64 Co 497/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , narozená dne Datum narození žalobkyně A , IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 87 279 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 90 030 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 29. 5. 2025, č. j. 11 C 251/2024-125 a doplňujícího rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 22. 1. 2026, č. j. 11 C 251/2024-152 Výrok I rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 11 C 251/2024 a výrok 1)-V) doplňujícího rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 1. 2026, sp. zn. 11 C 251/2024 se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 90 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrok II rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 11 C 251/2024 a výrok 1)-IV) doplňujícího rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 1. 2026, sp. zn. 11 C 251/2024, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 222 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 15. 2. 2024 z částky 52 636 Kč do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 1. 3. 2024 z částky 10 586 Kč do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; co do zbytku, tedy co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 24 057 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 1. 3. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá. Ve vztahu k žalobou uplatněnému návrhu je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 44 % nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozhodnutí, a to ve výši 26 740 Kč. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu před soudem prvního stupně, a to k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozhodnutí, ve výši 44 903,90 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 % nákladů odvolacího řízení, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozhodnutí ve výši 3 736 Kč.

1. Rozsudkem z 29. 5. 2025, č. j. 11 C 251/2024-125 soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 23 639 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 7. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 23 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 1. 3. 2024 zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem z 22. 1. 2026, č. j. 11 C 251/2024-152 soud prvního stupně doplnil výše uvedený rozsudek tak, že žaloba žalobkyně se dále zamítá co do částky 63 555 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 52 636 Kč za dobu od 15. 2. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 919 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok 1-IV), o tom, že vzájemný návrh žalované se co do částky 66 391 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % z této částky za dobu od 8. 6. 2024 zamítá (výrok 1-V), a o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok 2).

2. Výše uvedeným způsobem soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalované na zaplacení částky uvedené v žalobě ve výši 87 279 Kč, kterou žalobkyně požadovala za tzv. čistý úklid provedený ve prospěch žalované, a dále o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 90 030 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaná požadovala na náhradu škody ve výši plnění vynaloženého na odstranění poškozených kovových částí během úklidu žalobkyně v 1. a 2. podlaží v objektu domu v , Anonymizováno, , , adresa, , v němž se tzv. čistý úklid ze strany žalobkyně prováděl.

3. Doplňující rozsudek soud prvního stupně vydal na základě pokynu odvolacího soudu z 1. 9. 2025, v němž odvolací soud vyjádřil názor, že požaduje-li žalobkyně žalobou zaplacení 87 279 Kč a žalovaná vzájemným návrhem částku 90 030 Kč, je namístě vždy a výslovně rozhodnout jak o veškerém plnění uvedeném v žalobě, tak o veškerém plnění uvedeném ve vzájemném návrhu, a to třeba i zčásti vyhovujícím a zčásti zamítavým výrokem, i v případě, že soud prvního stupně provedl jednostranný zápočet žalobkyní a žalovanou vznesených požadavků.

4. Odvoláním napadené rozsudky soud prvního stupně odůvodnil tím, že: mezi účastnicemi byla na jaře roku 2023 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo provedení hrubého a čistého úklidu objektu na adrese , adresa, v Plzni, přičemž cena za hrubý úklid byla žalobkyni uhrazena, zatímco cena za čistý úklid provedený v lednu a únoru 2024, vyúčtovaný fakturami č. , hodnota, a č. , hodnota, v celkové částce 87 279 Kč, uhrazena nebyla. Tato skutková zjištění soud učinil zejména ze shodných tvrzení účastnic, z e-mailové komunikace mezi nimi, z účastnického výslechu žalobkyně, z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , z výpisů z bankovních účtů žalované, ze zápisu z jednání ze dne 13. 2. 2024, z dopisu právního zástupce žalované ze dne 16. 2. 2024, z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2024, z etikety čisticího prostředku MT 137, ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ze dne 24. 3. 2024 a z výslechu znalce při jednání, dále z faktury dodavatele , právnická osoba, . ze dne 8. 4. 2024 a z faktury společnosti , právnická osoba, ze dne 19. 7. 2024, jakož i z účastnických výpovědí , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatelů žalované. Na podkladě těchto důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně sice dílo v rozsahu čistého úklidu provedla, avšak v části týkající se 1. a 2. patra plnila vadně, neboť při použití kyselého čisticího prostředku MT 137 došlo ke vzniku reziduí na površích a k neodstranitelnému poškození kovových částí sprchových koutů. Obranu žalobkyně, že poškození mohlo být způsobeno souběžně probíhající stavební činností, soud nepokládal za prokázanou. Uzavřel proto, že žalované vzniklo právo na slevu z ceny díla ve výši 23 724 Kč odpovídající ceně úklidu 1. a 2. patra, a dále i právo na náhradu škody ve výši 90 030 Kč představující náklady na výměnu poškozených kovových částí. Po započtení vzájemných pohledávek a jejich příslušenství soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit žalované 23 639 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu i vzájemný návrh zamítl.

5. Rozsudek soudu prvního stupně i doplňující rozsudek napadla odvoláním pouze žalovaná. Z jeho obsahu se podává, že po obsahové stránce směřuje pouze proti té části výroků I a II, v níž soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně na zaplacení částek účtovaných jako vícepráce, konkrétně částek 10 700 Kč a 11 500 Kč, a dále proti výroku III o náhradě nákladů řízení (když samozřejmě směřuje, viz jeho doplnění, ve stejném rozsahu i do výroků 1 a 2 doplňujícího rozsudku). Žalovaná namítá, že soud prvního stupně, ačkoli podle jejího názoru zjistil skutkový stav dostatečně, vyvodil z něj nesprávné závěry, jestliže žalobkyni přiznal část ceny díla odvozenou od tvrzených víceprací, aniž by bylo prokázáno, že mezi účastnicemi došlo k dohodě o jejich provedení a úhradě. V tomto směru odvolatelka vychází zejména z protokolu o jednání ze dne 15. 4. 2025, z e-mailové komunikace mezi účastnicemi ze dne 31. 8. 2023 a z výpovědi svědka , jméno FO, při jednání dne 29. 5. 2025, z nichž dovozuje, že sjednána byla pouze cena díla ve výši 67 103 Kč, nikoli částka 87 279 Kč uplatněná žalobkyní v řízení, a že stavbyvedoucí , jméno FO, nebyl oprávněn za žalovanou sjednávat jakékoli další práce či změny smluvního vztahu. Žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyně netvrdila vznik dohody o vícepracích dostatečně konkrétně a neoznačila ani důkazy způsobilé takové tvrzení prokázat, takže soud prvního stupně podle jejího názoru neměl žalobkyni přiznat ani částku 10 700 Kč podle faktury č. , hodnota, ; argumentačně pak zpochybňuje i položky ve výši 11 500 Kč podle faktury č. , hodnota, . Naproti tomu žalovaná nezpochybňuje závěry soudu prvního stupně o vadném provedení díla v části týkající se úklidu 1. a 2. nadzemního podlaží ani závěr o svém právu na náhradu škody.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně i právně správný, vnitřně konzistentní a plně přezkoumatelný, a navrhuje jeho potvrzení včetně přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Ve svém vyjádření vychází zejména z napadeného rozsudku, především z jeho bodů 6, 7 a 20 až 22, dále ze znaleckého posudku, z výpovědí svědků, z listinných důkazů, z e-mailové komunikace mezi účastnicemi, z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025, z přípisu ze dne 15. 2. 2024 a z judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 582/2015 a 23 Cdo 1320/2020. Žalobkyně uvádí, že odvolání žalované směřuje proti výrokům I, II a III rozsudku, a zdůrazňuje, že odvolací námitky nepřinášejí žádné nové skutkové ani právní okolnosti, nýbrž představují pouze polemiku se závěry soudu prvního stupně. K námitkám ohledně víceprací žalobkyně tvrdí, že soud prvního stupně správně uzavřel, že vícepráce byly nejen fakticky provedeny, ale též odsouhlaseny stavbyvedoucím , jméno FO, , jenž byl v rámci realizace zakázky osobou pověřenou operativním řešením potřebných prací. Odmítá proto argumentaci žalované, že tento nebyl oprávněn vícepráce sjednávat, a má za to, že závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti nároku na jejich úhradu odpovídá výsledkům dokazování. Ve vztahu k rozsahu slevy z ceny díla žalobkyně poukazuje na to, že soud prvního stupně se námitkami žalované zabýval a správně dovodil, že příčinná souvislost mezi vadným plněním žalobkyně a potřebou opětovného úklidu byla dána jen ohledně 1. a 2. nadzemního podlaží, zatímco další znečištění objektu souviselo s jinými zásahy, zejména s vadami instalace sprchových vaniček a montáží kuchyňských linek. K výroku o náhradě nákladů řízení pak žalobkyně namítá, že předžalobní výzva, na niž žalovaná odkazuje, se týkala pouze části později uplatněného nároku, zejména náhrady škody, a nesplňovala tak požadavek určitosti a úplnosti ve smyslu § 142a o. s. ř.; současně podle jejího názoru nebyl naplněn ani preventivní účel takové výzvy. Z těchto důvodů žalobkyně pokládá odvolání žalované za nedůvodné.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl žalovanou napaden, doplnil dokazování o e-mailovou korespondenci mezi účastníky (č. l. 166 – 168 spisu), zopakoval dokazování fakturami z 31. 1. a 15. 2. 2024 na tzv. čistý úklid (č. l. 27 – 28), provedl důkaz e-mailovou komunikací a fakturací mezi účastníky (č. l. 196 – 201) a komunikací prostřednictvím mobilu (č. l. 205) a opětovně vyslechl svědka , jméno FO, . Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

8. Při rozhodování o odvolání a o jeho důvodnosti odvolací soud musel zohlednit následující okolnosti:1) O žalobě i o vzájemném návrhu měl soud prvního stupně rozhodovat zvlášť, protože hmotné právo nepřipouští možnost zápočtu provedeného soudem. Tyto vzájemné požadavky tedy proti sobě nelze navzájem krátit (započítávat). Tento fakt je třeba zohlednit ve výroku odvolacího soudu o odvolání žalované s tím, že odvolací soud rozhodce jak o žalobě, tak o vzájemném návrhu zvlášť, bez jakéhokoliv zápočtu.2) Odvolala se pouze žalovaná, a to ve výše uvedeném rozsahu. Z toho plyne zákaz reformace in peius v její neprospěch v rámci odvolacího řízení. Zároveň je odvolací soud vázán i mezemi odvolání žalované a nemůže rozhodnout v její prospěch ve větším rozsahu, než ona sama žádá.3) Z výše uvedeného plyne, že o vzájemném návrhu je namístě rozhodnout tak, že se mu zcela vyhovuje (tedy, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 90 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 6. 2024 do zaplacení), když z napadeného rozsudku (viz odst. 21 odůvodnění), jakož i z doplňujícího rozsudku plyne, že soud prvního stupně měl vzájemný návrh žalované za zcela důvodný. Tento úsudek, jenž se promítnul i do napadeného výroku (byť nesprávně, protože soud prvního stupně provedl jednostranný zápočet žaloby a vzájemného návrhu), nemůže odvolací soud přehodnotit ve prospěch žalobkyně, protože žalobkyně si odvolání nepodala.4) Jde-li o žalobu, s ohledem na výše uvedené nelze jinak, než o ní rozhodnout v jejím celku (bez zápočtu důvodného žalobního požadavku oproti důvodnému vzájemnému návrhu), aby došlo k formálnímu osamostatnění žalobního požadavku žalobkyně na straně jedné a požadavku ze vzájemného návrhu žalované na straně druhé. Při respektu k zákazu reformace in peius je třeba dále zohlednit, že žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení ceny za tzv. čistý úklid objektu v , Anonymizováno, , , adresa, , včetně víceprací ve výši 87 279 Kč s příslušenstvím, soud prvního stupně z této částky odečetl 23 724 Kč za marně provedený úklid 1. a 2. patra, takže za důvodnou považoval částku 63 555 Kč. Tento závěr, jenž promítnul i do napadeného rozsudku s ohledem na zákaz reformace in peius lze revidovat jen ve prospěch žalované, jako jediné odvolatelky, a to maximálně v rozsahu, v němž žalovaná v odvolání požaduje. Žalovaná přitom podala odvolání s tím, že částka za čistý úklid byla sjednána ve výši 67 103 Kč a nedošlo k provedení žádných víceprací (a ani k jejich sjednání), takže částka požadovaná žalobkyní má být ponížena o slevu ve výši 17 824 Kč (marně provedený úklid 1. a 2. patra bez víceprací) a o nesprávně vyúčtované a neprovedené vícepráce ve výši 22 200 Kč (celkem 40 024 Kč). Odvolací soud přitom musí respektovat právě uvedený rámec odvolání.

9. Výše uvedené se promítlo do výroku I rozsudku odvolacího soudu tak, že vzájemnému návrhu žalované na zaplacení částky 90 030 Kč s příslušenstvím je zcela vyhověno.

10. Jde-li o požadavek žalobkyně na zaplacení částky 87 279 Kč s příslušenstvím, odvolací soud zjistil následující:Je předmětem shodného tvrzení účastníků (viz odvolání žalované, výpověď žalobkyně č. l. 111, e-mailová korespondence mezi účastníky č. l. 168 – 169), že cena za čistý úklid byla sjednána částkou 67 103 Kč. Stejně tak je předmětem shodného tvrzení účastníků, že čistý úklid byl proveden přinejmenším v rozsahu této původní dohody, tedy i ve sjednané hodnotě 67 103 Kč. Žalovaná vůči žalobkyni uplatnila slevu v částce 17 824 Kč (bez údajných víceprací), kterou žalobkyně fakturovala za úklid 1. a 2. patra (faktura č. l. 28), které bylo uklizeno marně kvůli potřebě opětovného úklidu pro poškození kovových částí sprchových koutů. Důvodnost této slevy odvolací soud nemůže přezkoumávat, protože tuto slevu pokládal za důvodnou již soud prvního stupně, jde o závěr ve prospěch žalované, žalobkyně si odvolání nepodala.

11. Vícepráce nad rámec sjednané dohody a ceny odvolací soud nepokládá za zcela prokázané. Z výše uvedené e-mailové korespondence a z výpovědi svědka , jméno FO, doplněné při jednání odvolacího soudu dne 19. 5. 2026 plyne, že určité vícepráce provedeny byly, ale nikoliv všechny lze jasně identifikovat, když pouze u části z nich je zřejmé, že byly provedeny až v rámci nyní posuzovaného tzv. čistého úklidu, a nikoliv v rámci tzv. hrubého úklidu, který žalobkyně pro žalovanou prováděla v tomtéž objektu dříve. Jde-li o žalobkyni doloženou elektronickou korespondenci (č. l. 166 – 188 a č. l. 192 – 205 spisu), není z ní patrno, co ze strany žalované (p. , jméno FO, ) se potvrzuje, případně není s níže uvedenou výjimkou zřejmé, zda jde o potvrzení položek, které byly uklízeny v rámci předchozího hrubého úklidu, jenž se podle výpovědi žalobkyně uskutečňoval do listopadu 2023, finální faktura za hrubý úklid byla podle výpovědi žalobkyně vystavena 18. 12. 2023, a teprve po tomto datu je zcela zřejmé, že případné úmluvy na vícepracích se týkaly nyní sporného čistého úklidu. Výjimku však představuje e-mailová korespondence mezi žalobkyní a p. , jméno FO, z 31. 1. a 1. 2. 2024 (č. l. 166 spisu), z níž plyne, že byla odsouhlasena faktura z 31. 1. 2024, jež se nachází na č. l. 173, a v níž jsou mimo jiné fakturovány vícepráce ve 3. až 6. patře ve výši celkem 10 700 Kč. Z výpovědi svědka , jméno FO, uskutečněné při jednání odvolacího soudu dne 19. 5. 2026 dále vyplynulo, že v rámci tzv. čistého úklidu byly sjednány a provedeny rovněž vícepráce spočívající v umytí oken ve sklepě za cenu 4 000 Kč a úklidu schodiště nahrubo ve výši 873 Kč. Tato zjištění pak vedla odvolací soud k úsudku o tom, že požadavek žalobkyně je důvodný co do částky 63 222 Kč, co do zbytku je namístě žalobu zamítnout – tento úsudek se pak projevil ve výroku II rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má na rozdíl od žalované za to, že odsouhlasení skutečně prokázaných víceprací (viz výše) ze strany svědka , jméno FO, žalovanou zavazovalo. To plyne z výpovědi jednatele žalované pana , Anonymizováno, , jenž ve své výpovědi (č. l. 79 spisu) nezpochybňuje, že vícepráce mohly být sjednávány s p. , jméno FO, a posléze s p. , jméno FO, jako stavbyvedoucími, když sám uvedl, že to bylo v jejich kompetenci. Takovou praxi při sjednávání víceprací v zásadě stvrzuje i svědek , Anonymizováno, , svědek , Anonymizováno, , svědek , jméno FO, , jakož i žalobkyně. Svědek , jméno FO, přitom stvrdil, že sjednané vícepráce, jež byly prokázány (viz výše), žalobkyně skutečně řádně dokončila a předala. Odvolací soud má za to, že z e-mailu, který žalobkyně zaslala jednateli žalované p. , Anonymizováno, dne 31. 1. 2024, plyne, že žalovaná mu zaslala fakturu za úklid ze dne 31. 1. 2024 (tedy z téhož dne), když v této faktuře jsou mimo jiné fakturovány i vícepráce na 3. až 6. podlaží ve výši celkem 10 700 Kč (faktura č. l. 173 spisu). Projev jednatele žalované v e-mailu z 1. 2. 2024, jenž je odpovědí na e-mail žalované z 31. 1. 2024 jenž obsahuje i předmětnou fakturaci, si přitom odvolací soud vykládá jako projev vůle, který směřuje nejen k tomu, že p. , jméno FO, má fakturu za doručenou, ale i k tomu, že potvrzuje, že fakturace odpovídá skutečnosti, v e-mailu je uveden projev „dobrý den, potvrzuji“. Odvolací soud má za to, že takový projev směřuje ke stvrzení nejen přijetí faktury, ale i odsouhlasení, že fakturace je důvodná.

12. I s ohledem na právě sdělené odvolací soud rozhodl o žalobě způsobem uvedeným ve výroku II.

13. Jde-li o rozhodování o náhradě nákladů řízení, je namístě se ztotožnit s argumentem žalované, že v rámci jednoho řízení se rozhodovalo o dvou rozdílných požadavcích a že tyto požadavky je třeba od sebe nákladově oddělit. Dále je faktem, že předmětem odvolacího řízení již byla pouze část požadavku uvedeného v žalobě, a to ve výši 22 200 Kč. Předmět odvolacího řízení se tedy liší od obou předmětů řízení před soudem prvního stupně.

14. Jde-li o požadavek uvedený v žalobě, po odečtu úspěchu a neúspěchu ve sporu je namístě uzavřít, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 % nákladů řízení o žalobě (žalobě vyhověno co do 63 222 Kč, zamítnuta co do 24 057 Kč).

15. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku změnil tak, jak je uvedeno ve výroku.

16. Jde-li o náklady řízení konaného ohledně žalobou uplatněného požadavku ve výši 87 279 Kč, je namístě vyjít z toho, že žalobkyni bylo přiznáno 63 222 Kč s příslušenstvím, naopak žaloba byla zamítnuta do částky 24 057 Kč s příslušenstvím. Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve sporu žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 44 % těchto nákladů, s tím, že tyto náklady sestávají kromě zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 492 Kč z 9 úkonů advokáta á 4 620 Kč. Tyto úkony přitom spočívají v převzetí a přípravě věci z 27. 2. 2024, z podání žaloby 23. 7. 2024, z vyjádření žalobkyně z 13. 9. 2024, z doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů z 23. 10. 2024, konečně i z účasti na jednání soudu dne 15. 10., 28. 11. 2024, 6. 3., 15. 4. a 29. 5. 2025. Dále je třeba připočíst úkon za odměnu advokáta ve výši jedné poloviny za výzvu k plnění – předžalobní upomínku z 7. 3. 2024 ve výši 2 310 Kč. Úhrnem tedy jde o částku ve výši 43 890 Kč. K tomu je třeba připočíst sedm režijních paušálů á 300 Kč a tři režijní paušály á 450 Kč spojené s úkony advokáta do konce roku 2024 a poté, a dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny za úkony advokáta a z režijních paušálů ve výši 9 941,40 Kč. Úhrnem tedy na straně žalující v řízení před soudem prvního stupně co do požadavku uvedeného v žalobě vznikly náklady ve výši 60 773 Kč. Protože žalobkyně s ohledem na míru svého procesního úspěchu a neúspěchu má právo na jejich náhradu ve výši 44 %, náleží jí k náhradě 26 740 Kč. O lhůtě ke splnění povinnosti k náhradě těchto nákladů soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ke stanovení delší než zákonné lhůty nebyl shledán žádný důvod.

17. Jde-li o náhradu nákladů řízení v souvislosti se vzájemným návrhem žalované, je namístě konstatovat, že žalovaná byla zcela úspěšná, když řízení probíhalo o zaplacení částky 90 030 Kč. Žalobkyni s ohledem na její plný úspěch náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně za tento vzájemný návrh. Přitom se jedná o úkony advokáta á 5 190 Kč za celkem šest úkonů právní pomoci (příprava a převzetí věci, sepis vzájemného návrhu, účast při jednáních dne 28. 11. 2024, 6. 3., 15. 4. a 29. 5. 2025), úhrnem tedy 31 140 Kč. K tomu je třeba připočíst režijní paušály za úkony advokáta ve výši 3 x 300 Kč a 3 x 450 Kč (po 1. 1. 2025), tedy úhrnem 2 250 Kč. Rovněž je třeba zohlednit 21 % DPH z úkonů a z režijních paušálů ve výši úhrnem 7 011,90 Kč. Po připočtení soudního poplatku za vzájemný návrh ve výši 4 502 Kč náklady řízení před soudem prvního stupně ohledně vzájemného návrhu na straně žalované činí 44 903,90 Kč. O lhůtě ke splnění této povinnosti soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji opět jako zákonnou třídenní, když ke stanovení delší doby nebyl shledán žádný důvod.

18. Jde-li o náhradu nákladů odvolacího řízení, je třeba vyjít z toho, že reálným předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení částky 22 200 Kč. Odvolací soud přitom po skutkové stránce uzavřel, že ze sporného plnění žalobkyni náleží 10 700 Kč, 2 400 Kč a 843 Kč, úhrnem tedy 13 943 Kč, tedy přibližně 63 % ze sporného požadavku. Po odečtení míry úspěchu a neúspěchu v řízení o odvolání je tedy namístě uzavřít, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni, a to ve výši 25 % jejich nákladů. Odměnu přitom je třeba vypočíst z předmětu odvolacího řízení ve výši 22 200 Kč, když odměna za úkon advokáta tedy činí 2 020 Kč. Advokát žalobkyně uskutečnil v rámci odvolacího řízení pět úkonů, a to vyjádření z 12. 8. 2025, vyjádření k poučení soudu z 12. 3. 2026, doplnění vyjádření z 15. 4. 2026 a účastnil se dvou jednání ve dnech 28. 4. a 19. 5. 2026. Úhrnem tedy jde o částku 10 100 Kč. K těmto položkám je třeba připočíst pět režijních paušálů á 450 Kč, tedy 2 250 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a z režijních paušálů ve výši 2 593,50 Kč. Úhrnem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně činí 14 943,50 Kč. Protože má právo na zaplacení 25 % těchto nákladů, náleží žalobkyni za odvolací řízení 3 736 Kč. O lhůtě ke splnění této povinnosti odvolací soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a opět ji stanovil jako zákonnou třídenní, když ke stanovení delší lhůty neshledal žádný zákonný důvod.