28 C 42/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupená advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o zřízení práva nezbytné cesty I. Soud zřizuje služebnost stezky přes části pozemků p. č. , hodnota, , zahrada a p. č. , Anonymizováno, /1, zahrada, zapsaných na LV č. , hodnota, a LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to bez časového omezení ve prospěch každého vlastníka pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu ze dne , datum, č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2024, vyhotoveným , právnická osoba, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) částku , částka, a žalované 2) částku , částka, jako úplatu za zřízení služebnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná 1) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná 2) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací poměrná část zaplacené zálohy na náklady důkazu ve výši , částka, .VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala zřízení služebnosti cesty a stezky jako pozemkové služebnosti cesty a stezky zatěžující pozemek p. č. , hodnota, a pozemek p. č. , Anonymizováno, /1 ve prospěch panujícího pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , zapsaných u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v rozsahu geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2022 ze dne , datum, , s tím, že žalobkyně je na základě darovací a kupní smlouvy ze dne , datum, výlučným vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , žalovaná 1) je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, a žalovaná 2) vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, /1. Žalobkyně od roku 1992 užívá pozemek jako zahradu, přičemž přístup na pozemek ztratili v souvislosti s vybudováním dálničního přivaděče již právní předchůdci žalobkyně. Od roku 1992 tak na pozemek vstupuje přes jiný pozemek, neboť její pozemek není žádným způsobem spojen s veřejnou cestou. Žalobkyně již několik let vstupuje na svůj pozemek přes pozemky žalovaných. Obě žalované tento stav několik let tolerovaly. Podle žalobkyně všichni účastníci řízení pro přístup do zahrádkářské kolonie více jak 20 let užívají část pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, kdy se jedná o jedinou přístupovou cestu splňující kritéria veřejně přístupné komunikace. Ve svém doplňujícím vyjádření pak uvedla, že by se spokojila se zřízením nezbytné stezky a cesty formou služebnosti v rozsahu nově vypracovaného geometrického plánu ze dne , datum, , kdy svůj pozemek hodlá využívat k rekreaci a za účelem pěstování rostlin, aby ona i její právní nástupci měli možnost přepravy zahradních nástrojů, zeminy či rostlin malým vozíkem či zednickým kolečkem.2 Žalovaná 1) se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani částečně. Původně žalobkyně vstupovala na svůj pozemek pouze přes pozemek žalované 2), a to do doby, než žalovaná 2) přemístila vstupní bránu. Následně došlo k přesunutí vstupní brány mezi pozemky žalobkyně a žalované 1). Žalovaná 2) stavební úpravou svého oplocení (posunutím brány) zamezila přístupu žalobkyni na její pozemek, načež žalobkyně k přístupu na svůj pozemek začala využívat pozemek žalované 1). S odkazem na § 1033 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) má za to, že nezbytná cesta nemá být povolena přes její pozemek, neboť s ohledem na skutečnost, že přístup k pozemku neměli ani právní předchůdci žalobkyně, jedná se o snahu žalobkyně zřídit nezbytnou cestu v rozporu s § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. K řízení služebnosti cesty a stezky na části svého pozemku tak podle ní nejsou splněny zákonné podmínky. V dalším vyjádření doplnila, že pro přístup do zahrádkářské kolonie je využívána část pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, kdy se však nejedná o veřejnou cestu.3 Žalovaná 2) nárok uplatněný žalobou též neuznala. Pro zřízení nezbytné cesty nejsou splněny podmínky uvedené v § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., když žalobkyně pozemek zakoupila v roce 1992 bez přístupu k veřejné komunikaci. Koupi pozemku žalobkyní, aniž by si zajistila k němu přístup, lze označit za hrubou nedbalost. Žalovaná 2) dále uvedla, že po dobu jejího vlastnictví pozemku od roku 2015 žalobkyně svůj pozemek nevyužívala. V posledních dvou letech pak žalobkyně pozemek pronajímala. Dále namítala, že na pozemek žalobkyně je přístup též z pozemků p. č. , Anonymizováno, /1 a p. č. , hodnota, .4 Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:- z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , že žalobkyně je vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, – zahrada, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to na základě kupní a darovací smlouvy ze dne , datum, ,- z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , že , jméno FO, a , jméno FO, jsou vlastníci pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to od , datum, ,- z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , že žalovaná 1) je vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, – zahrada, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to od roku 2015,- z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , že žalovaná 2) je vlastnicí pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 – zahrada, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, , zapsaného u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to od roku 2015,- z předžalobních výzev, že obě žalované byly žalobkyní vyzvány k uzavření smlouvy o zřízení práva nezbytné cesty za úplatu , částka, , s tím, že v případě nesouhlasu se žalobkyně obrání žalobou na soud,- z žádosti o prošetření prodeje pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 v k. ú , adresa, ze dne , datum, , že žalobkyně se obrátila na , právnická osoba, ohledně převodu pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 do vlastnictví třetí osoby, kdy požadovala převést část daného pozemku k zajištění přístupu na svůj pozemek. , právnická osoba, bylo žalobkyni sděleno, že podle fotografií a ortofoto snímků jsou pozemky p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /1, stejně jako ostatní pozemky oploceny a využívány jako zahrady, mimo špici pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, která je zřejmě využívána jako přístupová cesta nejen k pozemku žalobkyně, ale i k pozemkům ostatních vlastníků. Na zajištění přístupu navazuje další napojení zřejmě z pozemku p. č. , Anonymizováno, /1. Pozemek p. č. , Anonymizováno, /1 taktéž není přístupný z obecní komunikace, ale z pozemku p. č. , Anonymizováno, /1,- z notářského zápisu NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z roku 1992, že manželé Josef a , jméno FO, a manželé Josef a , jméno FO, byli podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. , hodnota, . Manželé , jméno FO, (rodiče žalobkyně) darovali id. ½ pozemku p. č. , hodnota, žalobkyni a dále žalobkyně koupila id. ½ pozemku p. č. , hodnota, od manželů , jméno FO, za kupní cenu , částka, ,- z protokolu o šetření na místě a připojené fotodokumentace, že dne , datum, bylo soudem v zahrádkářské kolonii v obci , adresa, v rámci místního šetření zjištěno, že k zahrádkářské kolonii je přístup po kamenité cestě nacházející se při pravé hranici na pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 (foto 1 a 9). Kamenitá cesta končí „na špici“ pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, kde se nachází dřevěná brána ve vlastnictví žalované 2) a trafostanice (foto 2). Pozemek žalované 2) je oplocen. Na hranici pozemků žalobkyně a žalované 1) je brána sloužící k přístupu k pozemku žalobkyně (foto 3 a 4). Na pozemku žalobkyně se nenachází žádná stavba, pouze zatravnění a dřeviny (fotografie pod č. , hodnota, ). V rámci místního šetření byla zadokumentovaná i přístupová cesta navrhovaná žalovanou 2) vedoucí přes pozemky p. č. , Anonymizováno, /2 (foto 6 a 7) a p. č. , hodnota, (foto 8) s přístupem od cesty na p. č. , Anonymizováno, /1 z dolní strany pozemku p. č. , Anonymizováno, /1,- ze snímku z katastrální mapy pořízeného prostřednictvím webových stránek ČÚZK je zřejmé polohové umístění pozemku žalobkyně (p. č. , hodnota, ), žalované 1) p. č. , hodnota, , žalované 2) p. č. , Anonymizováno, /1 a pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, které se nacházejí v dané lokalitě v k. ú. , adresa, a obci , adresa, i polohové určení dalších bezprostředně sousedících pozemků. Z daného je zjištěno, že pozemek žalobkyně není spojen s veřejnou cestou, přičemž z jedné strany na daný pozemek navazuje dálnice,- ze souhlasu s užíváním části pozemku jako účelové komunikace, že spoluvlastníci pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 a p. č. , Anonymizováno, /6 , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, prohlašují, že již v době nabytí jejich spoluvlastnického práva k těmto pozemkům byla část pozemků užívána jako veřejná účelová komunikace, která umožňovala jediný přístup mimo jiné k pozemku p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalobkyně. Dále prohlašují, že nemají žádných výhrad k tomu, aby tyto pozemky jako přístup ke svému pozemku žalobkyně využívala i nadále,- svědek , jméno FO, v rámci svého výslechu vypověděl, že je vlastník pozemku p. č. , hodnota, - zahrady v sousedství účastnic. Ke svému pozemku využívá od roku 2015, kdy pozemek nabyl, přístup z pozemku p. č. , Anonymizováno, /1. Původně se jednalo o uježděnou trávu, kdy svědek po dohodě s majitelem pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 , jméno FO, upravil povrch příjezdu. S panem , jméno FO, bylo dohodnuto, že se cesta nebude vkládat do katastru, pokud si ji upraví na vlastní náklady. K pozemku se dostává po cestě na pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, což je jediný přístup na jeho pozemek. Ostatní vlastníci nebo uživatelé zahrádek k příjezdu a parkování využívají špici pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, pozemek p. č. , Anonymizováno, /1 a pozemek p. č. , hodnota, . V případě hromadné akce je pozemek p. č. , Anonymizováno, /1 zahrazen stuhou nebo mechanickým oplocením, avšak vlastníci zahrádek jsou vždy vpuštěni. Na pozemku p. č. , hodnota, může parkovat i vícero aut,- žalobkyně vypověděla, že je majitelkou pozemku p. č. , hodnota, od roku 1992, kdy pozemek dostala darem od otce. Dříve svůj pozemek pronajímala kamarádům, kdy se na její pozemek jezdilo přes pozemek žalované 2). Její pozemek je užíván jako zahrada. S majiteli pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 má dohodnuté, že cestu na daném pozemku může užívat. Po nabytí pozemku žalovanou 2) jí byla odebrána příjezdová cesta k jejímu pozemku. Jiný přístup než přes pozemky žalovaných nemá,- žalovaná 1) vypověděla, že k přístupu na svůj pozemek využívá cestu na pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 jako všichni a parkuje „ve špici“ pozemku p. č. , Anonymizováno, /1. K přístupu na svůj pozemek využívá pozemek ve vlastnictví žalované 2),- žalovaná 2) vypověděla, že na špici jejího pozemku neustále parkují auta cizích lidí. K přístupu ke svému pozemku využívá vyjetou cestu okolo pevnosti (označenou zákazovou značkou), kterou pan , jméno FO, zpevnil kamenivem. Dále uvedla, že bránu na jejím pozemku posunul její manžel v roce 2020. Na jejím pozemku pak neustále stojí cizí vozidla, kdy v současnosti tam má svědek , jméno FO, dvě auta, takže jim na pozemku stojí každý a ona nikoho nevyhání. Pro žalovanou 2) je akceptovatelná max. pěší stezka přes její pozemek, neboť nevidí důvod, aby si na pozemek vjížděla žalobkyně autem,- z geometrického plánu ze dne , datum, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2024, vyhotoveného , právnická osoba, byl zjištěn rozsah, v jakém žalobkyně navrhuje zřízení práva nezbytné cesty, a to vymezeným červeným šrafováním,- z výkazu výměr zjištěný podrobnosti o výměrové ploše zatížení pozemků žalovaných výše uvedeným geometrickým plánem,- ze znaleckého posudku č. , č. účtu, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí ze dne , Jméno žalované B, . 2025, že obvyklá cena za zřízení nezbytné cesty, a to pozemkové služebnosti (věcného břemene chůze) bez časového omezení přes pozemky žalovaných ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně, a to v rozsahu zaměřeného geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2024 ze dne , datum, , činí u pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 částku , částka, a u pozemku p. č. , hodnota, částku , částka, . Ocenění bylo provedeno na základě obvyklého nájemného, které bylo stanoveno na základě uzavřených nájemních smluv v okolních obcích, upraveno koeficienty na základě úsudku znalce na srovnatelné podmínky s hodnocenou lokalitou. Byla užita porovnávací metoda.5 Návrh smlouvy o nájmu části pozemku předložený žalovanou 2) na jednání konaném dne , datum, nebyl proveden, neboť důkaz byl předložen soudu až po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř.6 Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je od roku 1992 na základě koupě a darování vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, v k. ú , adresa, a obci , adresa, . Žalobkyně při nabytí pozemku neměla přístup ke svému pozemku z veřejné cesty. Pozemek žalobkyně není přímo přístupný z veřejně přístupné komunikace. Od roku 2015 je žalovaná 1) vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a obci , adresa, a žalovaná 2) vlastnicí pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 v k. ú. , adresa, a obci , adresa, . Vlastníci pozemků v zahrádkářské kolonii , adresa, využívají jako přístup ke svým pozemkům část pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, kde se nachází příjezdová cesta. Vlastníci pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 umožňují vlastníkům pozemků v zahrádkářské kolonie , adresa, přístup k jejich pozemkům přes cestu vybudovanou na jejich pozemku. Znalec ocenil věcné břemeno u pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 částkou , částka, a u pozemku p. č. , hodnota, částkou , částka, . Žalobkyně se snažila zajistit přístup na svůj pozemek v roce 2010, kdy u , právnická osoba, žádala o převedení části pozemku p. č. , Anonymizováno, /1.7 Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 může soud nezbytnou cestu povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.8 Podle § 1030 odst. 1 o. z. náleží za nezbytnou cestu úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Podle odst. 2 vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.9 Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.10 Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.11 Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo po ní chodit nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Podle odst. 2 služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.12 Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.13 Soud si je plně vědom skutečnosti, že nezbytná cesta je institutem svou povahou výjimečným, který slouží k omezení vlastnického práva jiného, kterému je pro nedostatek přístupu znemožněno hospodaření s vlastní nemovitostí a její užívání.14 Účelem institutu nezbytné cesty je zajištění možnosti hospodaření na pozemcích, které pro nedostatek spojení s veřejnou cestou jinak obhospodařovat nelze, nebo jejich užívání (§ 1029 odst. 1 o. z., usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).15 Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vysvětlil, že ustanovení § 1033 odst. 1 o. z. je nutné s ohledem na účel institut nezbytné cesty vykládat tak, že soud zvolí pouze jedno – vzhledem k okolnostem nejvhodnější – řešení; povolí pouze jednu nezbytnou cestu. To však neznamená, že by nezbytná cesta nemohla vést přes více než jeden pozemek. Vlastník pozemku by se v takovém případě nikdy nedomohl povolení nezbytné cesty tam, kde by mezi jeho pozemkem a veřejnou cestou ležel více než jeden sousední pozemek. Takový výklad by však odporoval smyslu institutu nezbytné cesty, jehož účelem je zajištění možnosti hospodaření na nemovitostech, na nichž pro nedostatek spojení s veřejnou cestou řádně hospodařit nelze, nebo jejich řádného užívání.16 Hmotněprávní podmínkou vyhovění žalobě obsaženou v § 1029 odst. 1 o. z. je nedostatek spojení nemovitosti s veřejnou cestou. Účelem povolení nezbytné cesty je potom takový nedostatek odstranit. Z toho plyne, že pokud se mezi nemovitostí, k níž žádá její vlastník povolení nezbytné cesty, a veřejnou cestou nachází více pozemků, je nutné zkoumat, zda rozsah požadované cesty zajistí skutečně dostatečné spojení. Zákonem předpokládaný účel žaloby by nebyl splněn tehdy, kdyby přes povolení nezbytné cesty přes jeden nebo i více pozemků označených v žalobě nedošlo k dostatečnému spojení s veřejnou cestou pro existenci dalších pozemků, které by takovému přístupu nadále bránily. Nezbytnou cestu je totiž možné povolit zásadně jen tehdy, když se na základě soudního rozhodnutí žalobci zpřístupní spojení s veřejnou cestou.17 Soud v rámci právního hodnocení posoudil zjištěný skutkový stav ve spojení s citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo předně prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětného pozemku p. č. , hodnota, , zahrada, zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na němž není žádná stavba. Vlastnictví k této nemovitosti žalobkyně nabyla již v roce 1992, a to částečně darováním, přičemž pozemek od počátku jejího vlastnictví nebyl spojen s veřejnou cestou a žalobkyně od počátku k přístupu ke svému pozemku užívala pozemek p. č. , Anonymizováno, /1, který je aktuálně ve vlastnictví žalované 2). Po posunutí brány na pozemku žalované 2) pak ztratila možnost dostat se na svůj pozemek pouze přes pozemek žalované 2) a je nucena k přístupu užívat i pozemek p. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované 1). Žalobkyně v roce 2010 u , právnická osoba, žádala o převedení části pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 za účelem přístupu na svůj pozemek, toto se jí však nepodařilo. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v souladu s ust. § 1029 odst. 1 o. z. je žalobkyně vlastníkem nemovitosti, kterou nemůže řádně užívat, neboť není dostatečně spojena s veřejnou cestou, je tak na místě jí povolit nezbytnou cestu přes pozemky žalovaných, přičemž pozemek žalované 2) je spojen s veřejnou cestou, která se nachází na pozemku p. č. , Anonymizováno, /1, kterou se všichni účastníci řízení dostávají ke svým pozemkům. Soud nezbytnou cestu povolil jako služebnost, ze které budou oprávněni i povinni také budoucí vlastníci dotčených nemovitostí. Je třeba dále konstatovat, že nebylo možné zřídit nezbytnou cestu pouze přes pozemek jedné z žalovaných, neboť takto by nebyl zajištěn přístup pozemku žalobkyně k veřejné cestě, kdy tento stav nastal poté, co žalovaná 2) na svém pozemku posunula bránu.18 Soud pak neshledal žádný důvod, pro který by nezbytná cesta nebyla povolena ve smyslu ust. § 1032 o. z. Podle soudu není v projednávané věci naplněná podmínka, že by škoda na nemovité věci souseda převýšila zřejmě výhodu nezbytné cesty, když za tímto účelem mj. zřídil pouze služebnost stezky a dále jen v rozsahu v průběhu řízení zpracovaného geometrického plánu, když původně předložený geometrický plán ze strany žalobkyně soud považoval za nenaplňující kritérium nezbytnosti. Obdobně nelze dovodit, že by si nedostatek přístupu k vlastní nemovitosti způsobila hrubou nedbalostí či úmyslně sama žalobkyně, jak namítali žalovaní. Žalobkyně nebyla vlastníkem pozemku, který by jí umožňoval přístup k její nemovitosti z veřejné cesty. Svůj pozemek nabyla na začátku 90. let na základě kupní a darovací smlouvy mj. od svých rodičů, kdy nelze klást k její tíži, že pozemek nabyla bez přístupu k veřejné cestě. Nejedná se o zaviněné jednání, v němž by bylo možno spatřovat znaky hrubé nedbalosti či dokonce úmyslu, a které by mělo vést k úvaze soudu ohledně nemožnosti povolení nezbytné cesty. Navíc je třeba přihlédnout i k tomu, že v průběhu vlastnictví uvedeného pozemku vyvinula aktivitu k získání přístupu k veřejné cestě, kdy se od , právnická osoba, snažila získat část pozemku žalované 2). V tomto lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti (nález ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1587/20). Taktéž nelze dovodit, že by žalobkyně žádala nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení, tedy např. že k přístupu nemůže využít pozemky ve svém vlastnictví (NS , spisová značka, ) nebo že by zřízený přístup byl pro žalobkyni pohodlnější (resp. výhodnější) nebo že by žalobkyně uspořila přiměřené náklady, např. na stavební úpravy (NS , spisová značka, , , spisová značka, ).19 Žalovaná 2) v průběhu řízení navrhovala, aby případná nezbytná cesta byla zřízena přes alternativní cestu, a to pozemky p. č. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, . Pokud byl dlouhodobě jakožto přístup k nemovitosti žalobkyně užíván pozemek žalované 2), není důvodu, aby soud nyní zcela změnil faktickou situaci na místě a zřizoval nezbytnou cestu úplně jinudy přes pozemky třetích osob. Rovněž je nutno uvést, že i žalovaná 1) se na svůj pozemek dostává přes pozemek žalované 2) a žalovaná 2) u soudu vypověděla, že na jejím pozemku neustále stojí cizí vozidla a ona nikoho nevyhání. Vzhledem k poloze nemovitosti žalobkyně nelze uvažovat o tom, že by mohla získat vhodnější přístup k nemovitostem přes žalovanou uváděné pozemky, když v tomto případě by muselo dojít k podstatně rozsáhlejšímu omezení vlastnických práv na daných pozemcích oproti žalobkyní navrhovanému řešení. Navíc bylo z místního šetření zjištěno, že oba pozemky jsou neudržované, špatně schůdné a značně prorostlé křovinami a stromy, i proto by bylo pro žalobkyni výrazně složitější se dostat na svůj pozemek.20 K námitce neexistence veřejně přístupné účelové komunikace. V prvé řadě je nutné konstatovat, že veřejně přístupná účelová komunikace vzniká již samotným naplněním znaků vyplývajících ze zákona a judikatury, není zapotřebí žádného konstitutivního rozhodnutí správních orgánů či soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Znaky, jež musí být pro existenci veřejně přístupné účelové komunikace kumulativně naplněny, jsou následující:a. existence pozemní komunikace ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vyznačující se stálostí a patrností v terénu (tento předpoklad byl prokázán jak šetřením na místě včetně pořízených fotografií, tak výpovědí svědka , jméno FO, ),b. zákonný účel ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo obhospodařování zemědělských a lesních pozemků (tento předpoklad byl prokázán výslechem svědka , jméno FO, a účastnickými výpověďmi, když všichni shodně tvrdili, že pozemek p. č. 809/1 využívají pro přístup ke svým pozemkům),c. souhlas vlastníka pozemku, tento souhlas může být i konkludentní, k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (v tomto případě byl souhlas s užíváním cesty na pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 udělen oběma spoluvlastníky předmětného pozemku, přičemž konkludentní souhlas lze dovodit i z výpovědí obou žalovaných a svědka , jméno FO, , kteří se ke svým pozemkům dlouhodobě dopravují právě po cestě na tomto pozemku),d. existence nutné komunikační potřeby, takže komunikace představuje nezbytnou spojnici pro vlastníky konkrétních nemovitostí (i tento předpoklad byl naplněn, neboť bez využití pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 by neměl žádný z vlastníků pozemků v předmětné zahrádkářské kolonii přístup ke svým pozemkům).21 Ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace postačuje naplnění skutečností odpovídajících výše uvedeným definičním znakům. Všechny definiční znaky musí být přitom splněny současně. V případě, že schází, byť i jediný, se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci nejedná (souhrnně např. rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , body 14 až 17, včetně citace početné starší judikatury). Soud má s ohledem na výše uvedené za prokázané, že všechny definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace v případě cesty na pozemku p. č. , Anonymizováno, /1 byly kumulativně naplněny. Svědek , jméno FO, , žalobkyně i obě žalované shodně uvedli, že se ke svým pozemkům dostávají právě přes uvedenou cestu, což bylo soudem zjištěno i v rámci místního šetření, kdy z fotografií pořízených při místním šetření je zřejmé, že uvedená cesta se vyznačuje stálostí i patrností v terénu.22 Při konkrétním vymezení rozsahu nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a služebnosti cesty soud zohlednil zásadu obsaženou v zákoně, tedy cestu vymezil v rozsahu, který odpovídá potřebě žalobkyně řádně užívat nemovitost s co nejmenšími náklady a současně aby co nejméně obtěžovala obě žalované a co nejméně zasahovala do jejich vlastnických práv.23 Pro rozsah zřizovaného práva je rozhodná hospodářská potřeba panující nemovitosti, respektive obvyklý způsob a rozsah jejího užívání; cestu lze zřídit jen v takovém rozsahu, bez kterého by řádné (obvyklé) užívání bylo znemožněno nebo značně ztíženo (NS , spisová značka, ). Soud může zřídit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť nepůjde o užívání komfortní (například podle okolností věci nemusí mít vlastník domu právo na příjezd automobilem). (SPÁČIL, , jméno FO, , KRÁLÍK, , právnická osoba, , David. § 1029 [Podmínky pro zřízení nezbytné cesty a její rozsah]. In: SPÁČIL, , jméno FO, , KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2021, s. 204, marg. č. , hodnota, .). Právo cesty zahrnuje právo přes zatížený pozemek procházet i projíždět. Avšak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem není vyloučeno zřízení služebnosti spočívající jen v právu chůze po přilehlém pozemku (§ 1274 – služebnost stezky – viz NS , spisová značka, ). Za takový případ lze považovat situaci, kdy vlastník nemovité věci má zajištěn příjezd motorovými vozidly k hranici zatíženého pozemku, přičemž krátká několikametrová vzdálenost od této hranice k panující nemovitosti nevybočuje z obvyklé vzdálenosti staveb od místa příjezdu (NS , spisová značka, ).24 Žalobkyně uvedla, že svůj pozemek hodlá využívat k rekreaci a k pěstování ovoce, zeleniny a rostlin. Na jejím pozemku se navíc nenachází žádná stavba. Soud sdělil v průběhu řízení stranám svůj předběžný názor, že rozsah služebnosti navržený v původně předloženém geometrickém plánu považoval za nepřiměřený. Žalobkyně následně vypracovala nový geometrický plán, kde je již šíře služebnosti pouze něco málo přes 1 metr, tedy tak, aby se žalobkyně byla schopna dostat pěšky či s malým vozíkem ke svému pozemku, kdy automobil může zaparkovat řádově několik metrů od svého pozemku na pozemku p. č. , hodnota, (jedná se ostatní plochu ve vlastnictví obce , adresa, ), když svědek , jméno FO, vypověděl, že na tomto pozemku auta běžně parkují. Z uvedených důvodů soud povolil žalobkyni nezbytnou cestu pouze v rozsahu služebnosti stezky. K tomu pak soud dodává, že právo přepravovat náklad vozíkem taženým či tlačeným jen lidskou silou může být obsahem práva stezky (HAVLÍK, David, SPÁČIL, , jméno FO, . § 1274 [Služebnost stezky]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, .). Rozsah omezení vlastnického práva pozemků žalovaných, jak byl vymezen v geometrickém plánu uvedeném ve výroku rozsudku pak podle názoru soudu odpovídá kritériu, aby pozemky žalovaných byly zřízením předmětné služebnosti zasaženy co nejméně a zároveň tento rozsah umožní žalobkyni její nemovitost užívat k rekreačním účelům či k pěstování rostlin.25 Opodstatněnou neshledal soud námitku žalované 2), že byla ochotna se s žalobkyní dohodnout na okolnostech zřízení přístupu k jejímu pozemku. K tomu lze uvést, že s ohledem na oplocení pozemku žalované 2) a předsunutí brány na jejím pozemku na současnou polohu není možné, aby se žalobkyně na svůj pozemek dostala pouze přes pozemek žalované 2). Nelze přisvědčit ani námitce žalované 2), že přístup k pozemku mohla žalobkyně získat na základě závazkového práva, kdy žalovaná 1) v průběhu řízení neprojevila ochotu jednat o jakémkoli mimosoudním vypořádání vzájemných vztahů stran projednávaných pozemků. Stran její další námitky, že žalobkyně pozemek nevyužívala, resp. poslední 2 roky jej pronajímala, soud odkazuje na judikaturní závěr, že právo na povolení nezbytné cesty má vlastník pozemku i v případě, že jej sám neužívá, ale přenechává jej k užívání nájemci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).26 Soud pak byl povinen při povolení nezbytné cesty rozhodnout i ohledně výše úplaty, která náleží žalovaným v souvislosti s omezením jejich vlastnického práva zřízením služebnosti stezky. Při stanovení výše úplaty vycházel primárně ze znaleckého posudku, kde byla úplata vyčíslena na cca , částka, za každý pozemek žalovaných. Tato výše se ovšem zdá soudu s ohledem na okolnosti věci příliš nízká, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že pozemky žalovaných budou zatíženy bez časového omezení. Naproti tomu poměr, v jakém bude žalobkyně pozemky žalovaných užívat pro přístup ke svému pozemku, bude spíše okrajový oproti tomu, v jakém rozsahu oba pozemky i nadále budou pro své potřeby užívat žalované. Přesto má soud za to, že výši úplaty za zřízení služebnosti je třeba navýšit, přičemž v tomto kontextu přihlédl k postoji žalobkyně, která vyslovila souhlas s původně navrhovanou úplatou ve výši , částka, ve prospěch každé z žalovaných. Soud tak výši úplaty více než zešestinásobil oproti výši ve znaleckém posudku, kdy tuto považuje za přiměřenou a spravedlivou.27 Pokud jde o náklady řízení účastníků, v daném případě byl spor o to, zda jsou dány důvody pro zřízení nezbytné cesty, a pokud ano, tak v jakému rozsahu. Žalobkyně požadovala zřízení nezbytné cesty spočívající ve služebnosti stezky a cesty přes předmětné pozemky. Jelikož řízení skončilo tím, že soud nezbytnou cestu zřídil, nikoli však ve formě cesty ale pouze stezky, má za to, že úspěch i neúspěch obou stran v řízení byl částečný, a to zhruba poloviční. Podle soudu je tedy namístě, aby s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. nebylo přiznáno žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení. S ohledem na okolnosti případu má navíc za to (pokud by některá ze stran dovozovala, že byla více úspěšná), že jsou dány důvody aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a náklady řízení nikomu nepřiznat.28 V řízení vznikly státu náklady v celkové částce , částka, za v řízení vypracovaný znalecký posudek. Podle výsledku sporu, § 148 odst. 1 o. s. ř., uložil soud povinnost k náhradě těchto nákladů všem účastníkům, když úspěch i neúspěch obou stran v řízení byl částečný, a to zhruba poloviční (viz výše). Žalobkyně tak byla povinna zaplatit polovinu nákladů na znalecký posudek ve výši , částka, . Žalobkyni, která již zaplatila zálohu na znalecký posudek ve výši , částka, , tak bude vrácen přeplatek zálohy v rozsahu převyšující 50 procent celkové výše znalečného, tedy částka , částka, . Každá ze žalovaných je pak povinna zaplatit čtvrtinu nákladů na znalecký posudek, odpovídající částce , částka, . Tuto částku jsou žalované povinny zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku Okresnímu soudu v Olomouci.