68 Co 176/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň JUDr. Ludmily Petrákové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované C bytem Adresa žalované C všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zdržení se imisí k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. června 2025 č. j. 9 C 195/2022-88, I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14 447,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaných.

1. Žalobce se v řízení domáhá, po připuštění změny žaloby, aby žalovaným byla společně a nerozdílně uložena povinnost zdržet se obtěžování žalobce zastíněním z nemovité věci, pozemku parc. č. číslo v obci adresa, k. ú. adresa, pronikajícím na nemovité věci, pozemek parc. č. číslo a pozemek parc. č. číslo v obci adresa, k. ú. adresa. Tvrdí, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. číslo a žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. číslo, na hranici obou pozemků je historicky umístěn jako tzv. rozhrada plot z betonových sloupů a drátěného oplocení. Žalovaní v těsné blízkosti této rozhrady vypěstovali tzv. živý plot v délce 18 metrů tvořený nyní vzrostlými, částečně proschlými tújovými keři. Živý plot stíní dům žalobce stojící blízko plotu a jeho zahradu. Na žádost žalobce o zkrácení a upravení živého plotu do výšky historického plotu asi 1,5 metru s tolerancí do 2 metrů žalovaní nereagovali.

2. Žalovaní shodně navrhují zamítnutí žaloby. Tvrdí, že tújový plot má rozměry, které jsou přiměřené, nijak neobtěžuje sousedy nad poměry místní a obvyklé. Jejich širší argumentace je uvedena v bodu 4 odůvodnění napadeného rozsudku.

3. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zdržet se obtěžování žalobce zastíněním z nemovité věci pozemku parc. č. číslo, o výměře 469 m2, druh pozemku – zahrada, vše zapsané na LV č. číslo, obec adresa, k. ú. adresa, pronikajícím na nemovité věci pozemek parc. č. číslo, o výměře 464 m2, druh pozemku – zahrada a nemovité věci pozemku parc. č. číslo o výměře 214 m2, druh pozemku – zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na LV č. číslo, obec adresa, k. ú. adresa, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro adresa, Katastrální pracoviště adresa (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 52 199,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných (výrok II).

4. Takto soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Namítl, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce žalované opakovaně žádal o zkrácení a upravení živého plotu do výšky historického plotu cca 1,5 metru s tolerancí do cca 2 metry. Ke dni podání žaloby plot přesahoval tuto výšku zhruba o 130 cm. To žalobce prokázal fotografiemi a navrhl vyhotovení znaleckého posudku na posouzení vlivu tújového porostu a okolních vzrostlých stromů na míru zastínění jeho zahrady a domu. K jím tvrzeným skutečnostem navrhl provést svůj účastnický výslech. Ten považuje za stěžejní proto, aby vysvětlil, že zásah do jeho vlastnických práv imisemi stíněním tújemi je nepřiměřený místním poměrům, že mu způsobuje objektivní i subjektivní příkoří vzhledem k podstatnému omezení v obvyklém užívání jeho pozemků. Žalobce má za to, že jeho autentickou účastnickou výpověď nelze nahradit jinými důkazními prostředky. Žalobce poukázal na přednes advokáta žalovaných při jednání soudu prvního stupně dne 9. 10. 2024, z něhož citoval. Uvedl, že z něho plyne, že živý plot z tújí byl v roce 2023 zastřižen až o 2 metry, asi na 2 metry, a tedy, že žalovaní nechali plot vyrůst až do výšky 4 metrů. Žalovaní tedy měli a mají vědomost, že původní výše živého plotu z tújí byla 2 metry, ale v čase podání žaloby plot přesahoval výši 3 metry a časem dorostl až do výše 4 metrů. Žalovaní prohlásili, že během jednoho, dvou let, plot chtějí vykácet celý, tento svůj záměr dosud nezrealizovali. Soud prvního stupně považoval za stěžejní důkaz místní ohledání, nezachytil ale správně podstatu sporu. Tou nebylo to, že túje jsou žalovanými udržované do výše 2 metrů, ale požadavek žalobce na zkrácení a upravení živého plotu do výšky historického plotu, na 1,5 metru s tolerancí do 2 metrů. Ke dni podání žaloby 17. 7. 2022 živý plot přesahoval o 130 cm a později více. Žalovaní jej sestříhali až po podání žaloby na žalobcem žádaný limit 2 metrů. Soud prvního stupně se nezabýval tím, že živý plot před sestříháním dosahoval výšky 4 metrů, dvojnásobné oproti stavu v čase místního ohledání, ani tím, zda čtyřmetrová výše plotu nepřesahovala obvyklou výši rozhrad v dané lokalitě. Navrhovaný znalecký posudek mohl dát odpověď na to, zda stínění způsobené před zkrácením plotu lze považovat za stínění přiměřené místním poměrům. Soud prvního stupně nedostatečně zvážil i to, že vyhlášení rozsudku růst tújí nezastaví. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 1554/2018 a jeho závěry. V souvislosti s nimi namítl, že napadený rozsudek je nesrozumitelný. Soud prvního stupně měl v rozhodnutí uvést, jakou výšku živého plotu z tújí na hranici pozemků účastníků považuje z hlediska imise stíněním ještě za přípustnou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaní ve vyjádření k odvolání vyvraceli odvolací důvody. Uvedli, že živý plot z tújí nevybočuje z obvyklých a zákonem předvídaných mezí a neobtěžuje žalobce nad přípustnou mez, jak správně dovodil soud prvního stupně poté, kdy se seznámil s místními poměry. Nové tvrzení žalobce, že živý plot měl dosahovat výšky 4 metrů, v řízení nikdy nezaznělo. Žalovaní uvedli, že v letech 2021 a 2022 nebyl živý plot udržován a zastřihován v době budování přístavby garáže, protože nebyl objektivně v důsledku stavebních prací přístupný. Tehdy dorostl maximálně do výšky 2,7 metru. Tvrzení žalobce o výšce plotu asi 4 metry je zcela vyfabulované a nemá jakoukoliv oporu v provedeném dokazování, odporuje i logice. Nové tvrzení žalobce, že se vlastně jen domáhal toho, aby žalovaní živý plot zakrátili a udržovali v obvyklých rozměrech jako před rokem 2021, je v rozporu se žalobním návrhem. Tím se žalobce výslovně domáhá, aby soud žalovaným uložil živý plot odstranit. S poukazem na svoji snahu o mimosoudní dohodu účastníků a vzájemné vztahy vyvolané chováním žalobce žalovaní navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako nedůvodné.

8. Soud prvního stupně správně zjistil z provedeného dokazování skutkový stav věci, odvolací soud z jeho zjištění vychází. Neshledal důvodnou námitku žalobce, že pochybením prvostupňového řízení je, že žalobce nebyl vyslechnut.

9. Podle § 131odst. 1 o. s. ř. důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut.

10. V situaci, kdy skutkový stav věci, tedy skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žaloby, byl zjištěn již jinými provedenými důkazy, neměl soud prvního stupně zákonný důvod vyslýchat žalobce jako účastníka řízení. Žalobce měl plnou možnost vyjádřit své stanovisko, popsat jím tvrzený stav věci a z jeho pohledu podstatné skutečnosti, ve věci se vyjádřit a vyjádřit se ke všem provedeným důkazům, stejně jako měl možnost navrhnout, jak má být ve věci rozhodnuto. Konečně žalobce těchto svých procesních práv v řízení před soudem prvního stupně využil.

11. Soudu prvního stupně lze přisvědčit i v tom, že nenastaly podmínky § 127 o. s. ř. pro vyžádání znaleckého posudku. Rozhodnutí nezáviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, nejednalo se tedy v tomto směru ani o výjimečný, zvlášť obtížný případ vyžadující zvláštního vědeckého posouzení.

12. Přisvědčit zásadně nelze odvolací argumentaci v tom, že pokud by žalovaní v průběhu řízení splnili to, co je po nich žalobou žádáno, měl by žalobce přesto s žalobou uspět. Pro případ, že žalovaný v řízení splní to, co je po něm žádáno, je na žalobci, aby zareagoval vzetím žaloby zpět, neboť jeho žalobě již nelze vyhovět. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by pak dopadalo ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

13. Pokud žalobce vytýká soudu prvního stupně, že se neřídil závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 1554/2018, ani zde mu nelze přisvědčit. Především je podstatné, že Nejvyšší soud zde vázal svoji argumentaci k potřebě obsahu rozhodnutí pro případ budoucího výkonu rozhodnutí, v nyní posuzované věci ale zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně žalobci neskýtá možnost jakkoli se výkonu rozhodnutí domáhat. Kromě toho ale soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že sporný živý plot do výše 2 metrů má výšku přiměřenou místním poměrům. V projednávané věci pak nelze shledat ani hrozbu do budoucna spočívající v obnovení výšky živého plotu nad dva metry, když žalovaní výšku plotu v průběhu řízení dobrovolně snížili a vysvětlili, z jakých důvodů plot po určitou dobu nemohli udržovat. Tedy sami žalovaní v průběhu řízení uznali, že plot je příliš vysoký, a snížili jej. Za takové situaci nelze žalobě vyhovět.

14. Protože správně, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud prvního stupně také o náhradě nákladů řízení, odvolací soud jeho rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli i v této části sporu plně úspěšní, náleží jim náhrada nákladů účelně vynaložených na právní zastoupení advokátem. Při společném zastoupení 3 osob náleží advokátce žalovaných dvě odměny za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 (zkráceně n.a.t.) po 5 520 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 bod 5. n.a.t., dále dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 n.a.t., spolu 11 940 Kč, a 21 % daň z přidané hodnoty z této částky ve výši 2 507,40 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkově tak žalovaným v odvolacím řízení náleží náhrada nákladů řízení 14 447,40 Kč. Za užití § 211 o. s. ř. bylo o lhůtě splatnosti rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné a lze je podat k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od jeho doručení, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.