9 C 346/2020 - 395

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Soud ze společného jmění účastníků přikazuje do vlastnictví žalobce i. pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [Anonymizováno], zapsané u [Anonymizováno] Katastrálního pracoviště [právnická osoba], v katastru nemovitostí obce [adresa] a v katastrálním území [jméno FO], na listu vlastnictví č. [hodnota], ii. obchodní závod provozovaný žalobcem, IČO [IČO], se sídlem [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa], a iii. automobil [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód].

II. V části, v níž se žalovaná domáhala vypořádání [Anonymizováno], se řízení zastavuje.

III. V části, v níž se žalovaná domáhala vypořádání pohledávky na účtu č. [č. účtu], vedeném u [právnická osoba]., ve výši [částka] k [datum] a vnosu v částce [částka], se žaloba zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku [částka] do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Soud ze společného jmění účastníků přikazuje žalobci a žalované k úhradě dluh ve výši [částka] ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s [jméno FO] a [jméno FO], a to rovným dílem.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení v částce [částka] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v [právnická osoba].

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení v částce [částka] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v [právnická osoba].

Odůvodnění

I. Vymezení věci I. A. Ze strany účastníků 1. Žalobce se žalobou podanou [datum] domáhal vypořádání společného jmění manželů („společné jmění“).

2. Účastníci uzavřeli manželství [datum]. Manželství bylo rozvedeno [datum].

3. K vypořádání žalobce označil na straně aktiv: pozemek parc. č. St. [Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] („stavební pozemek“), stavbu č. p.[Anonymizováno][Anonymizováno], která je součástí stavebního pozemku („rodinný dům“), pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] („zahrada“), obchodní závod provozovaný žalobcem, IČO [IČO], se sídlem [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa], automobil [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], VIN [VIN kód], na straně pasiv: společný dluh vůči [jméno FO] a [jméno FO] (rodičům žalované) ze zápůjčky ve výši [částka] a na straně vnosů: peněžní prostředky ve výši [částka], [Anonymizováno] m3 dřeva oceněného částkou [částka] a stavební pozemek a zahradu.

4. Žádal, aby mu byla přikázána veškerá aktiva a navrhl žalované zaplatit náhradu ve výši [částka] (bez zohlednění valorizace vnosů). Pasivum má být přikázáno oběma účastníkům rovným dílem.

5. Žalovaná nerozporovala okruh aktiv a pasiv označených žalobcem k vypořádání. Souhlasila i s navrženým způsobem vypořádání (aktiv i pasiv) (viz vyjádření k žalobě z [datum] a závěrečný návrh z [datum]). Zpochybnila však ocenění aktiv (s výjimkou automobilu) a označené vnosy.

6. K vypořádání žalovaná dále označila na straně aktiv: pohledávku (peněžní prostředky) na účtu č. [č. účtu], vedeném u [právnická osoba]. („[Anonymizováno]“), ve výši [částka] k [datum], na straně vnosů: peněžní prostředky ve výši [adresa] Kč.

7. Požadovala zaplatit náhradu ve výši [částka].

8. Žalobce odmítl, že by žalovaná okruh aktiv a vnosu řádně uplatnila. Zpochybnil je i věcně.

9. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná označila k vypořádání též [Anonymizováno] (viz podání z [datum], str. 3). [právnická osoba]. Ze strany soudu 10. Z rozsudku Okresního soudu v [právnická osoba] z [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum], soud zjistil, že se účastníci rozvedli.

11. Podstatou projednávané věci je vyřešení otázky vypořádání společného jmění.

12. Pokud jde o [Anonymizováno], žalovaná posléze uvedla, že na jejich vypořádání (jako samostatných položek) netrvá (viz podání z [datum], str. 4; protokol z jednání z [datum], str. 13; a protokol z jednání z [datum], str. 1). Z obsahu podání žalované plyne, že v tomto rozsahu vzala žalobu zpět. Žalobce se zpětvzetím souhlasil (viz protokol z jednání z [datum], str. 1). V rozsahu zpětvzetí proto soud řízení zastavil [§ 96 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“].

13. Soud dospěl k závěru, že žalovaná označila k vypořádání aktivum a vnos dostatečně určitě.

14. V podání z [datum] uvedla: „Žalobce dále neuvedl jako součást zaniklého SJM účastníků stav peněžních prostředků manželů ke dni rozvodu, které se nacházeli na účtu č. [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno] – [právnická osoba].. Nechť je tedy soudem vyžádána zpráva jaká byla výše zůstatku na tomto účtu ke dni právní moci rozvodu účastníků, tedy ke dni [datum].“ (viz str. 4; důraz v originále – pozn. soudu). Její návrh je srozumitelný a je též dostatečně určitý. Jednoznačně z něj plyne požadavek, aby peněžní prostředky na konkrétně uvedeném účtu byly v řízení též vypořádány. To pro jejich vnesení do řízení postačuje (§ 79 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.; přiměřeně srov. též rozsudek z [datum], sp. zn. [spisová značka], č. 48/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, především body 33 až 35). Soud přihlédl též k tomu, že zmíněné podání navazuje na vyjádření k žalobě z [datum], kde požadavek na vypořádání (tam dosud nespecifikovaných) peněžních prostředků formulovala i pozitivně: „obsahem zaniklého SJM účastníků jsou ještě další v žalobě neoznačené movité věci a finanční prostředky“ (viz bod VI. v návaznosti na body I. a IV.).

15. Z podání žalované z [datum] (str. 3) a z [datum] (str. 2) je též jednoznačné, že k vypořádání označila vnos peněžních prostředků ve výši [adresa] Kč (na podporu tohoto tvrzení dokonce označila důkazy, včetně kupní smlouvy, kterou s posléze uvedeným podáním též soudu předložila). To platí tím spíše, že tak učinila „podmíněně“, neboť měla za to, že tyto peněžní prostředky nebyly vynaloženy na společný majetek účastníků. Ostatně žalobce na návrh žalované věcně reagoval již v podání z [datum] (viz str. 4).

16. Okruh aktiv a pasiv, který označil žalobce k vypořádání, je mezi účastníky nesporný. To stejné platí i o způsobu jejich vypořádání (viz již protokol z [datum], str. 2, opakovaně shrnuto v závěrečném návrhu žalobce z [datum] a závěrečném návrhu žalované z [datum]).

17. Jádrem sporu je tedy i. nesouhlas žalované s oceněním aktiv (s výjimkou automobilu) a s náhradou vnosů, které označil žalobce, a ii. nesouhlas žalobce s vypořádáním aktiva a náhradou vnosu, které označila žalovaná. Nakonec je spor veden též o iii. disparitu (nerovnost) podílů na vypořádávaném jmění.

18. Věc soud posoudil podle § 740 (§ 765 odst. 2) a 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (viz též § 3028 odst. 2 občanského zákoníku a např. rozsudek z [datum], sp. zn. [spisová značka], č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). II. Posouzení věci soudem II. A. Ke stavebnímu pozemku (rodinnému domu) a zahradě 19. Mezi účastníky je nesporné, že stavební pozemek, jehož součástí je rodinný dům, a zahrada (též „nemovité věci“) jsou součástí společného jmění. Účastníci se shodli i na jejich přikázání žalobci (viz bod 16 výše), soud jim proto vyhověl. Takový způsob vypořádání je ostatně nabíledni, neboť žalobce nemovité věci sám fakticky užívá od [datum] (viz výslech žalobce a žalované, protokol z [datum], str. 7 a 13).

20. Spor se týkal pouze stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí. Soud dospěl k závěru, že činí [částka].

21. V průběhu řízení byla předložena (a soudem provedena k důkazu) celá řada znaleckých posudků a jeden odhad. Podle nich měla obvyklá cena činit: k [datum] částku [částka] (viz znalecký posudek z [datum], č. [hodnota], vypracovaný znalcem [jméno FO]), k [datum] částku (patrně) [částka] (jde o součet částek uvedených u označení nemovitost a pozemek; viz odhad z [datum], vypracovaný [jméno FO]), k [datum] částku [částka] (viz znalecký posudek z [datum], č. [hodnota], vypracovaný znalcem [jméno FO]), k [datum] částku [částka] (viz znalecký posudek ze [datum], vypracovaný znalcem [jméno FO], a výslech znalce na jednání [datum]), k [datum] částku [částka] [viz znalecký posudek z [datum], č. [č. účtu], vypracovaný znalcem [jméno FO], včetně přípisů z [datum] a [datum] (jehož přílohou byla i opravená strana 21 znaleckého posudku), a výslech znalce na jednání [datum], včetně písemného doplnění z [datum]], k [datum] částku [částka] (viz dodatek č. [hodnota] znaleckého posudku č. [Anonymizováno] z [datum], vypracovaný znalcem [jméno FO], a výslech znalce na jednání [datum]).

22. Při ocenění nemovitých věcí je třeba vyjít z jejich obvyklé ceny a stavu k okamžiku vypořádání (viz rozsudek z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud proto při posouzení věci vyšel ze dvou posledně uvedených znaleckých posudků (včetně výslechů znalců). Z dřívějších znaleckých posudků žádné skutkové zjištění neučinil, neboť shledal, že nejsou dostatečně aktuální. Ostatně znalec [jméno FO] při výslechu v únoru 2023 uvedl, že (jen) od dubna 2022, k němuž (první) znalecký posudek vyhotovoval, došlo ke změně (snížení) ceny nemovitých věcí (viz protokol z [datum], str. 5).

23. Soud vyšel ze znaleckého posudku znalce [jméno FO]. Znalec [adresa] dospěl k závěru, že obvyklá cena nemovitých věcí se (v dubnu 2023) pohybovala v cenovém rozmezí od [částka] do [částka]. Učinil tak na základě porovnání s realizovanými cenami obdobných nemovitostí (rodinných domů) v [adresa], [jméno FO]. Při výpočtu vyšel ze započitatelné plochy nemovitostí a vzájemné odlišnosti korigoval v sedmi parametrech (koeficient 1 znamená, že jsou nemovitosti stejné; koeficient nižší než 1 porovnávací cenu snižuje (nemovitost, která slouží k porovnání, je na tom „lépe“); koeficient vyšší než 1 porovnávací cenu zvyšuje (nemovitost, která slouží k porovnání, je na tom „hůře“).

24. Znalec vysvětlil, z jakého důvodu použil jako základní porovnávací parametr započitatelnou plochu: srovnání je činěno na základě výměry ploch, které jsou si svou povahou i účelem nejpodobnější (viz protokol z [datum], str. 2, 3, 25 a 26). Jeho vysvětlení soud považuje za přesvědčivé. Znalci se podařilo obhájit i výši jednotlivých korekčních koeficientů. Především znalec zohlednil, že nemovitost v [adresa] byla prodána v dražbě (koeficient 0,9) a nese si příběh předchozího vlastníka, který se v ní oběsil (koeficient 1,2) (viz protokol z [datum], str. 28). Vysvětlil též z jakého důvodu u velikosti nemovitosti v [adresa], která je o 44 m2 větší, zvolil koeficient 1,1, avšak u velikosti nemovitosti ve [jméno FO], který je o 55 m2 menší, zvolil koeficient jen 0,8: u parametru neplatí lineární vztah (viz protokol z [datum], str. 26).

25. Znalec vyšel z minimální jednotkové ceny [částka] (cena za m2 v [Anonymizováno] po korekci), maximální jednotkové ceny [částka] (cena za m2 ve [jméno FO] po korekci) a průměrné jednotkové ceny [částka] (cena za m2 všech tří nemovitostí po korekci děleno 3). Cenové rozmezí tak stanovil od [částka] do [částka] a střední porovnávací hodnotu v částce [částka] (uvedené jednotkové ceny vždy vynásobil započitatelnou plochou oceňovaných nemovitých věcí).

26. Ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] nemohl soud vyjít.

27. Za prvé znalec soud nepřesvědčil ohledně použití kritéria zastavěné plochy (a jeho korekci). Znalec především uvedl, že při porovnání vyšel z výměry zastavěné plochy a zohlednil též výměru užitné plochy (viz protokol z [datum], str. 8 a 9). Údaj o výměře užitné plochy oceňovaných nemovitých věcí však neměl k dispozici (viz protokol z [datum], str. 15). [adresa] je tak mohl srovnávat (především) s těmi nemovitostmi, jejichž zastavěná a užitná plocha se významně liší [např. nemovitosti v [Anonymizováno] (část obce [adresa]), [Anonymizováno] nebo (obě) v [Anonymizováno]]. To platí tím spíše, že v některých případech vycházel (dokonce) i z na první pohled nesprávné výměry zastavěných ploch (viz znalecký posudek z [datum], str. 17 až 19): v [Anonymizováno] (vzorek 6) z popisku plyne, že výměra činí 337 m2, nikoli 135 m2 (což znalec nakonec sám připustil, viz protokol z [datum], str. 19), a v [Anonymizováno] (vzorek 8) z popisku plyne, že výměra činí 711 m2, nikoli 108 m2 [vysvětlení znalce (viz protokol z [datum], str. 20) popisku zjevně neodpovídá].

28. Výše uvedené výhrady platí i pro případ, kdy by soud připustil, že lze srovnání učinit na základě kritéria zastavěné plochy, neboť ke srovnání může sloužit i stavba se zcela odlišným účelem (např. stodola), neboť může být rekonstruována na stavbu určenou pro bydlení. V této souvislosti však soud podotýká, že by srovnání vyžadovalo podstatně podrobnější argumentaci, která ve znaleckém posudku v podstatě zcela chybí (viz např. srovnání s nemovitostí v [Anonymizováno], u něhož znalec uvedl pouze to, že výměra oceňovaných nemovitých věcí je menší, str. 14) a při výslechu ji znalec dostatečně věrohodně nedoplnil (viz srovnání se stejnou nemovitostí, u níž zopakoval východisko srovnání, ale blíže jej nekonkretizoval; naopak uvedl, že srovnání „je do určité míry diskutabilní“, str. 16 a 17).

29. Za druhé znalec soud nepřesvědčil ani ohledně správné korekce stáří nemovitých věcí. I pokud by soud připustil, že lze porovnávat různě staré nemovitosti v závislosti na časovém výhledu jejich (nutné) rekonstrukce, není učiněné srovnání přesvědčivé již proto, že údaje o stáří jednotlivých nemovitostí (resp. okamžiku, kdy byly zrekonstruovány) znalec nedokázal obhájit (viz např. nemovitost v [adresa]: znalecký posudek z [datum], str. 13 a 14, a protokol z [datum], str. 16). Obdobně jako u kritéria zastavěné plochy (viz bod 28 výše) by i toto srovnání vyžadovalo podstatně podrobnější argumentaci.

30. Za třetí ani srovnání lokalit není dostatečně průkazné. Znalec zjevně pochybil již tím, že vycházel z toho, že se oceňované nemovité věci nachází ve [Anonymizováno], nikoli v [jméno FO], resp. nečinil mezi těmito dvěma místy žádný rozdíl (viz protokol z [datum], str. 18). Přibližně stejné postavení [jméno FO] a [adresa] (koeficient 0,95) též není přesvědčivé. Znalec připustil, že byť je v [adresa] podstatně dostupnější občanská vybavenost, záleží též na tom, kde konkrétně se nemovitost nachází (zde v [adresa] na okraji [adresa]); jedním dechem však uvedl, že [adresa] dobře nezná (viz protokol z [datum], str. 12 a 13).

31. Za čtvrté pochybnosti soudu vzbudilo i to, že znalec oproti (vlastnímu) znaleckému posudku z [datum] vycházel z odlišných korekčních koeficientů (pokud jde o jejich počet i kvalitu) a z odlišného způsobu výpočtu (nově použil aritmetický průměr oproti mediánu), aniž by však byl schopen tyto odlišnosti věrohodně vysvětlit. Pokud tvrdil, že tak učinil proto, aby dokázal, že tato odlišnost nemá na výsledek vliv (viz protokol z [datum], str. 8 a 13), nejde o tvrzení ověřitelné (a tedy přezkoumatelné). Ve znaleckých posudcích totiž vycházel z odlišných vzorků. Nadto si znalec protiřečil, neboť původně uvedl, že vycházel z téže metodiky (viz protokol z [datum], str. 2).

32. Za páté pochybnosti soudu vzbudilo i výrazné rozmezí jednotkových cen od [částka] do [částka] (viz znalecký posudek z [datum], str. 21 a 22). Jestliže znalec uvedl, že je třeba porovnávat různé segmenty trhu, které je následně zapotřebí „vyrovnat“ koeficienty (viz protokol z [datum], str. 21 a 22), svědčí takto výrazný rozptyl jednotkových cen buď o zahrnutí vybočujícího segmentu trhu (tedy o učinění srovnání s velmi odlišnou nemovitostí), nebo o jejich nepřesvědčivém „vyrovnání“ pomocí koeficientů (srov. též vyjádření znalce [jméno FO] k variačnímu koeficientu, k němuž dospěl ve svém znaleckém posudku: viz protokol z [datum], str. 29, a přípis z [datum]). Tak či onak nabourává rozptyl jednotkových cen v řádu desítek tisíc korun – (i) v kontextu zmíněného vysvětlení –věrohodnost závěru znalce.

33. Pro úplnost soud dodává, že na závěr svého výslechu znalec [jméno FO] sám konstatoval, že ne všechny relevantní okolnosti se mu podařilo korigovat a že jeho závěr je ovlivněn kvalitou vstupních dat, která nebyla úplná (protokol z [datum], str. 23).

34. Soud dodává, že námitky žalované související s oceněním nemovitých věcí nejsou důvodné. Pokud uvádí, že znalec [adresa] vyšel z tržní hodnoty a znalec [jméno FO] z obvyklé ceny [a to patrně v kontextu zákona č. 151/1997, o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)], bylo tomu přesně naopak. Znalec [adresa] totiž vyšel z realizovaných obchodů a znalec [jméno FO] „pouze“ z nabídkových cen (srov. § 2 odst. 2 a 4 zákona o oceňování majetku). Časový rozdíl obou znaleckých posudků nehrál roli, neboť při určení obvyklé ceny soud vyšel z výslechů znalců (z [datum]) tak, aby co nejvěrněji odpovídala okamžiku vypořádání (viz body 36 až 38 níže). Ani srovnání počtu použitých vzorků není pro posouzení věci stěžejní: klíčová je srozumitelnost, úplnost a přesvědčivost znaleckého posouzení. Znalec [adresa] nakonec zohlednil specifika nemovitosti v [adresa] (viz bod 24 výše).

35. Je-li obvyklá cena (§ 492 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku) cenou, které by bylo dosaženo při reálném prodeji (koupi) nemovitých věcí ke dni rozhodnutí soudu (viz rozsudky z [datum], sp. zn. [spisová značka], a sp. zn. [spisová značka]), je třeba mít na paměti, že soudní rozhodnutí se tomuto ideálu může pouze přiblížit. Reálnou obvyklou cenu by totiž bylo možné zjistit pouze reálným prodejem (koupí) nemovitých věcí (viz též shodné vyjádření znalců [jméno FO] a [jméno FO], protokol z [datum], str. 32). Soud tedy dospěl k hodnotě (§ 492 odst. 1 občanského zákoníku), kterou by bylo možné (velmi pravděpodobně) při prodeji nemovitých věcí reálně dosáhnout (viz ostatně též rozsudek sp. zn. [spisová značka]).

36. Vyšel z cenového rozmezí a průměrné ceny k dubnu 2023, k nimž dospěl znalec [adresa]. Zohlednil též, že od té doby trh nemovitostí stagnuje či mírně klesá, což platí zvlášť pro větší rodinné domy (viz výslech znalce [jméno FO], protokol z [datum], str. 32). Znalec [adresa] uvedl, že celorepublikový pokles činí méně než 1 % a pokles v [jméno FO] odhadl okolo 2 až 3 % (v tomto kontextu soud vnímá i jeho odhad ceny ve výši [částka] k [datum]; viz protokol z [datum], str. 33). Soud se přidržel konzervativnějšího odhadu (tj. poklesu o 2 % z průměrné ceny k dubnu 2023). Jeho úkolem je totiž určit nejvyšší možnou cenu, za níž by se nemovité věci s největší pravděpodobností prodaly. Přirozeně platí, že čím nižší cena, tím je pravděpodobnost vyšší, cena však nesmí být ani podhodnocená (srov. též výslech znalce [jméno FO], protokol z [datum], str. 24).

37. Současně soud přihlédl k tomu, že znalec [jméno FO] nepochyboval o tom, že obvyklá cena nemovitých věcí se pohybovala (ke dni výslechu) v cenovém rozmezí od [částka] do [částka] (tj. v rozmezí určeném oběma znaleckými posudky, viz protokol z [datum], str. 23, 24 a 33): i v tomto kontextu soud určil obvyklou cenu při samé dolní hranici cenového rozmezí.

38. Soud uzavírá, že na základě provedeného dokazování nemá pochybnosti o tom, že stavební pozemek (jehož součástí je rodinný dům) a zahradu lze s největší pravděpodobností prodat za cenu [částka]. Určil ji proto jako cenu obvyklou. Byť vyšel ze znaleckého posouzení, které bylo učiněno ke konci srpna 2023, má za to, že je (k okamžiku vypořádání) stále aktuální. V této souvislosti přihlédl též k tomu, že žádný z účastníků vypracování aktualizace znaleckého posudku nepožadoval, a zohlednil i (stávající) náklady a délku soudního řízení. II. B. K vnosům žalobce II. [právnická osoba]. Argumentace účastníků 39. Žalobce uvedl, že stavební pozemek a zahrada mu byly darovány jeho rodiči na základě darovací smlouvy z [datum] (tehdy se jednalo o jediný pozemek evidovaný jako pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] – pozn. soudu). Na stavebním pozemku účastnici postavili rodinný dům. Na základě notářského zápisu z [datum] došlo k rozšíření společného jmění o stavební pozemek a zahradu.

40. Peněžní prostředky ve výši [částka] mu byly darovány jeho rodiči na základě darovací smlouvy z [datum]. Žalobce je v letech 2013 a 2014 zcela investoval do stavby rodinného domu. Rovněž 65 m3 dřeva, které použil k výstavbě domu, získal z lesa rodičů; jeho cenu určil ve výši [částka]. Za vnos považuje i stavební pozemek a zahradu, o něž bylo společné jmění rozšířeno; k tomuto okamžiku jejich cena činila [částka]. Upozornil, že vnosy je třeba valorizovat.

41. Žalovaná nesouhlasila s vnosem peněžních prostředků a dřeva. Nemovité věci se staly součástí společného jmění až na základě notářského zápisu z [datum]. V době, kdy byly peněžní prostředky a dřevo použity, tak byly vynaloženy na výlučný majetek žalobce.

42. Nesouhlasila ani s tím, že by za vnos mohly být považovány samotné nemovité věci. Ty se staly součástí společného jmění na základě dohody o jeho rozšíření i pro případ rozvodu. Neplatí, že by se v případě rozvodu měly žalobci vrátit. V opačném případě by rozšíření společného jmění postrádalo smysl. Jednalo by se (pro žalovanou) jen o podmíněné vlastnictví. Pokud manželé smluvně rozšíří společné jmění, nemůže následně dojít k jeho zúžení do předchozího rozsahu na základě rozhodnutí soudu.

43. Žalobce trval na tom, že peněžní prostředky a dřevo jsou vnosem. Byly vynaloženy na výstavbu rodinného domu, k níž došlo až po uzavření manželství. Jelikož vznikl (jako věc) po uzavření manželství, byl od počátku ve společném jmění. Zápis v katastru nemovitostí, podle něhož byl jako vlastník zapsán pouze žalobce, není rozhodující. Pokud jde o vnos stavebního pozemku a zahrady odkázal na odbornou literaturu.

44. Žalovaná poukázala na to, že kolaudační souhlas k rodinnému domu byl vydán až [datum] (užívání stavby tedy bylo povoleno až po [datum]). Byť byl dům vystaven z prostředků ve společném jmění, byl ve výlučném vlastnictví žalobce (do doby, než došlo k rozšíření společného jmění). Žádost o zápis rozestavěné stavby do katastru nemovitostí nebyla podána. Pokud jde o nemovité věci, je zápis konstitutivní. První zápis byl proveden až na základě kolaudačního souhlasu a dokladu o přidělení čísla popisného v roce 2015 nebo 2016. Zdůraznila, že všechny nemovité věci se staly součástí společného jmění až na základě dohody o rozšíření.

45. Žalobce uvedl, že rodinný dům byl od počátku ve společném jmění, neboť hrubá stavba (včetně střechy) byla dokončena v roce 2013. Dne [datum] žalobce uzavřel smlouvu na dodávku oken, v prosinci reklamoval vadně dodanou střešní krytinu. Posléze zbývalo dokončit jen interiéry a finální povrchy. Účastníci se do domu nastěhovali již v dubnu 2014. K výstavbě rodinného domu, při němž bylo patrné alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, tedy došlo v období od uzavření manželství ([datum]) do [datum]. Rodinný dům existoval jako věc před [datum], nestal se proto součástí pozemku (odkázal na komentářovou literaturu) a byl – na rozdíl od stavebního pozemku – ve společném jmění. Dodal, že skutečný stav má přednost před zapsaným stavem, proto není rozhodující, že podle zápisu v katastru nemovitostí byl žalobce vlastníkem rodinného domu, resp. že se dům stal součástí stavební parcely (odkázal na rozsudek z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na uvedeném nic nemění ani dohoda o rozšíření společného jmění.

46. V souvislosti s valorizací vnosů uvedl, že rodinný dům postavil sám se svými pomocníky. Pořizovací cena domu proto odpovídá jen ceně materiálu (nikoli obvyklé ceně). Odhadl ji v částce [částka]. Na výstavbu byl použit dar od jeho rodičů ve výši [částka], zápůjčka od rodičů žalované ve výši [částka] i jeho pracovní příjmy (pracoval v [Anonymizováno] a jeho měsíční příjmy činily přibližně[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] euro).

47. Žalovaná dokončení stavby před [datum] činí sporným. Stavební povolení bylo vydáno až [datum]. Je nemožné, aby stavba byla dokončena za dva měsíce. Současně poukázala na to, že právní účinky vkladu práva ke stavebnímu pozemku a zahradě nastaly ve prospěch žalobce až [datum].

48. Žalobce uvedl, že v projednávané věci není podstatné, kdy bylo vydáno stavební povolení. Nerozhodné je i to, kdo byl k okamžiku vzniku domu vlastníkem pozemku, na němž byl vystavěn (zda žalobce, nebo jeho rodiče).

49. Žalovaná rozporuje výši peněžních prostředků použitých pro výstavbu rodinného domu. Zčásti měly být určeny k vypořádání majetkových poměrů s předchozí partnerkou žalobce. Použití dřeva nerozporuje, jeho ocenění nezná. Žalobce uvádí, že tato námitka byla vznesena až po koncentraci řízení. Žalovaná posléze potvrdila, že použití finančních prostředků je nesporné. Zpochybnila však množství dřeva i jeho ocenění.

50. Pokud jde o valorizaci vnosů žalovaná odkázala na rozsudek z [datum], sp. zn. [spisová značka]. II. B.

2. Úvodní skutková zjištění soudu 51. Soud zjistil, že rodiče žalobce darovali žalobci [datum] stavební pozemek a zahradu (viz darovací smlouva z [datum], včetně geometrického plánu; tehdy se jednalo o jediný pozemek evidovaný pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO]). Právní účinky vkladu nastaly [datum] (viz notářský zápis z [datum], čl. Za druhé).

52. Výstavba domu započala po uzavření manželství (po [datum]), k pokrývání střechy došlo na přelomu listopadu a prosince 2023 (viz shodná stanoviska účastníků: tvrzení žalobce, bod 45 výše, a výslech žalované, protokol z [datum], str. 10 a 11).

53. Užívání rodinného domu bylo povoleno v roce 2015 (viz kolaudační souhlas s užíváním stavby ze [datum] a doklad o přidělení popisného čísla budově ze [datum]). Poté došlo k zápisu rodinného domu do katastru nemovitostí, jako vlastník byl evidován žalobce (viz shodná stanoviska účastníků, body 44 a 45 výše).

54. Účastníci se [datum] dohodli na rozšíření společného jmění o stavební pozemek, včetně rodinného domu, a zahradu (viz notářský zápis z [datum]). Žalobce prohlásil, že je jejich vlastníkem (viz čl. Za druhé). Oba účastníci též shodně prohlásili, že „z titulu této smlouvy nemají vůči sobě žádné finanční či jiné závazky“ (viz čl. Za páté). Právní účinky vkladu nastaly [datum] (viz výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. [hodnota], z [datum]). II. B.

3. Posouzení věci soudem K vlastnictví rodinného domu 55. Soud dospěl k závěru, že rodinný dům byl od počátku (od okamžiku svého vzniku) ve společném jmění. A to dokonce ze dvou (samostatných) důvodů.

56. Za prvé z provedeného dokazování plyne, že k výstavbě rodinného domu, při němž bylo patrné (mimo jiné) dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, došlo v období od uzavření manželství ([datum]) do [datum]. Rodinný dům tak vznikl jako samostatná věc (v právním smyslu, viz též např. rozsudek z 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000) a účastníci jej (originárně) nabyli do vlastnictví ve formě společného jmění [§ 143 odst. 1 písm. a) a 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („starý občanský zákoník“), ve spojení s § 3055 odst. 1 občanského zákoníku].

57. O tomto závěru nemá soud důvod pochybovat, neboť jej (nakonec) potvrdila i sama žalovaná. Uvedla totiž, že střecha byla pokryta již na přelomu listopadu a prosince 2023 (viz protokol z [datum], str. 11) a na výstavbu rodinného domu byl použit i společný majetek účastníků (manželů) (viz protokol z [datum], str. 13 a 14).

58. Za druhé dokonce i v případě, pokud by rodinný dům fakticky vznikl až po [datum], byl by od počátku ve společném jmění.

59. Z provedeného dokazování totiž plyne, že účastníci uzavřeli manželství [datum] a ihned po svatbě začali společnými silami budovat rodinný dům. Dohodli se, že opustí dosavadní dům a vybudují si nový domov (viz výslech žalobce a žalované, str. 5 a 10). Na výstavbě se podíleli oba. Dům byl vybudován (v podstatě) svépomocí a žalobce přirozeně zastal značnou část stavebních prací, což žalovaná ani nijak nezpochybňovala [viz též výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] nebo [Jméno zainteresované osoby 1/0], protokoly z [datum] a [datum]; o pravdivosti jejich výpovědi (v tomto ohledu) neměl soud důvod pochybovat]. Na výstavbě se však podílela i žalovaná, a to nejen po přípravné a provozní (administrativní) stránce (např. příprava podkladů pro projekt domu, komunikace s firmami, objednávky materiálu atd.; viz výslech žalobce a žalované, protokol z [datum], str. 5 a 10), ale i při samotné realizaci (jen žalobce uvedl, že pomáhala s úklidem, malovala nebo společně pokládali podlahu; protokol z [datum], str. [právnická osoba] úplnost soud dodává, že i [Jméno zainteresované osoby 0/0] (otec žalobce) a [jméno FO] (matka žalobce) potvrdili, že se podílela na stavbě domu (viz protokol z [datum], str. 8 a 9).

60. Z výše uvedeného tedy zjevně plyne (a odpovídá to i obvyklému chodu věcí), že účastníci na základě společné dohody (byť ústní či jen konkludentní) jako manželé společně vystavěli rodinný dům. Rodinný dům tak byl stavbou, která byla zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě smlouvy uzavřené před [datum], proto se nestala součástí pozemku a byla samostatnou (nemovitou) věcí (viz § 3055 odst. 2 občanského zákoníku). I pokud by tedy rodinný dům vznikl až po [datum], byl by od počátku (od svého vzniku) součástí společného jmění.

61. Pro úplnost soud dodává, že námitky žalované nejsou důvodné. Skutečný stav má přednost před stavem zapsaným do katastru nemovitostí (viz vyvratitelná právní domněnka v § 980 odst. 2 občanského zákoníku; srov. též např. již rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Proto je lhostejné, že rodinný dům byl zapsán do katastru nemovitostí jako součást společného jmění až na základě dohody o rozšíření společného jmění z [datum], která měla formu veřejné listiny. Totéž platí o nesprávnosti dohody [viz vyvratitelné domněnky v § 568 odst. 1 a 2; k tomu, že se uplatní vyvratitelná právní domněnka – navzdory textu zákona – i u druhého odstavce viz komentář k § 586 in LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, str. 1823; nebo komentář k § 586 in PETROV, J., VÝTISK, M., [jméno FO], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023]. Předchozí zápis byl chybný a žalobci se podařilo rozpor prokázat. Totéž platí o nesprávnosti dohody o rozšíření společného jmění. Na okraj soud poznamenává, že při uzavření této dohody jednali oba účastníci zjevně v (právním) omylu, což vylučuje, aby smlouva byla neplatná (§ 586 občanského zákoníku). Nakonec soud připomíná, že vlastnictví k (nově) zhotovené věci (a podle starého občanského zákoníku též stavbě) nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil, a to bez ohledu na stav zápisu v katastru nemovitostí (srov. rozsudek z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ostatně okamžik vzniku vlastnického práva k rodinnému domu není pro věc podstatný (viz body 58 až 60), stěžejní je, že jej účastníci (originárně) nabyli do společného jmění. Jelikož byl dům až do [datum] samostatnou věcí (v právním smyslu) je rovněž nerozhodné, zda byl vystaven na pozemku žalobce nebo jeho rodičů. K vnosům obecně 62. Každý z manželů může žádat nahrazení toho, co ze svého výhradního majetku vynaložil na majetek společný [jedná se (z jeho pohledu) o tzv. vnos; § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku].

63. Z výše uvedeného (viz body 55 až 61) plyne, že rodinný dům byl od samého počátku ve společném jmění účastníků, jednalo se o jejich společný majetek. Co každý z účastníků vynaložil ze svého výhradního majetku na rodinný dům, proto může požadovat nahradit. K vnosu peněžních prostředků 64. Žalobce uvedl, že mu rodiče darovali peněžní prostředky ve výši [částka], které zcela využil pro výstavbu rodinného domu.

65. Soud dospěl k závěru, že provedené dokazování jeho tvrzení zcela prokázalo. Jeho vnos činí [částka].

66. Vnos peněžních prostředků (jako takový) je mezi účastníky nesporný (viz protokol z [datum], str. 7).

67. Současně soud zjistil, že rodiče žalobce darovali žalobci na podzim 2013 peněžní prostředky ve výši [částka], které byly určeny k financování výstavby rodinného domu (viz darovací smlouva z [datum]). Rodiče žalobce prodali po svatbě účastníků jiný dům (chalupu) v [jméno FO] a obdržené peněžní prostředky darovali synovi [viz výslech: otce žalobce [jméno FO] a matky žalobce [jméno FO] (protokol z [datum], str. 6, 10 a 11)]. Přestože se jedná o rodiče žalobce, neměl soud žádný důvod (v tomto ohledu) o pravdivosti jejich výpovědi pochybovat.

68. Žalovaná rozporovala výši investovaných peněžních prostředků. Má za to (resp. má pochybnost o tom), že jejich část byla použita na vypořádání majetkových poměrů s předchozí partnerkou žalobce (viz protokol z [datum], str. 14, a protokol z [datum], str. 7). Tato (skutková) argumentace (jež je ostatně na samé hranici projednatelnosti) není přípustná, neboť ji žalovaná uplatnila (poprvé) až [datum], resp. [datum], tedy po koncentraci řízení, k níž došlo k [datum] (viz protokol z [datum], str. 3, a § 118b odst. 1 o. s. ř.). Soud k ní proto nemohl přihlížet. Ze stejného důvodu soud nemohl přihlížet ani k obsahu výpovědi žalované (viz protokol z [datum], str. 11 a 12), neboť výslech účastníka nemůže být určen k doplnění skutkových tvrzení (viz rozsudek z 24. 11. 2021, sp. zn 21 Cdo 1590/2021, včetně tam citované judikatury; srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu z 6. 2. 2014, č. j. 6 As 147/2013-29).

69. Zcela na okraj soud poznamenává, že byl-li předchozí dům (chalupa) v [jméno FO] prodán za cenu v rozmezí od [částka] do [částka] (viz výslech žalobce, protokol z [datum], str. 4 a 5), není závěr soudu – i po úhradě částek [částka] a [částka], které zmínila žalovaná při svém výslechu (viz protokol z [datum], str. 11 a 12), nepřesvědčivý. Jednak ani z výpovědi žalované není jasné, z čeho a kým byly tyto částky (včetně dalšího dluhu souvisejícího s dřívějším zaměstnáním žalobce) hrazeny, to platí tím spíše, že podle jejího přesvědčení měla z daru (ve výši [částka]) zbýt částka v rozmezí [částka] až [částka]. Současně soud přihlédl k tomu, že mzda žalobce činila v této době přibližně [Anonymizováno] euro (viz výslech žalobce, protokol z [datum], str. 4), což žalovaná nerozporovala, přičemž všechny finanční prostředky se na účtech účastníků mísily (viz výslech žalobce a žalované, protokol z [datum], str. 8, 13 a 14). I v tomto ohledu je účelem řízení o vypořádání společného jmění spravedlivé (rozumné) uspořádání právních poměrů, nikoli vedení zúčtovacího sporu. K vnosu dřeva 70. Žalobce uvedl, že mu rodiče darovali 65 m3 dřeva, které zcela využil pro výstavbu rodinného domu. Ocenil jej v částce [částka].

71. Soud dospěl k závěru, že provedené dokazování jeho tvrzení zcela prokázalo. Jeho vnos tak (dále) činí [částka].

72. Soud nepochybuje o tom, že žalobce použil dřevo z lesa svých rodičů na výstavbu rodinného domu. Plyne to z výslechů svědků: žalobcova bratrance [jméno FO], který mu pomáhal dřevo kácet (viz protokol z [datum], str. 2 a 3) i jeho otce [jméno FO] (protokol z [datum], str. 6), matky [jméno FO] (protokol z [datum], str. 10) a bratra [Jméno zainteresované osoby 1/0] (viz protokol z [datum], str. 14). Přestože se jedná o příbuzné žalobce, neměl soud žádný důvod (v tomto ohledu) o pravdivosti jejich výpovědi pochybovat. Ostatně žalovaná vnos dřeva (jako takový) vůbec nerozporovala.

73. Stejně tak soud neměl pochybnost o množství použitého dřeva: svědek [Anonymizováno]. [jméno FO] jej odhadl na dva náklaďáky a svědek [Anonymizováno]. [jméno FO] na 50 až 60 m3; oba se shodli, že ho bylo „strašná hromada“ (viz protokol z [datum], str. 3), resp. „plno metrů“ (viz protokol z [datum], str. 3). Ani zde neměl soud důvod o pravdivosti jejich výpovědi pochybovat. Pokud jde o cenu činila ve čtvrtém čtvrtletí 2013 v průměru [částka] – zjevně myšleno za 1 m3 – (viz odhad ceny dřeva z [datum]); cena darovaného dřeva tedy činila [částka] (1 560 x 65).

74. Žalovaná uvedla, že výši ocenění nezná (viz protokol z [datum], str. 14). Posléze dodala, že má pochybnosti ohledně množství dřeva i částce, za níž bylo oceněno (viz protokol z [datum], str. 7). Tato (skutková) argumentace (jež je ostatně na samé hranici projednatelnosti) není přípustná, neboť ji žalovaná uplatnila (poprvé) až [datum], resp. [datum], tedy po koncentraci řízení, k níž došlo k [datum] (viz protokol z [datum], str. 3, a § 118b odst. 1 o. s. ř.).

75. Na okraj soud poznamenává, že stanoviska účastníků (pokud jde o množství dřeva) se ostatně nakonec ukázala jako shodná (viz výslech žalobce a žalované, protokol z [datum], str. 8 a 12). Plyne-li zároveň z výslechu účastníků (viz protokol z [datum], str. 8 a 12), že část dřeva (15 nebo 12 m3) byla použita pro výstavbu přístavby (stání), na výše uvedeném závěru soudu to nic nemění, neboť se jedná o příslušenství rodinného domu (§ 121 odst. 1 starého občanského zákoníku). K vnosu stavebního pozemku a zahrady 76. Žalobce žádá, aby rozšíření společného jmění o stavební pozemek a zahradu (tedy o jeho výlučný majetek, který nabyl od rodičů darem) bylo posouzeno jako vnos.

77. Tento závěr již dříve judikatura Nejvyššího soudu odmítla (viz usnesení z 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 629/2012, včetně tam citované judikatury). Její závěry jsou plně uplatnitelné i na poměry podle občanského zákoníku, neboť jeho úprava tuto otázku nestaví do nového světla (viz zmíněné usnesení sp. zn. 22 Cdo 629/2012 nebo rozsudek z 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 487/2019). V podrobnostech proto soud na tuto judikaturu (její závěry) odkazuje.

78. Žalobce na svou podporu odkázal na stručný komentář, který v jedné větě upozorňuje na (blíže nespecifikovanou) odbornou diskusi o této otázce [viz DOBROVOLNÁ, E., KRÁLÍK, M. NS: Judikatura o disparitě podílů v řízení o vypořádání SMJ in Advokátní deník (online), zveřejněno[Anonymizováno]28. 12. 2019, článek je dostupný na www.advokatnidenik.cz]. Článek však žádnou argumentaci nenabízí.

79. Podstatnější byl odkaz na komentář k § 742 in MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV/1. § 655-975. Praha: Leges, 2016, str. 637 až 639. Soud připouští, že zde uvedená kritika judikatury Nejvyššího soudu má své opodstatnění (viz marg. 141, 143 a 144). Podle autorů by rozhodujícím kritériem měla být kauza (účel) modifikace společného jmění (viz marg. 142). I kdyby soud toto kritérium v projednávané věci připustil, má za to, že musí dopadat stejně na zúžení i rozšíření společného jmění. V případě zúžení společného jmění, autoři rozlišují, je-li kauzou (účelem) zájem rodiny nebo trvalé (a bezúplatné) rozmnožení výhradního majetku jednoho z manželů: první případ je důvodem pro zápočet, druhý nikoli (viz marg. 146, 94 a 95). V případě rozšíření společného jmění není podle autorů shodné rozlišení namístě, neboť rozmnožení společného majetku (oproti výlučnému majetku) „nemůže být trvalé, nýbrž jen po dobu jeho existence“ (marg. 147 a 129). Tento argument však není přesvědčivý. Pro trvalé rozmnožení majetku jiného je rozhodující úmysl jednajícího učinit tak nepodmíněně – a v tomto smyslu trvale, napořád – ať po dobu života člověka nebo trvání manželství (což ostatně může být fakticky totéž). Přesvědčivý není ani odkaz na § 742 odst. 2 občanského zákoníku (viz marg. 129), a to již proto, že toto ustanovení dopadá stejně na obě situace.

80. V projednávané věci účastníci uzavřeli manželství [datum]. Po svatbě začali stavět rodinný dům na pozemku, který byl původně ve vlastnictví rodičů žalobce a posléze (na základě darovací smlouvy z [datum]) ve vlastnictví žalobce. Do rodinného domu se přestěhovali v roce 2014, dům byl kolaudován v září 2015. Posléze rozšířili společné jmění na základě dohody z [datum], která výslovně vylučovala jakékoli protiplnění ze strany žalované, o stavební pozemek, zahradu a domněle (z důvodu právního omylu) též o rodinný dům. Účastníkům se narodily děti v letech 2015 a 2018. O rozvodu diskutovali od srpna 2018, žalovaná odešla ze společné domácnosti [datum] a manželství bylo rozvedeno [datum] (viz body 10 a 51 až 61 výše, a dále výslech žalobce a žalované, protokol z [datum], str. 7, 13 a 15).

81. Výše uvedené (bod 80) svědčí závěru, že kauzou (účelem) rozšíření společného jmění bylo trvalé a bezúplatné rozmnožení společného majetku (a tedy fakticky majetku žalované). Žádný jiný účel nebyl v průběhu řízení účastníky zmíněn, ani nevyšel najevo (např. zájem rodiny spočívající ve zlepšení bydlení).

82. Žalobce zmínil, že byl k rozšíření společného jmění v červnu 2016 donucen. Při výslechu k tomu uvedl: „Především to bylo na popud mé bývalé ženy, že kdyby se mi něco stalo, tak ať má alespoň něco a aby i kluci, aby ona měla polovinu a druhou polovinu měli kluci toho baráku, aby byla majitelem. Mně to přišlo férový, jako ten dům na ní i přepsat, já jsem s tím „neměl problémy“ až do té doby, – protože bývalá manželka všechno zařizovala, zařizovala i tady v [Anonymizováno] na [Anonymizováno] tu notářku –, všechno si spolu připravily a já tam jenom během práce zajel to podepsat, ale když mi notářka řekla, že tam bývalá manželka dala i veškeré pozemky, tak to jsem se jako zasekl, i pamatuji si, že notářka řekla, že to podepisovat nemusím, jestli s něčím nesouhlasím, že mě nikam nikdo netlačí, ale já jsem řekl, že když to tam je, tak to tam je a že to je moje žena, tak proč ne.“ (viz protokol z [datum], str. 8; důraz přidán – pozn. soudu).

83. Z uvedeného plyne, že se nejednalo o donucení ve smyslu psychického či (dokonce fyzického) nátlaku, ale spíše o situaci, kdy jej žalovaná (jako manželka) o rozmnožení společného majetku žádala a (nakonec) přesvědčila. To však jen potvrzuje, že účelem rozšíření ve skutečnosti (fakticky) bylo darování majetku do společného jmění, a tedy (v podstatě) žalované. Pokud žalobce omezil tento závěr jen na rodinný dům, má soud za to, že bylo jeho stanovisko (výpověď) o těchto sedm let starých událostech ovlivněno kontextem probíhajícího řízení. Převod (rodinného) domu bez pozemku, na němž stojí (nebo s nímž je bezprostředně užíván) a jež má téhož vlastníka, je totiž – i z laického pohledu – mimořádně neobvyklý. Žádné mimořádné okolnosti však žalobce nezmínil. Naopak s rozšířením společného jmění o pozemky nakonec souhlasil právě proto, že žalovaná byla jeho manželka (viz zvýrazněná věta v bodě 82 výše).

84. Závěr soudu ostatně potvrzuje i výpověď otce žalobce [jméno FO]. K otázce zástupce žalobce ohledně motivů vedoucích k rozšíření společného jmění uvedl: „[m]ám takovej pocit, že to byl spíš drobet, drobet takovej nátlak, jo, že by chtěla taky vlastnit něco a tak zkrátka syn asi se nechal nějak takhle ukolébat a vlastně jednu tu polovinu tohoto pozemku, když budu mluvit o něm, tak vlastně jí nechal napsat jako darovací smlouvu“ (viz protokol z [datum], str. 7). V podstatě jej potvrdila i matka žalobce [jméno FO], která se o rozšíření společného jmění dozvěděla až v průběhu rozvodu účastníků, k motivaci však (zpětně) uvedla, že „když se něco řeklo [míněno žalovaná – pozn. soudu], tak se to muselo splnit, jinak bylo zle“ (viz protokol z [datum], str. 11 a 9).

85. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že by použití § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku bylo v rozporu se zjištěnou kauzou (účelem) rozšíření společného jmění. K valorizaci vnosů 86. Valorizace vnosů není na místě. Připadá v úvahu totiž jen tehdy, dohodnou-li se na ni (budoucí) manželé (viz rozsudek z 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022). V projednávané věci dohoda učiněna nebyla: její existence nevyšla v řízení najevo i přesto, že byla tato otázka s účastníky diskutována (viz protokol z [datum], str. 7), naopak žalobce se dovolával toho, aby se soud od tohoto judikaturního závěru odchýlil (viz závěrečný návrh žalobce z [datum], str. 8).

87. Pro úplnost soud uvádí, že nemá důvod se od zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu odchýlit a v podrobnosti na něj odkazuje. Jestliže žalobce po soudu žádal, aby se od tohoto judikaturního závěru odchýlil, nepředestřel ve svůj prospěch žádnou přesvědčivou argumentaci. Odkázal jen na jazykový výklad § 742 odst. 2 občanského zákoníku, s tímto argumentem se však Nejvyšší soud vypořádal (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1172/2022). Nakonec není důvodná ani (naznačená) námitka legitimního očekávání: to se totiž nepojí se zákonem (jeho textem), ale s aplikací zákona (jeho výkladem) (viz § 13 občanského zákoníku). II. C. K vnosu žalobkyně 88. Žalovaná uvedla, že do výstavby rodinného domu investovala peněžní prostředky ve výši [částka]. Ty nabyla prodejem jejího bytu. Žalobce k tomu uvedl, že své tvrzení nijak neprokázala (viz podání z [datum], str. 4).

89. Posléze žalobce uvedl, že kupní smlouva byla uzavřena v dubnu 2014 a peněžní prostředky nebyly použity na výstavbu domu (viz protokol z [datum], str. 14). Následně ještě dodal, že byly nabyty až po nastěhování účastníků do rodinného domu a byly spotřebovány na běžné výdaje (viz protokol z [datum], str. 7, a závěrečný návrh žalobce z [datum], str. 7). Tato (skutková) argumentace není přípustná, neboť ji žalobce uplatnil (poprvé) až [datum], resp. [datum] a [datum], tedy po koncentraci řízení, k níž došlo k [datum] (viz protokol z [datum], str. 3, a § 118b odst. 1 o. s. ř.). Soud k ní proto nemohl přihlížet.

90. Soud dospěl k závěru, že provedené dokazování tvrzení žalobkyně zčásti prokázalo. Její vnos činí [částka]. V části, v níž se domáhala vypořádání vnosu ve (zbývající) částce [částka], soud žalobu zamítl.

91. Soud zjistil, že žalovaná prodala svůj byt v [adresa] (viz kupní smlouva z [datum]). Kupní cena činila [částka]: částka ve výši [částka] byla určena na úhradu provize a daně (viz kupní smlouva čl. III., bod 1., a čl. IV., bod 2; a dále viz přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí z [datum]), zbylá částka ve výši [částka] byla do [datum] uhrazena žalované (viz kupní smlouva čl. III., bod 1., písm. b/). Žalovaná (nakonec) připustila, že z kupní ceny obdržela pouze částku [částka] (viz výslech žalované, protokol z [datum], str. 13). Jelikož však tato částka neodpovídá listinným důkazům, které sama předložila, nemohl z ní soud vyjít.

92. Z prodeje bytu tak žalovaná nabyla částku [částka], kterou investovala do výstavby rodinného domu.

93. Soud považoval za klíčové, že z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci (jako manželé) vystavěli rodinný dům na základě společné dohody a úsilí (viz body 59, 60 a 80 výše). To zahrnovalo i to (a odpovídá to též obvyklému chodu věcí), že v podstatě veškeré finanční prostředky investovali do výstavby rodinného domu (viz výslech žalované, protokol z [datum], str. 16). Současně se všechny finanční prostředky na účtech účastníků mísily – včetně peněžních prostředků z prodeje bytu (viz výslech žalobce a žalované, protokol z [datum], str. 8, 13 až 15). I zde tak platí, co již soud uvedl při posouzení vnosu peněžních prostředků žalobce (viz bod 69 výše), že účelem řízení o vypořádání společného jmění je spravedlivé (rozumné) uspořádání právních poměrů, nikoli vedení zúčtovacího sporu.

94. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce zjevně považoval peněžní prostředky žalované za její vnos (do společného majetku), neboť ještě při svém výslechu připomněl, že v rámci svého návrhu dohody o vypořádání je započítal v její prospěch (viz protokol z [datum], str. 2).

95. Výše uvedené je pro závěr soudu (viz bod 92 výše) dostatečné. Vyvrací to i jedinou přípustnou námitku žalobce, podle níž žalovaná své tvrzení nijak neprokázala.

96. V tomto kontextu proto není stěžejní, že žalovaná při svém výslechu uvedla, že peněžní prostředky byly investovány nejen do vnitřku domu, vybavení domu a osazení koupelen (viz protokol z [datum], str. 13 a 15), ale i na nákup sedaček nebo na práce na zahradě (květiny) (viz protokol z [datum], str. 15 a 16). Z jejího výslechu totiž (předně) jednoznačně vyplynulo, že přesné účelové určení těchto peněžních prostředků (přirozeně) nezná, neboť „peníze se nakumulovaly v té době tam přišly“ (viz protokol z [datum], str. 15) a její vysvětlení bylo do určité míry ovlivněno tím, že zástupce žalobce na odpověď naléhal [přesto, že žalovaná na otázku (opakovaně) odpověděla, čtyřikrát žádal konkretizaci její odpovědi, viz protokol z [datum], str. 15 a 16]. Ostatně jejich účelové určení (rovněž přirozeně) neznal ani žalobce: pouze se domníval, že byly použity na sekačku, částečně na auto, resp. „se utratily celkově“ (viz výslech žalobce, protokol z [datum], str. 5 a 6).

97. Zcela na okraj soud poznamenává, že žalovaná peněžní prostředky obdržela v dubnu 2014 (viz bod 91 a výslech žalované, protokol z [datum], str. 13). V té době nebyla výstavba domu ukončena: žalobce připustil, že nebyla vyhotovena fasáda (viz výslech žalobce, protokol z [datum], str. 3) a do výstavby rodinného domu bylo (od dubna 2014) investováno ještě (přibližně) [částka] (viz zápisník o průběhu stavby). II. D. K obchodnímu závodu II. D.

1. Argumentace stran 98. Žalobce označil k vypořádání i obchodní závod. Je truhlář, podniká na základě živnostenského oprávnění. Činnost vykonává sám. Součástí závodu jsou na straně aktiv především stroje a dva automobily, na straně pasiv dluhy z úvěrů. Obvyklá cena je rozdílem mezi aktivy a pasivy. Jelikož je záporná, má za to, že pro účely vypořádání je nulová.

99. Žalovaná nesouhlasila s obvyklou cenou tvrzenou žalobcem. Nelze vycházet jen z účetní evidence. Pokud jde o obráběcí stroj, převyšuje jeho hodnota zbývající částku úvěru. Odkázala i na hodnotu dalších strojů a nářadí, jež závěru žalobce nesvědčí. Dodala, že závodu se zápornou hodnotou by nebyl úvěr poskytnut, a zdůraznila, že součástí závodu jsou i dva automobily. Obvyklá cena podle ní činí přibližně [částka].

100. Žalobce podotkl, že žalovaná nezohlednila dluhy obchodního závodu. Nadto z porovnání odhadů a účetních výkazů o majetku plyne, že tržní hodnota strojů je dokonce nižší než účetní.

101. Žalovaná uvedla, že závod musí být oceněn jako celek. Musí být zohledněny všechny hodnototvorné prvky. Zpochybnila hodnotu obráběcího stroje prezentovanou žalobcem, banka by jistě na jeho pořízení neposkytla úvěr zajištěný zástavním právem ke stroji, byla-li by jeho hodnota nižší než výše poskytnutého úvěru. Ostatně výše měsíčních splátek činí [částka] a žalobce je schopen je hradit. Poukázala i na ceny ostatních strojů. Součástí závodu jsou i dva automobily, zahradní traktůrek (sekačka) a dvě motorové sekačky. II. D.

2. Posouzení věci soudem 102. Účastníci se shodli na přikázání obchodního závodu (truhlářství) žalobci, soud mu jej proto přikázal do vlastnictví (viz bod 16 výše). Takový způsob vypořádání je ostatně nabíledni, neboť žalobce jako truhlář závod též fakticky provozuje (viz výslech žalované, protokol z [datum], str. 10).

103. Spor se týkal pouze stanovení obvyklé ceny závodu. Soud dospěl k závěru, že jeho obvyklá cena činí [částka].

104. Soud se ztotožnil se závěry znaleckého posudku z [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno], vypracovaným znaleckou kanceláří [právnická osoba] („znalecká kancelář [Anonymizováno]“). Z něj plyne, že při stanovení obvyklé ceny závodu je třeba vyjít z ocenění pomocí majetkové metody na bázi likvidační hodnoty (viz str. 15 a 16). Nelze vyjít z výnosové metody, neboť závod nesplňuje předpoklad going concern (tj. nepřetržitého pokračování činnosti, viz str. 14). Likvidační hodnota je dána rozdílem mezi přeceněnými aktivy a pasivy (viz str. 17, podrobně k metodám především viz str. 17 až 21). Při určení okruhu aktiv a pasiv (viz tabulky na str. 18 až 24) znalecká kancelář [Anonymizováno] vyšla z podkladů a informací od žalobce (viz str. 5 a 6). Dospěla k závěru, že likvidační hodnota k [datum] činila [částka] (viz též výslech znalkyně [jméno FO], protokol z [datum], str. 1 až 6, a přípis znalkyně [jméno FO] z [datum], včetně peněžního deníku).

105. Závěr znaleckého posudku je i v kontextu dalších provedených důkazů a námitek účastníků přesvědčivý.

106. Za prvé se soud nemohl přiklonit ke stanovení obvyklé ceny pomocí výnosové metody, k níž dospěl znalecký posudek z [datum], vypracovaný znalcem [jméno FO]. Znalec totiž vycházel z neúplných podkladů (dat). Především nezohlednil hypotetickou mzdu zaměstnance vykonávajícího práci na místě žalobce (viz znalecký posudek znalecké kanceláře [Anonymizováno], str. 9 až 12). To ostatně připustil i znalec [jméno FO] (viz znalecký posudek znalce [jméno FO], str. 63, a přípis znalce [jméno FO] z [datum]). Při výslechu poté opakovaně potvrdil, že po zohlednění této mzdy (tedy z pohledu žalobce nákladů obětované příležitosti) by ocenění pomocí výnosové metody bylo nižší než ocenění pomocí majetkové metody, proto by bylo třeba se přiklonit k později zmíněné (viz výslech znalce [jméno FO], protokol z [datum], str. 3, 8 a 9). Pro projednávanou věc je nepodstatné, že důvod, pro nějž by podle výnosové metody nepostupoval, nespočívá v tom, že závod nesplňuje podmínku going concern (viz protokol z [datum], str. 8 a 9). Podstatné je, že i on se (nakonec) přiklonil k ocenění pomocí majetkové metody. Jeho závěr se ostatně shoduje i s náhledem znalecké kanceláře [Anonymizováno], podle níž spodní hranice hodnoty závodu je dána likvidační hodnotou (viz výslech znalkyně [jméno FO], protokol z [datum], str. 5). Na majetkové metodě se ostatně shodli i účastníci (viz protokol z [datum], str. 14).

107. Za druhé se soud nemohl přiklonit ke stanovení obvyklé ceny pomocí majetkové metody na bázi účetní hodnoty. Při vypořádání společného jmění je rozhodují cena obvyklá, tedy cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné věci ve stejné době a v obvyklém obchodním styku (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka], bod 35, včetně tam citované judikatury). Účetní hodnota se od ní liší (viz znalecký posudek znalce [jméno FO], str. 39). Jde totiž jen o účetní obraz, který odráží historický pohled na závod (především tedy neodráží přecenění jednotlivých položek aktiv závodu) (viz výslech znalce [jméno FO], protokol z [datum], str. 11; i výslech znalkyně [jméno FO], protokol z [datum], str. 4).

108. Za třetí znalecká kancelář [Anonymizováno] vyšla při určení okruhu aktiv a pasiv z podkladů a informací od žalobce (viz bod 104 výše). Proti němu žalovaná nic namítala, soud tedy neměl důvod o jeho úplnosti pochybovat. To platí i o zahradním traktůrku a dvou motorových sekačkách, o nichž se domnívala, že jsou součástí závodu (viz podání z [datum], str. 4).

109. Za čtvrté při ocenění je třeba vyjít z obvyklé ceny a stavu věci k okamžiku vypořádání (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka], body 36 až 46). Jen „ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat“ zohlednění stavu věci k okamžiku zániku společného jmění (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka], bod 47). Výjimku – s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu – judikatura připustila i při ocenění obchodního závodu (viz usnesení z [datum], sp. zn. [spisová značka]).

110. V projednávané věci společné jmění zaniklo k [datum], závod byl oceněn k [datum] a vypořádán k [datum]. Samotná okolnost, že obchodní závod provozoval po zániku manželství pouze jeden z manželů, není důvodem pro stanovení ceny podle stavu k okamžiku zániku společného jmění. Použití výjimky je totiž spravedlivé typicky v případech, kdy činností (prostředky) jednoho z manželů dojde k (podstatnému) zhoršení nebo zlepšení stavu věci, která mu bude přikázána (viz též komentář k § 740 in Melzer a Tégl, 2016, marg. 69). Jelikož byla cena obchodního závodu v projednávané věci stanovena ve výši likvidační hodnoty a žádným z účastníků nebylo tvrzeno, že by se okruh aktiv a pasiv obchodního závodu v období od [datum] do [datum] výrazně proměnil, zůstala po celé období přibližně stejná. Soud přihlédl i k tomu, že v případě nepodstatných změn v okruhu aktiv či pasiv závodu a při zohlednění opotřebení aktiv by náklady na znalecký posudek patrně převýšily rozdíl ve výších likvidační hodnoty k [datum] a [datum]. Ze stejných důvodu soud dospěl k závěru, že znalecký posudek znalecké kanceláře [Anonymizováno] je dostatečně aktuální.

111. Pro úplnost soud dodává, že námitky žalované, která se dovolávala stanovení obvyklé ceny na bázi účetní hodnoty ve výši [částka] (viz znalecký posudek znalce [jméno FO], str. 63), nejsou důvodné. V této souvislosti soud odkazuje na již učiněné závěry (viz body 107 a 110 výše) a pouze ve stručnosti doplňuje: uváděla-li žalovaná, že je třeba vzít v úvahu i případnou optimalizaci (např. pomocí odpisů), argumentovala ve skutečnosti ve prospěch likvidační metody, neboť právě z účetního hlediska jsou odpisy nástrojem daňové optimalizace (viz výslech znalkyně [jméno FO], protokol z [datum], str. 4), a odvolávala-li se na stabilitu závodu a zisk, nejde o kritéria, která jsou pro odlišení jednotlivých majetkových metod relevantní (viz znalecký posudek znalce [jméno FO], str. 33 až 35). II. E. K automobilu [Anonymizováno] [Anonymizováno]

112. Žalobce označil k vypořádání i automobil [Anonymizováno] [Anonymizováno] (reg. zn. [SPZ], viz též technický průkaz). Žalovaná (původně) uvedla, že si obvyklou cenou není jistá (viz podání z [datum], str. 4).

113. Účastníci se shodli na přikázání automobilu žalobci, soud mu jej proto přikázal do vlastnictví (viz bod 16 výše).

114. Současně soud zjistil, že obvyklá cena automobilu činí [částka] (viz ocenění vozidla z [datum]). Proti tomuto ocenění (které předložil žalobce) žalovaná nic nenamítala, a ani soud neměl důvod o jeho správnosti pochybovat. Dospěl tedy k závěru, že jeho obvyklá cena činí [částka]. II. F. K pohledávce (peněžním prostředkům) na účtu u [Anonymizováno]

115. Žalovaná označila k vypořádání pohledávku (peněžní prostředky) na účtu vedeném u [Anonymizováno] ve výši [částka] ke dni zániku společného jmění (k [datum]).

116. Žalobce uvedl, že peněžní prostředky na účtu jsou součástí obchodního závodu. Zároveň připomněl, že soud má rozhodovat podle stavu k okamžiku vypořádání společného jmění, přičemž stávající peněžní prostředky na účtu nabyl žalobce až po rozvodu.

117. Žalovaná má za to, že účet byl součástí obchodního závodu, neboť se nejedná o podnikatelský účet.

118. Soud dospěl k závěru, že peněžní prostředky na účtu u [Anonymizováno] byly součástí závodu a spolu ním byly též vypořádány (viz část II. D. výše). Proto návrh na jejich (samostatné) vypořádání zamítl.

119. Soud zjistil, že na účtu u [Anonymizováno] byly k [datum] uloženy peněžní prostředky ve výši [částka] (viz sdělení [Anonymizováno] z [datum]) a k [datum] ve výši [částka] (viz sdělení [Anonymizováno] z [datum]). Současně byly součástí (ocenění) závodu k [datum] i peněžní prostředky na běžném účtu ve výši [částka] (viz znalecký posudek znalecké kanceláře [Anonymizováno], str. 24, a přípis znalkyně [jméno FO] z [datum], včetně peněžního deníku).

120. Konečně soud zjistil, že žalobce měl (pravděpodobně) do roku 2021 pouze účet u [Anonymizováno]. Poté si založil i tzv. podnikatelský účet u [právnická osoba]., z něhož si na účet u [Anonymizováno] (používaný již jen pro osobní účely) posílal měsíční „mzdu“ ve výši okolo [částka] (viz výslech žalobce, protokol z [datum], str. 6, 7 a 9).

121. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že peněžní prostředky na účtu u [Anonymizováno] byly k [datum] (ke dni zániku společného jmění) součástí obchodního závodu. Z výslechu žalobce vyplynulo, že používal pouze účet u [Anonymizováno] velmi pravděpodobně do roku 2021, až posléze jej používal jen pro osobní účely (přeposílal si na něj měsíční „mzdu“). Uvedenému svědčí i výše zůstatků na účtu v období od [datum] do [datum] (viz bod 119 výše): nejprve se totiž pohybovala v řádu nízkých statisíců a až posléze v řádu nízkých desetitisíců.

122. Ani námitka žalované není důvodná. Závodem je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti (§ 502 občanského zákoníku). Je proto nerozhodné, zda je účet označen jako tzv. běžný či tzv. podnikatelský. Ostatně proti okruhu aktiv a pasiv, z nichž vyšla při svém ocenění znalecká kancelář [Anonymizováno] (která nadto výslovně zmínila peněžní prostředky na tzv. běžném účtu) žalovaná nic nenamítala (viz body 108 a 119 výše).

123. Pro úplnost soud dodává, že je vázán rozsahem aktiv, který účastníci označí k vypořádání (viz § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Proto se soud nezabýval stavem účtu u [Anonymizováno] ke dni vypořádání společného jmění (tj. k [datum]). Takový návrh žalovaná (ani nepřímo) neučinila. Nijak totiž nezpochybnila tvrzení žalobce, že peněžní prostředky, které si přeposílal na účet u [Anonymizováno] jako měsíční „mzdu“ jsou jeho výlučným majetkem. Právě naopak: trvala na vypořádání peněžních prostředků (právě) ve výši [částka] k [datum], neboť „jinak by došlo k jejich smíšení s prostředky výlučnými“ (viz závěrečný návrh žalované z [datum]). Pro úplnost soud poznamenává, že z provedeného dokazování jasně plyne, že peněžní prostředky k [datum] tvoří pouze měsíční „mzda“ žalobce, kterou si (sám) přeposílá z podnikatelské činnosti (viz body 119 až 121 výše). Ze stejných důvodů soud v projednávané věci nerozhodoval o vypořádání peněžních prostředků na účtu u [Anonymizováno] k [datum]. II. G. Ke společnému dluhu 124. Mezi účastníky je nesporné, že dluží rodičům žalované ([jméno FO] a [jméno FO]) částku ve výši [částka] (viz též výzva z [datum] a protokol z [datum], str. 14). Jde o dluh ze zápůjčky: rodiče žalované účastníkům (jako manželům) zapůjčili částku [částka], z níž bylo vráceno [částka] (viz výslech žalované, protokol z [datum], str. 14).

125. Soud přikázal společný dluh oběma účastníkům rovným dílem: jednak s tím oba souhlasili (viz závěrečné návrhy žalobce z [datum] a žalované z [datum]), jednak odlišný postup mohou založit jen výjimečné okolnosti, které v projednávané věci nejsou dány (viz rozsudek z 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, č. 3/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To znamená, že tímto rozhodnutím se ohledně společného dluhu nic nemění: ani ve vztahu účastníků navzájem (každý je povinen splnit polovinu dluhu), ani ve vztahu k věřitelům (rodičům žalované) (oba jsou zavázáni společně a nerozdílně).

126. Na okraj soud poznamenává, že s přikázáním společného dluhu jen jednomu z manželů je spojena celá řada negativních důsledků. Takové rozhodnutí totiž zakládá svého druhu disparitu, ačkoli manžel, kterému není dluh přikazován a jemuž je tedy (často) snižována náhrada jeho vypořádacího podílu, zpravidla není povinen dluh ihned plnit, a dokonce není jisté, zda by jej v budoucnu byl vůbec povinen splnit. I proto (a bez ohledu na výše uvedené) by soud původnímu návrhu žalobce na přikázání společného dluhu pouze jemu (zvláště v kontextu projednávané věci) nemohl vyhovět (přestože s ním oba účastníci souhlasili). III. Závěr a náklady řízení III. A. Vypořádání společného jmění: závěrečné posouzení K odklonu od principu rovnosti podílů 127. Žalobce žádá, aby rozšíření společného jmění o stavební pozemek a zahradu soud zohlednil při úvaze o disparitě podílů. Za spravedlivé (rozumné) považuje určení podílu v poměru (minimálně) 70:30 ve prospěch žalobce u všech položek.

128. Soud dospěl k závěru, že k odklonu od principu rovnosti podílů není v projednávané věci důvod.

129. V obecné rovině platí, že soudní odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) je přípustný (viz rozsudek z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), musí ale být odůvodněn konkrétními okolnostmi případu (viz např. rozsudek z 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004; k použitelnosti dřívější judikatury viz usnesení z 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018). Může se vztahovat na veškeré vypořádávané položky, nebo jen na některé z nich (viz rozsudek z 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99). Cílem je spravedlivé (rozumné) uspořádání právních poměrů bývalých manželů (viz např. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

130. Důvodem pro odklon od principu rovnosti podílů je i princip zásluhovosti (viz rozsudek z 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015). Namístě je za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty (viz např. rozsudek z 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). Jestliže jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy jen zcela výjimečně v případě mimořádných zásluh druhého manžela (viz např. rozsudky z 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, nebo z 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3976/2011). Je však třeba odlišovat situace, kdy jeden z manželů nabyl majetek v průběhu manželství, od „rozšíření společného jmění o majetek, který měl některý z manželů již před uzavřením manželství jako majetek výlučný“ (viz usnesení z 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015; důraz přidán – pozn. soudu). V této souvislosti Nejvyšší soud citoval i odbornou literaturu, podle níž „je třeba odlišovat situace, kdy k nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů za trvání manželství a kdy nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů ještě před vznikem manželství. Zatímco v prvním případě se zdůrazňuje, že i s ohledem na (morální či jinou) podporu prvního manžela druhým z manželů budou důvody disparity spíše výjimečného charakteru, oproti tomu v druhém případě se disparita podílů uplatní spíše.“ (viz usnesení z 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015; důraz přidán – pozn. soudu; shodně viz usnesení z 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5577/2015).

131. Ustálená judikatura připouští, že rozšíření společného jmění o výlučný majetek jednoho z manželů lze zohlednit při úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů (viz bod 130 výše). Při této úvaze je potřeba vyjít – mimo konkrétních okolností případů – z obsahu dohody o rozšíření společného jmění a podmínek, za kterých k rozšíření došlo (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2480/2010 a usnesení z 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 629/2012).

132. Výše uvedené stvrzují konkrétní příklady. Odklon od principu rovnosti podílů tak byl namístě v situaci, kdy v kontextu dalších specifik věci jeden z manželů v dohodě o rozšíření prohlásil, že od druhého manžela sice nepožaduje žádné protiplnění, ale jen proto, že se vyrovnají jiným způsobem, k čemuž nedošlo (viz rozsudky z 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2480/2010, a z 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015). Obdobně bylo důvodem pro disparitu rozšíření jmění v době rozvodového řízení (a řízení o úpravě poměrů k dětem) s cílem přispět k obnovení soužití, k čemuž však nakonec nedošlo (viz rozsudek z 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5426/2015).

133. Judikatura též zohlednila jednání jednoho z manželů nebo nabytí majetku před vznikem manželství. Jednalo se např. o situaci, kdy se jeden z manželů zasloužil o přidělení bytu v roce 1971, následně jej před uzavřením manželství více než 30 let užíval, v důsledku čehož mohli manželé (posléze) společně nabýt byt do společného jmění (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). Nebo o situaci, kdy jeden z manželů nabyl před uzavřením manželství v restituci mlýn, investoval do něj značné prostředky a až následně o něj rozšířil (budoucí) společné jmění, avšak ani to nenapomohlo trvalosti manželství (viz usnesení z 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5577/2015).

134. Projednávaná věc se od výše uvedeného podstatně liší.

135. Žalobce nabyl stavební pozemek a zahradu od svých rodičů po vzniku manželství, a to v době, kdy oba účastníci na těchto pozemcích společně budovali rodinný dům (viz bod 80 výše, včetně tam uvedených odkazů). Již jen z toho plyne, že žalobce nenabyl stavební pozemek a zahradu ani před vznikem manželství, ani k jejich nabytí nedošlo díky činnosti žalobce před vznikem manželství. Právě naopak: z okolností projednávané věci je zjevné, že rodiče žalobce darovali žalobci stavební pozemek a zahradu právě proto, aby si na něm s žalovanou vybudovali rodinný dům (ze stejného důvodu prodali jiný dům v [jméno FO]; viz protokol z [datum], str. 6 a 11); v této souvislosti soud připomíná, že rodiče žalobce bezpochyby věděli, že pozemky žalobci darovali za trvání manželství a že účastníci (jako manželé) společně budují rodinný dům (viz bod 59 výše). Účastníci na základě společné dohody a úsilí dům (skutečně) budovali (viz body 59 a 60 výše). Zároveň budovali rodinu, narodily se jim dvě děti, vzájemně se podporovali; žalovaná žalobce značně podporovala i v začátcích jeho podnikatelské činnosti (viz výslech žalované, protokol z [datum], str. 10 a 11).

136. Jestliže žalobce v této situaci stavební pozemek a zahradu, které rodiče žalobce darovali (pouze) jemu, následně (fakticky) daroval žalované (viz body 80 až 85 výše), nejde jednak (samo o sobě) o nic výjimečného (spíše naopak), jednak o nic, co by svou mimořádností ospravedlňovalo odklon od principu rovnosti podílů. Žalobce v podstatě žádá, aby byl tímto způsobem chráněn zájem jeho rodičů (popř. dalších předků), jehož ochrana však není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci namístě. Žalobce se totiž (fakticky) rozhodl v situaci zdravě fungujícího rodinného společenství a v situaci, kdy se oba účastníci (jako manželé) podíleli na vybudování rodinného domu, darovat manželce nemovité věci (v důsledku právního omylu včetně rodinného domu), které nabyl darem za trvání manželství od svých rodičů.

137. Koncentrovaně řečeno: přejí-li si rodiče jednoho z manželů darovat věc jen jemu, ale ten se posléze rozhodne darování rozšířit i na druhého z manželů, není (zpravidla) dán důvod k odklonu od principu rovnosti podílů. To platí tím spíše, jestliže manželé věc společně podstatně zhodnotí, společně pečují o (rodinnou) domácnost a vzájemně se podporují. V takové situaci odpovídá spravedlivému (rozumnému) uspořádání právních poměrů, aby společné jmění bylo vypořádáno rovným dílem.

138. Pro úplnost soud uvádí, že uvedené platí tím spíše, že žalobce navrhuje určení podílu v poměru (přinejmenším) 70:30 ve prospěch žalobce u všech položek přesto, že (současně) tvrdí, že cena stavebního pozemku a zahrady, o něž bylo společné jmění rozšířeno, činila k okamžiku rozšíření [částka] (viz žaloba z [datum], str. 5). Pouhá pořizovací cena domu však podle žalobce činila [částka] (viz podání z [datum], str. 5); podle znaleckého posudku znalce [jméno FO], na nějž se žalobce odvolává (viz závěrečný návrh žalobce z [datum], str. 8), byla patrně ještě vyšší [cena (všech) nemovitých věcí k [datum] totiž činila [částka], viz znalecký posudek z [datum], [Anonymizováno]]. Stavební pozemek a zahrada tak v tomto kontextu zjevně nejsou nejhodnotnějším aktivem určeným k vypořádání společného jmění – tím je rodinný dům. Jinými slovy: pokud by soud připustil žalobcem navrhovanou disparitu, činila by náhrada žalované [částka] (oproti [částka]); byla by tedy o [částka] nižší za situace, kdy se žalobce podle svého tvrzení zasloužil o rozšíření společného jmění o hodnotu [částka]. Taková úprava právních poměrů by byla sama o sobě (bez ohledu na výše uvedené) zjevně nespravedlivá.

139. Pro úplnost soud dodává, že důvodem pro odklon od principu rovnosti podílů nemůže být ani to, že po zániku manželství provozoval obchodní závod pouze žalobce. Soud již vysvětlil, že cena závodu byla stanovena ve výši likvidační (nikoli účetní) hodnoty a žádným z účastníků nebylo tvrzeno, že by se okruh aktiv a pasiv po zániku manželství výrazně proměnil; jeho cena tak zůstala přibližně stejná (viz bod 107, 110 a 111 výše).

140. Nakonec soud uvádí: dovolávala-li se žalovaná odklonu od principu rovnosti podílů, neboť po zániku manželství neužívala nemovité věci a žila v nájmu (hradila tedy nájemné v měsíční výši [částka]), není tato (skutková) argumentace přípustná, neboť ji žalovaná uplatnila (poprvé) až [datum] (viz závěrečný návrh žalované z téhož dne), tedy po koncentraci řízení, k níž došlo k [datum] (viz protokol z [datum], str. 3, a § 118b odst. 1 o. s. ř.). Ke způsobu vypořádání společného jmění a výpočtu náhrady 141. Soud shrnuje, že na základě výše uvedeného posouzení přikázal do vlastnictví žalobce: stavební pozemek, včetně rodinného domu, zahradu, obchodní závod a automobil [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Společný dluh vůči [jméno FO] a [jméno FO] přikázal oběma účastníkům rovným dílem. Ve zbývajícím rozsahu řízení zastavil a žalobu zamítl.

142. Jelikož byla (v podstatě) všechna aktiva přikázána do vlastnictví žalobce, náleží žalované náhrada. Tu soud určil ve výši [částka] (k výpočtu náhrady viz též rozsudek z 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018).

143. Obvyklá cena aktiv (tzv. výchozí částka) činí [částka]. Vnosy žalobce činí [částka] a vnosy žalované [částka]. Po zohlednění vnosů tak mají aktiva hodnotu [částka]. Podíly obou účastníků jsou stejné, každý má tedy nárok na částku [částka], k níž je třeba přičíst hodnoty jejich vnosů: podíl žalobce proto činí [částka] a podíl žalované [částka] (součet obou podílů se rovná výchozí částce).

144. Jelikož všechna aktiva byla přikázána do vlastnictví žalobce, je povinen žalované zaplatit náhradu ve výši [částka].

145. V této souvislosti soud na okraj poznamenává, že konečná výše náhrady (o níž se spor fakticky vedl) ve výsledku odráží představy obou účastníků. Žalobce vstupoval do řízení s tím, že je ochoten žalované nahradit [částka] (viz výzva z [datum]), na níž v zásadě setrval (viz částka [částka] v závěrečném návrhu z [datum], str. 13). Žalovaná žádala částku okolo [částka] (viz vyjádření k žalobě z [datum]), na níž setrvala (viz částka [částka] v závěrečném návrhu z [datum], str. 6). I to zpětně nasvědčuje tomu, že soudem učiněné vypořádání je spravedlivé (rozumné).

146. Pro úplnost soud dodává, že vyšel z toho, že žalobce bude za účelem zaplacení náhrady uzavírat hypoteční úvěr (viz výslech žalobce, protokol z [datum], str. 9, a závěrečný návrh žalobce z [datum], str. 14). Jelikož obvyklá cena nemovitých věcí (jež mu byly přikázány do vlastnictví) převyšuje více než dvojnásobně výši náhrady, je zjevně v jeho silách úvěr uzavřít a náhradu zaplatit.

147. Lhůta k plnění byla stanovena šestiměsíční (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce o stanovení této lhůty požádal a žalovaná s tím souhlasila (viz protokol z [datum], str. 2). Dodatečné poznámky 148. Závěrem soud dodává, že provedl i další účastníky navržené důkazy, z nichž však neučinil žádná skutková zjištění. Jednalo se o: přípisy z [datum] a [datum] (týkající se reklamace střechy), smlouvu o dílo z [datum] (včetně faktury z [datum]), fotografie z výstavby rodinného domu (včetně údajů o vlastnostech dokumentu), protokol o reklamaci střešní krytiny, doklady týkající se obchodního závodu, které jsou založeny v přílohové obálce žalované č. [hodnota] [odhad z [datum], posouzení odhadní ceny z [datum], podklad pro výkaz o majetku a závazcích z [datum], podklad pro výkaz o majetku a závazcích z [datum], doklady o koupi strojů a smlouvy o úvěru a o čerpání dotace], znalecký posudek z [datum], vypracovaný znalcem [jméno FO], v části týkající se ocenění stavebního pozemku (včetně rodinného domu) a zahrady k [datum], výzvu z [datum] a odpověď na výzvu z [datum].

149. Zároveň soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem k ocenění nemovitých věcí (zvláště rodinného domu, popř. materiálu použitého k jeho výstavbě), ke dni vynaložení vnosů. Jeho účelem totiž bylo vypočítat výši valorizace tvrzených vnosů, byl tak žalobcem navržen na podporu tvrzení, s nímž nemohl být (bez dalšího) úspěšný. Neprovedl ani důkaz stavebním povolením (souhlasem s provedením stavby), neboť byl žalovanou označen až [datum] (viz protokol z [datum], str 11), tedy po koncentraci řízení, k níž došlo k [datum] (viz protokol z [datum], str. 3, a § 118b odst. 1 o. s. ř.). Nakonec pro nadbytečnost neprovedl ani důkaz (originálem) smlouvy o čerpání dotace a o úvěru u společnosti [právnická osoba]., na pořízení stroje (viz podání žalované z [datum]): okruh aktiv a pasiv závodu, z něhož znalecká kancelář [Anonymizováno] vycházela totiž nebyl mezi účastníky sporný (viz bod 108 výše). III. B. Náklady řízení účastníků 150. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch obou účastníků byl v řízení shodný (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, č. 302/2023 Sb.), proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud nepřehlédl, že zčásti bylo řízení zastaveno a zčásti byl návrh žalované zamítnut. Jednak se však jednalo jen o vedlejší (drobné) položky – v porovnání s ostatními položkami určenými k vypořádání –, jednak i (podstatná) část těchto položek byla ve výsledku vypořádána: byť nikoli samostatně, ale v rámci vypořádání obchodního závodu. Na (zásadně) shodném úspěchu účastníků tak ani tyto okolnosti nic nemění.

151. Pro úplnost soud dodává, že přiznat náhradu nákladů řízení jednomu z účastníků lze v řízení o vypořádání společného jmění jen ze zvláštních důvodů (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, bod 38). Tímto důvodem však zjevně není (přirozené) vynaložení nákladů na důkazy (důkazní prostředky), které byly účastníku ku prospěchu. III. C. Náklady řízení státu 152. O náhradě nákladů řízení, které byly placeny Českou republikou (státem) z účtu Okresního soudu v Českých Budějovicích, rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 148 odst. 1 o. s. ř.

153. Soudem bylo zaplaceno svědečné ve výši [částka] (viz čl. 102) a znalečné v celkové výši [částka]; viz čl. 203, 257, 337 a 366 spisu). Oba účastníci složili zálohu ve výši [částka] (viz čl. 117 a 118 spisu).

154. Jelikož úspěch obou účastníků byl v řízení shodný (viz bod 156 výše), je každý povinen nahradit státu náklady řízení z jedné poloviny. Tedy v částce [částka] (tj. ve výši nezálohovaných nákladů: [Anonymizováno]).

155. Pro úplnost soud dodává, že vyslýchá-li soud znalce (byť po předložení znaleckého posudku účastníkem řízení), jde o znalce ustanoveného soudem (jiného znalce soud vyslýchat nemůže). Proto i stát platí znalečné (viz § 141 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci uvedené platí pro znaleckou kancelář [Anonymizováno] i znalce [jméno FO]. Proto soud znalce [jméno FO] též ustanovil usnesením (viz usnesení z [datum], č. j. [spisová značka]). Soud připouští, že v případě znalecké kanceláře tak učinil (jen) předvoláním (viz přípis z [datum]) a sdělením poučení při zahájení výslechu (viz protokol z [datum], str. 1), to však na výše uvedeném závěru nic nemění. Ostatně soud nepřehlédl, že žalovaná výslech znalecké kanceláře [Anonymizováno] sama navrhovala (viz protokol z [datum], str. 14).

156. Lhůta k plnění byla stanovena třicetidenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam).