57 Co 280/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C, narozený dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D, narozená dne Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D e) Jméno žalobce E, narozený dne Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce E f) Jméno žalobce F, narozená dne Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce F všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným: 1. jméno žalovaného sídlem adresa 2. Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení neexistence souhlasu orgánu společenství vlastníků jednotek k odvolání žalovaného 2 proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2025, č. j. 26 C 232/2021-119

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný 1 neudělil souhlas se stavebními úpravami jednotky č. hodnota – jiný nebytový prostor, nacházející se v domě č. p. hodnota na pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, dle projektové dokumentace nazvané Stavební úpravy nebytové jednotky hodnota zubní ordinace, se zamítá.

II. Žalobci a) až f) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1 na náhradě nákladů řízení 2 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci a) až f) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 2 na náhradě nákladů řízení 26 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky B, advokátky se sídlem adresa.

IV. Žalobci a) až f) a žalovaný 1 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Žalobci a) až f) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 2 na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky B, advokátky se sídlem adresa.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud určil, že žalovaný 1 neudělil souhlas se stavebními úpravami jednotky číslo hodnota – jiný nebytový prostor, nacházející se v domě č. p. hodnota na pozemku p. č. hodnota, v katastrálním území adresa dle projektové dokumentace nadepsané „Stavební úpravy nebytové jednotky hodnota zubní ordinace“ (dále jen „nebytová jednotka“) [výrok I] a oběma žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) až f) na náhradě nákladů řízení 126 735,40 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že žalovaný 2 po zakoupení nebytové jednotky, kde je nyní zubní ordinace, provedl její stavební úpravy, které se dotkly i světlíku. Ve světlíku je umístěn kompresor pohánějící zubařská křesla a odsávací agregát. Zařízení v rámci ochrany před deštěm zastřešil – v dolní části světlíku – lehkou dřevěnou konstrukcí. Dne 1. 7. 2020 výbor žalovaného 1, a sice tituly před jménem D. jméno FO a tituly před jménem M. jméno FO, udělil souhlas s provedením stavebních úprav. Následně dne 7. 7. 2020 podal žalovaný 2 žádost příslušnému stavebnímu úřadu o stavební povolení (změnu dokončené stavby). Stavební řízení bylo 16. 3. 2021 přerušeno do pravomocného skončení řízení o předběžné otázce zákonnosti souhlasu žalovaného 1 (ze dne 1. 7. 2020). Krajský soud v Ostravě v řízení o platnosti usnesení shromáždění společenství (vedené pod sp. zn. 7 Cm 76/2021) rozhodl o nicotnosti tohoto usnesení shromáždění, neboť se jedná o situaci vyžadující změnu prohlášení vlastníka a ani nejvyšší orgán společenství nemohl přijmout rozhodnutí, kterým by udělil souhlas s provedením stavebních úprav nebytové jednotky, neboť se to vymyká jeho působnosti.

3. Zjištěný skutkový stav (výslovně) podřadil pod § 1169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a § 4 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů; předně dospěl k závěru, že „(n)aléhavý právní zájem na straně žalobců na tomto určení je dán tím, že postupem v rozporu se zákonem (udělením souhlasu prvního žalovaného se stavebními úpravami) dojde ke zmenšení podílu žalobců na společných částech domu.“ Provedenými stavebními úpravami vytvořil ze světlíku žalovaný 2 samostatnou (technickou) místnost přístupnou pouze z vnitřních prostor nebytové jednotky, v důsledku čehož v rozporu s prohlášením ze dne 17. 12. 2001 došlo jednak k zvětšení podlahové plochy nebytové jednotky, jednak k zmenšení podlahové plochy společných prostor. Proto bylo nezbytné provést změnu prohlášení, se kterým musí vyslovit souhlas všichni vlastníci bytových jednotek, což se nestalo. Výbor žalovaného 1 „překročil své pravomoci“, pokud vydal žalovanému 2 předmětný souhlas se stavebními úpravami, aniž by došlo ke změně prohlášení vlastníka. Uvedené důvody vedly soud prvního stupně k závěru, že žalovaný 1 souhlas se stavebními úpravami neudělil.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný 2. Rozsudek napadl zcela. Odvolací argumentací brojí zejména proti skutkovému závěru, že v důsledku stavebních úprav zabral žalovaný 2 světlík, resp. jej připojil ke své nebytové jednotce. Odmítl závěr, že by vytvořil novou místnost. Toliko v úrovni stropu položil dřevěnou mobilní desku, aby chránil drahé zařízení před poškozením, kterou lze odstranit. Světlík byl vždy přístupný toliko z nebytové jednotky.

5. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 76/2021, nebyl žalovaný 2 účastníkem, pročež nemohl soudu skutečný rozsah stavebních úprav osvětlit. V tomto řízení byla správnost skutkového závěru vyvrácena svědeckými výpověďmi (k tomu byli vyslechnuti tituly před jménem D. jméno FO, tituly před jménem V. jméno FO) z nichž vyplynulo, že se provedenými stavebními úpravami funkce světlíku nezměnila. Nanejvýš tak může jít o situaci vtělenou do stanov společenství v čl. VII písm. o), která stanoví výlučnou působnost shromáždění rozhodovat o změně v určení společné části sloužící k výlučnému užívání vlastníka jednotky.

6. Nadále brojil proti výroku o náhradě nákladů řízení a poukázal na vhodnost její moderace.

7. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zcela zamítne a žalované straně přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobci a) až f) ve vyjádření k odvolání zdůraznili předmět tohoto řízení, tj. posouzení otázky, zda ve stavebním řízení předložený souhlas je listinou, kterou může být nahrazen souhlas všech vlastníků jednotek, resp. zda může nahradit rozhodnutí žalovaného 1 dle stanov společenství. Argumentují ve prospěch závěru, že tomu tak není. Ztotožnili se se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a uzavřeli, že souhlas předložený ve stavebním řízení nemůže nahradit souhlas všech vlastníků jednotek v domě a navrhli – posuzováno z obsahového hlediska – potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela [a to i ve vztahu k žalovanému 1 – viz § 212 písm. b) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Žalobci a) až f) se domáhali určení, že žalovaný 1 neudělil žalovanému 2 souhlas s provedením stavebních úprav s tvrzeními a závěry blíže rozvedenými pod bodem 8 (ve spojení s bodem 2). K naléhavému právnímu zájmu uvedli, že tento je dán nejen výzvou stavebního úřadu, nýbrž i jinak faktickou změnou spoluvlastnických podílů.

11. Procesní obrana žalovaného 1 byla založena na tom, že stavebními úpravami, a to dočasné povahy, došlo k nepatrnému zásahu do společných prostor. Souhlas byl udělen řádně shromážděním. Žalovaný 2 se bránil jednak tím, že žalobcům nesvědčí naléhavý právní zájem, jednak popřel, že by zabral světlík (blíže viz též body 4 a 5).

12. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (viz zejména bod 2 napadeného usnesení) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz] s tím, že je bylo nezbytné doplnit (upřesnit) o zjištění ze zopakovaného důkazu.

13. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, č. j. 7 Cm 76/2021-75, bylo dále zjištěno, že v rozhodné době jednal za společenství kterýkoliv člen výboru samostatně, s výjimkou právních jednání, ke kterým byla ze zákona vyžadována písemná forma, v tom případě jednali dva členové společně, a dále že výbor předložil formou per rollam rozhodnutí ke schválení znění, ve kterém se uvádí, že v červnu 2020 požádal vlastník nebytové jednotky č. hodnota jméno žalovaného členy výboru o udělení souhlasu k provedení stavebního záměru dle § 184a stavebního zákona k stavbě, a to pro vybudování zubní ordinace, kdy se jedná o provedení dělících příček a dozdívek dle navržené dispozice bez zásahu do nosné konstrukce. Souhlasné stanovisko k předloženému projektu stavebních úprav nebytové jednotky č. hodnota v bytovém domě podepsali dne 1. 7. 2020 tituly před jménem jméno FO, předseda výboru a tituly před jménem jméno FO, místopředseda výboru, kdy tímto byl udělen i souhlas k užití části světlíku zasahující do nebytového prostoru jméno žalovaného s tím, že jeho využití pro umístění technologie žádným způsobem neomezí ostatní vlastníky bytových jednotek k užívání světlíku v původním rozsahu; z důvodu, že vlastníci Jméno žalobce A, Jméno žalobce C a jméno FO v rámci správního řízení vedeného odborem stavebního řádu a přestupků Úřadu městského obvodu adresa vyslovili pochybnosti o oprávnění členů výboru udělit souhlas k takovému užití světlíku vlastníkem nebytového prostoru, považuje výbor za vhodné, aby o udělení souhlasu či nesouhlasu s užitím části světlíku rozhodlo shromáždění vlastníků. Přijaté usnesení bylo ve znění Shromáždění vlastníků jednotek souhlasí s udělením Souhlasného stanoviska na Stavební úpravy nebytové jednotky č. hodnota, adresa za SVJ domu adresa, 3 Jméno žalované v rozsahu přílohy č. 1 a přílohy č. 2 tohoto dokumentu, s datem 26. 3. 2021.

14. Odvolací soud může shrnout právně relevantní skutkový děj tak, že žalovaný 2 po zakoupení nebytové jednotky, kde je nyní zubní ordinace, provedl její stavební úpravy, které se dotkly i světlíku (společných prostor) o výměře 2,73 m2. Ve světlíku je umístěn kompresor pohánějící zubařská křesla a odsávací agregát. Zařízení v rámci ochrany před deštěm zastřešil – v dolní části světlíku (na úrovni I NP) – lehkou dřevěnou konstrukcí. Se stavebními úpravami započal v březnu 2020, a sice bez souhlasu s provedením stavebního záměru a souhlasu žalovaného 1. Dne 1. 7. 2020 výbor žalovaného 1, tituly před jménem D. jméno FO (předseda) a tituly před jménem M. jméno FO (místopředseda), udělil souhlas s provedením stavebních úprav. Teprve následně, dne 7. 7. 2020, podal žalovaný 2 žádost příslušnému stavebnímu úřadu o stavební povolení (změnu dokončené stavby). Stavební řízení bylo 16. 3. 2021 přerušeno do pravomocného skončení řízení o předběžné otázce zákonnosti souhlasu žalovaného 1 ze dne 1. 7. 2020, které bylo zahájeno 28. 2. 2021, tj. tohoto řízení. Vzhledem k pochybnostem o oprávnění členů výboru udělit souhlas s provedením stavebních úprav, předložil formou per rollam rozhodnutí o schválení provedení stavebního záměru shromáždění. Shromáždění přijalo usnesení, kterým byl vysloven souhlas s provedením stavebních úprav, přičemž Krajský soud v Ostravě v řízení zahájeném návrhem doručeným 26. 6. 2021, kterým byla napadena platnost nesouhlasících členů společenství, tj. řízení vedené u něj pod sp. zn. 7 Cm 76/2021, rozhodl o nicotnosti usnesení shromáždění.

15. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Určovací žaloba je preventivního charakteru, a tudíž má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě není možné dospět jinak, a dále v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a lze skrze ni dosáhnout úpravy, tvořící jistý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení dán, neboť žaloba na určení by nesloužila praktickým potřebám života a vedla by pouze ke zbytečnému rozmnožování soudních sporů. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá a vůči komu se ho domáhá (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. 33 Cdo 4737/2018, nebo usnesení ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3097/2024).

17. Naléhavý právní zájem na určení musí být dán k okamžiku rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009), což je v posuzované věci významné, neboť je nezbytné zohlednit změny ovlivňující naléhavý právní zájem na určení, ke kterým došlo v mezidobí, tj. od zahájení řízení dne 28. 2. 2021. Platí totiž, že není vyloučeno, aby naléhavý právní zájem na určovací žalobě v průběhu řízení pominul (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008). V tomto případě jde o zohlednění soudního rozhodnutí o nicotnosti usnesení shromáždění o souhlasu s provedením stavebních úprav (pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, č. j. 7 Cm 76/2021-75).

18. Neshledává-li rozhodovací praxe opodstatnění pro určovací žalobu v situaci, kdy v souběžně probíhajícím řízení lze spornou otázku řešit již jako předběžnou otázku (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1031/2009), tím spíše se uvedený závěr prosadí, pokud byla soudem sporná otázka již posouzena. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 76/2021 byla otázka (ne)existence souhlasu s provedením stavebních úprav již posouzena, a to tak, že pro absenci působnosti k udělení souhlasu nemohl o něm rozhodovat ani nejvyšší orgán, natož pak (toliko) orgán statutární – rovněž to soud posoudil. Vyjádřeno jinak, soudem již bylo posouzeno, že souhlas s provedením stavebních úprav vyžaduje postup podle § 1169 odst. 2 o. z.; rozhodnutí výboru, stejně tak jako shromáždění, kterým byl souhlas udělen, je tudíž rozhodnutím v záležitosti, ve které nemají působnost rozhodnout, což jej činí podle § 1221 a 245 o. z. nicotným.

19. Prosazení tohoto závěru nebrání, že žalovaný 2 nebyl účastníkem řízení o nicotnosti usnesení shromáždění o souhlasu s provedením stavebních úprav.

20. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, zformuloval a odůvodnil závěr, že akcionář mající za to, že určité usnesení valné hromady není nicotné, je rozhodnutím valné hromady a vyvolává zamýšlené právní účinky, se může domáhat určení, že tomu tak je, má-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Takový návrh by pak bylo nutné projednat ve společném řízení s dříve podaným návrhem na určení nicotnosti sporného usnesení valné hromady, v důsledku čehož by se tento (v pořadí druhý) navrhovatel stal účastníkem řízení zahájeného již dříve (návrhem prvního akcionáře). Uvedený závěr se prosadí i v poměrech posuzované věci – skutečnost, že nejde o usnesení valné hromady akciové společnosti není významná –, protože současná judikatura odmítající připustit účastenství v tomto typu řízení korporátní agendy jiným osobám než navrhovateli a společnosti, o jejíž rozhodnutí jde, vychází z toho, že v řízení se jedná kromě navrhovatele o právech a povinnostech právnické osoby a nikoho jiného, což platí i v posuzované věci. S poukazem na zásadu, že bdělým náležejí práva, může odvolací soud uvést, že bylo toliko na žalovaném 2, chtěl-li přímo, jako účastník, ovlivňovat skutkový závěr, aby postupoval podle výše zmíněné judikatury a již v řízení vedeném v korporátní agendě se domáhal, že rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství, kterým byl vysloven souhlas se stavebními úpravami, vyvolává zamýšlené právní účinky. Pokud tak neučinil, může to jít toliko k jeho tíži, resp. jako lichou je nezbytné i tuto jeho argumentaci odmítnout.

21. Snad již jen pro úplnost lze dodat, že ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází při vymezení překvapivého (nepředvídatelného) rozhodnutí z pojetí zastávaného nálezovou judikaturou, která překvapivost spatřuje v tom, že odvolací soud vydal rozhodnutí, jež nebylo možno na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně předvídat, čímž byla účastníku řízení odňata možnost právně a skutkově argumentovat ve vztahu k otázce, která se s ohledem na právní názor odvolacího soudu jevila jako významná pro jeho rozhodnutí, a bylo mu tak znemožněno reálně a efektivně hájit před soudem svá práva (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 15. září 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, 2004, sešit 34, pod pořadovým č. 129; nález Ústavního soudu ze dne 12. října 2005, sp. zn. II. ÚS 322/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, 2005, sešit 39, pod pořadovým č. 198, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. I. ÚS 503/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, 2006, sešit 40, pod pořadovým č. 73). Uvedená judikaturní reflexe vylučuje, že by (i pro žalovaného 2) rozhodnutí mohlo být překvapivé, a to již z toho důvodu, že účastníkům byla v průběhu odvolacího jednání dána možnost k uvedenému závěru (judikatuře) skutkově a právně argumentovat, avšak této možnosti nevyužili.

22. Z uvedeného vyplývá, že v posuzované věci určovací žaloba nemůže plnit svůj účel, resp. nemá opodstatnění (vede k rozmnožení sporů), pročež žalobci k okamžiku rozhodnutí nemají na požadovaném rozhodnutí naléhavý právní zájem.

23. Odvolací soud může odmítnout jako nesprávný závěr soudu prvního stupně, že by při vyřešení prejudiciální otázky vedoucí k závěru o nicotnosti rozhodnutí (jakéhokoliv) orgánu společenství vůbec mohl být dán naléhavý právní zájem daný zmenšením podílu žalobců na společných částech domu; závěr o nicotnosti jako vyřešená prejudiciální otázka musí nalézt odraz i ve správním řízení.

24. Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je logicky vyloučeno (dokonce až zapovězeno), aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné. Vypořádat se s odvolací argumentací směřující primárně do skutkové roviny je tudíž bezpředmětné.

25. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek, protože nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a) a po doplnění byl skutkový stav věci zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl nově o náhradě nákladů řízení.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn v případě obou žalovaných § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení byli úspěšní (k výslovnému dotazu odvolacího soudu žalobci uvedli, že s žalobou disponovat nebudou).

27. Účelně vynaložené náklady žalovaného 1 sestávají z paušální náhrady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. za 9 úkonů, a to písemné podání ve věci samé (10. 11. 2021), příprava účasti na jednání a účast na jednání konaných dne 2. 3. 2022, 22. 3. 2023, 12. 3. a 14. 4. 2025 podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v souhrnné výši 2 850 Kč [300 + (4 x 300) + (4 x 450)] podle § 2 odst. 3 této vyhlášky (k paušální částce ve výši 450 Kč srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).

28. Účelně vynaložené náklady žalovaného 2 se sestávají z odměny za zastupování advokátkou a paušální částky jako náhrady jejích hotových výdajů. Zástupkyně žalovaného 2 vykonala ve věci 8 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), písemné vyjádření ve věci samé (26. 10. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. d) a účasti na jednáních soudu konaných 2. 3. 2022, 20. 1. a 22. 3. 2023, a 12. 3., 14. 4. a 16. 5. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalovaného 2 advokátkou podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby za úkony učiněné do 31. 12. 2024 2 500 Kč – tj. za 5 úkonů 12 500 Kč – a za úkony učiněné od 1. 1. 2025 3 700 Kč – tj. za 3 úkony 11 100 Kč – celkem 23 600 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 2 850 Kč [(5 x 300) + (3 x 450)] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 26 450 Kč.

29. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšnému žalovanému 1 v této fázi řízení účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva prokazatelně nevznikly (§ 151 odst. 2 in fine o. s. ř.), a to oproti žalovanému 2, jehož odměna za zastupování advokátkou a hotové výdaje za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k), g) a § 7 bod 5, § 9 odst. 3 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu celkem činí 8 300 Kč [(2 x 3 700) + (2 x 450)], včetně soudního poplatku 2 000 Kč, pak souhrnná výše odvolacích nákladů činí 10 300 Kč.

30. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou pak žalobci v případě žalovaného 2 povinni zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaného 2.

31. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.