18 Co 266/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované 2.

1. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení vlastnického práva o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 9. 2024, č. j. 9 C 30/2024–60, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2025, č. j. 9 C 30/2024–83, I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 30 612,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 9 728,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2025 soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na určení, že , Jméno žalobce, , narozený , datum, , zemřelý , datum, , byl vlastníkem budovy garáže označené číslem evidenčním , hodnota, , na pozemku parc. č. st. , hodnota, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vedené u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrálně pracoviště , adresa, , a to od 18. 11. 1963 do 7. 5. 2009 (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 30 612,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví garáže právního předchůdce , Jméno žalobce, staršího ke dni jeho úmrtí, tj. ke dni , datum, , dle § 80 o. s. ř. Dědicem po otci , Jméno žalobce, starším totiž kromě žalobce byl i bratr žalobce , jméno FO, , který však nebyl účastníkem řízení o určovací žalobě. Protože věcnou legitimaci k řízení mají pouze oba dědici zemřelého , Jméno žalobce, staršího, soud žalobu zamítl, aniž by o okruhu účastenství mohl žalobce poučit, neboť by se jednalo o nepřípustné hmotněprávní poučení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl v něm, že zamítnutí žaloby pro nedostatek aktivní legitimace žalobce je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Žalobce se uvedenou žalobou nemá stát vlastníkem předmětné garáže, pouze má dojit k určení vlastnictví jeho právního předchůdce. Až následně by uvedená garáž musela být řádně vypořádána v dodatečném dědickém řízení, kde již by bylo nezbytné, aby jeho účastníky byli oba potencionální dědicové. Vzhledem k tomu, že předmětná garáž nebyla vypořádána v rámci dědického řízení, není potřeba, aby na straně žalobců byli současně oba potencionální dědicové. Naopak je to žalobce, který má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva svého předchůdce, neboť uvedenou garáž sám nepřetržitě užívá od smrti svého otce a je tedy v předmětné věci aktivně legitimován. Pokud by druhý potencionální dědic , jméno FO, měl vystupovat na straně žalobce již nyní, dostal by se současný žalobce do neřešitelné situace, neboť bez ochoty druhého potencionálního dědice , jméno FO, vystupovat rovněž jako žalobce by současný žalobce , Jméno žalobce, byl ohrožen na svých právech a byl by zbaven svých práv vlastnit a dědit, respektive možnosti domáhat se těchto práv. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť aktivní legitimace žalobce je dána.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu správně rozhodl o zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musí být všichni známí dědicové. Pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu. Jestliže byl dědicem , Jméno žalobce, , zesnulého dne 7. 5. 2009, i bratr žalobce pan , jméno FO, , měl i on být účastníkem řízení. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Snad je třeba uvést, že podání žalovaných ze dne 25. 9. 2024 (číslo listu 63 spisu) označené jako odvolání proti výroku rozsudku o nákladech řízení, odvolací soud podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) posoudil jako návrh na vydání opravného usnesení, kterému také soud prvního stupně vyhověl (viz opravné usnesení ze dne 30. 1. 2025 číslo listu 83 spisu).

5. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k vyjádření žalovaných k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. Dle § 214 odst. 3 o. s. ř. k projednání odvolání nemusel nařizovat odvolací jednání.

6. V posuzované věci se žalobce po opakované změně navrhovaného petitu domáhá určení, že jeho právní předchůdce pan , Jméno žalobce, starší byl od 18. 11. 1963 do 7. 5. 2009, tedy ke dni svého úmrtí vlastníkem budovy garáže ve výroku přesně specifikované.

7. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby dle § 80 o. s. ř.) po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem.

8. Soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou (například I. ÚS 365/04, 25 Cdo 3408/2023, 24 Cdo 3493/2021) vycházel ze správného závěru, že účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem označeného majetku, tedy v daném případě garáže v , Anonymizováno, , musejí být všichni známí dědicové, kteří mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Z povahy nerozlučného společenství mimo jiné vyplývá, že neúčastní-li se řízení – jako je tomu i v poměrech projednávané věci – všichni nerozluční společníci, nemůže být návrhu vyhověno pro nedostatek věcné legitimace. Pokud všichni známí dědicové účastníky řízení nejsou, nemá žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř., neboť rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu. Jestliže se někteří dědicové k žalobě nechtějí připojit, je na žalobci, aby je označil jako žalované. Zbývá pak připomenout, že poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce nebo žalovaného, není součástí poučovací povinnosti soudu o procesních právech ve smyslu § 5 o. s. ř. ani ve smyslu § 118a o. s. ř. (např. 30 Cdo 4581/2009).

9. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé a mezi účastníky bylo nesporné, že řízení o podané určovací žalobě se nezúčastnily (ať už jako žalobci či žalovaní) všechny osoby, které přicházely ve vztahu k zemřelému k , Jméno žalobce, staršímu v úvahu jako jeho dědicové (či právní nástupci takových dědiců). Za této situace soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu zamítl, když žalobce nemá na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí by neodstranilo stav nejistoty v právním vztahu a nemohlo by být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení.

10. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, správně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal účelně vynaložené náklady řízení v zákonu odpovídající výši, kterou ostatně ani účastníci nezpochybnili. Nesprávně však uvedl, že náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně (byť žalobce je pouze jeden) k rukám právního zástupce žalobce, namísto k rukám právního zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud pouze z tohoto důvodu formálně výrok II o nákladech řízení změnil způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku, když ve své podstatě i v této části jde fakticky o výrok potvrzující (§ 220 odst. 1 písm. o. s. ř.).

12. Úspěšným žalovaným byly přiznány i náklady odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.), a to za 1,5 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 3. 12. 2024, návrh na opravné usnesení ze dne 25. 9. 2024) dle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, tj. 2 486 Kč za jeden úkon pro každého ze žalovaných. Pro oba žalované tak odměna činí 7 440 Kč. Po připočtení dvou režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH byly úspěšným žalovaným přiznány náklady odvolacího řízení ve výši 9 728,40 Kč, které je žalobce povinen uhradit v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).