70 Co 254/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 259 998,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. června 2025, č. j. 15 C 339/2024-112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 23 691,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 259 998,30 Kč s úrokem z prodlení v roční výši 14,75 % od 20. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 23 691,80 Kč (výrok II.).

2. Žaloba vychází z tvrzení, že žalobkyně je uživatelkou osobního vozidla tov. značky název, reg. zn. SPZ (dále jen „vozidlo“), které si dlouhodobě pronajímá od jméno FO za měsíční nájemné ve výši 119 185 Kč včetně DPH. Vlastníkem vozidla je spol. právnická osoba a mezi jméno FO a právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru č. číslo ze dne 2. 11. 2023, na jejímž základě má jméno FO vozidlo ve výpůjčce. Dne 14. 2. 2024 vozidlo řídil jednatel žalobkyně jméno FO a v ulici adresa v adresa s vozidlem vjel do neočekávatelného a neoznačeného výtluku, který byl cca 60 cm dlouhý, 45 cm široký a 15 cm hluboký. Při nehodě vzniklo na vozidle poškození alu disků tovární značky název na pravém předním kole, na pravém zadním kole a zimních pneumatik tovární značky název na pravém předním kole a na pravém zadním kole. Náklady na opravu poškození vozidla v autorizovaném servisu činily 142 422,30 Kč bez DPH (z toho 113 491,72 Kč za výměnu dvou zničených disků a 28 930,58 Kč za výměnu čtyř nových zimních pneumatik), tuto částku žalobkyně zaplatila. Dále vznikla žalobkyni následkem nehody škoda ve výši 117 576 Kč bez DPH v podobě nájemného za užívání náhradního vozidla značky tov. název, které si žalobkyně byla nucena pronajmout na dobu opravy od 14. 2. 2024 do 8. 3. 2024. Celkem tak žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 259 998,30 Kč.

3. Soud prvního stupně zjistil z nedatované smlouvy o nájmu vozidla uzavřené mezi pronajímatelem jméno FO a žalobkyní jako nájemcem, že pronajímatel přenechal žalobkyni do užívání vozidlo tov. značky název na dobu od 1. 2. 2024 do 31. 12. 2024. Ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne 2. 11. 2023, která byla uzavřena mezi úvěrující právnická osoba a úvěrovaným jméno FO, zjistil že jméno FO nemohl bez předchozího písemného souhlasu vozidlo pronajmout a že právnická osoba souhlas k pronájmu vozidla jméno FO nedala. V rozporu s tím jméno FO uzavřel s žalobkyní smlouvu o nájmu vozidla. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemůže po žalované požadovat náhradu škody, která vznikla na vozidle, neboť k tomu není aktivně legitimována. Aktivní legitimace totiž svědčí vlastníku vozidla spol. právnická osoba či provozovateli vozidla jméno FO. Z toho důvodu žalobu zamítl.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že neuvedl právní normu, o kterou opřel svůj závěr o nedostatku její aktivní legitimace. Připustila, že jméno FO nedostal od spol. právnická osoba souhlas k pronájmu vozidla, ale poukázala na to, že dne 25. 1. 2024 dostal souhlas s užíváním vozidla třetí osobou, jméno FO. Z toho dovozovala, že spol. právnická osoba muselo být v souvislost s jejím souhlasem s dočasným užíváním vozidla jméno FO jasné, že bude muset existovat „nějaký“ právní (smluvní) titul, na jehož základě bude jméno FO vozidlo užívat, a tedy implicitně s předmětným pronájmem vozidla souhlasila. Z faktu, že v dokumentu, kterým právnická osoba souhlasila s tím, že uživatelem bude jméno FO, je tento označen rodným číslem, podle jejího názoru neplyne, že jméno FO směl vozidlo užívat pouze jako fyzická osoba, a nikoliv jako její statutární orgán. Domnívá se, že jméno FO mohl právně korektně pronajmout vozidlo žalobkyni. Žalobkyně dále polemizovala se závěrem soudu prvního stupně, že nemá k vozidlu žádný právní vztah, přičemž tento závěr soud prvního stupně nijak v rozsudku neodůvodnil. Namítala, že právní vztah žalobkyně k vozidlu zakládá nájemní smlouva uzavřená mezi jméno FO a žalobkyní. Případné porušení zákazu pronájmu jméno FO by dle jejího názoru mohlo zakládat toliko smluvní odpovědnost, případně vznik práva půjčitele žádat dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku o vrácení věci. Žalobkyně dále zdůraznila, že svým nákladem odstranila poškození vozidla, a i pokud by smlouva, kterou si vozidlo pronajala od jméno FO, byla absolutně neplatná, soud prvního stupně se měl zabývat otázkou, zda na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení tím, že škodu, za kterou žalovaná odpovídá, odstranila na své náklady žalobkyně. Žalobkyně také upozornila, že v řízení neuplatňovala toliko škodu na vozidle, ale také škodu, která jí vznikla v podobě nájemného za užívání náhradního vozidla. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně vyplývá, že žalobkyně zaplatila nájemné za užívání náhradního vozidla název, soud prvního stupně však neuvedl, proč i tento nárok zamítl. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že závěru soudu prvního stupně o nedostatku její aktivní legitimace ve vztahu k tomuto nároku nelze přisvědčit. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně věc řádně posoudil a rozsudek označila za věcně správný. Odmítla, že by spol. právnická osoba implicitně souhlasila s pronájmem vozidla žalobkyni, jak žalobkyně naznačovala. Žalobkyně se svou argumentací snaží obejít smluvní zákaz pronájmu vozidla. Nesouhlasila ani s tím, že by na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení. Uvedla, že pokud řidič jméno FO jako fyzická osoba užíval vozidlo, které měla v pronájmu žalobkyně, pak žalobkyně plnila za řidiče, fyzickou osobu, a zaplacenou částku by měla vymáhat na něm, anebo žalobkyně plnila za pronajímatele, který měl škodu uhradit, tedy za jméno FO, anebo plnila za vlastníka, spol. právnická osoba, ale v žádném případě nemohla plnit za žalovanou. Žalovaná také měla za to, že není ve věci pasivně legitimována, k tomu poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2393/2023, dle kterého povinnost nahradit újmu způsobenou uživateli komunikace závadou ve schůdnosti či sjízdnosti má vlastník komunikace, ovšem zřídil-li k tomu účelu právnickou osobu (správce), má takovou povinnost správce, zatímco vlastník za splnění jeho povinnosti k náhradě poškozenému ručí; oproti tomu k náhradě újmy způsobené porušením zákonné povinnosti udržovat komunikace v řádném stavu je povinen jen sám vlastník, bez ohledu na to, zda si i k tomuto účelu zřídil samostatný subjekt. Podle jejího názoru Nejvyšší soud tímto způsobem zúžil přímou odpovědnost správců pozemních komunikací za škody způsobené toliko „povětrnostními" závadami ve schůdnosti či sjízdnosti komunikací. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Za škodu se v právní teorii a praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodu na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Poškozeným je tedy typicky vlastník věci, neboť jeho majetková sféra je poškozením věci dotčena. Poškozeným ale může být i osoba odlišná od vlastníka, která je oprávněným držitelem věci, a na základě smluvního ujednání s vlastníkem věci byla oprávněna (zmocněna) nechat věc na své náklady opravit, to jsou typicky případy leasingových nájemců věci, kteří jsou dle podmínek leasingové smlouvy oprávněni, nebo i povinni, nechat věc na své náklady opravit.

8. V projednávaném případě však žalobkyně nebyla ani vlastníkem věci, ani dle podmínek nedatované smlouvy o nájmu vozidla uzavřené s jméno FO nebyla oprávněna, či dokonce povinna nechat vozidlo na své náklady opravit. Nic takového ani sama žalobkyně netvrdila.

9. Samu nedatovanou smlouvu o nájmu vozidla uzavřenou mezi žalobkyní a jméno FO pak odvolací soud hodnotil jako absolutně neplatnou. Dospěl tedy ke shodnému závěru, jako soud prvního stupně, ač je pravdou, že soud prvního stupně tento svůj závěr podrobněji neodůvodnil, pouze uvedl, že žalobkyně neměla k vozidlu žádný vztah. Z důkazů provedených soudem prvního stupně (především ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne 2. 11. 2023 a z technického průkazu vozidla) vyplynulo, že vlastníkem vozidla byla právnická osoba a jméno FO byl vypůjčitelem a provozovatelem vozidla, který nemohl bez předchozího písemného souhlasu vozidlo pronajmout či půjčit. právnická osoba sdělila soudu prvního stupně, že souhlasila s tím, aby byl dočasným uživatelem jméno FO (v souhlasu identifikován rodným číslem). V nedatované smlouvě o nájmu vozidla nicméně jméno FO prohlašuje, že je vlastníkem vozidla a přenechává jej do užívání žalobkyni.

10. Nájem věci je upraven v § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Pronajímatelem je zpravidla vlastník věci, občanský zákoník tento požadavek však výslovně nestanoví, proto je možné, aby jím byla i osoba, která sice vlastníkem není, ale je oprávněna disponovat s užívacím právem k věci. V § 2194 dává občanský zákoník vypůjčiteli právo se svolením půjčitele věc přenechat jiné osobě. Přenechá-li vypůjčitel věc jiné osobě bezúplatně, jde opět o výpůjčku, přenechá-li ji za úplatu, vznikne nájem, ve kterém vypůjčitel vystupuje vůči třetí osobě (nájemci) jako pronajímatel (k tomu viz komentář systému ASPI k § 2194 občanského zákoníku, autor JUDr. Mgr. Jan Bajura, Ph.D.). Dle občanského zákoníku je tedy možné, aby vypůjčitel nájemní smlouvou pronajal věc, kterou má ve výpůjčce, třetí osobě, zákonem vyžadován je však souhlas půjčitele. V tomto případě jméno FO jako vypůjčitel vozidla neměl souhlas vlastníka právnická osoba k tomu, aby vozidlo pronajal žalobkyni. právnická osoba souhlasila s tím, aby vozidlo dočasně užíval jméno FO, avšak nedala souhlas k tomu, aby vozidlo bylo pronajato žalobkyni. jméno FO je fyzickou osobou odlišnou od právnické osoby žalobkyně, na čemž nic nemění fakt, že jméno FO je i jednatelem žalobkyně. Konstrukce „implicitního souhlasu“, kterou nabízí žalobkyně, je neakceptovatelná, neboť nerozlišuje právní osobnost fyzické a právnické osoby. V nedatované smlouvě o nájmu vozidla se jméno FO nepravdivě označil za vlastníka vozidla, kterým nebyl (byl vypůjčitelem), a vozidlo pronajal žalobkyni, přesto že neměl jako vypůjčitel souhlas vlastníka vozidla vyžadovaný občanským zákoníkem. Nedatovaná smlouva o nájmu vozidla je tudíž pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. neplatná.

11. Žalobkyně tedy nebyla ani vlastníkem vozidla, ani jeho nájemcem, ani nebyla povinna nechat vozidlo na své náklady opravit. Žalobkyně tedy není aktivně legitimována k uplatnění nároku na náhradu škody na vozidle, jak správně dovodil soud prvního stupně. Aktivně legitimovaný k uplatnění náhrady škody na vozidle je primárně jeho vlastník právnická osoba, případně by jím mohl být vypůjčitel jméno FO, pokud tak bylo sjednáno ve smlouvě mezi ním a vlastníkem. Ohledně nároku na náhradu škody představovanou náklady na opravu poškození vozidla ve výši 142 422,30 Kč tedy žalobě nemohlo být vyhověno s ohledem na nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění takového nároku. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně tyto náklady uhradila; svůj nárok může vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení s vlastníkem, případně vypůjčitelem vozidla.

12. Důvodným nebyl ani nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na nájem náhradního vozidla. S ohledem na to, že nedatovaná smlouva o nájmu vozidla s jméno FO byla neplatná, užívala žalobkyně vozidlo v režimu bezdůvodného obohacení. Bezdůvodného obohacení vzniklé na její straně užíváním vozidla byla povinna vydat jméno FO. Po dobu, kdy bylo vozidlo v opravě a ona jej nepoužívala, bezdůvodné obohacení na její straně nevzniklo a ona jej nebyla povinna vydat. Nájmem náhradního vozidla tak žalobkyni nevznikla škoda, neboť současně, nebyla povinna vydat bezdůvodné obohacení za vozidlo, které neužívala. Do její majetkové sféry tedy nebylo zasaženo, neboť povinnost hradit za užívání vozidla měla stále jen vůči jednomu vozidlu, po doby opravy k náhradnímu vozu název. Totéž platí i v případě, že by nedatovaná smlouva o nájmu vozidla s jméno FO nebyla neplatná. Dle § 2208 o. z. není pronajímatel povinen hradit nájemné, pokud vada zásadním způsobem užívání ztěžuje nebo užívání zcela znemožňuje. Žalobkyně by tedy v tomto případě, po dobu, kdy bylo vozidlo v opravě a ona jej nemohla používat, nebyla povinna hradit nájemné. Nájmem náhradního vozidla tak žalobkyni také nemohla vzniknout škoda, neboť současně, pokud by dbala svých práv, by nebyla povinna hradit nájemné za vozidlo, které nemohla užívat. Do její majetkové sféry by tedy ani v takovém případě nebylo zasaženo. Při jednání před odvolacím soudem na dotaz odvolacího soudu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že „nájemné“ za vozidlo hradila stále i po dobu opravy, ovšem nevysvětlila, z jakého důvodu tak činila. Pokud žalobkyně, která se cítila být nájemcem, nepostupovala dle § 2208 o. z. a uvedené „nájemné“ dále hradila, jde tato úhrada k její tíži. Žalobkyně proto nemůže žádat náhradu škody z tohoto titulu po žalované, protože ke vzniku škody na její straně nedošlo.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř. v celém jeho rozsahu potvrdil, a to včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 9 340 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhradu za dva úkony ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a náhradu 21 % DPH v částce 4 111,80 Kč, tedy celkem 23 691,80 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).