9 Azs 102/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: H. V. L., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. OAM-498/ZA-ZA11-ZA03-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2026, č. j. 40 Az 23/2026-22, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud výše nadepsaným rozsudkem zamítl žalobcovu žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o druhé žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, jelikož shledal žádost nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona.

II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalovaného

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

3. Stěžovatel svůj návrh odůvodnil tím, že má v zemi původu velké dluhy, které nebyl schopen splácet, a hrozí mu kvůli tomu nebezpečí. Zároveň poukázal na svůj špatný zdravotní stav – trpí depresemi. Dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu argumentoval svým právem na spravedlivý proces, které vyžaduje jeho osobní přítomnost na území ČR pro účinnou komunikaci s právním zástupcem i pro případ, že by bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, a ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25).

4. Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že stěžovatel nesplnil podmínky pro přiznání odkladného účinku. Dluhy v zemi původu představují důvod ryze soukromoprávní a ekonomický, který navíc uplatňoval již v předcházejícím řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Stran zdravotního stavu žalovaný namítá, že stěžovatel nepředložil žádné doklady o tom, že by trpěl vážným onemocněním, které by znemožňovalo jeho návrat do země původu. Dle žalovaného tedy návrat stěžovatele zpět nepředstavuje nenahraditelnou či nepoměrně větší újmu.

III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku

5. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu na přiznání odkladného účinku.

7. Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a podložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní (srov. usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50, odst. [5]). K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, proto musí navrhovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah. Na podporu svých tvrzení pak navrhovatel musí navrhnout provedení odpovídajících důkazů (viz například usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu tedy musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.

8. Pokud jde o odkaz stěžovatele na možný zásah do jeho práva na spravedlivý proces, Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, podle něhož „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel ve své argumentaci s odkazy na dřívější judikaturu omezil pouze na konstatování o možném narušení jeho práva na spravedlivý proces, bude-li nucen opustit území České republiky, aniž by uvedené spojil se specifickými okolnostmi jeho věci, lze shora uvedený názor rozšířeného senátu uplatnit na projednávanou věc. Stěžovatel je zastoupen advokátem a zpravidla v kasačním řízení není prostor pro uplatnění práva na projednání věci v přítomnosti stěžovatele (srov. § 109 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovateli pak nic nebrání, aby se spojil se svým advokátem prostřednictvím celé řady prostředků umožňujících efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude náležitě informován o všech podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době rozvinutých informačních technologií zcela běžný (viz usnesení NSS ze dne 17. 2. 2025, č. j. 5 Azs 340/2024-37).

9. Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele hrozící újmu nejen tvrdit, ale i prokázat. V posuzované věci však stěžovatel nikterak podrobně nekonkretizoval, resp. nedoložil svůj zdravotní stav, natož jeho vážnost. Lze dodat, že argumentace v návrhu na přiznání odkladného účinku ani nebyla vedena v tom směru, že by léčba zdravotních problémů stěžovatele nebyla ve Vietnamu možná. Rovněž k tvrzenému nebezpečí spojenému s tím, že stěžovatel má v zemi původu dluhy, které by nebyl schopný splácet, a hrozilo by mu proto nebezpečí, Nejvyšší správní soud uvádí, že toto tvrzení je obecné a není zřejmé, z jakých konkrétních skutečností stěžovatel dovozuje, že mu v případě návratu do země původu bude hrozit nebezpečí. Vzhledem k tomu, že podmínky pro přiznání odkladného účinku je třeba splnit současně, neposuzoval již Nejvyšší správní soud otázku rozporu s veřejným zájmem.

10. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na uvedené podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu