91 Co 309/2022 - 643

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 6 460 641,80 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. června 2022, č. j. 10 C 89/2021-516, po částečném zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022, č. j. 91 Co 309/2022-551, nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 20. listopadu 2024, č. j. [spisová značka] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 6 460 641,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 4. 2021 do zaplacení, mění částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 767 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky ročně od 9. 4. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 25 563,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost uhradit žalobkyni 106 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 4. 2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ve zbývajícím požadavku žalobkyně na zaplacení 6 510 641,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po částečných zpětvzetích žaloby domáhala zaplacení částky 6 616 641,80 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nezákonným trestním řízením vedeným u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně popisovala zásahy do své osobnostní sféry, zejména do dobrého jména, cti a důstojnosti, poukazovala na medializaci případu, profesní, zdravotní a rodinné zásahy a též na nezákonný způsob vedení trestního řízení, kdy státní zástupkyně byla z kauzy odvolána a [funkce] Městského soudu v [adresa] byl kárně stíhán za manipulaci s protokoly. Žalobkyně dále zdůrazňovala, že v průběhu řízení byla nejprve dvakrát nepravomocně odsouzena a teprve až poté došlo k jejímu zproštění.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 3. 2013 vydala [orgán] pod č. j. [číslo] usnesení ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu, kterým zahájila mj. trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Městský soud v [adresa] rozhodl rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka], kterým byla žalobkyně uznána vinnou spácháním zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2, odst. 4 písm. a) a b) tr. zákoníku a zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku a byla nepravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let podmínečně odloženému na zkušební dobu tří let. Usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. [spisová značka], byl rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 8. 9. 2016 zrušen, mimo jiné v odsuzující části ve vztahu k žalobkyni a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem ze 17. 12. 2018, sp. zn. [spisová značka], bylo Městským soudem v [adresa] rozhodnuto tak, že žalobkyně byla znovu shledána vinnou ze zločinu podle § 248 odst. 2, odst. 4 písm. a) a b) tr. zákoníku a podle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Vrchní soud v [adresa] usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. [spisová značka], znovu zrušil rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 17. 12. 2018 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a zároveň rozhodl, že věc má být projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 13. 3. 2020, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně se podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 13. 5. 2020. Trestní řízení vedené vůči žalobkyni trvalo 7 let a téměř 2 měsíce, žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v trestní sazbě od 2 do 8 let a v průběhu trestního řízení byla žalobkyně dvakrát nepravomocně odsouzena. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 8. 10. 2020 a že žalovaná žalobkyni uhradila za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí dne 9. 4. 2021 částku 344 000 Kč a dne 13. 4. 2021 poskytla žalobkyni omluvu za negativní následky a útrapy vyvolané u žalobkyně jejím trestním stíháním. Žalovaná také žalobkyni uhradila na náhradě škody tvořené náklady na obhajobu 607 843,50 Kč a nahradila žalobkyni i jí vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení ve výši 64 750 Kč.

4. Soud I. stupně zjistil, že se trestní stíhání žalobkyně negativně projevilo na jejím psychickém stavu, který se postupně zhoršoval. Začal se projevovat nespavostí, nočními můrami, masivní úzkostí, depresemi, pocitem marnosti, absurdity a vzpomínkami na předrevoluční persekuci, a kulminoval v roce 2019, kdy žalobkyně navštívila psychiatra, u něhož byla léčena až do ukončení svého trestního stíhání. Psychické obtíže žalobkyně byly charakterizovány jako porucha přizpůsobení, deprese a úzkostné stavy. Došlo také ke zhoršení fyzického zdraví žalobkyně, která často trpěla katary horních cest dýchacích a bronchitidou, zvýšil se jí krevní tlak, což vedlo v roce 2016 k nutnosti odvezení žalobkyně na urgentní příjem.

5. Soud I. stupně zohlednil, že v důsledku rozsáhlé medializace trestního řízení ve vztahu k tzv. kauze [nazev] se trestní stíhání, a to výslovně i ve vztahu k žalobkyni, dostalo do širokého podvědomí veřejnosti, když žalobkyně byla při medializaci zmiňována jménem i obrazem. Média informovala o průběhu trestního řízení tak, že trestní stíhání je podloženo znaleckými posudky, z nichž je dovozováno, že ve věci smluv uzavřených v kauze [nazev] došlo ke spáchání trestné činnosti, a to právě i žalobkyní. O této trestní kauze informovala média průběžně v návaznosti na jednotlivá stadia vyšetřování a průběh soudních jednání; nakonec bylo médii obsáhle informováno i o tom, že žalobkyně byla obžaloby zproštěna. Soud I. stupně současně dospěl k závěru, že v řízení nebylo zjištěno, že by medializace kauzy [nazev], a to ani ve vztahu k žalobkyni, byla vyvolána či zapříčiněna orgány činnými v trestním řízení, a proto nebylo lze uzavřít, že medializace případu by byla přičitatelná k tíži státu.

6. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobkyně byla vystavena újmě z důvodu postupu orgánů činných v trestním řízení, konkrétně Městského soudu v [adresa] tím, že v trestním řízení došlo k rozsáhlé manipulaci s přepisy protokolů z hlavních líčení, a to minimálně ve dvanácti případech, za což byl kárně postižen tehdejší [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO]. K manipulaci s protokoly došlo v neprospěch obžalovaných, tedy i žalobkyně, což vyvolávalo odůvodněně na straně žalobkyně zvýšenou újmu a obavu z nezákonně vedeného trestního stíhání. Způsob vedení trestního řízení nesla žalobkyně úkorně.

7. Soud I. stupně měl za prokázaný zásah do osobního života žalobkyně v tom směru, že žalobkyně musela za účelem své obhajoby studovat rozsáhlé materiály (desítky smluv čítající tisíce stran textu), obsáhlé protokoly z jednání, u nichž kontrolovala soulad písemného vyhotovení se zvukovými záznamy. To pro ni bylo i psychicky obtížné, neboť tímto postupem musela znovu prožívat hlavní líčení. Trestní stíhání tedy žalobkyni časově velmi zaneprázdnilo. Soud I. stupně vzal do úvahy, že žalobkyně byla vedením trestního stíhání dotčena i v oblasti volnočasových aktivit, zejména pokud jde o činnost [funkce] pro dva spolky zabývající se dobročinnou či kulturní činností, když soud I. stupně uvěřil tomu, že tyto aktivity musela žalobkyně v důsledku vytíženosti trestním řízením, zejména v období po roce [datum], výrazně utlumit.

8. Soud I. stupně měl za zjištěné zásahy v oblasti cti, důstojnosti a obecně osobního života žalobkyně, neboť žalobkyně, která bojovala proti [Anonymizováno], velmi negativně vnímala, že byla vystavena nedůvodnému trestnímu stíhání pro podezření, že porušila pravidla hospodářské soutěže a povinnosti při správě cizího majetku. Tato skutečnost žalobkyni poškozovala i v očích jejího okolí a veřejnosti, zejména pokud jde o její důvěryhodnost. Soud I. stupně zohlednil, že žalobkyně úkorně nesla to, že o ní média hovořila jako o člověku, který měl nikoliv řádně nakládat s veřejnými prostředky, proti čemuž naopak žalobkyně bojovala v rámci komunální politiky. Žalobkyně byla dotčena na své cti a důstojnosti i tím, že v důsledku trestního stíhání byla negativně vnímána veřejností, což mělo odraz například v tom, že vyšetřovací [orgán] ve své závěrečné zprávě z roku 2014 vycházela z předpokladu, že trestná činnost, z níž byla žalobkyně obviněna, se jednoznačně stala, a navrhovala celou kauzu řádně došetřit.

9. Soud I. stupně zjistil, že došlo k zásahu do profesní sféry žalobkyně, když musela omezit svoji aktivitu [funkce] ve společnosti, s kterou od [rok] let podnikala. Došlo také k újmě žalobkyně v oblasti její politické angažovanosti, když bylo prokázáno, že její trestní stíhání bylo využíváno k politickému boji v rámci [orgán] [adresa]. Bylo navrženo její odvolání z funkce [funkce] a trestní stíhání jí bylo často připomínáno ve snaze relativizovat její vyjádření či námitky k tématům, zejména v oblasti IT. Žalobkyně sice byla v roce 2014 zvolena do [orgán] [adresa], v důsledku vedení předmětného trestního řízení však nezískala strana [nazev] celkově tolik hlasů, aby mohla žalobkyně výrazněji prosazovat v komunální politice svůj vliv a teoreticky být i ve [funkce] [adresa]. Po roce 2014 se tedy žalobkyně účastnila komunální politiky jakožto [funkce]. V důsledku toho, že žalobkyně byla konfrontována s trestním stíháním, rezignovala posléze na svou politickou aktivitu a v roce [datum] již do [orgán] [adresa] nekandidovala.

10. Ve sféře rodinné nebyly soudem I. stupně zjištěny žádné zásahy, naopak bylo prokázáno, že rodinné prostředí žalobkyni podporovalo, a to byť ostatní členové rodiny nesli trestní stíhání žalobkyně rovněž obtížně.

11. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná. Soud I. stupně shledal, že byly naplněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za újmu, neboť ve vztahu k žalobkyni bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), které bylo pro nezákonnost zrušeno, resp. jeho nezákonnost byla deklarována pravomocným zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 13. 3. 2020, č. j. [spisová značka], a v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla žalobkyni nemajetková újma.

12. Soud I. stupně uvedl, že jak délka trestního stíhání žalobkyně, tak povaha trestné činnosti, pro kterou byla stíhána, tak zásahy do osobnostní sféry žalobkyně, svědčí pro to, že dostačujícím odškodněním vzniklé nemajetkové újmy není toliko konstatování porušení práva žalobkyně, ale že se žalobkyni má dostat zadostiučinění formou finančního plnění. Soud I. stupně vyšel z toho, že ačkoliv povaha trestné činností, pro kterou byla žalobkyně stíhána, obecně nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení, tak žalobkyně byla aktivním [Anonymizováno] a vymezovala se vůči [Anonymizováno], proto ji stíhání právě pro tuto majetkovou trestnou činnost výrazněji zasáhlo.

13. Soud I. stupně poté s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka] při zvažování přiměřené výše odškodnění, která by měla být žalobkyni poskytnuta za jí vzniklou nemajetkovou újmu, porovnal případ žalobkyně s obdobnými případy, jejichž shodné a rozdílné prvky podrobně rozebral pod body 56. až 60. odůvodnění svého rozsudku. Za nejvíce obdobný případ označil soud I. stupně věc projednávanou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) a konstatoval, že v něm bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 300 000 Kč, jednalo se o spoluobžalovaného žalobkyně v téže trestní věci, kdy s ohledem na totožnosti a zároveň odlišnosti případu (a to i v zásazích do osobnostních sfér těchto osob i v délce řízení; blíže viz bod 57. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) přistoupil soud I. stupně k navýšení odškodnění oproti odškodnění pravomocně přiznanému s žalobkyní původně spoluobžalované osobě o dalších 150 000 Kč s tím, že jako adekvátní částku odškodnění ve vztahu k žalobkyni shledal částku 450 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již v rámci mimosoudního projednání věci obdržela od žalované plnění ve výši 344 000 Kč, uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni již jen 106 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení s její úhradou. Ve zbývající části soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky 12 572 514,50 Kč tvořené z částky 6 616 641,80 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (tarifní hodnota 50 000 Kč podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), z částky 916 514,50 Kč jako náhrada škody spočívající v nákladech obhajoby a z částky 5 039 358,20 Kč jako náhrada škody spočívající v ušlém zisku (v obou případech je tarifní hodnotou výše nárokované škody). Tarifní hodnota předmětu řízení tedy činila 6 005 872,70 Kč, žalobkyně byla úspěšná v tarifní hodnotě 50 000 Kč (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), když řízení bylo ve vztahu k požadavku žalobkyně na náhradu majetkové škody ve výši 5 955 872,70 Kč zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, čímž procesně zavinila zastavení řízení. Úspěch žalované v řízení činil 99,17 %, což soud I. stupně vyhodnotil podle § 142 odst. 3 o. s. ř. jakožto neúspěch zcela nepatrný (0,83 %), a přiznal proto žalované plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 900 Kč za 13 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka (jedna náhrada á 300 Kč). lhůtě k plnění soud I. stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., když takto prodloužená lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí.

14. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud I. stupně učinil nesprávná a neúplná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Žalobkyně soudu I. stupně vytýkala, že řádně nezohlednil všechny skutečnosti, které byly z provedených důkazů zjištěny, tedy zejména že znalecké posudky, na kterých byla postavena obžaloba, byly následně v rámci odůvodnění zprošťujícího rozsudku označeny za nezákonné a nebylo k nim přihlíženo, a to ačkoli tyto posudky byly jedním ze základních pilířů nezákonného trestního stíhání a měly vliv na negativní medializaci věci a celkově na zásah do osobnostních práv žalobkyně. Žalobkyně namítala, že medializace případu byla z počátku trestního stíhání mimořádně vysoká, zatímco o zprošťujícím rozsudku již nebylo informováno natolik rozsáhle. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že se orgány činné v trestním řízení nepodílely na tom, že se trestní stíhání žalobkyně stalo veřejným. Žalobkyně byla přesvědčena, že medializace případu byla úmyslně způsobena [orgán], když usnesení o zahájení trestního řízení bylo [orgán] nestandardně předáno obviněným, včetně žalobkyně, na jednání [orgán] [adresa], ačkoli základním a standardním způsobem doručování dokumentů mezi [orgán] a dotčenými osobami je zaslání usnesení poštou nebo datovou schránkou. Osobní doručení se využívá zcela mimořádně, a to zejména v případech, kdy je dotčená osoba nekontaktní, nebo převzetí pošty odpírá. Podle žalobkyně je třeba přičíst negativní medializaci případu k tíži státu i z toho důvodu, že trestní stíhání bylo postaveno na znaleckých posudcích osob jmenovaných soudy a že odsouzení žalobkyně v důsledku kárného provinění [funkce] přineslo negativní medializaci věci nad rámec běžného odsouzení. Žalobkyně brojila proti závěrům soudu I. stupně, že nebyly zjištěny zásahy v rodinné sféře žalobkyně. Žalobkyně poukazovala na to, že z důkazů vyplynulo, že po zahájení trestního stíhání žalobkyně zemřel její otec, který byl do té doby v podstatě zdráv, avšak po rozhovoru žalobkyně v televizi po sdělení obvinění byl velmi rozrušen a několik dnů na to zemřel. Žalobkyně tedy dovozovala, že její trestní stíhání mělo zásadní vliv na zdraví jejího otce a bylo podstatným důvodem, že nezvládl, že jeho dcera je trestně stíhaná, přičemž ke zhoršení jeho zdravotního stavu došlo ihned po televizních reportážích odvysílaných po zahájení trestního stíhání. Žalobkyně též upozorňovala na výpovědi svědků, z nichž vyplynulo, že se žalobkyně intenzivně věnovala svému trestnímu stíhání, že čas věnovaný trestnímu stíhání ji unavoval a znemožňoval jí starost o domácnost, že rodina měla obavy, aby nebylo do jejich domu něco podstrčeno, když už je proti žalobkyni vedeno vykonstruované trestní řízení a že žalobkyně podléhala konspiračním teoriím a chmurným náladám, což taktéž negativně ovlivňovalo rodinný život. Žalobkyně namítala, že soud I. stupně nesprávně neposuzoval z hlediska závažnosti zásahu i délku trestního stíhání, což odůvodnil tím, že žalobkyně za průtahy v řízení dostala odškodnění ve výši 64 750 Kč.

15. Žalobkyně dále ve svém odvolání poukazovala na to, že soud I. stupně sice provedl srovnání s rozsudky osob stíhaných v téže kauze, avšak že tyto nejsou bez dalšího srovnatelné. Žalobkyně měla za to, že soud I. stupně postupoval nesprávně, pokud žalobkyni nevyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to ve vztahu ke srovnatelným případům odškodnění. Žalobkyně zdůrazňovala, že její případ je srovnatelný s případem bývalého [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO], což však soud I. stupně neakceptoval. Žalobkyně poukazovala na to, že [jméno FO] obdržel od žalované za velmi krátké trestní stíhání v přepočtu na dny mnohonásobně vyšší odškodnění než žalobkyně. Výši přiznaného zadostiučinění považovala žalobkyně za zcela nedostatečnou a v rozporu se základními principy spravedlnosti. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni jako náhradu nemajetkové újmy za její nezákonné trestní stíhání 6 510 041,80 Kč s příslušenstvím a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že se plně ztotožňuje jak se skutkovými zjištěními, tak s právními závěry soudu I. stupně. Konstatovala, že soud I. stupně provedl velice rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a výpověďmi svědků a žádný důkazní návrh nebyl pro nadbytečnost neproveden. Soud I. stupně se dle žalované ve svém rozhodnutí řádně vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, které správně skutkově vyhodnotil a též i správně právně posoudil. Ve vztahu ke komparaci trestní kauzy žalobkyně s odškodněním bývalého [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] a k žalobkyní tvrzené absenci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaná uvedla, že ze strany soudu I. instance nedošlo k žádnému procesnímu pochybení, jelikož žalobkyně vylíčila všechny rozhodné skutečnosti a navrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný.

17. Městský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně (ze dne 21. 6. 2022) v zamítavém výroku II. změnil částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 9. 4. 2021 do zaplacení; jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 328 Kč. Odvolací soud sdílel závěr soudu I. stupně o tom, že předmětným trestním řízením vedeným na základě nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 26. 3. 2013) bylo zasaženo do osobnostní sféry žalobkyně včetně oblasti zdravotní, že došlo k zásahům do jejího profesního, politického a společenského života, že došlo k poškození její cti a dobré pověsti a že v důsledku rozsáhlé medializace případu se trestní stíhání žalobkyně dostalo do širokého vědomí veřejnosti. Soud I. stupně rovněž správně určil celkovou délku trestního řízení, které ve vztahu k žalobkyni trvalo 7 let a 2 měsíce. Odvolací soud shledal též správným závěr soudu I. stupně v tom, že žalobkyně se měla trestných činů dopustit ve veřejné funkci vykonávané v [adresa], a že její trestní stíhání pro uvedené trestné činy představovalo podstatnější zásah do jejích práv, než v případě jiných osob stíhaných za tutéž trestnou činnost, neboť žalobkyně byla v minulosti aktivním [Anonymizováno] a dlouhodobě se vymezovala vůči [Anonymizováno]. S ohledem na prokázané zásahy do života žalobkyně pak odvolací soud shledal správným i závěr soudu I. stupně o poskytnutí žalobkyni přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích.

18. Odvolací soud při úvahách o přiměřené výši odškodnění (v rámci srovnání případu žalobkyně s dalšími obdobnými případy) přihlédl kromě případu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (z něhož především vycházel soud I. stupně), také k případu vedenému u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl ke srovnání použit i případ odškodnění [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud tento případ též podrobně vyložil v bodě 28. odůvodnění svého rozhodnutí. Shledal, že zásahy do osobnostní sféry žalobkyně byly závažnější, než v obou uvedených případech. Také doba, po kterou byla žalobkyně trestnímu stíhání vystavena, byla mnohem delší, než v těchto případech. Poté, kdy odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně navíc přihlédl k nestandardnímu doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni a k časové souvislosti mezi zahájením trestního řízení a úmrtím otce žalobkyně, dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání je 500 000 Kč, když vedle toho se žalobkyni dostalo i satisfakce morální formou omluvy od [orgán] ze dne 13. 4. 2021.

19. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. [spisová značka], odmítl.

20. Proti rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu podala žalobkyně 9. 8. 2024 ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 20. 11. 2024 pod sp. zn. [spisová značka] tak, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2024, č. j. [spisová značka], a částí výroku I. rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 30. 11. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 21. 6. 2022, č. j. [spisová značka], bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a toto usnesení Nejvyššího soudu a část výroku I. městského soudu se proto ruší. Ústavní soud v nálezu vyložil, že stát musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Současně stát nesmí závažnost nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním bagatelizovat přiznáním nepřiměřeně nízké náhrady. Ústavní soud konstatoval, že případ žalobkyně, který sice obecné soudy porovnávaly s jinými případy, které v napadených rozhodnutích také řádně specifikovaly, se však v mnoha zásadních ohledech odlišuje. Vyjádřil souhlas se stěžovatelkou (žalobkyní), že její případ je spíše skutečně srovnatelný s kauzou řešenou Ústavním soudem v jeho nálezu pod sp. zn. [spisová značka], týkajícím se trestně stíhaného [funkce] [jméno FO]. Vyložil, že v obou posuzovaných případech se jednalo o trestní stíhání aktivního politika pro čin přímo související s jeho politickou činností, hrozící sazba trestu odnětí svobody byla v rozmezí dvou až osmi let, oba byli dvakrát nepravomocně odsouzeni a zprošťující rozsudek byl vyhlášen až napotřetí, přičemž došlo k široké medializaci trestní věci v celostátních médiích. Na rozdíl od stíhaného [funkce] [jméno FO] byla stěžovatelka stíhána o dva roky déle a prokazatelně trpěla psychickými obtížemi, léčenými psychiatrem. Navíc jí v této době zemřel otec, rozrušený okolnostmi jejího trestního stíhání. Přitom stěžovatelce bylo celkem přiznáno 500 000 Kč, zatímco panu [jméno FO] ve značně srovnatelné kauze přes milión Kč. Dle Ústavního soudu lze tedy konstatovat, že stěžovatelce byla za déle trvající trestní stíhání (jinak vykazující obdobné rysy), s vážnými dopady na její zdraví, přiznána nižší výše zadostiučinění. Ústavní soud rovněž souhlasil se stěžovatelkou, že obecné soudy dostatečně nezohlednily také bezprecedentní selhání orgánů činných v trestním řízení, ve kterém došlo k úmyslnému manipulování s protokoly ze strany [funkce] v neprospěch obviněných, který za to byl i kárně odsouzen. Závěry soudů ve zkoumaném případě lze proto dle Ústavního soudu vzhledem ke shora vyslovenému považovat za ústavně neakceptovatelné. Ústavní soud pro úplnost zdůraznil, že není jeho úkolem, aby v daném případě sám určoval přesně výši finanční částky, která stěžovatelce má náležet, a rozhodně ani netvrdí, že takové přiměřené zadostiučinění by mělo odpovídat původnímu požadavku stěžovatelky ve výši přesahující šest milionů Kč.

21. Odvolací soud poté znovu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání ve vazbě na rozsah, v jakém byl zrušen k ústavní stížnosti žalobkyně zamítavý výrok I. rozsudku odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka] včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

22. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 3. až 10. odůvodnění tohoto rozsudku. Na takto správně zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně správná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.

23. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Žalobkyně se při jednání odvolacího soudu dne 16. 5. 2025 v rámci podaného odvolání ztotožnila se skutkovými zjištěními soudu I. stupně i soudu odvolacího, nadále však namítala nesprávné právní posouzení věci. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], současně trvala na porovnání její věci s případem pana [jméno FO] jakožto kauzou nejvíce srovnatelnou.

26. Žalovaná při odvolacím jednání, při vědomí si nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], argumentovala tím, že finanční zadostiučinění žalobkyně by se nemělo zásadním způsobem odlišovat od zadostiučinění přiznaného dalším osobám, které byly společně se žalobkyní obžaloby zproštěny – konkrétně s panem [jméno FO] (tomuto přiznáno zadostiučinění ve výši 800 000 Kč) a s panem [jméno FO] (přiznáno zadostiučinění ve výši 550 000 Kč).

27. Odvolací soud, vázán závazným právním názorem Ústavního soudu v jeho nálezu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], předně konstatuje, že soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že v projednávané věci došlo v rámci trestního stíhání žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť její trestní stíhání, zahájené usnesením ze dne 26. 3. 2013, neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ale pravomocným zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v obžalobě popsaný skutek není trestným činem.

28. Soud I. stupně se rovněž dále správně zabýval formou a výší adekvátního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk a při posouzení konkrétní formy a výše zadostiučinění rovněž správně vycházel z jednotlivých kritérií podstatných pro toto rozhodnutí, jimiž jsou především povaha trestní věci, délka trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

29. V této souvislosti soud I. stupně učinil správný závěr o tom, že předmětným trestním řízením vedeným na základě nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 26. 3. 2013 – bylo zasaženo do osobnostní sféry žalobkyně včetně oblasti zdraví, došlo k zásahům do profesního, politického a společenského života žalobkyně, došlo k poškození její cti a dobré pověsti, věc byla rozsáhle medializována. Soud I. stupně rovněž správně určil celkovou délku trestního řízení, které trvalo 7 let a 2 měsíce. Taktéž přiléhavě poukázal na povahu trestné činnosti, pro kterou byla žalobkyně trestně stíhána. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích.

30. Ve smyslu závazného právního názoru Ústavního soudu ČR odvolací soud při svém jednání dne 16. 5. 2025 seznámil účastníky se srovnatelným případem žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], který byl projednáván u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Poškozenému žalobci bylo v citovaném řízení přiznáno odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v celkové výši 1 102 500 Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] byl stíhán pro jednání právně kvalifikované jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchané ve spolupachatelství, za něž byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozpětí od dvou do osmi let. Trestní řízení trvalo 5 let a 3 měsíce. V průběhu trestního řízení byl žalobce dvakrát nepravomocně odsouzen, potřetí byl rozsudkem soudu I. stupně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce byl před trestním stíháním významným [funkce], [funkce] a [funkce] statutárního města; trestní stíhání pak bylo spojeno s výkonem funkce [funkce]. Trestní stíhání bylo široce medializováno – na regionální i na celorepublikové úrovni. V době trestního stíhání žalobce trpěl stresem. V důsledku trestního stíhání došlo k zásahu do práv žalobce na jeho osobní, profesní, rodinný i společenský život, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti nejen v očích veřejnosti, ale i jako osoby veřejně činné.

31. Při úvaze o přiměřené výši odškodnění přihlédl odvolací soud právě ke srovnatelnému případu [tituly před jménem] [jméno FO], vedenému u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], který se v mnoha znacích (jak již bylo výše rozebráno) s případem žalobkyně shoduje a v rámci kterého bylo tamnímu poškozenému žalobci přiznáno odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v celkové výši 1 102 500 Kč. Na rozdíl od [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] však žalobkyně v souvislosti s trestním stíháním utrpěla výraznější zásah do osobností sféry v oblasti zdraví, když doložila, že trpěla psychickými obtížemi léčenými psychiatrem. Navíc žalobkyni v této době zemřel otec, přičemž je třeba přihlédnout k časové souvislosti mezi zahájením trestního řízení a úmrtím otce žalobkyně. V neposlední řadě je třeba oproti srovnatelnému případu [tituly před jménem] [jméno FO] u žalobkyně zohlednit též skutečnost, že v jejím případě došlo k manipulaci s protokoly z hlavních líčení ze strany [funkce], a to v neprospěch obžalovaných, tedy i žalobkyně, za což byl i tehdejší [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] kárně postižen.

32. Odvolací soud si je rovněž vědom toho (viz odvolací námitka žalované), že v případě poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO] došlo v souvislosti s jeho trestním stíháním k ukončení jeho politické kariéry (v roce [datum] mu již nebylo umožněno kandidovat ve volbách za [nazev]), což u žalobkyně nenastalo. Oproti tomu je však třeba zohlednit, že v případě žalobkyně trvalo její trestní stíhání téměř o dva roky déle, nežli tomu bylo u [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o otázku medializace trestní věci, která byla v obou uvedených případech rozsáhlá, v případě žalobkyně je dle odvolacího soudu (oproti srovnávanému případu [funkce] [jméno FO]) třeba zohlednit i její částečnou přičitatelnost státu /viz zcela nestandardní postup [orgán] při doručování usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni (i jiným členům [orgán] [adresa]) [funkce] [orgán] přímo osobně na zasedání [orgán]/.

33. Po zhodnocení všech okolností případu dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni by mělo být přiznáno 1,15 x vyšší zadostiučinění za nemajetkovou újmu z předmětného nezákonného trestního stíhání, než bylo přiznáno [tituly před jménem] [jméno FO] v případu srovnatelném, tedy částka v celkové výši 1 267 875 Kč. V uvedeném patnáctiprocentním navýšení je konkrétně promítnuto navýšení o 5 % za výraznější zásah do sféry zdraví žalobkyně, o dalších 5 % za shora uvedenou časovou souvislost mezi zahájením trestního řízení a úmrtím otce žalobkyně a konečně o 5 % za popsanou manipulaci [funkce] s protokoly z hlavního líčení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni již byla přiznána částka 500 000 Kč (tj. mimosoudní plnění žalované ve výši 344 000 Kč + další částky 106 000 Kč a 50 000 Kč přiznané žalobkyni předchozími rozhodnutími v tomto řízení), přistoupil odvolací soud k dalšímu navýšení zadostiučinění o částku 767 875 Kč.

34. Z vyložených důvodů postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 6 460 641,80 Kč s příslušenstvím, změnil částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 767 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky ročně od 9. 4. 2021 do zaplacení; jinak rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

35. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Odvolací soud zohlednil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení jednak před soudem I. stupně a jednak před soudem odvolacím i soudem dovolacím. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že s ohledem na to, že předmětem řízení před soudem I. stupně byl požadavek na náhradu nemajetkové újmy, avšak zároveň i požadavek a náhradu majetkové škody, ve vztahu k níž však z procesního hlediska zavinila zastavení řízení žalobkyně, a byla by tak povinna hradit náklady žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., byla v řízení před soudem I. stupně úspěšná žalovaná (její neúspěch byl v poměrně nepatrné části). Úspěšné žalované v řízení před soudem I. stupně tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč, a to za 13 režijních paušálů nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Naopak v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, a proto jí za odvolací řízení náleží náhrada nákladů ve výši 8 228 Kč, která se skládá z odměny právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 30. 11. 2022) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), z částky 600 Kč jakožto paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 1 428 Kč. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně za dovolací řízení ve výši 8 228 Kč jsou představovány odměnou za dva úkony právní služby (dovolání žalobkyně ze dne 3. 3. 2023, reakce na vyjádření žalované ze dne 20. 11. 2023) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, 2x režijním paušálem po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH. Konečně náklady odvolacího řízení (po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka] procesně úspěšné žalobkyně jsou představovány odměnou za jeden úkon právní služby (účast právního zástupce na jednání odvolacího soudu dne 16. 5. 2025) ve výši 10 300 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, 1x režijním paušálem 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH v částce 2 257,50 Kč, tedy v součtu částkou 13 007,50 Kč. Odvolací soud oproti tomu nepřiznal žalobkyni odměnu za další úkon v podobě doplnění dovolání ze dne 26. 3. 2024, neboť se jednalo v podstatě o totožnou argumentaci, jaká byla uplatněna v samotném dovolání. Rovněž náhrada nákladů právního zastoupení za řízení před Ústavním soudem žalobkyni nepřísluší (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014).

36. S ohledem na to, že žalobkyni vznikla povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů za řízení před soudem I. stupně, uložil odvolací soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 25 563,50 Kč (29 463,50 Kč mínus 3 900 Kč). O místě plnění k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Lhůtu k plnění ponechal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně na patnáct dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř., když takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

38. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení