č. j. 61 A 24/2021-286

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci navrhovatele: M. M., narozený dne bytem proti odpůrkyni: Obec Dolní Novosedly se sídlem Dolní Novosedly 55, 397 01 Dolní Novosedly zastoupená advokátem JUDr. Emilem Švingerem se sídlem Nerudova 67/6, 397 01 Písek za účasti: I) Ing. P. P. bytem II) P. D. bytem III) S. D. bytem IV) E. N. bytem V) V. H. bytem VI) Ing. J. J. bytem v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - územního plánu obce X přijatého usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne 29. 5. 2020, č. X, s nabytím účinnosti dne 13. 6. 2020, takto:

Výrok

I. Územní plán odpůrkyně vydaný usnesením zastupitelstva ze dne 29. 5. 2020, č. X, se v části týkající se pozemků parc. č. x a x v katastrálním území X, ruší dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Účastníkům řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 29. 5. 2020, č. X, přijalo nový územní plán obce X (dále též jen „územní plán“). Účinnosti nabylo toto usnesení dne 13. 6. 2020.

2. Navrhovatel je vlastníkem pozemků parc. č. x a x v katastrálním území X. Vydáním územního plánu došlo dle navrhovatele k znehodnocení uvedených pozemků, a to z důvodu nemožnosti využití pozemků k umístění stavby. Navrhovatel proto podal dne 10. 6. 2021 návrh na jeho zrušení.

3. Pro přehlednost krajský soud přikládá výřez mapy katastrálního území X s vymezením navrhovatelových dotčených pozemků (dostupné na https://nahlizenidokn.cuzk.cz/). Dotčené pozemky navrhovatele jsou označeny modře. [obrázek anonymizován]

4. Navrhovatel nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a informoval zdejší soud o využití veškerých jiných zákonem předpokládaných prostředků obrany proti napadenému opatření obecné povahy.

5. Navrhovatel dále uvedl, že tím, že v obci X nebydlí, a na jeho snahy o změnu územního plánu nikdo nedbá, je diskriminován, šikanován a znevýhodňován proti jiným vlastníkům nemovitostí v obci. V postupu správních orgánů shledává dále snahu jeho osobu poškodit, a to zřejmě z důvodu podjatosti osob spojených s tvorbou nového územního plánu, jehož schválení proběhlo dle navrhovatele velmi nestandardním a nezákonným postupem.

6. Navrhovatel dále zdůraznil, že jím popsané důkazy nasvědčují důvodnému podezření, že osoby, jež rozhodly o vydání opatření obecné povahy, se dopustily úmyslného trestného činu dle § 329 trestního zákona.

7. Navrhovatel, Mgr. J. K. a společnost IMM Group, s. r. o., jejímž je navrhovatel 100% vlastníkem, podali již v roce 2009 žádost o souhlasné stanovisko odpůrkyni s umístěním stavby fotovoltaických panelů na navrhovatelových pozemcích parc. č. x a x v katastrálním území X. Tyto pozemky přitom navrhovatel koupil od společnosti Alumu, s. r. o., s tím, že se jedná o pozemky určené ke stavbě (zastavitelné dle tehdy platného územního plánu). Sám navrhovatel uvedl, že mu společnost Alumu prodala pozemky z důvodu problematického vyjednávání s odpůrkyní a nesouhlasu obce se zamýšlenou výstavbou společností Alumu. Odpůrkyně žádost navrhovatele zamítla a souhlas se stavbou nevydala.

8. Navrhovatel mimo sjednání smluv se společností EG.D., a. s., zakoupil i projektovou dokumentaci na výstavbu haly, nechal vyhotovit dokumentaci k výstavbě fotovoltaických panelů, zaplatil a nechal povolit přípojku elektro sítě nízkého napětí. Dle navrhovatele je vzhledem k populační situaci pro obce výhodné, pokud se do nich stěhují noví obyvatelé a v obci investují a podnikají. Toto zřejmě neplatí pro odpůrkyni, která dělá vše pro to, aby zde navrhovatel svůj záměr nemohl uskutečnit.

9. Uvedený způsob jednání odpůrkyně dle navrhovatele zcela odporuje zásadám občanského práva. Zejména to odporuje zásadě autonomii vůle člověka, vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno, ochrana slabší strany, pacta sunt servanda, daný slib zavazuje, zásada poctivosti a zákaz zneužití práva.

10. Navrhovatel zdůraznil, že všem uvedeným osobám [starosta V., zastupitel D. a osoba zúčastněná na řízení VI)] se zhodnocuje majetek z orné půdy na pozemky stavební; na straně druhé však dochází k poškozování a šikanování navrhovatele. Při pohledu na situační nákres územního plánu je dle navrhovatele zřejmé, že jeho pozemky jsou jediné, které byly vyřazeny ze souvislé zástavby, kterou prochází místní komunikace. Naopak se u této komunikace v jiných částech zástavby pozemky rozšiřují do propojené další kompaktní zástavby.

11. Navrhovateli se nepodařilo najít společné východisko ani se starostou obce, panem V., ani se zhotovitelem územního plánu Ing. arch. D.. Ve snaze změnit územní plán obce shledává navrhovatel účelovost, s cílem obohacení ze strany výše jmenovaných osob, neboť díly změně územního plánu u nich dojde ke zhodnocení pozemků v řádech miliónů, neboť se ze zemědělských pozemků nově stanou pozemky s možností zastavitelnosti. Navrhovatel v rámci návrhu dále popsal vztahy mezi ním a výše uvedenými osobami v obci, stejně jako překážky, díky kterým nemohl do dnešního dne realizovat svůj záměr výstavby fotovoltaických panelů.

12. Navrhovatel namítl, že se odpůrkyně prakticky vůbec nevypořádala s námitkami navrhovatele včetně omezení vlastnického práva. Stejně tak nikterak nevysvětlila a nezdůvodnila odlišné zacházení s vlastníky pozemků v dotčeném území (výše jmenovaní v porovnání například s navrhovatelem).

13. Dle navrhovatele se odpůrkyně dále nevypořádala s námitkou vztahu probíhajícího řízení (záměr navrhovatele) a vztahu nově přijímaného územního plánu. Stejně tak se nikterak nevypořádala s námitkami diskriminace, neproporcionality, nepřiměřeného a neadekvátního, necitlivého zásahu do soukromého vlastnictví a s otázkou způsobených škod.

14. Navrhovatel namítl, že zastavění jeho pozemků by nikoho nenarušovalo a ani by nezhoršovalo životní prostřední. Jedná se o pozemky na okraji obce s absencí sousedů (pozemky sousedí s vepřínem) a vzhledem k velikosti pozemků s jedním menším domkem.

15. Ačkoliv byl navrhovatel proti, vznikla zhruba deset metrů od jeho pozemků zastavitelná plocha starosty V. pověřeného jednáním o územním plánu.

16. V případě výstavby fotovoltaických panelů navrhovatelem by odpůrkyně byla účastníkem řízení a měla by možnost se v plném rozsahu vyjádřit. K tomu navrhovatel odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2015, čj. 57 A 100/2013-83. Postupem, který odpůrkyně zvolila, došlo nejen k šikaně navrhovatele, ale i ke znehodnocení uvedených pozemků.

17. Navrhovatel zdůraznil, že nezákonnost územního plánu potvrdil i Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“), který veřejnou vyhláškou ze dne 15. 6. 2020 navrhl opatření obecné povahy podle § 97 odst. 3 ve spojení s § 98 správního řádu zrušit. Odpůrkyně dle navrhovatele dále nerespektovala navrhovatelem podaný podnět k provedení státního dozoru a k provedení revize vypořádané námitky v průběhu veřejného projednávání územního plánu. Jelikož odpůrkyně v řízení pokračovala ještě před vyřízením tohoto podnětu, zatížila opatření obecné povahy nezákonností.

18. Navrhovatel namítl, že výše uvedené pozemky zakoupil za cenu pozemků určených ke stavbě. Zastupitelstvo odpůrkyně má nadto pět členů. Z toho pro čtyři z nich vytváří územní plán nově plochy zastavitelné na jejich pozemcích. Dále navrhovatel rozvinul rozsáhlou polemiku o složení zastupitelstva a o střetu zájmů vztahujícím se k prosazování zájmů svých (zastupitelů) a zájmů jejich rodin při pořizování územního plánu.

19. K možnému omezení vlastnického práva navrhovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 482/02 a dále na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2016, čj. 5 As 175/2014-29.

20. Vydáním územního plánu bez předchozího potvrzení krajským úřadem o sjednání nápravy porušila odpůrkyně dle navrhovatele § 171 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

21. Navrhovatel spatřuje nezákonnost opatření obecné povahy i v následujícím: - nepřiměřenost omezení vlastnických práv k dotčeným pozemkům; - nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy v důsledku absence dostatečného zdůvodnění takového zásahu do vlastnických práv; - odlišné posuzování vlastnických práv a přístupu k vlastníkům pozemků; - odůvodnění námitek navrhovatele je formálně a věcně chybné a nezákonně schválené vzhledem k zastavenému řízení.

22. Navrhovatel k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2015, čj. 52 A 7/2014-122, a dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, čj. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS, a na rozsudek ze dne 18. 1. 2011, čj. 1 Ao 2/2010-185, č. 2393/2011 Sb. NSS.

23. Navrhovatel dále namítl i procesní pochybení spočívající ve způsobu přijetí opatření obecné povahy, přičemž opětovně rozsáhle rozvinul argumentaci vztahující se k pokračování v pořizování územního plánu po usnesení o zastavení řízení o vydání územního plánu odpůrkyně. Pochybení spatřuje navrhovatel v neprojednání pokračování v procesu přijetí opatření obecné povahy s dotčenými orgány.

24. Dále navrhovatel namítnul porušení povinnosti odpůrkyně postupovat dle § 5 správního řádu.

25. Za hmotněprávní pochybení odpůrkyně navrhovatel dále označil nedůvodnost přijetí nového územního plánu. Ve vztahu k vyřazení jeho pozemku ze zastavitelné plochy se jedná o změnu skokovou, nepředvídatelnou, nedůvodnou a v naprostém rozporu s legitimním očekáváním. Jak totiž plyne z judikatury, zásah do vlastnických práv musí být vždy zdůvodněn. K tomu navrhovatel odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2013, čj. 30 A 1/2013-120, a dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS, a ze dne 18. 11. 2009, čj. 9 Ao 2/2009-54, č. 2008/2010 Sb. NSS, a dále usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, čj. 3 Ao 1/2007-44, č. 1276/2007 Sb. NSS.

26. Navrhovatel podotknul, že odpůrkyně má jakožto obec 186 obyvatel a v územním plánu deklaruje zájem na zvýšení počtu obyvatel. Oproti tomu však pozemky navrhovatele degraduje na pozemky zemědělské se způsobenou škodou zhruba 1,5 mil. Kč.

27. Za důkazy navrhovatel označil napadený územní plán, veřejnou vyhlášku ze dne 29. 5. 2020 oznamující vydání napadeného územního plánu, výpis z katastru nemovitostí, námitky k návrhu na vydání územního plánu odpůrkyně ze dne 18. 12. 2019, podnět k přezkumu návrhu opatření obecné povahy zaslaný krajskému úřadu prostřednictvím e-mailu dne 18. 5. 2020, usnesení krajského úřadu ze dne 26. 5. 2020, usnesení o zastavení řízení o vydání územního plánu odpůrkyně, výzvu krajskému úřadu ze dne 2. 6. 2020, vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj o zjevně nezákonném stavu ze dne 29. 6. 2020, seznam pozemků starosty V. určených k výstavbě, seznam pozemků zastupitele D. určených k výstavbě, seznam pozemků zastupitele Š. a Ing. K. určených k výstavbě, seznam pozemků osoby zúčastněné na řízení VI) určených k výstavbě, situační barevný nákres s vyznačením pozemků navrhovatele a s vyznačením pozemku starosty obce pana V. parc. č. x, veřejnou vyhlášku krajského úřadu ze dne 15. 6. 2020, složení zastupitelstva obce z veřejně dostupných zdrojů, seznamy vlastníků, dříve platný územní plán odpůrkyně a schválený územní plán odpůrkyně ze dne 23. 6. 2011.

28. Závěrem navrhovatel navrhl, aby krajský soud opatření obecné povahy, jímž došlo k vydání územního plánu obce D. N., zrušil.

II. Shrnutí vyjádření odpůrkyně

29. Odpůrkyně ve svém vyjádření předně uvedla, že je přesvědčena o správnosti územního plánu a o jeho souladnosti se všemi zákonnými zásadami a právními předpisy.

30. Navrhovatel měl dle odpůrkyně v průběhu pořizování územního plánu neomezenou možnost využít veškerých zákonem připuštěných intervencí, a tyto možnosti mu byly dobře známy (ostatně to vyplývá z textu samotného návrhu). Odpůrkyně se dle svého názoru vypořádala s veškerými námitkami navrhovatele a ten nebyl nikterak zkrácen na svých právech či dokonce šikanován či diskriminován.

31. Námitky navrhovatele posuzoval i krajský úřad v rámci přezkumného řízení. Ten také dne 16. 10. 2020 vydal veřejnou vyhlášku, čj. X, ve které mimo jiné podrobně vyložil zásady územního plánování ve vztahu k pořizování územního plánu obce D. N., a opakovaně s poukazem na dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu uvedl, že na zařazení konkrétního pozemku navrhovatele do zastavitelného území není právní nárok, stejně jako se nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu. K uvedenému odpůrkyně odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3548/17, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, čj. 10 As 33/2018-39, a ze dne 3. 12. 2014, čj. 7 As 186/2014-49. Odpůrkyně taktéž uvedla, že je jí z veřejně dostupných zdrojů známo, že se navrhovatel minimálně po dobu pěti let až do roku 2021 snažil shora označené pozemky prodat. Závěrem odpůrkyně dodala, že návrh navrhovatele považuje za pouhou účelovou obstrukci, jež nesleduje v návrhu tvrzený záměr navrhovatele.

32. Odpůrkyně navrhla, aby krajský soud návrh jako nedůvodný zamítl.

III. Shrnutí vyjádření osob zúčastněných na řízení

33. Osoba zúčastněná na řízení I) ve svém vyjádření ze dne 12. 7. 2021 uvedla, že rozhořčení navrhovatele plně chápe, neboť sama zažila jednání s odpůrkyní.

34. Osoby zúčastněné na řízení II), III) a V), ve svých vyjádřeních ze dne 12. 7. 2021 shodně uvedly, že územní plán obce X byl připravován velmi dlouho, pořídil jej příslušný útvar Městského úřadu v Písku, vyjádřily se k němu příslušné dotčené orgány a návrh územního plánu byl veřejně dostupný a veřejně projednávaný a připomínkovaný. Teprve po všech uvedených krocích byl územní plán řádně schválen zastupitelstvem obce. Dále uvedly, že navrhovatel sleduje pouze svůj soukromý zájem o rozsáhlou výstavbu solární elektrárny na svých pozemcích. Toto však osoby zúčastněné na řízení nepovažují za důvod, proč by měla obec vyjít navrhovateli (jakožto investorovi) vyjít vstříc, přizpůsobit mu územní plán a dát tak přednost jeho soukromému zájmu před veřejným zájmem obce a jejích občanů. Zrušení územního plánu by dle uvedených osob zúčastněných na řízení mělo podstatně škodlivější dopady, neboť by především způsobilo nejistotu v možnosti realizovat v obci jakýkoliv stavební záměr a bez závažného důvodu by se silně dotklo legitimních zájmů občanů, kteří na schválení nového územního plánu čekali mnoho let.

35. Osoba zúčastněná na řízení IV) ve svém vyjádření ze dne 14. 7. 2021 uvedla, že za dobu více než jednoho roku od nabytí účinnosti územního plánu na pozemcích, které jsou v územním plánu, provedla geometrická zaměření a probíhá na nich realizace projektové dokumentace. Zrušením územního plánu (který se tvořil 15 let) by došlo dle osoby zúčastněné na řízení IV) k velkým finančním ztrátám a k situaci, ve které by neměli mladí lidé kde bydlet.

36. Osoba zúčastněná na řízení VI) ve svém vyjádření ze dne 17. 7. 2021 uvedla, že není zastupitelem obce X a nebyla jím ani v době pořizování nového územního plánu. Stejně tak nebyla ani zaměstnancem Městského úřadu v Písku a nebyla přítomna výběru projektanta. Do pořízení územního plánu nikterak nezasahovala. Dodala, že pokud by měla zájem na projednání změny a přijetí návrhu nového územního plánu, netrvalo by jeho přijetí více než 11 let. Mimo jiné osoba zúčastněná na řízení VI) nepodala ani připomínku při společném jednání, kde v návrhu nového územního plánu byla zahrnuta i část jejího pozemku. Námitky nepodala ani v době, kdy v části návrhové plochy pro bydlení byla v návrhu pro veřejné projednání provedena změna na návrhovou plochu veřejné prostranství.

37. Dále osoba zúčastněná na řízení popsala vývoj rodinných a obecních vztahů s vazbou na svou osobu a dodala, že při nástupu na pozici vedoucího odboru výstavby a územního plánování pověřila coby osobu odpovědnou za vyřizování agendy úřadu územního plánování vedoucího tohoto oddělení a do jeho pravomoci nikdy nezasahovala. Nebylo tomu jinak ani v procesu pořizování územního plánu. O skutečnosti, že je osoba zúčastněná na řízení VI) vedoucím odboru výstavby a územního plánování se navrhovatel dozvěděl na veřejném projednání návrhu územního plánu dne 11. 12. 2019. Dne 13. 12. 2019 pak navrhovatel dle vyjádření osoby zúčastněné na řízení této volal a snažil se ji donutit, aby přesvědčila zastupitelstvo obce a aby vyhovělo námitkám navrhovatele. Následně dne 18. 5. 2020 vznesl navrhovatel námitku podjatosti osoby zúčastněné na řízení VI), tj. více jak 5 měsíců poté, kdy se o možné podjatosti mohl dozvědět.

38. Osoba zúčastněná na řízení VI) dodala, že práva či povinnosti zastupitelů nemohou být zrušeny vlastnictvím nemovitostí v dané obci, jak si to navrhovatel představuje. Není možné, aby v obcích rozhodovali pouze nemajetní zastupitelé, jiní občané či zastupitelé z jiných obcí. Pro úplnost osoba zúčastněná na řízení VI) ozřejmila navrhovatelem napadané domnělé rodinné vztahy mezi dalšími účastníky řízení a osobou zúčastněnou na řízení VI).

IV. Shrnutí průběhu jednání

39. Účastníci řízení při jednání konaném dne 1. 9. 2021 setrvali na svých procesních stanoviscích. K jednání se vedle účastníků dostavila též osoba zúčastněná na řízení VI). Zbylé osoby zúčastněné na řízení se jednání nezúčastnily. Z jednání byl pořízen zvukový záznam dle § 49 odst. 13 s. ř. s., který je součástí soudního spisu. Z toho důvodu krajský soud dále průběh jednání rekapituluje pouze ve stručnosti.

40. Navrhovatel obsáhle přednesl již shora uvedenou argumentaci. Znovu opakovaně a podrobně popsal především jím spatřovaný střet zájmu osob, které o přijetí územního plánu rozhodovaly. Navrhovatel dále uvedl, že jeho oprávněné zájmy mají stejnou váhu jako zájmy obce a dalších dotčených osob. Vyjádřil se též k povaze telefonického rozhovoru s osobou zúčastněnou na řízení VI), po níž požadoval, aby z titulu své funkce zjednala nápravu žalobcem spatřovaného protiprávního postupu. Ve vztahu k připojení pozemků k elektrické síti navrhovatel uvedl, že toto dříve nebylo možné a je výsledkem dlouhodobého snažení všech zúčastněných. Navrhovatel dále opětovně popsal jím spatřované procesní pochybení při přijímání územního plánu v návaznosti na opatření krajského úřadu vydané v rámci státního dozoru.

41. Odpůrkyně setrvala na svém stanovisku, že se při přijímání územního plánu žádného porušení zákona nedopustila. Odmítla, že by se vůči navrhovateli dopustila jakékoli diskriminace. Odpůrkyně nebyla pořizovatelem územního plánu, neboť tím byl Městský úřad v Písku. Poukázala mimo jiné na konstantní judikaturu správních soudů, dle které neexistuje veřejné subjektivní právo vlastníka pozemku na jejich zařazení mezi plochy s jím požadovaným funkčním využitím. Námitky navrhovatele označila za nepřesné a mnohdy zavádějící. Navrhovatel pořídil shora uvedené pozemky v době tzv. solárního boomu za účelem výstavby solární elektrárny. Odpůrkyně však s tímto nesouhlasila, neboť se snaží rozvíjet formou výstavby k bydlení a nikoli průmyslové výroby či obdobné zástavby. K plánovanému připojení pozemku navrhovatele k elektrické síti došlo z iniciativy distributora a nikoli navrhovatele. Navrhovatel sám žádné územní či stavební řízení ve vztahu k jeho pozemkům nezahájil.

42. Starosta odpůrkyně Z. V. při jednání uvedl, že v této obci žije od narození a jeho rodina zde již dlouhodobě hospodaří. Pozemek, který přes silnici sousedí s pozemky navrhovatele, zakoupil v roce 2020 ještě před účinností nového územního plánu a již tehdy byl určen jako plocha rekreace. Svůj střet zájmů si uvědomoval, upozornil na něj zastupitelstvo a neúčastnil se proto hlasování o jednotlivých námitkách v rámci schvalování územního plánu. K vyvěšení veřejné vyhlášky oznamující schválení územního plánu byl pověřen usnesením zastupitelstva.

43. Osoba zúčastněná na řízení VI) odkázala na své písemné vyjádření a dále především zdůraznila, že do procesu pořizování územního plánu přes nátlak navrhovatele nikterak nezasahovala.

44. Krajský soud stručně připomněl obsah spisového materiálu a podrobněji rekapituloval zejména obsah zápisu z jednání zastupitelstva odpůrkyně ze dne 29. 5. 2020 a usnesení zastupitelstva odpůrkyně č. X, které odpůrkyně do spisu doplnila k výzvě krajského soudu ze dne 13. 8. 2021.

45. Navrhovatel k dotazu soudu uvedl, že trvá pouze na následujících důkazních návrzích, které uplatnil již v návrhu: 1) vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj o zjevně nezákonném stavu ze dne 29. 6. 2020, 2) seznamy pozemků Z. V., Š. M., V. D., Ing. V. K. a osoby zúčastněné na řízení VI), které jsou dle nového územního plánu určeny k výstavbě, 3) situační barevný nákres s vyznačením pozemků navrhovatele a s vyznačením pozemku starosty obce pana V. parc. č. x a 4) složení zastupitelstva obce z veřejně dostupných zdrojů.

46. Dále navrhovatel nově navrhl provést výslechy svědků, a to 1) Ing. arch. J. D. a Z. V., 2) osoby zúčastněné na řízení I), která se měla vyjádřit k otázce poměrů v obci; 3) P. M., který měl dosvědčit, že navrhovatel nevyvíjel na osobu zúčastněnou na řízení VI) nátlak, a 4) Ing. V. H. ze společnosti Alumu.

47. Odpůrkyně k prokázání dlouhodobě zastávané linie svého rozvoje a nediskriminačního přístupu vůči navrhovateli navrhla provést důkaz územním opatřením o stavební uzávěře z roku 2015, jímž osobě odlišné od navrhovatele zabránila ve výstavbě developerského projektu. V návaznosti na tento důkazní návrh navrhovatel požadoval provést důkaz komunikací obsahující souhlas obce s výstavbou solární elektrárny a dále výslech osoby, která měla být adresátem stavební uzávěry.

48. Krajský soud usnesením důkazní návrhy účastníků řízení zamítl.

49. Vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj o zjevně nezákonném stavu ze dne 29. 6. 2020, dle samotného navrhovatele směřuje k podpoře jeho právní argumentace (nikoli skutkových tvrzení) stran postupu zastupitelstva poté, co krajský úřad toto řízení pozastavil, a nejedná se tak o listinu, která by mohla cokoli nového přinést ke zjištění skutkového stavu věci. Seznamy pozemků ve vlastnictví shora jmenovaných osob pak nesměřují k prokázání skutečnosti, která by byla mezi stranami sporná, což odpůrkyně potvrdila při jednání. Situační barevný nákres neobsahuje nad rámec grafické části územního plánu žádné nové skutečnosti, což k dotazu soudu potvrdil sám navrhovatel. Složení zastupitelstva v době přijímání územního plánu již bylo dostatečně zjištěno z usnesení zastupitelstva odpůrkyně č. X.

50. Navrhovaný svědek Ing. arch. J. D., jakož i starosta Z. V. se dle navrhovatele měli vyjádřit k průběhu přijímání územního plánu, který je však dostatečně zachycen již ve spisovém materiálu (v případě pana V. by se navíc jednalo o tzv. účastnický výslech, který má obecně vzato pouze podpůrnou povahu). Osoba zúčastněná na řízení I) se měla vyjádřit k blíže neurčité otázce „poměrů v obci“; není tedy vůbec zřejmé, jakou by mohl mít pro posouzení věci relevanci. Navrhovaný svědek P. M. měl dosvědčit, že navrhovatel nevyvíjel na osobu zúčastněnou na řízení VI) nátlak; tato otázka je však pro posouzení zákonnosti napadeného územního plánu zcela nerozhodná. Totéž platí pro vývoj věci před prodejem svých pozemků navrhovateli, k němuž se měl vyjádřit Ing. V. H..

51. Pro posouzení otázky přiměřenosti regulace obsažené v napadeném zemním plánu ve vztahu k pozemkům navrhovatele není relevantní ani územní opatření o stavební uzávěře z roku 2015, které se dle odpůrkyně mělo týkat pozemků ve vlastnictví osoby od navrhovatele odlišné. O záměru obce stran strategie jejího rozvoje dostatečně vypovídá již samotný obsah napadeného územního plánu. Z obdobných důvodů nebylo třeba provádět dokazování ani výslechem vlastníka pozemků, jichž se stavební uzávěra měla týkat, potažmo komunikací, z níž mělo plynout, že odpůrkyně s umístěním solární elektrárny na pozemcích navrhovatele dříve souhlasila.

52. Lze tedy shrnout, že veškeré důkazní návrhy účastníků řízení byly pro posouzení věci buďto nadbytečné nebo nerozhodné.

53. Nad rámec důkazních návrhů krajský soud provedl důkaz územním rozhodnutím Městského úřadu v Písku ze dne 14. 10. 2019, čj. X, které bylo přílohou návrhu. Tímto rozhodnutím Městský úřad v Písku umístil mimo jiné na pozemek navrhovatele stavbu s názvem „X: u křížku - úpr. NN, kab. NN“. Z tohoto rozhodnutí krajský soud zjistil, že na pozemku navrhovatele má být zřízena přípojka elektrické energie. Stavba má konkrétně obsahovat „kabelové vedení NN, hlavní domovní vedení (HDV), demontáž venkovního vedení NN“.

V. Právní hodnocení krajského soudu

54. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

55. Návrh je částečně důvodný.

56. Úvodem krajský soud s ohledem na značný rozsah návrhu pouze poznamenává, že povinnost posoudit všechny návrhové body neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jeho úkolem je totiž vypořádat se s obsahem a smyslem návrhové argumentace (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, čj. 7 As 126/2013-19). Tento závazek přitom nemůže být chápán tak, „že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series No. A 288). To by mohlo vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům jsoucím v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení tak, aby žádná z nich nezůstala bez náležité odpovědi. Odpověď na základní námitky však v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2009, čj. 9 Afs 70/2008-130). Ostatně i Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68, a obdobně též například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, čj. 8 Afs 41/2012-50, ze dne 6. 6. 2013, čj. 1 Afs 44/2013-30, a ze dne 3. 7. 2013, čj. 1 As 17/2013-50). V.A K námitce nedostatečného odůvodnění územního plánu a rozhodnutí o námitkách 57. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nedostatečného odůvodnění územního plánu a rozhodnutí o námitkách; těmto námitkám nepřisvědčil.

58. Klíčovým pro posouzení této námitky je především nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, který významně korigoval judikaturu Nejvyššího správního soudu v otázce nároků na odůvodnění vypořádání jednotlivých námitek vznesených v průběhu přijímání územního plánu, která dříve kladla na toto odůvodnění v podstatě stejné nároky jako v případě správního rozhodnutí. Ústavní soud v tomto nálezu s ohledem na ústavně zaručené právo samosprávného celku na samosprávu (čl. 101 Ústavy) konstatoval, že „[p]ožadavky vznášené Nejvyšším správním soudem vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu.“ 59. Odpůrkyně se námitkami navrhovatele poměrně obsáhle zabývala na stranách 132 až 133 odůvodnění textové části územního plánu. Zde odpůrkyně uvedla, že původní regulace zahrnovala pozemky navrhovatele do návrhové plochy pro podnikatelskou činnost v zastavitelném území obce, avšak „při zpracování nového ÚP X byla zohledněna tedy i ta skutečnost, že na předmětných pozemcích nebyla v uplynulých 17 letech vyvinuta žádná stavební činnost.“ Na pozemku parc. č. x sice byla územním rozhodnutím umístěna kabelová smyčka z nového elektrického vedení a bude zde připojení pojistkový pilíř N03, nicméně důvod tohoto napojení na energetickou distribuční soustavu není z rozhodnutí zřejmý (ani nová regulace přitom budování liniových staveb technického vybavení na pozemcích navrhovatele nevylučuje). Odpůrkyně dále popsala obecná východiska pro zpracování přijatého řešení a uvedla, že určovat rozvoj a podobu svého území je v její kompetenci. Odpůrkyně uvedla, že v územním plánu je vymezeno dostatečné množství ploch smíšených obytných i občanské vybavenosti a požadavek na jejich rozšiřování je v rozporu s § 18 odst. 4 stavebního zákona. Z hlediska urbanistického pak není vhodné vymezení zastavitelného území na pozemcích navrhovatele zejména z toho důvodu, že k nim z jihu přímo přiléhá využívaný zemědělský areál, jehož užívání generuje nežádoucí negativní vlivy vůči svému okolí. Není tedy žádoucí vymezovat v jeho okolí zastavitelné plochy s obytnou či obdobnou funkcí.

60. Takovéto odůvodnění – jakkoli by bylo vždy možné představit si odůvodnění obsáhlejší, preciznější a přesvědčivější – je přitom v intencích judikatury Ústavního soudu zcela dostatečné, neboť jsou z něj patrny základní úvahy zdůvodňující přijaté řešení. Z uvedeného je zároveň i zřejmý konkrétní důvod, který zakládal nevhodnost vymezení zastavitelného území na pozemcích navrhovatele oproti pozemkům jiných vlastníků, tj. takřka bezprostřední blízkost zemědělského areálu. Implicite je pak patrný též postoj odpůrkyně k záměru navrhovatele, neboť je evidentní, že odpůrkyně jednoduše s umisťováním staveb na pozemcích navrhovatele z uvedených důvodů nesouhlasí. Jakkoli je sice odůvodnění územního plánu s ohledem na rozsah a povahu navrhovatelových námitek poměrně strohé, nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy nezakládá. To však zároveň neznamená, že odpůrkyní uvedené důvody automaticky obstojí i z hlediska věcného (viz níže). V.B K námitce podjatosti, resp. střetu zájmů členů zastupitelstva odpůrkyně 61. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se podjatosti či střetu zájmů členů zastupitelstva odpůrkyně.

62. Předně k tomu krajský soud poznamenává, že v souvislosti s hlasováním při jednání zastupitelstva na zastupitele coby představitele územní samosprávy obecně vzato § 14 správního řádu nedopadá. V případě zastupitelů tak přichází v úvahu pouze aplikace § 83 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění od 12. 3. 2012, dle kterého „[č]len zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat.“ 63. Z citovaného ustanovení tedy plyne toliko povinnost zastupitele možný střet zájmů oznámit. Jak přitom Nejvyšší správní soud dovodil v rozsudku ze dne 18. 1. 2011, čj. 1 Ao 2/2010-185, č. 2397/2011 Sb. NSS, „[p]orušení oznamovací povinnosti je u vybraných členů orgánů ve vybraných oblastech sankcionováno jako přestupek podle zákona o střetu zájmů, u všech členů orgánů pak politickou odpovědností, jež může ústit do nezvolení v následných obecních volbách. Vliv na zákonnost opatření obecné povahy by bylo lze dovodit pouze v extrémních případech, kdy by zastupitel zatajil informace o střetu zájmů, při jejichž znalosti zastupiteli by k přijetí opatření obecné povahy vůbec nedošlo nebo došlo, ale v podobě zásadně odlišné. Takovým excesem nebude případ, kdy zastupitel sice svoji oznamovací povinnost nesplní, avšak zastupitelstvo si je střetu zájmů vědomo z jiných zdrojů či na základě znalosti místních poměrů, a může proto tuto skutečnost vzít v úvahu při projednávání a rozhodování o věci.“ 64. Ze zápisu z jednání zastupitelstva odpůrkyně ze dne 29. 5. 2020 je patrno, že starosta a místostarosta obce před samotným projednáním návrhu napadeného územního plánu zastupitelstvo na svůj možný střet zájmů upozornili. Zastupitelstvo odpůrkyně pak usnesením č. X z téhož dne vzalo toto oznámení na vědomí. V případě starosty a místostarosty obce tedy k žádnému pochybení stran oznámení možného střetu zájmů nedošlo.

65. Z usnesení zastupitelstva odpůrkyně č. 1/2020 M dále plyne, že se na jeho přijetí podíleli jmenovitě zastupitelé Z. V., Š. M., P. H., V. B. a Ing. V. K.. Namítá-li pak navrhovatel možný střet zájmů pana V. D., tedy osoby, která v samotném schvalování napadeného územního plánu vůbec nefigurovala, pak je tato námitka zcela nepřípadná.

66. Na svůj potenciální střet zájmů tak v průběhu schvalování územního plánu neupozornil pouze Ing. K.. K tomu krajský soud uvádí, že pozemek parc. č. st. x v katastrálním území Ch., jehož je Ing. K. polovičním vlastníkem, byl nově zařazen mezi plochy technické infrastruktury s označením TI35. V této souvislosti ovšem nelze přehlédnout, že z obsahu spisu či územního plánu není vůbec zřejmé, zda tímto zařazením vznikla Ing. K. vůbec nějaká reálná výhoda. Z pohledu přezkumu napadeného územního plánu je však mnohem podstatnější skutečnost, že plocha parc. č. st. x má výměru toliko 439 m2. V kontextu celého územního plánu se tak jedná o zcela marginální záležitost a ani případné pochybení uvedeného zastupitele spočívající v neoznámení potenciálního střetu zájmů by nemohlo představovat onen „extrémní případ“, na který pamatuje shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 2/2010-185. Nelze předpokládat, že by v této souvislosti při oznámení střetu zájmů ke schválení územního plánu vůbec nedošlo nebo že by byl územní plán podroben zásadním změnám.

67. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že neshledal podjatost ani v případě osoby zúčastněné na řízení VI). V této souvislosti je totiž klíčové, že v jejím případě není z obsahu spisového materiálu nikterak zřejmé, že by se na procesu přijímání napadeného územního plánu jakkoli podílela. V.C K námitce procesního pochybení při přijímání územního plánu 68. Nedůvodná je též námitka procesního pochybení při přijímání územního plánu, k němuž došlo poté, co krajský úřad rozhodnutím ze dne 26. 5. 2020 řízení o vydání územního plánu odpůrkyně zastavil.

69. Dle § 171 odst. 1 stavebního zákona „[s]tátní dozor ve věcech územního plánování a stavebního řádu vykonávají ministerstvo, krajské úřady jako orgány územního plánování, úřady územního plánování a stavební úřady. Při výkonu této působnosti dozírají na dodržování ustanovení tohoto zákona, právních předpisů vydaných k jeho provedení, jakož i na dodržování opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných na základě tohoto zákona. Státní dozor může být vykonán i v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace.“ 70. Dle § 171 odst. 3 stavebního zákona pak „[v] případě zjištění nedostatků orgán uvedený v odstavci 1, se zřetelem na jejich charakter a následky či možné následky, vyzve ke zjednání nápravy nebo rozhodnutím uloží povinnost zjednat nápravu v přiměřené lhůtě; v rozhodnutí může do doby zjednání nápravy pozastavit nebo omezit výkon činnosti, při níž dochází k porušování právní povinnosti. V případě, že bylo pozastaveno pořizování územně plánovací dokumentace, lze v jejím pořizování postupovat až po potvrzení orgánu uvedeného v odstavci 1 o zjednání nápravy.“ 71. Pro přehlednost krajský soud shrnuje procesní vývoj této věci. Krajský úřad přípisem ze dne 19. 5. 2020 oznámil pořizovateli (Městský úřad Písek), že u něj bude ve věci pořizování územního plánu odpůrkyně dne 22. 5. 2020 proveden státní dozor ve smyslu § 171 stavebního zákona. Následně ve věci rozhodnutím ze dne 26. 5. 2020 rozhodl tak, že se řízení o vydání územního plánu odpůrkyně „zastavuje“ do doby vyřešení námitky podjatosti vedoucího odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu Písek [osoby zúčastněné na řízení VI)] a dále provedení revize vypořádání námitek navrhovatele, které krajský úřad považoval za nedostatečné.

72. Zastupitelstvo následně usnesením ze dne 29. 5. 2020, č. X, vydalo návrhem napadený územní plán. Krajský úřad přípisem ze dne 2. 6. 2020 a pořizovatel přípisem ze dne 9. 6. 2020 vyzvali odpůrkyni k respektování rozhodnutí krajského úřadu ze dne 26. 5. 2020.

73. Krajský úřad veřejnou vyhláškou ze dne 15. 6. 2020 zveřejnil v rámci zkráceného přezkumného řízení dle § 98 správního řádu návrh opatření obecné povahy, jímž se územní plán odpůrkyně ruší, neboť k vydání územního plánu odpůrkyně přistoupila navzdory rozhodnutí krajského úřadu ze dne 26. 5. 2020 vydaného v rámci státního dozoru.

74. Následně však krajský úřad veřejnou vyhláškou ze dne 16. 10. 2020 v reakci na obdržené námitky odpůrkyně zveřejnil návrh opatření obecné povahy, jímž se přezkumné řízení zastavuje. Krajský úřad poukázal na skutečnost, že námitku podjatosti osoby zúčastněné na řízení VI) již vyřešil Městský úřad Písek usnesením ze dne 28. 5. 2020, přičemž odvolání navrhovatele proti němu krajský úřad rozhodnutím ze dne 13. 8. 2020 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Ve vztahu ke způsobu vypořádání námitek navrhovatele krajský úřad konstatoval, že jeho výhrady sice přetrvávají, avšak nejsou natolik závažné, aby způsobovaly nezákonnost územního plánu. Krajský úřad poukázal též na to, že zrušení celého územního plánu by představovala nešetrný zásah do práv nabytých v dobré víře a do veřejných zájmů dohodnutých v rámci procesu územního plánování.

75. Za této situace krajský soud dospěl k závěru, že jakkoli formálně mohlo při vydávání územního plánu odpůrkyně skutečně dojít k procesnímu pochybení, toto z povahy věci nebylo způsobilé založit nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. Přestože krajský úřad po zastavení řízení (přesněji však spíše „pozastavení“, neboť se nejednalo o zastavení řízení ve smyslu § 66 správního řádu) skutečně nevydal potvrzení o zjednání nápravy dle § 171 odst. 3 stavebního zákona, nelze přehlédnout, že sám následně v návrhu opatření obecné povahy zveřejněném veřejnou vyhláškou ze dne 16. 10. 2020 dospěl k závěru, že dříve shledaná pochybení byla buďto již odstraněna (rozhodnutí o námitce podjatosti) nebo nedosahují takové intenzity, aby bylo nutné územní plán pro nezákonnost zrušit (vypořádání námitek navrhovatele). Sám krajský soud se přitom s tímto hodnocením zcela ztotožnil. I kdyby tedy krajský soud přisvědčil uvedené námitce, zrušení napadeného územního plánu by mělo zcela formální charakter, neboť důvody, pro něž krajský úřad řízení o vydání územního plánu „zastavil“, tento postup již nadále neopodstatňují. V.D K námitce neproporcionálního zásahu do vlastnických práv navrhovatele 76. Krajský soud naopak přisvědčil námitkám neproporcionálního zásahu do vlastnických práv navrhovatele.

77. Z podstaty věci lze takřka jakoukoli regulaci v rámci územního plánování označit za (přímý či nepřímý) zásah do vlastnických práv vlastníků dotčených pozemků. Z pohledu zákonnosti přijaté regulace je přitom podstatné, zda se tak děje v míře spravedlivé, potažmo v intencích zásady subsidiarity a minimalizace zásahu, jak dovodil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve shora citovaném usnesení čj. 1 Ao 1/2009-120.

78. Rozšířený senát k tomu mimo jiné uvedl, že „[o]mezení v podobě územního plánu je v obecné rovině uvedené podmínky schopno zpravidla splňovat. V první řadě má v principu legitimní důvody – územní plánování je prostředkem k harmonizaci poměrů na území jím regulovaném a umožňuje sladit veřejný zájem (včetně veřejného zájmu přesahujícího dimenze regulovaného území) s individuálními zájmy týkajícími se daného území. Znamená to tedy, že vlastníci dotčení územním plánováním jsou zásadně povinni – za předpokladu, že i další shora uvedené podmínky budou splněny – strpět i bez svého souhlasu omezení, která pro ně vyplývají z územního plánu, nepřesáhnou-li určitou míru, v rámci níž lze taková omezení po každém vlastníku bez dalšího spravedlivě požadovat (spravedlivou míru).“ 79. K tomu rozšířený senát dodal, že „[v] některých případech dosažení ústavně legitimních a zákonem stanovených cílů územního plánování nebude možné dosáhnout způsobem, který by se každého jednotlivého z vlastníků pozemků a staveb na územním plánem regulovaném území dotkl toliko ve spravedlivé míře; v takovém případě je přípustný i zásah přesahující tuto míru, přičemž ani zde k jeho provedení není nutný souhlas dotčeného vlastníka. Přípustnost takového zásahu i proti vůli vlastníka je dána jeho ústavně legitimním a zákonem stanoveným cílem a splněním dalších podmínek, jejichž komplex lze souhrnně označit za zásadu subsidiarity a minimalizace takového zásahu (zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických a jiných věcných práv při tvorbě územního plánu musí být, jak výše uvedeno, ostatně vedena veškerá omezení vyplývající z územního plánu, tedy i omezení nepřesahující spravedlivou míru; v opačném případě by se jednalo o ústavně nepřípustný, neboť v rozporu s čl. 4 odst. 4 LZPS jsoucí zásah).“ 80. Následně rozšířený senát uzavřel, že „[s]oud tedy především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle.“ 81. Krajský soud nezpochybňuje, že regulace přijatá v napadeném územním plánu byla v obecné rovině vedena legitimním cílem, neboť jedním z cílů územního plánování je dle § 19 odst. 1 písm. b) stavebního zákona „stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území“. Krajský soud však dospěl k závěru, že odpůrkyně v případě pozemků navrhovatele nepostupovala zároveň v souladu se zásadami subsidiarity a minimalizace zásahu.

82. Z obsahu spisu vyplývá, že pozemky navrhovatele před přijetím napadeného územního plánu spadaly pod návrhovou plochu pro podnikatelskou činnost v zastavitelném území obce (což je mezi stranami nesporné) a byla na nich možná i určitá stavební činnost. Z obsahu rozhodnutí o námitkách, které je součástí odůvodnění územního plánu, plynou vyjma obecně formulovaných východisek v podstatě pouze tři konkrétní věcné důvody, které odpůrkyni vedly k zařazení pozemků navrhovatele mezi nezastavitelné plochy.

83. Odpůrkyně poukázala na skutečnost, že v blízkosti navrhovatelových pozemků se nachází fungující zemědělský areál; vymezovat zastavitelné plochy zde proto není vhodné z důvodu případných imisí. Nicméně s ohledem na skutkový stav věci je jediným možným „příjemcem“ potenciálních imisí na pozemcích navrhovatele pouze a jedině navrhovatel sám. Jinými slovy odpůrkyně zdůvodnila svůj postup ochranou zájmů navrhovatele, který však o takovouto ochranu evidentně nemá zájem. Krajský soud nemá pravomoc ani ambici odpůrkyni nařizovat, jaké řešení má v případě pozemků navrhovatele zvolit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, čj. 1 Ao 1/2006-74, č. 968/2006 Sb. NSS; z recentní judikatury srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017, čj. 9 As 302/2016-68), avšak s ohledem na shora uvedené z ničeho nevyplývá, že nejšetrnějším možným řešením bylo přeřazení pozemků navrhovatele zcela mimo zastavitelné plochy do ploch zemědělských. V úvahu totiž připadá řada možných variant, které alespoň nějaké stavební využití těchto pozemků umožňují.

84. Odpůrkyně dále konstatovala, že v rámci územního plánu je vymezeno dostatečné množství ploch smíšených obytných i občanské vybavenosti. Takovéto odůvodnění však ztrácí na přesvědčivosti za situace, kdy odpůrkyně v rámci územního plánu celou řadu ploch smíšených obytných zřídila zcela nově (například plochy SO7, SO8 či SO18), přičemž zároveň navrhovatelovy – původně stavebně využitelné – pozemky zcela vyřadila ze zastavitelného území. Není totiž zřejmé, proč k vymezení nových ploch smíšených obytných nemohla odpůrkyně primárně využít i pozemky navrhovatele. V tomto ohledu nelze přehlédnout ani skutečnost, že v sousedství pozemku parc č. x (na jeho severní hranici), tj. taktéž v relativní blízkosti zemědělského areálu, se již obytná stavba nachází.

85. Odpůrkyně konečně zohlednila také skutečnost, že na pozemcích navrhovatele nebyla v uplynulých 17 letech vyvíjena žádná stavební činnost. Takové tvrzení je však poněkud zavádějící. Jakkoli navrhovatel skutečně žádnou stavbu na svých pozemcích nevybudoval, nelze přehlédnout, že v této souvislosti byly již činěny zcela konkrétní kroky, které vyústily ve vydání územního rozhodnutí ze dne 14. 10. 2019, jímž Městský úřad v Písku mimo jiné na pozemku navrhovatele umístil stavbu spočívající ve vedení elektrické energie (je přitom zcela lhostejno, z čí iniciativy správní orgán toto územní rozhodnutí vydal). Následná argumentace odpůrkyně, dle níž z uvedeného územního rozhodnutí není patrný účel umístění elektrické přípojky, přičemž ani nově stanovené funkční využití navrhovatelových pozemků budování liniových staveb technického vybavení nevylučuje, pak v kontextu celé věci působí až cynicky. Je zcela zřejmé, že smyslem umístění uvedené stavby není pouze samotné vybudování přípojky elektrické energie bez vazby na další možný stavební záměr. Jakkoli v souvislosti s územním plánováním nelze v zásadě hovořit o vzniku legitimního očekávání v důsledku dřívější územní regulace (z recentní judikatury lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, čj. 9 As 65/2019-29), navrhovatel skrze uvedené územní rozhodnutí již nabyl nejen určitá veřejná subjektivní práva, resp. povinnosti, ale především oprávněné očekávání připojení svých pozemků k elektrickému vedení [zákazník má na připojení k elektrické síti právní nárok; srov. § 28 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)]. Tato práva a legitimní očekávání však odpůrkyně přijatým územním plánem nikterak nezohlednila, resp. jejich reálný obsah v podstatě vyprázdnila. Postrádá totiž jakýkoli smysl, aby navrhovatel či jakákoli třetí osoba přípojku budovali za situace, kdy odpůrkyně navrhovatelovy pozemky zařadila do zemědělských ploch.

86. Z uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že odpůrkyní zvolené řešení se ve vztahu k pozemkům navrhovatele parc. č. x a x zásadám subsidiarity a minimalizace zásahu vymyká. Návrh je tak v této části důvodný. Krajský soud se proto již blíže dalšími námitkami, které se týkají způsobu využití navrhovatelových pozemků, vhodnosti přijatého řešení či namítané diskriminace navrhovatele, nezabýval. Krajský soud k tomu pouze doplňuje, že není povolán k tomu, aby zpochybňoval samotnou vhodnost přijetí nového územního plánu, jak ve svém návrhu činí navrhovatel.

VI. Závěr a náklady řízení

87. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je částečně důvodný. Ačkoli se navrhovatel domáhal zrušení celého územního plánu, shora popsané pochybení se týká výhradně jeho pozemků; krajský soud proto napadený územní plán podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil pouze v této části a ve zbytku návrh zamítl.

88. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého „[n]estanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Jak navrhovatel, tak odpůrkyně zaznamenali v řízení úspěch částečný. Jakkoli navrhovatel dosáhl zrušení pouze relativně malé části územního plánu, nelze přehlédnout, že subjektivně se jedná o část pro něj nejpodstatnější, neboť se týká jeho vlastních pozemků. Naproti tomu odpůrkyně ze svého pohledu co do rozsahu uhájila naprostou většinu územního plánu. Za této situace dospěl krajský soud k závěru, že úspěch účastníků řízení lze považovat za srovnatelný. Je tedy spravedlivé, aby každý z nich nesl své náklady; krajský soud jim proto jejich náhradu nepřiznal.

89. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).