21 Cdo 2124/2010

Plný text

Podána ústavní stížnost. 21 Cdo 2124/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyň a) J. F., b) K. M., c) M. N., všech zastoupených JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova č. 400, proti žalovaným 1) J. Z., 2) V. B., oběma zastoupeným Mgr. Radkem Stránským, advokátem se sídlem v Liberci, Dvořákova č. 646/4, 3) M. P., zastoupenému JUDr. Fedorem Chomčou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lipová č. 7, o určení věcí v dědictví, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 653/2001, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 28. května 2009, č. j. 29 Co 325/2008-301, takto: I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 28.5.2009, č. j. 29 Co 325/2008-301, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5.2.2008, č. j. 11 C 653/2001-272, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006). V daném případě dovolání žalovaných 1) a 2) směřuje i proti výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení, a proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, které mají z hlediska formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 o.s.ř.). V této části není dovolání rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o.s.ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatelky s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobkyním ani žalovanému 3) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. června 2011 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu