29 Co 208/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Heleny Bláhové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 53 458 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. února 2025, č. j. 112 C 3/2021-465 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 30. září 2025, č. j. 112 C 3/2021-534

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II, III, IV, VI, VII, VIII a IX potvrzuje s tím, že výrok III se potvrzuje ve správném znění označení počátku běhu úroku z prodlení, a to od 1.1.2021 namísto nesprávného od 1.1.2025.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku XI mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně žalobkyni ve výši 19 241,14 Kč a žalobci ve výši 32 996,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta AIII. Rozsudek okresního soudu se ve výroku doplňujícího usnesení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů řízení ve výši 1 618,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni ve výši 11 283,94 Kč a žalobci ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A 1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem II částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem III částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení a výrokem II částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení. Výrokem IV byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení se co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, zamítnuta. Výrokem VI napadeného rozsudku okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem VII částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení, výrokem VIII částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení a výrokem IX částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2025 do zaplacení. Výrokem X byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení se co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení, zamítnuta. Výrokem XI rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobcům náhradu nákladů ve výši 45 612,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

2. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobci žalovali žalobou došlou soudu dne 17.2.2021 zaplacení částky 53 458 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2021 do zaplacení, neboť dne 5. 8. 2020 balík sena ve vlastnictví žalovaného kutálející se ze svahu narazil do vozidla řízeného žalobkyní. Policie ČR nezjistila cizí zavinění na rozkutálení balíku, balíky však nebyly uloženy tak, aby bylo zcela zabráněno jejich rozpohybování, žalobci tvrdili i možnost samovolného pohybu. Domáhali se tedy po žalovaném náhrady škody, který za škodu odpovídá, když neprovedl taková preventivní opatření, která by způsobení škody mohla s dostatečnou jistotou zabránit. Požadovali náhradu vynaložených nákladů na opravu vozidla ve výši 19 380 Kč (vynaložených žalobcem) a ve výši 4 078 Kč (vynaložených žalobkyní) a náhradu nemajetkové újmy každý ve výši 15 000 Kč, když žalobce byl spolujezdcem žalobkyně. Jednalo se po 5 000 Kč o újmu způsobenou stresem z dopravní nehody, 5 000 Kč za újmu z obav o nenarozené , rodné přijmení, a 5 000 Kč za nemožnost užití vozidla a ztrátu radosti z dovolené.

3. Okresní soud po skutkové stránce shledal, že balíky sena byly žalovaným a svědkem , jméno FO, dne 1.8.2020 umísťovány proti svahu. Podle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, balíky byly lisovány lisem s pevnou lisovací komorou bez vyhazovací rampy do balíků o průměru 1,20 m, všechny tyto skutečnosti snižují pravděpodobnost samovolného rozpohybování balíků, jde o technologii lisování, která je jediná možná, správná a bezpečná na svažitých pozemcích. Podle znalce není podstatné, jaký byl sklon louky v místě, odkud se balík rozpohyboval, protože když zvládne svahovou dostupnost technika, tak se balík po několika dnech nerozjede, to do něj někdo musel strčit a nasměrovat ho po válcové straně. Čím déle stojí balík na louce, tím se může míň rozjet. Čím větší je mokro, tím je pravděpodobnost, že se rozjede daleko nižší, navíc, když prší, tak hned roste tráva, ta vytvoří oporu tomu balíku a zabraňuje to dalšímu posunu. Přesné místo, odkud se balík rozkutálel, se nepodařilo zjistit, ale po vzájemném zhodnocení skutečností zjištěných z fotodokumentace louky a místním šetřením (sklon terénu na louce v místě uváděném různě ve výpovědích žalovaného, svědka , jméno FO, a obou policistů, kteří dokumentovali situaci na místě) okresní soud vyšel z výpovědi svědka , Anonymizováno, , že balík byl umístěn v místě, kde byla louka zaoblená, ale nebylo to v té prudké části a v místě, kde se louka začíná svažovat, ale bylo to na té hraně, kde to jde poměrně prudce. Okresní soud uvedl, že se nemohl spokojit s obecnou odpovědí Ústavu soudního inženýrství, že samovolný pohyb balíků nelze vyloučit, ale bylo nutno vzít v úvahu speciální okolnosti případu vyložené znalcem, také vzal v úvahu, že k lisování došlo 1 .8. 2020, následující den vydatně pršelo, pršelo i 3. 8. (již méně) a 4. 8. (minimálně), půda tedy byla rozmoklá a lze učinit závěr, že přírodní vlivy – vlhkost a také gravitace způsobily ještě důkladnější usazení balíku - tj. deformaci a vytvoření plošky, která znemožní samovolné rozpohybování balíku - než kdyby nepršelo. A protože balík byl uložen v místě, kde louka byla zaoblená, nikoliv v prudké části, okresní soud uzavřel, že balík se dne 5. 8. 2020 sám do pohybu nedal. Nesouhlasil tedy s žalobním tvrzením, že by z fotografií zachycujících pole, ze kterého se balík uvolnil, bylo patrné, že balíky nebyly uloženy tak, aby bylo zcela zabráněno jejich samovolnému pohybu.

4. Okresní soud po právní stránce po předchozím pokynu odvolacího soudu daném usnesením č.j. 29 Co 42/2023-289 ze dne 30.1.2024 posuzoval věc podle ustanovení § 2924 o.z. o škodě způsobené provozní činností žalovaného, když žalovaný v rozhodnou dobu podnikal v zemědělství a balík sena, který způsobil následek, dopravní nehodu, a který je nutno považovat za věc použitou při provozu, umístil žalovaný na louce při výkonu své podnikatelské činnosti. Dospěl při tom k závěru, že okolnost, že se balík sám nemohl rozpohybovat by vedla k zamítnutí žaloby v případě posouzení podle § 2937 o.z. Protože je však věc posuzována podle § 2924 o.z., k zamítnutí žaloby může vést pouze prokázání toho, že žalovaný vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Dle okresního soudu se jedná o opatření, která se jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoliv všechna myslitelná opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na žalovaného přepjaté požadavky. Zároveň dle okresního soudu nepostačuje formalistické posouzení rozhodných okolností, ale musí být přihlédnuto k účinkům rozhodnutí, které má přispět k eliminaci takto nebezpečných situací, když v daném případě nelze přehlédnout, že právě tato péče může do budoucna zabránit případným škodám, které mohly být v tomto konkrétním případě – při nepříznivé shodě více skutečností – mnohem fatálnější včetně škod na zdraví. Okresní soud tak profil louky shledal vysoce rizikový s ohledem na případné škody s ohledem na prudké svažování k zástavbě a silnici, kdy při rozpohybování balíku nemohou zábrany živým ani pletivovým plotem zabránit dopadu balíku na vozovku. Otáčení balíku proti svahu na dané louce v rizikových částech louky, což je i tento konkrétní případ, tak okresní soud nepovažoval za dostatečně preventivní opatření, protože v daném případě je hrozící škoda vysoká, a je tak na místě požadovat další preventivní opatření. V daném případě by tak bylo rozumné alespoň požadovat, aby žalovaný svezl balíky na horní část louky, kde je plocha rovnější, navíc aby je sdružil, čímž by byla ztížena manipulace s balíky ve smyslu jejich otáčení a rozpohybování vnější silou a bylo by zabráněno situaci, při které balík stojící volně osamoceně v prostoru, navíc na místě, kde louka je zaoblená, ale na hraně, kde to následně jde poměrně prudce, byl nasměrován a postrčen po déle se prudčeji svažující louce dolů, aby v krátkém čase nabral takovou energii, že překoná i drátěný plot v pámelníkovém živém plotě a následně skončí dole na poměrně frekventované silnici, kde může způsobit i fatálnější škodu, než se stalo v daném případě. Nejúčinnějším preventivním opatřením proti rozpohybování balíku lidskou silou na předmětné louce, by bylo odvézt balíky po slisování z louky pryč a nenechávat je tam. Okresní soud proto dospěl k závěru, že byť žalovaný použil správný technologický postup a provedl opatření proti samovolnému rozpohybování balíků a k zásahu došlo zaviněním zřejmě cizí osoby, žalovaný neprokázal, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Protože soud neshledal naplnění liberačního důvodu, dále se zabýval jednotlivými složkami odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu, tj. nároky na náhradu majetkové újmy a nemajetkové újmy, které soud posoudil podle § 2897 o.z., podle kterého je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Uplatněné nároky v rozsahu majetkové újmy shledal prokázanými a požadovanou nemajetkovou újmu taktéž shledal prokázanou v požadované výši, pouze výši újmy za nemožnost využití vozidla na dovolené a tím ztrátu radosti z dovolené ponížil z požadovaných 5 000 Kč na částku 1000 Kč pro každého z žalobců, když v porovnání s duševními útrapami danými samotnou nehodou a obavami o nenarozené dítě považoval tuto újmu za méně významnou. O náhradě nákladů pak rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. %, přičemž úspěšnější žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 70 % (85 % – 15 %) celkem 45 612,63 Kč.

5. Rozsudek okresního soudu napadl v rozsahu výroků I, II, III, IV, VI, VII, VIII, IX a XI včas podaným odvoláním žalovaný. Uvedl, že okresní soud sice správně shledal, že balík sena, který dne 5. 8. 2020 narazil do vozidla žalobců, se samovolně nerozkutálel, ale nesprávně v této situaci dovodil odpovědnost žalovaného. Žalovaný od počátku tvrdí, že škoda byla způsobena činností třetí neznámé osoby, která balík uvedla do pohybu, tedy protiprávním jednáním této osoby. Žalovaný nemohl takové jednání předvídat ani mu zabránit. Dovozoval s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že tak nemohla škoda vzniknout v důsledku provozní činnosti žalovaného, když není dána příčinná souvislost mezi jeho činností a vznikem škody. Pro případ, že by odvolací soud přesto shledal odpovědnost žalovaného dle § 2924 o.z., žalovaný má za to, že splnil liberační důvod vylučující jeho objektivní odpovědnost. V řízení bylo prokázáno, že balík sena byl umístěn v mírně svažité části louky, nikoliv v prudkém svahu. Byl natočen proti svahu, což je běžná a bezpečná zemědělská praxe. Samovolné rozpohybování balíku bylo vyloučeno znaleckým posudkem, výpovědí znalce, svědky i meteorologickými zprávami. Okresní soud přesto dovodil, že žalovaný měl učinit další preventivní opatření (např. sdružení balíků nebo jejich odvoz), což žalovaný považuje za neproveditelné, nepřiměřené a neodpovídající běžné zemědělské praxi. Závěr soudu v tomto směru považuje za překvapivý. Znalec výslovně uvedl, že takové opatření nepovažuje za rozumné ani nutné. Sdružování balíků není preventivní opatření proti manipulaci třetí osobou, ale technologický postup pro odvoz. Navíc by mohlo vést k novým rizikům při manipulaci s balíky. Odvoz balíků ihned po lisování by vedl k nepřiměřeným nákladům, časovým ztrátám a riziku znehodnocení sena, což by negativně ovlivnilo zemědělský provoz žalovaného. Žalovaný nesouhlasil též s výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť poslední tři písemná podání zástupce žalobců neodpovídají úkonům právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť se jednalo o podání nadbytečná, když se žalobci mohli se vyjádřit přímo u jednání, neúčastí a následným písemným doplňováním vznikly žalovanému zbytečné náklady na dodatečné reakce. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žaloba se zamítá a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.

6. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že s odvoláním žalovaného nesouhlasí a trvají na tom, že rozhodnutí okresního soudu je věcně správné, neboť žalovaný neprokázal ani, že s balíkem manipulovala třetí osoba ani, že vynaložil veškerou péči k zabránění škodě, a tedy naplnění nesplnil liberačního důvodu dle § 2924 o. z. Tvrzení žalovaného, že škodu způsobila neznámá třetí osoba, nebylo nijak doloženo – Policie ČR ani svědek , jméno FO, nezaznamenali pohyb cizích osob na místě události. Žalobci setrvali na tom, že žalovaný vykonává zemědělskou provozní činnost a při sklizni sena (popř. jiné obdobné činnosti) došlo k uvolnění balíku, který způsobil škodu. Odpovědnost je tudíž dána podle objektivní skutkové podstaty dle ustanovení § 2924 o.z. – tedy provozem. Uvolnění balíku pět dní po jeho uložení na pozemku není neobvyklé při zvážení sklonu pozemku, vlivu počasí a těžší konstrukce balíku. Samovolné přemístění balíku tedy odpovídá běžnému riziku z provozu. Pokud se jedná o liberační důvod dle ustanovení § 2924 o.z., pak žalovaný neprokázal, že by učinil vše, co bylo možno spravedlivě po něm požadovat, aby škodě zabránil, což dokládá i to, že se balík rozjel a škodu způsobil. Tvrzení o orientaci balíku proti svahu je sporné, ostatně fotodokumentace Policie ČR ukazuje některé balíky umístěné po svahu, v těsné blízkosti silnice. Opatření, která měla zabránit uvolnění balíků, byla dle názoru žalobců zcela nedostatečná. Znalec , právnická osoba, podle žalobců postupoval neobjektivně, vycházel pouze z tvrzení žalovaného, místo nehody osobně nenavštívil a jeho závěry jsou v rozporu s vyjádřením VÚT, které připouští možnost samovolného pohybu balíku. Ploty na pozemku byly v dezolátním stavu a nemohly zabránit pohybu balíků, přičemž část oplocení ani nepatřila žalovanému. Svědecké výpovědi , adresa, a , jméno FO, jsou podle žalobců nevěrohodné pro osobní vztahu k žalovanému a absenci přímého svědectví. Žalovaný neprokázal ani polohu a otočení konkrétního balíku, který způsobil škodu, a jeho tvrzení o zásahu třetí osoby jsou podle žalobců pouhé domněnky. Vliv počasí mohl naopak způsobit podmáčení terénu a uklouznutí balíku. Daná louka byla vysoce riziková kvůli svahu, blízkosti frekventované silnice a volné dostupnosti, přičemž žalovaný neprovedl žádná opatření k zabránění pohybu balíků – ani technická, ani preventivní (např. výstražné značení pro omezení vstupu či seskupení balíků). Vhodné by bylo ukládání balíků na rovnější části louky, ve skupinách či pyramidách, což by výrazně snížilo riziko jejich pohybu. Žalobce postupoval nepřijetím těchto opatření rutinně, spoléhal se na to, že ke škodě nedojde. Žalobci tak namítali, že doložili příčinnou souvislost mezi uvolněným balíkem a vzniklou škodou, včetně nemajetkové újmy způsobené stresem, nemožností využití vozidla o dovolené a obavami o nenarozené dítě. Okresní soud část nároku snížil, což žalobci akceptovali. Na základě všech uvedených skutečností žalobci navrhovali, aby odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu.

7. Krajský soud ve věci rozhodoval rozsudkem č.j. 29 Co 208/2025-527 ze dne 10.9.2025, v němž se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu o nemožnosti samovolného rozpohybování balíku a nezbytnosti působení činnosti třetí osoby, která skladovaný balík uvedla do pohybu, což v tomto svém rozhodnutí shledal odvolací soud s odkazem na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 2595/2019 za důvod pro absenci příčinné souvislosti mezi provozní činností žalovaného a vzniklou škodou. K ústavní stížnosti žalobců bylo toto rozhodnutí Ústavním soudem ČR zrušeno nálezem sp.zn. III. ÚS 3531/25 ze dne 28.1.2026 zrušeno. Ústavní soud uzavřel, že odvolacím soudem aplikovaná judikatura vydaná na podkladě předchozí právní úpravy zákona 40/1964 Sb. není aplikovatelná na současnou úpravu § 2924 o. z., která je mírnější tím, že podle dané úpravy provozovatel bez ohledu na to, zda taková událost měla původ v provozu, nebo ne, za tuto škodu neodpovídá, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Ústavní soud vytkl odvolacímu soudu, že se pro svůj názor nezabýval tím, jakou veškerou péči po žalovaném (jakožto provozovateli) bylo možno rozumně požadovat, aby ke škodě (újmě) nedošlo, a zda takovou péči skutečně žalovaný vynaložil s tím, že dané ustanovení mělo být aplikováno i v případě kumulace příčin. Naopak shledal, že okresní soud respektoval odlišné pojetí současné úpravy a v souladu s jejím smyslem a účelem škodu z provozní činnosti vnímal komplexněji a zevrubně posuzoval rozumné požadavky na skladování balíků sena po senoseči na konkrétní svažité louce, po které se běžně pohybují lidé a která je nad silnicí, a dovodil, že škoda (újma) stěžovatelům vznikla provozní činností vedlejšího účastníka a že po provozovateli lze vzhledem k riziku značné škody (újmy) při umístění balíků sena požadovat opatření, která zabrání rozpohybování balíku sena, byť kumulovaně s další příčinou, tedy za přičinění třetí osoby (v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že újma vznikla úmyslným jednáním třetí osoby).

8. Žalovaný i po rozhodnutí Ústavního soudu ČR na odvolání setrval. Doplnil své odvolání tím, že stále leží na žalobcích důkazní povinnost, že vzniklá škoda je důsledkem nikoliv řádné péče při provozní činnosti, a že spadá do okruhu škod, kterým má pravidlo § 2924 o.z. zabránit. Žalobci jako poškození tak musí prokazovat nejen samotnou příčinnou souvislost, ale i okolnosti zakládající objektivní přičitatelnost této škody provozovateli, tj. žalovanému (např. její objektivní předvídatelnost). Rozhodující jsou prvky rozumnosti míry požadované péče, není třeba činit preventivní opatření, která nejsou v žádném poměru k hrozícímu nebezpečí nebo nestojí za vynaložené náklady. Zopakoval, že balík byl rozkutálen třetí osobou, uložen byl v mírném svahu se sklonem 7,7°, spodní část pozemku od komunikace je vzdálena 25 metrů, byly tu 3 ploty – 2x drátěný a 1x živý pámelníkový. Pozemek je špatně dostupný a neprůchozí vyjma úzké vrchní části. Vstup není povolen. Deštivé počasí zabránilo sklizení balíků. Z deseti balíků byl rozkutálen pouze jeden. Není známa žádná ustálená podoba dobré praxe. Znalec vyhodnotil technologii jako jedinou možnou, správnou a bezpečnou i pro svažitý pozemek, potvrdil, že se balík sám nemohl rozkutálet, a že žalovaný učinil všechna opatření, která lze po něm rozumně požadovat. Žalovaný tak shledával důvody liberace, zároveň o setrval na tom, že nabyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, když ke škodě došlo nepředvídatelným a ojedinělým excesivním chováním třetí osoby, přičemž nejde o případ, že by tato osoba ke škodě přispěla, nýbrž ji výhradně sama způsobila. Navrhoval tedy, aby rozsudek okresního soud byl změně a žaloba zamítnuta.

9. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Po skutkové stránce se odvolací soud plně ztotožnil se závěry okresního soudu. Bylo nesporným, že žalobce v rámci své podnikatelské činnosti zemědělce sklidil seno jeho slisováním do kulatých balíků a umístěním na předmětné louce, která se nachází nad místem nehody. K nehodě došlo dne 5.8.2020 tím, že balík pohybem z louky po svahu prorazil oplocení a dopadl na vozovku, přičemž se střetl s projíždějícím vozidlem, které řídila těhotná žalobkyně a spolujezdcem byl žalovaný, kteří zde byli na dovolené a při střetu došlo k poškození pravé přední části vozidla.

11. Ohledně lisování balíků na dané louce bylo prokázáno, že žalobce jej prováděl spolu s panem , jméno FO, dle 1.8.2020. Odvolací soud doplňuje, že i z přiloženého přestupkového spisu Policie ČR (sp.zn. , Anonymizováno, vyplývá z podaného vysvětlení žalovaného, že i v den nehody uváděl, že k lisování balíků, které byly na místě zanechávány došlo 1.8.2020. Shodně uváděl žalovaný i ve své účastnické výpovědi. Svědek , jméno FO, si přesné datum nevybavoval, uváděl, že nešlo o den nehody, že bylo před deštěm a že následně pršelo, že v takové situaci se balíky nesvážejí s ohledem na problematičnost jejich nakládání a riziko poškození louky. Shodně pak s žalovaným vypověděli, že svědek , jméno FO, jezdil s lisem a žalovaný balíky usazoval, aby se nerozpohybovaly jejich natočením podle sklonu terénu. V den nehody již nepršelo, bylo sucho, jak vypověděli svědek , Anonymizováno, i , Anonymizováno, vyšetřující policisté a jak dokládá i jimi pořízená fotodokumentace. Průběh počasí vyplývá i záznamů ČHMÚ uvedeným v bodě 8 odůvodnění rozsudku okresního soudu, když úhrny srážek byly nejvyšší dne 2.8.2020 a 5.8.2020 bylo počasí bez srážek. Lze považovat za prokázané, že lisování proběhlo 1.8.2020, tedy nikoliv v den nehody. Zároveň lze vyloučit působení povětrnostních vlivů v den nehody, když o takovém se nikdo včetně vyšetřujících policistů ani nezmiňoval. Taktéž žádné utržení zeminy, které by vyvolalo uklouznutí balíku vlivem předchozího deště nebylo shledáno.

12. Pokud jde o místo, v němž počala dráha balíku, které bylo možno určit jen přibližně, okresní i odvolací soud shledal věrohodnou především výpověď svědka , Anonymizováno, , že místo určil v konzultaci s kolegyní podle stop, podle uválené trávy a podle toho, jak ty ostatní balíky tam byly. Svědek neshledal na rozdíl od svědka , jméno FO, konkrétní vytlačenou plochu po stání balíku. Shodně vypověděla i svědkyně Piskačová s tím, že v takto podle stop určeném místě se nacházela i kopka sena, která je zachycena na fotografiích. Směr pohybu balíku z tohoto místa zakreslil soudu svědek , Anonymizováno, na fotografii na č.l. 114, z fotografie je patrné, že je tu je ještě k oplocení a vozovce značná vzdálenost. Svědkem bylo popsáno, že jde o místo, kde je louka zaoblená, začíná se svažovat, bylo to tak na té hraně, tam je ten svah takový zakulacený, tady to už jde poměrně prudce, ale nebylo to v té prudké části a v místě, kde se louka začíná svažovat. Uvedl, že polehlá tráva, kudy se balík valil byla poměrně znatelná. Svědek , Anonymizováno, uváděl, že prováděl i měření, tato přenesl do plánku č.l.

146. Též na plánku znamenal dráhu balíku i svažitost terénu do různých stran s tím, že a počátek této dráhy není přímo ve svažité části, ale nad jejím počátkem. Svědek , Anonymizováno, konstatoval, že bylo též patrné, že se snažili balíky rozestavit tak, aby se balík nerozjel, uvedené je patrné i z fotodokumentace č.l. 44, což potvrdil i okresní soud po ohledání terénu na místě samém. Znalecký posudek znalce , právnická osoba, pak vysvětlil, že samotný způsob lisování balíku (viz odst. 16 odůvodnění rozsudku okresního soudu) snižoval pravděpodobnost samovolného rozpohybování balíků (střed není utužován), stejně tak i průměr balíků (1,2 m jako nejmenší možný), znalec vyšel z toho, že v daném místě byl svah mírnější, zároveň však uvedl, že není podstatné, jaký byl sklon louky, protože když zvládne svahovou dostupnost technika, tak se balík po několika dnech nerozjede. Čím déle stojí balík na louce, tím se může míň rozjet (balík si sesedne, vytvoří plošku). Čím je mokřejší, tím je pravděpodobnost, že se rozjede daleko nižší, navíc, když prší, tak hned roste tráva, ta vytváří oporu tomu balíku a zabraňuje to dalšímu posunu. Znalec i z předložených fotografií popsal, že traktor jezdil správně po vrstevnici, tomu odpovídá i vyklápění balíků, které je prováděno tak, aby se balíky opět daly ve svahu nakládat, přičemž při daném užití stroje bez vyhazovací rampy dochází k rozplesknutí o zem a pokud se nerozkulí balík hned tak už se tak později nestane, což znalec dovozoval i v případě, že by došlo k umístění po svahu. Znalec tak dospěl k jednoznačnému závěru, že pokud se balík rozjel po několika dnech, musel mu někdo pomoci. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem shledává závěry znalce dostatečně odůvodněné, vycházející z konkrétního typu lisování a zkušeností s daným způsobem skladování balíků i z posouzení závislosti na svahových poměrech. Znalec vysvětlil nepotřebnost šetření v místě samém po několika letech, vyhodnotil i předloženou fotodokumentaci při jednání a setrval na svých závěrech. Samotná skutečnost, že je znalcem z oboru zemědělství nemůže vést k závěru, že by automaticky stranil žalovanému jako zemědělci. Emotivnost jeho projevů nelze hodnotit jako zcela nepřiměřenou, mající vliv na obsah závěrů, které nepostrádají logické vysvětlení a nebyly stranou žalobců nijak vyvráceny. Obsah stanoviska VÚT ústavu soudního inženýrství, že samovolné rozpohybování se balíku není vyloučeno s tím, že tento závěr nelze učinit bez existence přesnějších podkladů pro znalecký experiment za obdobných podmínek, nevylučuje závěr znalce , právnická osoba, , neboť sám osobě není věcným závěrem, ani posouzením znalcem zohledněných parametrů. Jiné důkazy závěr vyvracející nebyly navrženy, ani po sdělení předběžného stanoviska odvolacího soudu, žalobci se odvolacího jednání již neúčastnili.

13. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem opět uzavírá, že žalovaný prokázal, že balík sena se v den nehody samovolně nerozpohyboval a muselo dojít k rozpohybování třetí osobou. To, že by s balíkem manipuloval v době nehody sám žalovaný nebo jeho pomocník, nebylo v řízení před okresním soudem žalobci tvrzeno, ani z důkazů nevyplynulo. Svědek , jméno FO, vypověděl, že nikoho v inkriminovaný den na louce neviděl, dobu sečení si nepamatoval, ale ani ji se dnem přímo nehody nespojoval, pokud byl zmiňován mladý pár, už si to nevybavoval. Ani tato výpověď však nevylučuje, že se na louce pohybovat někdo mohl, když svědek připustil, že je to zóna, kde se chodí na procházku, a že nesleduje, kdo se kde pohybuje. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že v době nehody byla se svou matkou u žalovaného na návštěvě, odkud jel na základě telefonátu k nehodě. Ani žalobci ve svých výpovědích neuváděli, že by zaznamenali nějaké známky sklízení v týž den.

14. Z hlediska vzniklé škody pak z fotodokumentace bylo zjištěno, že došlo k poškození vozidla v důsledku nárazu balíku na bok auta na straně spolujezdce. Náklady na opravu poškozeného vozidla hradila žalobkyně 4 078 Kč (doklad , adresa, výměna blatníku, kontrola podvozku a seřízení sbíhavosti) a žalobce ve výši 19 380 Kč (doklad , jméno FO, , adresa, (oprava p.p. dveří, držáku nárazníku, nadkolí, spojovací tyče a čepu řízení, držáku světla, lakování a konzervace, geometrie). Rodným listem bylo prokázáno, že se žalobcům dne , datum, narodila dcera , jméno FO, . Z účastnických výpovědí žalobců pak bylo zjištěno, že v místě (hotel , adresa, ) , Anonymizováno, trávili pětidenní dovolenou, na kterou přijeli z , adresa, . Nehoda nastala při návratu z výletu na Ještěd, náraz je odhodil do protisměru, k fyzickým zraněním nedošlo. Lékařský zásah nebyl žalobci vyžadován, jak potvrdila i svědkyně , jméno FO, . Žalobce náraz popisoval jako tvrdý a nepříjemný, největší strach měl o přítelkyni (žalobkyni) a jejich nenarozenou dceru, neboť přítelkyně měla na sobě bezpečnostní pás. Bylo na ní vidět, že je v šoku, auto bylo půjčené žalobce měl zlost. Žalobkyně potvrdila, že na další dovolenou měla nehoda negativní vliv, nemohli uskutečnit naplánované výlety, neměli ani chuť a náladu je podnikat, nebyli schopni si dovolenou užívat, protože měli obavy z toho, jak to dopadne. Vozidlo bylo odtaženo do servisu. Zbytek večera trávili řešením, co bude, nebylo jasné, zda bude vozidlo do odjezdu opraveno. Cestou zpátky z dovolené již žalobkyně neřídila. Po návratu kontaktovala gynekologa, prohlídka byla v pořádku. Dcera se narodila zdravá.

15. Podle § 2924 o.z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou, nebo vlivem činnosti za okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

16. K dovození dané objektivní odpovědnosti je třeba naplnění následujících předpokladů, a to, že škoda byla vyvolána právě samotným provozem tedy, že je s ním v příčinné souvislosti, to znamená, že by bez této činnosti nenastala, tak jak k ní došlo. V daném případě byla prokázána provozní činnost žalovaného – skladování sena a věc při ní použitá – balík, v němž bylo seno skladováno. Zároveň bylo prokázáno, že daný balík způsobil při dopadu ze skladovacího místa na louce na vozovku náraz a poškození vozu užitého na dovolené žalobci. Bez umístění balíku na daném místě (tj. bez provozní činnosti žalovaného) by ke škodě na vozidle nedošlo. Zjištěné působení vlivu neurčené třetí osoby nebo obdobně působící síly je ve smyslu shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pouze další kumulovanou příčinou, je tu tedy dána příčinná souvislost mezi provozní činností a poškozením předmětného vozidla. S ohledem na umístění balíku na louce, která nevylučovala přístup dalších osob, která byla terénně natolik výše položená oproti vozovce pod ní, že při rozpohybovaní balíku z mírného svahu do svahu prudkého došlo tímto balíkem k proražení zábran ve formě živého i drátěného plotu dopadla až na vozovku, zahrnovala provozní činnost riziko dopadu balíku na vozovku, tedy na tuto činnost dopadá ochrana normy stanovené § 2924 o.z.

17. Žalobce se dovolával toho, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Uváděl jednak, že opatření, které učinil, tj. umístění balíku (do sítě ztuženého sena) dané velikosti proti svahu v mírně svažité části dané hůře přístupné louky a každodenní – dopolední a odpolední kontrola, bylo dostatečným vynaložením takové péče. Odvolací soud v kontextu nálezu Ústavního soudu shledal, že posouzení zvýšeného rizika vzniku škody, kterému se dalo zabránit, učiněné okresním soudem bylo správné. Za podstatné odvolací soud považuje již samotnou polohu předmětné louky nad svahem k vozovce a za významně rizikový faktor pak zejména umísťování balíků v prostoru mírného svahu nad prudce se svažující částí, když v takovém místě, byť se balík nemohl samovolně rozkulit, nebylo nijak komplikované jej uvést do pohybu směrem do prudkého svahu k vozovce, tomuto naopak mohlo zabránit úplné odvezení balíků nebo alespoň jejich shromáždění v rovné vzdálenější či k vozovce nesvažité části louky. S ohledem na svažitost terénu nad vozovkou nebylo možno vyhodnotit oplocení jako úměrný prostředek zadržení takto velkého a těžkého balíku a vzhledem k možnosti přístupu dalších osob na louku, nebylo možno jejich působení vyloučit, nebylo přitom významné, že přístup na louku byl lesem nebo skalnatým terénem. Ani žalovaným tvrzená kontrola 2x denně nemohla danému rozpohybování balíku zabránit. Žalovaný dále uvedl, že ke skladování většiny balíků došlo v rovinaté části a v mírně svažité části bylo zanecháno jen minimum balíků, takové opatření sice snižuje pravděpodobnost vzniku škody, k jejímu vzniku však postačí balík jediný. Pokud žalovaný uváděl, že k odvezení balíků by musel přijet opětovně s traktorem po výměně jeho příslušenství, pak odvezení nebo shromáždění balíků v bezpečnější části louky mohl provést ještě týž den, nebylo tak významným, že další dny pršelo. Z hlediska závažnosti hrozící újmy v daném místě pak bylo třeba přijmout opatření i za cenu případného vynaložení zvýšených ekonomických nákladů.

18. Otáčení daného typu balíků proti svahu, byť jde o technologii obvyklou a zpravidla bezpečnou, tak v daném místě nebylo možno považovat za dostatečné opatření. Liberační důvody tudíž v případě žalovaného nenastaly, žalovaný tedy nese odpovědnost ze své provozní činnosti. Působení třetí neztotožněné osoby, k němuž zde zjevně došlo, když samovolné rozkutálení bez použití značné síly bylo znalcem vyloučeno, bylo možno považovat jen jako působení dalšího škůdce či další příčiny, které ale nebrání uplatnit žalobcům celou škodu vůči žalovanému (§ 2915 a 2916 o.z.).

19. Podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2951 odst.1 o.z. se škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

20. Okresní soud správně shledal a na jeho odůvodnění lze odkázat, že žalobci v souvislosti s nehodou vynaložili náklady na opravu poškozeného vozidla, a to žalobce ve výši 19 380 Kč a žalobkyně 4 078 Kč, tedy s ohledem na odpovědnost žalovaného mají nárok na plnou náhradu této majetkové újmy. Žalovaní během své dovolené a při řízení půjčeného vozidla těhotnou žalobkyní ve třetím měsíci těhotenství prožili stres z dopravní nehody daný jednak při samotném nárazu s poškozením vozu. Tento stres byl navíc umocněn tím, že vůz řídila těhotná řidička, jednalo se půjčený vůz a žalobci byli vystaveni řešení situace v místě jejich dovolené, tedy jim neznámém prostředí. Dále u žalobců odůvodněně vznikly obavy z vlivu nehody na nenarozené , rodné přijmení, , byť nehoda nevyžadovala okamžitou lékařskou prohlídku a pozdější vyšetření obavy vyvrátilo, nelze prožitý stres zcela pominout a rovněž došlo k určité ztrátě radosti z dovolené dané komplikacemi s řešením opravy vozu, okresním soudem přiznané odškodnění ve výši 2x 5 000 Kč a 1x 1000 Kč každému z žalobců je tak přiměřenou náhradou vzniklé nemajetkové újmy. Žalobci žalovaného k náhradě vzniklé újmy vyzvali předžalobní výzvou z 5.11.2020 a 7.12.2020 a žalovaný doposud uplatněný nárok neuhradil, důvodný je tak i požadavek na zákonný úrok z prodlení požadovaný od 1.1.2021 podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II, III, IV, VI, VII, VIII a IX potvrdil jako věcně správný. Výrok III obsahoval administrativní chybu v označení počátku běhu úroku z prodlení, proto byl podle § 164 o.s.ř. potvrzen ve správném znění a to od 1.1.2021, což odpovídá žalobnímu požadavku, namísto nesprávného od 1.1.2025.

21. O nákladech řízení před soudem prvního stupně nebylo rozhodnuto zcela správně. Žalobci totiž byli v řízení před okresním soudem plně úspěšní, náleží jim vůči žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Částečný neúspěch v nároku na náhradu nemajetkové újmy se nezohledňuje a ohledně těchto nároků se postupuje podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v základu nároku na náhradu nemajetkové újmy byli žalobci plně úspěšní a stanovení výše záviselo na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 3213/24 dostupný jako i další na https://nalus.usoud.cz/). S ohledem na samostatné nároky žalobců v různé výši (žalobkyně 19 078 Kč a žalobce 34 380 Kč) se náhrada vypočte ke každému žalobci zvlášť podle tarifní hodnoty jeho sporu. Vzhledem k tomu, že byli žalobci zastoupeni jediným advokátem, který činil pouze společné úkony a uplatnil v řízení za žalobce nárok na odměnu vypočtenou z celkové tarifní hodnoty sporu 53 458 Kč s odměnou ve výši 3 260 Kč za jeden úkon pro oba žalobce odvolací soud vyšel z tohoto požadavku, který žalobce potvrdil i vyjádřením u posledního jednání odvolacího soudu (viz odst. 22 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS - st. 60/24), pouze rozdělil uplatněný nárok na odměnu v poměru tarifních hodnot mezi žalobce tedy 35,69 % ku 64,31 %, nárok na hotové výdaje pak dělil na polovinu s ohledem na dva zastoupené, když výše hotových výdajů se od tarifní hodnoty neodvíjí.

22. Účtované náklady za jednotlivé úkony byly posouzeny podle účelnosti dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) v platném znění a přiznány za následující úkony:- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT,- předžalobní výzva k plnění ze dne 7. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT(odvolací soud neshledal účelným úkonem dvě předžalobní výzvy, postačovala jedna výzva pro všechny nároky s právním rozborem, nepřiznal tak náhradu výzvy ze dne 5. 11. 2020, která byla pouze částečná a prostá)- podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,- účast při jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT,(odvolací soud neshledal účelným úkonem písemné podání ze dne 13. 10. 2021, které bylo pouze odstraňováním vad a doplňováním žaloby),- podání odvolání ze dne 10. 1. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. k) AT,(odvolací soud neshledal účelným úkonem doplnění odůvodnění odvolání ze dne 5. 10. 2023, když k postačoval jediný úkon),- účast při jednání krajského soudu ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT- písemné podání ze dne 27. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,- písemné podání ze dne 14. 5. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,- písemné podání ze dne 29. 8. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,- písemné podání ze dne 8. 10. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,- písemné podání ze dne 30. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, tj. 11x 3 260 Kč = 35 860 Kč, z toho na straně žalobkyně 12 798,43 Kč a na straně žalobce 23 061,57 Kč.Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 10 paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, tj. celkem ve výši 3 000 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025. Tudíž na straně žalobkyně 1 725 Kč a na straně žalobce 1 725 Kč. Na soudní poplatky bylo vynaloženo celkem 4 673 Kč, tedy na straně žalobkyně 1 667,79 Kč a žalobce 3 005,21 Kč. K tomu 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů na straně žalobkyně ve výši 3 049,92 Kč a žalobce ve výši 5 205,18 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni celkem 19 241,14 Kč a žalobci celkem 32 996,96 Kč, pročež byl podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněn nákladový výrok XI rozsudku.

23. S ohledem na plný úspěch žalobců bylo též na žalovaném, aby nahradil podle § 148 o.s.ř. náklady znalečného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , které nebyly kryty zaplacenou zálohou ve výši 1 618,80 Kč, proto byl podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněn výrok doplňujícího usnesení tak, že tato povinnost byla uložena žalovanému. Úhrada této částky ze strany žalobců na podkladě doplňujícího usnesení jim bude vrácena.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1,3 o. s. ř, když žalobci byli v řízení před odvolacím soudem též plně úspěšní a náleží jim tedy plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení byly již nároky žalobkyně k náhradě škody ve výši 4 078 Kč a nemajetkové újmy ve výši 11 000 Kč a žalobce k náhradě škody ve výši 19 380 Kč a nemajetkové újmy ve výši 11 000 Kč, nebylo vyloučeno, aby žalobkyně vyúčtováním nákladů požadovala náhradu nákladů z celkové tarifní hodnoty 15 078 Kč a žalobce 30 380 Kč (jde o celkově nižší částku, než pokud by byla odměna vypočtena z každé tarifní hodnoty zvlášť a snížena o 10% za zastupovaní dvou osob viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3286/2024 ze dne 11.12.2025 dostupné na https://www.nsoud.cz/).Žalobci v odvolacím řízení vynaložili náklady na zastoupení advokátem při úkonech:- podání vyjádření k odvolání ze 3.6.2025 dle § 11 odst. 1 písm. k) AT,- podání vyjádření k výzvě soudu ze dne 5.8.2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT,- účast při jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT,Žalobkyni tedy náležela na odměně advokáta částka 5 220 Kč a žalobci 7 020 Kč. Dále vynaložili hotové výdaje, které si dělí jednou polovinou, neboť jsou vynakládány bez ohledu na výši předmětu řízení. Jednalo se o 3 režijní paušály 450 Kč, tj. 1 350 Kč, každý 675 Kč a cestovné Karviná – Liberec a zpět 766 km vozem Škoda Superb o průměrné spotřebě nafty 6,1l na 100 km ve výši 6 112,80 Kč (sazba základní náhrady 5,90 Kč a nafta 34,10 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), každý 3 056,40 Kč. Ztráta času 9 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT ve výši 150 Kč za jednu půlhodinu, celkem 1 350 Kč, každý 675 Kč. Žalobkyně tedy celkem 9 626,40 Kč, k tomu DPH 21% ve výši 2 021,54 Kč a žalobce 11 426,40 Kč k tomu DPH 21% ve výši 2 399,54 Kč. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak celkem činí 11 283,94 Kč, a žalobce 13 825,94 Kč což jsou částky, které jim odvolací soud výrokem IV tohoto rozsudku vůči žalovanému přiznal. Mezi přiznané náklady nebyly zahrnuty náklady sepisu ústavní stížnosti, neboť nejde o náklady před obecnými soudy a byť by obecný soud dospěl k závěru, že náklady vzniklé účastníkovi v řízení před Ústavním soudem jsou náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, nemůže rozhodnout o přiznání jejich náhrady, neboť k tomu je oprávněn postupem podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu pouze Ústavní soud (blíže viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2118/19).