8 C 285/2022 - 165

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] se sídlem [Adresa žalované A]

2. ČR - [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] se sídlem [Adresa žalované B] pro: nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného 1) uzavřít se žalobcem a), žalobcem b) a žalobcem c) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě):

1. Žalovaný 1) [právnická osoba]., IČO: [IČO žalované A], sídlem [adresa], PSČ [adresa], je příslušný hospodařit s pozemkem ve vlastnictví České republiky parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaným na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

2. Žalobce A) [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], bytem [Anonymizováno], [adresa], žalobce B) [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B], bytem [adresa] a žalobce C) [Jméno žalobce C], nar. [Datum narození žalobce C], bytem [adresa], jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě (oprávněné osoby).

3. Žalovaný 1) [právnická osoba]., k uspokojení nároku oprávněných osob na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do podílového spoluvlastnictví žalobci A) [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], žalobci B) [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B] C) [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce C], pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] v hodnotě [částka] a oprávněné osoby tento pozemek do svého podílového spoluvlastnictví přijímají.

II. Zamítá se žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobci domáhají po žalovaných nahrazení projevu vůle k bezplatnému převedení pozemků parc. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č.[Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Nymburce náhradu nákladů státu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Nymburce náhradu nákladů státu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhají nahrazení projevu vůle 1. žalovaného k uzavření smlouvy uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, na jejímž základě by se žalobci stali vlastníky pozemků uvedených ve výroku I. bod c) a ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že jsou oprávněnými osobami dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“).

2. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí [Anonymizováno]“), bylo mimo jiné určeno, že [právnická osoba] ve vztahu k podílu 1/6 a žalobce C) ve vztahu k podílu 2/6, nejsou vlastníky pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 2 034 m2, pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 2 562 m2, pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 2 034 m2, resp. že tyto pozemky nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada dle zákona o půdě. Finanční náhrada za pozemky byla stanovena na [částka]. [jméno FO] veselému byl zaregistrován nárok [částka] a žalobci C) nárok [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstaviteli [jméno FO] Veselém, podle níž nabyli nárok stejným dílem žalobce A) a žalobce B), každý tedy ve výši [částka].

3. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí [Anonymizováno]), bylo mimo jiné určeno, že [právnická osoba] ve vztahu k podílu 19/96 a žalobce C) ve vztahu k podílu 38/96, nejsou vlastníky pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 2 153 m2, resp. že tento pozemek nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada dle zákona o půdě. Finanční náhrada za pozemky byla stanovena na [částka]. [jméno FO] veselému byl zaregistrován nárok [částka] a žalobci C) nárok [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstaviteli [jméno FO] Veselém, podle níž nabyli nárok stejným dílem žalobce A) a žalobce B), každý tedy ve výši [částka].

4. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí [Anonymizováno]“), bylo mimo jiné určeno, že žalobce A) ve vztahu k podílu 1/12, žalobce B) ve vztahu k podílu 1/12 a žalobce C) ve vztahu k podílu 1/3, nejsou vlastníky pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 6 014 m2, resp. že tento pozemek nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada dle zákona o půdě. Finanční náhrada za pozemky byla stanovena na [částka]. Žalobci A) a B) byl zaregistrován nárok [částka] a žalobci C) nárok [částka].

5. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí [Anonymizováno]“), bylo mimo jiné určeno, že žalobce A) ve vztahu k podílu 19/192, žalobce B) ve vztahu k podílu 19/192 a žalobce C) ve vztahu k podílu 38/96, nejsou vlastníky pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 3 704 m2, resp. že tento pozemek nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada dle zákona o půdě. Finanční náhrada za pozemky byla stanovena na [částka]. Žalobci A) a B) byl zaregistrován nárok [částka] a žalobci C) nárok [částka].

6. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí [Anonymizováno]“), bylo mimo jiné určeno, že [jméno FO] ve vztahu k podílu 19/96, žalobce A) ve vztahu k podílu 19/192, žalobce B) ve vztahu k podílu 19/192 a žalobce C) ve vztahu k podílu 38/96, nejsou vlastníky pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 11 127 m2, resp. že tento pozemek nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada dle zákona o půdě. Finanční náhrada za pozemky byla stanovena na [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstavitelce Evě [adresa], podle níž nabyli nárok z Rozhodnutí [Anonymizováno] stejným dílem žalobce A) a žalobce B). Žalobci A) a B) tedy náleží nárok ve výši [částka] a žalobci C) nárok ve výši [částka].

7. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí [Anonymizováno]“), bylo mimo jiné určeno, že [jméno FO] ve vztahu k podílu 19/96, žalobce A) ve vztahu k podílu 19/192, žalobce B) ve vztahu k podílu 19/192 a žalobce C) ve vztahu k podílu 38/96, nejsou vlastníky pozemku PK parc. č. [hodnota] o výměře 10 871 m2, resp. že tento pozemek nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada dle zákona o půdě. Finanční náhrada za pozemky byla stanovena na [částka]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstavitelce Evě [adresa], podle níž nabyli nárok z Rozhodnutí [Anonymizováno] stejným dílem žalobce A) a žalobce B). Žalobci A) a B) tedy náleží nárok ve výši [částka] a žalobci C) nárok ve výši [částka]. S ohledem na částečné uspokojení nároků žalobců eviduje žalobce A) nárok [částka], Žalobce B) [částka] a žalobce C) [částka].

8. Žalobci uplatili odpovídající požadavky na vydání náhradních pozemků v přiměřené výměře a kvalitě jako nevydané pozemky. Dosud však nebyly nároky zcela uspokojeny. Žalobci dále tvrdili, že Česká republika je vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I. bod 3 a výroku II. tohoto rozsudku, svoje vlastnické právo pak vykonává prostřednictvím 1. žalovaného, který je oprávněn s tímto majetkem státu hospodařit. Náhradní pozemky byly oceněny na [částka]. Žalobci mají zájem o převod těchto pozemků do jejich vlastnictví za účelem uspokojení svých restitučních nároků. Zbývající nárok žalobců přitom činí [částka] a uspokojen dosud nebyl. Žalobci tedy mají vůči 2. žalovanému nepeněžitou pohledávku a s jejím splněním je 1. žalovaný v prodlení. Za tohoto stavu jsou žalobci přesvědčeni, že mají právo požadovat i po jiné organizaci státu vydání pozemku, který odpovídá ustanovením zákona o půdě. 9. 1. žalovaný nikterak nezpochybňoval restituční nároky žalobců, ani skutečnost, že nebyly dosud uspokojeny. Se žalobou však nesouhlasil, neboť má za to, že není nositelem subjektivní povinnosti k uzavření smlouvy se žalobci. Navrhoval proto žalobu zamítnout. 10. 2. žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí. Uváděl, že uznává, že žalobci jsou oprávněnými osobami a jejich nároky v tvrzené výši nejsou vypořádány. Namítal nedostatek pasivní legitimace 1. žalovaného s tím, že tato neposkytuje dle zákona o půdě náhrady za nevydané pozemky. Nabídku pozemků ve veřejných nabídkách považuje za dostatečnou a žalobci měli možnost uspokojit své nároky touto cestou.

11. Ze shodných tvrzení, jakož i z provedených listinných důkazů (Rozhodnutí [Anonymizováno] Rozhodnutí [Anonymizováno], Rozhodnutí [Anonymizováno] Rozhodnutí [Anonymizováno], Rozhodnutí [Anonymizováno] a Rozhodnutí [Anonymizováno] usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) vyplývá, že žalobcům (resp. právním předchůdcům), jakožto oprávněným osobám ve smyslu zákona o půdě, nebyly vydány pozemky pro překážku zastavěnosti. Soud vzal dále za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že dosud neuspokojený nárok za nevydané pozemky činí [částka] u žalobce A), [částka] u žalobce B) a [částka] u žalobce C).

12. Ze seznamu nemovitostí na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa] soud zjistil, že žalovaný č. [hodnota] je vlastníkem žalobci požadovaných náhradních pozemků. Z informací o požadovaných náhradních pozemcích soud zjistil, že se jedná o lesní pozemky, přičemž pozemky parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vše v k.ú. [adresa] spolu navzájem sousedí a tvoří tak celistvý lesní pozemek o výměře celkem [hodnota] m2. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je od ostatních pozemků oddělený pouze cestou o šířce cca 8 metrů a pozemek parc. č. [Anonymizováno] je od ostatních pozemků vzdálen cca 55 metrů. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je od pozemku parc. č. [Anonymizováno] vzdálen cca 300 metrů.

13. Podle § 4 odst. 1, 2 písm. c) části před středníkem zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem.

14. Podle § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží.

15. Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

16. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti.

17. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

18. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhl.č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl.č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenu ve výši 10 % pořizovací ceny.

19. Podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případech nevydání pozemku podle § 11 odst. 1 téhož zákona může být oprávněné osobě na její žádost převeden lesní pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni [datum] a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

20. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen „zákon o lesích“), státní lesy nelze zcizit, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákaz zcizení státních lesů se nevztahuje na směnu, prodej spoluvlastnického podílu státu, prodej odloučeného lesního pozemku, zcizení ve veřejném zájmu chráněném tímto zákonem nebo jinými právními předpisy, vydání věci podle právních předpisů upravujících restituci majetku2) nebo převod podle odstavců 3, 6 a 9. Právní jednání, kterým se nakládá se státními lesy, vyžaduje ke své platnosti předchozí souhlas Ministerstva zemědělství (dále jen "ministerstvo"). Ustanovení jiných právních předpisů37) tím nejsou dotčena.

21. Podle § 4 odst. 3 zákona o lesích právnická osoba, které je svěřeno nakládání s lesy ve vlastnictví státu, na základě písemné smlouvy uzavřené podle zvláštních právních předpisů, převádí pozemky oprávněné osobě podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; k takovému převodu však mohou být použity jen odloučené lesní pozemky podle odstavce 4.

22. Podle § 4 odst. 4 zákona o lesích odloučenými lesními pozemky jsou pozemky, které jsou vklíněné mezi lesní pozemky jiných vlastníků než státu, nebo jsou to samostatné lesní pozemky obklopené pozemky, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa, za předpokladu, že takový pozemek při výměře do 1 ha je vzdálen od komplexu státních lesů více než 100 m, při výměře do 5 ha více než 500 m a při výměře do 10 ha více než 1 000 m; za odloučené lesní pozemky se považují rovněž lesní pozemky do celkové výměry 10 ha oddělené od komplexu státních lesů vodními toky, dálnicemi, silnicemi dálničního typu, přehradami, letišti se zpevněnými plochami nebo jinými pozemkovými pruhy, které znemožňují jejich přímé spojení s komplexem státních lesů při lesní dopravě. Vzdáleností se rozumí nejkratší z mapy zjištěná vzdálenost mezi hranicí komplexu státních lesů a k převodu navrženého odloučeného lesního pozemku. Komplexem státních lesů se rozumí souvislé pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře větší než 10 ha.

23. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona o lesích pozemky určené k plnění funkcí lesa se považují za souvislé, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku; úzké pozemkové pruhy do šíře 10 m nepřerušují tuto souvislost, leží-li však ve směru podélném, nezakládají souvislost mezi pozemky jimi spojenými; za takové pruhy se nepovažují vodní toky, dálnice, silnice dálničního typu, přehrady, letiště se zpevněnými plochami a další pozemkové pruhy, které znemožňují přímé spojení mezi jimi oddělenými pozemky určenými k plnění funkcí lesa při lesní dopravě. Souvislost není přerušena pozemní komunikací, vodním tokem, správní hranicí okresu, hranicí obce, hranicí katastrálního území nebo oplocením a podobnými stavbami, pokud neznemožňují přímé spojení mezi jimi oddělenými pozemky určenými k plnění funkcí lesa při lesní dopravě.

24. V daném případě bylo prokázáno, že žalobci jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 4 zákona o půdě, přičemž pozemky, které byly odňaty způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 zákona o půdě, nelze vydat. Žalobcům proto přísluší náhrada, kterou zákon předpokládá primárně v podobě jiných pozemků, které jsou zahrnuty do veřejné nabídky 2. žalovaného ve smyslu § 11a Zákona o půdě. Výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců činí [částka] u žalobce A), [částka] u žalobce B) a [částka] u žalobce C).

25. Bylo rovněž prokázáno, že žalobci se domáhají uspokojení svých restitučních nároků minimálně od roku 2007, kdy bylo vydáno Rozhodnutí [Anonymizováno]. Dosud však nebyly restituční nároky žalobců plně uspokojeny. V posuzované věci jde jednak o případ, kdy jsou obdobné právní případy (jiných restituentů) posuzovány obecně shodně, přinejmenším pokud jde o míru liknavosti a svévole 2. žalovaného při uspokojování restitučních nároků. Jedná se však i o případ, kdy zdejší soud v jiných věcech žalobců (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), ve kterých se domáhali nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků, žalobě vyhověl a shodně posoudil i okolnosti liknavosti a svévole ze strany 2. žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobců. V uvedených řízeních vzal soud za prokázané, že 2. žalovaný nečiní dostatek veřejných nabídek pozemků, uskutečněné veřejné nabídky neobsahují dostatečné množství pozemků, nabízené pozemky pak svou kvalitou neodpovídají nevydaným pozemkům. V tomto případě je pak stěžejní, že dosud nebyly nároky žalobců zcela uspokojeny. Lze tedy vycházet z toho, že jednání 2. žalovaného je liknavé a svévolné a nároku žalobců je třeba poskytnout soudní ochranu. Žalobci tak mají právo na výběr pozemků pro uspokojení svých restitučních nároků mimo jeho veřejnou nabídku. Touto otázkou, tj. zda mohou oprávněné osoby žalovat o nahrazení projevu vůle 2. žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR i Ústavní soud, přičemž přijaté závěry jsou zcela jednoznačné a ustálené: v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného (České republiky – [právnická osoba]), může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku; takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (K tomu srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 62/2010; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/05, nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 125/10). Dlouhodobě liknavý a svévolný postup 2. žalovaného opravňuje žalobce domáhat se uspokojení svého nároku soudní cestou, tedy požadovat nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků, a to bez ohledu na to, zda byly tyto pozemky zařazeny ve veřejné nabídce žalovaného či nikoli. Takový postup je plně v souladu se shora citovanou judikaturou, a nelze jej považovat za diskriminující ve vztahu k dalším oprávněným osobám.

26. S ohledem na to, že žalobci požadují převést lesní pozemky, dospěl soud k závěru, že pasivně legitimováni jsou oba žalovaní. Oprávněné osoby mají podle § 11 odst. 2 zákona o půdě možnost žádat o převedení lesních pozemků, které podle § 4 odst. 3 lesního zákona převádí 1. žalovaný na základě „písemné smlouvy uzavřené podle zvláštních právních předpisů“ s 2. žalovaným, avšak zákon o Státním pozemkovém úřadu již neobsahuje úpravu uzavírání této písemné smlouvy. Přestože tento zákon v současné době výslovně nestanový možnost uzavření smlouvy, na základě které by 1. žalovaný uspokojoval restituční nároky převodem lesních pozemků, nebrání to dle soudu tomu, aby taková smlouva uzavřena byla. Soud se v tomto směru ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka], dle kterého by opačný závěr nebyl ústavně konformní a vedl by k faktickému znemožnění vydávání lesních (odloučených) pozemků. Žalovaní jsou v tomto případě v postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o.s.ř., neboť soud musí nahradit nejen vůli 1. žalovaného, který může s pozemky nakládat, ale i vůli 2. žalovaného k uzavření smlouvy s 1. žalovaným o převzetí restitučního nároku ve smyslu § 4 odst. 3 lesního zákona.

27. Soud se tedy dále zabýval tím, zda neexistují překážky pro vydání požadovaných pozemků. Ve všech případech se jedná o lesní pozemky ve vlastnictví státu, přičemž z § 4 odst. 2 zákona o lesích vyplývá, že státní lesy nelze zcizit. Z tohoto zákazu pak existují výjimky právě pro případ vydání věci podle právních předpisů upravujících restituci majetku. Z § 4 odst. 3 zákona o lesích pak vyplývá, že převádění pozemků oprávněným osobám podle § 11 odst. 2 zákona o půdě mohou být použity jen odloučené lesní pozemky, tedy „pozemky, které jsou vklíněné mezi lesní pozemky jiných vlastníků než státu, nebo jsou to samostatné lesní pozemky obklopené pozemky, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa, za předpokladu, že takový pozemek při výměře do 1 ha je vzdálen od komplexu státních lesů více než 100 m, při výměře do 5 ha více než 500 m a při výměře do 10 ha více než 1 000 m; za odloučené lesní pozemky se považují rovněž lesní pozemky do celkové výměry 10 ha oddělené od komplexu státních lesů vodními toky, dálnicemi, silnicemi dálničního typu, přehradami, letišti se zpevněnými plochami nebo jinými pozemkovými pruhy, které znemožňují jejich přímé spojení s komplexem státních lesů při lesní dopravě. Vzdáleností se rozumí nejkratší z mapy zjištěná vzdálenost mezi hranicí komplexu státních lesů a k převodu navrženého odloučeného lesního pozemku. Komplexem státních lesů se rozumí souvislé pozemky určené k plnění funkcí lesa o výměře větší než 10 ha“.

28. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že odloučeným lesním pozemkem může být pouze lesní pozemek do výměry 10 ha. V projednávaném případě se žalobci domáhají vydání lesního celistvého lesního pozemku o výměře přes 13 ha. Již z toho důvodu tedy nelze tyto pozemky považovat za odloučené, ale naopak se jedná o pozemky vytvářející komplex státního lesa. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] pak nesplňují podmínku dostatečné vzdálenosti od komplexu státního lesa, byť jsou vklíněné mezi lesní pozemky jiných vlastníků než státu. Jediným pozemkem vklíněným mezi lesní pozemky jiných vlastníků než státu a který je při výměře 7 467 m2 (tedy do 1 ha) vzdálen od komplexu státních lesů více než 100 m je pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Jedná se tedy o odloučený lesní pozemek ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o lesích.

29. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba co do požadavku na vydání pozemků parc. č. [Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa] není důvodná, neboť vydání pozemků brání zákonná překážka ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o lesích. Soud se neztotožnil s argumentací žalobců, co do přípustnosti vydání komplexu státního lesa, pokud existuje dostatečný restituční nárok. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], „ani oprávněná osoba, vůči níž [právnická osoba] (jeho nástupce [Jméno žalované B]) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéholikov zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě [právnická osoba]) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu (a tedy i zařaditelnosti do veřejné nabídky podle zákona o půdě) brání jiné právní předpisy“. V tomto případě převodu, resp. zařaditelnosti do veřejné nabídky, brání právě § 4 odst. 2 zákona o lesích. Je zřejmé, že účelem vymezení odloučených lesních pozemků pro účely poskytnutí pozemků jako restituční náhrady je ochrana lesů ve vlastnictví státu tak, aby při vypořádání nároků formou poskytnutí náhradních lesních pozemků nebyla narušována ucelená vlastnická držba státu. Tento zájem pak převládá nad požadavkem žalobců, kteří mají možnost zvolit si jiné pozemky zařaditelné do veřejné nabídky a u kterých jiné právní předpisy nebrání jejich vydání. Soud nemá za to, že pokud je komplex státního lesa jediným komplexem státních lesů v širším okolí, může být tento jako „odloučený komplex státních lesů od ostatních komplexů státních lesů“ vydán žalobcům. To, že lesní pozemky tvoří komplex státních lesů, již samo o sobě znamená, že tvoří celek, který je samostatně obhospodařovatelný a který má být vyloučený z možnosti převodu na jiné osoby. Žalobci pak předloženými důkazy k převodu lesních pozemků neprokázali nic jiného, než že historicky došlo k převodu lesních pozemků o výměře cca 2 000 m2, přičemž i v tomto případě soud vyhověl žalobě co do převedení lesního pozemku o výměře 7 467 m2. K tvrzení žalobců, že žádný ze žalobců nemá sám o osobě nárok na náhradní pozemek o výměře větší než 10 ha, ale dohromady tento nárok mají a lesní celek zůstane tedy pohromadě, soud uvádí, že by se stále jednalo o spoluvlastnictví tří osob a hrozilo by reálné rozdělení lesního pozemku.

30. S ohledem na shora uvedené soud žalobu částečně zamítl (výrok II.)

31. Žalobu shledal soud důvodnou, co do požadavku na vydání pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], neboť se jedná o odloučený lesní pozemek. Pozemek včetně porostu byl oceněn na [částka] znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který při ocenění postupoval dle oceňovací vyhlášky a svůj závěr při jednání obhájil.

32. Převodem náhradního pozemku bude restituční nárok žalobce A) uspokojen co do částky [částka], nárok žalobce B) bude uspokojen co do částky [částka] a nárok žalobce C) co do částky [částka] a nedojde tedy k překročení jejich restitučních nároků.

33. S ohledem na shora uvedené soud podané žalobě vyhověl a svým rozhodnutím nahradil projev vůle 1. žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

34. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v řízení z větší části úspěšní, neboť žalobci požadovali vydání pozemků v hodnotě [částka], ale byli úspěšní pouze co do vydání pozemku v hodnotě [částka]. Žalovaní proto mají vůči žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 86 % (rozdíl úspěchu 7 % a neúspěchu 93 %). Jelikož žalovaní nedoložili výši hotových výdajů, mají podle § 151 odst. 3 o.s.ř. nárok na zaplacení náhrady v paušální výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady 1. žalovaného představují dva úkony po [částka] (vyjádření a účast na jednání dne [datum]), tedy [částka] a náklady 2. žalovaného představují tři úkony po [částka] (vyjádření a účast na jednání dne [datum] a [datum]), tedy [částka].

35. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl rovněž o povinnosti účastníků zaplatit náklady řízení placené státem, které spočívají ve vyplaceném znalečném ve výši [částka] s tím, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně podle výsledku řízení 93 % těchto nákladů, tedy [částka] a žalovaní 7 % těchto nákladů, tedy [částka].

Poučení