. ledna 2012 na č. l. 64 p. v.). Dopisem ze dne 21. 1. 2013 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2012 činily 36 584 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2012 se rovnal 0 Kč (rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 31. 12. 2011 z 21. ledna 2013 na č. l. 65). Dopisem ze dne 22. 1. 2014 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2013 činily 30 527 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2013 se rovnal 0 Kč (rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 31. 12. 2013 z 22. ledna 2014 na č. l. 65 p. v.). Dopisem ze dne 22. 1. 2015 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2014 činily 32 765 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč, výše odkupného a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2014 se rovnal 0 Kč (rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 31. 12. 2014 z 22. ledna 2015 na č. l. 66). Dopisem ze dne 25. 1. 2016 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2015 činily 34 330 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč, výše odkupného a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2015 se rovnal 0 Kč (přehled stavu pojistné smlouvy včetně potvrzení na č. l. 67). Dopisem ze dne 23. 1. 2017 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2016 činily 36 119 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč, výše odkupného a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2016 se rovnal 0 Kč (přehled stavu pojistné smlouvy z 23. ledna 2017 včetně potvrzení o zaplacení pojistné smlouvy na č. l. 67 p. v. – 69). Dopisem ze dne 22. 1. 2018 byla žalobkyně informována o tom, že náklady na poskytnuté služby v období 1. 1. – 31. 12. 2017 činily 37 841 Kč, běžné pojistné bylo zaplaceno ve výši 35 760 Kč, výše odkupného a stav kapitálové hodnoty k 31. 12. 2017 se rovnal 0 Kč (informace o daňovém zvýhodnění z 22. ledna 2018 na č. l. 70).

7. Podáním ze dne 27. 7. 2018 požádala žalobkyně o ukončení pojistné smlouvy č. [hodnota] k nejbližšímu možnému datu. Případné naakumulované pojistné jí mělo být zasláno na bankovní účet [č. účtu] (výpověď pojistné smlouvy ze dne 27. 7. 2018 na č. l. 51). Žalovaná následně informovala žalobkyni o přijetí výpovědi s tím, že pojištění skončí k datu 30. 9. 2018 (potvrzení o doručení výpovědi pojistné smlouvy z 30. 7. 2018 na č. l. 59). Dne 3. 10. 2018 oznámila žalovaná žalobkyni, že ke dni 30. 9. 2018 zaniklo její pojištění. Pojištění ke dni ukončení nemá kladnou kapitálovou hodnotu, a proto nemohlo být žalobkyni vyplaceno odkupné. Žalobkyni zbývalo zaplatit poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy č. [hodnota] ve výši 500 Kč (potvrzení o zániku pojištění z 3. 10. 2018 na č. l. 60 včetně vyúčtování na č. l. 60 p. v.).

8. Žalobkyně dne 19. 12. 2024 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 304 460 Kč (výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 19. prosince 2024 včetně doručenky na č. l. 8 a 9). Žalovaná odmítla plnit s tím, že pojištění zaniklo ke dni 30. 9. 2018, o čemž byla žalobkyně informována dopisem ze dne 3. 10. 2018. Pokud by nárok na vydání bezdůvodného obohacení existoval, byl by promlčen (vyřízení stížnosti ze dne 2. 1. 2025 na č. l. 18; dotazník pojištěného č. [hodnota] a č. [hodnota] na č. l. 48 p. v. – 50).

9. Z dalších v řízení provedených důkazů (speciální pojistné podmínky pro FLEXI životní pojištění na č. l. 10 – 12; úřední sdělení ČNB ze dne 2. května 2012 na č. l. 130 – 131; dohledový benchmark č. 3/2019 na č. l. 143 – 144; dohledový benchmark č. 3/2012 na č. l. 153 – 155) soud nezjistil pro rozhodnutí věci nic podstatného.

10. Doplnění dokazování ohledně doručení výročních zpráv soud neprováděl, neboť žalobkyně jejich doručení nesporovala a nadto se nejednalo o skutečnosti, které by byly pro posouzení (ne)důvodnosti nároku rozhodné. Návrh žalobkyně na výslech pojišťovacího zprostředkovatele [jméno FO] soud zamítl z důvodu hospodárnosti řízení, neboť si pro rozhodnutí věci obstaral dostatečná skutková zjištění z listin provedených k důkazu. Svědek byl navržen k prokázání průběhu sjednávání pojistné smlouvy, včetně seznámení žalobkyně se sazebníkem poplatků, což nebylo pro posouzení případu s ohledem na vznesenou námitku promlčení podstatné.

11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně podepsala s obchodním zástupcem žalované dne 29. 3. 2010 pojistnou smlouvu o životním pojištění dvou osob, na základě které se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 2 980 Kč s pojistným krytím 1 500 000 Kč pro každou z osob. Pro případ předčasného ukončení smlouvy byla žalobkyně povinna zaplatit poplatek ve výši 500 Kč. Část pojistného měla být alokována do investičních produktů. Žalobkyně pojistné hradila ve sjednané výši od května 2010 do září 2018, jednalo se o 102 plateb v souhrnné výši 303 960 Kč. V lednu každého kalendářního roku obdržela žalobkyně přehled stavu pojistné smlouvy za předchozí rok, ve kterém byla uvedena mimo jiné výše zaplacených poplatků a výše kapitálové hodnoty smlouvy, respektive odkupného. První přehled byl žalobkyni zaslán dopisem ze dne 20. 1. 2011 (za rok 2010), poslední pak dopisem ze dne 22. 1. 2018 (za rok 2017). Ve všech přehledech bylo uvedeno, že výše kapitálové hodnoty smlouvy, respektive výše odkupného, činí 0 Kč. Žalobkyně podáním ze dne 27. 7. 2018 požádala o ukončení pojistné smlouvy, což žalovaná přijala. Následně, dopisem ze dne 3. 10. 2018, informovala žalobkyni o skutečnosti, že pojištění zaniklo k 30. 9. 2018, přičemž nemá kladnou kapitálovou hodnotu, a proto nemůže být žalobkyni vyplaceno odkupné. Současně s tím byla žalobkyně vyzvána, aby zaplatila poplatek za předčasné ukončení smlouvy ve výši 500 Kč, což učinila dne 1. 11. 2018. Poté, dne 19. 12. 2024, vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 304 460 Kč. Žalovaná odmítla plnit s tím, že nárok neexistuje a pokud by existoval, je promlčený.

12. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), následovně:

13. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

18. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

19. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

20. Vzhledem k procesní obraně žalované se soud předně zabýval důvodností vznesené námitky promlčení žalovaného nároku. Mezi účastnicemi bylo v řízení sporné, zda a od jakého okamžiku lze dovozovat počátek běhu promlčecí lhůty. Zda došlo k promlčení nároku v subjektivní dvouleté promlčecí lhůtě (§ 107 odst. 1 obč. zák.), v tříleté objektivní promlčecí lhůtě (§ 107 odst. 2 obč. zák.), zda promlčení vázat k okamžiku uzavření pojistné smlouvy, zaplacení jednotlivých plateb pojistného, k výročním dopisům, nebo k okamžiku doručení finálního vyúčtování. Žalobkyně namítala, že k promlčení nároku ve světle judikatury SDEU nemohlo vůbec dojít. Zároveň argumentovala, že námitka promlčení byla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

21. K otázce (ne)promlčitelnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve věcech týkajících se tzv. životního pojištění. K námitce žalobkyně, že na nyní souzenou věc dopadají závěry rozsudku SDEU ze dne 22. 4. 2021 ve věci C-485/19, v řízení LH proti Profi Credit Slovakia s. r. o., nutno poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, ve věci týkající se rovněž tzv. životního pojištění, podle jehož odůvodnění „závěry rozsudku SDEU C 485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. (…) je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“ Žalobkyní odkazovanou judikaturu SDEU tedy na posuzovanou věc nelze aplikovat. Byla-li uvedená problematika již vyřešena Ústavním soudem, nevyvstaly žádné pochybnosti o výkladu unijního práva, a proto nebylo žádného důvodu předložit SDEU předběžnou otázku, jak žalobkyně navrhovala.

22. Pokud jde o okamžik počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, zdůraznil, že je-li pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby rozhodný okamžik, kdy se oprávněný dozví okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, nemůže to znamenat znalost objektivních okolností, od nichž se bezdůvodné obohacení odvíjí. Pro úsudek o skutečné subjektivní vědomosti o bezdůvodném obohacení tedy nesvědčí toliko uzavření smlouvy a případné uskutečnění následné platby; ty jsou totiž samy o sobě objektivní okolnosti, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Naproti tomu o subjektivní vědomosti a s ní spojeným určením počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty lze uvažovat v situaci, kdy nastalo alespoň laické povědomí žalobkyně o naplnění normativního prvku rozhodného pro započetí běhu subjektivní promlčecí lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022). V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy (jak dovozovala žalobkyně), je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2951/2022).

23. V souladu s výše citovanou judikaturou, jakož i judikaturou odkazovanou oběma stranami, soud dovodil, že žalobkyně mohla své právo na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit, respektive vědomost o bezdůvodném obohacení žalované mohla získat již za trvání pojistného vztahu na základě žalovanou zasílaných rekapitulací stavu pojistné smlouvy. Již ze zaslaných rekapitulací mohla získat alespoň laické povědomí o tom, že s investiční pojistnou smlouvou je něco v nepořádku. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že již v první rekapitulaci byla žalobkyně seznámena s tím, že stav kapitálové hodnoty smlouvy činil 0 Kč. Náklady za poskytnuté služby pak 44 655 Kč. Stav kapitálové hodnoty po celou dobu trvání smluvního vztahu zůstal beze změny, tedy roven 0 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem smlouvy bylo též investování a stav kapitálové hodnoty byl ukazatelem smlouvy zcela klíčovým, neboť od této hodnoty se odvíjelo pojistné plnění pro případ dožití či smrti, již v tento okamžik mohla žalobkyně vědomost o bezdůvodném obohacení na straně žalované získat. Prokazatelně pak musela získat subjektivní vědomost o všech skutkových okolnostech nejpozději k okamžiku ukončení smlouvy (obdobně viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 72 Co 376/2024-202) , kdy bylo provedeno konečné vyúčtování, v rámci něhož jí bylo sděleno, že k datu 30. 9. 2018 zaniklo její pojištění, které nemá ke dni svého ukončení kladnou kapitálovou hodnotou. Žalobkyni tak nemohlo být vyplaceno žádné odkupné, přestože žalované za osm let trvání smluvního vztahu uhradila částku přes 300 000 Kč ve více než 100 po sobě jdoucích platbách. Současně s tím byla žalobkyně informována, že jí za předčasné ukončení smlouvy zbývá zaplatit poplatek ve výši 500 Kč. Právě i v kontextu „odkupného“, které se přes zaplacených 300 000 Kč rovnalo 0 Kč (respektive mělo dokonce zápornou hodnotu), soud neaplikoval závěry vyjádřené v žalobkyni odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soud, 33 Cdo 207/2022, 18. 1. 2023. Nadto byla pojistná smlouvy ukončena výpovědí žalobkyně, a nikoliv pro neplacení pojistného, jako v odkazované věci. Současně s tím žalobkyně na výzvu žalované, aby zaplatila poplatek 500 Kč za předčasné ukončení smlouvy, tuto částku bez dalšího dobrovolně zaplatila, nic nenamítala.

24. Subjektivní promlčecí lhůta v trvání dvou let pro uplatnění nároku tak musela žalobkyni uplynout nejpozději dva roky od ukončení pojistné smlouvy (30. 9. 2018), tj. 30. 9. 2020, respektive od doručení vyrozumění o jejím ukončení včetně příslušného vyúčtování dopisem ze dne 3. 10. 2018, tj. dne 3. 10. 2020. V den doručení finálního vyúčtování se žalobkyně dozvěděla, že výše kapitálové hodnoty, tedy klíčového ukazatele pojistné smlouvy tvořeného investováním, je i přes jí zaslaných 300 000 Kč záporná. V tento okamžik žalobkyně jednoznačně musela získat alespoň laické povědomí o nevýhodnosti daného produktu včetně případné neplatnosti smluvního vztahu. Obzvláště v situaci, kdy žalobkyně je osobou s vysokoškolským vzděláním ekonomického zaměření (inženýr). Žaloba byla podána dne 8. 1. 2025, tedy více než šest let od ukončení pojistné smlouvy, více než čtyři roky od marného uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Nárok žalobkyně je proto zcela jednoznačně promlčen. I pokud by nebyl promlčen v subjektivní dvouleté promlčecí lhůtě, uplatní se promlčení v tříleté promlčecí lhůtě. Uvedený postup byl opakovaně posvěcen judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22). Opačný závěr by vedl k absurdní situaci, kdy by se právo na vydání bezdůvodného obohacení nemohlo nikdy promlčet a žalovaná, respektive všechny subjekty poskytující produkt investičního životního pojištění, by byly v nekonečné nejistotě, zda se pojištěný rozhodne namítat neplatnost smlouvy, kterou před desítkami let vypověděl. Takový výklad by byl v rozporu se zásadou právní jistoty a významným způsobem by podrýval stabilitu právních vztahů a předvídatelnost právního prostředí. Právo na vydání bezdůvodného obohacení není právem nepromlčitelným ve smyslu taxativního výčtu § 100 odst. 2, 3 obč. zák., a nelze na něj takto ani v kontextu projednávaného případu nahlížet.

25. Soud se zabýval též otázkou souladu námitky promlčení s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že v posuzovaném případě nebyla námitka promlčení vznesena v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyní tvrzené důvody nemravnosti (neplatnost pouze z důvodu na straně žalované; porušení principu spravedlnosti; vědomost žalované o neplatnosti smlouvy) jednak nebyly prokázány, a i pokud by byly, ve světle judikatury týkající se problematiky investičních životních pojištění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022; nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21) nemohou obstát. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je totiž třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003). V posuzované věci v průběhu řízení nebyly zjištěny ani nevyšly najevo žádné důvody, které by bránily žalobkyni ve včasném uplatnění svého práva, popř. z čeho by se dalo dovozovat zneužití práva žalovanou, což jedině by mohlo vést k výjimečnému uplatnění korektivu dobrých mravů 26. Soud uzavírá, že subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku začala běžet nejpozději dne 3. 10. 2018 a skončila dne 3. 10. 2020. Objektivní tříletá promlčecí lhůta uplynula nejpozději o rok později, 3. 10. 2021. Žalobkyně podala žalobu dne 8. 1. 2025, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, jak subjektivní, tak objektivní. Její nárok je promlčen a z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta (výrok I). S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně je promlčen, neposuzoval soud již otázku platnosti pojistné smlouvy, včetně důvodnosti odmítnutí námitky její relativní neplatnosti. Postupoval přitom v souladu se zásadou hospodárnosti řízení a také ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006, a rozsudky ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, a ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006).

27. O nákladech řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení zcela úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 48 352 Kč, sestávající z nákladů za právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 9 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání z 3. 3. 2025, písemné podání ze 17. 4. 2025, účast na jednání před soudem dne 24. 4. 2025) při tarifní hodnotě ve výši 304 460 Kč, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 960 Kč ve výši 8 392 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla stanovena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení či stanovení splátek.

Poučení