61 Co 82/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne hodnota Datum narození žalobkyně hodnota bytem Adresa žalobkyně hodnota Adresa žalobkyně hodnota Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B hodnota Adresa advokáta B o zřízení nezbytné cesty o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 11. 2024, č. j. 7 C 155/2021-470, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. 6. 2025, č. j. 7 C 155/2021-571

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II mění tak, že se zřizuje služebnost cesty s právem průchodu i s právem jezdit přes pozemek parcelní číslo , hodnota, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj - Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ve prospěch pozemku parcelní číslo St. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , právnická osoba, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj - Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. , hodnota, , hodnota, , hodnota, , vyhotoveném úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, a ověřeným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne 1. 11. , hodnota, , který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované úplatu za zřízení služebnosti nezbytné cesty dle výroku I tohoto rozsudku ve výši 50 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů, včetně řízení o zrušení předběžného opatřen, částku 55 604,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě státem placených nákladů řízení částku ve výši 10 253 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Klatovech.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 30 759 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Klatovech.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zřídil služebnost cesty s právem jezdit přes pozemek parcelní číslo , hodnota, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj - Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ve prospěch pozemku parcelní číslo St. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , právnická osoba, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj - Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. , hodnota, , hodnota, , hodnota, , v němž je cesta červeně vyšrafována a vyhotoveným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. , jméno FO, , , adresa, a ověřeným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne 1. 11. , hodnota, (výrok I), v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá zřízení služebnosti stezky tedy pěšího průchodu přes pozemek parcelní číslo , hodnota, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj – Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ve prospěch pozemku parcelní číslo St. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , právnická osoba, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj – Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , žalobu zamítl (výrok II), žalobkyni uložil zaplatit žalované úplatu za zřízení služebnosti nezbytné cesty dle výroku I rozsudku ve výši4 210 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV), žalobkyni uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 20 506 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V), žalované uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení rovněž částku 20 506 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI), a dále rozhodl, že o náhradě nákladů řízení o zrušení předběžného opatření vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 15 Nc 9004/2021 bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VII), přičemž následně na základě pokynu odvolacího soudu doplňujícím usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku soud prvního stupně o nákladech účastníků vzniklých v řízení o zrušení předběžného opatření rozhodl tak, že žádnému z účastníků ani právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal., hodnota, . Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně nemá ke svému pozemku parc. č. St. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům , právnická osoba, , v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , zajištěnu žádnou příjezdovou cestu spojenou s veřejnou cestou a jediná možná cesta pro příjezd motorovými vozidly vede přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, , který tvoří přístupovou cestu jak k pozemkům žalobkyně, tak i k pozemkům samotné žalované. Žalobkyně nemůže pro příjezd motorovým vozidlem ke svým nemovitostem využívat jiné pozemky a navrhovaná cesta je nejvhodnějším přístupem, nejbližším a nepochybně výlučně používaným. Takto je pozemek využíván minimálně po několik desetiletí, jak je viditelné na historických leteckých snímcích. Byť žalovaná s žalobou nesouhlasila, soud prvního stupně neshledal předpoklady pro zamítnutí žaloby z důvodu, že by škoda, která vznikne žalované jako vlastníku služebného pozemku, převýšila výhodu poskytnutou žalobkyni, jak předpokládá § , hodnota, odst. 1 písm. a) o. z., když vzal také v úvahu, že daný stav způsobila nikoliv žalobkyně, ale sama žalovaná nevhodným rozdělením při prodeji části pozemků v roce 1991, kdy pozemek parc. č. St. , hodnota, s domem , právnická osoba, samostatně vyčlenila tak, že k těmto nemovitostem nezajistila spojení s veřejnou cestou a následně je převedla na nového vlastníka. Sporný služebný pozemek plní jen jedinou funkci, kterou je příjezd k dalším pozemkům, resp. jejich spojení s polní nebo lesní cestou vedoucí přes pozemek parc. č. , hodnota, , hodnota, . Žádné jiné hospodářské využití pozemku pro jeho polohu a zanedbatelnou rozlohu nepřichází v úvahu, proto také žalované nevznikne v podstatě žádná škoda, neboť bude zachován stav, který zde podle snímků z roku 1949 panuje již minimálně 75 let. Zároveň zřízení cesty nijak nepřiměřeně nenarušuje soukromí žalované, neboť ta k rekreaci užívá zahradu, k níž sporný pozemek potřebuje jen k zajištění přístupu. Žalovaná tedy nebude obtěžována a její pozemek nebude výrazně zasažen, neboť tímto rozhodnutím se nezřizuje nová cesta, ale fakticky deklaruje cesta dlouhodobě užívaná. Žalobkyně také nežádá zřízení cesty za účelem pohodlnějšího spojení, neboť k pozemku žalobkyně a jejímu domu žádná jiná cesta nevede a ani dříve nevedla, přičemž v úvahu by přicházelo zřízení cesty přes jiné, v současné době zemědělské pozemky, které jsou ovšem také ve vlastnictví jiných osob, převážně samotné žalované, což by bylo spjato s dalšími komplikacemi.

3. Za této situace návrh žalobkyně, pokud se jím domáhala zajištění průjezdu za užití motorových vozidel přes pozemek ve vlastnictví žalované, soud prvního stupně shledal důvodný, a to v rozsahu, který odpovídá potřebě žalobkyně pozemky a dům řádně užívat s náklady co nejmenšími, a to ve formě služebnosti, jak předpokládá § , hodnota, odst. , hodnota, věta první o. z., když rozsah služebnosti je zakreslen v geometrickém plánu uvedeném ve výroku rozsudku, který byl ověřen Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, a je nedílnou součástí rozsudku, když ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, je zřejmé, že jím v geometrickém plánu vyznačená cesta je dostatečná pro manévrování motorovým vozidlem z cesty nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, , hodnota, přes pozemek žalované a je dostatečně široká pro příjezd motorovým vozidlem a pakliže znalec vymezil služebnost o šíři 3 metrů, deklaroval jen stávající stav na místě, kdy vycházel ze šíře kolejí vyjetých při dlouhodobém užívání motorovými vozidly jak žalované, tak rodiny žalobkyně a jejích předchůdců. Soud prvního stupně rovněž shledal, že služebný pozemek je dostatečně velký na to, aby bylo možno po vyznačené příjezdové cestě projet i v případě, že zde bude zaparkováno vozidlo žalované. Samozřejmě za předpokladu, že jej žalovaná úmyslně nezaparkuje přímo na cestě samotné. Příjezd ke svému pozemku, resp. ke svému domu žalobkyně potřebuje proto, aby jej mohla v plném rozsahu hospodářsky užívat, což zahrnuje nejen běžné užívání, ale rovněž i jeho údržbu, s čímž je vlastnictví domu nutně spjato. Soud prvního stupně také zvažoval, zda by žalobkyni nepostačilo zaparkování vozidla v prostoru lesní cesty na pozemku č. , hodnota, , hodnota, , kde je dostatek místa pro stání minimálně jednoho auta, nicméně po zjištění, že z této cesty je to ke vchodu do domu přibližně 70 metrů a s přihlédnutím k věku žalobkyně (nar. 1952) uzavřel, že je vhodné, aby měla žalobkyně příjezd k domu zajištěn i motorovým vozidlem. To se týká i zajištění odčerpání jímky na zahradě, kdy bude potřeba příjezdu fekálního vozu a v neposlední řadě by měla být cesta zachována i pro případný příjezd složek IZS. Možnost žalobkyně zajistit příjezd k domu vybudováním mostu přes říčku Jelenka, jak tvrdila žalovaná, a to z pozemku v místě, kde soud zjistil letité zpevnění břehu a kde zřejmě dříve jistý přechod přes řeku existoval, nepovažoval soud prvního stupně za vhodné řešení i s ohledem na značné náklady, které by uvedený postup představoval a rovněž i na právní stav pozemků, kdy by žalobkyně musela žádat další osoby o svolení, včetně žalované jako vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, , státu vlastnícího pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebo města , adresa, držícího pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, hodnota, a nejisté je rovněž i případné stanovisko správce vodního toku. Zásadní je dle soudu však skutečnost, že není nyní zřizována nová, dříve neexistující cesta, ale příjezd fakticky již dlouhodobě sloužící k obsluze pozemků jak ve vlastnictví žalobkyně, tak i žalované.

4. Potřeba zřízení nezbytné cesty se dle soudu prvního stupně ale týká výlučně zajištění příjezdu motorovými vozidly, tedy služebnosti cesty ve smyslu § 1276 odst. 1 o. z., což bylo základem sporu, neboť žalobkyně nikdy nenamítala, že by jí bylo žalovanou znemožněno k jejímu domu přes pozemek parc. č. , hodnota, přecházet pěšky a pakliže se žalobkyně domáhala rovněž zajištění pěšího průchodu, tento nárok soud prvního stupně neshledal důvodný. Pozemky ve vlastnictví žalobkyně nejsou oploceny a jsou přístupné prakticky ze všech stran, byť ze strany od říčky Jelenka s jistými obtížemi, ale přístup zde není vyloučen a žalobkyně i další osoby mohou užívat k příchodu na pozemek parc. č. St. , hodnota, i pohodlnou stezku mezi pozemkem parc. č. , hodnota, a potokem, kde je vyšlapaná stezka, která je a může být využívána k příchodu. Byť by mohl být pěší přístup přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, pro žalobkyni nejpohodlnější, s přihlédnutím k § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. tento nárok žalobkyně soud prvního stupně zamítl, neboť pohodlí žalobkyně není pro soud rozhodujícím kritériem a žalobkyně má objektivně možnost dostat se na svůj pozemek i jinými způsoby než výlučně přes pozemek parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované. Má-li soud ve smyslu § 1029 odst. 2 věta první o. z. povolit nezbytnou cestu jen v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, pak rozsah vymezený ve výroku I rozsudku je podle soudu prvního stupně dostatečný k zajištění potřeb žalobkyně.

5. Při rozhodnutí o úplatě za zřízení služebnosti cesty soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku , jméno FO, , která ocenila zatížení pozemku žalované služebností na částku 4 , hodnota, Kč a uvedenou částku soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit žalované za zřízení služebnosti, když rozsah (myšleno výměra) vyznačeného právního zatížení pozemku zůstal beze změny, byť soud nepovolil nezbytnou cestu v plném rozsahu, ale jen pro příjezd motorovými vozidly. O nákladech řízení mezi účastníky, včetně nákladů vzniklých v řízení o zrušení předběžného opatření, soud prvního stupně rozhodl dle § , hodnota, odst. , hodnota, o. s. ř., když dospěl k závěru, že každý z účastníků byl ve sporu částečně úspěšný, proto žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal a s ohledem na výsledek řízení rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že každé z účastnic uložil nahradit státu polovinu státem placených nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání obě účastnice a rovněž Ing. , jméno FO, , , tituly za jménem, , syn žalobkyně, který v řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalobkyně a s nímž soud prvního stupně také jako s vedlejším účastníkem na straně žalobkyně jednal, ale jelikož žalovaná v odvolání proti napadenému rozsudku mj. brojila i proti účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně v řízení, uvedenou námitkou se odvolací soud zabýval ještě před tím, než přistoupil k projednání odvolání účastnic řízení proti meritornímu rozhodnutí. Jelikož odvolací soud usnesením ze dne 5. května 2025, č. j. 61 Co 82/2025-562, rozhodl, že účast Ing. , jméno FO, , , tituly za jménem, , jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se v dalším řízení nepřipouští, usnesením ze dne 5. srpna 2025, č. j. 61 Co 82/2025, odvolací soud odvolání , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , odmítl.

7. Žalobkyně v odvolání směřujícímu proti výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba v rozsahu zřízení služebnosti stezky, tedy pěšího průchodu přes parc. č. , hodnota, , jakož směřujícímu i proti výrokům o nákladech řízení namítala, že nikdy o zřízení nezbytné stezky nežádala, když požadovala zřízení nezbytné cesty a také se v celém řízení vždy jednalo pouze o zřízení nezbytné cesty, které v sobě obsahuje právo průjezdu i průchodu, jak judikoval Nejvyšší soud (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17.02.2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008, a ze dne 23. 6. , hodnota, , sp. zn. 22 Cdo 2667/2004). Rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty pouze s právem průjezdu, nikoliv průchodu se v tomto ohledu jeví jako nelogické. Soud prvního stupně při jednání sdělil svůj předběžný názor, že nezbytnou cestu zřídí pro průjezd i pro průchod, v souladu s tím vydal usnesení o ustanovení znalce a žalobkyně až do vyhlášení rozsudku nevěděla, že soud změnil svůj názor ohledně pěšího průchodu, proto speciálně k pěšímu průchodu žádné další důkazy nenavrhovala. Ostatně nemožnost průchodu přes pozemek žalované plyne ze zákazové cedule, oplocení a uzamykatelných vrátek, které žalovaná na pozemek umístila, přičemž soud prvního stupně správně konstatoval, že na pozemek žalována umístila zákazovou ceduli. Z provedených důkazů, uvedených také v odůvodnění napadeného rozsudku, např. z prohlášení souseda , jméno FO, plyne, že jako pamětník ví, že příjezd k domu , právnická osoba, v Opálce byl vždy po pozemku žalované parc. č. , hodnota, , když tato cesta byla využívána rovněž veřejností k cestě do obce , adresa, a opačným směrem, využívali ji cyklisté, parkovala zde auta a využívali ji rovněž turisté. Také předchozí majitel , jméno FO, v prohlášení ze dne 10., hodnota, ., hodnota, uvedl, že zakoupil dům , právnická osoba, s pozemky tehdy st. parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v obci , adresa, v roce 1991 a vlastnil je až do roku , hodnota, , kdy je prodal panu , jméno FO, a jako přístup k nemovitostem vždy používal pozemek žalované parc. č. , hodnota, , v přístupu mu nebylo bráněno a zajížděl autem až k domu , právnická osoba, . Také z historických leteckých snímků z roku 1949 a 1964 je zřejmé, že z obce , adresa, vede k domu , právnická osoba, polní cesta přes pozemek parc. č. , hodnota, na pozemek st.č. , hodnota, . Také ve vyjádření města , adresa, z 19.11., hodnota, se uvádí, že pozemek parc. č. , hodnota, sloužil před umístěním pevné překážky k příjezdu a přístupu k domu , právnická osoba, a byl v určité míře využíván i pro příjezd na přilehlé zemědělské pozemky, což má být zřejmé z leteckého snímku z roku 1949, kde je patrno, že přes pozemek parc. č. , hodnota, určitá cesta vedla.

8. Žalobkyně dále v odvolání nesouhlasila se závěrem, že by v severozápadním rohu parcely p.č. , hodnota, byl přechod přes řeku o šíři přibližně , hodnota, metry s korytem zpevněnými balvany, když z místního šetření nic takového nevyplynulo, naopak soud v zápisu konstatoval, že „přes potok není možno se dostat, není zde žádná lávka, je možno přejít přes kameny“. Nejedná se navíc o p. č. , hodnota, a nejedná se ani o přechod, ale o jez a z fotky dodané Státním pozemkovým úřadem je vidět, že není možné přes říčku přejít ani s opatrností suchou nohou a pokud to bylo možno v době místního šetření, bylo to dáno výjimečně nízkým stavem vody z důvodu sucha, což po většinu roku neplatí. Stejně tak neplatí, že je možné se na pozemek žalobkyně dostat pohodlně po stezce na rozhraní pozemku p. č , hodnota, a pozemků p. č , hodnota, , hodnota, a , Anonymizováno, /, hodnota, . Nejedná se předně o rozhraní pozemků, nýbrž výlučně o pozemek p. č. , hodnota, , což plyne ze zaměření znalce , jméno FO, a z dodatku ke znaleckému posudku je zřejmé, že katastrální mapa neodpovídá situaci v terénu, neboť řeka Jelenka teče přes pozemek p. č. , hodnota, a panující pozemek, tedy cesta po břehu nevede přes pozemek p. č. , Anonymizováno, /, hodnota, . Žalobkyně souhlasí se závěrem soudu, že daný stav zapříčinila žalovaná, které patří i pozemky obklopující st. parc. č. , hodnota, s domem , právnická osoba, , včetně pozemku parc. č. , hodnota, , když prodala dům , právnická osoba, se st. parc. č. , hodnota, panu , jméno FO, , aniž by byl k těmto nemovitostem zajištěn přístup. , jméno FO, z prohlášení nezávislých svědků-pamětníků, např. pana , jméno FO, i , adresa, je patrné, že v minulosti přes pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, vedla cesta, která je patrna i na leteckých snímcích a která navazovala na ostatní komunikace – pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Z korespondence mezi účastníky založené ve spise je patrno, že jak žalobkyně, tak její právní předchůdkyně-bývalá snacha se snažily nejprve zajistit průchod a průjezd ke svým nemovitostem smírnou cestou, nabízely žalobkyni i reciproční řešení, např. zřízení věcného břemene cesty a průjezdu přes st. parc. č. , hodnota, tak, aby mohla projíždět ze svého pozemku parc. č. , hodnota, na svůj další pozemek , hodnota, /, Anonymizováno, , kde se pozemky stýkají pouze úzkými částmi-rohem, ale žalovaná po celou dobu řízení odmítala zřízení jakékoliv služebnosti přes svůj pozemek, a to i v rámci navrhované reciprocity, opakovaně se vyjadřovala tak, že v rámci svého vlastnického práva se nehodlá nikým nechat omezovat, a aby ztížila průjezd a průchod přes tento pozemek, instalovala zde pevné překážky, následně i kameny a stromky při krajích pozemku, čímž kromě jiného i zcela znemožnila průjezd ze svého pozemku parc. č. , hodnota, na svůj pozemek , hodnota, /1 s odůvodněním, že musí na pozemku parc. č. , hodnota, parkovat své vozidlo. Pokud soud prvního stupně také uvádí, že by žalobkyně mohla ke svým nemovitostem chodit prošlapanou cestičkou mezi svahem na pozemku parc. č. , hodnota, a st. č. , hodnota, a říčkou Jelenka, jde o velmi úzkou cestu, která navíc není přístupná stále, jelikož v případě zvýšených srážek či jarního tání se říčka Jelenka rozvodňuje. Za situace, kdy soud zřídil služebnost průjezdu přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, , nemá jeho rozhodnutí logiku, pokud nevyhověl žalobě i z hlediska zřízení služebnosti průchodu přes tento pozemek, když navíc průchod by nepochybně nebyl žádnou rozsáhlejší přítěží oproti povolenému průjezdu. Navíc pokud by paní žalobkyni bylo bráněno v průchodu k jejím nemovitostem přes jiné pozemky, musela by se opět domáhat zvlášť zřízení služebnosti průchodu přes tyto jiné pozemky, což je i v rozporu s § 1053 odst. 1 o. z. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zřizuje služebnost cesty s právem průjezdu a průchodu přes p. č. , hodnota, v rozsahu dle geometrického plánu znalce , jméno FO, a výrok II aby zrušil a dále aby přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a náklady státu přikázal plném rozsahu zaplatit paní žalované.

9. Žalovaná svým odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně v plném jeho rozsahu a namítala, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem nebo k označeným důkazům, rozhodl na základě neúplného zjištění skutkového stavu, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když předně namítala nesplnění zákonného předpokladu nezbytnosti cesty, když žalobkyně se dožaduje nikoliv nezbytné, ale pohodlnější cesty ke své nemovitosti sloužící k rekreačním účelům, přestože má trvale zajištěn přístup pěší jak přes pozemek žalované, tak při korytu říčky Jelenky, a to z více veřejných komunikací. Tedy jak ze západní strany přes můstek řeky Jelenky z veřejné komunikace 1, tak z jižní strany z veřejné komunikace 2, přičemž parkovat vůz lze v perimetru kratším než 70 m, když obě tyto cesty běžně využívala nejen žalobkyně a její syn, ale též řemeslníci, jak uvedl soud pod bodem 21 rozsudku. Vzdálenost 70 m je až ke dveřím domu žalobkyně, k hranici pozemku je vzdálenost méně než poloviční. Žalobkyně se tak dožaduje pohodlnějšího přístupu přes pozemek žalované, ačkoliv i samotná vzdálenost přes vlastní pozemek žalobkyně je delší. Jde také o neproporcionální a nepřiměřený zásah do vlastnických práv, když zřízení služebnosti pro zajištění pohodlnějšího přístupu žalobkyně k její nemovitosti zcela znemožní využití nemovitosti žalované. Došlo by k absurdní situaci, kdy by byl ponechán pohodlnější přístup žalobkyni vozem, naopak by tím bylo znemožněno užívání pozemku žalované a znemožnění jediného přístupu vozem k zahradě žalované. Jedná se tak o výrazný zásah do vlastnických práv žalované, který negativně ovlivňuje běžné využití nemovitosti žalované, její soukromí a jeho reálnou hodnotu., když pozemek žalované neumožňuje s ohledem na svůj tvar, velikost a umístnění využití k parkování či průjezdu více než jednoho vozidla. Pozemek žalované je však jediný, který může žalovaná využívat k tomu, aby se mohla dopravit vozem k pravidelné rekreaci tak, že na něm zaparkuje. Uvedené vyplývá z provedeného dokazování, jak místních šetření, tak z výpovědi znalce Ing. , jméno FO, , takže se nelze ztotožnit se závěrem soudu, že služebný pozemek je dostatečně velký na to, aby bylo možno po vyznačené příjezdové cestě projet i v případě, že zde bude zaparkováno vozidlo žalované. Reflektuje-li soud prvního stupně věk žalobkyně (nar. 1952), nereflektuje věk žalované (nar. 1956) a pomíjí její potřeby, jakož i skutečnost, že to je žalobkyně, která takto nemovitost nabyla od svého syna a od bývalé snachy, na rozdíl od žalované, která by do situace, kdy nemá přístup ke svým nemovitostem, byla uvržena rozhodnutím soudu. Žalobkyně nepotřebuje přejezd přes nemovitost žalobkyně a nikdy jej k přejezdu vozidlem nepoužívala, jelikož pozemek č. , hodnota, se zahradou žalované bezprostředně sousedí. Žalovaná souhlasí, že v souladu se stávající judikaturou lze v ojedinělých případech zasáhnout do jejích základních práv, ale přitom je nutné důsledně dbát na vyváženost a limity. Jelikož v opačném případě by se jednalo o případ excesu a porušení ústavních práv. Při posuzování rozsahu nezbytné cesty je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou má nezbytná cesta poskytovat, s újmou, která by povolením nezbytné cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti vznikla. Soud může povolit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť i nepůjde o užívání komfortní, přičemž právo nezbytné cesty v zásadě nelze povolit jen např. za účelem parkování vozidel před budovou. Pokud by zde přesto vyvstávala pochybnost, nezbývá než následovat doktrínu minimalizace zásahu a plné přednosti uplatnění ústavních kautel čl. 11 LZPS. Žalovaná má též za to, že i samotný rozsah, ve kterém bylo žalobkyni vyhověno, je nad rámec nezbytné cesty a nezbytného omezení.

10. Podle žalované je zde navíc možnost, aby si žalobkyně zřídila jako ostatní vlastníci přilehlých nemovitostí vlastní můstek přes říčku Jelenku, nelze se proto ztotožnit s názorem soudu prvního stupně, který to nepovažuje za vhodné s ohledem na značné náklady, když tuto možnost blíže nezkoumal. U žalobkyně se jedná o zneužití práva a hrubou nedbalost, když ona ani její právních předchůdci se nepokusili zajistit si spojení s veřejnou cestou před nabytím nemovité věci, ačkoliv o ní nejen že vědět mohla (výpis z katastru nemovitostí), ale věděla a s tím přesto nemovitost za tomu odpovídající cenu nabyla, o čemž svědčí nejen znalecký posudek na odhad nemovitosti ze dne 29. 12. 2018 vypracovaný pro účely zjištění hodnoty a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi žalobkyní a její bývalou snachou , tituly před jménem, , jméno FO, , ale též rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 128/2020 u Okresního soudu v Klatovech (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví). Je též ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, judikaturní praxí a se samotným rozhodnutím soudu, aby v jednom řízení žalobkyně těžila ze snížené nabývací hodnoty nemovitosti pro nedostatek přístupové cesty a následně se jí domáhala. Pokud se žalobkyně měla pokusit o smírné vyřešení záležitosti před podáním žaloby, tak zvolila nejprve se svým synem Ing. , jméno FO, cestu nátlaku a urážek, což nebyla žalovaná ochotna snášet, proto se obrátila na právního zástupce a následně se rozvinula e-mailová komunikace, která ustrnula dne 30. 6. 2021, pravděpodobně proto, že Žalovaná požadovala od žalobkyně zajištění kroků vedoucích ke zpevnění pozemku tak, aby nedocházelo k jeho opakovanému poškozování. Žalobkyně však již předtím dne 25. 6. 2021 podala žalobu. Zásadní však je skutečnost, že pokud nabyvatel zakoupí nemovitou věc za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací, přičemž pro její zajištění před koupí ničeho neučiní, bylo by zneužitím práva, kdyby nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty, obzvláště pak, pokud z toho těží v předchozím řízení při samotném nabytí nemovitosti. Dále nesouhlasila žalovaná s postupem soudu prvního stupně, pokud poté, co znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, předložený znalecký posudek ze dne 22. 3. 2023 vykazoval vady v zaměření znalec vypracoval jeho doplnění, kde již byla případná služebnost zaměřena precizně a v rámci dodatku ze dne 2. 11. 2023 znalec vymezil nezbytnou cestu v geometrickém plánu Č. , hodnota, , hodnota, , hodnota, , přičemž z doplňujícího výslechu znalce a po dalším místním šetření za účasti znalce měl soud za zjištěné, že zakreslená služebnost kopíruje existující cestu vedoucí přes služebný pozemek a v naprosto zanedbatelném a nepodstatném rozsahu cesta zasahuje do pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví , jméno FO, , bytem , adresa, , který prohlásil, že příjezdu žalobkyni přes pozemek parc. č. , hodnota, , hodnota, bránit nebude, ale nesouhlasí se zaměřením průběhu věcného břemene přes tento pozemek, písemně však žalobkyni povoluje průchod a průjezd přes část jeho pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v rozsahu vyjetých kolejí, tedy aktuálně používané cesty a znalcem zakreslená cesta tedy kopíruje stávající a dlouhodobě trvající stav. Dle žalované se nejedná o doplnění či dodatek geometrického plánu prvního, nýbrž se jedná o nový geometrický plán a jde o nezákonný postup, pokud byl proveden z podnětu žalobkyně a znalec provedl nové zaměření bez vědomí a přítomnosti žalované a vlastníka pozemku pana , jméno FO, , což znalec sám přiznal. Pokud jde o stanovení hodnoty služebnosti cesty zakreslené v geometrickém plánu č. , hodnota, , hodnota, , hodnota, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , znalkyně , jméno FO, cenu služebnosti (věcného břemene) při jeho zjištěné výměře dle výše uvedeného geometrického plánu 101 m2 na stanovila na částku 4 210 Kč, přičemž žalovaná jednak upřesňuje, že druh pozemku je již zahrada, nikoliv trvalý travní porost, ale především částka nezohledňuje zvláštní hodnotu a poziční význam jakožto jediného přístupového bodu k zahradě žalované vozem a možnost obhospodařování okolních pozemků a též s ohledem na zbudovanou studnu.

11. Dále žalovaná v odvolání namítala, že nezbytná cesta přes pozemek žalované zřízená v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu uvedeném ve výroku rozsudku nedojde k zajištění realizace a naplnění účelu nezbytného přístupu nemovitosti žalobkyně k veřejné cestě, jelikož vede přes pozemek dalšího soukromého vlastníka, konkrétně pozemek , jméno FO, (p. č. , hodnota, , hodnota, ). V žalobkyní předložené listině „Povolení k průjezdu a průchodu“ ze dne 13. 5. 2023 pan , jméno FO, učinil odvolatelný projev vůle, dle kterého povoluje žalobkyni průchod pouze přes okraj parcely p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nikoliv však přes dotčený p. č. , hodnota, , hodnota, , přes který by měla zřízená nezbytná cesta vést a takový stav by zakládal právní nejistotu ohledně výkonu jím zamýšleného práva a vyvstávala by obava dalších navazujících řízení o zřízení nezbytné cesty přes pozemky dalších soukromých vlastníků a nelze mu přisvědčit. Zřízená služebnost také nerespektuje požadavek na co nejmenším omezení žalované jakožto vlastníka dotčeného pozemku, jelikož není např. důvod, pro který by měla být šíře koridoru 3 metry, tedy větší než zbudovaná branka. Pozemek žalované také není uzpůsobený pro neomezený průjezd vozidel, obzvláště v obdobích, kdy je pozemek např. podmáčený, čímž dochází k jeho poškození spočívajícímu v silnému narušení rozježděním půdního povrchu, zničení zatravnění a prohloubením jeho profilu. Žalovaná jako vlastník svého pozemku všechna tato specifika reflektuje, narozdíl od žalobkyně, jelikož pak musí vynakládat nemalou snahu a finanční prostředky na jeho sanaci. Žalovaná nikdy nebránila průchodu, ale pouze průjezdu přes svůj pozemek, a to ze zcela logických důvodů, když jedním bylo poškození pozemku neznámým pachatelem, který jej užil bez jejího vědomí a souhlasu, proto byla nucena umístit zábranu, aby chránila svůj majetek a životní prostředí. Nelze se závěry soudu ohledně dlouhodobého využívání cesty vedoucí přes její pozemek, když jak zmiňuje také soud prvního stupně v rozsudku, žalobkyně se situaci pokusila neúspěšně řešit ve správním řízení a až následně se obrátila na soud, když rozhodnutím č.j. OD/ 16993-3/19/ Kj ze dne 18. 12. 2019 rozhodl odbor dopravy - dopravní úřad , právnická osoba, , adresa, o zamítnutí žádosti žalobkyně o odstranění pevných překážek (tyče s uzamykatelným řetězem) z veřejně přístupné účelové komunikace nacházející se na pozemkové parcele č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , když správní orgán nezjistil, že by se na pozemku parc. č. , hodnota, nacházela veřejně přístupná cesta, která by vykazovala všechny znaky předpokládané zákonem a judikaturou. Dále zde uvedl, že vyjeté koleje na pozemku parc. č. , hodnota, jsou v současné době jediným možným příjezdem k nemovitosti , právnická osoba, ve vlastnictví žalobkyně, ale nejedná se o cestu, která měla být podle tvrzení žalobkyně užívána po stovky let, neboť podle historických dokumentů cesta vedla původně po pozemku parc. č.

311. Podle žalované je také z historických map zcela patrná spojnice a cesta přes říčku Jelenku na severozápadě od budovy žalobkyně. Jediná mapa, na které jsou patrné koleje z pozemku žalované je mapa z roku 2013-2015, která se váže k okamžiku, kdy syn žalobkyně získal stavební povolení a bez svolení a vědomí žalované užil a poškodil její pozemek k dopravě vozem k nemovitosti žalobkyně, proto došlo k následné sanaci pozemku žalované. S ohledem na další důkazy a svědecké výpovědi je patrné, že cesta vozem k nemovitosti žalobkyně přes pozemek žalované nevedla, případně neoprávněně vytvořená následně zanikla. Rozhodně však nikdy nebyla a nemohla být užívána po právu, s vědomím a souhlasem žalované, a to ani konkludentním. Žalovaná se tak nemůže ztotožnit s názorem soudu, že není zřizována nová, dříve neexistující cesta, ale příjezd fakticky dlouhodobě sloužící k obsluze pozemků jak ve vlastnictví žalobkyně, tak i žalované. Soud neprovedl pro věc dle žalované významné a jí navržené důkazy výslechem pana , jméno FO, a , jméno FO, pro jejich nadbytečnost, ačkoliv jejich prostřednictvím bylo možné prokázat mnoho pro věc zásadních skutečností tykajících se jak samotného nabývání, užívání, tak i snahu o zvýšení ceny nemovitosti žalobkyně za účelem jejího následného prodeje, stejně tak prokázání nepravdivých tvrzení žalobkyně, že má zájem koupit nemovitost žalované, ačkoliv ve skutečnosti od počátku právě žalobkyně se snažila nemovitost prodat.

12. Pokud jde o tvrzení žalobkyně ohledně potřeby nezbytné cesty přes pozemek žalované z důvodu nutných rekonstrukcí, žalovaná dále namítala, že stavební povolení , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby a územního plánování č. j. OVÚP/4396/13/My bylo vydáno již 9. 7. 2013, lhůta k dokončení stavby byla udělena pouze do 1. 8. 2017, takže žalobkyně se dovolává ochrany práva, které sama nerespektuje. Navíc ve stavebním řízení a samotném stavebním povolení nebyl ani dotčen pozemek žalované. Výše uvedené důvody navíc již pominuly, jelikož došlo k dokončení stavby žalobkyně dne 1. 12. 2023, a to na základě ohlášení dokončení stavby žalobkyní, doručené , právnická osoba, , adresa, , odboru výstavby a územního plánování dne 20. 12. 2023 a dále dle protokolu ohlášení dokončení stavby – stavební úpravy domu , právnická osoba, , , adresa, , č. j. OVÚP/18/24/My, vedené pod sp. zn. OVÚP/13/24/My. Nezbytnou cestu nelze povolit v případě, kdy lze sledovaného cíle dosáhnout jinými právními instituty, které zatěžují vlastníka pozemku méně, takže ani z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby (§ 1022 o. z.) nebo pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1814/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1638/2016). Ve vztahu k přivážení topiva, krmení, stavebního materiálu či naopak vyvážení odpadní jímky lze rovněž zdůraznit, že se v daném konkrétním případě nejedná o pravidelnou častou činnost, která by vyžadovala frekventované využívání povolením nezbytné cesty v podobě služebnosti, nýbrž je nutno případně využít postupu podle § 1021 či § 1022 o. z.

13. Žalovaná tak ze všech shora uvedených důvodů v odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení.

14. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že pokud žalovaná tvrdí, že žalobkyně má zajištěn pěší přístup přes pozemek žalované, případně při korytu říčky Jelenky z více veřejných komunikací, tak přístup přes řeku Jelenku by v podstatě znamenal nutnost brodění se přes říčku a žalobkyně nemá ani pěší přístup přes pozemek žalované, neboť ta vehementně bránila jakémukoliv přístupu žalobkyně k její nemovitosti. Je nutno brát v úvahu i to, že pozemek žalované parc. č. 59 vždy sloužil k příjezdu k domu , právnická osoba, , který původně stejně jako st. parc. č. , hodnota, patřil žalované a v terénu navazoval na pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , které jsou cestami a vedeny jsou v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, ostatní komunikace, a rovněž se přejíždělo přes pozemek ve vlastnictví pana , jméno FO, parc. č. , hodnota, , hodnota, . V minulosti paní žalovaná prodala st. parc. č. , hodnota, a dům , právnická osoba, předchůdcům žalobkyně – panu , jméno FO, , bez převodu vlastnictví příjezdové cesty, což zřejmě v 90. letech , hodnota, . stol. neznamenalo žádný problém, neboť jak plyne ze zprávy obecního úřadu ve , adresa, , i z prohlášení pana , jméno FO, , jakož i z leteckých snímků založených ve spise, přes pozemek parc. č. , hodnota, se běžně jezdilo, a to i na zemědělské pozemky ve vlastnictví žalované v době, kdy byly obhospodařovány ZD ve , adresa, . Problém nastal až poté, co se žalovaná vrátila na Opálku a začala žalobkyni, respektive její bývalé snaše, jakožto předchozí vlastnici domu , právnická osoba, a st. parc. č. , hodnota, , a následně (po připadnutí nemovitých věcí žalobkyni) i samotné žalobkyni bránit v příjezdu k jejím nemovitostem. K tvrzení žalované o znemožnění využití její nemovitosti a znemožnění přístupu vozem k zahradě paní žalované žalobkyně uvádí, že v minulosti nabízela žalované i výměnu věcných břemen, kdy byla ochotna umožnit žalované přejezd přes pozemek parc. č. , hodnota, , což žalovaná odmítla. Pozemek parc. č. , hodnota, je také dostatečně široký na to, aby zde žalovaná mohla parkovat své vozidlo a žalobkyně okolo něj projet. Bohužel v průběhu sporu zde žalovaná instalovala nejenom závoru a cedule zakazující vstup, ale účelově zúžila i průjezdnost pozemku parc. č. , hodnota, instalací různých kamenů a osázením keřů a stromů. Z katastrální mapy a z konstatování soudu je evidentní, že pozemek je široký cca 10 m, takže 2 auta o šířce 2,5m se tam vedle sebe pohodlně vejdou, jak bývalo v minulosti. Tvrzení žalované, že nikdy nepotřebovala nemovitosti žalobkyně k přejezdu na svou zahradu parc. č. , hodnota, /, Anonymizováno, je zavádějící, tento pozemek sice sousedí s pozemkem žalované parc. č. , hodnota, , ovšem pouze jedním rohem, přes který nelze přejet, takže chce-li se žalovaná dostat z pozemku parc. č , hodnota, na pozemek parc. č. , hodnota, /, Anonymizováno, , musí nutně přejet přes st. parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalobkyně. Celý stav do značné míry zapříčinila sama žalovaná, pokud v roce 1991 prodala nemovitosti nyní vlastněné žalobkyní panu , jméno FO, bez přístupové cesty, čehož si zřejmě v té době nebyl nikdo vědom. Zásah do pozemku žalované není nijak zásadní, jde o pouhý krátký průjezd a průchod přes pozemek, a to převážně o víkendech, takže pozemek parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované rozhodně není nějak dlouhodobě či stabilně zatěžován. Pokud by trvaly normální sousedské vztahy, nebyl by problém v tom, aby žalobkyně přejela ke svému domu přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, a žalovaná z tohoto pozemku přes pozemek žalobkyně st. parc. č. , hodnota, na svoji zahradu parc. č. , hodnota, /, Anonymizováno15. Dále žalobkyně ve vyjádření k odvolání k tvrzení žalované, že by si žalobkyně mohla zřídit můstek přes říčku Jelenku, uvedla, že k zajištění průjezdu by nestačil zřejmě můstek, ale musela by zbudovat most, což by znamenalo jednak vyžádat si souhlasy dotčených pozemků a trvalý zásah do jejich vlastnictví, jelikož most by musel být zakotven pevně v břehu řeky Jelenky po obou stranách, vyžádat i souhlas , právnická osoba, a stavební povolení a jednak by to znamenalo zřejmě vysoký náklad na zřízení takovéto stavby. Žalobkyně odmítá tvrzení, že by se z její strany jednalo o zneužití práva a hrubou nedbalost, nemovitosti získala za situace, kdy došlo k rozvodu jejího syna s bývalou snachou Ing. , jméno FO, jakožto vlastnicí a v rámci vypořádání rodinného majetku byly nemovitosti v Opálce převedeny na žalobkyni. V době, kdy nabyla nemovitosti snacha žalobkyně, nebyl s průjezdem žádný problém a pozemek parc. č. , hodnota, budil dojem, že je součástí cesty-účelové komunikace vedoucí přes pozemky parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, hodnota, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , hodnota, , hodnota, v k. ú. , adresa, , takto byla cesta vyježděna i v terénu a do návratu žalované na Opálku průjezd přes pozemek parc. č. , hodnota, nikdo nezpochybňoval ani v něm nebránil. Ani v době, kdy žalobkyně nabyla první půlku nemovitosti, neexistoval žádný problém s příjezdem po stávající cestě přes p. č. , hodnota, . Druhou půlku nemovitosti žalobkyně nabyla za 800 000 Kč, přestože odhadní cena byla 455 000 Kč, není tak pravda, že by žalobkyně nabyla nemovitost za sníženou cenu a obohatila se na úkor žalované či bývalé snachy. Brojí-li žalovaná proti geometrickému plánu a zabývá se tím, zda šlo o doplnění nebo dodatek, je patrno, že k rozsudku je plán se zakreslením přístupu přes pozemek parc. č. , hodnota, připojen, rozsudek je v tomto smyslu srozumitelný a vykonatelný a co se týče průjezdu přes pozemek pana , adresa, , hodnota, , hodnota, , není to předmětem řízení, navíc pan , jméno FO, se vyjádřil tak, že přes část jeho pozemku se jezdilo a nehodlá bránit průjezdu ani do budoucna. Namítá-li žalovaná, že znalkyně ocenila věcné břemeno dle kultury v době ocenění, kdy se jednalo o ostatní travní porost, tak bohužel žalovaná následně zcela účelově změnila kulturu pozemku na zahradu. Uvádí-li rovněž, že ocenění nezohledňuje zvláštní hodnotu a poziční význam pozemku parc. č. , hodnota, jakožto jediného přístupu k zahradě žalované a možnosti obhospodařování jejích okolních pozemků, znovu žalobkyně poukazuje na to, že pozemek parc. č. , hodnota, sousedí se zahradou parc. č. , hodnota, /, Anonymizováno, pouze jediným rohem, přes který průjezd není možný. Za účelové tvrzení žalované považuje žalobkyně také tvrzený rozpor s ochranou životního prostředí, když jde o průjezd v podstatě jen v minimálním rozsahu k víkendovým návštěvám nemovitosti žalobkyně a na pozemek vjíždí také žalovaná a parkuje zde vozidlo zvláště v době, kdy by měla projet žalobkyně, jinak žalobkyně zjistila, že žalovaná k zaparkování svého vozidla užívá běžně její pozemek st. parc. č. , hodnota, . Nesouhlasí také s námitkou o nesprávnosti závěrů soudu prvého stupně ohledně toho, zda se v minulosti přes pozemek parc. č. , hodnota, jezdilo, když uvedené vyplývá jak z leteckých snímků z let 1949 a 1964, ale i z prohlášení rodáka J. , jméno FO, , ale i , jméno FO, , který obhospodařuje sousední pozemky a jemuž patří pozemek p. č. , hodnota, , hodnota, , i ze zprávy starosty obce , adresa, . Rozebírá-li žalovaná možnost či nemožnost zřízení služebnosti z důvodů rekonstrukce nemovitosti žalobkyně, tak především se žalobkyně nedomáhá zřízení služebnosti pouze z důvodů provádění rekonstrukce domu, ale především proto, že nemá jinou možnost přístupu ke svým nemovitostem.

16. Odvolací soud poté, co se neúspěšně pokusil znesvářené strany sporu dovést ke smírnému řešení (i s poučením, že v případě ochoty ke smírnému řešení lze v rámci schválení smíru přesáhnout dosud vymezený předmět řízení), přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo za podmínek uvedených v § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci obou stran a po doplnění dokazování v níže uvedeném rozsahu, zhodnocení všech provedených důkazů a zvážení všech skutečností shledal v zásadě důvodné odvolání žalobkyně, když se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o naplnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty ve prospěch pozemku žalobkyně, ale ve shodě s názorem žalobkyně nejen pro průjezd vozidly, ale i pro pěší průchod, a tím naopak v zásadě neshledal důvodné odvolání žalované, pouze odvolací soud shledal předpoklady pro stanovení vyšší náhrady za zřízení nezbytné cesty zatěžující nemovitou věc žalované, než jakou stanovil soud prvního stupně.

17. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu, přičemž ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak vychází i odvolací soud.

18. Jak bylo prokázáno v řízení před soudem prvního stupně, žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. St. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům , právnická osoba, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (žalobkyně je rovněž vlastníkem i navazujícího pozemku p. č. , hodnota, , zahrada), přičemž ke svým nemovitým věcem nemá zajištěnou příjezdovou cestu spojenou s veřejnou komunikací, když jako příjezdovou cestu využívá pozemek ve vlastnictví žalované p. č. , hodnota, , a to proti její vůli, když v současnosti tak činí na základě předběžného opatření nařízeného usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 6. 2021, č. j. 15 Nc 9004/2021-13. Odvolací soud se tak plně ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že jsou v projednávané věci naplněny podmínky pro povolení nezbytné cesty ve prospěch žalobkyně (pozemku v jejím vlastnictví) přes pozemek žalované ve smyslu § 1029 o. z., a to i jako služebnost, když má rovněž za to, že zde nejsou žádné překážky ve smyslu § 1032 odst. 1 o. z., které by povolení nezbytné cesty bránily.

19. Skutečnost, že přes pozemek žalované p. č. , hodnota, nevede veřejná účelová komunikace, jednoznačně vyplývá z rozhodnutí správních orgánů, kdy , právnická osoba, , adresa, jako dopravní úřad již rozhodnutím ze dne 18. 12. 2019, citovaným soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, zamítl žádost žalobkyně o odstranění pevných překážek (tyče s uzamykatelným řetězem) z pozemku žalované a jak žalovaná doložila v odvolacím řízení oznámením Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, jako odvolacího správního orgánu, o nabytí právní moci, správní řízení bylo pravomocně skončilo dne 28. 6. 2025, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 31. 1. 2025, jímž byla žádost žalobkyně definitivně zamítnuta.

20. Byť k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobkyně nevede veřejná cesta přes pozemek žalované p. č. , hodnota, , odvolací soud se plně ztotožňuje se zjištěním soudu prvního stupně, že přes tento pozemek ale v minulosti vedla soukromá cesta k nemovitým věcem v současnosti ve vlastnictví žalobkyně, zejména k domu , právnická osoba, , stojícímu na pozemku st. p. č. , hodnota, , což je patrné i z leteckých snímků již z roku 1949. Existence soukromé cesty je logická, neboť daná lokalita označovaná názvem „U Traxlů“, tj. dům , právnická osoba, je historickou zemědělskou usedlostí nacházející se mimo intravilán obce Opálka ve vzdálenosti cca 500 m od obce Opálka a 600 m od obce Strážov, obklopenou dalšími zemědělskými pozemky souvisejícími se zemědělskou usedlostí a obhospodařovanými jejími vlastníky, takže vlastníci usedlosti museli mít k ní zajištěn přístup přes vlastní pozemky.

21. Původním vlastníkem nemovitých věcí, které jsou dnes ve vlastnictví žalobkyně, byla žalovaná, ta zůstala vlastnicí i dalších okolních pozemků, včetně pozemku p. č. , hodnota, i zahrady p. č. , hodnota, /, Anonymizováno, , přičemž žalovaná pozemky dnes ve vlastnictví žalobkyně kupní smlouvou uzavřenou dne 8. 10 1991 převedla na pana , jméno FO, za kupní cenu ve výši 340 000 Kč, přičemž jak také vyplývá ze smlouvy, podle znaleckého posudku nemovité věci v té době měly hodnotu 129 670 Kč. Nemovité věci tak žalovaná převedla novému vlastníku, aniž byl ten k nim měl právně zajištěn přístup z veřejné komunikace, ale jak vyplývá z prohlášení pana , jméno FO, ze dne 20. 12. 2019, po celou dobu, co nemovité věci vlastnil, k přístupu na své pozemky i autem používal pozemek žalované parc. č. , hodnota, , kdy mu také nikdy v užívání tohoto pozemku bráněno nebylo. , jméno FO, nemovité věci užíval až do roku , hodnota, , kdy je kupní smlouvou z 23. 1. 206 převedl na , jméno FO, za kupní cenu 150 000 Kč a ten je kupní smlouvou z 18. 3. 2009 za kupní cenu ve výši 630 000 Kč převedl na bývalou snachu žalobkyně, v té době ještě , jméno FO, , která později podíl o velikosti ½ převedla na syna žalobkyně, který svůj podíl posléze převedl na žalobkyni a po rozvodu manželství syna a snachy žalobkyně od bývalé snachy odkoupila i druhou polovinu nemovitých věcí.

22. Odvolací soud tak považuje s ohledem na obsah prohlášení , jméno FO, i obsah kupní smlouvy uzavřené s žalovanou za nepochybné, že v době uzavření kupní smlouvy přístup k nemovitým věcem v současnosti ve vlastnictví žalobkyně byl zajištěn přes pozemek žalované č. , hodnota, a nelze uvěřit tvrzení žalované, že pan , jméno FO, si měl přístup zajistit z pozemku č. , hodnota, ve vlastnictví státu, neboť uvedené je v rozporu jak s prohlášením pana , jméno FO, , tak nic takového nevyplývá ani z mezi nimi uzavřené kupní smlouvy a také tomu vůbec neodpovídá i dohodnutá kupní cena, když v době uzavření kupní smlouvy kupní cena 2,62 krát převyšovala tehdy znaleckým posudkem stanovenou hodnotu nemovitostí.

23. Byť z prohlášení , jméno FO, z realitní kanceláře , Anonymizováno, , jméno FO, vyplynulo, že tato realitní kancelář zprostředkovávala prodej domu , právnická osoba, v , Anonymizováno, s pozemky v roce 2006 mezi panem , jméno FO, a panem , jméno FO, i v roce 2009 mezi panem , jméno FO, a bývalou snachou žalobkyně a nabyvatelé měli být upozorněni, že jediný přístup k nemovitým věcem je přes pozemek p. č. , hodnota, , tak dle názoru odvolacího soudu s ohledem na výše uvedené soud prvního stupně učinil správný závěr, že stávající stav, kdy k nemovitým věcem žalobkyně není zajištěn přístup z veřejné cesty, nezavinila žalobkyně či její předchůdci hrubou nedbalostí, neboť to byla především žalovaná, která tento stav při prodeji nemovitých věcí , jméno FO, v roce 1991 zapříčinil. Správně také soud prvního stupně poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, a jeho závěry, že není namístě pojem „hrubá nedbalost“ v § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. vykládat příliš extenzivně, když právo nezbytné cesty upravené v § 1029 o. z. představuje pravidlo naplňující ústavní právo zaručené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a ke stejným závěrům se Ústavní soud přihlásil i v nálezu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. II. ÚS 3045/23, v němž také uvedl, že případný nepoměr mezi zájmy účastníků řízení je možno například řešit náhradou za zřízení věcného břemene a tím dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi ústavně garantovanými právy účastníků, když při stanovení výše náhrady obecné soudy mohou vzít v úvahu všechny relevantní okolnosti věci.

24. Navíc je namístě uvést, že byť dle výše uvedeného prohlášení realitní kanceláře měl být přístup z veřejné cesty k nemovitostem nyní ve vlastnictví žalované zajištěn přes pozemek p. č. , hodnota, , z žádného důkazu nevyplývá, že by tento přístup existoval v době uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a panem , jméno FO, fakticky, neboť jak bylo zjištěno při místních šetřeních soudem prvního stupně a je to spolehlivě doloženo i pořízenou fotodokumentací, přístup je možný jen překonáním toku řeky Jelenka v místě, kde ale není ani brod. Nepochybně se zde v minulosti nacházel určitý přechod přes říčku, jak je patrné z fotodokumentace i z dalších důkazů, např. z prohlášení pana , jméno FO, , bytem v obci , adresa, a pana , jméno FO, z obce , adresa, , nepochybně se ale jednalo jen o přechod jen v podobě lávky, nikoliv mostu, který by umožňoval přejezd automobilem či v minulosti kravskými či koňskými potahy, když tímto způsobem bylo a je možno překonávat říčku Jelenku přes brod z cesty nacházející se na pozemku pana , adresa, , hodnota, , hodnota, . Uvedené je jednoznačně patrné jak z fotodokumentace založené ve spise, tak to vyplývá z obsahu prohlášení uvedených místních občanů, kdy uvedli, že přes pozemek žalované č. , hodnota, jezdili k lávce přes řeku cyklisté a motoristé. Kdy přesně v minulosti došlo ke stržení lávky, která umožňovala pouze takto omezený přechod (či přejezd kolem či motocyklem) přes řeku Jelenku, z žádného důkazu ale nevyplývá.

25. Správně také soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci v úvahu přichází jen zřízení nezbytné cesty k nemovitostem žalobkyně přes pozemek žalované č. , hodnota, , neboť skutečně nelze přitakat argumentaci žalované, že žalobkyně by si mohla zbudovat můstek přes říčku Jelenku, neboť k průjezdu automobilem by bylo nutno zbudovat most, což by kromě potřeby souhlasu vlastníků dotčených pozemků by si vyžádalo značné náklady a k tomuto závěru není zapotřebí ani odborných znalostí, neboť z fotodokumentace je patrné, že v daném místě břeh řeky není vůbec připraven na zbudování mostu, když most by musel být zakotven pevně v březích řeky po obou stranách a navíc terén s cestou se nachází poměrně nízko nad hladinou řeky, takže i s ohledem na možné rozvodnění řeky by nepochybně most nemohl být vybudován ve výšce současného terénu cesty na obou březích řeky. Poukazovala-li žalovaná na to, že vlastníci jiných pozemků mají ke svým nemovitým věcem vybudovány přístupové mosty, což dokládala fotodokumentací, jedná se o zcela nepřípadné srovnání, neboť jde o domy v intravilánu obce, kde řeka je vedena v uměle zbudovaném korytu s vysokými zděnými břehy, zatímco nemovitost žalobkyně se nachází na samotě a místo, kde dle žalované by si mohla zbudovat na pozemcích státu most přes řeku je v místě, kde tok řeky není regulován, což je patrné z fotodokumentace.

26. Učinil-li také soud prvního stupně závěr, že s ohledem na velikost služebného pozemku p. č. , hodnota, rozsah zřízené nezbytné cesty umožňuje průjezd vozidla i v případě, že na pozemku bude zaparkované vozidlo žalované, samozřejmě za předpokladu, že žalovaná nezaparkuje vozidlo přímo na cestě, správnost tohoto zjištění, které soud prvního stupně učinil na místě samém při místním šetření, podle názoru odvolacího soudu spolehlivě vyplývá z fotodokumentace pořízené při místním šetření, z níž vyplývá, že služebný pozemek je před hranicí s pozemkem žalobkyně st. p. č. , hodnota, dostatečně široký k tomu, aby vedle sebe stála dvě vozidla, přičemž v současnosti zaparkování vozidla napravo od vstupní branky na pozemek žalobkyně (při pohledu z pozemku žalobkyně na pozemek žalované) brání vysazené keře, ale při porovnání se starší fotodokumentací je patrné, že keře žalovaná na pozemku vysázela až v poslední době, jak také žalobkyně namítla ve vyjádření k odvolání žalované. Dle názoru odvolacího soudu lze po žalované spravedlivě požadovat, aby část vysázených keřů z pozemku odstranila, pokud chce na pozemku parkovat a zároveň musí umožnit průjezd žalobkyni, což stačí provést jen v omezeném rozsahu na části pozemku, která umožní zaparkování vozidla žalované mimo povolenou nezbytnou cestu, když ostatní v současnosti keři osázená část pozemku může zůstat nedotčená a být tak užívána jako v současnosti.

27. Ani skutečnost, že žalovaná nechala změnit druh služebného pozemku evidovaný v katastru nemovitostí z ostatního travního porostu na zahradu, což také odvolací soud ověřil z výpisu z katastru nemovitostí dle názoru odvolacího soudu není překážkou pro povolení nezbytné cesty, když ze zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, sice vyplývá povinnost každého dbát o ochranu zemědělské půdy a zabezpečovat její hospodárné a účelné užívání podle podmínek tohoto zákona a dbát, aby nedocházelo k jejímu znehodnocování poškozováním nebo znečišťováním, ale v projednávané věci je nutno vzít v úvahu, že ke zřízení nezbytné cesty dochází jen v nezbytném rozsahu a také povolením nezbytné cesty ve prospěch žalobkyně fakticky nedojde téměř k žádnému většímu zásahu do užívání pozemku oproti současnosti, neboť pozemek sama žalovaná používá pro příjezd a parkování vozidla.

28. Rovněž skutečnost, že služebnost nezbytné cesty pro žalobkyni přes pozemek žalované nezajistí žalobkyni přímo přístup z jejích pozemků na veřejnou účelovou komunikaci, ale na pozemek p. č. , hodnota, , hodnota, jiného vlastníka (, jméno FO, ), není ani podle názoru odvolacího soudu překážkou pro povolení nezbytné cesty, neboť pan , jméno FO, nikdy nebránil ani žalobkyni či jejím předchůdcům, ale ani žalované v přístupu k jejich pozemkům zahrnujícím i možnost průjezdu, proto žalobkyně není nucena domáhat se povolení nezbytné cesty ve vztahu k pozemkům , jméno FO, .

29. Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně dle jeho názoru dospěl ke správnému závěru o naplnění zákonných podmínek pro povolení nezbytné cesty přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, ve formě služebnosti, pouze ve shodě s názorem žalobkyně se nemohl ztotožnit s jeho závěrem, že jsou splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty jen ve formě průjezdu a nikoliv ve formě pěšího průchodu, když průjezd přes pozemek je nepochybně závažnějším zásahem do vlastnictví služebného pozemku než pouhý pěší průchod, tudíž odvolací soud plně souhlasí s názorem žalobkyně, že právo nezbytné cesty v sobě zahrnuje jak právo průjezdu, tak i právo průchodu.

30. Byť soud prvního stupně při stanovení výše úplaty za zřízení služebnosti ve smyslu § 1030 odst. 1 o. z. vycházel ze znaleckého posudku, kdy znalkyně ocenila zatížení pozemku žalované služebností na částku 4 210 Kč, odvolací soud shledal výši úplaty nepřiměřeně nízkou, neodpovídající významu zásahu do vlastnického práva žalované zřízením služebnosti nezbytné cesty k jejímu pozemku, a to i přesto, že na vzniku současného stavu se na počátku (v roce 1991) žalovaná významně podílela, když prodala některé své nemovité věci předchůdci žalované panu Demlovi, aniž by byl zajištěn k nim přístup z veřejné komunikace. Odvolací soud vzal v tomto směru především v úvahu, že výsledek řízení je pro žalobkyni velmi významný, neboť tím získá právně zajištěný přístup ke svým nemovitým věcem z veřejné cesty (sice přes pozemek p. č. , hodnota, , hodnota, , jméno FO, , který však v přístupu přes svůj pozemek nebrání žádné z účastnic, takže žalobkyně není nucena se domáhat zřízení služebnosti i k pozemku tohoto vlastníka), což má nepochybně podstatný vliv na zvýšení hodnoty nemovitých věcí žalobkyně, zatímco u žalované dojde k omezení jejího vlastnického práva, byť omezení, jak již bylo uvedeno výše, není tak zásadní, jak se ohledně zásahu do jejího vlastnického práva snaží vyvolat dojem žalovaná. Dále je namístě úplatu stanovenou soudem prvního stupně zvýšit i z toho důvodu, že v současnosti je dotčený pozemek žalované veden v katastru nemovitostí jako zahrada, nikoliv jako ostatní travní porost, z čehož vycházela při zpracování znaleckého posudku znalkyně , jméno FO, , byť odvolací soud nepochybuje, že žalovaná změnu druhu pozemku v katastru nemovitostí v průběhu řízení provedla za účelem ztížení možnosti povolení nezbytné cesty ve prospěch žalobkyně, když pozemek sama i nadále užívá k příjezdu ke svému pozemku parc. č. , hodnota, /, Anonymizováno, , zahradě, když tento pozemek užívá k vlastní rekreaci, neboť na něm má umístěný obytný mobilní přívěs, zatímco služebností dotčený pozemek s ohledem na svou velikost, tvar i umístění je k vlastní rekreaci nevhodný.

31. S přihlédnutím ke všem skutečnostem odvolací soud jako adekvátní shledal za povolení nezbytné cesty úplatu ve výši 50 000 Kč, když tato částka dostatečně zohledňuje újmu vzniklou žalované, a to i s přihlédnutím k tomu, že služebný pozemek je v současnosti veden v katastru nemovitostí jako zahrada. Ještě vyšší úplatu odvolací soud již nestanovil především s přihlédnutím k tomu, že na vzniku současného stavu se podílela významně žalovaná a také proto, že služebnost se téměř nedotkne užívání vlastního pozemku žalovanou, když pozemek užívá sama jako příjezdový pozemek a pozemek k parkování, takže pokud bude chtít na pozemku parkovat své vozidlo a zároveň musí plnit povinnost vyplývající pro ni ze zřízené služebnosti, žalovaná bude muset určitou část svého pozemku zatím neužívanou k parkování svého vozu k tomuto účelu začít používat, aby vedle zaparkovaného vozidla žalované byl zachován průjezd pro vozidlo na pozemek žalobkyně.

32. Veden výše uvedenými úvahami tak odvolací soud napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. způsobem vyjádřeným ve výrocích I a II tohoto rozsudku, kdy zřídil služebnost k služebnému pozemku žalované ve prospěch panujícího pozemku žalobkyně ve stejném rozsahu jako soud prvního stupně, ale nejen k jako právo průjezdu, ale také jako právo průchodu a za zřízení služebnosti uložil žalobkyni zaplatit žalované úplatu ve výši 50 000 Kč.

33. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud rozhodoval dle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o nich dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když vyšel z toho, že každá z účastnic měla ve sporu úspěch částečný, byť úspěšnější byla žalobkyně, jejíž vlastní žalobě o povolení nezbytné cesty bylo vyhověno, ale jelikož na zřízení nezbytné cesty se účastnice nedohodly, za povolení nezbytné cesty žalobkyně sama výši úplaty nenavrhla, akceptovala však částku stanovenou znaleckým posudkem, přičemž odvolací soud z výše uvedených důvodů shledal předpoklady pro stanovení podstatně vyšší náhrady ve prospěch žalované a v tom lze shledat úspěch žalované. Po zvážení všech skutečností míru úspěchu žalobkyně odvolací soud posoudil v rozsahu ¾, tudíž žalované v rozsahu ¼, proto dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu ½.

34. Náklady vzniklé žalobkyni tvoří zaplacené soudní poplatky celkem ve výši 7 000 Kč, zaplacená záloha na náklady znaleckého posudku ve výši 6 000 Kč a náklady zastoupení celkem ve výši 98 209,40 Kč, které tvoří plná mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně účtovaná zástupcem ve výši 3 100 Kč za každý úkon právní služby podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., za 17 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast při místních šetřeních dne 27. 5. 2022, dne 16. 2. 2023 a dne 1. 11. 2024, zastoupení při jednáních soudu ve věci samé ve dnech 11. 10. 2022, 9. 6. 2023, 10. 4. 2024, 7. 11. 2024 a dne 24. 9. 2025, kdy jednání odvolacího soudu trvalo déle než 2 hodiny, takže se jedná o 2 úkony právní služby, za poradu s klientem na místě samém dne 21. 9. 2023, za sepis podání ve věci samé dne 27. 9. 2023, za sepis závěrečného návrhu dne 11. 12. 2024, za sepis odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, za sepis vyjádření k odvolání a za sepis vyjádření k výzvě odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2025), mimosmluvní odměna v poloviční výši (po 1 550 Kč) za 11 úkonů právní služby (sepis vyjádření k návrhu na zrušení předběžného opatření z 5. 9. 2022, zastoupení při jednáních soudu ve věci zrušení předběžného opatření ve dnech 24. 10. 2022, 1. 2. 2023, 3. 7. 2023, 21. 10. 2024 a 27. 11. 2024, sepis podání ve věci zrušení předběžného opatření ze dne 1. 8. 2023, ze dne 21. 9. 2023, ze dne 25. 7. 2024, ze dne 19. 2. 2025 a ze dne 12. 6. 2025), 28 režijních paušálů po 300 Kč, účtovaných zástupcem žalobkyně dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., cestovném k místním šetřením ve dnech 27. 5. 2022, 16. 2. 2023 a 1. 11. 2024 a dále k poradě s klientem na místě samém dne 21. 9. 2023 po 244 Kč a v souvislosti s těmito cestami také v náhradě za ztrátu času vždy po 200 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, dále v cestovném k jednání odvolacího soudu dne 24. 9. 2025 ve výši 638,80 Kč a v náhradě za ztrátu času v souvislosti s touto cestou ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a jelikož zástupce je plátcem DPH, náklady zastoupení tvoří také částka 17 044,60 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně, kterou je zástupce povinen z odměny i náhrad odvést.

35. Náklady žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů, včetně řízení ve věci zrušení předběžného opatření (soudem prvního stupně projednávaných pod sp. zn. 15 Nc 9004/2021) činí celkem 111 209,40 Kč, tudíž polovinu této částky ve výši 55 604,70 Kč odvolací soud uložil žalované zaplatit k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. Stát na nákladech znalečného zaplatil celkem částku 41 012 Kč a o těchto nákladech odvolací soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výsledek řízení tak, že ¼ této částky uložil zaplatit žalobkyni a ¾ této částky uložil zaplatit žalované, oběma na účet soudu prvního stupně, z jehož účtu byly tyto náklady placeny., Anonymizováno, .