59 Co 17/2026

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 9. 2025, č. j. 38 C 44/2024-215

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalovanému se povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení neukládá.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku IV. mění tak, že žalovanému se povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 5 000 Kč neukládá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 14 689 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud I. stupně“) bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku , p. č. st., jehož součástí je dům , č. p., v , k. ú., (výrok I), žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 40 257 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II), žalovaný byl zavázán nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení v celém rozsahu, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k jejímu zaplacení budou ručeny samostatným usnesením (výrok III) a žalovaný byl zavázán zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku( výrok IV).

2. Podle podstatné části odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť považoval darovací smlouvu, kterou předmětné nemovitosti na žalovaného (svého strýce) převedl, za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, případně za smlouvu lichevní. Žalobce tvrdil, že poté, co nemovitosti zdědil po svém otci, je chtěl prodat, přičemž žalovaný mu nabídl, že mu s tím pomůže. Přesvědčil jej, aby na něj nemovitosti bezúplatně převedl s tím, že on je pak prodá a kupní cenu rozdělí rovným dílem mezi sebe, žalobce a babičku žalobce. Žalovaný si však v rozporu s dohodou účastníků předmětné nemovitosti ponechal a užívá je k bydlení. Soud již v průběhu prvního jednání ve věci samé zjistil, že žalobce se dlouhodobě oddává užívání omamných a psychotropních látek, konkrétně metamfetaminu a extáze. Nadměrně též užívá alkohol. Ve své výpovědi před soudem žalobce uvedl, že ihned po podpisu darovací smlouvy uzavřené dne , datum, dostal od žalovaného 16 000 Kč, přičemž si za to šel obratem koupit vodku a cigarety. Ze závislosti na drogách a alkoholu se neléčí. Soud I. stupně proto nechal zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací návykové nemoci, za účelem posouzení, zda posuzovaný trpěl duševní poruchou a zda tato porucha ovlivňovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že žalobce ke dni , datum, (ke dni podpisu darovací smlouvy) trpěl, a i v současnosti nadále trpí, duševní poruchou, a to chronickým syndromem kombinované závislosti na alkoholu a metamfetaminu (pervitinu). Dlouhodobé zneužívání těchto návykových psychoaktivních látek u něj způsobilo a vyvolalo rozvoj funkčně těžší degenerace osobnosti. V době uzavření darovací smlouvy byly v důsledku těžší osobnostní degradace žalobce zásadním a podstatným způsobem sníženy a narušeny jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Posuzovaný byl v důsledku popsané poruchy snadno ovlivnitelný a zneužitelný. Je vlastně ideálním kandidátem na tzv. „bílého koně“. Jeho prioritou totiž je obstarání psychoaktivních návykových látek a tomu podřizuje vše ostatní. Posuzovaný tak nebyl v době uzavření darovací smlouvy v plné míře schopen samostatně právně jednat, především uzavírat smlouvy a nakládat se svým jměním. Toho ostatně není podle znalce schopen ani nyní. Měl by být omezen ve svéprávnosti a k ochraně jeho zájmu by mu měl být jmenován opatrovník. Soud I. stupně neměl s ohledem na svá skutková zjištění a s nimi korespondující závěry znalce žádné pochybnosti, že žalobce uvedenou duševní poruchou (vyvolanou dlouhodobým zneužíváním drog a alkoholu) trpěl i dne , datum, . Bylo totiž prokázáno, že drogy a alkohol zneužíval dlouhodobě. V době uzavření darovací smlouvy byl opakovaně ošetřován v souvislosti s opilostí, přičemž podle žalovaného jen několik dní před podpisem smlouvy propil a prohýřil částku 10 000 Kč, kterou obdržel za účelem opatření si zaměstnání. Marnotratně pak prohlašoval, že vše daruje žalovanému, když mu odpustí dluhy, a sám odjede do Itálie a nikdy se nevrátí. Taková prohlášení jsou však s ohledem na shora učiněné poznatky o popsané duševní poruše jen jedním z jejích projevů. Soud I. stupně uzavřel, že dne , datum, (v době podpisu darovací smlouvy) trpěl žalobce duševní poruchou, která jej činila neschopným uzavřít darovací smlouvu. Tato darovací smlouva je proto podle § 581 o. z. neplatná. Protože je ve veřejném zájmu chránit osoby jednající v duševní poruše, bylo na místě k neplatnosti darovací smlouvy přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). Absolutně neplatná darovací smlouva nemohla vyvolat zamýšlené účinky a žalovaný se tak nestal vlastníkem převáděných nemovitostí. Vlastnické právo k nim tak i nadále náleží žalobci. Protože žalovaný je v rozporu se skutečností jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, přičemž žalobce může docílit změny zápisu jen na podkladě rozsudku soudu určujícího jeho vlastnické právo k nim, má žalobce na požadovaném určení naléhavý zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Byla-li darovací smlouva shledána absolutně neplatnou, nezabýval se soud již dalšími žalobcem původně tvrzenými důvody neplatnosti této smlouvy, přičemž důkazy za tím účelem označenými či provedenými se v odůvodnění tohoto rozsudku rovněž nezaobíral.

3. Citovaný rozsudek soudu I. stupně, a to v celém rozsahu, napadl žalovaný odvoláním z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neprovedení navržených důkazů a nesprávného právního posouzení věci, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Žalovaný má za to, že provedené důkazy neprokázaly jednoznačně a nevyvratitelně stav žalobce v okamžiku podpisu darovací smlouvy. Znalecký posudek trpí zásadní vadou, a to, že nepracuje s prokazatelnými fakty. Znalec neměl kromě kusých ojedinělých lékařských zpráv žádné podklady, z nichž by mohl odvodit zdravotní stav žalobce v den uzavření napadené smlouvy. Lékařské zprávy potvrzují pouze to, že žalovaný v době jejich zpracování byl pod vlivem alkoholu nebo drog, ale nehovoří o tom, že by se jednalo o dlouhodobý nebo permanentní stav. Podle lékařské zprávy z , datum, byla u žalobce konstatována „letitá abstinence“ bez trvalé medikace. To by nasvědčovalo tomu, že sice v současné době zřejmě by měl být žalobce omezen ve svéprávnosti, ale nic neprokazuje, že darovací smlouvu podepsal jednaje v duševní poruše. K okolnostem podpisu darovací smlouvy a ke stavu žalobce při podepisování byl navržen důkaz výpovědí úřednice ověřující podpis. Tento důkaz však soud I. stupně nepřipustil, přestože by mohl odstranit pochyby o duševním stavu žalobce v inkriminované době. Rovněž tak zamítl důkaz svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , seznámeného se situací v rodině. Rozhodnutí soudu I. stupně je dle názoru žalovaného v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 85/2023-181, podle kterého „nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažené v jimi zpracovaných posudcích a je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace. Samotné zjištění, že dlužník v rozhodné době trpěl psychickou nemocí, nepostačuje k závěru, že by jej tato nemoc v konkrétní okamžik ovlivňovala (způsobila psychickou poruchu)“. Rozhodnutí soudu I. stupně trpí vnitřními rozpory, na straně jedné konstatuje, že v době před více než dvěma roky v konkrétní den jednal žalobce v duševní poruše, kdy neměl být způsobilý posoudit své jednání, ale na straně druhé k námitce žalovaného, že tedy (žalobce) není v současné době podle této logiky schopen uzavřít smlouvu o právním zastoupení za účelem podání žaloby, soud uvedl, že v podstatě je žalobce schopen bránit své právo. Aby mohl být přijat závěr, že žalobce byl v době podpisu darovací smlouvy ve stavu, který lze popsat jako duševní porucha, musí být více argumentů než jen předpoklady. Bohužel v tomto řízení soud (a znalec) pouze předpokládal, že , datum, byl stav žalobce takový, že nebyl schopen posoudit dopad svého jednání. Ve znaleckém posudku chyběla časová osa postupu duševní choroby žalobce. Nelze bez lékařské dokumentace s odstupem dvou let učinit objektivní závěr. Podle mínění žalovaného by měly být pro účely objektivního zjištění stavu žalobce době uzavírání darovací smlouvy provedeny opomenuté důkazy a nařízen revizní znalecký posudek ohledně stavu žalobce. Je pravdou, že v zájmu společnosti je chránit osoby s duševními poruchami, avšak toto se nemůže beze zbytku týkat osob, které si za svůj životní styl zvolily pohyb na okraji společnosti, získávání prostředků drobnými krádežemi a alkoholismem a narkomanií. Někdy je třeba tyto osoby chránit před jimi samotnými a neumožnit jim, aby získaly majetek, z něhož by financovaly sebedestruktivní způsob života. Právě taková obava vedla žalovaného a jeho matku k tomu, že projednali se žalobcem předem záměr na zachování nemovitosti v rámci rodiny formou darovací smlouvy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil následovně. Z obsahu odvolání je patrné, že žalovaný založil své odvolání na důvodech dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Ani jeden z důvodů však dle názoru žalobce naplněn není. Žalobce odkazuje na závěry opakovaně uváděné v ustálené judikatuře týkající se otázky platnosti právního jednání činěného v duševní poruše, dle níž rozhodnutí o tom, že je právní jednání neplatné, lze učinit na základě předpokladu vysoké míry pravděpodobnosti. Žalovaný spatřuje naplnění odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. v tom, že soud I. stupně neprovedl jím navržené svědecké výslechy úřednice, která ověřovala podpisy na darovací smlouvě, a dále , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný v odvolání nijak relevantně neodůvodňuje, k jakým skutečnostem měli daní svědci vypovídat. Žalobce má za to, že soud vyvinul dostatečnou snahu o zjištění skutkového stavu věci a že se s důkazními návrhy řádně vypořádal, neboť veškeré důkazní návrhy nad rámec provedeného dokazování, které byly ze strany žalovaného vznášeny, byly dle názoru žalobce nadbytečné a nebyly způsobilé prokázat jakékoli relevantní skutečnosti, které by se týkaly projednávané věci. Pokud se jedná o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., žalovaný vůbec neuvádí, v čem nesprávné právní posouzení věci spatřuje. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 ICdo 85/2023 není přiléhavý, neboť citované rozhodnutí jasně uvádí, že výsledkem znaleckého zkoumání v dané věci byla nemožnost s jistotou určit, zda jednající byl stižen duševní poruchou činící jej neschopnou platně právně jednat. V nyní projednávané věci však takový závěr absentuje. Žalobce naopak poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3870/2023. Pokud jde o zpochybnění znaleckého posudku, pak nutno konstatovat, že znalecký posudek vycházel ze standardního množství podkladů různého typu, tedy lékařských zpráv, výpovědí účastníků i svědků, vlastního pohovoru se žalobcem aj. Závěry znaleckého posudku jsou v souladu se všemi ostatními důkazy. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce se při podpisu smlouvy mohl nacházet ve stavu střízlivosti, je krajně nepravděpodobné. Naopak ze všech důkazů, a to včetně výpovědi žalovaného, je duševní porucha žalobce zcela zřejmá a zřejmá je též vědomost žalovaného o této poruše. Pokud jde o samotné právní jednání, jehož platnost je v řízení posuzována, pak celé konstrukce „darování“ nemovitosti za 16 000 Kč odpovídá tomu, že takové právní jednání bylo činěno bez jakéhokoli posouzení jeho právních následků, nadto je z něj patrné též zneužití žalobce, když je zcela zřejmé, jak snadné bylo pro žalovaného motivovat žalobce k uzavření smlouvy, které učinil v rozporu se svými zájmy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání co do merita věci důvodné není.

6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, vycházel přitom jak ze shodných skutkových tvrzení účastníků, tak důkazů, které byly řádně provedeny a následně hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Na skutkový stav zjištěný soudem I. stupně lze v celém rozsahu odkázat.

10. Odvolací soud neprovedl dokazování výpisem z rejstříku přestupků ohledně žalobce, neboť tento důkaz nemá pro posouzení věci žádný význam. Případnou odpovědnost žalobce za přestupky (či trestné činy), jakož i otázku příčetnosti, je třeba posoudit individuálně v každé jednotlivé věci, přičemž ta skutečnost, že žalobce byl opakovaně shledán odpovědným za přestupky (či trestní činy) ještě bez dalšího neznamená, že by nemohl být nezpůsobilý právně jednat v důsledku duševní poruchy ve smyslu § 581 věta druhá o. z.

11. Odvolací soud se ztotožňuje i s právními závěry soudu I. stupně, zejména ohledně posouzení naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení (bod 17 odůvodnění) i ohledně toho, že darovací smlouva podepsaná žalobcem a žalovaným dne , datum, (dále jen „darovací smlouva“) je neplatná podle § 581 věta druhá o. z., neboť ji žalobce uzavřel v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat. K neplatnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, přitom soud přihlédne zásadně bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3870/2023). Navíc v této věci se žalobce neplatnosti předmětné darovací smlouvy dovolává.

12. K námitce, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl žalobcem navržené důkazy (konkrétně výslech úřednice ověřující podpis na darovací smlouvě a výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , seznámeného se situací v rodině), uvádí odvolací soud následující:

13. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalovaný podáním ze dne , datum, navrhl výslech shora uvedených svědků, a to za účelem prokázání toho, jak probíhala předsmluvní jednání a kdo byl iniciátorem darovací smlouvy. V průběhu jednání dne , datum, soud I. stupně sdělil účastníkům, že v řízení bude nutné posoudit, zda žalobce nejednal v duševní poruše, a za tím účelem vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Žalobce navrhl mimo jiné zpracování znaleckého posudku, žalovaný žádný důkazní návrh neučinil. Až podáním ze dne , datum, (č. l. 184 spisu) žalovaný uvedl, že před výslechem znalce by měla být vyslechnuta úřednice, která ověřila podpisy na darovací smlouvě. Soud I. stupně navržené důkazy neprovedl s odůvodněním, že darovací smlouvu shledal absolutně neplatnou dle § 581 o. z., a proto se nezabýval dalšími žalobcem tvrzenými důvody neplatnosti darovací smlouvy a důkazy za tím účelem označenými či provedenými.

14. Lze přisvědčit odvolateli, že soud I. stupně dostatečně neodůvodnil, proč žalovaným navržené důkazy neprovedl, nicméně tato vada není natolik závažnou, aby mohla mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Shora popsané důkazní návrhy byly učiněny primárně za účelem prokázání toho, jak probíhala předsmluvní jednání. S ohledem na následné posouzení věci soudem I. stupně nebyla otázka předsmluvních jednání podstatná. Pro posouzení toho, zda žalobce jednal při podpisu darovací smlouvy v duševní poruše, která jej činila neschopnou právně jednat, je pak navržený výslech svědků nadbytečný, neboť skutkový stav byl spolehlivě zjištěn ostatními provedenými důkazy. Ostatně žalovaný sám přesně nevymezil, k čemu by měl být , jméno FO, vyslýchán, pouze obecně uvedl, že tento svědek byl obeznámen se situací v rodině. Z uvedeného ovšem vůbec nevyplývá, co konkrétně by mělo být svědeckou výpovědí prokazováno. Závěr soudu I. stupně, že žalovaný jednal v duševní poruše, je založen především na odborném závěru znalce, který je v souladu s ostatními provedenými důkazy (s výpovědí účastníků řízení, jakož i , jméno FO, a lékařskými zprávami). Žalovaným navržená svědkyně by mohla vypovídat pouze o tom, jakým způsobem se choval žalobce v době podpisu smlouvy (případně zda byl pod vlivem alkoholu, drog apod.). Tato skutečnost však sama o sobě podstatná není, neboť rozhodnutí je založeno na tom, že žalobce v době podpisu darovací smlouvy trpěl duševní poruchou způsobenou dlouhodobou závislostí na alkoholu a na drogách, na základě které došlo k degradaci osobnosti žalovaného a podstatnému narušení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností. Z tohoto pohledu je proto nepodstatné, zda žalovaný byl v den podpisu darovací smlouvy pod vlivem alkoholu a jakým způsobem se choval při podpisu předmětné smlouvy, a proto je možno považovat výslech žalovaným navržené svědkyně za nadbytečný.

15. K námitce, že nebylo prokázáno, že žalobce trpěl v době podpisu darovací smlouvy duševní poruchou, která jej činila neschopnou právně jednat, a k námitce, že znalecký posudek je vadný (nepracuje s fakty), uvádí odvolací soud následující:

16. Skutkový stav byl soudem I. stupně zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž soud nevycházel pouze ze znaleckého posudku a výslechu znalce, ale i z listinných důkazů, výslechu účastníků řízení i , jméno FO, (družky otce žalobce). Ze znaleckého posudku a výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že žalobce v době podpisu darovací smlouvy trpěl, a i v současnosti trpí, duševní poruchou, konkrétně chronickým syndromem kombinované závislosti na alkoholu a metamfetaminu (pervitinu), kdy dlouhodobé zneužívání návykových psychoaktivních látek u něj způsobilo a vyvolalo rozvoj funkčně těžší degradace osobnosti. Ze soudně psychiatrického hlediska byly v důsledku těžší osobnostní degradace u žalobce v předmětné době zásadním a podstatným způsobem snížené a narušené rozpoznávací i ovládací schopnosti. Žalobce nebyl schopen obstarávat své záležitosti, identifikovat, naplňovat a hájit své oprávněné zájmy a potřeby. Žalobce je jednoznačně zvýšeně ovlivnitelný a snadno zneužitelný, v praxi „ideální kandidát pro roli tzv. bílého koně“. Jeho prioritou je obstarání si psychoaktivních návykových látek, čemuž podřizuje vše ostatní. Shora popsané závěry jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy. Již z výslechu účastníků zcela nepochybně vyplývá, že žalobce je dlouholetým uživatelem alkoholu a drog a ze své závislosti se neléčí. Jeho hlavní motivací je obstarat si finanční prostředky na drogy či alkohol. Žalobce např. na dotaz, co jej motivovalo k podpisu darovací smlouvy, uvedl, že „chtěl aspoň těch 16 000 Kč“ (které obdržel od strýce po podpisu smlouvy). V minulosti byl trestě stíhán za úvěrové podvody. Sám žalovaný vypověděl, že žalobce měl problémy s požíváním alkoholu 20 let, neustále potřeboval nějaké peníze, které většinou nepoužil k tvrzenému účelu, ale „prohýřil“. Prodával kradené věci v zastavárně, dokonce nabízel dům žalobce v zastavárně za 200 000 Kč. Závěr znalce, že v důsledku duševní poruchy (vyvolané závislostí na alkoholu) a degradace osobnosti jsou u žalobce podstatně snížené a narušené rozpoznávací a ovládací schopnosti a že žalobce je snadno ovlivnitelný a zneužitelný, je tak zcela v souladu i s ostatními provedenými důkazy a ani odvolací soud nemá o správnosti znaleckého posudku žádné pochybnosti. Vzhledem k tomu, že správnost znaleckého posudku nebyla nijak zpochybněna, není důvod zpracovávat v této věci revizní znalecký posudek, jak navrhoval žalovaný.

17. Odvolací soud nemůže souhlasit s tvrzením žalovaného, že znalec „nepracoval s prokazatelnými fakty, vycházel pouze z ojedinělých lékařských zpráv a pro své závěry neměl žádné podklady“. Znalec měl při zpracování znaleckého k dispozici soudní spis, vycházel tudíž z listinných důkazů obsažených ve spise (zejména lékařských zpráv), jakož i z výpovědí účastníků řízení a , jméno FO, . V neposlední řadě vycházel znalec též z vyšetření samotného žalobce. Znalec tak měl k dispozici dostatek podkladů pro vypracování znaleckého posudku a dospěl k poměrně jednoznačnému závěru specifikovanému shora, který je v souladu s ostatními provedenými důkazy (jak bylo vysvětleno výše). Vzhledem k tomu, že se žalobce ze své závislosti na alkoholu neléčil, nemohlo být logicky lékařských zpráv více. Nicméně z lékařských zpráv pocházejících z období roku 2021 až 2022 (č. l. 122, 124, 125) zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaný nadužíval alkohol a drogy. Pokud jde o zprávu z ledna 2022 (č. l. 132), na kterou poukazuje žalovaný, ve které je zmíněná závislost (žalobce) na pervitinu v minulosti a „letitá abstinence“, pak tento závěr o letité abstinenci je v rozporu s výpovědí jak žalobce, tak samotného žalovaného, svědkyně či ostatními lékařskými zprávami, proto uvedenému závěru z jedné lékařské zprávy nelze přisuzovat žádný význam.

18. K námitce, že se soud I. stupně nevypořádal s tvrzeními stran a s dalšími relevantními okolnostmi včetně poukazů na judikaturu, odvolací soud uvádí následující:

19. Předně odvolatel neuvádí, se kterými tvrzeními stran se soud I. stupně nevypořádal, tudíž jeho námitka je příliš obecná na to, aby na ni odvolací soud mohl reagovat. Pokud jde o odvolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, č. j. 29 ICdo 85/2023-181, pak je nutné zdůraznit, že se jedná o rozhodnutí, kterým bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, neboť se dovolatel snažil zpochybnit skutkové závěry odvolacího soudu a jeho hodnocení důkazů. Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci bylo založeno na tom, že žalovaní neprokázali, že by dlužník v době podpisu smlouvy v důsledku své duševní choroby nebyl schopen posoudit následky svého jednání či své jednání ovládnout, neboť znalec ve znaleckém posudku výslovně uvedl, že stav dlužníka k okamžiku podpisu smlouvy nebylo možné určit. Odvolací soud proto ve shora zmíněné věci uzavřel, že samotné zjištění, že dlužník v rozhodné době trpěl psychickou nemocí, nepostačuje k závěru, že by jej tato nemoc v konkrétní okamžik ovlivňovala (způsobila psychickou poruchu), z toho důvodu neshledal smlouvu o zápůjčce ani zástavní smlouvu neplatnou ve smyslu § 581 věty druhé o. z. Potud je skutkový stav odlišný od skutkového stavu zjištěného v této věci, neboť v tomto řízení znalec dospěl k nepochybnému závěru, že žalobce trpěl v době podpisu darovací smlouvy duševní poruchou, která jej činila neschopnou ovládnout své jednání a náležitě posoudit jeho následky. Rozsudek soudu I. stupně tudíž není v rozporu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu.

20. Pokud žalobce trpí duševní poruchou, jak vyplývá ze znaleckého posudku, neznamená to, že není způsobilý udělit procení plnou moc zástupci, který má hájit jeho zájmy. Žalobce dosud nebyl omezen ve svéprávnosti, tudíž má ve smyslu § 20 odst. 1 o. s. ř. plnou procesní způsobilost. Je-li však v řízení zjištěno, že účastník trpí duševní poruchou, tak přestože dosud nebyl omezen ve svéprávnosti, musí být v řízení zastoupen (ať už opatrovníkem nebo advokátem s procení plnou mocí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3040/16-1). Námitka žalovaného, že žalobce nemohl udělit advokátovi plnou moc k zastupování v řízení (k ochraně jeho zájmů), je tak nedůvodná a rozporná s judikaturou Ústavního soudu.

21. Pokud se žalobce dovolává ustanovení § 24 o. z. s odůvodněním, že žalobce se vlastní vinou přivedl do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, a proto odpovídá za jednání v tomto stavu učiněné, pak odvolací soud má za to, že citované ustanovení na danou věc nedopadá. Ustanovení § 24 o. z. primárně míří na případy deliktní odpovědnosti, kdy pro oblast právního jednání platí § 581 o. z. (srov. DOBROVOLNÁ, Eva. § 24 [Odpovědnost za vlastní jednání]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 125–126, marg. č. 9.). I pokud by mělo být ustanovení § 24 o. z. použitelné pro oblast právního jednání (srov. Melzer In: Melzer, Tégl 2013 s. 320), pak ani tehdy by na danou věc nedopadalo, neboť posouzení této věci není postaveno na tom, že by se žalobce uvedl do stavu nepříčetnosti (např. že by se v době podpisu darovací smlouvy opil či požil drogy), ale na tom, že žalobce trpěl duševní poruchou (dlouhodobou závislostí na alkoholu), která jej činila nezpůsobilou právně jednat.

22. Vzhledem k tomu, že ani odvolacími námitky se žalovanému správnost rozhodnutí soudu I. stupně zpochybnit nepodařila, odvolací soud výrok I rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř.

23. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil a které spočívají v nákladech na právní zastoupení, jak uzavřel soud I. stupně. Odvolací soud neshledává žádné mimořádné okolnosti, které by mohly vést k moderaci práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Takovou okolností není ani povaha tohoto řízení, ani majetkové poměry žalovaného, když oba účastníci jsou osvobozeni od soudních poplatků. Proti výši nákladů řízení tak, jak je vypočetl soud I. stupně, účastníci ničeho nenamítali, ani odvolací soud žádnou nesprávnost neshledal. Odvolací soud proto potvrdil i výrok II napadeného rozsudku, přičemž odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodu 21.

24. Nesprávné jsou však výroky III a IV rozsudku. Žalovaný byl osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu, a proto mu nemohla být uložena povinnost hradit státu náklady řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Ze stejného důvodu nepřešla na žalovaného poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Odvolací soud proto výroky III a IV rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení, ani povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení neukládá.

25. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný, proto má dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které účelně vynaložil. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta za vyjádření se k odvolání žalovaného a za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 2 × 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 advokátního tarifu a v náhradě hotových výdajů ve výši 2 × 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. K nákladům řízení byla připočtena i 21% DPH ve výši 2 549 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

26. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku; platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát žalovaného.