40 Az 23/2026

Rubrum

č.j. 40 Az 23/2026-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: H. V. L. státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem Nekázanka 888/20, 110 01 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. OAM-498/ZA-ZA11-ZA03- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Předmětem sporu je zákonnost rozhodnutí, kterým žalovaný zastavil řízení o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Soud se musel vypořádat zejména s otázkou, zda žalobce v opakované žádosti uvedl nové skutečnosti relevantní z hlediska mezinárodní 2 40 Az 23/2026 ochrany a zda v zemi jeho původu nedošlo k takové změně okolností, která měla žalovaného vést k novému věcnému posouzení jeho žádosti.

II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti

2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu poprvé v červenci 2025. Jako důvod uvedl, že má ve vlasti dluhy. Nikoho tam neměl a chtěl zůstat v Česku, aby tu mohl pracovat. Obával se věřitelů. Žalovaný v prvním řízení neshledal, že by žalobce uváděl skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování nebo vážné újmě podle zákona o azylu. Důvody, které žalobce uváděl, byly podle žalovaného pouze ekonomické povahy. Proto žádost rozhodnutím ze dne 8. 8. 2025, čj. OAM-644/BA-BA07-HA06-2025 (právní moc 15. 8. 2025), zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2025, čj. 62 Az 33/2025-33. Kasační stížnost žalobce odmítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2026, čj. 9 Azs 197/2025-26.

3. Na konci dubna 2026 podal žalobce opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Jako novou skutečnost označil deprese, zhoršující se psychický stav a nutnost pomoci od jeho rodiny. Tuto skutečnost neuvedl v prvním řízení, protože se cítil jen lehce špatně. V zařízení pro zajištění cizinců se jeho stav zhoršil. Žalovaný se ho dotazoval, proč tyto problémy neuvedl již v zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce reagoval, že tam navštívil lékaře, který mu dal léky, ale ty mu moc nepomohly. Věděl, že je psychicky nemocný a chtěl být v klidu na pokoji. Měl strach z lidí a nechtěl vycházet ven.

4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 5. 2026, č. j. OAM-498/ZA-ZA11-ZA03-2026 („rozhodnutí žalovaného“), shledal opakovanou žádost žalobce nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Neshledal důvody pro opětovné meritorní posouzení žádosti. Důvod spočívající v obavách z věřitelů žalobce uváděl již v prvním řízení. Pokud jde psychický stav žalobce a pomoc ze strany jeho rodiny, tak to podle žalovaného bylo žalobci známo již v průběhu prvního řízení. Měl proto možnost i povinnost to uvést již tehdy. Je tedy jen chybou žalobce, že to nebylo předmětem posouzení důvodnosti jeho první žádosti. Kromě toho žalovaný nepovažuje žalobcův zdravotní stav za natolik závažný, že by se nemohl bezpečné vrátit do vlasti. Žalobce ani nevyhledal specializovanou pomoc. Zdravotní péče je pak ve Vietnamu každému dostupná.

5. Žalovaný dále s odkazem na opatřené podklady o zemi původu uzavřel, že ve Vietnamu nedošlo od doby meritorního posouzení předchozí žádosti, tedy od srpna 2025, případně od skončení předchozího soudního řízení v březnu 2026, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

6. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. V opakované žádosti sdělil žalovanému, že trpí psychickými problémy, protože má deprese. Dalším důvodem je obava z věřitelů, od kterých si v minulosti půjčil peníze, které nedokázal splatit. Žalovaný pochybil, jestliže neudělil žalobci doplňkovou ochranu. Žalobce má za to, že v jeho případě by při návratu hrozila žalobci vážná újma, jelikož by se dostal do existenčních problémů. Dostal se do takových dluhů, že by ani nebyl schopen je splatit a uživit se ve Vietnamu. Navíc by mu hrozilo nebezpečí od věřitelů. Taktéž by byl ohrožen jeho zdravotní stav s ohledem na jeho špatný psychický stav, který se zhoršil díky pobytu v zařízení pro zajištění cizinců. 3 40 Az 23/2026 7. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

IV. Hodnocení věci soudem

8. Žaloba není důvodná.

9. Soud úvodem věcného posouzení uvádí, že tuto věc podle rozvrhu práce původně dostala k vyřízení samosoudkyně Kateřina Kopečková. V období, do kterého spadá konec lhůty pro rozhodnutí o této věci, však čerpá dovolenou. Pro její nepřítomnost proto v zákonem stanovené lhůtě rozhodl její rozvrhem práce předvídaný náhradník (před jeho vlastní dovolenou).

10. Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl čelit pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

11. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

12. Unijní základ tohoto ustanovení představuje čl. 40 procedurální směrnice, který upravuje tzv. následné žádosti. V odst. 2 umožňuje členským státům nejprve provést předběžné posouzení, zda se objevily nebo zda žadatel předložil nové skutečnosti nebo zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle kvalifikační směrnice. Musí se jednat o nové skutečnosti nebo zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za osobu požívající mezinárodní ochrany (odst. 3). Zároveň podle odst. 4 tohoto ustanovení mohou členské státy rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 46.

13. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, bod 19).

14. V projednávané věci skutečně nevyvstaly takové nové skutečnosti, které by měly žalovaného vést k opětovnému meritornímu posouzení opakované žádosti žalobce.

15. Pokud jde o psychický stav, tak je pravdou, že na to mohl žalobce upozornit již v rámci řízení o jeho první žádosti. Jestliže novou skutečností má být zhoršení tohoto jeho stavu, 4 40 Az 23/2026 tak soud lidsky mrzí, že se stav žalobce zhoršil. Ale bohužel za dnešního právního stavu nemůže jít o důvod pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

16. Jediná obecně relevantní by mohla být doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu a čl. 15 písm. b) kvalifikační směrnice, tedy reálná hrozba vážné újmy v podobě špatného zacházení. Zdravotní problémy ale bohužel podle judikatury Soudního dvora nepředstavují vážnou újmu, která by mohla být důvodem pro udělení doplňkové ochrany, jestliže nehrozí v zemi původu úmyslné odepírání lékařské péče (viz např. rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci M’Bodj, C- 542/13). Zákon o azylu pak již nezná dřívější formy mezinárodní ochrany, jako byla do půlky roku 2023 doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. d) či do konce září loňského roku národní humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Na jejich poli by se hypoteticky podobné problémy daly posuzovat. V dnešním právním prostředí azylového práva k tomu však již prostor není.

17. Pokud pak jde o obavy z věřitelů, jedná se o důvod, který žalobce uváděl už v první žádosti o mezinárodní ochranu. Toto tvrzení proto nepředstavuje novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Žalovaný i správní soudy se ostatně s tímto důvodem vypořádaly už v předchozím řízení a vyhodnotily jej jako azylově nerelevantní. Žalobce ani v opakované žádosti přitom netvrdí, že by se nemohl domáhat ochrany svých práv u příslušných orgánů své vlasti. Obdobně ekonomická obava, že se žalobce po návratu nebude schopen uživit, navazuje na důvody odchodu z vlasti uváděné už v první žádosti. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom samotné ekonomické důvody odchodu ze země původu bez dalšího nezakládají důvod pro udělení mezinárodní ochrany (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 2 Azs 38/2011-47).

18. Žalobce pak v opakované žádosti ani v žalobě netvrdí, že by ve Vietnamu od pravomocného skončení řízení o jeho první žádosti došlo k jakékoliv obecné změně poměrů, která by mohla zakládat přípustnost opakované žádosti. Jestliže žalobce sám žádnou konkrétní změnu v zemi původu netvrdí a podklady, ze kterých žalovaný vycházel, žádnými konkrétními námitkami nezpochybňuje, nelze žalovanému úspěšně vytýkat, že si neopatřil dostatečné podklady (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2021, čj. 5 Azs 360/2020-39).

19. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně a přehledně vypořádal s tvrzeními žalobce. Vysvětlil, proč psychický stav žalobce, obavy z věřitelů, ani ekonomické důvody nepředstavují novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, a opřel se přitom o dostatečné informace o zemi původu. Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné a vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobce tedy oproti své první žádosti netvrdí nic, co by mělo relevanci z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Ve Vietnamu ani nedošlo k obecným změnám, které by zakládaly přípustnost opakované žádosti.

20. Žalovaný proto postupoval správně, pokud opakovanou žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o ní podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

21. Soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl. 5 40 Az 23/2026 22. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Proto mu soud nepřiznal právo na jejich náhradu.

23. Soud již nerozhodoval o návrhu žalobce, aby přiznal žalobě odkladný účinek. Bez zbytečného odkladu totiž přistoupil rovnou k meritornímu posouzení věci.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. Brno 2. července 2026 Martin Kopa samosoudce