69 Co 218/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o zřízení práva nezbytné cesty, k odvolání žalobkyně a žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2025, č. j. 28 C 42/2023-250, I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.345,50 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.III. Žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.345,50 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Okresní soud zřídil služebnost stezky přes části pozemků p. č. , hodnota, , zahrada a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, zapsaných na LV č. , hodnota, a LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to bez časového omezení ve prospěch každého vlastníka pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu ze dne 7. 7. 2024, č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vyhotoveným , právnická osoba, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1. částku , právnická osoba, Kč a žalované 2. částku 2.000 Kč, jako úplatu za zřízení služebnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalované 1. uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení státu ve výši 3.077,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalované 2. uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši 3.077,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Soud rozhodl, že se žalobkyni po právní moci rozsudku vrací poměrná část zaplacené zálohy na náklady důkazu ve výši 1.845 Kč (výrok V.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok VI.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná 1. a domáhala se, aby rozsudek okresního soudu byl vůči ní v meritu věci změněn tak, že žaloba o zřízení nezbytné cesty bude zamítnuta. V důvodech podaného odvolání uvedla, že žalobkyně užívala původně pro vstup na svůj pozemek p. č. , hodnota, část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ve vlastnictví žalované 2.), a to v rozsahu, který žalovaná 1. uvedla ve vyjádření k předžalobním výzvám žalobkyně. Účastnickou výpovědí žalobkyně bylo potvrzeno, že předtím, než došlo k neoprávněnému posunutí plotu žalované 1., užívala žalobkyně, respektive nájemci jejího pozemku, vždy pouze pozemek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (žalované 2.). Tomu odpovídá i skutkové zjištění soudu prvního stupně, že se na pozemek žalobkyně jezdilo přes pozemek žalované 2. K přístupu na p. č. , hodnota, (pozemek žalobkyně) byla užívána toliko část pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (žalované 2.) do doby, než vlastník tohoto pozemku posunul svou bránu na dnešní umístění tak, že žalobkyni zamezil k přístupu k jejímu pozemku. Následně bylo oplocení pozemku žalované 1. neoprávněně částečně odstraněno, k čemuž nedala žalovaná 1. nikdy souhlas. V řízení vyšlo najevo, že za neoprávněným posunutím plotu žalované 1. stojí manžel žalované 2. Proto tohoto vyzvala k navrácení jejího oplocení do původního stavu. V dané věci by zřízení nezbytné cesty (stezky) i přes pozemek ve vlastnictví žalované 1. (tedy nikoliv pouze přes pozemek žalované 2.), bylo toliko vyhověním přání žalobkyně v rozporu se zákonem (§ 1032 odst. 1 písm. c/ o. z.). Nezbytnou stezku nelze zřídit na základě přání žalobkyně a pro ulehčení přístupu, ale toliko v souladu se zákonem a judikaturou. Zjevná libovůle, a to snaha o dosažení komfortu je z účastnické výpovědi žalobkyně zřejmá. Argumentace soudu prvého stupně ohledně nemožnosti zřízení nezbytné stezky pouze přes pozemek žalované 2., toliko z důvodu posunutí oplocení žalované 2. samotnou žalovanou 2., nemůže obstát. Posunutí oplocení není krokem trvalým, nevratným a neměnným. Žalovaná 2. v průběhu řízení navrhovala, aby byla případná nezbytná cesta zřízena přes alternativní cestu, a to přes pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , hodnota, . K tomu soud prvého stupně uvedl, že není důvodu, aby soud nyní zcela změnil faktickou situaci na místě a zřizoval nezbytnou cestu úplně jinudy, přes pozemky třetích osob za situace, pokud byl dlouhodobě jakožto přístup k nemovitosti žalobkyně užíván pozemek žalované 2. Dle žalované 1. je tak s podivem, že soud prvního stupně zřídil služebnost stezky i přes pozemek žalované 1. (p. č. , hodnota, ) a tak změnil faktickou situaci na místě, když dlouhodobě byl jakožto přístup užíván pouze pozemek žalované 2. (p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Žalovaná 1. má za to, že je možné zřídit služebnost stezky pouze přes pozemek žalované 2. a není žádného rozumného důvodu, aby byla služebnost stezky zřízena i přes pozemek žalované 1. Žalovaná 1. dále namítla, že si žalobkyně způsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. Žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, již od roku 1992 a přístup na tento pozemek ztratili již její právní předchůdci. Žalobkyně získala spoluvlastnický podíl k pozemku darem od svých rodičů a další spoluvlastnický podíl nabyla kupní smlouvou od manželů , Anonymizováno, a , jméno FO, . Žalobkyně měla možnost zjistit, jak je to s přístupem k předmětnému pozemku, tím spíše, když pozemek získala částečně od svých rodičů. Jestliže za druhou část předmětného pozemku zaplatila i kupní cenu, mohla a měla zde být její motivace k zajištění bezproblémového užívání pozemku, včetně přístupu k němu. Žalobkyně uvedla, že v roce 2009 s velkým překvapením zjistila, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl ke dni 2. 11. 2009 převeden z majetku , právnická osoba, na třetí osobu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že se žalobkyně snažila zajistit si přístup na svůj pozemek v roce 2010, kdy u , právnická osoba, žádala o převedení části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . K tomu však došlo až poté, co již byl tento pozemek převeden do vlastnictví třetí osoby, navíc po 18 letech od nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. , hodnota, bez prokázaných již dřívějších snah o zajištění si přístupu. Od roku 2010 žalobkyně další kroky k zajištění přístupu ke svému pozemku nepodnikla. Žaloba o zřízení nezbytné cesty byla žalobkyní podána v roce 2023. Žalobkyně se o zajištění přístupu ke svému pozemku začala zajímat po 18 letech vlastnictví poté, co byl pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, převeden do majetku , právnická osoba, ČR na třetí osobu. , právnická osoba, ČR žalobkyni poučil, že problém je třeba řešit komplexně i spolu s ostatními zahrádkáři a obcí a cestou soukromoprávních vztahů. Žalobkyně další kroky neprovedla, žalobu o zřízení nezbytné cesty podala až v roce 2023. Podmínkou zřízení nezbytné cesty je spojení určitého pozemku s veřejnou cestou. Pro přístup ke svému pozemku žalobkyně využívá část p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1, který je v podílovém spoluvlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je osazen dopravní značkou „zákaz vjezdu“ s dodatkem „soukromý pozemek“ (což bylo potvrzeno i šetřením na místě samém dne 23. 2. 2024). Souhlas s užíváním pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neomezeným okruhem osob tak neexistuje, když nesouhlas byl vyjádřen aktivním jednáním podílových spoluvlastníků tohoto pozemku – osazením dopravní značky „zákaz vjezdu“ s dodatkem „soukromý pozemek“. Pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nelze označit za veřejnou přístupovou účelovou komunikaci. V případě kulturních akcí ve , Anonymizováno, dochází navíc k instalaci dalších zábran pro zamezení vjezdu automobilů, o čemž svědčí i výslech žalované 2. a svědka , jméno FO, . Z toho opět nevyplývá, že by pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, mohl být užíván neomezeným okruhem osob. Stejný závěr o neexistenci veřejné cesty na pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je uveden i v dopisu , právnická osoba, ČR z 13. 1. 2010 a znaleckém posudku vypracovaném , tituly před jménem, , právnická osoba, . Žalobkyní doložený souhlas s veřejným užíváním části pozemku jako účelové komunikace, lze posoudit jako jakési jednostranné prohlášení podílových spoluvlastníků pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o tom, že část těchto pozemků užívá žalobkyně, nikoliv neomezený okruh osob. Prohlášení těchto osob není smlouvou, lze je jednoduše odvolat. Žalobkyně měla možnost deklarovat existenci veřejně přístupné účelové komunikace doložením rozhodnutí silničního správního úřadu příslušného podle § 40 zákona o pozemních komunikacích.

3. Proti rozsudku okresního soudu v meritu věci podala odvolání i žalovaná 2. Nezbytnou cestu lze zřídit pro pozemek, který není dostatečně spojen s veřejnou cestou. Pozemek ve vlastnictví žalované 2. však spojen s veřejnou cestou není. Žalovaná 2. využívá pro vstup na svůj pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví fyzických osob. Soud pochybil, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je veřejnou účelovou komunikací, která vznikla ze zákona. Podmínky pro vznik veřejné účelové komunikace ze zákona, ale dány nebyly, když absentuje souhlas vlastníka tohoto pozemku s užíváním pozemku k takovému účelu. Soud svůj závěr opírá o souhlas vlastníků pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , nicméně obsahem této listiny je toliko souhlas s užíváním pro žalobkyni a je datován v březnu 2024, tedy v době podání žaloby neexistoval. Souhlas vlastníků tohoto pozemku konkludentně být udělen nemohl, neboť žalobkyně pozemek nevyužívá a jedná se o jednostranné prohlášení, které může být vlastníky pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, kdykoliv odvoláno. Cesta vznikla povrchovou úpravou, kterou provedli vlastníci zahrádek, nikoliv vlastnicí dotčeného pozemku. Závěr soudu, že písemný souhlas vlastníků pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, činí z dané části pozemku veřejnou účelovou komunikaci, když ostatní zákonné podmínky nejsou naplněny, je v přímém rozporu s označením pozemku zákazovou značkou soukromý pozemek. Tato zákazová značka je umístěna za souhlasu vlastníků , jméno FO, a , jméno FO, , více než 10 let, tj. ještě před tím než žalovaná 2. zakoupila pozemek do svého vlastnictví. Svědek , jméno FO, vypověděl, že vlastnici pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, umožňují jejich pozemek užívat pouze vlastníkům zahrádek, nikoliv široké veřejnosti. Na hranici pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, se nachází zákazová značka a v době konání akcí na , Anonymizováno, jsou zákazy s užíváním pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zpřísněny zábranami a jinými bezpečnostními opatřeními. Také v dopisu , právnická osoba, z roku 2009 je uvedeno, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je pozemkem soukromým sloužícím k přístupu k zahrádkám. Skutečnost, že vlastníci pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, umožňují pěti vlastníkům pozemků v zahrádkářské kolonii přístup, nelze vykládat tak, že jejich takto konkludentně udělený souhlas platí pro každého. Navíc z dokazování vyplynulo, že přístup je umožněn výhradně vlastníkům pozemků v zahrádkářské kolonii. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně pozemek nevyužívá, ani se o něj nestará a dále, že žalovaná 2. žalobkyni v přístupu na pozemek nijak nebrání. Takovou situaci by vyřešil i jiný institut práva, který by nebyl tak zásadním zásahem do ústavně zaručených práv žalované 2. a takový přístup soudu by odpovídal obsahu dle § 1029 odst. 2 o. z. Soud odmítl návrh žalované 2. ohledně uzavření nájemní smlouvy s odkazem na koncentraci řízení. Jednalo se již od třetí návrh žalované 2. adresovaný žalobkyni na smírné řešení věci. Soud nezohlednil ani důkaz dopisem žalované 2. z 20. 8. 2018 adresovaným žalobkyni, ve kterém byla žalobkyně vyzývána k jednání o uspořádání vzájemných vztahů k přístupu k pozemkům, ačkoliv tento důkaz soud provedl. Tato výzva byla žalobkyni zaslána před úpravou plotu a bran v roce 2020, tedy v době, kdy žalobkyně měla přístup na svůj pozemek pouze přes pozemek ve vlastnictví žalované 2. Soud se rovněž nevypořádal s tvrzením žalované 2., že v rámci reakce na předžalobní výzvu žalobkyně, navrhla zřízení stezky vedoucí přes pozemek žalované 2. Žalobkyně je vlastníkem dotčeného pozemku od roku 1992 a od samého počátku věděla, že pozemek není spojen s veřejnou komunikací. Žalovaná 2. namítala, že takové jednání žalobkyně je hrubě nedbalé a nemůže se tedy nyní účinně domáhat zajištění přístupu soudní cestou. Z provedeného dokazování vyplynulo, že s , právnická osoba, , který byl do roku 2009 vlastníkem pozemku žalované 2., vstoupila žalobkyně do komunikace až v roce 2010, poté co zjistila, že pozemek byl prodán. Žalobkyně 18 let situaci neřešila, ačkoliv ji , právnická osoba, odkázal k řešení dohodou se sousedy, a takové jednání lze zcela jistě považovat za hrubě nedbalé. Žalobkyni lze klást k tíži, že nejednala ihned po nabytí vlastnictví, neměla snahu s , právnická osoba, sjednat předkupní právo, aby se o prodeji pozemku dověděla, či věcné právo, či jinak právně zajistit přístup ke svému pozemku. Veřejná cesta původně se nacházející na pozemku p. č. , hodnota, , adresa, je zaorána. Právě tuto skutečnost lze klást k tíži žalobkyně. Pokud by pozemek, který vlastní od roku 1992 užívala, pak by k zániku přístupu z veřejné komunikace nikdy nedošlo. I v tomto ohledu si žalobkyně počínala hrubě nedbale. Soud nesprávně vyhodnotil námitku žalované 2., že žalobkyně má ke svému pozemku alternativní přístup z pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví ČR a p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který je vlastníkem nabízen k prodeji. Dle soudu prvého stupně tímto způsobem by bylo pro žalobkyni výrazně složitější, vzhledem k neudržovanému stavu citovaných pozemků, se na svůj pozemek dostat. V obdobném stavu se nyní nachází i současný přístup k pozemku žalobkyně, který již není udržován žalovanou 2. a jejím manželem. Tvrzení žalobkyně, že pozemek hodlá užívat k pěstování zeleniny a ovoce se jeví jako účelové, když nadále neprojevuje o své vlastnictví žádný zájem. Žalovaná se ohradila i proti vymezení rozsahu služebnosti geometrickým plánem, když tak dochází k nadměrnému omezení vlastnického práva žalované 2. a nelze hovořit o nezbytném rozsahu, neboť část pozemků nacházejících se na nejvzdálenějším konci, tzv. špice se vymezení služebnosti stává pro žalovanou 2. neupotřebitelné, respektive služebnost rozděluje pozemek žalované 2. na dvě části. Služebnost je sice vymezena v nejkratší linii přes pozemek žalované 2., nicméně tím, že odděluje tzv. špicu od zbytku pozemku ve vlastnictví žalované 2., jsou vlastnická práva žalované 2. k této části pozemku významně dotčena a nemohou být vykonávána. Žalovaná 2. umožňuje přes svůj pozemek vstup i ostatním vlastníkům okolních zahrad a služebnost tak měla být vymezena tak, aby byla i tato skutečnost zohledněna a práva žalované 2. v tomto ohledu omezena co nejméně.

4. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání uvedla, že soud nesprávně otázku náhrady nákladů řízení posoudil podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., že úspěch žalobkyně byl pouze částečný, a to zhruba poloviční. Soud zcela přehlédl, že v tomto typu žaloby není vázán návrhem žalobkyně, neboť rozsah nezbytné cesty či stezky ve formě služebnosti může soud stanovit zcela odlišně na základě své úvahy, když toto soudní řízení spadá mezi řízení podle § 153 odst. 2 o. s. ř., z nichž vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Současně má soud povinnost povolit služebnost v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat a s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost, když soud je povinen dbát na to, aby vlastník služebného pozemku byl zřízením služebnosti co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. Žalované se po celé řízení důrazně bránily proti zřízení jakékoliv služebnosti. Tato obrana byla prozatím zcela bezvýsledná, soud žalobě vyhověl a nelze tvrdit, že byla pouze částečně úspěšná nebo, že žalované měly úspěch poloviční, ačkoliv se od samého počátku domáhaly úplného zamítnutí žaloby. Žalobkyně dosáhla po stránce meritorní plného úspěchu a žalované nedosáhly ani částečného úspěchu. Soud se vůbec nevypořádal s případným použitím § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo nejen na znaleckém posudku, ale i na úvaze soudu. Soud dokonce v odůvodnění rozsudku (bod 27) poukazuje na ustanovení § 150 o. s. ř., což je zcela naprosto mimo zjištěný skutkový stav. Výroky soudu o náhradě nákladů řízení jsou zcela v rozporu s platnou právní úpravou a ustálenou judikaturou (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1629/24). Za nesprávný označila žalobkyně i výrok o náhradě nákladů řízení státu, když k této náhradě měly být zavázány obě žalované společně a nerozdílně. Žalobkyně se domáhala změny napadeného výroku o náhradě nákladů řízení účastníků a státu tak, aby povinnost k náhradě nákladů státu byla uložena žalovaným společně a nerozdílně a o náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto tak, že žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 65.311 Kč.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání přisvědčila námitce, že problémy se vstupem na svůj pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, začala řešit žalobkyně teprve v roce 2010, ačkoliv své vlastnické právo k tomuto pozemku nabyla již 10. 8. 1992. Bylo prokázáno, že až do roku 2009 neměla žalobkyně sebemenší problém se vstupem na svůj pozemek parc. č. , hodnota, , neboť ke vstupu na tento pozemek využívala tehdy zcela neoplocený pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který byl ve vlastnictví , právnická osoba, . Dopisem ze dne 13. 1. 2010 žalobkyně upozornila na nesprávný postup při prodeji tohoto pozemku, neboť prodejem tohoto pozemku do vlastnictví třetí osoby byl již tehdy znemožněn volný přístup žalobkyně nejen na její pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, nýbrž současně byl znemožněn volný přístup i pro žalovanou 1. při vstupu žalované 1. na její pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada. Protože předchozí vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, od kterého zakoupila tento pozemek žalovaná 2. kupní smlouvou ze dne 14.7. 2015 nebránil nejen žalobkyni, nýbrž i žalované 1., aby na svůj pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, vstupovala jedině přes část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nebylo nutné tuto situaci řešit nejen ze strany žalobkyně, ale ani ze strany žalované 1. Předchozí vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jméno FO, měl svůj pozemek oplocen pouze částečně, takže přístup přes ,,špici“ pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl zcela volný a tohoto přístupu využívala nejen žalobkyně, nýbrž i žalovaná 1. Žalovaná 1. nabyla své vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, s právními účinky zápisu k okamžiku 20.3.2015, takže až do dnešního dne využívá ke vstupu na svůj pozemek část pozemku žalované 2., neboť ani žalovaná 1. nemá žádnou jinou možnost dostat se na svůj pozemek, než právě přes část pozemku žalované 2. Pokud žalovaná 1. vytýká žalobkyni, že se začala zajímat o zajištění přístupu na svůj pozemek teprve po 18 letech od nabytí vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, , má žalovaná 1. pravdu, neboť žalobkyně prvních 18 let ve vlastnictví svého pozemku vstupovala na svůj pozemek právě přes pozemek, který byl ve vlastnictví Pozemkového úřadu České republiky, nebyl nijak oplocen a žalobkyni vůbec nenapadlo, že by jí mohl tehdejší vlastník jakkoliv bránit ve vstupu na pozemek žalobkyně, nebo že tento pozemek dokonce prodá soukromému subjektu. Z obsahu odvolání žalované 2. je zcela zřejmé, že situace na místě samém se zcela dramaticky změnila teprve v roce 2020, a to v souvislosti s vybudováním nového oplocení pozemku žalované 2., a to včetně posunutí tohoto oplocení a vybudování brány na ,,špici“ pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada. Žalovaná 2. má pravdu, pokud ve svém odvolání tvrdí, že před úpravou plotu a bran v roce 2020 měla žalobkyně přístupu na svůj pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, pouze přes pozemek žalované 2., tedy přes část pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada. Prodloužením oplocení a vybudováním nové brány v roce 2020 bylo znemožněno žalobkyni vstupovat na svůj pozemek parc. č. , hodnota, pouze přes pozemek žalované 2., když této situace si byly obě žalované velmi dobře vědomy, neboť ve vzájemné součinnosti byl posunut plot žalované 1. u pozemku parc. č. , hodnota, tak, že vytvořeným koridorem má žalobkyně umožněn vstup na svůj pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, což je i zřejmé z geometrického plánu, který je nedílnou přílohou rozsudku soudu prvého stupně. Nelze přehlédnout, že svého vstupu na pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, využívá žalovaná 1. pouze a jedině rovněž přes část pozemku žalované 2. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, neboť jiným způsobem se na svůj pozemek ani žalovaná 1. nedostane. Za nepravdivé označila žalobkyně námitku žalované 2., že svůj pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, nijak nevyužívá a o pozemek se nestará. Jedná se o nepravdivé tvrzení, neboť v průběhu soudního řízení žalobkyně svůj pozemek zcela vyklidila a připravila ho na jarní sezonu 2026, když ke vstupu na svůj pozemek žalobkyně stále využívá část pozemků obou žalovaných, tak jak je to vyznačeno červeným šrafováním na geometrickém plánu ze dne 7. 7. 2024.

6. Odvolání obou žalovaných a žalobkyně je přípustné, bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím ke koncentraci řízení dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků důvodné není.

7. Závěr okresního soudu, že žalobkyně jako vlastník zahrady p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nemovitou věc nemůže řádně užívat ani na ní hospodařit, neboť pozemek není žádným způsobem spojen s veřejnou cestou, je správný.

8. Žalobkyně je od roku 1992 vlastníkem p. č. , hodnota, zahrada v k. ú. , adresa, a od samého počátku jejího vlastnictví pozemek nebyl a dosud není přímo spojen s veřejnou cestou. Žalobkyně po celou dobu využívala k přístupu na svůj pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který od roku 2015 vlastní žalovaná 2. Původně byl tento pozemek ve správě , právnická osoba, ČR a v roce 2009 byl pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, smluvně převeden do vlastnictví fyzické osoby a poté do vlastnictví žalované 2. V roce 2020 manžel žalované 2. posunul vstupní bránu na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, tak, že žalobkyně je nucena k přístupu na svůj pozemek využívat i část pozemku žalované 1. p. č. , hodnota, .

9. Okresní soud se správně odmítl námitku obou žalovaných, že si žalobkyně nedostatek přístupu způsobila hrubou nedbalostí a nezbytnou cestu proto nelze povolit (ust. § 1032 odst. 1 písm. c/ o. z.). Podle ustálené soudní judikatury se hrubou nedbalostí rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob (srov. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 2702/2012 = Rc 59/2015).

10. Posuzovaná věc je typickým příkladem, kdy absence přístupu je objektivní skutečností a žalobkyně jako nabyvatelka nemovité věci do ní toliko vstoupila. Samotné nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 185/2022). Okresní soud správně zdůraznil, že žalobkyně nabyla pozemek p. č. , hodnota, , který již v té době postrádal spojení s veřejnou cestou na počátku 90. let od svých rodičů. Až do roku 2020, kdy došlo k posunutí plotu na p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , přistupovala žalobkyně nerušeně ke svému pozemku p. č. , hodnota, přímo jen přes nezaplocenou část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v jeho severní části tzv. „špice“. K tomu dlužno uvést, že tzv. „špice“ pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, historicky sloužila k přístupu nejen k pozemku žalobkyně, ale i k jiným pozemkům v této oblasti využívaným jako zahrady, jak vyplývá z odpovědi , právnická osoba, ČR ze dne 13. 1. 2010 k žádosti žalobkyně o odkup části pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobkyně tedy v průběhu doby vlastnictví vyvinula potřebnou snahu, aby získala část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za účelem přístupu ke své nemovité věci, avšak bezúspěšně. Je třeba poukázat na prokázanou skutečnost, že severní část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, tzv. „špice“ byla a je po celou dlouhou dobu standardně využívána jako přístupová cesta nejen k pozemku žalobkyně, též k pozemku žalované 1. (p. č. , hodnota, ), ale i ostatních uživatelů zahrádek k příjezdu a parkování, o čemž vypovídal svědek , jméno FO, i žalovaná 2. Jde tak o část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , která fakticky není žalovanou 2. využívaná a nachází se mimo oplocenou část tohoto pozemku. Za takto prokázaných okolností nelze klást k tíži žalobkyně a činit závěr o hrubě nedbalém počínání, že se znovu nepokoušela zajistit si přístup ke svému pozemku a za tím účelem neoslovila žalovanou 2.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná 2. v rámci svého vyjádření ze dne 2. 5. 2024 a též účastnické výpovědi vyjádřila stanovisko, že je pro ni akceptovatelné povolení nezbytné cesty v podobě stezky za účelem zajištění přístupu žalobkyně k jejímu pozemku. Oproti tomu v rámci odvolání se žalovaná 2. domáhá zamítnutí žaloby, třebaže nezbytná cesta byla soudem zřízena právě jen v podobě stezky. V závěru řízení před soudem prvého stupně žalovaná 2. navrhla uzavření nájemní smlouvy pro pěší přístup přes vyznačenou část pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na dobu určitou do 31. 12. 2029 za nájemné ve výši 1.000 Kč ročně. Existuje-li možnost zajistit přístup jinak, nelze návrh žalované 2. na uzavření nájemní smlouvy, třebaže učiněný v pozdější fázi řízení, posoudit, že je v rozporu s koncentrací řízení, neboť tímto návrhem se žalovaná jen brání zřízení věcného břemene. Odvolací soud důkaz návrhem nájemní smlouvy ze dne 3. 7. 2024 provedl. Je však třeba konstatovat, že návrh nájemní smlouvy zajišťuje žalobkyni jen krátkodobý nájem, nikoliv tedy trvalý přístup k její nemovitosti a neposkytuje tak potřebnou právní jistotu, proto odvolací soud k návrhu žalované 2. nepřihlížel i vzhledem k jejímu opakovaně měněnému stanovisku k otázce řešené v tomto sporu. Zcela bez významu pro projednávanou věc je nedatovaná písemnost adresovaná žalovanou 2. žalobkyni (č. l. 88 spisu), kterou odvolací soud provedl k důkazu, neboť byla navržena před koncentrací řízení, avšak neučinil z tohoto důkazu žádné skutkové zjištění, neboť se z této písemnosti nepodává žádný relevantní návrh k uspořádání vztahů mezi vlastníky ohledně přístupové cesty k pozemku žalobkyně; naopak je zde ujištění žalované 2., že i v souvislosti s uvažovanou přístavbou na svém pozemku (p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) zůstane přístupová cesta zachována.

12. Zřízením nezbytné cesty toliko v podobě stezky přes část pozemku žalované 2. p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebude žalovaná 2. ve svém vlastnickém právu žádným podstatným způsobem omezena či rušena, neboť tuto část pozemku fakticky nevyužívá, slouží k přístupu k zahradám i ostatním okolním vlastníkům či uživatelům včetně žalované 1. a není výjimkou, že na této části pozemku žalované 2. parkují automobily.

13. Podle ust. § 1033 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

14. Posunutí brány na pozemku žalované 2. znamená, že nezbytnou cestu je třeba povolit přes více sousedních pozemků, nejen přes část p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ale i část pozemku žalované 1., p. č. , hodnota, – zahrada. Je třeba zdůraznit, že pozemek žalované 1. je o výměře 722 m2 a podle geometrického plánu zabírá břemeno nezbytné cesty v podobě toliko stezky 10,40 m2, tj. 1,44 % z celkové výměry pozemku žalované 1. Podle geometrického plánu vede nezbytná cesta po pozemku žalované 1. podél hranice s pozemkem p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v délce 9,20 m. Její vyznačení v terénu respektuje hledisko uvedené v zákoně, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen (ust. § 1029 odst. 2 o. z.).

15. Stezka v podobě zřízení věcného břemene přes pozemky žalované 1. a žalované 2. je nepřirozenější přístup k pozemku žalobkyně při respektování požadavků uvedených v ust. § 1029 odst. 2 o. z. Cesta k pozemku žalobkyně historicky vede přes „špici“ pozemku žalované 2. a tuto cestu využívá i žalovaná 1. k přístupu na svou zahradu p. č. , hodnota, , která je v sousedství p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Jde tak o nepřirozenější spojení s pozemkem žalobkyně; cesta je krátká a pro žalobkyni snadno schůdná. To na rozdíl od návrhu žalované 1., aby cesta vedla přes pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , což ve výsledku znamená cestu podstatně delší a současně významnější zásah do vlastnického práva vlastníků těchto pozemků. Zřízením nezbytné cesty v podobě stezky, jak okresní soud rozhodl, neznamená pro žalobkyni větší komfort na úkor omezení vlastnického práva žalovaných 1. a 2., ale nejpřirozenější přístup k jejímu pozemku při respektování práv obou žalovaných dle ust. § 1029 odst. 2 o. z., aby zřízením nezbytné cesty byly co nejméně obtěžovány a jejich pozemky co nejméně zasaženy.

16. V pořadí další námitkou žalovaných bylo, že cesta k pozemku žalobkyně vede přes další pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v podílovém spoluvlastnictví fyzických osob, který je překážkou pro spojení s veřejnou cestou, neboť nejde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, jak okresní soud v odůvodnění rozsudku uvádí. Odvolací soud této námitce žalovaných přisvědčuje a pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, nepovažuje za současného stavu za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, neboť vlastníky tohoto pozemku nebylo umožněno užívat jej neurčenému okruhu osob (veřejnosti), o čemž svědčí dopravní značení a fakt, že v případě hromadné akce je pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrazen stuhou nebo mechanickým oplocením. Vlastníci tohoto pozemku však standardně umožňují přístup a příjezd přes pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vlastníkům zahrádek, včetně obou žalovaných, jak o tom vypovídal svědek , jméno FO, , který rovněž přistupuje a přijíždí ke svému pozemku p. č. , hodnota, právě přes pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Ostatně šetřením soudu na místě samém byla uvedená cesta po pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, využívaná vlastníky zahrádek k přístupu k jejich pozemkům v terénu patrná. Žalobkyně má nad rámec toho s vlastníky tohoto pozemku individuální dohodu, existenci které oba vlastníci v roce 2024 písemně potvrdili, o přístupu přes pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k cestě na pozemek žalobkyně, neboť jak oba uvedli, přes jejich pozemek vede jediný přístup k pozemku žalobkyně p. č. , hodnota, s tím, že nemají žádných výhrad k užívání jejich pozemku. Žalobkyně má tak najisto postaveno, že přes pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který jako další v pořadí leží mezi jejím pozemkem p. č. , hodnota, a veřejnou cestou p. č. , hodnota, ostatní komunikace ve vlastnictví obce , adresa, má zajištěno spojení. Rozhodnutím soudu o zřízení nezbytné cesty v podobě stezky přes pozemky obou žalovaných je tak žalobkyni zpřístupněno spojení s veřejnou cestou.

17. Výše úplaty za zřízení věcného břemene stezky, kterou okresní soud žalobkyni zavázal zaplatit každé z žalovaných částkou , právnická osoba, Kč, dokonce překračuje částku zjištěnou znaleckým posudkem, který byl v řízení vypracován ve výši částky 299 Kč za zřízení pozemkové služebnosti zatěžující p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a částkou 327 Kč zatěžující p. č. , hodnota, .

18. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu v meritu věci podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. i výrok okresního soudu o nákladech řízení, který je negativní a odvolala se žalobkyně. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvého stupně, že úspěch žalobkyně byl jen částečný, neboť žádala zřízení nezbytné cesty a stezky a bylo vyhověno jen v části žaloby oproti tomu, co původně žádala (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.). Nelze tak souhlasit se stanoviskem žalobkyně, že po meritorní stránce dosáhla plného úspěchu. Nezbytná cesta v podobě věcného břemene byla zřízena, ale nikoliv v rozsahu, jak původně žalobkyně žádala. Odvolací soud argumentům žalobkyně přisvědčuje jen v té části, že zde není žádný důvod pro rozhodování o nákladech řízení za použití ust. § 150 o. s. ř.

20. S ohledem na výše uvedené okresní soud rozhodl správně i nákladech řízení státu, proto krajský soud potvrdil rozsudek i v této části.

21. Žalované však s odvoláním neuspěly a za této situace je každá z žalovaných povinna žalobkyni nahradit nákladů odvolacího řízení (ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).

22. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady za právní zastoupení advokátem za 2,5 úkonu – vyjádření k odvolání žalovaných, účast u odvolacího jednání a při vyhlášení rozhodnutí. Odměna se stanoví ve výši částky 6.300 Kč za úkon z tarifní hodnoty částky 130.000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) a ust. § 12 odst. 3 AT součtem tarifních hodnot spojených věcí (65.000 Kč + 65.000 Kč). Za dva úkony odměna činí 12.600 Kč + 3.150 Kč = 15.750 Kč. K tomu 3x 450 Kč režijní paušál dle ust. § 13 odst. 4 AT = 1.350 Kč. Celkem 17.100 Kč, a to vše zvýšeno o 21 % DPH na částku 20.691 Kč. Každá z žalovaných je žalobkyni povinna zaplatit částku 10.345,50 Kč. Tuto částku je žalovaná 1. a žalovaná 2. povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta (ust. § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).