8 Co 163/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Ceplové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO žalobce Adresa žalobce zastoupený Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Datum narození žalovaného Adresa žalovaného zastoupený Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 52 125Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. ledna 2025 č. j. 8 C 586/2022-412 a doplňujícímu rozsudku ze dne 14. 1. 2025 č. j. 8 C 586/2022-420

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení 52 125 Kč jako náhrady škody za obnovení elektrické přípojky, kterou musel vybudovat po zbourání původního pilíře žalovaným. Žalovaný pilíř zboural s tím, že zasahoval do jeho domu a bránil mu v odizolování vlhké zdi. Tvrdil, že jednal ve svépomoci a že přípojka nebyla ve vlastnictví žalobce, ale šlo o neoprávněnou stavbu.

2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 14. ledna 2025 č. j. 8 C 586/2022-412 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 830 Kč od , datum, do zaplacení a náklady řízení ve výši , částka, . Dále doplňujícím rozsudkem ze dne 14. 1. 2025 č. j. 8 C 586/2022-420 soud zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 37 295 Kč se zákonným úrokem z částky 37 295 Kč od , datum, do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit státu ČR – , Anonymizováno, náklady na svědečné ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit státu ČR – , Anonymizováno, náklady na svědečné ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný dne , datum, zboural zděný pilíř, v němž byla umístěna elektrická přípojka, jejíž prostřednictvím byla dodávána elektrická energie do domu ve vlastnictví žalobce, v obci , adresa, . Bylo zjištěno, že sporná elektrická přípojka – zděný pilíř byl postaven tak, že přiléhal k domu ve vlastnictví žalovaného, který si nechal zaměřit své pozemky a zjistil, že se pilíř částečně nachází právě na jeho pozemku. Před zbouráním minimálně od roku , Anonymizováno, žalovaný vyzýval žalobce, aby si tento zděný pilíř přemístil z důvodu zamezení vlhkosti ve svém domě. V době, kdy boural pilíř tak žalobce zavolal na policii a následně na společnost , Anonymizováno, . V dopoledních hodinách se na místo dostavil pracovník společnosti , Anonymizováno, , v té době již byla část pilíře rozbourána, zařízení , Anonymizováno, nebylo poškozeno a bylo nadále umístěno ve zbytku nezbouraného pilíře. Žalovaný byl upozorněn pracovníkem , Anonymizováno, , že nesmí svým jednáním toto zařízení poškodit a nesmí přerušit elektrickou energii do domu žalobce. Žalovaný spolu s přítelkyní dokončili bourací práce sporného pilíře, pojistnou skříň a el. rozvaděč zabalili do igelitu a nechali položené na zemi. Dne , datum, žalobce zjistil, že má problémy se elektrickým připojením, proto opět volal společnost , Anonymizováno, . Pracovníci , Anonymizováno, zjistili, že je závada na elektrickém rozvaděči v majetku společnosti , Anonymizováno, a dochází k probíjení, rovněž byla poškozena pojistková skříň a bylo rozhodnuto, že je nutné provést opravu. Po dohodě s žalobcem byla elektrická přípojka-obě el. skříně přesunuta na pozemek , adresa, . Pracovníci , Anonymizováno, provedli práce na obnovení elektrického rozvaděče. Pro žalobce spolu s nimi prováděl elektrikářské práce , jméno FO, na základě dohody s žalobcem. Provedl pro něj elektrikářské práce spočívající v dodání elektrické rozvodné skříně a zapojení nových kabelů až k domu žalobce (použito celkem 75 m kabelů). Výkopové práce pro umístění nových el. kabelů k domu žalobce provedl , jméno FO, . Celkové náklady na obnovení přípojky vyčíslil žalobce na částku 52 125 Kč. Za elektroinstalační práce žalobce zaplatil částku 35 705 Kč, za výkopové práce částku 16 400 Kč. Žalobce si nechal opravit el. přípojku tak, že jednak posunul el. pilíř po dohodě se společností , Anonymizováno, mimo pozemek žalovaného na pozemek ve vlastnictví , adresa, (č. p. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, a vedl kabely v nové trase až ke svému domu. Žalobce to zdůvodnil právě neustálými spory s žalovaným, zamezení sporům do budoucnosti v souvislosti s umístěním elektrických kabelů tak, aby nebyly na pozemku žalovaného a nemusel řešit věcné břemeno s žalovaným a rovněž krátkou délku přívodního kabelu. Z výpovědí pracovníků , Anonymizováno, bylo ověřeno, že sporná přípojka šla opravit naspojkováním. , Anonymizováno, řešil oznámení o spáchání přestupku osobou žalovaného, došlo k odložení přestupku. Z šetření nebylo zřejmé, zda poškození pilíře a případně kabelové skříně způsobil podezřelý z přestupku žalovaný, neboť kabelová skříň je volně přístupná a mezi odstraňováním el. přípojky ve vlastnictví žalobce vč. pilíře a zjištění závady uběhly dva dny a nelze mít za zcela prokázané, že poškození způsobil žalovaný. , Anonymizováno, shledala v postupu , Anonymizováno, za chybný, v rozporu se zákonem. Ke dni vyhlášení rozsudku nebyla věc došetřena a ukončena. Po provedeném dokazování bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný svým protiprávním jednáním poškodil věc ve vlastnictví žalobce, elektrickou přípojku. Žalovaný nepopíral, že zboural el. pilíř, namítal, že svým jednáním nepoškodil elektrickou přípojku a nepřerušil žalobci dodávku el. proudu. Ač mezi činností žalovaného (bourání pilíře) a zjištěním závady v dodávce el. energie uplynuly dva dny, z výpovědi svědků vyplynulo, že k problémům s dodávkou el. došlo s největší pravděpodobností činností žalovaného, když zboural zděný pilíř. Žalovaný toto popíral a sdělil, že kabel nepoškodil a přívod elektřiny nepřerušil. Žalovaný svým jednáním poškodil el. přípojku, její část – zděný pilíř, ze kterého vyjmul měřící zařízení a jističe, vše zabalil do igelitu a nechal vše ležet na zemi. Žalobce byl nucen následky činnosti žalovaného opravit, tak aby přípojka byla funkční. Žalovaný zboural zděný pilíř bez souhlasu žalobce a neměl k přesunu přípojky rovněž souhlas od distributora el. energie společnosti , Anonymizováno, . Tímto protiprávním jednáním žalovaný způsobil škodu na majetku žalobce. Lze tedy shrnout, že v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda na jeho majetku spočívající v poškození elektrické přípojky a proto je žalovaný povinen uhradit žalobci vzniklou škodu.

4. Při svých právních úvahách vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 2910 občanského zákoníku. Základními podmínkami, kdy vzniká škůdci povinnost nahradit újmu způsobenou porušením zákonem stanovené povinnosti, jsou porušení povinnosti stanovené zákonem, zásah do absolutního práva poškozeného a s tím spojený vznik újmy, existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti stanovené zákonem a zásahem do absolutního práva poškozeného spojeným se vznikem újmy a zavinění. Není-li naplněn, byť jen jeden ze shora citovaných předpokladů, povinnost k náhradě újmy nevzniká.

5. K otázce protiprávního jednání se soud prvního stupně nejprve zabýval námitkou žalovaného, že jeho jednání bylo svépomocí ve smyslu § 14 o. z. a konstatoval, že nešlo o přípustnou svépomoc. Vlhkost byla dlouhodobý problém, ne bezprostřední ohrožení, a žalovaný měl možnost řešit věc právní cestou. Žalovaný uvedl, že problém s vlhkou zdí začal řešit již rok před tím, než sporný pilíř zboural, zeď domu žalovaného spadla až v , Anonymizováno, . Žalovaný sice prokázal, že oslovil žalovaného, ale vše ztroskotalo na tom, že se žalobce a žalovaný nedohodli na uhrazení nákladů přeložení el. přípojky. Žalovaný neprokázal, že by se pokusil spornou situaci řešit například předžalobní výzvou a následně podáním občanskoprávní žaloby. Žalovaný nenabídl žalobci žádnou kompenzaci za přemístění el. přípojky, pouze mu nabídl řešení, že se zděný pilíř zbourá a vše se přesune do nového, aniž by se finančně na této operaci chtěl sám žalovaný podílet.

6. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je vlastníkem přípojky jako příslušenství nemovitosti. Ohledně právního posouzení elektrické přípojky soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4420/2009, s tím že přípojka je samostatnou věcí (obdobně se vyjádřil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 28 Cdo 223/2012). Tyto závěry lze uplatnit i v tomto případě, neboť elektrická přípojka jak vyplynulo z dokazování byla postavena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Elektrická přípojka je ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák. příslušenstvím nemovitosti a to domu č. p. , Anonymizováno, , stojící na parcele , Anonymizováno, k. ú. , adresa, (v době zbourání el. pilíře ve vlastnictví žalobce), která je věcí hlavní. Elektrická přípojka sdílí právní osud věci hlavní. Žalobce jako vlastník pozemku a domu, tedy věci hlavní, byl rovněž vlastníkem elektrické přípojky a to na základě kupní smlouvy. Dle soudu prvního stupně není správný závěr žalovaného, že elektrická přípojka žalobce je stavba neoprávněná a nepovolená, která není ve vlastnictví žalobce. Žalobce nabyl výše uvedené nemovitosti na základě kupní smlouvy, tedy i s el. přípojku. Předchozí vlastník domu čp. , Anonymizováno, , jak vyplynulo z výpovědi svědka , Anonymizováno, , využíval původní el. přípojku k dodávce el. energie. Že se přípojková skříň („antoníček“) nachází na pozemku žalovaného zjistil žalobce až poté co si žalovaný nechal svůj pozemek zaměřit. Do té doby nebylo žádného sporu ohledně vlastnictví el. přípojky. Z výpovědi žalovaného a jeho vyjádření, vyplývá, že žalovaný pokládal žalobce za vlastníka sporné přípojky, neboť se na něj obrátil s žádostí o posunutí přípojky a jako s vlastníkem s ním jednal. Následná tvrzení žalovaného ohledně neoprávněné stavby, soud považuje za účelová.

7. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou výše škody, jež žalobci jednáním žalovaného vznikla. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. j. 25 Cdo 533/2022-218 ze dne 20. 9. 2023) se náhrada škody uvedením do předešlého stavu uplatní tehdy, je-li fakticky možná, což znamená nejen možnost faktickou, právní, ale též možnost hospodářskou, tj. splnění podmínky smysluplnosti opravy věci při současném přihlédnutí k poměrům poškozeného a jeho zájmu na zachování neporušitelnosti vlastnictví konkrétní věci.

8. Dle soudu prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že nebylo možné obnovit el. přípojku do původního stavu. Jedním z důvodů byla skutečnost, že došlo při poškození el. přípojky žalobce rovněž k poškození zařízení třetí osoby, společnosti , Anonymizováno, . Žalobce byl tak vázán při opravě el. přípojky na rozhodnutí této společnosti jako dodavatele a poskytovatele el. energie. Žalobce tedy umístil novou rozvodnou skříň vedle pojistkové skříně mimo pozemek žalovaného. Uvedení v předešlý stav nebylo možné, bylo nutno zbudovat novou el. skříň a s tím související posun el. kabelů. Z výslechů svědků však bylo zjištěno, že nebylo nutné udělat kompletně novou el. přípojku, s natažením nových kabelů až k domu žalobce, ale že šlo naspojkovat stávající kabely. Soud proto přiznal žalobci pouze náklady ve výši 14 830 Kč (zahrnující DPH 15 %) spočívající v pořízení nové rozvodné skříně, naspojkování el. kabelů a práce s tím spojené, jak vyčíslil dle zadání soudu , jméno FO, . Dle názoru soudu prvního stupně se jedná o nutné náklady na uvedení poškozené přípojky do funkčního stavu, tak aby měl žalobce obnoven přívod elektrické energie do svého domu. Ani jeden z účastníků nenavrhoval k výši škody zadání znaleckého posudku a vzhledem k výši uplatňované škody má soud za to, že náklady na znalecký posudek by převýšily celkově přiznanou částku, proto soud tento posudek nezadával. Při určení výše škody, vyšel soud z částky vyčíslené svědkem , jméno FO, , jenž pro žalobce na místě prováděl opravu elektrické přípojky ve spolupráci se zaměstnanci společnosti , Anonymizováno, a byl seznámen jednak s okolnostmi případu tak i s poměry na místě samém.

9. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť žalobcem uplatněné náklady ve výši 37 295 Kč nepovažuje soud za náklady nutné k obnovení funkčnosti elektrické přípojky. (Jelikož soud při vyhlašování rozsudku opomněl vyhlásit i zamítavý výrok, byl tento výrok doplněn rozsudkem vyhlášeným dne , datum, ). Zákonný úrok z prodlení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 1970 o. z., když jeho počátek je odvozen od konce lhůty k úhradě škody dle předžalobní výzvy.

10. K námitkám žalobce, že bylo nutné zřídit novou el. přípojku a vést nově kabely, tak aby nezasahovaly na pozemek žalovaného, jelikož nemohla být obnovena původní trasa pro vedení kabelů a nebyl dán souhlas žalovaného s vedením kabelů a zřízení věcného břemene, soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by žalovaný nesouhlasil s opravou kabelů a jeho vedením po jeho pozemku. Pouze to, že byly mezi účastníky neshody samo osobě není důvod k tomu, aby si žalovaný nechal zřídit úplně novou přípojku v nové trase na náklady žalovaného. Žalovaný sice žalobci způsobil škodu, ale byla zde možnost naspojkování kabelů a náklady by tak byly mnohem menší. V případě nesouhlasu žalovaného s vedením kabelů v nové trase po části jeho pozemku, by byla možnost domáhat se legalizace věcného břemene soudní cestou, a to právě z důvodů protiprávního jednání žalovaného a způsobené škody.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 143 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši poloviny celkových nákladů řízení, a to v částce , částka, . Dále soud rozhodl o nákladech svědečného.

12. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání žalobce, a to do zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně a do souvisejících výroků o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu. Odvolatel namítal, že náklady , částka, byly nezbytné a účelné, protože původní kabel byl zabetonován, nedostačoval délkou a nebylo možné ho legálně spojkovat bez věcného břemene se žalovaným. Dále chtěl předejít dalším sporům se sousedem, proto vedl kabel v nové trase po svém pozemku. Dle odvolatele byla oprava „naspojkováním“ právně problematická a neudržitelná. V odvolání odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, že škoda se má hradit podle účelných nákladů k obnovení předchozího hospodářského stavu. Zdůraznil, že jednání žalovaného bylo svémocí, tedy protiprávním zásahem do jeho vlastnictví.

13. Dále rozsudek soudu prvního stupně napadl svým odvoláním i žalovaný a to proti vyhovujícímu výroku a do souvisejících výroků. Žalovaný popíral aktivní legitimaci žalobce s tím, že přípojka není jeho, jde o neoprávněnou stavbu; navíc žalobu měl podat i s manželkou. Žalovaný i nadále tvrdil, že jednal ve svépomoci kvůli havarijnímu stavu zdi a zatékání. Dále tvrdil ve svém odvolání, že nepoškodil přípojku; neboť kabel byl zabezpečen, závada nastala až později. Rovněž zpochybnil výši škody, neboť by stačilo pokud by žalobce zvolil levnější řešení (nový antoníček, přesun krabic). Rovněž namítal, že si žalobce sám poškodil kabel při manipulaci.

14. Odvolací soud zjistil, že odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku soudu (ve znění doplňujícího rozsudku) není důvodné. Soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav (§ 6, § 120 odst. 1, 3 o. s. ř.) nedoznal změn ani v odvolacím řízení, stejně tak soud prvního stupně dospěl správnému závěru právnímu.

15. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaný se dopustil protiprávního zásahu do vlastnického práva žalobce, když bez dohody odstranil zděný pilíř s elektrickou přípojkou. Podmínky tzv. svépomoci (§ 14 o. z.) nebyly naplněny, neboť nešlo o bezprostřední ohrožení a žalovaný měl k dispozici standardní právní prostředky ochrany.

16. Pro stručnost v této souvislosti odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu podané v napadeném rozsudku (bod 49 odůvodnění), který vystihuje danou problematiku věcně správně a způsobem a vyčerpávajícím. Prvostupňový soud zde náležitým způsobem vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázány a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) (bod 50-79 odůvodnění).

17. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že bourání přípojky provedl žalovaný (bod 9 odůvodnění), neboť účastníci učinili nesporným, že žalovaný dne , datum, započal s bouracími pracemi zděného el. pilíře.

18. K námitce žalovaného obsažené v odvolání, že nepoškodil přípojku, neboť kabel byl zabezpečen, závada nastala až později, lze uvést následující. V době, kdy se dne , datum, v dopoledních hodinách na místo dostavil pracovník společnosti , Anonymizováno, , tak v té době byla rozbourána pouze část pilíře, zařízení , Anonymizováno, sice nebylo poškozeno a bylo funkční a bylo nadále umístěno ve zbytku nezbouraného pilíře. Bylo soudem prvního stupně beze vší pochybnost zjištěno, že v bourání bylo pokračováno i po odjezdu pracovníka , Anonymizováno, (výpověď svědka , Anonymizováno, bod 36 odůvodnění), byly žalovaným prováděny i zabezpečovací práce, aby nedošlo ke zranění osob, probíjení zařízení. Po porovnání forografiíí a vyjádření se svědka , Anonymizováno, je odůvodněný závěr, že i když v době přítomnosti pracovníka , Anonymizováno, bylo zařízení funkční, tak po jeho odjezdu a měření dále pokračoval žalovaný na rozbourání pilíře. Ostatně skutečnost, že po odjezdu pracovníka , Anonymizováno, pokračoval žalovaný v bourání uvedl žalovaný i ve své výpovědi (bod 44 odůvodnění). Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný poškodil elektrickou přípojku.

19. Rovněž správný je i závěr soudu prvního stupně o aktivní legitimaci žalobce. Elektrické přípojky tvoří příslušenství nemovitosti a přecházejí spolu s převodem vlastnického práva k domu na jeho nabyvatele. Nejvyšší soud k tomu výslovně uvedl, že: „Elektrické přípojky představují příslušenství nemovitosti a přecházejí na nabyvatele spolu s převodem vlastnického práva k nemovitosti“ (rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 223/2012, ze dne 30. 1. 2013). Žalobce je proto aktivně legitimován k uplatnění nároku.

20. Ohledně námitky žalovaného, že měla nárok uplatnit i manželka žalobce odkazuje odvolací soud na závěr soudu prvního stupně, kdy postačuje, že k tomuto dala souhlas (viz bod 13 odůvodnění).

21. Podle § 2969 odst. 1 o. z. se při určení výše škody vychází z obvyklé ceny věci v době poškození a přihlédne se k tomu, co poškozený musí účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení její funkce. Ustanovení § 2951 odst. 1 o. z. preferuje uvedení do předešlého stavu, je-li to dobře možné.

22. Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil, že naturální restituce je možná pouze tehdy, je-li fakticky, právně a hospodářsky účelná (rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2651/2021, ze dne 16. 5. 2022). Zároveň dovodil, že pokud náklady na opravu převyšují obvyklou cenu věci o více než zhruba třetinu, jde zpravidla o nepřiměřený postup, který nelze po škůdci požadovat (tamtéž).

23. K tomu odvolací soud doplňuje, že citovaná právní úpravou podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je nutné se zabývat otázkou účelnosti nákladů, nutných k uvedení poškozené věci do předešlého (funkčního) stavu. Nadále se tedy uplatní princip neobohacení se poškozeného škodnou událostí. Pro stanovení nákladů na náhradu škody jak na věci movité, tak na věci nemovité bude potřebné hodnocení otázky, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by nebylo možné uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit svou funkci. Nejvyšší soud judikoval, že náklady na výměnu poškozených částí za nové jsou účelnými náklady a tvoří skutečnou škodu, nejde tedy o nepřípustné „zhodnocení“ (rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, ze dne 28. 4. 2020).

24. K této otázce Ústavní soud připomíná, že při stanovení výše škody je třeba respektovat princip úplného odškodnění; odškodnění musí zahrnovat účelně vynaložené náklady na obnovení funkce věci (nález ÚS sp. zn. II. ÚS 155/16, ze dne 17. 5. 2016). Restriktivní výklad účelnosti by byl v rozporu s ústavním principem ochrany vlastnického práva (srov. též nález ÚS sp. zn. III. ÚS 339/05).

25. Ze skutkových zjištění v dané věci plyne, že elektrickou přípojku bylo možné obnovit nákladnou variantou, kterou zvolil žalobce (nová trasa a nový pilíř, celkem 52 125 Kč), nebo levnější variantou spočívající ve spojkování původního kabelu a opětovném osazení, s nákladem 14 830 Kč.

26. Odvolací soud shledává ve shodě se soudem prvního stupně, že druhá varianta byla nejen technicky možná, ale také právně a hospodářsky průchodná. Nevyžadovala zřízení nového věcného břemene ani další zásahy do práv žalovaného. Byla tedy plně schopna obnovit funkci přípojky, a proto představuje účelně vynaložený náklad ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z.

27. Námitky, že spojkování nebylo možné, byly důkazně vyvráceny (bod 40) výpovědí pracovníka , Anonymizováno, svědka , Anonymizováno, .

28. Žalobcem zvolená varianta, ač technicky proveditelná, byla motivována snahou předejít budoucím sporům se sousedem. Takový důvod však nelze přenášet na škůdce; přesahuje rámec účelně vynaložených nákladů na obnovení funkce. Soud prvního stupně tedy správně omezil výši náhrady na částku 14 830 Kč. Tento závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu k účelnosti nákladů (25 Cdo 2651/2021, 25 Cdo 2202/2019) i s principem úplného odškodnění vykládaným Ústavním soudem (II. ÚS 155/16). K výši škody a jejímu zjištění lze odkázat na zcela přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně (bod 45 a bod 75 odůvodnění).

29. Výši škody soud prvního stupně rovněž určil správně; žaloba proto byla důvodná pouze v rozsahu 14 830 Kč a ve zbývající části požadovaného nároku byla správně zamítnuta. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku potvrdil a to včetně věcně správných akcesorických výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech svědečného podle ust. § 219 o. s. ř.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 2, § 151 odst. 1 a 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.