28 Co 359/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A obě zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení dědického práva k pozůstalosti o vzájemném návrhu žalovaných na určení dědického práva k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. července 2025, č. j. 16 C 3/2023-476 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., IV., V., VI. a VII. potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 43 015,50 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Městského soudu v , adresa, náklady odvolacího řízení ve výši 6 050 Kč.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce a) , Jméno žalobce A, , narozený dne , Datum narození žalobce A, , bytem , Adresa žalobce A, , a žalobce b) , Jméno žalobce B, , narozený dne , Datum narození žalobce B, , bytem , Adresa žalobce B, , jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené dne , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, , a to s výjimkou majetku, který je předmětem závěti ze dne 7. 1. 2013, pořízené zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou dne , datum, a zemřelou dne , datum, (výrok I.); zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalovaná 1. , Jméno žalované A, , narozená dne , Datum narození žalované A, , bytem , Adresa žalované A, , a žalovaná 2. , Jméno žalované B, , narozená dne , Datum narození žalované B, , bytem tamtéž, nejsou dědičkami ze závěti po zůstavitelce , jméno FO, , narozené dne , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, (výrok II.), zamítl vzájemný návrh, kterým se žalované domáhaly určení, že žalobce a) , Jméno žalobce A, , narozený dne , Datum narození žalobce A, , bytem , Adresa žalobce A, , a žalobce b) , Jméno žalobce B, , narozený dne , Datum narození žalobce B, , bytem , Adresa žalobce B, , nejsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, (výrok III.); určil, že žalovaná 1. , Jméno žalované A, , narozená dne , Datum narození žalované A, , bytem , Adresa žalované A, , a žalovaná 2. , Jméno žalované B, , narozená dne , Datum narození žalované B, , bytem tamtéž, jsou závětními dědičkami po zůstavitelce , jméno FO, , narozené dne , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, , a to podle závěti zůstavitelky ze dne 7. 1. 2013 (výrok IV.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), že žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 125 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro , adresa, (výrok VI.) a že žalované 1. a 2. jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 125 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro , adresa, (výrok VII.).

2. Žalobci se žalobou podanou dne 8. 1. 2023 domáhali určení, že jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , a dále určení, že žalované nejsou dědici ze závěti po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , a to s odůvodněním, že závěti, které zůstavitelka pořídila dne 2. 2. 2012 a následně dne 7. 1. 2013, jsou neplatné, neboť zůstavitelka v době jejich pořízení trpěla Alzheimerovou chorobou, v jejímž důsledku nebyla schopna se samostatně rozhodovat a ovládat své jednání, přičemž dědici pozůstalosti jsou proto zákonní dědici v tzv. první dědické třídě, tedy synové zůstavitelky – žalobci a) a b). Žalobci měli dále za to, že 1. žalovaná je vyloučena z dědického práva, neboť donutila prostřednictvím svého otce, , tituly před jménem, , jméno FO, , zůstavitelku k podpisu závěti, ovlivňovala ji lstivým jednáním, především ji uváděla v omyl v tom, že již darovala žalobci a) byt č. , číslo, na adrese , adresa, , , adresa, , přestože to nebyla pravda; první žalovaná by proto měla být vyloučena z dědického práva dle § 1481 o. z., přestože by jinak byla zákonným dědicem.

3. Žalované navrhly zamítnout žalobu v plném rozsahu s tím, že závěti byly pořízeny platně, přičemž pokud zůstavitelka trpěla v době jejich pořízení duševní nemocí, tato byla v počáteční fázi a na schopnost právně jednat neměla žádný vliv. Žalované dále odmítly, že by docházelo k jakémukoli ovlivňování zůstavitelky stran pořízení závěti, kdy naopak to byli žalobci, kteří se v tomto směru snažili o ovlivnění vůle zůstavitelky i jejího manžela.

4. Žalované vznesly v rámci svého podání ze dne 13. 2. 2024 vzájemný návrh, kterým se domáhaly určení, že žalobci nejsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , tím, že žalobci úmyslně zatajili závěť zůstavitelky ze dne 14. 8. 2016, přestože jim byla existence této závěti známa a touto disponovali. Podáním ze dne 19. 12. 2024 následně navrhly změnu jejich vzájemného návrhu s tím, že vedle dosavadního požadavku se dále domáhaly určení, že žalované jsou závětními dědičkami po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, , a to podle závěti zůstavitelky ze dne 7. 1. 2013.

5. Žalobci navrhli zamítnutí vzájemného návrhu s tím, že závěť ze dne 14. 8. 2016 byla nalezena náhodou, nebyl zde žádný zájem tuto závěť jakkoli skrývat, navíc obě strany namítly neplatnost této závěti, navíc pořízené i ve prospěch 1. žalované.

6. Soud prvního stupně s odkazem na § 1475 odst. 1 § 1476 § 1494 odst. 1 § 1481 § 1635 odst. 1 § 581 o. z. na základě skutečností zjištěných v rámci z jednotlivých provedených důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud v podrobnostech odkazuje, vyšel z níže uvedených úvah a dospěl k následujícím závěrům.

7. Žalobci a 1. žalovaná jsou děti zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , přičemž byla-li by zjištěna neplatnost závětí pořízených zůstavitelkou, jednalo by se o dědice prvé dědické třídy dle § 1635 odst. 1 o. z.

8. Zůstavitelka pořídila postupně ve dnech 2. 2. 2012, 7. 1. 2013 a 14. 8. 2016 tři závěti, přičemž jako stěžejní se jeví závěť ze dne 7. 1. 2013. Platnost této závěti však byla zpochybněna žalobci, rovněž tak i závěť předchozí ze dne 2. 2. 2012, a to pro údajnou nezpůsobilost zůstavitelky v době pořízení závětí právně jednat.

9. Bylo prokázáno, že závěť ze dne 14. 8. 2016 měl již dříve k dispozici žalobce a), avšak ji v rámci pozůstalostního řízení nepředložil a učinil tak až v průběhu tohoto řízení. Žalobce a) si sám posoudil tuto závěť jako nerelevantní, vzhledem k duševnímu stavu zůstavitelky v době jejího pořízení, činění takových závěrů mu však nesporně dle soudu nepříslušelo. V případě žalobce b) nebylo nijak prokázáno, že by mu existence dané závěti měla být rovněž známa a že by se tedy na porušení povinnosti jejího předložení notářce jakkoli podílel.

10. Přestože evidentně žalobce a) zatajil poslední pořízení, k čemuž lze poukázat na korespondenci žalobce a) ze dne 12. 7. 2022 notářce , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy výslovně uvedl, že ví, že zůstavitelka pořídila další závěť, při posouzení veškerých konkrétních okolnosti počínání žalobce a) a případného dopadu jeho konání nebyly shledána důvody pro postup dle § 1481 o. z.

11. Byla-li daná závěť dodatečně předmětem pozůstalostního řízení, je evidentní, že ve vzájemné shodě všech účastníků tato nebyla uznána za platnou; žalobce a) danou závěť zjevně nepředložil nikoli v úmyslu někoho z možných dědiců poškozovat, neboť bylo-li by vycházeno z této „nové“, později pořízené závěti, jednalo by se o právní jednání očividně v jeho prospěch, potažmo ve prospěch žalobců, neboť oproti obsahu sporované závěti ze dne 7. 1. 2013 zůstavitelka v této závěti výslovně uvedla „ruším všechny moje závěti, požaduji, aby moje děti měly po mně majetek rovnoměrně rozdělený“; je nesporné, že v roce 2016 už byl zdravotní stav zůstavitelky oproti roku 2013 nepochybně značně zhoršený, což se odráží i ve shodném postupu žalobce a) a 1. žalované v nezávisle na sobě podaném návrhu na posouzení svéprávnosti jejich matky, kterému bylo následně soudem vyhověno.

12. Ze shora uvedených důvodů byl zamítnut vzájemný návrh žalovaných na určení, že žalobci nejsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, .

13. Ohledně pořízení závětí ze dne 7. 1. 2013 a ze dne 2. 2. 2012 bylo třeba odborných znalostí. V řízení byl vypracován znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví – psychiatrie , tituly před jménem, , jméno FO, , který dospěl k závěru, že byť již zůstavitelka trpěla ke dni 7. 1. 2013 lehkou demencí (dané závěry platí i pro závěť předchozí ze dne 2. 2. 2012, avšak je na místě v prvé řadě posuzovat platnost závěti následné, tj. závěti ze dne 7. 1. 2013), dosah právních úkonů, které činila, byla schopna domyslet, tj. byla schopna posoudit smysl závěti a její důsledky. Znalec měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky včetně záznamů o provedení jednotlivých neurologických vyšetření zůstavitelky (a to i co do nejdůležitějších odborných vyšetření ve formě MMSE a Clock test ve sporném období), dále i celý soudní spis včetně protokolů z výslechu svědků, své závěry pak osvětlil a dle soudu i řádně obhájil při jednání soudu. I když některé dílčí důkazy takovému závěru znalce zcela nesvědčily, zejména pak výpověď svědkyně , jméno FO, či výpověď žalobců, nelze přehlédnout, že se v případě těchto osob jedná o medicínské laiky, bez potřebné odborné erudice k posouzení takové otázky. Pokud žalobci popírali závěry učiněné znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, a požadovali ustanovení znalce jiného k případnému revidování jeho, k takovému postupu nebyly shledány žádné předpoklady s tím, že bylo případně na žalobcích, aby si nechali zpracovat znalecký posudek z daného oboru sami, tuto možnost však nevyužili a omezili se pouze na laickou negaci závěrů znalce – odborníka.

14. Bylo lze uzavřít, že námitky žalobců ohledně neplatnosti závěti ze dne 7. 1. 2013 z důvodu případné duševní poruchy zůstavitelky v době její pořízení (§ 581 o. z.) neobstojí a závěť ze dne 7. 1. 2013 lze posoudit za platně pořízené právní jednání.

15. Pokud dále žalobci poukazovali na údajné lstivé jednání 1. žalované vůči zůstavitelce ve formě jejího ovlivňování zůstavitelky, potažmo donucení zůstavitelky, k sepisu závěti daného obsahu prostřednictvím manžela zůstavitelky (otce žalobců a 1. žalované), takové tvrzení žalobců v řízení prokázáno nebylo, přestože byli v tomto směru opakovaně poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

16. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se zůstavitelkou se o pořízení závěti, jejích pohnutkách či motivech nikdy nikdo nebavil, vše bylo projednáváno a řešeno s jejím manželem a otcem žalobců a 1. žalované , tituly před jménem, , jméno FO, .

17. Pokud mají žalobci za to, že došlo k jakémusi donucení zůstavitelky 1. žalovanou prostřednictvím otce k pořízení závěti daného obsahu, a to s ohledem na spory účastníků ohledně náhledu na byt v , adresa, , kde po určitou dobu díky rodičům přebýval žalobce a) s rodinou, jedná se o žalobci subjektivně vytvořenou konstrukci či subjektivní náhled žalobců na danou situaci, ve výsledcích dokazování však nemající žádnou oporu.

18. Naopak výsledky provedeného dokazování svědčí o určitém emocionálním nátlaku všech sourozenců na rodiče ve snaze dojít spravedlivého vyřešení majetkových vztahů v rodině ještě za života rodičů, nicméně s tím, že představy sourozenců o tom, jak by takové spravedlivé vyřešení vztahů mělo vypadat, byly subjektivní a tudíž odlišné.

19. Pro úplnost a nad rámec uvedeného navíc lze poukázat na zjištění vyplynuvší v rámci řízení, kdy vztahy v rodině, a to jednak mezi sourozenci, dále i ve vztahu k rodičům, nebylo lze považovat za zdravé a standardní. Rovněž i jednání, vzájemná korespondence, včetně různého osočování, bylo lze posoudit za značně vybočující ze standardu běžně fungující soudržné rodiny. Snahy o tzv. „spravedlivé“ vypořádání dle představ jednotlivých zainteresovaných osob a v tomto směru i snahy apelovat na rodiče, aby k tomuto přistoupili a jakým způsobem by tak měli činit, a to i v době, kdy duševní stav zůstavitelky bylo možné oběma stranami považovat za očividně nevyhovující, k čemuž lze poukázat na návrhy darovacích smluv vypracované žalobci v červenci 2016 a navazující návrh na posouzení svéprávnosti zůstavitelky ze srpna 2016, lze považovat za enormní a rodiče žalobců a 1. žalované nepochybně v posledních letech jejich života za značně zatěžující.

20. Ze všech uvedených důvodů byla zamítnuta žaloba na určení, že žalované nejsou dědici ze závěti po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , a naopak bylo vyhověno vzájemnému návrhu v tomto směru. S ohledem na shledanou platnost závěti ze dne 7. 1. 2013, dle které je tak třeba nadále v rámci pozůstalostního řízení postupovat, rovněž s vědomím té skutečnosti, že tato závěť byla omezena jen na dílčí majetek, bylo určeno, že žalobci jsou dědici po zůstavitelce, a to s výjimkou majetku, který byl předmětem závěti ze dne 7. 1. 2013, a to konkrétně podíl zůstavitelky na bytové jednotce v k. ú. , adresa, , jehož dědičkou byla ustanovena 2. žalovaná.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

23. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání, ve kterém především namítli, že základním důkazem, o který soud prvního stupně opřel svůj rozsudek, je znalecký posudek zpracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému vytýkali řadu vad, avšak soud prvního stupně je odmítl jako neodůvodněné, laické. V tomto ohledu akcentovali, že navrhovali, aby soud prvního stupně nechal zpracovat revizní znalecký posudek, což ale soud prvního stupně nepřipustil a nikdy je výslovně nevyzval, aby předložili sami revizní znalecký posudek. Nestanovil jim k tomu v průběhu prvoinstančního řízení žádnou lhůtu. Vytkli tedy soudu prvního stupně, že jim fakticky upřel možnost účinně se domáhat svých práv. Dále uvedli, že samotný výslech znalce proběhl pod časovým tlakem a že nebylo tedy možno tento výslech vést v plné šíři a nechat si od něj zodpovědět veškeré dotazy, což relativizuje důkaz výslechem znalce a v podstatě tento výslech znehodnocuje. Dále soudu prvního stupně vytkli, že pominul, že znalec se v rámci svého výslechu nevypořádal s námitkami žalobců ohledně rozporu znaleckého posudku s literaturou. K tomu dodali, že pokud by znalec postupoval s potřebnou mírou pečlivosti, došel by nutně k odlišným závěrům. Dle žalobců přímým důsledkem vad znaleckého posudku je pak nesprávné skutkové zjištění o schopnosti zůstavitelky učinit pořízení pro případ smrti, konkrétně spornou závěť. Vady znaleckého posudku soud prvního stupně nevzal v potaz a ani se řádně nevypořádal s řadou dalších důkazů, které byly provedeny a které stojí se znaleckým posudkem v rozporu. Namítali rovněž, že žalované dlouhodobě působily na obsah zůstavitelčiny závěti především prostřednictvím manžela zůstavitelky a že v řízení bylo prokázáno, že obě závěti zůstavitelky obsahují shodné definice odkazovaných nemovitostí, jaké jsou uvedeny v závěti jejího manžela, přičemž v řízení bylo tvrzeno, že zůstavitelka byla zcela mimo jakákoliv jednání, neúčastnila se jich, závěti neřešila a byla velice apatická již v době sepsání závěti dne 2. 2. 2012. Vytkli také soudu prvního stupně, že se odchýlil od judikatury, k čemuž odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 465/2024 a sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, jakož i na rozsudek Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, . Dle jejich názoru, bylo lze shrnout, že pokud byla u zůstavitelky zjištěna v době, kdy pořídila závěť, lehká demence Alzheimerova typu, vyjádřená skóre 22 (ke dni 8. 1. 2013, tedy den po pořízení sporné závěti) v MMSE testu, již to vylučovalo, aby měla správný úsudek a pochopila závažnost a důsledky svého právního jednání. Dle žalobců z listinných důkazů dále vyplynulo, že již v té době nebyla zůstavitelka schopna vybavit si počet vnoučat či přibližné stáří svých potomků a pokud si nebyla jista v takto důležitých věcech, je otázkou, jak mohla zůstavit svůj majetek osobám, u nichž v podstatě nedokázala tvrdit jejich identifikační údaje, stejně tak jak mohla přesně identifikovat (parcelními čísly pozemků, čísly popisnými budov, čísly jednotek), jak se mohla objednat k notářce, dojet k ní, uložit závěť do úschovy, tzn. úkony, které nejsou běžné, jsou nové a neopakující se. Žalobci též poukazovali na písařské chyby v ručně psané závěti zůstavitelky, kde zjevně chybí jeden řádek, tudíž zůstavitelka velmi pravděpodobně nebyla schopna správně opsat text, zkontrolovat si jej a zjistit chybu a následně pořídit vlastnoruční závěť znovu. Navrhli tedy, aby byl napadený rozsudek změněn ve výroku I. tak, že se určuje, že žalobce a) , Jméno žalobce A, , narozený dne , Datum narození žalobce A, , bytem , Adresa žalobce A, , a žalobce b) , Jméno žalobce B, , narozený dne , Datum narození žalobce B, , bytem , Adresa žalobce B, , jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené dne , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, ; ve výroku ad II. tak, že se určuje, že žalovaná 1. , Jméno žalované A, , narozená dne , Datum narození žalované A, , bytem , Adresa žalované A, , a žalovaná 2. , Jméno žalované B, , narozená dne , Datum narození žalované B, , bytem tamtéž, nejsou dědičkami ze závěti po zůstavitelce , jméno FO, , narozené dne , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, ; ve výroku ad IV. mění tak, že se zamítá návrh žalovaných na určení, že žalovaná 1. , Jméno žalované A, , narozená dne , Datum narození žalované A, , bytem , Adresa žalované A, , a žalovaná 2. , Jméno žalované B, , narozená dne , Datum narození žalované B, , bytem tamtéž, jsou závětními dědičkami po zůstavitelce , jméno FO, , narozené dne , datum, , poslední místo trvalého pobytu , adresa, , zemřelé dne , datum, , a to podle závěti zůstavitelky ze dne 7. 1 .2013; a aby byl ve výrocích V. a VI. zrušena a ve výroku VII. změněn tak, že žalované jsou povinny zaplatit státu na nákladech řízení částku 10 250 Kč, a aby jim byly žalované povinny nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů.

24. Žalované navrhly potvrzení rozsudku jako věcně správného s odůvodněním, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, měl pro účely zpracování znaleckého posudku k dispozici soudní spis obsahující zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky, včetně dalších listin, a že posudek byl zpracován odborně, byly zodpovězeny všechny zadané otázky rozhodné pro zjištění duševního stavu zůstavitelky a závěry znaleckého posudku byly jasné, přesvědčivé a řádně odůvodněné. Při následném výslechu znalce byly zodpovězeny i veškeré dotazy žalobců, přičemž nebylo pravdivé tvrzení žalobců, že by nebylo možné vést výslech znalce v plné šíři z důvodu časového tlaku. Zpracování revizního posudku soud prvního stupně nenařídil, neboť nebyly dány žádné pochybnosti o správnosti zpracovaného znaleckého posudku, výhrady žalobců, kteří nemají odborné lékařské vzdělání a znalosti, byly vysvětlením znalce rozptýleny. Skutečnost, že jeho závěry jsou odlišné od laického názoru a subjektivního přesvědčení žalobců, neodůvodňuje zpracování revizního posudku. Dále uvedly, že soud nemá povinnost žalobce vyzývat, aby sami předložili revizní posudek, přičemž žalobci ani dříve v řízení před soudem prvního stupně nesdělili, že mají snahu zajistit si revizní posudek sami, ačkoliv časový prostor to umožňoval. Žalované nesouhlasily dále s tvrzením žalobců, že by soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, která by měla svůj původ ve vadách znaleckého posudku, resp. v tom, že se znalec dle jejich názoru nevypořádal s námitkami ohledně rozporu posudku s literaturou (publikace doc. MUDr. Pavlovského Soudní psychiatrie a psychologie) a nevyužil listinu týkající se příspěvku na péči. Znalec vychází nejen z odborné literatury, ale taktéž z praxe a jen on je schopen vyhodnotit konkrétní fyzický a psychický stav posuzovaného (zůstavitelky), a to s přehlédnutím ke všem relevantním skutečnostem. Dle žalovaných se soud prvního stupně řádně vypořádal se všemi listinnými důkazy i s rozporuplnými výpověďmi svědků laiků o duševním stavu zůstavitelky s tím, že v rámci řízení před soudem prvního stupně bylo naopak prokázáno a byl učiněn jednoznačný skutkový závěr, že zůstavitelka byla schopná platně pořídit závěť ze dne 7. 1. 2013 (a taktéž závěť ze dne 2. 2. 2012), její neschopnost platně pořídit závěť se neukázala ani jako pravděpodobná. Podle názoru žalovaných v řízení před soudem prvního stupně nebyla prokázána tvrzení žalobců o neschopnosti zůstavitelky i jinak právně jednat a o jejím ovlivnění 1. žalovanou, jednalo se pouze o jejich subjektivní názory. Žalované nesouhlasily s tím, že by rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení věci, neboť judikatura, na kterou žalobci ve svém odvolání odkazovali, není v rozporu s rozsudkem soudu prvního stupně. Zdůraznily pak, že důvod pro zadání zpracování revizního posudku soudem nebyl dán a že ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky nebyly v tomto případě ani podstatně sníženy.

25. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř.

26. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

27. S ohledem na odvolací námitky žalobců ohledně výslechu znalce odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému byly před jeho opětovným výslechem zaslány otázky žalobců s jejich výhradami ke zpracovanému znaleckému posudku.

28. Z výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který opětovně odkázal na závěry svého znaleckého posudku, od kterého neshledal důvody se odklonit, odvolací soud zjistil tyto skutečnosti:- v případě zůstavitelky (též „posuzované“; pozn. odvolacího soudu) je závěr jednoznačný, a to, že se jedná o demenci v míře lehké nebo jako mírné kognitivní poruchy, přičemž ze zdravotní dokumentace je zřejmé, že vývoj tohoto onemocnění byl pozvolný; byl popsán kognitivní deficit s poruchou, tedy paměti; u posuzované tedy byla konstatována demence mírného typu, Alzheimerův typ s poruchou paměti hipokampálního typu; Alzheimerova demence je neurodegenerativní onemocnění, kdy dochází k degeneraci nervové tkáně, resp. k úbytku mozkové tkáně; Alzheimerova demence byla velmi pravděpodobně smíšeného typu;- dále byl u zůstavitelky konstatován dis exekutivní syndrom, to znamená, že u ní docházelo k poruchám exekutivních funkcí, tedy schopnosti plánovat, schopnosti vykonávat naplánovanou činnost; z lékařské dokumentace nelze zjistit nic o tom, že by docházelo k významným těžkým deterioracím těchto funkcí, resp. je dán popis deficitů v mírné míře;- to, jak se rozlišuje v psychiatrii nebo ve forenzní psychiatrii míra demence mezi mírnou a středně těžkou, tak je to v míře vlastně soběstačnosti, přičemž nikde v lékařské dokumentaci není žádná informaci o tom, že by posuzovaná významným způsobem ztrácela soběstačnost; to je rozdíl mezi mírnou a středně těžkou demencí;- zůstavitelka měla víceméně zachované nebo měla zachované schopnosti chápat, význam a následky právního jednání, jako je uzavření závěti;- u lehké demence se jedná o demenci, tedy o klinický syndrom, kdy dochází k narušení kognitivních funkcí, přičemž není žádná zpráva o tom, která jednoznačně říkala, že posuzovaná trpěla těžší formou demence, nebo že docházelo k nějakému selektivnímu poškození některých funkcí více, které by zhoršovaly schopnost projevit přání a uvědomit si princip vlastnictví takové informace;- výrazné změny kognitivních funkcí nebyly prokázány, jestli posuzovaná trpí nebo trpěla v té době demencí Alzheimerova typu, anebo demencí smíšené etiologie,to znamená Alzheimerova typu a vaskulární etiologie, fakticky nehraje žádnou roli z toho důvodu, že je k dispozici celkem podrobný popis neurokognitivních vyšetření testu Mini Mental State Exam a ostatních vyšetření;- test Mini Mental State Exam je základní neuropsychiatrické nebo psychologické vyšetření, které se používá k základnímu screeningu, syndromu demence, přičemž neexistuje žádná jednotná, žádný jednotný úzus, který by říkal, že 22. bodů patří pod mírnou demenci a není to mírná kognitivní porucha; toto škálování se vlastně trochu liší;- je sice pravdou, že testy Mini Mental State Exam a Clock test neměří přímo úsudek, ale to samo o sobě nevede ke zpochybnění posudku; nepřímo jde tedy o screeningové nástroje k orientačnímu hodnocení kognitivních funkcí, zejména tedy orientace paměti, pozornosti některých exekutivních a jazykových funkcí a vizuoprostorové organizace; samy o sobě nestanovují, zda je úsudek pro právní jednání zachován či nikoliv, ale ukazují případný stupeň kognitivního postižení;- Clock test je dobrým diagnostickým nástrojem; posuzovaná dokázala v této testové metodě plně uspět;- lehký dis exekutivní syndrom může být doprovázen změnou osobnosti, může být spojen s horší plánováním, rozhodováním, flexibilitou a změnami chování, nicméně deteriorace je popsána v míře lehké intenzity;- nikde není žádná zpráva o tom, že by posuzovaná byla loutkou nebo že by ztrácela schopnost vlastní vůle a schopnost projevu vlastního přání; nelze uzavřít, že by zůstavitelka v rozhodnou dobu nebyla schopná svobodně projevit své přání a svou vůli;- dokumentace popisuje mírné vaskulární změny, nikoliv jednoznačně rozvinutou smíšenou demenci takové intenzity, která by nějak měnila forenzní závěr; z dokumentace nevyplývá obraz výborné orientace, ani zcela dobré duševní kondice; je doložen syndrom demence s poruchou paměti, částečnou dezorientací v čase a současně ale z dokumentace nevyplývá, že by se jednalo o těžkou dezorganizaci nebo těžkou dezorientaci, kdy by posuzovaná ztrácela soběstačnost a v tomto ohledu je nutné uzavřít, že posuzovaná trpěla lehkou demencí, který její způsobilost takového právního jednání významně nenarušila;- posuzovaná užívala psychofarmaka, přičemž při kontrolách nebyl popsán žádný nežádoucí účinek, který by zhoršoval pozornost, orientaci nebo její volní řízení; měla rozpoznávací, ovládací schopnosti zachovalé v té míře, že byla schopná právního jednání;- konstatování demence samo o sobě neznamená to, že ten člověk je invalidizován;- nález na magnetické rezonanci anebo jakýkoliv nález na zobrazovací metodě není diagnostickým kritériem pro syndrom demence; nálezy svědčí pro kognitivní poruchu s dopadem na paměťové kontrolní mechanismy, mohou být součástí obrazu Alzheimerovy choroby, samy o sobě, ani konfabulace, ani recency effect, ani změna osobnosti nevypovídají o úplné kvalitativní přestavbě osobnosti, svědčí to pro nějakou deterioraci kognitivních funkcí, ale není to samostatné diagnostické kritérium a neodporuje to závěrům znaleckého posudku;- Recency effect, ani konfabulace, nejsou diagnostickým kritériem, je to nějaká známka toho, že došlo k nějakému kognitivnímu oslabení, ale na základě toho nelze říct, že by posuzovaná nebyla schopna projevit své přání a že by měla významným způsobem snížené kognitivní schopnosti tak, aby nebyla schopná si uvědomit princip vlastnictví, včetně závěti;- někdo je ovlivnitelný více, někdo je osobou dominantní, někdo je osobou více submisivní, to patří do osobnostní výbavy člověka a tito lidé v nějakých testových metodách recency effectu mohou skórovat více a nejedná se o nějaký projev demence, ale spíše vlastně o projev osobnostních rysů člověka;- konfabulace je narušení paměti, kdy paměťová stopa v určitých oblastech vynechává a mozek automaticky doplňuje příběh;- případná změna osobnosti není poruchou, která by měla forenzně významný vliv na závěr posudku;- konfabulace a silný recency effect mohou nepřímo souviset s postižením úsudku, protože ukazují na poruchu paměťových a exekutivních mechanismů, samy o sobě však neprokazují zánik úsudku v právním smyslu, je to na posouzení soudu;- v rámci posudku nelze dospět k závěru, že by zůstavitelka mohla být v důsledku onemocnění zcela ovlivnitelná jako loutka;- při hodnocení a zpracování znaleckého posudku se zpětně vychází vždy z presumpce zdraví;- pomoc nemocnému při sepisu závěti nemusí znamenat ovlivnění úsudku.

29. Podle názoru odvolacího soudu znalec v rámci svého doplňujícího výslechu na všechny položené otázky reagoval a řádně je zodpověděl, své závěry uvedené ve znaleckém posudku tedy přesvědčivě obhájil a současně se vypořádal s námitkami žalobců ohledně rozporu znaleckého posudku s odbornou literaturou.

30. Odvolací soud tedy souhlasil se závěrem soudu prvního stupně i s názorem žalovaných, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl zpracován odborně, že byly zodpovězeny všechny otázky rozhodné pro zjištění duševního stavu zůstavitelky při sepisování sporné závěti (závětí), tudíž lze ze závěrů tohoto znaleckého posudku při rozhodování o žalobních návrzích vycházet a není tedy třeba ve věci nechat vypracovat revizní znalecký posudek, jak žalobci navrhli i po doplňujícím znalcově výslechu.

31. Na základě takto doplněného skutkového stavu, s přihlédnutím ke skutečnostem prokázaným již v řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud souhlasil se všemi skutkovými i právními závěry soudu prvního, které na sebe logicky navazovaly. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil, přičemž se také řádně vypořádal s námitkami žalobců, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo v podstatných bodech uvedeno shora.

32. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud relevantní, že bylo prokázáno se u zůstavitelky v rozhodné době jednalo o demenci v míře lehké, byl sice u ní konstatován dis exekutivní syndrom, avšak nebylo prokázáno, že by docházelo k významným těžkým deterioracím exekutivních funkcí, resp. výrazné změny kognitivních funkcí nebyly prokázány, přičemž k datu 2. 2. 2012, resp. ke dni 7. 1. 2013 byla schopna domyslet dosah právního jednání, které činila, tedy byla schopna posoudit smysl a dosah závěti. Dle názoru odvolacího soudu tento závěr není v rozporu se závěrem uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, na který odkazovali žalobci, neboť ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky nebyly v rozhodné době podstatně sníženy, na což také žalované poukazovaly.

33. Odvolací soud tedy plně souhlasil se závěry soudu prvního stupně, že závěť ze dne 7. 1. 2013 byla platně pořízeným právním jednáním, tudíž námitky žalobců ohledně neplatnosti závěti ze dne 7. 1. 2013 z důvodu případné duševní poruchy zůstavitelky v době její pořízení neobstojí, a že nebylo prokázáno žalobci tvrzené lstivé jednání 1. žalované vůči zůstavitelce ve formě jejího ovlivňování zůstavitelky.

34. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobců nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů řízení státu, ve kterých nebylo shledáno pochybení.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě měly obě žalované v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž jim vznikly náklady řízení za jejich právní zastoupení.

36. Náklady žalovaných sestávaly z odměny advokátky, a to za úkony ve výši 6 660 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen „AT“, a to za písemné vyjádření ze dne 7. 1. 2026 k odvolání žalobců, za podání ze dne 24. 4. 2026 (písemné vyjádření a závěrečný návrh s ohledem na vyjádření žalobců ze dne 21. 4. 2026), za účasti na jednáních odvolacího soudu ve dnech 14. 1. 2026, 18. 3. 2026 a 27. 4. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. k) a g) AT], tedy celkem 33 300 Kč. Právnímu zástupci žalovaných dále náleželo pět režijních paušálů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem 2 250 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalovaných tak činily 35 550 Kč, po připočtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 7 465,50 Kč činily celkem 43 015,50 Kč.37. náhradě nákladů řízení státu, které vznikly v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a to s ohledem na jeho výsledek a náklady vzniklé za doplňující výslech znalce ve výši 6 050 Kč.

38. Zamítavý výrok III. zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).