35 Co 12/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost a neúčinnost kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 354/2021-162 ze dne 18. 10. 2024 a o odvolání žalobkyně proti doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 354/2021-258 ze dne 4. 6. 2025

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 354/2021-162 ze dne 18. 10. 2024 a doplňující rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 354/2021-258 ze dne 4. 6. 2025 se ve výrocích I o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy z 24. 11. 2021 a o zamítnutí žaloby o určení neúčinnosti téže smlouvy potvrzují.

II. V nákladových výrocích II se rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 354/2021-162 ze dne 18. 10. 2024 a doplňující rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 354/2021-258 ze dne 4. 6. 2025 mění tak, že žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovaným k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, .

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovaným k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 46 195 Kč.

1. Napadeným rozsudkem z 18. 10. 2024 okresní soud zamítl žalobu o určení, že kupní smlouva ohledně převodu pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , vše v katastrálním území , adresa, , uzavřená mezi žalovanými , datum, je neplatná (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II). Doplňujícím rozsudkem ze , datum, zamítl žalobu i ohledně požadavku na vyslovení právní neúčinnosti téže kupní smlouvy (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši , částka, s tím, že jde o změnu původního rozhodnutí o nákladech řízení z rozsudku z 18. 10. 2024 (výrok II).

2. Neplatnost kupní smlouvy uzavřené , datum, (dále též jen „kupní smlouva“), kterou žalovaný 1) převedl na žalovanou 2) spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, a na pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům v části obce , adresa, , vše v katastrálním území , adresa, (dále též jen „nemovitosti“), žalobkyně opírala o skutečnost, že za a) podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1) k nemovitostem bylo zrušeno a vypořádáno nařízením jejich prodeje a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky rozsudkem okresního soudu č. j. 19 C 138/2010-100 z 10. 7. 2012 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 35 Co 206/2013-194 z 8. 12. 2014 pravomocnými od 8. 1. 2015, přičemž oba jsou těmito rozsudky vázáni a nemohou bez vůle druhého měnit způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, které je pravomocně zrušeno a vypořádáno, za b) žalobkyni svědčilo předkupní právo k podílu žalovaného 1) a za c) žalobkyně podala 9. 12. 2021 návrh na nařízení exekuce rozsudků o vypořádání podílového spoluvlastnictví a nemovitosti by nemohly být nyní prodány jako celek. Neúčinnost téže kupní smlouvy zřejmě spojovala s tím, že hradila veškeré náklady spojené se správou a údržbou nemovitostí, přičemž převodem spoluvlastnického podílu na třetí osobu by přišla o možnost uspokojení náhrady za vynaložené náklady.

3. Vedle existence shora označeného pravomocného rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1) k předmětným nemovitostem vyšel okresní soud z toho, že v exekuci vedené k výkonu označených rozhodnutí na návrh žalovaného 1) byla nařízena dražba nemovitostí, následně však byla exekuce usnesením soudního exekutora č. j. , spisová značka, z 2. 8. 2021 zastavena. Následně byla uzavřena napadená kupní smlouva a podle ní vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo pro žalovanou 2). Teprve poté, 9. 12. 2021, navrhla zahájení exekuce k výkonu týchž rozhodnutí i žalobkyně, exekuční návrh však byl zamítnut. Vysvětlil potom okresní soud, že i v situaci, kdy je podílové spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno nařízením prodeje nemovité věci a rozdělením výtěžku z něj, není žádný ze spoluvlastníků, tedy ani žalovaný 1) v daném případě, omezen v nakládání se svým spoluvlastnickým podílem. Nemůže takto dojít ani ke zmaření výkonu rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když exekuční titul je i nadále vykonatelným. Nebránilo uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými ani předkupní právo, jež s ohledem na data uzavření kupní smlouvy a vzniku spoluvlastnictví žalobkyni nevzniklo. Bez vlivu na platnost či účinnost kupní smlouvy je i návrh na nařízení exekuce podaný 9. 12. 2021, jestliže se tak stalo až po uzavření napadené kupní smlouvy a po podání návrhu na vklad práva podle ní. Ani jeden z důvodů, pro něž žalobkyně dovozuje neplatnost kupní smlouvy, proto neobstojí. Žalobu o neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalovanými proto zamítl. K pokynu odvolacího soudu okresní soud vydal doplňující rozsudek, když o uplatněné neúčinnosti kupní smlouvy opomněl v původním rozsudku rozhodnout. I na rozhodnutí o „navazující“ právní neúčinnosti předmětné kupní smlouvy vůči žalobkyni vztáhl důvody, pro něž neshledal smlouvu neplatnou, a proto co do jeho odůvodnění víceméně odkázal na původní rozsudek. Nově však přepočítal výši nákladů za celé řízení, na jejichž náhradu mají právo s ohledem na plný úspěch ve věci žalovaní. Tyto přiznal se zohledněním, že zastoupeny na straně žalované byly dvě osoby a předmětem řízení byly dvě spojené věci, tudíž odměna za jeden úkon právní služby činila do konce roku 2024 9 180 Kč a od 1. 1. 2025 16 596 Kč. Takto byla přiznána v nižší výši za sedm úkonů, ve vyšší za tři úkony právní služby, k tomu náhrada hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč a 450 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty, celkem 142 172,58 Kč.

4. Proti rozsudku okresního soudu i jeho doplnění se odvolala žalobkyně. I nadále zastává názor, že pravomocná rozhodnutí soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1) k předmětným nemovitostem a exekuce na jejich výkon prodejem ve veřejné dražbě, jsou skutečnosti bránící uzavření kupní smlouvy a převodu spoluvlastnického podílu na nemovitostech mezi žalovanými. Pominut byl zásah do práv žalobkyně předmětným převodem, kdy je ohroženo právo žalobkyně domoci se vypořádání investic do společné věci učiněných za posledních dvacet let, kdy žalovaný na údržbu nemovitostí a jejich opravy nepřispíval. Řízení bylo stiženo procesní vadou, když žalobkyni nebylo umožněno její právo osobně se účastnit soudního jednání, o co žádala. Opakovaně dokládá lékařské zprávy o svém nepříznivém zdravotním stavu a žádala o odročení jednání. Pouze žalobkyně zná osobně rozhodné skutečnosti, přičemž naznačovala, že zde jsou i další důvody, které by mohly být pro úspěch žaloby významné. Nebyla je však schopna zformulovat a předat. Pouze žalobkyně je schopna reagovat na případné otázky soudu či na tvrzení a návrhy důkazů ze strany žalovaných. Její zástupce jí může dát poučení právní, nemůže však dovozovat či tvořit skutkový děj. Žalobkyně je pánem sporu, tudíž odročení jednání či přerušení řízení by nikou nezpůsobovalo újmu. Poučení dle § 119a o.s.ř. dané u jednání , datum, nemohlo způsobit žádné účinky, jestliže žalobkyni nebyla umožněna osobní účast u jednání. Nebyl proveden okresním soudem navržený výslech syna žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž se mohl vyjádřit k užívání domu i k tomu, že nabízel žalovanému 1) odkup jeho spoluvlastnického podílu, ten však nabídky neakceptoval. Brojí žalobkyně i proti výroku o nákladech řízení. Předně by mělo být aplikováno ustanovení § 150 o.s.ř. a s ohledem na specifika věci by soud neměl žalovaným náhradu přiznat. Důvodem je vysoký věk žalobkyně, její nepříznivý zdravotní stav, kdy je důchodkyní, upoutána na nemocniční lůžko. Povinnost k úhradě nákladů by pro ni byla likvidační. Zjišťovala žalobkyně žalobou, zda převod spoluvlastnického podílu byl po právu a zda musí strpět v domě, kde téměř celý život žije a přeje si zde dožít, druhou osoba, se kterou se nikdy nesetkala, namísto převodu v rámci rodiny. Existuje zde dohoda mezi bývalými spoluvlastníky o užívání společné věci, kterou nová spoluvlastnice odmítá respektovat. Požaduje nyní žalovaná 2) po žalobkyni zaplacení částky 492 799,96 Kč za nadužívání společné věci, ač druhé patro domu dle stávající dohody s žalovaným 1) užívat může. Má za nemorální jednání, kdy s žalovaná 2) vystupující jako státní zástupkyně působící v Praze má potřebu opatřit si spoluvlastnický podíl na nemovitostech ve , Anonymizováno, , které obývá stará a nemocná žena. Byla navíc odměna přiznána i za úkony právní služby, učiněné neúčelně, a sice nahlížení do spisu a nesouhlas s odročením jednání. V odvolání směřujícímu proti doplňujícímu rozsudku dále namítá, že pokud se měla vyjádřit k tomu, jak byl míněn petit žaloby ohledně určení neúčinnosti kupní smlouvy, měl okresní soud provést důkazy navržené v doplnění skutkových tvrzení a znovu navržené při jednání k vyhlášení doplňujícího rozsudku. Neobstojí argument, že by tím byla v pokračujícím řízení prolomena koncentrace řízení. Nadále nesouhlasí s nákladovým výrokem, kdy vedle dříve uvedeného namítá, že nepřiměřeným a neodůvodněným je navýšení náhrady na více než trojnásobek oproti původnímu rozhodnutí, ačkoli proběhlo navíc jediné jednání. Nelze považovat za úkony právní pomoci vyjádření z 11. 2. 2025 a vyjádření k úhradě kupní ceny z 23. 5. 2025, jestliže obsahem jednoho bylo vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a obsahem druhého jen, že ohledně ceny byl uzavřen dodatek. Nadále setrvává žalobkyně na stanovisku, že jsou dány důvody pro výjimečné nepřiznání náhrady žalovaným i při jejich případném úspěchu ve věci. Navrhovala proto žalobkyně, aby byly oba rozsudky změněny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, popřípadě tato rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. I pokud by soud shledal rozhodnutí ve věci správným, nechť je změněn alespoň výrok nákladový tak, že žádný z účastníků nebude mít právo na náhradu nákladů.

5. Navrhli žalovaní potvrzení obou rozhodnutí jako věcně správných. Není řízení stiženo vadou spořívající v odepření osobní účasti žalobkyně při jednání soudu. Byla po celou dobu řízení žalobkyně zastoupena. Měla-li další tvrzení pro věc rozhodná, měla je uplatnit prostřednictví zástupce. Nejsou zde mimořádné důvody, pro které by neměla být náhrada nákladů žalovaným přiznána. Žalobkyně se rozhodla k podání žaloby a musela si být vědoma následků, bude-li neúspěšnou. Procesní postup soudu byl správný i v pokračujícím řízení před vydáním doplňujícího rozsudku. Nemělo již být prováděno další dokazování, když řádného poučení se účastníkům dostalo dříve. Rozhodnutí je správné, řádně a logicky odůvodněné.

6. Odvolací soud usnesením č. j. 35 Co 12/2025-273 z 11. 9. 2025 spojil řízení o obou odvoláních žalobkyně (sp. zn. 35 Co 12/2025 a sp. zn. 35 Co 293/2025) proti označeným rozsudkům okresního soudu ke společnému projednání a rozhodnutí. Přezkoumal oba rozsudky okresního soudu i jim předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti nim v částech týkajících se věci samé (oba výroku I) nejsou důvodná a jsou zde proto důvody pro potvrzení žalobu zamítajících výroků.

7. V posuzované věci se žalobkyně domáhala určení neplatnosti či právní neúčinnosti kupní smlouvy z , datum, , kterou žalovaný 1) , Jméno žalované A, jako spoluvlastník převedl svůj spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na nemovitostech na žalovanou 2), a to za situace, kdy podílové spoluvlastnictví k těmto nemovitostem bylo zrušeno a vypořádáno tak, že byl nařízen jejich prodej a rozdělení výtěžku z prodeje mezi spoluvlastníky rozsudky pravomocnými již 8. 1. 2015. Důvody pro požadované určení žalobkyně spatřovala v tom, že pravomocné zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví brání prodeji spoluvlastnického podílu třetí osobě bez souhlasu druhého spoluvlastníka, dále v existenci (kterou tvrdí) předkupního práva žalobkyně a konečně v tom, že 9. 12. 2021 zahájila exekuci, kterou má být realizováno soudem nařízené vypořádání spoluvlastnictví. Doplnila dále, že převod spoluvlastnického podílu na třetí osobu ohrozí stávající dohodu o užívání společné věci uzavřenou s žalovaným 1). Ohroženo převodem podílu na nemovitostech bude podle žaloby konečně i právo na vypořádání nákladů a investic do nemovitosti žalobkyní výlučně vložených, což zakládá i právní neúčinnost kupní smlouvy vůči ní.

8. Podle § 142 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.

9. Podle § 1124 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ve znění účinnému od 1. 7. 2020 bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Podle odstavce 2 předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva.

10. Objasnil okresní soud řádně, že předmětné nemovitosti měli žalobkyně a žalovaný 1) , Jméno žalované A, na základě vypořádání společného jmění manželů po rozvodu jejich manželství v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví. To bylo od , datum, pravomocně zrušeno a vypořádáno nařízením prodeje nemovitostí a rozdělením jeho výtěžku mezi spoluvlastníky rozsudkem okresního soudu č. j. 19 C 138/2010-100 z 10. 7. 2012 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu č. j. 35 Co 206/2013-194 z 8. 12. 2014. Následně žalovaný 1) zahájil (ještě v roce 2015) exekuci k provedení nařízeného vypořádání spoluvlastnictví, výkon rozhodnutí se však (i v důsledku napadání veškerých rozhodnutí opravnými prostředky ze strany žalobkyně – povinné) nedařilo zrealizovat. Exekuce byla nakonec k návrhu žalovaného 1) jako oprávněného zastavena usnesením exekutora č. j. , spisová značka, ze dne , datum, a odvolání žalobkyně jako povinné proti němu usnesením odvolacího soudu ze , datum, odmítnuto, aniž by byla dražba nemovitostí realizována. Objasnil dále okresní soud, že žalovaný 1) převedl předmětnou kupní smlouvou z , datum, svůj spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na nemovitostech na žalovanou 2). Návrh na zápis vkladu vlastnického práva podle této smlouvy pro žalovanou byl podán , datum, . Následně se žalobkyně sama návrhem ze dne 9. 12. 2021 domáhala nařízení exekuce k provedení citovaných rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, exekuční návrh však byl usnesením exekutora , spisová značka, z , datum, zamítnut pro nedostatek pasivní legitimace povinného, jímž byl označen žalovaný 1) , Jméno žalované A, , ač s právními účinky k , datum, již byla jako spoluvlastník evidována žalovaná 2).

11. Již v usnesení z 8. 3. 2022 odvolací soud a následně i v napadeném rozhodnutí soud okresní s odkazem na příslušnou judikaturu vysvětlili, že jen existence pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 odst. 1 obč. zák. nařizující prodej společné věci a rozdělení výtěžku z něj mezi spoluvlastníky žádným způsobem nebrání jednotlivým spoluvlastníkům společné věci v nakládání s jejich spoluvlastnickými podíly. Realizuje se prodej společné věci a rozdělení výtěžku výkonem rozhodnutí, pro nějž je konstitutivní rozsudek soudu o zrušení spoluvlastnictví jen předpokladem. K zániku spoluvlastnictví dochází až prodejem společné věci. Do té doby mohou spoluvlastníci se společnou věci naložit jinak, stejně jako každý ze spoluvlastníků je oprávněn disponovat se svým spoluvlastnickým podílem. Jednoznačně proto soudní praxe dovodila, že „Podílové spoluvlastnictví, které soud svým pravomocným rozhodnutím zrušil a vypořádal tak, že nařídil prodej věci a rozdělení výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky podle podílů (§ 142 odst. 1 obč. zák.), zanikne dnem, v němž dojde k prodeji věci. Do té doby mohou spoluvlastníci nakládat se svými spoluvlastnickými podíly, aniž by přitom byli omezeni ve své smluvní volnosti jenom proto, že bylo soudem pravomocně rozhodnuto o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 9. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2145/2009 publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 95/2011). Protože konstitutivní účinky rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nastávají až provedením stanoveného vypořádání a v daném případě k prodeji dosud společné věci zatím nedošlo, mohl i žalovaný 1) bez omezení nakládat se svým spoluvlastnickým podílem a tento zcizit třetí osobě. Do úvahy nepřipadá ani zmaření výkonu rozhodnutí (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), když převodem spoluvlastnického podílu tento exekuční titul žádných změn nedoznává a je i nadále vykonatelný. Trvající nesouhlas žalobkyně s tímto výkladem je ve vztahu k jeho správnosti bez významu.

12. Neomezovalo žalovaného 1) v dispozici se spoluvlastnickým podílem na společné věci ani předkupní právo. Neomezené předkupní právo spoluvlastníka společné věci totiž bylo zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upraveno jen v období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020. Počínaje od 1. 7. 2020 však již mají spoluvlastníci podle § 1124 odst. 1 o. z. jen omezené předkupní právo, v případě úplatného převodu trvající vždy maximálně šest měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví. Podle přechodných ustanovení Čl. II novely provedené zák. č. 163/2020 Sb. přitom trvá předkupní právo předkupníka i po dni nabytí účinnosti novely jen tehdy, dospěla-li povinnost prodávajícího věc nabídnout předkupníkovi ke koupi přede dnem nabytí účinnosti novely. Povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi podle § 2143 o. z. dospívá uzavřením smlouvy s koupěchtivým. Protože žalovaný 1) kupní smlouvu s žalovanou 2) uzavřel až dne 24. 11. 2021 a spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1) vzniklo již v roce 2010, předkupní právo žalobkyni podle § 1124 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020 nevzniklo. Protože existenci smluvního předkupního práva žalobkyně ani netvrdila, lze uzavřít, že žalobkyni žádné předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu žalovaného 1) nesvědčilo. Nebyl proto žalovaný 1) ve své smluvní volnosti ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech ani tímto způsobem omezen.

13. Rovněž již dříve bylo vysvětleno, že nemohou mít vliv na platnost či účinnost dne 24. 11. 2021 uzavřené kupní smlouvy účinky návrhu na nařízení exekuce podaného (žalobkyní) až dne 9. 12. 2021. Inhibitorium (zákaz nakládání s majetkem) totiž nemůže působit na smlouvu uzavřenou přede dnem zahájení exekuce, ohledně níž již byl podán rovněž před zahájením exekuce (dne 25. 11. 2021) i návrh na zápis vlastnického práva podle uzavřené smlouvy (§ 10 zák. č. 256/2013 Sb.). Obdobně je tomu i ohledně exekuce již dříve (před uzavřením kupní smlouvy) ukončené (pravomocně zastavené), vedené na základě návrhu žalovaného 1).

14. Proto již na počátku řízení (při rozhodování o návrhu na předběžné opatření) odvolací soud uzavřel, že pokud žalobkyně odvozuje neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými ze shora uvedených skutečností, tj. a) existence pravomocného rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, b) z tvrzeného předkupního práva plynoucího z podílového spoluvlastnictví a c) z návrhu na zahájení exekuce, který však byl podán až po dojití návrhu na zápis vlastnického práva pro žalovanou 2) na základě mezi žalovanými uzavřené kupní smlouvy, již na základě takto vylíčených rozhodných skutečností v žalobě je zřejmé (aniž by bylo třeba provádět dokazování), že žádný z takto uplatněných důvodů uzavření kupní smlouvy a převodu spoluvlastnického podílu na nemovitostech na žalovanou 2) nebránil, a nemůže být proto ani žaloba na základě takových tvrzení důvodná. Rovněž již tehdy bylo uvedeno, že věk a zdravotní stav žalobkyně jsou beze vlivu na právní jednání žalovaného 1), které zákon umožňuje a žádným způsobem neomezuje.

15. Ani obecná tvrzení, v průběhu řízení žalobkyní doplněná, že převod spoluvlastnického podílu na třetí osobu zasahuje do práva žalobkyně na bydlení plynoucího ze stávající dohody o užívání společné věci a může rovněž znemožnit právo žalobkyně na vypořádání investic a nákladů na údržbu společné věci, neplatnost kupní smlouvy uzavřené žalovanými nemohou založit. Převodem spoluvlastnického podílu právo na vypořádání správy společné věci nezaniká. Stejně tak změnou spoluvlastníka nezaniká předchozí dohoda o užívání společné věci (jestliže existuje), nýbrž tato přechází na nového spoluvlastníka, který je jí vázán. Nemůže proto okolnost, že žalobkyně případně (jak tvrdí) s předchozím spoluvlastníkem společné věci – žalovaným 1) uzavřela dohodu o jejím užívání, popřípadě že výlučně sama hradila některé výdaje spojené se společnou věcí a její údržbou a žalovaný 1) na takové náklady nepřispěl, představovat důvod pro neplatnost předmětné kupní smlouvy.

16. Zbylo vypořádat se s namítanou relativní neúčinností předmětné kupní smlouvy vůči žalobkyni opírající se o tvrzení, že převod spoluvlastnického podílu na nemovitostech na třetí osobu zasáhne do práva žalobkyně na uspokojení její pohledávky vzniklé výlučnými investicemi žalobkyně do údržby a na nezbytné opravy společné věci.

17. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné.

18. Základním předpokladem, aby právní jednání dlužníka mohlo být shledáno neúčinným vůči věřiteli, proto je existence vykonatelné pohledávky věřitele za dlužníkem. Vykonatelnou je pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci. Vykonatelnost musí být dána alespoň v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě. Jestliže se neúčinnosti právního jednání dovolává věřitel, aniž by se jeho pohledávka stala vykonatelnou, není k odpůrčí žalobě aktivně věcně legitimován. V případě právních jednání učiněných po 1. 1. 2014 není ani dán důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě, jestliže se již věřitel v jiném řízení domáhá rozhodnutí o pohledávce, neboť podle § 593 o. z. si může vyhradit právo dovolat se neúčinnosti právního jednání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1413/2020 z 24. 6. 2021).

19. V odvolacím řízení žalobkyně k výslovnému dotazu sdělila, že vůči žalovanému 1) nemá soudem přiznanou či jinou vykonatelnou pohledávku. To ovšem znamená, že aniž by bylo třeba zjišťovat cokoli dalšího, lze uzavřít (opět jen na základě žalobkyní uplatněných tvrzení), že není žalobkyně aktivně věcně legitimována ve sporu o určení právní neúčinnosti uzavřené kupní smlouvy vůči ní a ani v této části žaloba neobstojí.

20. Zcela správně proto okresní soud jako nedůvodnou zamítl jak žalobu o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, tak i o určení, že je tato smlouva vůči žalobkyni právně neúčinná. Není přitom řízení před okresním soudem stiženo (procesní) vadou zmatečnostní povahy, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nebylo totiž žalobkyni odňato právo na účast před soudem. Jednání před okresním soudem byla právě z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně opakovaně odročována, řízení bylo z téhož důvodu i přerušováno. Žalobkyně setrvale tvrdila a dokládala dlouhodobost tohoto stavu. Byť se tedy žalobkyně pro překážku trvalejší povahy nemohla dostavit k jednání soudu a být osobně u něj přítomna, na základě procesní plné moci udělené 7. 12. 2021 byla a je po celou dobu řízení zastoupena advokátem, jehož si zvolila a prostřednictvím něhož může svá procesní práva realizovat. Dříve měla žalobkyni bránit v účasti u jednání soudu imobilita. Bylo však vysvětleno, že se i tak mohla žalobkyně řízení aktivně účastnit a ve věci se, ať již písemně, nebo prostřednictvím zástupce, vyjádřit. Výslech žalobkyně, byl-li by navrhován, potom mohl být realizován v bydlišti žalobkyně. Ani omezená schopnost samostatného jednání (pro duševní poruchu či jiné onemocnění bránící žalobkyni v právním jednání), jež měla nastat u žalobkyně v odvolacím řízení, není důvodem pro přerušení řízení, neboť v případě účastníka zastoupeného advokátem se nepřerušuje řízení ani v případě, kdy ztratí procesní způsobilost. Vychází procesní předpis z toho, že ochrana zájmů účastníka v podobných případech je dostatečně zajištěna jeho zastoupením (podrobněji co do důvodů v usneseních odvolacího soudu na čl. 136 a čl. 282).

21. Neobstojí ani námitka, že „pouze žalobkyně zná rozhodné skutečnosti, které by mohly mít vliv na výsledek věci“ a že „pouze žalobkyně byla schopna reagovat na dotazy soudu či tvrzení a návrhy důkazů ze strany žalovaných“. Nebylo žalobkyni žádným způsobem upřeno, aby tvrzení o rozhodných skutečnostech uplatnila prostřednictvím zástupce. U jediného jednání okresního soudu ve věci nedošlo k žádným změnám v tvrzeních o skutkovém stavu (ať již z kterékoli strany sporu), nevznikla proto potřeba bezprostřední reakce, kterou nebylo možno předem očekávat. Uvedené platí tím více, že v projednávané věci šlo převážně „pouze“ o právní posouzení žalobkyní uplatněných tvrzení, která k úspěchu ve sporu vést nemohla. Poučení dle § 119a o.s.ř. potom bylo dáno v souladu s § 32 odst. 3 o.s.ř. zástupci žalobkyně. Pomíjí navíc žalobkyně, že jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí o týden, měla tedy dostatečný prostor k případnému doplnění rozhodných skutečností či označení důkazů, když v odvolacím řízení se ve smyslu § 119a o.s.ř. ve spojení s § 205a o.s.ř. nepřihlíží jako k tzv. novotám k tvrzením či důkazům uplatněným až po vyhlášení rozhodnutí soudem prvého stupně. Konečně, byť žalobkyně má znát rozhodné skutečnosti s vlivem na rozhodnutí ve věci, tyto neozřejmila a nekonkretizovala ani v odvolacím řízení. Správně postupoval okresní soud i potud, jestliže neprovedl důkaz výslechem syna žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten se totiž měl vyjadřovat k užívání domu účastníky a nabídkám z jeho strany na odkup spoluvlastnického podílu žalovaného 1), tedy ke skutečnostem, které jsou ve vztahu k rozhodnutí ve věci (o určení neplatnosti či neúčinnosti předmětné kupní smlouvy) bez významu.

22. Byly proto oba napadené rozsudky (z 18. 10. 2024 a doplňující z 4. 6. 2025) vždy ve výroku I, o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy z , datum, a zamítnutí žaloby o určení neúčinnosti téže smlouvy, jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrzeny.

23. Důvody pro změnu však shledal odvolací soud v nákladových výrocích (II obou rozsudků). Správné jsou potud, že v řízení zcela úspěšným žalovaným náleží proti žalobkyni ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada všech jimi v řízení účelně vynaložených nákladů. Správně dále okresní soud neshledal zvláštního zřetele hodné důvody pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. a odepření náhrady nákladů žalovaným. Každý, kdo aktivuje (podáním žaloby) sporné civilní řízení, musí být srozuměn s tím, že bude v řízení procesně neúspěšný, s čímž se pojí i pravidlo náhrady nákladů vynaložených v řízení procesně úspěšným žalovaným. Sami o sobě věk žalobkyně ani její nepříznivý zdravotní stav na povinnost k náhradě nákladů řízení nemají vliv. Ani nepříznivé majetkové či sociální poměry bez dalšího nemohou aplikaci § 150 o.s.ř. odůvodnit. Musela by přistoupit nějaká další skutečnost, spočívající ať již v postoji žalobkyně v průběhu řízení či okolnostech soudního uplatnění nároku. Takové však v projednávané věci shledat nelze. Předně k existenci sporu žádným způsobem nepřispěli žalovaní, kteří jen, aniž by byly jakkoli omezeni, mezi sebou zcizili podíl k nemovitosti. Naopak žalobkyně, argumentuje-li ohrožením svého práva na bydlení, respektive nerespektováním předchozí dohody o užívání společné věci, popřípadě ohrožením své pohledávky na vypořádání správy spoluvlastnictví, pomíjí, že k ochraně těchto práv slouží zcela jiné prostředky, nikoli zpochybňování samotné kupní smlouvy. Žalovaní čelili po relativně dlouhou dobu zpochybnění jimi provedeného převodu vlastnického práva a odepřít jim náhradu nákladů, které na tuto obranu vynaložili, jim spravedlivě odepřít nelze.

24. Nesprávně však okresní soud vypočetl výši náhrady účelných nákladů. V daném případě byly (v důsledku podané žaloby) společně projednány dvě věci (dva odlišné předměty řízení), pro něž není stanoveno spojení zákonem. Ve smyslu § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) se proto pro účely stanovení odměny za tarifní hodnotu sporu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V případě jak určení neplatnosti kupní smlouvy na nemovitost, tak i určení neúčinnosti takové smlouvy, představuje tarifní hodnotu sporu v případě úkonů učiněných do 31. 12. 2024 vždy 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) AT ve znění účinném do uvedeného data, celkem tedy částka 100 000 Kč. Pro úkony učiněné od 1. 1. 2025 potom činí tarifní hodnotu u každého z předmětu řízení částka 113 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, celkem proto tarifní hodnota celého sporu 226 000 Kč. Šlo dále v případě advokáta žalovaných o společné úkony při zastupování dvou osob. Pro úkony do 31. 12. 2024 platí podle § 12 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024, že náleží odměna za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %, odměna v daném případě tudíž činila za jeden úkon právní služby pro oba předměty řízení 8 160 Kč (5 100 x 2 x 0,8). Pro úkony učiněné po 1. 1. 2025 platí odlišná konstrukce § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, kdy snížená je odměna jen za druhou (o 20 %) a další osobu. Odměna za oba předměty řízení tudíž činila 16 596 Kč (9 220 + 9220 x 0,8).

25. V řízení před okresním soudem zástupce žalovaných učinil celkem tři úkony právní služby s odměnou v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu , datum, dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ AT) a dva úkony právní služby s odměnou v poloviční výši (vyjádření k odvolání nikoli ve věci samé, odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c/ AT). Odměna advokáta tudíž činí za tyto úkony 32 640 Kč (4 x 8 160 Kč), k tomu náleží dle § 13 AT čtyři režijní paušály náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Dále se zástupce žalovaných účastnil jednání před vydáním doplňujícího rozsudku. Tento úkon se týkal jen jednoho předmětu řízení, když projednáváno již bylo jen určení neúčinnosti kupní smlouvy. Odměna za tento úkon po 1. 1. 2025 tudíž činí 10 116 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč odměna 5 620 + 5 620 x 0,8), náhrada hotových výdajů v paušální výši k tomuto úkonu činí 450 Kč. Nepředstavuje úkon právní pomoci, popřípadě úkon, na nějž byly náklady vynaloženy ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. účelně, nesouhlas s odročením jednání (nejde o podání ve věci samé), nahlížení do spisu (v situaci, kdy nedošlo ke změně žaloby či skutkových tvrzení), písemný závěrečný návrh, který však je obsahově pouze vyúčtováním nákladů řízení (rovněž nejde o podání ve věci samé) a procesní stanovisko k rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. Náhrada odměny a hotových výdajů zástupce žalovaných před okresním soudem tudíž činí 44 406 Kč a k ní přísluší žalovaným i náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 9 325 Kč, jestliže zástupce je jejím plátcem.

26. Změnil proto odvolací soud podle § 220 o.s.ř. rozsudky okresního soudu v obou nákladových výrocích tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve správné výši 53 731 Kč v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

27. I v odvolacím řízení byli s ohledem na potvrzení napadených rozhodnutí zcela úspěšní žalovaní, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto mají právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby týkající se vždy jen jednoho z předmětů řízení, neboť jde o písemná vyjádření k odvolání, v prvém případě týkající se odvolání proti rozsudku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti smlouvy, v druhém případě odvolání proti doplňujícímu rozsudku o zamítnutí žaloby o neúčinnost smlouvy, tudíž v odměně po 10 116 Kč za jeden úkon (vypočtené z tarifní hodnoty 113 000 Kč při zastupování dvou účastníků podle § 9 odst. 4 písm. a/, § 12 odst. 4 a § 11 písm. k/ AT ve znění po 1. 1. 2025), a odměně advokáta za jeden úkon právní služby týkající se obou předmětů řízení (spojených věcí) ve výši 16 596 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 226 000 Kč při zastupování dvou účastníků podle § 9 odst. 4 písm. a/, § 12 odst. 3 a 4 a § 11 písm. k/ AT ve znění po 1. 1. 2025). Celkem tedy činí odměna 36 828 Kč, k tomu náhrada hotových výdajů advokáta v paušální částce 450 Kč za úkon (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty z této částky, celkem 46 195 Kč. Odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejich zástupce.