8 Co 56/2024 - 301

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], zahraniční osoba registrovaná pod č. [číslo] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [advokát] sídlem [adresa] proti žalované: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupený advokátem [advokát] sídlem [adresa] o zaplacení 132.114.291 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 11. 2023, č. j. 41 C 148/2020-265, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 235.901,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [advokát], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 132.114.291 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 11. 6. 2020 do zaplacení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1.417.965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Okresní soud na základě provedeného dokazování skutková zjištění podřadil pod ust. § 1903 občanského zákoníku a uvedl, že dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem, tedy právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku, z dohody o narovnání. Dále okresní soud dovodil, že právním nárokem byla žalovaná částka 43.023.716 Kč, představující vícenáklady na změnové listy neschválené [právnická osoba]. Porušení právní povinnosti žalované mělo spočívat v neposkytnutí součinnosti společnosti [právnická osoba], kdy žalovaná nedodala podklady pro prokázání víceprací a z tohoto důvodu nedošlo k jejich proplacení. Důvodem k neproplacení těchto změnových listů byla Dohoda o narovnání. Žalobkyně v řízení netvrdila a ani neprokazovala, že by se vůči objednateli domáhala jejich proplacení, že k jejich proplacení nedošlo a z jakého důvodu k tomu nedošlo. Naopak uvedla, že na základě Dohody o narovnání nedošlo k proplacení těchto změnových listů. Právním důvodem ke snížení majetkové sféry konsorcia došlo v příčinné souvislosti s Dohodou o narovnání, nikoliv v souvislosti s porušením právní povinnosti žalované. Po uzavření dohody již není možné přezkoumávat plnění či neplnění povinností kteroukoliv ze stran, protože v dohodě je jasně ujednáno, že tímto si strany vypořádávají veškerá svá sporná práva a povinnosti.

3. Druhým nárokem byla požadována částka 28.340.575 Kč za neoprávněné odsouhlasení stavebních víceprací subdodavatele [právnická osoba]. Zde mělo porušení smluvní povinnosti žalované spočívat v tom, že žalovaná odsouhlasila vícepráce subdodavatele, které nebyly schváleny objednatelem, dále nedodala hlavnímu investorovi část projektové dokumentace, která představuje dokumentaci skutečného provedení stavby řádně a včas. Ani v tomto případě nelze shledávat příčinnou souvislost mezi snížením majetku zhotovitelů a jednáním žalované, protože důvodem, pro který nedošlo k proplacení víceprací, byla opět dohoda o narovnání, v níž se strany tohoto nároku vzdaly. Soud nemá důvod a možnost přezkoumávat, zda vzdání se tohoto nároku vůči objednateli bylo či nebylo důvodné, protože toto plnil z vůle stran, nikoliv z deliktního jednání žalované, jak tvrdí žalobkyně.

4. Třetím nárokem pak byla požadována částka 60.750.000 Kč představující smluvní pokutu uplatněnou vůči zhotoviteli objednatelem. Porušení právní povinnosti žalované mělo spočívat v nedodání projektové dokumentace včas tak, aby mohly pokračovat jednotlivé fáze stavby podle časového harmonogramu výstavby dohodnutého ve smlouvě o dílo. Smluvní pokuta ze smlouvy o dílo však nebyla objednatelem vůči zhotoviteli nikdy uplatněna, nedošlo tak ke vzniku škody v souvislosti s porušením právní povinnosti žalované, jak tvrdí žalobkyně. Smluvní pokuta byla hrazena na základě smluvního ujednání všech tří stran, právním důvodem jejího vzniku, a tím i zmenšení majetku konsorcia, byla i v tomto případě Dohoda o narovnání. Tato dohoda staví překážku k možnosti řešit v tomto řízení, zda byla výše smluvní pokuty důvodná či nikoliv a kdo je za prodlení zodpovědný, protože dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem, tedy právním důvodem vzniku závazku. K námitce žalobkyně, že škoda kterou se touto žalobou domáhá, vznikla porušením smluvních povinností ze smlouvy o společnosti, lze uvést, že veškerá skutková tvrzení žalobkyně týkající se porušení smluvní povinnosti žalované obsahují jak tvrzené porušení obecných ustanovení smlouvy o společnosti (neposkytovala součinnosti, nekonzultovala apod.), tak konkrétní ustanovení smlouvy o dílo (nedodala řádně a včas dokumentaci, schvalovala vícepráce apod.). Bez zkoumání porušení povinností žalované plynoucí ze smlouvy o dílo by nebylo možné nárok na náhradu škody dovodit, nadto lze uvést, že ke vzniku škody nedošlo, když pouze na základě Dohody o narovnání došlo k závazku zhotovitele 1 a zhotovitele 2 uhradit objednateli smluvní pokutu a vzdání se proplacení víceprací. Pokud se týká námitky žalobkyně, že pro případ, kdy by soud nárok z žaloby neposoudil jako nárok na náhradu škody, domáhá se žalobkyně vypořádání z titulu smlouvy o společnosti, lze uvést, že se jedná o podmíněný úkon, k němuž soud nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Nadto by nebylo možné nároku žalobkyně vyhovět, protože zcela absentují skutková tvrzení k takovému rozhodnutí a není dána ani příslušnost okresního soudu k takovému rozhodnutí dle § 9 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, případně aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně vytýkala soudu prvého stupně, že obsah dohody a její interpretaci soud prvého stupně provedl zcela nesprávně, když chybně použil interpretační nástroje, zcela ignoroval vůli smluvních stran při jejím uzavření a nadto se odchýlil od relevantní rozhodovací praxe soudů. Smluvními stranami dohody o narovnání je na jedné straně společnost Lovochemie, jako objednatel, na druhé straně žalobkyně a žalovaná jako zhotovitelé. Předmětem dohody o narovnání bylo vypořádání sporných a nesporných skutečností, práv a povinností, které byly definovány v ustanovení článku 2.1. a 2.

2. Dohody o narovnání. Z výčtu pak opět jasně vyplývá, že se jedná o narovnání výlučně ve vztahu k objednateli, nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou navzájem. Jelikož byly žalobkyně a žalovaná zavázány dle článku 13.17.

1. Smlouvy o dílo společně a nerozdílně, musely být z podstaty věci smluvními stranami obě. Z tohoto faktu nelze za žádných okolností dovozovat, že by mělo dojít k narovnání i mezi oběma zhotoviteli navzájem, což lze s jistotou tvrdit i s ohledem na to, že v celé Dohodě o narovnání není jediná zmínka o tom, že by mělo dojít k narovnání mezi žalobkyní a žalovanou. Považovat takové narovnání za narovnání generální, právě s odkazem na to, že chybí konkrétní vymezení sporných práv a povinností, je postup, který je zcela v rozporu s právními předpisy, jakož i rozhodovací praxí soudů. Výpovědi svědků, které proběhly na jednání dne 18. 1. 2023, potvrdily, že vůlí stran nebylo narovnat práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovanou, vůlí stran bylo narovnat práva a povinnosti ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], jakožto investorovi. V rozsudku soud prvního stupně dospěl ke zcela opačnému závěru, a to bez jakékoliv další argumentace související se změnou rozhodných skutečností, novými důkazy či jakoukoliv jinou argumentací ospravedlňující opačný závěr. Naopak soud prvního stupně v celém rozsahu odkázal pouze na výklad Dohody o narovnání, Smlouvy o společnosti a Smlouvy o dílo, tedy dokumenty, které byly ve stejné podobě ve spisu založeny od 5. října 2020. Soud prvého stupně v rozsudku uvádí, že narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva (generální narovnání), nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, které strany zřejmě nemohly mít na mysli (§ 1905 o. z.). Za generální narovnání bývá označováno takové narovnání, jímž chtějí strany narovnat veškeré závazky, které mezi nimi mohou existovat. Existenci generálního narovnání soud dovozuje zejména z použití výrazů „vedle dohodnutého si strany dále nic dalšího nedluží“ nebo „všechna dosavadní práva a povinnosti se nahrazují“, přičemž v tomto výkladu soud zcela opomíjí fakt, že žalobkyně a žalovaná tvořily dohromady pouze jednu stranu dohody o narovnání, tedy oba v rozsudku zmíněné termíny upravovaly pouze vztah ke společnosti [právnická osoba], investorovi celého projektu. Z dohody o narovnání nepochybně úmysl dosáhnout generálního narovnání mezi žalobkyní a žalovanou neplyne, když žalobkyně a žalovaná žádnou vůli upravit veškerá vzájemná práva neprojevily. Ani z rozsáhlé vzájemné e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, časově předcházející datu uzavření Dohody o narovnání, kterou žalobkyně v rámci svých detailních procesních tvrzení soudu prvního stupně předložila, nijak nevyplývá, že by oba zhotovitelé měli vůli se Dohodou o narovnání vzájemně a definitivně narovnat. Ani s touto skutečností se však soud v rozsudku nijak nevypořádal, když chybějící projev vůle stran relevantně nevysvětlil. Dle rozhodnutí 33 Cdo 811/2000 z dohody o narovnání musí jednoznačně vyplývat, jakých vzájemných práv a povinností se týká, jinak platí, že se jich netýká. Dohoda o narovnání žádná vzájemná práva a povinnosti žalobkyně a žalované ve vztahu k sobě navzájem neoznačuje. V žádném případě pak neobsahuje ujednání, z něhož by bylo možné dovozovat generální narovnání těchto dvou subjektů. Dle 33 Cdo 327/2012 musí být z dohody o narovnání seznatelné, jaké sporné právo či povinnosti jsou smluvními stranami narovnávány, nevyplývá-li z nich, že vůle smluvních stran směřuje ke generálnímu narovnání, je dohoda o narovnání neplatná pro neurčitost. Závěr o neplatnosti byl s ohledem na změnu právní úpravy korigován rozhodnutím 21 Cdo 2954/2020, což však nijak nemění posouzení, že vůle smluvních stran směřující ke generálnímu narovnání je pro závěr obsažný v rozsudku nezbytná. Taková vůle stran věci absentuje. V neposlední řadě i dle rozhodnutí 32 Cdo 395/2018 pojmovým znakem narovnání spornosti některých práv a povinností smluvních stran taková spornost práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanou nebyla v Dohodě o narovnání nijak adresována. Žalobkyně považuje za důležité zdůraznit, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u Okresního súdu v Trenčíně, sp. zn. [Anonymizováno], pohledávku za žalobkyní ve výši 474.493,81 EUR. Tato pohledávka dle žalované představuje pohledávku z vypořádání konsorcia. Pokud by tedy došlo k narovnání mezi žalobkyní a žalovanou, jak tvrdí žalovaná, neměla by žalovaná důvod přihlašovat pohledávku do výše uvedeného insolvenčního řízení, neboť by taková pohledávka byla již narovnána. Z tvrzení a jednání žalované tak zcela jasně vyplývá, že ani ona nepovažovala práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovanou za vypořádána. S touto situací se však soud v rozsudku nijak nevypořádal. Dle názoru žalobkyně se tak soud prvého stupně nevypořádal s celou řadou tvrzení, neprovedl většinu navržených důkazů a zásadní právní posouzení provedl chybně, nadto dvakrát odlišně a bez odpovídajícího odůvodnění. V průběhu řízení si soud počínal nepředvídatelně, nehospodárně a zásadně svým postupem porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že i kdyby nebylo vůlí zhotovitelů vypořádat mezi nimi spornou otázku náhrady škody, jak tvrdí žalobkyně, pak ani přesto nemůže soud zkoumat porušení právní povinnosti žalované ze smlouvy o dílo, protože tvrzená škoda (resp. závazek plnit smluvní pokutu a nepožadovat plnění za vícepráce a změnové listy) nevyplývají ze zrušené Smlouvy o dílo, ale ze závazku nového, který ji nahrazuje, tedy z Dohody o narovnání. Soud prvého stupně neřekl, že Dohodou o narovnání došlo k vypořádání vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanou, jak nesprávně tvrdí žalobkyně v odvolání. Nalézací soud tuto otázku ani neposuzoval, protože dospěl k závěru, že i pokud by Dohodou o narovnání nedošlo k vypořádání vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanou, ani tehdy by žaloba nemohla být úspěšná. V bodu 23. napadeného rozsudku nalézací soud tento závěr vztáhl na jednotlivé nároky žalobkyně. V případě všech tří nároků chybí příčinná souvislost mezi porušením smlouvy o dílo a vznikem újmy. Všechny tvrzené nároky mají původ v dohodě o narovnání, proto žalobkyně nemohla být se svou žalobou proti žalované, postavenou na tvrzeném porušení smlouvy o dílo žalovanou, úspěšná. Sporná práva a povinnosti byla nahrazena z vůle stran Dohody o narovnání konkrétními novými právy a povinnostmi ohledně nároku na (ne)proplacení některých víceprací a nároku na úhradu smluvní pokuty v dohodnuté výši. Bez ohledu na to, zda na dohodu o narovnání pohlížíme jako na dohodu tří stran, které ji ve skutečnosti uzavřely, nebo jako na dohodu dvou stran, jak tvrdí žalobkyně, výsledek je v každém případě takový, že soud nemůže jít dále za dohodu o narovnání a zkoumat, zda ve skutečnosti nárok na úhradu víceprací vůči [právnická osoba] skutečně vznikl, v jaké výši a z jakého důvodu. Stejně tak soud nemůže zkoumat ani to, zda [právnická osoba] skutečně vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty, případně v jaké výši a z jakého důvodu. Soud tak nemůže zkoumat tvrzené porušení právní povinnosti žalované ze Smlouvy o dílo, protože tvrzená škoda nevyplývá ze Smlouvy o dílo, ale z Dohody o narovnání coby nového závazku. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že dohoda o narovnání nemá účinky ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Stranami dohody o narovnání byly [právnická osoba], žalobkyně a žalovaná. Svou vůli vypořádat mezi sebou veškeré nároky, práva a povinnosti plynoucí ze Smlouvy o dílo či se Smlouvou o dílo související, strany snad ani nemohly vyjádřit jasněji, než jak to učinily v článku 5: „Pro odstranění pochybností Strany tímto ruší jakékoliv nevypořádané nároky, vzájemná práva a povinnosti plynoucí či související se Smlouvou, včetně těch nároků, které strany zřejmě nemohly mít ve smyslu § 1905 o. z. na mysli“. Takto formulované narovnání je zjevně generálním narovnáním mezi všemi zúčastněnými stranami navzájem. Nadto není pravdivé ani tvrzení žalobkyně, že dohoda o narovnání neoznačuje žádná sporná práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovanou. Článek 2.

2. Dohody o narovnání výslovně označuje za sporné skutečnosti, práva a povinnosti, mezi jiným to, „z jakého důvodu došlo k prodlení s dosažením, kdo je za takové prodlení odpovědný“, případně „zda a v jakém rozsahu skutečně představují změnu rozsahu díla, zda, případně do jaké míry a v jakém rozsahu má na základě těchto změnových hlášení dojít ke změně důležitých termínů a ke změně smluvní ceny“. Jak správně uzavřel i nalézací soud, tyto otázky již z důvodu uzavření Dohody o narovnání nelze znovu otevírat. Tento závěr platí nejen proto, že újma v majetkové rovině konsorcia vznikla až z důvodu narovnání, ale též proto, že tomu i ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou brání Dohoda o narovnání. Dohodou o narovnání byla vypořádána práva a povinnosti stran ze Smlouvy o dílo – tato práva a povinnosti byla nahrazena novými závazky; na straně žalobkyně a žalované, tedy povinností zaplatit [právnická osoba] konečnou částku narovnání ve smyslu článku 3.2 Dohody o narovnání. Ve vztahu k úhradě této částky se pak pochopitelně znovu uplatnilo pravidlo o rozdělení zisku a ztráty, zakotvené v článku IX. smlouvy o společnosti. To je i mezi stranami nesporné, když takto též postupovaly. Úhrada této částky, stejně jako všechny další zisky a ztráty, resp. náklady vynaložené v průběhu trvání konsorcia, pochopitelně vstoupily do konečného vypořádání. V celkovém součtu činila ztráta konsorcia 213.271.292 Kč, z toho ztráta žalobkyně 126.689.280 Kč, ztráta žalované 104.582.012 Kč. Aby se podíl ztrát dostal na Smlouvou o společnosti předvídaný poměr 60 % (žalobkyně) ku 40 % (žalované), bylo nutné, aby žalobkyně zaplatila žalované 12.073.495 Kč (474.493,81 EUR dle tehdejšího kurzu). To je pohledávka, kterou žalovaná uplatnila v insolvenčním řízení proti žalobkyni, kdy pohledávka byla popřena, ale žalovaná v daném řízení v pozici žalující strany byla následně v plném rozsahu úspěšná v incidenčním sporu o určení této pohledávky. Pokud by se z jakéhokoliv důvodu soudem uvedený důvod pro zamítnutí žaloby neuplatnil, musí být uplatněné nároky posouzeny jako promlčené (viz NS ČR 23 Cdo 1594/2021). Výsledek je v každém případě tentýž a je třeba žalobu zamítnout.

7. Krajský soud z podnětu odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem jako na správná a úplná, mající význam pro právní posouzení věci. To se týká především zjištění, která učinil okresní soud z Dohody o narovnání ze dne 1. 10. 2019. Tato Dohoda byla uzavřena podle § 1901 a § 1903 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to mezi [právnická osoba]. jako objednatelem a na druhé straně žalobkyní a žalovanou jako zhotoviteli, přičemž v bodu 2 označeném jako „Rekapitulace práv a povinností stran“, strany považují za nesporné: a) že v průběhu realizace díla došlo k prodlení zhotovitele s plněním závazků dle Smlouvy, neboť nedošlo ze strany zhotovitele k dodržení některých Důležitých termínů dle Smlouvy, a to - prodlení se zahájením zkušebního provozu, které nastalo dne 29. 5. 20217, namísto původně plánovaného a čl. 4.1.3. smlouvy sjednaného termínu 18. 1. 2017 - prodlení s dosažením předběžného převzetí, které nastalo dne 30. 8. 2018, namísto původně plánovaného a čl. 4.1.3 smlouvy sjednaného termínu 18. 4. 2017. - prodlení s převzetím, které do uzavření této dohody nenastalo, přičemž tyto uvedené důležité termíny nebyly stranami žádným písemným dodatkem ke smlouvě upraveny ani změněny.

9. Strany dále deklarovaly, že objednatel na základě dodatku č. 5 uhradil zhotoviteli zálohu na platbu za splnění Milníku platby „Předběžné převzetí“ ve výši 43.735.283,10 Kč a 495.000 EUR a na základě dodatku č. 6 uhradil další zálohu na platbu za splnění Milníku platby „Předběžné převzetí“ ve výši 43.735.283,10 Kč a 495.000 EUR. Zhotovitel přitom doposud nevystavil konečnou fakturu za Milník platby „Předběžné převzetí“ a objednatel nebyl doposud povinen uhradit zbývající část platby za Milník platby „Předběžné převzetí“. Dále strany deklarovaly, že zhotovitel u objednatele uplatnil do dne uzavření této Dohody určité práce nad rámec dodávek a činností dle vymezení díla podle čl. 2.

2. Smlouvy v jejím znění ze dne 18. 11. 2015 (vícepráce) a objednatel určité vícepráce uznal a na takové vícepráce uhradil na základě dodatku č. 4 vícepráce v hodnotě 13.961.722 Kč bez DPH, na základě dodatku č. 7 a dodatku č. 8 vícepráce v hodnotě 19.865.643 Kč bez DPH a na základě dodatku č. 9 vícepráce v hodnotě 13.830.199 Kč bez DPH. Celkem se jedná o vícepráce v celkové hodnotě 47.657.564 Kč bez DPH (uznané vícepráce). Dále strany deklarovaly „neuznané vícepráce“, kdy objednatel doposud neuznal práce a výkony, které by byly změnou rozsahu předmětu díla, nicméně objednatel neuznané vícepráce uhradil na základě dodatku č. 12 Smlouvy - vratnou zálohu ve výši 18.400.000 Kč bez DPH, kterou byl zhotovitel povinen objednateli vyúčtovat do 31. 7. 2019. Dále v bodu 2.2. smluvní strany deklarovaly, které skutečnosti, práva a povinnosti považují za sporné, zda v jakém rozsahu práce deklarované zhotovitelem v jednotlivých měnových hlášeních, které byly předloženy objednateli jako změny rozsahu díla, skutečně představují další změnu rozsahu díla a zda případně, a do jaké míry, a v jakém rozsahu má na základě těchto změnových hlášení dojít ke změně důležitých termínů a ke změně smluvní ceny. b) Z jakého důvodu došlo k prodlení se zahájením zkušebního provozu dle článku 2.1 (a) (i) Dohody, kdo je za takové prodlení odpovědný a v jakém rozsahu vzniklo objednateli právo na smluvní pokutu dle článku 8.4.1. písm. a) Smlouvy. c) Z jakého důvodu došlo k prodlení s dosažením předběžného převzetí dle článku 2.1 (a) (ii) Dohody, a kdo je za takové prodlení odpovědný a v jakém rozsahu vzniklo objednateli právo na smluvní pokutu dle článku 8.4.1. písm. b) Smlouvy. d) Z jakého důvodu došlo k prodlení s dosažením převzetí dle článku 2.1 (a) (iii) Dohody, kdo je za takové prodlení odpovědný a zda v jakém rozsahu vzniklo objednateli právo na smluvní pokutu dle článku 8.4.1. písm. c) Smlouvy a zda má zhotovitel právo k úhradě celé zbývající části milníkové platby za předběžné převzetí, zda má objednatel nárok na úhradu slevy z ceny díla odpovídajícím nákladům na odstranění některých vad a nedodělků dle seznamu závad. V bodu 3 „Narovnání a vypořádání“ si strany nesporná a sporná vzájemná práva a povinnosti dle článku 2 této Dohody vypořádaly tak: a) Objednatel potvrdil a uznal svůj závazek vyplývající ze smlouvy k úhradě zbývající části Milníkové platby za předběžné převzetí ve výši 42.648.163 Kč a 510.000 EUR bez DPH. b) Objednatel je připraven a ochoten uhradit jako narovnání sporu o Neuznané vícepráce částku ve výši 27.445.836,80 Kč bez DPH, přičemž tato částka je snížena o vratnou zálohu na vícepráce dle dodatku č. 12 smlouvy ve výši 18.400.000 Kč bez DPH dle článku 2.1. (e), tj. na finální částku ve výši 9.045.836,80 Kč bez DPH. c) Zhotovitel potvrdil a uznal svůj závazek vyplývající ze smlouvy k úhradě smluvních pokut za prodlení se zahájením zkušebního provozu ve výši 14.750.000 Kč a s dosažením předběžného převzetí ve výši 46.000.000 Kč, tedy v celkové výši 60.750.000 Kč bez DPH. d) Zhotovitel potvrdil a uznal svůj závazek vyplývající ze smlouvy k úhradě slevy z ceny díla odpovídající nákladům na odstranění vad a nedodělků dle seznamu závad, a to konkrétně jednotky SAM ve výši 1.500.000 Kč bez DPH, klimatizaci ve výši 4.000.000 Kč bez DPH a kladkostrojů ve výši 500.000 Kč bez DPH, celkem tedy ve výši 6.000.000 Kč bez DPH. V bodu 3.2. strany vypořádávají a narovnávají svá vzájemná práva a povinnosti na základě článku 3.1. dle článku 2 této Dohody tak, že zhotovitel uhradí objednateli do 30 dnů od uzavření této dohody narovnávací částku, která vzejde a bude vypočtena ze vzájemného započtení závazků objednatele uvedených v ustanoví článku 3.1. (a) a 3.1. (b) této Dohody a závazků zhotovitele uvedených v ustanovení článku 3.1. (c) a 3.1. (d) této Dohody (dále jen narovnávací částka). V bodu 3.3. bylo ujednáno, že započtení vzájemných závazků stran tak, jak je popsáno v ustanovení článku 3.2. této dohody bude provedeno ke dni uzavření této dohody, kdy předběžná výše narovnávací částky činí při použití směnného kurzu 25,60 Kč/EUR 2.000.000 Kč. Výsledná narovnávací částka, která vzejde ze vzájemného započtení závazků, jak je popsáno výše v ustanovení článku 3.2. a tomto článku bude písemně sdělena objednatem zhotoviteli. V bodu 5 Dohody označeném jako „Důsledky narovnání“ strany uvedly, že pro odstranění pochybností strany tímto ruší jakékoli nevypořádané nároky, vzájemná práva a povinnosti plynoucí či související se Smlouvou včetně těch nároků, které strany zřejmě nemohly mít ve smyslu § 1905 o. z. na mysli, s výjimkou těch nároků práv a povinností, které jsou výslovně zmíněny v článku 4 této dohody (bod 4 dohody označeném jako vady a nedodělky). Strany tímto zároveň pro odstranění jakýchkoliv pochybností výslovně konstatují a potvrzují, že veškeré nároky objednatele týkající se Záruky a plnění povinností zhotovitele v záruční době dle článku 7 smlouvy zůstávají v plném rozsahu nedotčeny. V bodu 6 označeném jako závěrečná ustanovení, v bodu 6.1. se strany zavazují, že po nabytí účinnosti této Dohody, jejich jednotlivých článků a po úhradě narovnávací částky dle článku 3.2. této dohody, nebudou vůči sobě v budoucnu žádná sporná práva a povinnosti (dluhy) vyplývající či související se smlouvou nárokovat či soudně uplatňovat, vyjma těch nároků práv a povinností, které jsou výslovně uvedeny v článku 4 této dohody (vady a nedodělky), vyjma jakýchkoliv nároků objednatele týkající se záruky podle smlouvy a plnění jakýchkoliv povinností zhotovitele dle článku 7 smlouvy a jakýchkoliv případných nároků objednatele vyplývajících z prodlení zhotovitele při dosažení převzetí k plánovanému termínu převzetí.

10. Jak dále okresní soud zjistil z výslechu generálního ředitele žalované [jméno FO], dohoda o narovnání měla spory ohledně stavby uzavřít a následně se měly řešit už jen případné vady a reklamace. O obsahu dohody jednaly všechny tři strany, přičemž dohoda byla pro obě strany ztrátová, ale každá ze společností do toho vložila své prostředky a žalovaná chtěla srovnat ztrátu podle podílu stanoveného ve smlouvě o společnosti, proto žalovaná vyúčtovala v insolvenčním řízení vedeném proti žalobkyni částku 12.000.000 Kč a tato pohledávka byla pravomocně přiznána. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že v průběhu let 2019 byla vedena komunikace ohledně vypořádání konsorcia, kdy obě strany vykazovaly ztrátu a tuto měly doplatit tak, aby odpovídala sjednaným podílům, přičemž schůzka neproběhla, neboť žalobkyně oznámila, že vstupuje do insolvence a tím byla komunikace ukončena. V rámci jednání o vypořádání konsorcia obdržela žalovaná od žalobkyně vyčíslení nákladů a tyto porovnala s jejich náklady a vyšel z toho nárok ve výši 12.000.000 Kč.

11. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právním hodnocením věci, jak ho učinil okresní soud.

12. Dle § 1903 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Dle odstavce 2 narovnání nelze odporovat jen proto, že jim vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

13. Dle § 1905 o. z. narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli.

14. Lze souhlasit s odvolatelem, že dohodou o narovnání nebyly vypořádány vzájemné vztahy mezi žalobkyní a žalovanou. Nicméně dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem, tedy právním důvodem vzniku závazku, případně zániku závazku a po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku, a to z dohody o narovnání. Dohodou o narovnání si totiž strany dohody o narovnání upravily veškerá sporná práva a povinnosti, jak vyplývá také z bodu 5 Dohody, vyjma nároku z vad a nedodělků (bod 4 dohody). Proto, pokud se žalobkyně domáhá náhrady škody, která vznikla ze Smlouvy o dílo, nelze jí tyto nároky ze Smlouvy o dílo přiznat, jak je požaduje žalobou, neboť tyto nároky byly právě modifikovány Dohodou o narovnání. Dohoda o narovnání způsobila zánik nároku mezi všemi stranami vyplývajícími ze smlouvy o dílo. Jakékoliv nároky ze smlouvy o dílo totiž byly nahrazeny novými závazky. Žalobkyni pak nic nebránilo, aby jakékoliv nároky na škodu vtělila do dohody o narovnání, což žalobkyně neučinila. Lze tak plně souhlasit s žalovanou, že sporná práva a povinnosti byla nahrazena z vůle stran dohody o narovnání konkrétními novými právy a povinnostmi ohledně nároku na proplacení či neproplacení některých víceprací a nároku na úhradu smluvní pokuty v dohodnuté výši. Soud tak nemůže jít dále, tzn. časově do minulosti za Dohodu o narovnání a zkoumat, zda ve skutečnosti nárok na úhradu víceprací vůči [právnická osoba] skutečně vznikl, v jaké výši a z jakého důvodu. Stejně tak nemůže už zkoumat ani to, zda [právnická osoba] vznikl skutečně smluvní nárok na úhradu smluvní pokuty, případně v jaké výši a z jakého důvodu. Brání tomu Dohoda o narovnání. Strany Dohody v článku 5 deklarovaly, že pro odstranění pochybností strany tímto ruší jakékoliv nevypořádané nároky, vzájemná práva a povinnosti plynoucí či související se Smlouvou, včetně těch nároků, které strany zřejmě nemohly mít ve smyslu § 1905 o. z. na mysli, vyjma, jak je uvedeno v tomto článku, nároku vyplývajícím z bodu 4 dohody, tj. odpovědnosti za vady. Právě z důvodu, že byla uzavřena dohoda o narovnání, nelze se znovu zabývat tím, kdo je odpovědný za prodlení s dosažením konkrétních milníků a kdo je povinen nést náklady na vícepráce.

15. Soud se dále zabýval jednotlivými nároky, jak je uplatnila žalobkyně v bodu 23. odůvodnění rozsudku a specifikovala, z jakého důvodu je nebylo možno přiznat žalobkyni, s čímž se odvolací soud plně ztotožňuje. Částka 43.023.716 Kč představuje vícenáklady na změnové listy neschválené [právnická osoba]. Porušení právní povinnosti žalované mělo spočívat v neposkytnutí součinnosti společnosti [právnická osoba], kdy žalovaná nedodala podklady pro prokázání víceprací a z toho důvodu nedošlo k jejich proplacení. Nároky na proplacení víceprací byly předmětem Dohody o narovnání, přičemž žalobkyně v řízení netvrdila a neprokazovala, že by se vůči objednateli domáhala jejich proplacení a že k jejich proplacení nedošlo, naopak uvedla, že na základě Dohody o narovnání k proplacení těchto změnových listů nedošlo, a tedy právním důvodem ke snížení majetkové sféry konsorcia došlo v příčinné souvislosti s Dohodou o narovnání, nikoliv v souvislosti s porušením právní povinnosti žalované. Jak správně uvádí okresní soud, po uzavření této Dohody již není možné přezkoumávat plnění či neplnění povinností kteroukoliv ze stran. Stejně tak se to týká nároku žalobkyně, pokud požadovala částku 28.340.575 Kč za neoprávněné odsouhlasení víceprací subdodavatele Syner. Důvodem, proč nedošlo k proplacení této částky byla opět Dohoda o narovnání, v níž se strany tohoto nároku vzdaly. Třetím nárokem pak byla požadována částka 60.750.000 Kč, představující smluvní pokutu uplatněnou vůči zhotoviteli objednatelem, což mělo spočívat v nedodání projektové dokumentace včas. Smluvní pokuta ze smlouvy o dílo nebyla objednatelem vůči zhotoviteli nikdy uplatněna a nedošlo tak ke vzniku škody. Smluvní pokuta byla hrazena na základě smluvního ujednání všech tří stran. Právním důvodem jejího vzniku, a tím i zmenšení majetku konsorcia, byla v tomto případě Dohoda o narovnání.

16. Nadto má odvolací soud za to, že Společnost zanikla ve smyslu ust. § 2744 o. z., neboť splněním Smlouvy o dílo bylo dosaženo účelu společnosti, k němuž byla společnost zřízena. Navíc žalobkyně vstoupila do insolvenčního řízení. V takovém případě při zániku společnosti je možno nároky některého z členů společnosti již řešit pouze vypořádáním společnosti, kdy se majetek a závazky vypořádávají podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví (§ 2746 odst. 2 o. z.). Jak navíc vyplývá rovněž z výpovědi [jméno FO], v rámci vypořádání konsorcia obdržela žalovaná od žalobkyně vyčíslení nákladů, tyto porovnali a vyšel jim nárok ve výši 12.000.000 Kč, když tato pohledávka byla již pravomocně přiznána žalované v insolvenčním řízení.

17. Jak uvádí správně okresní soud, pokud žalobkyně uváděla v žalobě, že žalovanou částku požaduje „in eventum“ z titulu vypořádání Smlouvy o společnosti, na základě skutkových tvrzení žalobkyně, kdy jednoznačně požaduje škodu, není možno z žaloby dovodit nárok žalobkyně na vypořádání z titulu Smlouvy o společnosti.

18. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen, a to včetně nákladového výroku.

19. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení zástupce žalobkyně učinil dva úkony právní služby, a to podané vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, za což mu náleží odměna 2x po 97.180 Kč v souladu s ust. § 7, bod 7 vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 194.960 Kč a z této částky mu náleží 21% DPH, tj. je 40.941,60 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 235.901,60 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Poučení