45 A 11/2026

Rubrum

č. j. 45 A 11/2026 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci žalobce: V. H. N., narozen X státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2026, č. j. MV-30821-4/SO-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Obsah žaloby Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 45 A 11/2026 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 12. 2025, č. j. OAM-17373-19/DP-2025. Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 44a odst. 3, § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nesprávným a situaci žalobce nepřiléhavým způsobem aplikoval zákonná ustanovení, čímž zatížil své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností. Žalobce setrval na tom, že jeho pobyt na území byl v souladu s účelem pobytu. Český jazyk je pro řadu cizinců velice obtížný, není tedy otázkou jednoho roku, kdy je možné se jej naučit do takové míry, aby bylo možné pokračovat ve studiu. Není pravda, že žalobce nedělal pokroky ve svém studiu. Získal dva certifikáty B1, vždy měl vzornou docházku a plnil studijní povinnosti. Nyní se snaží získat poslední certifikát, aby mohl studovat na vysoké škole. Zákon č. 326/1999 Sb. u účelu pobytu za účelem ostatní/jiné nestanoví maximální možnou dobu pobytu na daný účel, proto je přenášení zákonné úpravy z pobytu za účelem studia mylné a v rozporu se smyslem zákona. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu omezit navštěvování kurzů, které nejsou studiem, tak by stanovil maximální možnou dobu.

3. Správní orgány uvedly, že žalobce svou aktivitu nesměřuje k dosažení svého cíle, avšak opírají to pouze o své domněnky. Správní orgány konstatují, že žalobce žádá opakovaně o stejný účel pobytu, aniž by ovšem provedly výslech žalobce či vznesly relevantní dotazy na žalobce za účelem zjištění, zda opravdu nesměřoval svoji aktivitu k naplnění účelu. Není pravda, že by se jednalo o bezcílné vzdělávání, k čemuž žalobce zopakoval, že český jazyk je obtížný.

4. Žalobce dále napadl způsob, jímž se správní orgány vypořádaly s pojmem jiné závažné překážky. Správní orgány nikterak nekonkretizují, na základě čeho lze domnělé jednání žalobce zahrnout pod onu jinou závažnou překážku. Opakované navštěvování kurzů nejde bez dalšího vztáhnout pod tento pojem, k čemuž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. 48 A 45/2015-42.

5. Žalobce konečně nesouhlasil se způsobem, jímž se správní orgány vypořádaly s posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016-53). Nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, nikoli správním uvážením, což správní orgány nereflektovaly a nevzaly v potaz všechna relevantní hlediska (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37).

6. Správní orgány rezignovaly na zjištění jakýchkoli okolností týkajících se přiměřenosti dopadů do života žalobce. Žalobce žije na území České republiky již od roku 2023, řádně navštěvuje kurzy, má vzornou docházku, získal již dva certifikáty B1 a nyní se snaží získat třetí certifikát, aby mohl studovat na vysoké škole. Žalobce investoval značné finanční prostředky do svého studia i samotného přicestování a pobytu zde. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Shrnul pobytovou a studijní historii žalobce, na jejímž základě dospěly správní orgány k závěru, že žalobce svou aktivitu na území nesměřuje k Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 45 A 11/2026 dosažení cíle či účelu, za kterým mu bylo povoleno do ČR přicestovat a dlouhodobě pobývat, tedy za účelem získání vysokoškolského vzdělání. Závažná překážka pobytu žalobce na území pak spočívá jednak v nenaplnění prvotního cíle pobytu, jednak ve snaze obejít zákaz opakovaného prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia z důvodu absolvování přípravného jazykového kurzu pomocí dlouhodobého pobytu za jiným účelem. Žalovaný připomněl, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné je tzv. zbytkovou kategorií účelu pobytu, čímž je dána určitá diskreční pravomoc správních orgánů. Zákonodárce omezil prodlužování pobytového oprávnění, jehož cílem je jazyková a odborná příprava na vysokoškolské studium, pročež je takové omezení možné i v případě pobytu za účelem ostatní/jiné.

8. K námitce neprovedení výslechu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, č. j. 6 As 147/2013-29, dle nějž výslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech či se touto formou vyjadřoval k jiným provedeným důkazům. K tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení. Žalobce byl řádně před vydáním prvostupňového rozhodnutí vyzván k seznámení s podklady pro jeho vydání, čehož nevyužil. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 7 Azs 441/2018-32, zákon neukládá povinnost výslechu, jeho provedení je na správním uvážení správního orgánu. Skutkový stav byl přitom zjištěn dostatečně.

9. Co se týče přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, celá jeho rodina včetně dvou nezletilých dětí žije v zemi původu. Žalobce pak v průběhu řízení ve vztahu k zásahu do soukromého a rodinného života nic netvrdil. Jednání před soudem 10. Při jednání dne 8. 6. 2026 žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích, odkázali na svá písemná podání a shrnuli svou argumentaci. K dotazu soudu oba účastníci výslovně uvedli, že nemají důkazní návrhy. Posouzení žaloby soudem 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

12. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podle § 35 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

14. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h), j) až l) a o) nebo v § 56 odst. 2.

15. Podle § 44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 7 a § 55 vztahují obdobně. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 45 A 11/2026 16. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

17. Podle § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 nebo § 42d se neprodlužuje; to neplatí v případě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42d vydaného za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě podle § 64 písm. b), jehož platnost lze z důvodu pokračování v takové přípravě jednou prodloužit.

18. Podle § 64 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. studiem se pro účely tohoto zákona rozumí účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.

19. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. O nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů lze hovořit v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006). Jak judikoval již Vrchní soud v Praze [rozsudek ze dne 26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92 (SJS 27/0; SP 27/1994); shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46], z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nutno dodat, že dle ustálené judikatury tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů z hlediska soudního přezkumu jeden celek (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, Sb. NSS 534/2005, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

20. Soud námitku nepřezkoumatelnosti neshledal důvodnou, což vyplývá z níže uvedeného vypořádání věcných námitek žalobce. Nutno zdůraznit, že žalobce podal blanketní odvolání, načež byl řádně vyzván k odstranění vad odvolání (výzva ze dne 2. 2. 2026, č. j. OAM-17373-21/DP), na což nereagoval. Žalobce tedy v odvolacím řízení žádné námitky neuplatnil a žalovaný se neměl v napadeném rozhodnutí s čím vypořádat.

21. Soud má ve shodě s žalovaným za to, že u žalobce byla zjištěna jiná závažná překážka jeho pobytu na území.

22. Jak vyplývá z obsahu správního spisu a obou správních rozhodnutí, žalobce v roce 2023 studoval v přípravném kurzu českého jazyka pro cizince na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava za účelem zahájení studia v akreditovaném bakalářském studijním programu Marketing a obchod. Krátce nato se neúspěšně pokusil získat zaměstnaneckou kartu. Následně požádal o prodloužení pobytu za účelem studia v přípravném kurzu českého jazyka pro cizince, tuto žádost však vzal zpět, neboť v mezidobí bylo vyhověno jeho žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, konkrétně studia v kurzu anglického a českého jazyka pořádaného LINGUA SANDY s. r. o. Povolení mu bylo vydáno s platností do 30. 6. 2024, posléze byla doba platnosti tohoto povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu dalšího studia v intenzivním Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 45 A 11/2026 kurzu anglického a českého jazyka na téže instituci prodloužena do 30. 6. 2025. Od obou vzdělávacích institucí získal certifikáty o jazykových znalostech češtiny na úrovni B1.

23. Předmětné správní řízení se zabývalo žádostí žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu s odkazem na jazykové kurzy pořádané DBS Czech s. r. o., s dobou kurzů od 1. 9. 2025 do 31. 8. 2026, a to kurz anglického jazyka na úrovni B1 v rozsahu 20 hodin týdně, kurz českého jazyka na úrovni B1 v rozsahu 20 hodin týdně a kurz základních českých reálií v rozsahu 4 hodiny týdně.

24. Dle správních orgánů žalobce vystřídal již tři vzdělávací instituce poskytující jazykové vzdělání, a namísto toho, aby se snažil připravovat, zahájit a naplňovat vysokoškolské studium, kdy za tímto účelem do ČR přicestoval, podal již po třech měsících pobytu na území žádost o zaměstnaneckou kartu a po jejím zamítnutí se věnoval vzdělávacím aktivitám, které nejsou studiem dle § 64 zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgány poukázaly na to, že dlouhodobý pobyt za účelem studia vydaný z důvodu absolvování jazykové či odborné přípravy ke studiu dle § 64 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. také nelze prodloužit vícekrát než jednou [§ 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.]. Tím se zabrání i zneužívání přípravných jazykových kurzů k bezcílnému zachovávání pobytového oprávnění na území. Současně je nežádoucí, aby pravidlo, které platí pro prodlužování dlouhodobého pobytu za účelem studia, bylo obcházeno cestou vydávání a prodlužování dlouhodobých pobytů za jiným účelem, tedy za účelem absolvování jazykových kurzů jazyka anglického a českého organizovaných institucemi odlišnými od veřejné vysoké školy.

25. Soud nemá úvahám správních orgánů co vytknout. Teze žalobce, že na projednávanou věc nelze analogicky aplikovat právní úpravu vztahující se k pobytu za účelem studia – účasti na jazykové přípravě dle § 64 písm. b) a § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., je dle soudu lichá. Žalobce zcela pomíjí, že se jeho žádost o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu opírá o zbytkovou kategorii účelu pobytu, která má pokrývat případy nespadající pod typické situace. Je proto logické, že ji nelze přesně legislativně definovat a upravit konkrétní podmínky pro různé případy. Tato zbytková kategorie se tedy fakticky vymezuje správní praxí. Dle soudu je logické, že lze vycházet z analogie s jinými účely pobytu, jelikož to směřuje k naplnění materiálního smyslu zákona. Jak uvádí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 7 Azs 313/2015-35, „zákon o pobytu cizinců je založen na tom, že pobyt cizince na území musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním či studiem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 7 As 82/2011-81 ze dne 27. 12. 2011)“. V případě jazykového kurzu je nejblíže zákonná úprava pobytu za účelem studia z důvodu absolvování jazykové přípravy ke studiu dle § 64 písm. b) a § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.

26. Nelze přehlédnout, že žalobce se v určitém momentu snažil prodloužit svůj pobyt za účelem studia v přípravném kurzu českého jazyka pro cizince na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava za účelem zahájení studia v akreditovaném bakalářském studijním programu Marketing a obchod. Zde měl možnost pouze jediného prodloužení pobytu, což zákonodárce považuje za dostačující. Žalobce však svou tehdejší žádost vzal zpět a zvolil možnost pobytu za účelem ostatní/jiné. Přitom nadále tvrdí, že jeho konečným cílem je studovat v ČR na vysoké škole. Soud proto nevidí žádný důvod, aby na žalobce nebylo možné analogicky aplikovat zákonnou úpravu dle § 64 písm. b) a § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. V opačném případě by totiž žalobce získal neoprávněnou výhodu oproti cizincům, kteří v obdobné situaci zvolili za účel pobytu studium dle § 64 písm. b) a § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. a kteří si mohli pobyt prodloužit pouze jednou. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 45 A 11/2026 Poukaz žalobce na obtížnost českého jazyka neobstojí, a to právě proto, že zákonodárce v těchto případech neposkytuje neomezený počet prodloužení pobytu, dokud cizinec český jazyk neovládne.

27. Soud se dále ztotožňuje se závěrem správních orgánů, že žalobce nedělal pokroky ve svém studiu. Plnění studijních povinností a řádná docházka jsou nezbytnými prostředky k dosažení pokroku, samy o sobě však nejsou důkazy o něm. Žalobce získal dva certifikáty, ovšem shodné jazykové úrovně B1. Dle soudu lze za pokrok označit stav, kdy by žalobce postupně získával hlubší znalosti, tj. vyšší certifikáty. V projednávané věci se spíše zdá, že žalobce ve svých jazykových znalostech ustrnul. Tezi žalobce, že díky dalšímu prodloužení pobytu by již získal dostatečné jazykové znalosti, soud považuje za nepodloženou, resp. odporující zjištěnému skutkovému stavu – žalobce by totiž opět měl získat certifikát úrovně B1. Žalobce přitom v žalobě netvrdil žádné specifické okolnosti, na jejichž základě by se dalo dovodit, že navzdory získávání stále shodných certifikátů došlo či dojde ke skutečnému prohloubení jeho znalostí českého jazyka.

28. Co se týče námitky žalobce, že nebyl proveden jeho výslech, resp. nebyl dotazován k relevantním okolnostem, soud ve shodě s žalovaným s odkazem na rozsudek sp. zn. 6 As 147/2013 uvádí, že žalobce měl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech či k provedeným důkazům sdělit ve svých podáních a návrzích. Žalobce ovšem zůstal pasivní, o čemž svědčí i podání blanketního odvolání, jež navzdory řádné výzvě nebylo doplněno. Soud pak dodává, že ani v žalobě neuvedl žalobce nic konkrétního k naplňování účelu pobytu, když pouze opakuje, že má nadále zájem o studium na vysoké škole v ČR, a sugeruje, že po absolvování nynějšího jazykového kurzu bude již dostatečně jazykově vybaven, k čemuž se soud vyjádřil výše.

29. Pokud jde o výklad neurčitého právního pojmu jiné závažné překážky, soud nepovažuje žalobcem označený rozsudek sp. zn. 48 A 45/2015 za relevantní, poněvadž se zabývá odlišnou skutkovou situací, tj. nikoli pobytem za účelem studia jazykových kurzů. Naopak žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje přiléhavou a ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu.

30. Z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 7 Azs 22/2024-27, a ze dne 24. 10. 2024, č. j. 9 Azs 115/2024-32, a z jeho usnesení ze dne 23. 1. 2025, č. j. 9 Azs 260/2024- 27, vyplývá diskreční pravomoc správních orgánů ve vztahu k posouzení nezbytnosti pobytu na území za účelem studia jazykových kurzů. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2026, č. j. 5 Azs 194/2025-33, a z jeho usnesení ze dne 5. 2. 2026, č. j. 5 Azs 234/2025-32, pak jednoznačně plyne, že u cizince, který studiem jazykových kurzů reálně nesměřuje k naplnění účelu svého pobytu – nedosahuje skutečných studijních pokroků vedoucích ke studiu na vysoké škole, potažmo se snaží obcházet zákonnou úpravu pobytu za účelem studia, je dána jiná závažná překážka pobytu. Výklad neurčitého právního pojmu jiné závažné překážky zaujatý správními orgány je tudíž dle soudu správný a souladný s konstantní judikaturou.

31. Lze dodat, že žalobce v žalobě nijak nereagoval na hodnocení náplně a povahy jazykových kurzů pořádaných DBS Czech s. r. o. žalovaným (str. 9 napadeného rozhodnutí), jenž na podporu svých závěrů vyjádřil pochybnosti o tom, zda by daný kurz vůbec mohl směřovat k žalobcem stanovenému cíli, tj. k vysokoškolskému vzdělání.

32. Ohledně přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce soudu není zřejmé, co žalobce sleduje námitkou, že správní orgány nereflektovaly, že nepřiměřený Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 45 A 11/2026 zásah je neurčitým právním pojmem, nikoli správním uvážením. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaný považoval své hodnocení zásahu do života žalobce za správní uvážení, a nikoli za výklad neurčitého právního pojmu. Pro posouzení, zda je zásah přiměřený, je samozřejmě třeba provést úvahu, ta však dle soudu nepředstavuje správní uvážení, nýbrž výklad neurčitého právního pojmu.

33. Soud konstatuje, že závěr správních orgánů, že zásah do života žalobce nebude nepřiměřený, je věcně správný, přičemž jejich postup odpovídá judikatuře. Žalobcem odkazovaný rozsudek sp. zn. 3 Azs 240/2014 uvádí, že mezi hlediska, která je třeba vzít v potaz, náleží „povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (například závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem), délka pobytu cizince v hostitelském státě, doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, rodinná situace cizince (například doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru), počet nezletilých dětí a jejich věk, dále rozsah, v jakém by byl soukromý anebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění), rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.), imigrační historie dotčených osob (například porušení imigračních pravidel v minulosti) a v neposlední řadě také věk a zdravotní stav cizince.“.

34. Správní orgány uvedly (str. 3 a 11 napadeného rozhodnutí), že žalobce na území pobývá od ledna 2023, narodil se a většinu svého života strávil v domovské zemi, zná místní reálie a jazyk a nic nenasvědčuje tomu, že by u něj došlo ke zpřetrhání rodinných či sociokulturních vazeb se zemí původu, kde žijí jak jeho rodiče, tak zejména jeho manželka a dvě nezletilé děti. Žalobce je v produktivním věku, v případě návratu do země původu není z hlediska věku omezen v získání zaměstnání, provozování samostatné výdělečné činnosti či v dalších studijních aktivitách. Žalobce netvrdil, že by byl na ČR závislý po finanční stránce, nedoložil lékařskou zprávu, která by bránila vycestování z území z důvodu jeho nevyhovujícího zdravotního stavu. Žalobce ostatně v průběhu celého správního řízení neuvedl k možnému zásahu do svého soukromého a rodinného života vůbec nic. Žalovaný k tomu s odkazem na příslušnou judikaturu dodal, že nepřiměřenost zásahu musí tvrdit a prokazovat účastník řízení, správní orgán není povinen z vlastní iniciativy vyhledávat a opatřovat důkazy k této problematice.

35. Soud konstatuje, že žalobce v žalobě žádné z výše uvedených zjištění správních orgánů nijak nerozporoval. Uvádí-li žalobce v žalobě, že na území pobývá již tři roky, což patrně považuje za dobu hodnou zvláštního zřetele, pak s tím soud nemůže souhlasit. Z hlediska celkové doby života žalobce se jedná o spíše zanedbatelné období, nadto žalobce ani netvrdí, že by si díky tomuto pobytu v ČR vytvořil jakkoli významné vazby na území, což uvedly již správní orgány.

36. Jedinou žalobcem tvrzenou vazbou na území je studium jazykových kurzů. K nim pak žalobce v žalobě podotkl, že do nich a do přicestování a pobytu v ČR již investoval značné finanční prostředky. Jinými slovy za nepřiměřený zásah do svého života pokládá zmaření investice do svého vzdělání. Soud na takový argument nemůže vejít a opakuje, že žalobce nevykazoval pokroky v českém jazyce a současně se snažil obcházet zákonnou regulaci pobytu za účelem studia spočívajícím v účasti na jazykové přípravě ke studiu na vysoké škole. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 45 A 11/2026 37. Pokud by soud aproboval názor žalobce, pak by to vedlo k absurdnímu závěru, kdy by správní orgány byly nuceny prodlužovat pobyt každého cizince studujícího český jazyk do doby, než by si jej osvojil, a to tím spíše, čím delší by byl jeho pobyt, jelikož by tím narůstala investice cizince do jazykových kurzů a pobytu v ČR. Tím by se zcela vyprázdnila regulace pobytu za účelem studia spočívajícím v účasti na jazykové přípravě ke studiu na vysoké škole, kdy je umožněno pouze jediné prodloužení pobytu. Soud nadto akcentuje, že posuzování vlivu na ekonomický život cizince cílí primárně na situace, kdy by v důsledku možné ztráty významných ekonomických hodnot a navazující hmotné nouze bylo ohroženo samotné bytí cizince, tj. jeho zdraví či život. Případ žalobce tomu ovšem ani náznakem neodpovídá. Závěr 38. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 8. června 2026 Vadim Hlavatý v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.