91 Co 403/2021- 71

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 108/2021-45, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo].

3. Soud I. stupně vyšel z mezi účastníky nesporných tvrzení, že řízení před finančním arbitrem vedené pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] bylo zahájeno dne [datum] na návrh žalobkyně, kterým se domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím. Finanční arbitr zjistil, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] (dále jen„ instituce“) pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění DYNAMIK Plus“. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobkyni dne [datum] k jejich odstranění a současně jí poskytl poučení o řízení před finančním arbitrem. Dne [datum] žalobkyně doplnila návrh na zahájení řízení a současně zaslala stížnost na nezákonný postup finančního arbitra v řízení. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce požádala finančního arbitra dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti dne [datum] vyhověl. Instituce dne [datum] a dne [datum] předložila vyjádření a podklady vztahující se k řízení. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni k vyjádření se k námitce promlčení, kterou instituce v řízení vznesla, k doplnění návrhu a předložení podkladů, když současně žalobkyni předložil shrnutí případu a vypořádání námitky promlčení, kterou instituce vznesla s tím, že žalobkyni vysvětlil, že by jí nemohl přiznat žádné plnění. Dne [datum] žalobkyně zaslala vyjádření a podklady, když mimo jiné finančnímu arbitrovi sdělila, že potvrzuje mimořádné výběry dle tvrzení instituce s tím, že se žalobkyně finančnímu arbitrovi omlouvá, že celkovou výši mimořádných výběrů neměla evidovanou a částku si nepamatovala přesně. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni a instituci k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a současně vyzval instituci k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy. Instituce se seznámila s podklady a předložila podklady důležité pro rozhodnutí dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a dne [datum] finanční arbitr žádosti vyhověl. Žalobkyně dne [datum] zaslala finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům pro vydání rozhodnutí, doplnila svou argumentaci, současně vznesla námitku promlčení a návrh na zahájení řízení rozšířila o určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci, aby se vyjádřila k nově shromážděným podkladům, zejména k námitce promlčení a předložila aktualizované podklady pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné pojistné smlouvy. Instituce požadované vyjádření a podklady předložila dne [datum]. Dne [datum] vyrozuměla žalobkyně finančního arbitra o odvolání plné moci dosavadnímu právnímu zástupci a o převzetí zastupování novým právním zástupcem. Dne [datum] informoval finanční arbitr žalobkyni a instituci o prodloužení lhůty pro vydání nálezu o 30 dnů do [datum] a současně informoval žalobkyni o nově shromážděných podkladech v řízení předložených institucí. Dne [datum] finanční arbitr informoval žalobkyni a instituci o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum] a současně je vyzval k předložení vyjádření. Žalobkyně se vyjádřila a předložila podklady k řízení dne [datum], instituce se vyjádřila a předložila podklady dne [datum]. Finanční arbitr dne [datum] zaslal žalobkyni nově shromážděné podklady od instituce a poskytl jí lhůtu k vyjádření se k nim. Finanční arbitr vydal nález dne [datum]. Žalobkyně proti nálezu podala dne [datum] námitky. Finanční arbitr vyzval dne [datum] instituci k vyjádření se k námitkám žalobkyně. Instituce se k námitkám vyjádřila dne [datum]. Instituce proti nálezu podala námitky dne [datum]. Finanční arbitr vyzval dne [datum] žalobkyni k vyjádření se k námitkám instituce, která se k nim vyjádřila dne [datum]. Finanční arbitr dne [datum] sdělil účastníkům řízení prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobkyni a instituci k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí. Dne [datum] instituce předložila požadované podklady. Žalobkyně předložila vyjádření dne [datum]. Finanční arbitr vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách, čímž řízení skončilo.

4. Soud I. stupně dále vyšel z mezi účastníky nesporných tvrzení o tom, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu žalobou požadované újmy u žalované dne [datum] (správně 2020; pozn. odvolacího soudu), žalovaná se žalobkyni dne [datum] za pochybení finančního arbitra omluvila.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), § 1 odst. 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále i jen„ Úmluva“), stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 344/2014, že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. V této souvislosti si zodpověděl tři otázky předestřené Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 344/2014, a to: 1) zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku; 2) zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu; 3) zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

7. Soud I. stupně konstatoval, že předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Dle soudu I. stupně je tak nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Zároveň má toto právo svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Právo má též civilní povahu, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Soud I. stupně proto uzavřel, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

8. Soud I. stupně dospěl k závěru, že celková délka řízení trvajícího cca 19 měsíců je s ohledem na složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí přiměřená.

9. Soud I. stupně poukázal na rozdíly v rozhodovací praxi Městského soudu v Praze v totožných věcech, kdy některé senáty újmu přiznávají a výrazně redukují základní částku dle kritérií v § 31a OdpŠk (např. rozhodnutí pod sp. zn. 16 Co 402/2020 či sp. zn. 68 Co 98/2020), některé senáty konstatují přiměřenost délky řízení trvajících 24 měsíců (např. rozhodnutí pod sp. zn. 13 Co 140/2021 nebo sp. zn. 62 Co 213/2020). Soud I. stupně se přiklonil k závěrům obsaženým v rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 62 Co 213/2020 a uvedl, že délka řízení před finančním arbitrem byla zásadně ovlivněna hmotněprávní složitostí daného případu, kdy se do celkové délky řízení citelně promítla obrana pojišťující instituce z hlediska posuzování platnosti smlouvy životního pojištění, od jejíž neplatnosti žalobkyně odvíjela nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně namítala neplatnost z důvodu omylu na její straně při jejím uzavírání, její neurčitosti, rozporu se zákonem a dobrými mravy a nezpůsobilosti instituce takovou smlouvu uzavřít.

10. Dále soud I. stupně konstatoval, že na délku řízení před finančním arbitrem nelze bez dalšího nahlížet jako na alternativní délku řízení soudního, neboť procesní atributy jsou zde odlišné. Mezi ně patří skutečnost, že řízení u finančního arbitra podléhá zásadě vyšetřovací. Finanční arbitr poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu, vyzve instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr pro posouzení návrhu považuje za relevantní. Není ani vyloučeno, aby finanční arbitr v řízení vyzýval navrhovatele i instituci opakovaně nebo k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, což se s ohledem na problematiku platnosti sjednaného investičního životního pojištění stalo i v posuzovaném řízení. Zákon finančnímu arbitrovi ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení této lhůty. Finanční arbitr může v odůvodněných případech lhůtu o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně. Uvedené procesní situace v posuzované věci nastaly. Finanční arbitr stranám nastínil svůj předběžný právní náhled a usiloval v souladu se zákonem o smírné řešení sporu. Následně se strany opakovaně vyjadřovaly k předloženým podkladům, což se výrazným způsobem promítlo do délky řízení. Zásadně platí, že finanční arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem. Zákon finančnímu arbitrovi ukládá, aby tak učinil do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak neplyne ode dne zahájení řízení, ale zajištění podkladů od obou stran sporu i třetích stran a posouzení, že pro rozhodnutí finančního arbitra není zapotřebí dalšího shromažďování. Otázka, kdy došlo v posuzovaném řízení k tomuto okamžiku, je bez možnosti prvku koncentrace řízení při zachování rovnosti zbraní víceméně problematická.

11. Soud I. stupně též poukázal na to, že otázka platnosti investičního životního pojištění, které má zpravidla charakter pojistného produktu, avšak pro konkrétní účely vykazuje též prvky typické pro produkty kapitálového trhu, je z hmotněprávního hlediska mimořádně obtížnou materií, která si i v řízení před finančním arbitrem vyžádala svůj čas, neboť bylo třeba řešit velké množství hmotněprávních otázek. Soud I. stupně uvedl, že i odvolací soud konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že je-li tato problematika řešena alternativní soudní cestou, pak řízení před soudem I. stupně přesahují, a to i přes možnost koncentrace řízení, délku 24 měsíců s tím, že na řízení navazují též řízení odvolací (viz např. řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 195/2020 či sp. zn. 30 Co 242/2020, kde rozhodnutí soudu I. stupně čítají přes 20 stran).

12. Soud I. stupně rovněž sdílel i názor odvolacího soudu, že je třeba přihlédnout k tomu, že nelze těžit ze zahlcení finančního arbitra stovkami obdobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti kapitálových životních pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti.

13. Soud I. stupně nakonec uvedl, že nesprávný úřední postup finančního arbitra, kdy v řízení nebyli účastníci informování o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách, lze shledat jako dílčí průtah. Dle soudu I. stupně to však nemělo vliv na celkovou délku řízení a případný dílčí průtah lze s ohledem na složitost věci tolerovat. Žalovaná se navíc za tuto skutečnost žalobkyni omluvila. Soud I. stupně uzavřel, že celková délka řízení byla přiměřená, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení za 3 úkony – sepis vyjádření, příprava na jednání a účast u jednání, celkem [částka]

15. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se soudem I. stupně, že délka posuzovaného řízení, která činila 19 měsíců, byla přiměřená. Poukázala na různá rozhodnutí Městského soudu v Praze, v nichž odvolací soud posoudil obdobnou délku řízení v obdobných případech jako nepřiměřenou (rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 417/2020-63, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 148/2021-72, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 68 Co 98/2020-67 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 14 Co 121/2021). Žalobkyně též namítala překvapivost a nepředvídatelnost rozhodnutí soudu I. stupně, když i ten v jiné své věci rozhodl opačně (rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 251/2019-45). Žalobkyně vytkla soudu I. stupně nedostatečné odůvodnění rozsudku, zejména důvodů, které jej vedly k závěru o přiměřené délce řízení. Soud I. stupně podle žalobkyně dostatečně nevysvětlil, v čem konkrétně spočívala složitost případu z hlediska shromažďování podkladů nebo hmotněprávní složitost. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], tedy v době, kdy finanční arbitr měl již utvořen právní názor na smlouvy životního pojištění [právnická osoba], neboť první pravomocný nález byl vydán dne 18. 1. 2018 ve věci sp. zn. FA/ZP/71 [číslo]. Závěr přijatý v tomto řízení finanční arbitr nezměnil, shromažďování podkladů tak již bylo rutinní záležitostí. Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně, že nezohlednil to, že finanční arbitr nedodržoval lhůty, které si sám stanovil, přičemž právě jeho prodlevy zapříčinily prodloužení doby řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení.

16. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné. Uvedla, že se soud I. stupně zabýval rozdíly v rozhodovací praxi odvolacího soudu v obdobných případech, a že mu nelze vytknout, pokud se přiklonil k rozsudkům Městského soudu v Praze, jejichž odůvodnění považoval za přiléhavější. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo], soud I. stupně proto vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a zákona č. 229/2002 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

19. Zejména je správný závěr soudu I. stupně, že na posuzované řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť byla splněna kritéria formulovaná judikaturou Nejvyššího soudu nutná pro podřazení správního řízení pod věcnou působnost citovaného článku Úmluvy (viz např. již soudem I. stupně zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), tj. 1) zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, 2) zda má toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a 3) je-li soukromoprávní povahy. Odvolací soud upřesňuje, že právo uplatněné žalobkyní v namítaném řízení, tj. právo na určení neplatnosti pojistné smlouvy a právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného institucí na úkor žalobkyně plněním podle neplatné pojistné smlouvy, je právem soukromoprávní povahy a má základ ve vnitrostátním hmotném právu. Je nerozhodné, zda původ ve vnitrostátním právu má či nemá procesní úprava správního řízení, v němž se o opravdovém a vážném právu nebo závazku soukromoprávní povahy s původem ve vnitrostátním právu rozhoduje. Zároveň se jednalo o spor o právo, které je opravdové a vážné a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva v poměrech žalobkyně. Z uvedeného důvodu pak soud I. stupně správně konstatoval, že se v souzené věci jedná o nárok podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, kdy je třeba při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházet ze Stanoviska a související judikatury (Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva).

20. Odvolací soud připomíná, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk/, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

21. Soud I. stupně poté, kdy správně stanovil celkovou délku řízení na 19 měsíců, od podání návrhu žalobkyní na zahájení řízení před arbitrem dne [datum] do rozhodnutí arbitra o námitkách dne [datum] /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/, uzavřel, že délka zcela odpovídá složitosti řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, a to jak hmotněprávní (řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění ze dne [datum], in eventum o určení, že náklady a poplatky účtované institucí podle uvedené smlouvy nebyly smluvními stranami platně sjednány, a následně rozšířený o určení neplatnosti pojistné smlouvy, je právně značně složité; arbitr se zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, námitkou absolutní neplatnosti smlouvy pro neurčitost mnoha smluvních ujednání či pojmů a pro rozpor se zákonem o ochraně spotřebitele, námitkami promlčení, apod. nález byl odůvodněn na 20 stranách), tak skutkové (bylo třeba zkoumat obsáhlou smluvní dokumentaci, jen samotný návrh žalobkyně včetně příloh čítal 85 stran, také další podání účastníků obsahovala větší množství listinných důkazů, bylo třeba rozlišit platby pojistného na jednotlivé druhy pojištění za různá časová období, posoudit mimořádné výběry, apod.) i procesní (řízení mezi spotřebitelem a finanční institucí podléhalo zásadě vyšetřovací, kdy finanční arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy, účastníci se k věci opakovaně písemně vyjadřovali, neboť v řízení před finančním arbitrem se nekonají žádná ústní jednání, při kterých by účastníci své návrhy mohli přednést a reagovat na vyjádření druhé strany, arbitr měl povinnost nejprve usilovat o smírné vyřešení sporu, teprve poté se mohl zabývat věcí samou, žalobkyně musela být vyzývána k odstranění vad návrhu). Lze proto shodně se soudem I. stupně uzavřít, že posuzované řízení bylo velmi složité.

22. Finanční arbitr postupoval během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ bez zjevných průtahů (žalobkyně ani žádné průtahy v řízení neoznačila, kromě nedodržení zákonné lhůty k vydání nálezu a k rozhodnutí o námitkách), v přiměřených lhůtách reagoval na podání účastníků, kterým na jejich žádost lhůty k podání vyjádření prodlužoval a jejich četná podání zasílal druhé straně k vyjádření.

23. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

24. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

25. Odvolací soud konstatuje, že nedodržení zákonem stanovené lhůty k učinění úkonu arbitrem nevede v tomto případě bez dalšího k závěru o nesprávném úředním postupu dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Je pouze skutečností, která se promítne do hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to s ohledem na to, že se jedná o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (nikoliv podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk), jak již bylo uvedeno výše.

26. Lhůta 90 dnů (+ 90 dnů ve zvlášť složitých případech) k vydání nálezu podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. nezačala běžet dne [datum], tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení, jak se nesprávně domnívá žalobkyně, ale až dne [datum], kdy arbitr shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí a vyrozuměl o tom účastníky řízení s tím, že se s podklady mohou seznámit. Arbitr tak byl povinen vydat nález do [datum]. Arbitr však rozhodl o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum] v souladu se zákonem (jednalo se o složitý případ, neboť žalobkyně ještě v červenci 2019 po seznámení se s podklady doručila arbitrovi obsáhlé podání s mnoha přílohami a instituce na to reagovala podáním ze dne [datum], kdy předložila aktualizovaný výpis předepsaného a zaplaceného pojistného), o čemž účastníky řízení písemně vyrozuměl. Poslední podklady a podání účastníků obdržel arbitr dne [datum]. Nález byl arbitrem vydán dne [datum], a to v dodatečné zákonné lhůtě 90 dnů od [datum]. Jediným pochybením arbitra bylo, že o dalším prodloužení lhůty již účastníky písemně neinformoval.

27. Lhůta 30 dnů (+ 30 dnů ve zvlášť složitých případech, případně + přiměřeně prodloužená lhůta, nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě) k rozhodnutí o námitkách podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. začala běžet ode dne doručení námitek arbitrovi, tj. dne [datum] (podání námitek žalobkyní), resp. dne [datum] (podání námitek institucí), arbitr tak byl povinen o námitkách rozhodnout do [datum]. Arbitr však v souladu se zákonem vyrozuměl účastníky o prodloužení lhůty k rozhodnutí do [datum], o námitkách rozhodl až dne [datum], tedy o měsíc později.

28. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně konstatuje, že ojedinělý průtah (zde průtah 1 měsíce pro vydání rozhodnutí o námitkách) a formální pochybení arbitra (neinformování účastníků o dalším prodloužení lhůty k vydání nálezu) lze tolerovat, neboť tyto skutečnosti neměly na celkovou délku řízení téměř žádný vliv.

29. Žalobkyně se na délce řízení ve smyslu obstrukcí nepodílela, nelze však přehlédnout, že ještě v červenci [rok] poté, kdy se v červnu [rok] seznámila s obsahem spisu finančního arbitra, předložila obsáhlé podání, které muselo být opět zasláno instituci k vyjádření /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/. Žalovaná se navíc žalobkyni za uvedená drobná pochybení arbitra ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk omluvila.

30. Význam předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ lze hodnotit jako běžný. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], nejednalo se tedy o případ řízení, jemuž by ustálená judikatura přiznávala typově vyšší význam /srov. část IV. písm. d) Stanoviska Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že po celou dobu řízení byla v existenční nejistotě, své tvrzení však nijak blíže nekonkretizovala.

31. Odvolacímu soudu jsou z jeho úřední činnosti známá další rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterými bylo rozhodováno o jiných právních případech, které se s nyní posuzovanou věcí shodují v podstatných znacích (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Jedná se například o žalobkyní zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 417/2020-63 Odvolací soud se však s právními závěry obsaženými v citovaném rozhodnutí neztotožňuje, neboť má za to, že k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nelze dospět pouhým zjištěním, že arbitr nevydal nález v zákonem stanovené lhůtě (viz vysvětlení výše). Odvolací soud se naopak ztotožňuje se závěry obsaženými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 213/2020-96, z nichž vycházel i soud I. stupně, a které vychází ze stejné úvahy, že přiměřenost celkové doby řízení je třeba poměřovat všemi kritérii dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, a proto lze při tak vysoké složitosti řízení tolerovat i případné překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí finančním arbitrem. Posledně citovaný rozsudek odvolacího soudu obstál i před Ústavním soudem, kdy ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3234/20, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

32. Soud I. stupně správně zamítl žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou s odůvodněním, že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk nedošlo, neboť věc byla projednána v době odpovídající její složitosti i významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Odvolací soud tak s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za tři úkony po [částka] /písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum], příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Poučení